Pro Administrátora ; Tady není možné zablokovat podle IP adresy ty jízlivě primitivní imbecily typu myšpulína,kteří zde jen kydají své pohrdavé výkaly,které nikoho nezajímají,tak se v těch výkalech pitvá sám,pořípadě opět sám pod jiným pseudonymem ...? Nebo ho tady máte jako trenažér trpělivosti,soucitu a lásky ? ...Z lásky se není nutné podvolovat uplně všemu,obzvláště ne tomu,co láskou,trpělivostí a soucitem pohrdá a opovrhuje...

RS velmi dobře věděl o „případu“ posledního Rurikovce Dimitrie, F. Schillera i Gaspara Hauzera, takže si sotva dělal iluze, že v jeho případě si ilumináti dají pokoj. Kdyby to RS nechtěl připustit, nic by nesvedli.

Obětováním své osobní karmy ve prospěch nové AS však nedával jen šanci rychlejšího pokroku ve vývoji členům AS, ale také otevíral mystéria (průchod zdrojům z duchovních světů).

Selháním členů AS byla sice mysteria na čas zase uzavřena, ale schopnost je otevírat RS zůstala. Bylo jen třeba opatřit si klíče v duchivním světě, neboť „Domu slova“ (1. Goetheana) na Zemi již nebylo a nitro (interiér) 2. Gotheana mu Ilumináti také znemožnili realizovat (zemřel ten večer, kdy si k tomu dal připravit model).

1. Goetheanum se však vrací k Zemi s novými silami, z nichž je třeba na Nebi zbudvat „oltář“ (3. Goetheanum). To se stalo a RS je opět mezi námi. Jak?

„Kráčí bosou nohou po spálené Evropě!“

„Bosá noha“ znamená bez vnějších možností, bez objektivních prostředků, sám jen se svými osobními (subjektivními) schopnostmi!

Poznáme ho? Porozumíme mu? Najdeme ho vůbec, nebo jen proto, aby ho naším prostřednictvím našli také Ilumináti? Nadále budeme doufat, že všechno vybojuje za nás sám?...

V rámci vývoje bohužel nemusí nastat stav, kdy se to prostě samo nějak obrátí! Zasvěcenci bez nás (bez naší svobodné volby a její subjektivní i objektivní realizace) nebudou moci v klidu dodělat svou práci, ale nadále budou muset riskovat, že dopustíme, aby na ně odněkud zaútočil iluminát, který se již nenávratně uhnízdil i v AS...

Víme-li, že jen v TSO nemůže mít iluminát žádnou moc, jaký impulz (natož výročí) ještě potřebujeme?...

Hlavním démonem démonů (např. následovníků sv. Petra a Ignáce), kteří dříve neumožňovali vyslovovat pravdu nahlas, je Ahriman. Tomuto démonovi může přikázat zmlknout jen ten, kdo mu to dovolil:

„Zlo na svět musí přijít, ale...“

Dnes však již démon nemusí nikomu nic zakazovat. Má přece na uzdě veškerý lidský akademický rozum...

"Proč by však v TSO neměl mít iluminát žádnou moc?"

Vy opravdu kdekoliv můžete, tam na Krista zapomenete...

Na nenávist k anthroposofii a ke křesťanství ovšem nezapomínáte nikdy...

Vy jste si spíš spletl diskusní web... Nechápu, proč jste na tuhle diskusi tak úzkostlivě fixovaný, když o Vás zde evidentně nikdo nestojí. Tady na svou satanistickou vzdoro-víru nikoho neobrátíte; že to máte marný, jste už asi pochopil dávno. Navíc - ničím hodnotným do diskuse nepřispíváte, akorát zdejší diskutující urážíte, zesměšňujete, nebo jinak plivete jed. Není Vám to už trapné, zaplevelovat tak důležitou diskusi, jako je tahle?

Konstruktivní opozice je potřeba, v tom máte pravdu, avšak Vaše příspěvky k ní mají velmi daleko...

https://www.youtube.com/watch?v=0YeqEg9mHKc

Když ; „Bosá noha“ znamená bez vnějších možností, bez objektivních prostředků, sám jen se svými osobními (subjektivními) schopnostmi!"  -  Proč si zasvěcenec vybírá inkarnaci bez jakýchkoli prostředků,jako zcela bezmocný,čeho tím chce docílit ??

Mám obavu,že ačkoli víme ,tedy alespoň ti,kteří ideu TSO aspoň trochu pochopili,že v TSO nebude mít zlo žádnou moc,tak přesto brání jeho založení jakási směsice strachu a pohodlnosti.Lidé jsou prostě tak zblblí ilumináty a jimi naordinovaným otrockým stavem,že si nedovedou představit,že by jako hostitelé přežili bez svých parazitů a že ten impuls bude muset být katastrofa,ovšem nikoli z dílny iluminátů,protože jejich katastrofy,jako např. války mají za účel zlikvidovat i možnosti umožňující realizaci TSO...

Z knihy "Mise Christiana Rozenkreutze"  RS.:

Co RS mohl dát jako duchovní vědu, to již lidem dal. Lidé však této duchovní vědy nevyužívají v duchu svobody, ale akademicky jako teoretickou nauku. Ke vzniku duchovní vědy bylo třeba mj. mnoha nákladných zařízení (např. stavby Goetheana) a organizačních struktur (např. AS), které dnes již svému účelu neslouží. Jedno bylo rozchváceno, druhé se stalo záludně pokryteckými. Tudy cesta nevede!

To, k čemu je třeba lidstvo vést nejsou jen stále nové a nové nauky, ale jejich využívání k vývoji svobody, proti němuž se stará nákladná zařízení staví velmi účinně a cíleně nepřátelsky. Tím je dáno, proč je třeba k pokračování vývoje „bosé nohy“. Zde je třeba takových zařízení, která nepřitahují „zlatokopy“, ale lidi svobodomyslné a jen v duchu svobody přičinlivé.

I z diskusních příspěvků na našem webu je vidět, že lidé by chtěli svobodu darem. Založte to a budou-li Vaše zařízení atraktivnější než ta totalitní, tak my tam případně vstoupíme. Lidé si přejí za „vůdce“ ke svobodě nějakého investora, nejlépe odvolatelného „svatého ilumináta“, kterému by se mohli s obdivem klanět a s posvátnou úctou poslouchat jeho pokynů, otrokáře disponujícího sociální mocí k donucování neposlušných otroků, ale odvolatelného, pokud by donucoval právě nás.

Lze si snad na cestě vývoje ke svobodě představit něco odpornějšího, než uctívání zasvěcenců bílé magie, jako svatých iluminátů?...

V astrálním světě má moc Lucifer, v éterickém světě Ahriman. Svou moc prosazují svými vojáky, jimiž jsou svedení (navední) lidé. Zasvěcenci bílé magie se snaží svedené od jejich svodů osvobodit. Lucifer s Ahrimanem přirozeně těmto „nekalým praktikám“ nehodlají nečinně přihlížet.

Zasvěcenci bílé magie by mohli Lucifera s Ahrimanem umlátit, jenže bez nich by nebylo koho z jejich svodů vysvobozovat. Nezbývá tedy než strpět (vytrpět) tolik, kolik je třeba aby se lidé ze svých svodů mohli vymanit sami. Tou nutnou mezí zla jsou tedy jen probuzené schopnosti lidí.

Ano, je to bordel, ale nutný bordel!

Láska k lidem sice hřeje, ale bolí. Spojíme-li teplo lásky s bolestí, dostaneme „dohřátého“ RS aj...

Překážka nevyvíjí protisíly AR/RA, ale proti akcím AR vyvíjí reakce RA. Reakce RA musejí zmlknout, pokud zmlknou akce AR, neboť pokud se překážce dál nedostává podstaty, z níž se její síla reakce RA může vyvíjet. V daném případě jsou tou omezenou podstatou překážky lidé schopní odporu.

Ukončením vývoje sil reakce RA nastane rovnováha sil AR/RA (1/1 = 1) a pak již každá síla akce AR navíc může překážkou pohybovat ve smyslu růstu sil její reakce RA (nikoli v protisměru jejich působení), tedy ve směru působení sil akce AR. Tak vítězí svobodný duch nad překážkou, kterou prostě silou jejího vlastníhjo odporu obrátí.

To nám ovšem Ahrimanova akademická fyzika nevykecá, ale skrze „profesory Myšpulíny“ jen učeně kecá (oblbuje, svádí, navádí)...

Ono je jedno, kolik slov v jednom projevu nashromáždí akademický profesor. Tam kde není kvalita, na kvantitě nezáleží, takže je vlastbě dobře, že neříká nic málo slovy, nikoliv mnoha slovy...

Diskvalifikoval jste se sám svými příspěvky (na jejichž charakter tu bylo opakovaně upozorňováno a nevzal jste si z toho ani ň), ne svým titulem...

Já to pochopil tak, že každá negativní akce způsobuje pozitivní reakci...a ono to je nakonec pravda.

Jakého charakteru jsou ony zmiňované "klíče" v duchovním světě..? Lze si pod tím představit nějakou podporu od konkrétních duchovních bytostí, jiných zasvěcenců apod.? Není samotným klíčem Základní kámen?

A k oltáři: k jakým obětem má takový oltář sloužit? Jaké oběti mají být vykonány?

"Spálená" Evropa znamená duchovně spálená (západní "kulturou")?

Hermes Trismegistos („Smaragdová deska“) praví:

„To, co je nahoře, je jako to, co je dole!“

Mojžíš („Pentateuch“) praví:

„Na počátku stvořil Bůh Nebe a Zemi.“

Bible popisuje Petrovy klíče slovy:

„Co bude svázáno nebo rozvázáno dole, bude svázáno nebo rozvázáno i nahoře...“

Nahoře (sféra Nebe) je vnější svět, dole (svéra Země) je vnitřní svět.

Duchovní věda pojímá „nahoře/dole“ (vnější/vnitřní) duchovně, jako „vnější/vnitřní“ duchovní svět, jako okolní duchovní svět a předmět vědomí pravého Já jako vnitřní svět. Samotným pravým Já je Kristus.

Předpokládám tedy, že duchovní pojetí je trichotomické jako duchovní „oltář“ (kemenný sarkofág), po jehož stranách (vnější/vnitřní)stojí RS a Kr. Rosenkroic, mezi nimi pak Kristus.

Na Zemi představují tento oltář dva základní kameny Vánočního sjezdu, jež mají být spojeny v jednotu v lidském srdci a sloužit ke svobodným individuálním obětem lásky, proti nimž se Výcho a Západ snaží postavit kulturní spáleniště střední Evropy...

Vynálezce náboženství zřejmě mocný Archon zapáchal kadidlem už za starého naboženství Babylonu. Poté poslal na misi dalšího agenta Abrahama, který lehce upravil Babylonství a máme tu Katolickou církev. Která dala Krysta do kapličky.

Jezuita jako jezuita, iluminát jako iluminát. Všichni prošli úspěšně výcvikem vůle Ignáce z Loyoly a jsou tedy vždy pohotovi poslouchat příkazy (dobré či zlé) svého nadřízeného, až za hrob. Vatikán (stejně jako akademická „věda“) je zcela v moci jezuitů, vč. sv. stolce. Hraje-li si jezuita na opozici, pak to má „ve vyšším zájmu“ přikázáno...

Zednář jako zednář, protestatnt jako protestant... Důležité je ovoce. Stačí se rozhlédnout...

Byl Dr. Steiner protestant?

RS nebyl vychováván v rámci žádné církve, nebyl tedy ani protestanat, ani jiný "myšpulínovec". Např. bibli četl až v dospělosti, až v konfrontaci se svými duchovními zážitky...

I mudrce může kousnout blecha...

Nádherně výstižné... Akorát ti Chazaři my tam nesedí.No vem to čert... Ruda byl a je prostě frajer...

Volný čas je třeba odejmout ekonomice a věnovat kultuře...

Vyšší Bratři mají pro Myšpulínovy Veta náhradu. Bude točit modlitebním mlýnkem na střeše Goetheana. Jinak nebude dostávat přísun svého Opia.

Jaký zlom představuje tzv. Vánoční sjezd v anthroposofické společnosti? Jaký duch tam byl do toho sjezdu a jaký je po něm, nebo jaký by tam měl být? A je tam stále? Co se mělo změnit Vánočním sjezdem? A změnilo se?

O co tam šlo? Proč to Rudolf Steiner dělal?

O smyslu Vánočního sjezdu se bohužel od „anthroposofických odborníků“, zejména ne od těch, kteří v AS zastávají nějaké vedoucí postavení (s přístupem k penězům a k ostatnímu majetku AS) samozřejmě nedozvíme vůbec nic. Nanejvýš, že sjezd nebyl úspěšný (jejich zásluhou) a proto se jím není třeba vůbec zabývat. O čem tento sjezd vůbec byl, o tom v rámci AS snad nikde nepadne ani slovo. Ten kdo o něm něco věděl a napsal, byl z AS důsledně vyštípán...

Do Vánočního sjedzdu platil v esoterice „starý zákon“, jenž zasvěcencům zakazoval:

- o předmětu jejich „tajného“ zasvěcení veřejně mluvit (jen v kruhu jiných zasvěcenců a jejich adeptů, žáků):

Když RS konal např. přednášku o biodynamickém změdělství, měli do sálu přístup jen pozvaní hosté a i zvenčí (pod okny sálu) byl zámek (jednoho z adeptů) hlídán ozbrojenými lidmi...

- zabývat se mimo esoteriku také exoterikou:

Před Vánočním sjezdem nemohl být RS ani řadovým členem staré AS. Po Vánočním sjezdu se však stal předsedou nové AS, jmenoval nové vedení AS, sestavil stanovy AS a dal AS zapsat do švýcarského obchodního rejstříku...

- svobodu poznávání (vč. bádání v duchovních světech):

Vybraní příslušníci staré AS byli vedením AS „zapojováni“ do práce AS. Po Vánočním sjezdu se mohl clenem AS stát každý a každý měl přístup ke všem přednáškám aj. materiálům AS, každý mohl v rámci AS přednášet a publikovat, aniž by byl jeho příspěvek předem cenzorován (co bylo dusud šeptáno vskrytu, bylo nyní hlásáno ze střech). Z AS nemohl být nikdo nikým vyloučen, pokud nešlo o samovyloučení.

Následkem svobodného přístupu k obsahu zasvěcení AS bohužel nedošlo k nárůstu duchovního poznání a sebevědomí členů, ale naopak k infiltraci zarytých nepřátel anthroposofie a osoby RS (tzv. „anthroposofických odborníků“), což má za následek současný iluminátský rozvrat AS a po opakovaných okultních útocích na fyzické zdraví RS (vč. požáru prvního Goetheana), došlo konečně také k jeho okultní vraždě...

Vánočním sjezdem šlo v celku o ducha svobody, jenž byl infiltrovanými „anthroposofickými odborníky“ již za života RS důsledně ničen a konečně také zničen. Tomuto „vývoji“ velmi napomohla nezralost a nečinnost řadových členů AS, vč. prvního vedení nové všeobecné AS, jmenovaného samotným RS (nic lepšího tehdy k disposici nebylo)...

Duch svobody přece nemůže být zničen. Spíš šlo asi o pozastavení jeho působení v lidech, v lidské společnosti...?

Navíc, Základní kámen stále existuje, je tu pro každého, kdo jej vloží do svého srdce...

Kdo má takovou moc, že dokáže okultně zavraždit bílého mága? To musela být celá organizovaná skupina, a i tak se jim to bezpochyby krutě vymstilo...

Jak v dnešní době obnovit impuls Vánočního sjezdu?

Duch svobody nemůže být zničen, ale jeho konkrétní inkarnace ve fyzickém těle ano. Takových útoků bylo na RS vykonáno více. Přístup k fyzickému tělu RS získali ilumináti přes ostatní členy nové AS, s níž RS spojil svou osobní karmu. Následkem toho bylo nutno, aby ostatní členové AS představovali duchovní jednotu v podobě porozumění ideji Vánočního sjedzdu. To se však nestalo a RS zůstal osamocen a skrze ně nechráněn. Okultně mu to bylo řečeno: Pokud nebude duch Vánočního sjezdu dostatečným počtem členů AS plně přijat, dostaneme tě! Dostali ho opakovanými útoky na trávící ústrojí...

Není-li duch základního kamene pochopen, je jeho vkládání do srdce pouhou symbolickou frází, stejně jako v případě TSO...

To co nazýváte „pozastavením působení v lidech“ poskytuje iluminátům čas, tyto lidi od RS úplně oddělit, takže v příští inkarnaci ho nepřijmou. Karmickému vyrovnání se daní ilumináti nevyhnou, přerušené spojení se tím však neobnoví. A právě o to jim jde...

Impuls k obnovení Vánočního sjezdu tu již je. Nejsou však lidi!

Nepřivede lidi k RS v další inkarnaci upřímná láska k pravdě?

Co je potřeba vykonat, aby byl impuls k obnovení Vánočního sjezdu uskutečněn? Spočívá to v zavedení TSO alespoˇjn v jedné obci? Nebo v něčem jiném..?

Upřímná láska k pravdě lidi k RS určitě přivede. Pojem „Vánoční sjezd“ však mluví o orčité mnohosti lidí. Jde tedy o to, aby takových lidí bylo „na sjezd“! A to právě není:

„Praví anthroposofové se vejdou do stínu jednoho stromu...“

Lidí není dost ani na zavedení TSO. Jsou jen takoví, kteří by možná do TSO chtěli (za určitých podmínek) vstupovat, ne však takoví, kteří by TSO chtěli, mohli a uměli založit...

Lásky k pravdě je zoufale málo. Ilumináti to „mají pod kontrolou“. Mystéria byla znovu otevřena, tlačenice je však u „virtuální reality“...

Lidé také nemají romantickou fantazii a kreativitu... Kdyby věděly, tak by je mohlo TSO i hodně bavit.

Jak to, že Rosenkruciáni, Zednáři ,Ilumináti nejsou zajedno se Steineryány?

Ilumináti jsou zakuklení jezuité. Proti RS bojují (ve jménu satanismu) jen zednáři velmi pokleslých úrovní, jimiž jsou také tzv. „rosekruciáni“. Praví rozekruciáni jsou předchůdci a před-zakladatelé anthroposofie...

...Vědl RSuž v době,kdy spojoval svou karmu se členy nové AS,že jej přes tyto členy ilumináti nakonec zlikvidují ? Předpokládám,že si  o nich iluze nedělal ,viz.; "skutečných antroposofů je tolik,co by se vešlo do stínu jednoho stromu" a přesto do toho šel- tedy to byla z jeho strany plně vědomá oběť ...? Tedy ilumináty jaksi použil ke svým cílům...? Mě totiž pořád nehraje to,jak můžou ilumináti aj. vyznavači temnoty dostat snad uplně všechny zasvěcence,bílé mágy,i ty nejvyšší co kdy po zem chodili,pokud by tito nechtěli-pokud by se neobětovali vědouce,že tato oběť opět posune vývoj lidstva a i jich samých dál...Inkarnuje se zasvěcenec,který do vývoje přidá něco nového,tím ho posune,ale ilumináti atp.,si řeknou "no tak to ne,on by chtěl posouvat vývoj,okamžitě zahájíme proces jeho likvidace hlavně skrze ty,kteří mu jsou nejblíže,máme moc a prostředky a tzn.,že můžem,že je to naší povinností,protože proč by nám jinak taková moc byla dána..." - uvažují nějak takhle ? -No z toho mi vyplývá otázka- tohle přece nemůže pokračovat donekonečna,to postrádá smysl..?! Musí v rámci vývoje nastat stav,kdy se to prostě nějak obrátí,kdy celé lidstvo musí dostat jasně na vybranou - buď do temnoty a otroctví,nebo za světlem a svobodou,tedy aby se rozdělilo na ty,co chtěj dál upadat a na ty,co se chtěj povznést,protože když se všichni budou pořád držet smíchaní ve varu dohromady pod pokličkou,nemohou ti ani oni tam ani onam.Kdo chce kam,pomožme mu  tam a ti co tam nechtěj,tak ty ať s tím nikdo neotravuje.Zasvěcenci v klidu budou moci dodělat svou práci a nebudou muset žít v obavách, že na ně zpoza každého rohu zaútočí ilumináti s tím ,že  všechno vědí a že ho za to co chce vykonat zabijou,protože prostě můžou a nikdo jim v tom nezabrání.Takhle to totiž vypadá,že "se daní ilumináti karmickému vyrovnání"  vyhýbají velmi úspěšně...

Když se zeptámna Ducha základního kamene a tedy i vánočního sjezdu,použiju k odpovědi citaci RS Sergejem O. Prokofjevem z knihy  "Setkání se zlem a základní kámen dobra"  ;  "Jeho substance se skládá ze světově-lidské lásky,jeho utváření ze světově-lidské imaginace a duchovní světlo zářící kolem něho ze světově-lidských myšlenek..." - Tedy to nejvíc,co vzhledem naší bezmocnosti a možnostem (spíš mluvim za sebe-možnosti ostatních neznám) můžeme udělat pro ducha vánočního sjezdu a základního kamene je rozvíjet a pěstovat v sobě světově lidskou lásku,imaginace a myšlenky v duchu anthroposofie ..?  ...A to "že se pořád nic neděje" je následkem toho je tak zoufale málo...A to by právě chtělo nějaký impuls,asi by to tedy musel být nějakým způsobem veřejný impuls,třeba přepadnout média a odvisílat aspoň jednu hodinu v duchu anhroposoficky probouzejícího impulsu- jenže to nepřipadá v úvahu,protože ilumináti maj všechno pod kontrolou že jo.Takže se budou stupňovat katastrofy a pohromy všeho druhu,část těch katastrof v režii iluminátu,aby se dobře bavili "protože můžou všechno" a k probrání se,k rozhodnutí,k popostrčení lidí ve vývoji prostě bude použito utrpení i za cenu jejich téměř úplné likvidace - asi teda přežijí jen ilumináti s určitým množstvím otroků nezbytných k jejich údržbě - protože maj veškerý prostředky a "prostě můžou všechno"...V této,resp. před touto fází ovšem bude muset přijít tzv. zázrak,zásah vyšší (nikoli nižší) moci,jinak už to bude fakt trapný...

Vim,že v TSO nebudou mít ilumináti žádnou moc,jenže počet těch,co by založili TSO je asi stejný jako počet skutečných  anthroposofů,který by se vešel do stínu jednpho stromu....Může tento počet zvýšit to,že (tušim) letos  je tomu 100 let od představení trojčlenosti RS světu- že to je doba pro uzrání ideje ,po které se může projevit ve fyzickém světě ? A též je tomu nyní v květnu 100 let od zjevení Panny Marie ve Fatimě,kde také sdělila proroctví,která samozřejmě Vatikán ovládaný ilumináty tají,protože "to mají pod kontrolou"...

Dále píšete "Mystéria byla znovu otevřena,tlačenice je však u virtuální reality" -

RS:dopis p. Keisierlingové : " Mystéria zůstanou zahalena,dokud zase nepřijdu.Až přijdu,opět mystéria odhalím.A já přijdu,až se mi v duchovních světech podaří založit oltář,kultovní místo pro lidské duše.Pak zase přijdu.Pak budu pokračovat v odhalování mystérií..."     - Od kdy jsou mystéria znovu otevřena? Tzn.,že RS je znovu vtělen,jen zůstává zahalen-odhaluje mystéria,nikoli sebe...? Kdyby odhalil sebe,ilumináti by ho okamžitě zabili je jejich zvyykem ..? ...A "kultovní místo Lidské duše v duchovních světech" má i svou nějakou obdobu ve fyzickém,také jako konkrétní místo ?   Pokud ano a ještě o něm nevědí ilumináti,tak ať raději zůstává v tajnosti,nebo si pro odpověď zajedu osobně rači,aby tam nehodili humanitární atomovku míru - protože můžou jen tak sobě pro radost...

Ještě citát RS k Vánočnímu sjezdu (S.O.Prokofjev,Setkání se zlem) : " A vskutku,dík všemu tomu,co se stalo od doby Vánočního sjezdu možným dát Anthroposofické společnost tím způsobem,jak mně samému BYLO od té doby DOVOLENO okultně pracovat,-to přece nejsou nová nová fakta...,-ale nyní se k tomu připojilo to,že musili zmlknout démoni,kteří dříve neumožňovali vyslovovat tyto věci." /12.8.1924,GA 240/   - Co to jako má být,že démoni maj někomu co a obzvlště RS co zakazovat okultně pracovat? Kdo dal démónům vůbec moc někomu něco dovolovat...? A kdo pak těm démónům přikázal,"že musili zmlknout" ? Zmlkli proto,že RS vykonal oběť z "všelidské lásky" a démoni prostě na skutečnou lásku nesmí...?

Z přednášky Rudolfa Steinera: Láska a její význam ve světě

"....

Jako životní vědění pěstuje člověk ale vlastně jen zárodek svého příštího života. Je to jako se semenem rostliny poté, co prošla procesem celého roku. Stejně jako po ní zbyde semeno, po nás zbývá životní vědění; člověk projde branou smrti a to, co v něm uzrálo jako duchovní zárodek, je semenem příštího života. Člověk to pociťuje, může se stát mystikem a to, co je jen semenem pro příští život, může nahlížet jako Boží jiskru, jako něco absolutního.

Tak to člověk interpretuje, protože se ostýchá si připustit, že je to přece jen on sám, toto Božské sémě. Meister Eckhart, Johannes Tauler jej nazývají Bohem v nás samých, protože o reinkarnaci nic nevědí. Pochopíme-li zákon reinkarnace, poznáme význam lásky ve světě jednotlivě i v celku.

Karmou rozumíme to, co je v jednom životě příčinou a co působí do života příštího. Jako lidé nemůžeme o lásce ve smyslu příčiny a následku správně hovořit, ne ve smyslu činu z lásky a jeho vyrovnání. Jedná se sice o čin a o jeho vyrovnání, ale nemá to nic společného s láskou: Činy z lásky jsou takové činy, které zprvu žádné vyrovnání v příštím životě nehledají.

Mysleme si například, že pracujeme a tím vyděláváme. To může být ale i jinak – totiž že pracujeme a nemáme z toho žádnou radost, protože nepracujeme za plat, ale kvůli splacení dluhů. Můžeme si představit, že to, co teď člověk prostřednictvím práce vydělává, už spotřeboval. Byl by raději, kdyby žádné dluhy neměl, takhle ale musí pracovat, aby je splatil.

Tento příklad chceme nyní přenést na naše obecné lidské jednání: Veškeré naše konání z lásky se ukazuje jako něco, čím splácíme dluhy! Okultně viděno: Všechno, co se děje z lásky, neplodí žádnou odměnu – ale je náhradou za již spotřebované dobro. Jediné jednání, ze kterého v budoucnosti nic nemáme, je to, které děláme ze skutečné, pravdivé lásky.

Člověka by mohla taková pravda vylekat. Naštěstí si to lidé ve svém vrchním vědomí neuvědomují. Ve svém podvědomí to ale všichni lidé vědí, proto vykonávají skutky z lásky tak neradi. To je důvodem, proč je ve světě lásky tak málo. Lidé instinktivně cítí, že z činů lásky pro své Já nic do budoucnosti nezískají. Duše musí být ve svém vývoji již dalece po

kročilá, má-li zálibu v láskyplných činech, ze kterých ona sama nic nemá. Impuls k takovému konání není uvnitř lidstva silný; ale z okultismu může člověk přece získat i silné impulsy k činům z lásky.

Pro svůj egoismus nezískáváme z činů lásky nic, zato svět z nich má o to víc. Okultismus říká: Láska je pro svět tím, čím je slunce pro vnější život. Žádné duše by dál nemohly prospívat, kdyby ze světa zmizela láska. Láska je morálním sluncem světa. Nebylo by absurdní u člověka, který má zalíbení a zájem o květiny rostoucí na louce, kdyby si přál, aby slunce zmizelo ze světa? Převedeno na morálku to znamená: Člověk musí mít zájem na tom, aby se zdravý vývoj probojoval v lidských souvislostech. Je moudré, roztrousíme-li po zemi tolik lásky, kolik je jen možné. Je jedině moudré, když lásku na zemi podporujeme.

Co nám dává duchovní věda? Člověk pozná skutečnosti zemského vývoje, slyší o duchu země, o jejím povrchu

a proměnách, o rozvoji lidského těla atd., učí se přesně znát to, co ve vývoji žije a tká.

Co to značí? Co značí, když lidé nechtějí o duchovní vědě nic vědět? Nemají žádný zájem o to, co tu je. Protože kdo nezná Saturn, kdo nechce poznat bytost Slunce a bytost starého Měsíce, ten nezná ani Zemi.

Lhostejnost, nejhrubší egoismus je to, jestliže člověk nemá o svět žádný zájem. Zájem na veškerém bytí je lidská povinnost. Přejme si tedy a milujme slunce s jeho tvořivou silou, s jeho láskou k prospěchu země a lidských duší! Učení se o zemském vývoji má být duchovním osivem lásky ke světu, neboť duchovní věda bez lásky by pro lidstvo byla nebezpečím.

Ale my nemáme lásku kázat, ona má a bude na svět přicházet tím, že rozšiřujeme poznání skutečné duchovní věci. Duchovní věda a opravdové jednání a skutky z lásky mají být jedním.

Smyslová láska je zdrojem pro ono stvořitelské, nastávající. Bez smyslové lásky by na zemi neexistovalo nic dalšího smyslového; bez duchovní lásky nevznikne nic duchovního ve vývoji. Cvičíme-li lásku, pěstujeme-li ji, vylévají se do světa síly vznikání, tvořící síly.

Máme to prokázat pomocí rozumu? Tvořící síly se přece také musely do světa vlít před námi a před naším rozumem. Jistě, jako egoisté dovedeme tvořivé síly odejmout budoucnosti; ale činy z lásky a tvořivé síly minulosti vymazat nemůžeme. Protože činům z lásky z minulosti jsme dlužni za své bytí. Tak silní jsme díky nim, stejně silně jsme minulosti

i zadluženi a co jsme kdy schopni na lásce vynaložit, to je úhradou dluhů za naše bytí. Z toho pochopíme činy vysoce vyvinutého člověka, protože vysoce vyvinutý člověk dluží minulosti víc. Metodou, jak je splatit, jsou skutky z lásky.

Impuls k lásce roste s růstem člověka; vědění samo k tomu nestačí. Takto chceme vést před naši duši význam lásky ve světovém působení: Láska je to, co nás neustále odkazuje na životní dluhy z minulosti. A protože z placení dluhů nemáme pro budoucnost nic, nemáme nic my sami z našich činů lásky. Své skutky z lásky musíme ponechat světu; zde jsou ovšem vepsány v duchovní světové dění.

Zdokonalujeme se nikoliv prostřednictvím skutků lásky, ale jen prostřednictvím jiných skutků, ale díky skutkům lásky je svět bohatší. Protože láska je tím stvořitelským ve světě.

Vedle lásky existují ve světě ještě dvě další síly: Jak se dají s láskou srovnat? První silou je moc, vůle; druhou je vědění. U moci můžeme mluvit o moci slabé, silnější a všemocné; stejně tak u vědění – zde také existují stupně až k vševědoucnosti, vševědění. Mluvit ve stejném smyslu o stupních lásky moc dobře nejde.

Co je všeláska, láska ke všem bytostem? U lásky nemůže člověk hovořit o nějakém stupňování tak, jako mluví o stupňování vědění nebo moci až k vševědění či všemoci.

Díky takovému stupňování se zdokonaluje naše vlastní bytost. Jestliže ovšem několik bytostí nebo více milujeme, není to ten stejný případ; to se zdokonalováním naší bytosti stejným způsobem nemá nic společného. Láska ke všemu, co žije, se nedá srovnat s všemocí; pojmy velikosti a stupňování se na lásku nedají dobře použít.

Můžeme Božskou bytost, jež ve světě žije a tká, nazvat všemocnou? Tady musí citové předsudky mlčet: Kdyby byl Bůh všemocný, pak by konal vše, co se děje, pak by tedy lidská svoboda nebyla možná. Boží všemocnost by vyloučila lidskou svobodu! Může-li být člověk svobodný, není všemocnost Boží zjevně na místě.

Je Bůh vševědoucí? Nejvyšším úsilím člověka je podobat se Bohu – naše snažení by muselo cílit k vševědění. Je tedy nejvyšším dobrem vševědoucnost?

Je-li ona tím nejvyšším, každým okamžikem by se musela rozevírat obrovská propast mezi člověkem

a Bohem, který vševědoucí je. Každým okamžikem by si člověk musel být té propasti vědom, kdyby to bylo tak, že má Bůh to nejvyšší dobro, vševědoucnost, pro sebe a člověku ji upíral.

Nejobsáhlejší Boží vlastností není všemocnost ani vševědoucnost, nýbrž láska – ta vlastnost, u níž žádné další stupňování není možné. Bůh je plný lásky, je čistou láskou, je takzvaně ze substance lásky zrozen. Bůh je čistá, ryzí láska; ani nejvyšší vědění, ani nejvyšší moc. Bůh si ponechal lásku, moc a vědění si rozdělil

s Ahrimanem a Luciferem. O vědění se podělil s Luciferem a o moc s Ahrimanem, aby byl člověk svobodný, aby mohl pod vlivem vědění postupovat dál.

Snažíme-li se dobrat všeho Božského, dojdeme k lásce; základem všeho živého je láska. Uvnitř vývoje je jiný impuls, který vede k tomu, že jsou bytosti stále znalejší a mocnější. Zdokonalování je dosahováno prostřednictvím vědění a moci.

Jak se liší vývoj vědění a moci, vidíme na postupu lidstva: Jeden souvislý vývoj a do toho Kristův impuls, který jedinkrát skrz mystérium na Golgotě vstoupil mezi lidstvo. Láska tedy nevešla do světa postupně, láska proudí v lidstvo jako jediný Boží dar. Jako hotová a dokončená proudí láska v lidstvo; ale člověk může její impuls přijímat postupně. Impuls Božské lásky je jednorázový – takový, jaký ho jako pozemský impuls potřebujeme.

Opravdová láska není schopná zmenšování a zvětšování. Láska je zcela jiné povahy než vědění a moc. Láska neprobouzí žádné naděje do budoucna, láska je splácením minulosti. Stejně tak se staví do světového vývoje i mysterium na Golgotě.

Bylo tedy Božské lidskému něco dlužné?

Prostřednictvím luciferského vlivu vstoupil do lidstva určitý prvek, jemuž na oplátku muselo být něco, co tu bylo dříve, odňato. To, co sem vstoupilo nového, vedlo k sestupné linii, a tomu přineslo mystérium na Golgotě možnost splatit veškerý dluh. Impuls Golgoty nepřišel proto, aby nám odňal hříchy, kterých se ve vývoji dopouštíme, ale aby to, co díky Luciferovi vstoupilo do lidstva, dostalo svou protiváhu.

Připusťme si, že by někdo neznal jméno Krista Ježíše, nic o tom, co sdělují evangelia; který by ale věděl o onom obrovském rozdílu v povaze vědění a moci a v povaze lásky. Takový člověk, i když o mystériu na Golgotě neví nic, je v pravém křesťanském smyslu křesťanem.

Kdo zná lásku natolik, že ví, že láska je tu kvůli placení našich dluhů a nepřináší žádné výhody do budoucna, ten je křesťanem. Pochopení povahy lásky znamená být křesťanem!

Skrz pouhou teosofii s "karmou" a "reinkarnací" se může člověk vyvinout ve velkého egoistu, jestliže k ní nepřibere impuls lásky, Kristův impuls; teprve poté totiž dosáhne člověk na něco, co egoismus teosofie přemostí. Takového vyrovnání dosáhne člověk pochopením Kristova impulsu.

Lidstvo teosofii potřebuje, proto ji nyní dostává. Leží v ní ale silné nebezpečí, bude-li provozována pouhá teosofie bez Kristova impulsu, bez impulsu lásky, že budou lidé za pomoci teosofie jen zvětšovat egoismus v sobě, že jej budou pěstovat dokonce i přes práh smrti. Nesmíme z toho vyvozovat, že se člověk nemá věnovat teosofii, ale musíme se naučit nahlížet, že k ní patří porozumění podstatě lásky.

Co se tedy vlastně při mystériu na Golgotě událo? Víme, že se narodil Ježíš z Nazaretu a rozvíjel se tak, jak je popsáno v evangeliích, že se v jeho třiceti letech udál křest v Jordánu, že v těle Ježíše z Nazaretu poté tři roky žil Kristus a potom uskutečnil mystérium na Golgotě. Mnozí lidé věří, že musí mystérium na Golgotě znázorňovat tak lidsky, jak je jen možné; věří, že tento čin byl sepsán na zemi, že byl pozemským činem. Tak tomu ale není. Shlíženo z vyšších světů je teprve vidět mystérium na Golgotě, jak se skutečně na Zemi událo.

Chceme si znovu před sebe postavit počátek pozemského a lidského vývoje. Člověk tehdy disponoval určitými duchovními silami; poté na něj nastoupil Lucifer a kvůli tomu stojíme v bodě, kdy můžeme říct: oni pokročilí bohové předali svou všemocnost Luciferovi, aby se člověk mohl stát svobodným.

Člověk se ale zanořil do matérie hlouběji, než bylo zamýšleno; vymknul se pokročilým bohům a postupoval stále níž, než byl záměr. Jak teď mohli oni pokročilí bohové přitáhnout člověka opět k sobě?

Abychom tomu porozuměli, musíme nahlédnout do Rady bohů, ne na Zem. Pro Bohy vykonal Kristus onen čin, aby přivedl člověka Bohům nazpět. Luciferův čin se odehrál v nadsmyslovém světě; Kristův čin se odehrává jak v nadsmyslovém, tak ve smyslovém světě – to člověk vykonat nedokáže.

Čin Luciferův se uskutečnil v nadsmyslovém světě. Ale pak na Zem sestoupil Kristus, aby na ní uskutečnil svůj čin – a lidé jsou toho činu diváky. Boží čin, Božská záležitost je mystérium na Golgotě, které lidé přihlížejí. Brána nebe je otevřená a dovnitř sem září Božský čin. Jde o jediný pozemský čin, který je zcela nadsmyslový; proto není žádný div, jestliže lidé, kteří na nadsmyslno nevěří, nevěří ani na Kristův čin. Božský čin je čin Kristův – čin, který Bohové uskutečnili pro sebe. Díky tomu získalo mystérium na Golgotě svůj jas a jedinečný význam, a lidé jsou k této události přizváni za svědky. Proto o tom také není k nelezení žádné historické svědectví, neboť lidé z události viděli pouze to vnější; evangelia jsou ale napsána z pohledu nadsmyslového, a proto je snadné je popřít, nemá-li člověk pro nadsmyslno cit.

Z určitého úhlu pohledu patří událost mystéria na Golgotě k nejvyšším zkušenostem uvnitř duchovního světa. Luciferův čin se odehrává v době, kdy byl člověk ještě součástí nadsmyslového světa, Kristův čin se odehrává uprostřed materiálního života – je fyzicko-duchovním činem. Luciferův skutek můžeme pochopit, prozkoumáme-li svět intelektuálně. Abychom ale pochopili Kristův čin, na to s žádným věděním nevystačíme. I kdybychom vlastnili všechno vědění světa, může pro nás Kristův čin přesto zůstat nepochopitelný.

Protože k porozumění mystéria na Golgotě je zapotřebí lásky. Teprve když do vědění a zase nazpět proudí láska, teprve pak je možné pochopit mystérium na Golgotě; teprve až když člověk vstříc smrti vyvine v sobě k vědění lásku.

Lásky sjednocené s věděním je nám třeba, když procházíme branou smrti – jinak, bez vědění sjednoceného s láskou, zemřeme. K čemu ji potřebujeme?

Filosofie je láska k vědění. Staré vědění nebylo filosofií, protože se nezrodilo z lásky, ale ze zjevení. Neexistuje filosofie Orientu, existuje vědění Orientu. Filosofie jako láska k vědění vešla do světa s Kristem; zde nastupuje vědění z impulsu lásky. Ten přichází do světa prostřednictvím Kristova impulsu. Musíme tedy pouze použít impuls lásky na vědění samo.

Staré vědění, jež vidoucí nabyl prostřednictvím zjevení, je vyjádřeno ve vznešených slovech prastaré modlitby lidstva: Ex Deo nascimur, "Z Boha jsme zrozeni". Kristus, který vystoupil z duchovních světů, propojil vědění s láskou, aby překonala egoismus – to je jejím cílem. Láska ale musí být přenášena samostatně a svobodně od bytosti k bytosti: proto éra lásky začala současně s érou egoismu. Výchozím bodem kosmu je láska; z ní, zcela sám od sebe, vyrostl egoismus. Ono rozdělující, co vstoupilo do světa, bude ale Kristovým impulsem, impulsem lásky, časem překonáno a člověk se na této síle lásky bude postupně účastnit.

Lásku, vylévající se do lidských srdcí, cítíme v obzvláštně monumentálních Kristových slovech: "Kde jsou dva pospolu v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich." Tak zaznívá staré rosenkruciánské rčení v lásce s věděním propojené: In Christo morimur, "V Kristu zemřeme".....

Úžasné, děkuji! (Dnes je poslední den velikonočního oktávu - Bílá neděle, svátek Božího milosrdenství...)

Je někde k sehnání celá přednáška? (popř. jestli je součástí nějaké již vydané knihy, postačí její název) ... děkuji..

Tak to bohužel nevím.

Jde o přednášku Rudolfa Steinera: Láska a její význam ve světě ze 17. prosince 1912 v Zürichu. Vyňato ze svazku GA 143: Zážitky nadsmyslna. Cesty Duše ke Kristu.

Zkuste se zeptat, zda to nemá Atrea.

Děkuji! :-)

Není za co pane kolego.

K té přednášce "Láska a její význam ve světě":

RS říká: Když dělám něco z lásky, nedělám to tedy pro sebe, ale dělám to pro svět. Splácím tím dluhy z minulosti, splácím již spotřebované dobro.

Když ale dělám něco pro svět z lásky, přece tím nepřímo dělám i něco pro sebe - budu přece pak žít v lepším světě... Něco jako když si zkrášluju dům krásnými obrazy - bude se mi v něm pak lépe žít... Takže z toho nakonec zisk mám, i když ne přímo...

Láskou splácíme světu svoje dluhy (spotřebované dobro). Pokud je tím svět karmicky vyrovnán, potud není lepší, ale jen není horší. Pro sebe můžeme získat jen dobro, které karmicky vyrovnaný svět vytvoří navíc. Z vyrovnané karmy žádný zisk neplyne. Získáváme tím jen schopnost něco navíc vytvořit a v tom pak můžeme lépe žít...

Dá se říci, že je to vědecký objev, když vlastně na to věda kápla jen náhodou? Je to vůbec sociální revoluce, jestli to vzniklo jakoby mimo revoluční vývoj?

Patří tyto "neregulérní a neplánované objevy" k nějakému řádnému vývoji a poznání, nebo to jaksi nepatří k řádnému vývoji, je to něco mimo plán? Je to něco jako náhoda? A je náhoda náhodou nebo k ní zákonitě musí dojít?

Do své sbírky trofejí si přidávám "náhodný vesmír" Děkuji Rebelantům

Metodika praktické přírodovědy (o teoretické „vědě“ nemůže být vůbec řeč) je založena na tzv. „náhodě“. Zkoušíme, zkoušíme („vědecky“ experimentujeme), až se náhodou do něčeho trefíme. Protože se těmto náhodám všeobecně říká „vědecké objevy“, nezbývá, než jim tak říkat...

V tomto chaosu náhod by se praktická věda zcela utopila, kdyby neexistovala také „věda inspirovaná“ (nenáhodná), která se však všeobecně pokládá za tu „náhodnou“, protože „učená nevědomost“ si „vědu“ jinak představit neumí...

To, co se na fyzické úrovni jeví jako „náhoda“, je na vyšších úrovních „úmyslem bohů“...

Zařazovat do sbírky trofejí Justiniana Crakenkreutze „náhodný vesmír“, není moc chytré, protože dosud nic takového ani náhodou „věda neobjevila“. Milý Justinián by si měl do své „vtipné“ sbírky zařadit akademickou „iluzi totálního vesmíru“, či jinou učenou hovadinu, kterou zbožně nosí v hlavě...

Nosím to vlavě, aby mě lidi neukřižovaly,ale moje poznání je svérázné a v hloubce podobné Steinerovu.

Do své sbírky trofejí zařazuji Justiniana Crakenkreutze i ZMP!

Je to pro mě veliká čest...

Ex Theo Absinthum

Sir Justinian Crakenkreutz

Při teplotě kolem nuly se mění voda v led či naopak, při rychlosti Mach 1 dochází k rázové vlně, při určitém prostorovém uspořádání štěpného materiálu může dojít k řetězové reakci, při roztočení gyroskopu přestává platit zemská přitažlivost…. Jaká další překvapení nás ještě na cestě poznání čekají? Dá se předvídat, co vše se může stát? Až po objevu jsou všichni chytří a vysvětlují, že je to vlastně logické, že voda zmrzne v led a rázová vlna je schopna rozbít letící stroj, jak opakovaně došlo při překonávání rychlosti zvuku… Můžeme nyní třeba nejasnovidně předpokládat, že při rychlosti třeba 100 000 km/vteřinu  dojde k destrukci hmoty díky násobnému součtu rychlostí zvuku, kdy dojde k super vibraci? Můžeme tvrdit, že to je blbost při současném stavu poznání? Asi ano…

A proč třeba při absolutním bodu mrazu nedojde třeba ke změně skupenství hmoty třeba v plasmu?

Jde mi o to, jestli může dojít k dosud nepředstavitelným fyzikálním jevům, které z hlediska dnešní logiky a stavu poznání jsou blbost? Jsou hranice, za kterými jsou již věci, které nejdou předem zjistit?

Jde jenom o zvyšování rychlosti, tlaku, teploty, prostorového uspořádání atp? Ale stačí i obyčejný oheň. To je něco tak neuvěřitelného, jak se zde vezme oheň, co to je vůbec za divný stav, prostě hoří hmota, shoří tvary, formy, prostor se zhroutí… a ještě vzniká teplo, světlo…

To samé platí i u vývoje společnosti?

Třeba nyní se zdá, že k TSO nikdy nedospěje ani jedna obec. Přesto může dojít k nějakému bodu zlomu, kde přestanou platiti dosud existující zákonitosti? A když bude pár lidí na určitém místě v nějakém stavu, nemůže dojít k nějakému přesmyknutí? K něčemu, co na základě nynějšího poznání netušíme? Jako při štěpné reakci přeskočí jiskra…jako při dosažení zápalné teploty nějaké hmoty, dojde k zapálení. Vznikne nová kvalita ze dvou starých kvalit….dodáte jen teplotu k nějaké látce. Každá z těchto entit sama o sobě neudělá nic… ale vhodným spojením lze vykouzlit nepředstavitelné věci… Můžeme říci, že nás čekají nečekané jevy, nebo že nějaké takové vědecké objevy a případné sociální revoluce jsou blbost?

Tlak, teplota (oheň), rychlost atd., to vše je dáno silovým „stupňováním“, které je relativně duální (velké/malé, staré/mladé, zřeďování/zhušťování skládání/rozkládání atp.).

Vnější svět relativních projevů, zvaný například „příroda“, projevuje právě jednotlivé stupně v podobě „skoků“. Tak se voda mění v led, překročení rychlosti zvuku rázovou vlnou, jejíž ničivost je podobným jevem jako tak zvané „kritické otáčky“, které musíme překonávat přidáním rychlosti skokem, aby se rotující stroj (např. turbina) nerozsypal.

Zkrátka, každý jev světa relativních projevů, ukazuje na nějakou „hranici“, za níž se mění stav. Akademická „věda“ však tyto věci vykládá tak, že jim nemůžeme přijít na kloub, takže nikdy nedospějeme k pravdivému poznání fyzické (ani jiné) reality...

Násobné součty rychlostí zvuku je „teoretická pitomost“, neboť rychlost zvuku lze přece překonat jen jednou...

Ke změně skupenství na plazmu (na plamen ohně), dochází zvyšováním teploty, nikoliv snižováním teploty, kdy se těkavé látky mění na pevné skupenství.

Nepřekročitelnost Kelvinovy „nuly“ (bodu mrazu) je dána vnitřním stupňováním v prostoru, které má již na svém prvním stupni ohraničenou míru (malá). Pokračující vnitřní stupňování (menší, nejmenší) probíhá jen uvnitř „malé míry“, což vnějšími nástroji (např. teploměrem) „zmrzlými pod Kelvinovou nulu“ nemůžeme sledovat (měřit). Zde tedy máme příklad fyzikální „hranice“, za níž fyzikálně (zevně přírodovědecky) nemůžeme vidět, takže odtud (a nejen odtud) může naše materialistická věda (a její zbrojní arsenál) dostat zcela nečekaně „přes držku“ („zázrakem“, „záhadou“, „mimozemšťany“ atp.)...

K TSO nemohou dospět totalitní obce, ale jednotliví lidé, kteří se za tím účelem musejí dát dohromady. I sociálně tedy existují „body zlomu“...

Jak se rodí duchovní člověk? Tím že nereaguje na podměty z vnějšího světa ale na podměty ze svého ducha?

Pravý duchovní člověk může reagovat jak na podměty, tak na přísudky, slovesa, citoslovce, podstatná i přídavná jména. I na jiné podněty z vnějšího i vnitřního světa, ale zejména z Ducha Svatého (ne svého). (Mk 14:36 + Ga 2:20 => Mt 16:18)

Probodením ega se pravé Já vyvíjí prací na svých třech tělech, více méně darovaných (vnějšími světy). Podobně kol 7. roku měníme mléčné zuby „po rodičích“ za své (druhé) zuby. Tak pravé Já přepracovává svá tři nižší těla tak, aby plně vyhovovala jeho potřebám. Na duchovní Já přepracovává své astrální tělo, na životního ducha éterické tělo a na duchovního člověka fyzické tělo. Tato přepracovaná těla dál reagují na podněty vnějšího světa (fyzického, éterického a astrálního), avšak již jako dokonalé nástroje pravého Já. Samotné pravé Já reaguje na podněty vnějšího duchovního světa bezprostředně, tedy také jako ohraničené tělo (tělo pravého Já), neboť jinak by se ve vnějším duchovním světě rozpustilo (splynulo s ním)...

Jak se liší myšlení, vědomí a Já?

Myšlení je to, co nemáte. Vědomí sice máte, nikoli však vědomí "já", ale  máte vědomí "my" společné s krst ta ha, zednařský steinerian,  myšpulin, bifidus aktif, spatraskok, jh, ZMPedia...

???

Svět relativních projevů (v němž žijeme a měli bychom jeho daru využít k naplnění svého pravého účelu) je ve všem všudy reálnou a možnou jednotou trojčlennosti, dané příslušnou úrovní vědomí (bezesného spánku, snění a plného bdění).

Jednotou tří trojností je „tělo, duše, duch“:

Tělo = soustava rytmická (oběh krve a šťáv), nervová (solární pleteň + lunární mozko mýšní vč. smyslú) a výměny látek (vč. údů)

Duše = cítění, myšlení a chtění (vývojově jako duše cítivá, rozumová a vědomá)

Duch = duchovní já, životní duch a duchovní člověk (vyvíjející se překonáním ega v pravé Já)...

Vyvíjí-li se duchovní já (manas) jako obrácené, probodené ego, odehraje se nějaký podobný proces "probodení" i u vývoje životního ducha (buddhi) a duchovního člověka (atma)?

U duchovního člověka mi vyvstává představa "obráceného těla", jakoby tělesného negativu; podobně, jako první říši devachanu tvoří negativy fyzických předmětů...

Duchovní Já (manas) se nevyvíjí jako probodené ego, ale probodením ega se projevuje (probouzí) pravé Já, jehož činnost se projevuje na přepracování (obrácení) astrálního těla (v duchovní Já, manas), éterného těla (životní duch, buddhi) a fyzického těla (duchovní člověk, atma).

Tato přepracovaná těla (manas, buddhi a atma) jsou původně stvořeny jako negativy (NE+těla) napravené (pravým Já) v pozitivy (ANO+těla)...

Díky nedokonalým překladům RS a učení akademických „odborníků na anthroposofii“, se zapomíná na „pravé Já“ a mluví se o vývoji lidského já jako o vývoji ega v manas, buddhi a atman. Ego však není lidské já, ale pouhá iluze lidského já. Probodením této iluze vzniká reálná forma otvoru, jako mateřské lůno (středo-bod) pravého Já, které se v něm rodí a dál vyvíjí...

Také Myšpulínův sv. Jiří, tu náhodou hraje svou imaginativní roli...

1*! (Na svatého Jiří...) 

Dobrý den, vrtá mi aurou "jogynská balance"-levitace. Prý to to byl trik už za staré Indie,ale po tomto vystoupení mám

pochybnost o tomto triku...  jedině, že by měl ten člověk půl kostry z karbonu.

https://www.youtube.com/watch?v=Seaz5ZmvXyI

https://www.youtube.com/watch?v=v15OcJTjNyE

zmp - Ano, posvátná geometrie:

12 stěn dodekaedru souvisí se zvěrokruhem.

Jednotlivé stěny jsou pětiúhelníky (dodekaedry, či „lidokruhy“) a jejich „kostrou v podobě pěticípé hvězdy, která souvisí také s Ahrimanem:

12 – 5 = 7

Číslo 7 souvisí se sedmi planetami, 7 kontinenty, 7 barvami spektra, 7 tóny stupnice, sedmi základními rasami atd., jež souvisí také s Luciferem...

Jednotou všeho (vnějších 12/vnitřních 7 + 5) Je Kristus (24)...

Ano, posvátná geometrie:

12 stěn dodekaedru souvisí se zvěrokruhem.

Jednotlivé stěny jsou pětiúhelníky (dodekaedry, či „lidokruhy“) a jejich „kostrou v podobě pěticípé hvězdy, která souvisí také s Ahrimanem:

12 – 5 = 7

Číslo 7 souvisí se sedmi planetami, 7 kontinenty, 7 barvami spektra, 7 tóny stupnice, sedmi základními rasami atd., jež souvisí také s Luciferem...

Jednotou všeho (vnějších 12/vnitřních 7 + 5) Je Kristus (24)...

Satanské číslo 5 souvisí také s pěti „smysly“ TSO.

Luciferské číslo 7 souvisí také se sedmi aporiem Zénóna z Eleje. Jen tu nemůžeme tvrdit, že jich Zénön nesestavil víc, že se jich jen dochovalo sedm.

Akademická učenost mezi Zénónovy aporie počítá také osmou, zcela nejapné Filopónovo falso. Já bych za osmou zénónovskou (nikoliv za Zénónovu) aporii počítal otázku:

Kde je obvod kruhu?

Je v okolí kruhu, povrchem kruhu, či v obsahu kruhu?...

7 zasvěcenců minulosti + 5 zasvěcenců budoucnosti = 12 zasvěcenců současnosti.

Současnost = relativně duální čas =´minulý/budoucí.

Přelom (/) v čase (v současnosti), ve spáře mezi minulostí a bdoucností, je okamžik přítomnosti Krista (0), k němuž (v minulostí, v mládí) dospěl a od něj se vrátil (pro budoucnost, v dospělosti) Ch. Rosenkroic...

Do sedmi Zénónových aporiích je vtajena moudrost minulosti. Ve třetí jeho apori (proti prostoru) je vtajena možnost pěti aporií budoucnosti (celkem se jich zdá být sedm, tři jsou však v podstatě totožné)...

Na geometricky položenou otázku (Je obvod kruhu mimo kruh, povrchem kruhu, či v obsahu kruhu?) má přijít geometrická odpověď, aby jí geometricky (abstraktně) vzdělaní lidé mohli porozumět. Jejich odpověď je pak může přivést na úroveň, na níž odpovídáte Vy.

Oni budou mít i tak potíže s jednoznačnou geometrickou odpovědí. Jsou totiž hypnotizováni akademickou „geometrií“, která mj. mate obvod kruhu s povrchem kruhu. Povrch kruhu je však součástí obsahu kruhu (povrch obsahu), takže mají do hlavy vsugerovaný nesmyslný pojem: „obvod = obsah“...

Jaký je rozdíl mezi kružnicí a kruhem?

Skrývá vnitřek kruhu či kružnice absrtraktně vše možné?

Je obsah kruhu kůže napjatá přes buben?

otázka - Jaký je rozdíl mezi kružnicí a kruhem?

Vyjádřeno abstraktně geometricky je obsah kruhu plocha (jejím obrazem je natažená kůže), ohraničená kružnicí (kružícím NIC = řezem kružnice), tedy kroužením obřezaná plocha.

Kružnice obřezává plochu kruhu, která je vlastně průřezem koule (bubnu, tympánu), jenž je obřezaný kroužením ve spirále od pólu k pólu...

Nakreslíme-li na tabuli kružnici, pak obsahem kružnice (obrazem jejího nulového obsahu) je pouze ta křída. To, co je kružnicí ohraničeno je obsah kruhu. V principu takto rozlišuje kružnici od kruhu také akademická geometrie. Ta však za kružnici nepokládá samotné kroužení, ale křídu (křídový obraz kružnice, stopu po kružení). Tato akademická geometrie však nechce rozlišovat důsledně, ale zmateně. Mluví-li o poloměru kružnice, jako o míře rozevření kružítka, pak mluví o poloměru obsahu kruhu, čímž kružnici mate s kruhem. Z toho nemůže být učený geometr chytrý, ale úplně zpitomnělý...

Kružnice je v principu ohraničená jako mezikruží dvěma mantinely s nulovým rozestupem, naznačeným poloměrem křídové stopy na tabuli...

Akademická věda tvrdí, že dvě rovnoběžky se sbíhají v nekonečnu.

Já řekl, že když např. dojdu po kolejích až TAM, kde vidím, že se koleje sbíhají, tak zjistím, že koleje se mi nesběhly dohromady.

Oponent řekl: Jestliže jdu po kolejích,tak vidím, že se koleje za mnou i přede mnou někde TAM sbíhají. Tedy je pravdou to, co tvrdí akademická věda, že dvě rovnoběžky se sbíhají ne tady, ale až TAM v nekonečnu.

Pouze to TAM je asi někde v nekonečnu.

Já řekl, že to je iluze.

Oponent řekl, že ta iluze je pravdivá. Pouze předmět iluze (místo sbíhání) není pravdivý a je tedy iluzorní. Pouze asi tedy jsem ještě nedospěl až TAM, ale že jsem opět jen TADY. Takže musím ještě dál...

Lze nějak rozumně vysvětlit, proč se nesbíhají dvě rovnoběžky? Koleje jsou dobrý argument? Ty se prostě setkat nemohou. Oponent tvrdí, že prý v nekonečnu TAM ano....a nenechá si to vyvrátit...

Když zde tvrdíte, že nekonečno neexistuje, potom by bylo řešení vysvětlit to neexistencí nekonečna tak, že rovnoběžky se nemohou setkat v nekonečnu, protože nekonečno neexistuje.

Které řešení je lepší nebo pravdivější? Nebo jasnější?

Dva Hanáci se chtěli přesvědčit, kde se koleje sbíhají. Po několika hodinách marné chůze se jeden z nich ohlédl a vyděšeně vykřikl:

„Ježišmarja, my sme to už přešli!“

Otázka zní: Co vlastně přešli? Sbíhání kolejí, nekonečno, nebo obojí?

Řekl-li oponent, že iluze o sbíhání kolejí je pravdivá, pak se musíme ptát, co vlastně řekl? Že je pravda, že se rovnoběžky v nekonečnu sbíhají, nebo že objektivní iluze nekonečna opravdu existuje?...

Že se rovnoběžky naprosto nikde (ani v nekonečnu) nesbíhají (natož protinají), o tom se můžeme sami přesvědčit na školním globu Zeměkoule. Na něm zjistíme, že se protínají jen zemské poledníky, nikoliv zemské rovnoběžky. Představíme-li pak zemský globus akademicky s tak zvaným „nekonečným poloměrem“, pak ani na něm se jeho rovnoběžky nebudou nikde sbíhat. Ani o milimetr se k sobě nikde nepřiblíží. Jen akademicky učený vůl (nechci jmenovat) může tvrdit něco jiného...

RS, z přednášky velikonoční myšlenka; “...My však potřebujeme Krista, kterého můžeme v našem nitru hledati, poněvadž když Jej hledáme brzy se objeví. Potřebujeme Krista, jenž vstoupí do naši vůle, který ji prohřeje a rozplamení, aby tato vůle stala se silou pevnou k vyplnění skutků, jež k vývoji lidstva jsou na nás požadovány.
Je nám zapotřebí Krista, na nějž nepohlížíme jako na trpitele, ale na duchovní bytost jež se vznáší nad Křížem a shlíží na to, co bezduché na kříži dokonává.
Potřebujeme plné, silné vědomí o věčnosti Ducha. Nenabudeme silného vědomí o věčnosti Ducha pohroužíme li se pouze do obrazu Ukřižovaného...”

Utrpení,ukřižování a probodení Ježíše, jak jím bylo demonstrováno mimořádně drastickým způsobem na fyzické úrovni chápu jako ukázku cesty ke zmrtvýchvstání Ducha, Krista v člověku po probodení ega na duševní a duchovní úrovni pro mikrokosmos,pro člověka dneška. Myslím , že tento apel RS, aby se lidé v myšlenkách zabývali zmrtvýchvstalým a nikoli trpícím Kristem znamená, že hovoří k již hotovým egům, aby se pořád nezaobírali svým dalším zatvrzováním ve fyzičnu, ale aby již překročili k probuzení, probodení a tedy zmrtvýchvstání vlastního Ducha - je to tak?  Tedy aby do svých myšlenek přijali pojmy a představy duchovní vědy, duchovních světů, aby spiritualizovali své myšlení ; a můj dotaz - to stačí k individuálnímu zmrtvýchvstání, Ducha člověka a k jeho naplnění Kristem?  Mám totiž dojem že individuální zmrtvýchvstání člověka je pro vědomí něco naprosto kolosálního, protože do svého zmrtvýchvstání to bylo vlastně spíše nevědomí. Že probuzené vědomí své probuzení vnímá jako ten největší předěl ve svém vývoji, že do této vlastně spalo, bylo jako mrtvé, proto zmrtvýchvstání. Že pro toto probuzené vědomí je to jako “před tím” a  “potom”, jako sta a nový letopočet a datum probuzení je rok nula. “Jako” proto, že toto probuzené vědomí má vědomí věčné přítomnosti, “vědomí nuly”,probuzené vědomí ve spáře obvodu “0”.... Zkrátka si myslím, že spiritualizace myšlení duchovními pojmy a představami k úplnému probuzení se stačit nemůže, že to je teprve “Cesta”  k “životu a pravdě”... Protože těch co čtou RS a přijímají do svého myšlení pojmy a představy duchovní vědy je relativně dost a  přesto to k jejich zmrtvýchvstání nevede- je to tím, že přestože čtou, tak nechápou, nerozumí,reálně logicky nemyslí a dělají si stále iluze, akorát  již ne o fyzickém světě - materialismus, ale o duchovním…?

Je celý proces probuzení vědomí mikrokosmu člověka záležitost okamžiku, nebo je to pozvolna postupné, třeba na několik životů. Tuším že RS k tomu řekl že to je u někoho 7 hodin, 7 dní, 7 let či 7 životů a u někoho nikdy, tedy je to individuální a číslem 7, což je číslo vývoje poukazuje na to, že každý se probudí až na to dozraje jeho čas, až dokoná svůj individuální vývoj a bude tak zralý, “dostatečně vyspalý” pro probuzení.

A jsou i případy, kdy někdo spí, přestože už měl být dávno probuzený, jsou ti kteří zaspali své probuzení…?

Bez utrpení a smrti (umučení a probodení ega) nedává zrození (stvoření) a život ve spánku (vývoj) smysl. Bez zmrtvýchvstání nedává nijaký smysl ani utrpení.

Tak mimořádně drasticky se věc (Golgota) na fyzické úrovni jeví proto, že je tu vše koncentrováno do jediného pozemského života Ježíše Krista. Biblické líčení této události však může dát člověku více méně jen tělesný obraz, jako text čtené knihy. K doplnění obrazem duševně-duchovním je zapotřebí duchovní vědy. Křesťanství, tak jak nám ho prezentují církve, nedává bez duchovní vědy nijaký smysl. Proto je křesťanství tak nenáviděno čírkvemi ostatních náboženství (vč. ateismu), přestože ani ony nedávají smysl. Ve svém marném očekávání jsou všichni církevním křesťanstvím hrubě zklamáni a dotčeni.

Odtud apel RS, aby se lidé v myšlenkách zabývali zmrtvýchvstalým a ne jen trpícím Kristem. Jen takto může každý člověk vstát z mrtvých jako Kristus. Kdo své vědomí takto neprobudí, ten ve své nevědomosti, bez ohledu na své přesvědčení (náboženství, vzdělání aj.), neodvratně skončí na kříži, jako dva golgotští lotři, po pravici a po levici Krista Ježíše...

Probudit se (v prostoru a v čase do věčnosti) nelze tam ani tam (tam/tam), ale jen tady (/). Probudit se nelze v současnosti (minulost/budoucnost), ale jen ve spáře (/) přítomnosti, nesené tzv. prchavým okamžikem, nulovým (/ = 0 = obvod) okamžikem v čase (před tím/po tom = pnl./nl. = před Kr./po Kr.). Číslem času je číslo vývoje „7“...

Samotné spirituální cítění a myšlení duševně-duchovních pojmů a přestav ovšem plným probuzením (zmrtvýchvstáním) není, tak jako cesta vedoucí k cíli není sama cílem. Cílem je konec cesty, který souvisí s počátkem (0) cesty („Já jsem alfa a omega!“ + „Já sem ta cesta, pravda a život!“).

Cesta má smysl jen se svým počátkem a koncem...

Cíle dosahujeme pochopením (uchopením) poznaného srdcem (myšlením a cítěním). Cíl můžeme uchopit jen jeho prožitím svým chtěním (vůlí).

RS (Velikonoční myšlenka): „Potřebujeme Krista, jenž vstoupí do naši vůle...“

Prožijeme-li své poznání pravdy (myšlením a cítěním) také ve své vůli, pak svůj individuální vývoj v čase můžeme smysluplně dokonat okamžikem zmrtvýchvstání!

Kdo se ve své vůli (dobro-volně = svobodně) ke svému probuzení nemůže odhodlat, ten se ze zlého snu (trpného vývoje poznání) nemůže probudit, ten svůj čas vždy znovu zaspí, až čas (i s ním) jednou provždy pomine...

Cituji z jednoho fyzikálního spisu:

Zvuk se šíří ve vzduchu, světlo ve vakuu. Jaké povahy je tedy vakuum?

Je vakuum skutečně prázdnota („vacuus“ znamená latinsky „prázdný“)?

Jak by se však prázdnem mohlo cokoliv šířit? Zvuk potřebuje k šíření molekuly vzduchu – teprve existencí tohoto prostředí může být zvuk přenášen – ve formě zvukové vlny. I zvuková energie je jen specifickou formou hmoty – jež se šíří prostorem tím, že si ji předávají jednotlivé molekuly vzduchu a tímto mechanismem tuto energie transportují prostorem.

Je tedy logické, že i vakuum musí být tvořeno nějakým prostředím, v němž se šíří světlo (respektive elektromagnetické vlnění)....

Kladu si otázku: je světlo vlnění nebo korpuskulární? A i to má dvě podoby: letí světlo jako nějaká dělová koule nebo je to parsek jako nějaký klacek, který proudá ze světelného zdroje?

A jak může něco letět ničím, = vakuem? Nebo nedej bože, kdyby byl paprsek jako hůl, jakby taková hůl letěla něčím, co neexistuje? To přece nejde! zdá se mi, že svit hvězd, jak jej známe či vykládáme není možný. Tak co potom vidíme?

Světlo či iluze světla?

A i kdyby se toto NIC dalo nějak kouzelně překonat nějakým zázrakem, tak kolik takových kulí či klacků roste z takového zdroje, např. hvězdy? Protože když se koukám na vzdálené hvězdy, tak je vidím. Kdyby z té vzdálené hvězdy letěly nějaké koule či klacky, tak by se od sebe musely rozestupovat, tedy v místech, kde paprsek nedopadá bych hvězdu neviděl a když bych popošel třeba metr či kilometr či milion kilometrů, tak bych zase narazil na paprsek, který z té hvězdy letí a zase bych ji viděl... Z tohoto důvodu bych spíše považoval světlo za vlnění než za nějakou korpuskuli či klacek.

Zvuk je vlnění a proto se projevuje (šíří) všestranně jako vlnění relativně hmogenního prostředí (vzduchu, vody, kamene, niti aj. Zvuk se tedy našíří vlněním mnohosti „molekul“, či jiných akademických nehorázností...

Viditelné světlo není zvuk a proto není vlněním a neprojevuje se všestranně, ale narůstá jednostranně jako stupňovaný paprsek síly (jako rákos ve vodě). Mnohost jednotlivých paprsků vyvolává iluzi všestranného šíření viditelného světla, ve skutečnosti však jde o mnohost „světel“ (silových paprsků světla) a o jimi rozzářené prostředí.

Světlo jako paprsek síly má svou vlastní podstatu (jeho podstata není mimo paprsek, není okolním prostsředím), takže proráží každým prostředím (vč. vacua) jako blesk...

Vacuum musíme (jako vše jiné) rozlišovat trojí:

- „absolutní vacuum“ (NIC co JE) = absolutno, či absolutně nulový rozměr spáry,

- „iluze vacuua“ (NIC co NENÍ) = akademická prázdnota (nicota).

- „relativní vacuum“ (Něco co JE) = relativně řidší prostředí vůči relativně hustějšímu.

Relativní vaccum se projevuje savostí, která je příčinou jevu zvaného „eroze“ (vyrovnávání hustot)...

Viditelné světlo jako paprsek síly není akademickou iluzí vlnění (elektromanetického aj.). Světlo není ani korpuskulární (foton, či jiná přiblblá částice), takže jen kocourkovským akademikům se podařilo světlo skladovat do pytlů. Jonatan Swift „objevil“ (viz „Guliverovy cesty“) vzdušený zámek akademiků, který nazval „Laputa“. Tam se mj. podařilo „vědecky experimentálně vyvinout“ viditelné světlo nezávislé na jeho zdroji, jež se prý dá jako dělová koule nebo jako šlíp (letící klacek) vystřelovat i v protisměru výstřelu, ba i proti času. Na tomto lapuťáckém objevu postavil Einstein (jeden šutr) akademickou teorii relativity...

Mezi hvězdami je tedy absolutní vakuum? Jak potom paprsek, klacek, který je něco, může letět ničím?

Pak už by nic nemohlo být nic, ale bylo by něco jiného.

A jak může světelný zdroj vyzářit tolik klacků, paprsků? Jednak by to snad vedlo k vyčerpání zdroje světla, nebo ne?

A jednak jak to, že paprsky dělají dojem vlnění? Proč i vzdálenou hvězdu vidím nepřerušovaně, když se na ni dívám a přitom jdu? Paprsky na tu vzdálenost by snad měly mít nějaké rozestupy a já bych takovou hvězdu měl třeba přisvém pohybu mimo ten jeden parsek ztratit z očí. A než vejdu do jiného paprsku, tak bych hvězdu neměl vidět. Jak to je?

Nic absolutního není relativně vnímatelné. Absolutno je v relativnu přítomné jen v absolutně nulové spáře, tedy opět relativně nevnímatelně. To, co mezi hvězdami relativně vnímáme není absolutní vacuum (NIC co JE), ale iluze mezihvězdné temnoty (NIC co NENÍ).

V diskusi s DF bylo řečeno, že světlo se může relativně projevit jako silový paprsek jen tam, kde narazí na překážku. Tou iluze mezihvězdné temnoty není. Každý světelný zdroj sálá, stejně jako Slunce, světlo jako energii, která se koncentruje v paprsek jen při dopadu na překážku nebo při pronikání relativně hustějším prostředím, které rozzáří. Vneseme-li se nad rozzářenou atmosféru Země, nahlédneme, že mezi Sluncem a Zemí nevidíme světlo, ale iluzi tmy!

Vyčerpat zdroj světla může jen umělý zdroj, například baterka. Přirozený zdroj světla (hvězda vč. Slunce) není na baterky, jak tvrdí akademické iluze v podobě teoretické „vědy“.

Dojem vlnění nedělají reálné (objektivní) paprsky světla, ale naše nereálné domněnky (subjektivní teorie).

Hvězdu na noční obloze i denní Slunce vidíme nepřerušovaně, neboť naše oko je překážkou, která neviditelné světlo (energii) mění v paprsek světla, z něhož vidíme jen jeho konec (dopadající na sítnici oka). Pusťte akademckou (newtonovskou) optiku z hlavy jako sugestivní, sofistickou, subjektivní iluzi...

Iluze je iluze, tedy klam a podovod.

Ale jako taková je tedy pravdivá. Je to lež! Ukazuje nám pravdivě, že jsme klamáni.

Je tedy iluze pravdivá? Vše je iluze, tedy nepravda,  nebo existuje iluze všeho jako pravda iluze?

To, na co koukám jako na iluzi je pravdivý pohled?

Já bych řekl, že je. Ačkoli koukám na iluzi, tak koukám pravdivě?

Nebo i to je iluze a nekoukám?

Ve vztahu k iluzi je třeba si udělat pořádek:

Objektivní iluze (vč. iluze subjektu) = součást světa relativních projevů

Subjektivní iluze = omyl, klam, podvod, lež, teoretická „věda“

Chceme-li poznávat sebe i svět pravdivě, musíme se naučit rozlišovat subjektivní iluzi od objektivní a objektivní iluzi od reálné logiky.

K pravdivému poznávání totiž nestačí pouhé vnímání (pozorování), nestačí ani poznání vnímaného rozumem. Pravdivé poznání se neobejde bez morální a mravní vůle k pravdě (upřímného chtění pravdy). Na současném vrcholu vývoje „duše vědomé“ je nejčastějším případem pragmatismus, jenž odmítá pravdu, pokud mu nevyhovuje...

Nedávno jsem slyšel, že generál Caster byl vlastně velmi morální člověk, který padl i se svou kavaleriií právě proto, že jednal čestně. Uzavřel prý smlouvu s Indiány, že jejich území nikdo nebude okupivat. Vláda to ale porušila a Castrovi nadřízení mu přikázali, aby hájil porušení smlouvy a byl přinucen bojovat proti spojeným indiánským kmenům. On věděl, co hočeká a přesto neopustil svoje vojáky a padl jako hrdina, ne jako démon, jak ho líčí akademici.

Ptám se, čemu může vůbec člověk věřit? Vše je snad úplně naopak? Je to cíl, ničemu nevěřit?

To aby se člověk ničím z vnějšího světa nezabýval, nekomentoval to, protože vše je podvod?

Jak dál v takovém světě a jak dál v poznání? Čím se vůbec zabývat, když nic z vnějšího světa není pravda? Historie lže, matika lže, o potravě se lže, o Trumpovi se lže, o Putinovi se lže, lékaři nám lžou, právník nám lže, v práci se lže....

Generál Caster měl na krku vojenský soud, za napadení člena vlády, který osobně spolupracoval na hrubém porušení smlouvy s indiánskými kmeny. Caster byl tedy z velení své kavalerie odvolán a povolán do Vošinktonu. Jeho kvalerie (cca 800 vojáků) se bez něj měla postavit (býž obětována) desetinásobné přesile a potvrdit tak mediální dojem, že příměří porušili indiáni. Castr si na poslední chvili vymohl návrat ke kavalerii a všichni (do jednoho) padli u Litl Big Hornu...

Hromadných medií se dnes už s konečnou platností všude zmocnili satanisté. Neumíme-li číst mezi řádky, nemůžeme věřit naprosto ničemu. Vnější svět s ostatními lidmi je však stále kolem nás, takže i bez médií ho můžeme (a musíme) poznávat pravdivě osobně. Vycházet při tom musíme od sebe a z nejbližšího okolí. Naši individuální ochotu poznávat pravdivě (nikoliv podle kolektivních tendencí), naznačuje mj. také „náš pseudonym“, používaný v této diskusi...