Spravedlnost je naprosto základní zákon karmy: „Vše musí být uvedeno do původního stavu!“

O naši existenci a přežití se však nestará karma, sle stvořitel a spasitel (Mesijáš, Kristus), který praví zhruba toto:

„Nebe a Země zaniknou, ale má Slova nikdy nezahynou!“

Jinými slovy: Do původního stavu se musí vrátit vše, co z něj bylo vzato, čím byl porušen. Nevrací se jen to, co vzniklo navíc (neplatí se úroky).

Záleží tedy na každém člověku, zda bude žít jen jako konzument toho, co pochází z původního stavu (vč. něho samého), či zda vyvine něco navíc, co by mu zůstalo a nedalo zahynout...

Mechanismus možnosti „vznikání sil navíc“ se v matematice nazývá „násobení“. Kdyby se o násobení učilo v akademické-školské matematice pravdivě, věděl by jste o co jde. Akademicky vzdělaní lidé (vč. matematiků) však nemají o skutečném násobení ani „ánunk“...

Píšete: Spravedlnost je naprosto základní zákon karmy: „Vše musí být uvedeno do původního stavu!“

Kým a jak?

Jestliže Stvořitel stvořil svět, jak ho může uvést do původního stavu?

Stvořitel si zabral něco (prostor), co mu nepatřilo?

Použil prostředky, které musí vrátit? A kde se octne on, když vše vrátí? I Stvořitel pracuje přece v tom (prostoru), co má propůjčeno. Ne?

Jestliže v nějakém původním počátečním neindividualizovaném stavu neexistoval Stvořitel, komu nyní Stvořitel vrátí to, co si vypůjčil?

Jestliže neexistuje individualita (ale jen nějaký původní stav), které by to vrátil?

Změněný stav je relativní, relativně duální (vnější/vnitřní).

Původní stav tedy nemůže být relativní, ale nutně absolutní (obecně ho zveme například „Bůh“).

Tam kde je v relativním světě přítomno něco absolutního, jeví se v něm jako „nic relativního“. Tento relativní projev-neprojev „ničeho relativního“ známe v relativním světě jako „absolutní nic“, které vyjadřujeme matematicky jako absolutní nulu (0).

Sepneme-li například dlaně k modlitbě, vytvoříme mezi nimi absolutně nulovou spáru. Tato spára má absolutně nulovou (0) relativní míru (R) a v ní je přítomno absolutno.

Protože prostor i čas mají relativní míru (R), nejsou absolutní a jsou tedy předmětem relativního stvoření (relativní změny v absolutně původním stavu).

Absolutně nulovou spáru vytvářejí nejen sepnuté dlaně, ale v principu také jazýčka vah. Původním relativním stavem vah je totiž relativní rovnováha. V rovnováze je mezi jazýčky vah spára, takže jazýčky tu v principu ukazují na přítomnost absolutního nic (0). Nedejte se mýlit relativně nepatrnou mírou (R) spáry mezi jazýčky. Bez ní by totiž váhy nebylo možné vychýlit. Absolutní nic ve stavu relativní rovnováhy tu tedy musíme předpokládat hypoteticky (v principu). Samotná rovnováha vah (jazýčků vah, ramen vah) je ovšem relativní.

Jinými slovy, váhy v relativní rovnováze neukazují žádnou relativní míru (R). Neukazují tedy relativně nic, ale projevují relativní nic. Rovnováha projevuje relativní nulu (0). To na co ukazuje, je absolutně nic ve spáře mezi nimi, ukazuje absolutní nulu (0).

Vychýlíme-li pak váhy jednostranně z rovnováhy, tu začnou ukazovat relativní míru (R) nerovnováhy.

Relativní rovnováha vah je dána stejnou mírou sil zemské gravitace tak, že na obou stranách vah jsou síly gravitace postaveny proti sobě (jako protisíly), takže se relativně vzájemně anulují: +R -R = 0.

Můžeme tedy říci: Stvořitel stvořil relativně duální rovnováhu protisil (+R -R), relativně po stranách absolutní nuly (0), která je absolutně přítomná ve spáře mezi nimi: +R/0/-R.

Matematicky vyjářeno tu absolutní nulu (0) zastupuje spára (=) mezi jazýčky vah, spára mezi relativními protisilami: R = R (+R/0/-R).

Jakmile Stvořitel přestane tuto relativní rovnováhu sil (R = R) udržovat, stane se z Udržovatele Ničitelem (srovnej praindickou trojici: Brahma, Višnu a Šiva). Následkem toho relativní sily (a s nimi stvořený relativní svět) zmizí a vše se vrátí do původního stavu absolutna, jež naše relativní pojímání neumí nazvat jinak, než jako „absolutní nic“ (0)...

Zajímavý, relativně dobře vyzbrojenou armádu Iráku spláchli za měsíc USA prakticky sami.
Koalice "všech" proti IS(IL) existuje už rok a IS expanduje dál.

Slyšel jsem, že Rudlof Steiner hovořil o tom, že lidé se narodí tam, co nenávidí.

Tedy ten, kdo nemá rád třeba Asiaty se narodí jako Asiat.

Neumíte vysvětlit proč?

Nemám--li rád bídu, narodím se pak příště právě proto v bídě?

Mám-li rád pěkné, hodné a vzdělané kultivované lidi, tak se nenarodím mezi nimi, ale naopak se narodím mezi škaredé gaunery a bezcharakterní barbary?

Proč se naopak nenarodím v tom, co mám rád?

Proč se dle RS rodím v tom, co nemám rád?

A tedy ti lidé, kteří nyní např. nechtějí islám, tak se narodí jako muslimové?

Ty statisíce, miliony obětí bojů v dávné i nedávné historii proti tatarským, osmanským, tureckým, islámským nájezdníkům - tak tito obránci křesťanských hodnot, Evropanů  se narodí jako Tataři, Mongolové, muslimové?

Právě proto, že bránili své domovy a nenáviděli útočníky?

Není taková karma bláznivá? Jaký toto má smysl? Uniká mi.

Karma vede narození člověka do národa, který nenáviděl. Člověk se toti musí odnaučit nenávistli.

Bída s tím nemá co dělat. Ta je dána karmickými dluhy.

Kdyby se člověk rodil v tom, co má rád, nepokračoval by ve vývoji, ale byl by stále týž. Nerodí se ovšem ani v tom, co nemá rád. Rodí se vždy ve zcela nových (změněných) poměrech, jaké ještě nezažil...

Muslim znamená česky „otrok“. V míře, v níž člověk svým vývojem dospěje ke svobodě, se současně zbavuje otroctví. Svobodný se tedy nemůže narodit jako otrok, ledaže by někoho sám zotročil...

Karma je moudrá...

Vaše slova „bránili útoku, a logicky nenáviděli“ nejsou tak úplně logická, jak se zdá. V konkrétních bitvách s muslimskými vojsky nikdo nebránil celou Evropu (v níž nejednou válčil evropan proti evropanu), ale jen své zájmy. Nikdo také nebojoval s celým muslimským světem, ale jen s konkrétním muslimským vojevůdcem, či s konkrétními nájezdníky.

Útok na celou Evropu je veden až dnes a to nikoliv Muslimy, ale euro-americkými „zástupci lidu“, kteří do této „války“ vmanipulovali sfanatizované Muslimy. Tuto situaci i její výsledek předpovídala již Sibyla, byť pojem „Muslim“ tehdy ještě neexistoval.

Následující vývody o karmě, které dál rozvíjíte jsou tedy zcela na vodě.

Reinkarnace skutečně neprobíhá tak rychle, aby se mrtví z Druhé světové války již dnes znovu rodili.

Omluva za zločiny nyšich příbuzných či předků je vždy namístě, nejméně ve smyslu „stydím se za jejich jednání!“

Moji známí včelaři si zoufají, že včely už nejsou takové, jako před lety.

Mnoho včelstev opět vymřelo přes zimu, ačkoli mají plno zásob. Včelstva se z úlů doslova vypařila!

Zásoby v úlu zůstaly a včely nikde!

A to je mnoha případech. Včelaři nad touto záhadou kroutí nechápavě hlavou.

Během roku zase včelstva mají problémy tzv. narazit si novou matku.

Dříve jste dali do jiného prázdného úlu několik rámků se včelami i s plodem a včely si udělaly novou matku.

V posledních letech se včely k ničemu pořádně nemají.

Nesouvisí to s nějakými duchovními posuny? Nereagují včelstva nazměny duchovních podmínek? RS hovoří o včelstvech jako o nějakém organismu.

Nevyznám se ve včelařině

Stále mi vrtá hlavou, kde je počátek?

V čase nebo v prostoru?

Existuje také jednotka sama o sobě od počáku? Je-li počátek stvořen, potom musí asi někdo nebo něco existovat už před počátkem? Tedy musí existovat nějaký skutečný počátek počátku? A ten je před počátkem? Od kdy lze datovat počátek? Který počátek je skutečný?

Vezměte nůž a rozkrojte dlouhou nudli na dvě menší nudle. |

Kde je počátek obou menších nudlí?

Od kdy lze tento počátek „datovat“?

A kde má tento počátek svůj počátek (počátek počátku)?

Kde je „počátek počátku“, má-li být před počátkem?

Vezměte nůž a rozkrojte dlouhou nudli na dvě menší nudle. |

Kde je počátek obou menších nudlí?

* Počátek obou menších nudlí je ten řez, plocha na kraji každé menší nudle. Řez velké nudle je počátkem dvou menších nudlí. Počátek menší nudle nudle, je ten tvar okraje menší nudle.

Ale nechápu, jak z jednoho řezu mohou vzniknout dva počátky.

Není už ten první řez velké nudle počátek?

Je počátkem okraj malé nudle nebo ten řez, jako ta mezera mezi dvěma menšíma nudlema?

Od kdy lze tento počátek „datovat“?

* Počátek menších nudlí následuje po řezání velké nudle.

Počátek (řezání velké nudle) datujeme před vznik počátku malé nudle.

Nyní přesně nevím, o který počátek se zajímáte? O počátek řezání nebo o počátek vzniku malých nudlí nebo o počátek něčeho úplně jiného?

Už se v tom začínám ztrácet.

A kde má tento počátek svůj počátek (počátek počátku)?

*vidím, že mi tu vzniklo asi několik počátků. Prostorový i časový.

časový počátek vzniku menší nudle má tedy svůj počátek před tímto počátkem.

prostorový počátek je na kraji, na řezu menší nudle - počátek nudle jako tvar nudle je její součástí.

* Kde je „počátek počátku“, má-li být před počátkem?

Počátek počátku je tedy asi forma kolem tvaru nudle.

Není-li počátek součástí nudle, potom je tedy počátek ta mezera mezi nudlema (tedy forma kolem nudle, a to vlastně ze všech stran).

Je-li počátek součástí nudle, potom je to tvar nudle (a ten je také vlastně povrchem nudle na všechny strany).

Myslím, že bychom se asi měli bavit pouze o počátku v místě řezu. Tedy o počátku jako o tvaru nudle v místě řezu resp. o počátku jako o mezeře, formě nudlí v místě řezu.

Mimochodem, jak je tomu s počátku tvaru nudle resp. formě okolí nudle jinde než v místě řezu?

Řez je spára mezi rozříznutými nudlemi, je tam, kudy prošel nůž. Řez tedy není oříznutou plochou žádné z nudlí, není tvarem povrchu žádné z nich. Spára mezi rozříznutými nudlemi je společným počátkem jejich oříznuté délky. Tento společný počátek není součástí žádné z odříznutých nudlí...

Jedním řezem (spárou řezu) tedy nevznikly dva počátky, ale jen jeden...

Spáru řezu jako počátek lze datovat od okamžiku řezu...

Kdybychom řezali dál, kratší nudle na ještě kratší, následovlalo po sobě několik počátků, každý počátek by však byl počátkem něčeho jiného (kratších a kratších nudlí)...

Počátek řezání není ničeho počátkem. Počátkem je dokonaný řez. Počátek počátku tedy neexistuje...

Počátek prostoru (spára mezi nudlemi) je týž, jako počátek času (okamžik rozříznutí nudlí).

Počátek tvaru nudle (po celé její délce) je rovněž ve spáře, tentokrát mezi tvarem nudle a jejím okolím...

Přehlédli jste důležitý rozdíl. Vy zde sice hovoříte o nudli, o jejím počátku, ale vůbec neberte v úvahu, že hovoříte o dalších nudlích, které vznikají řezáním původní větší nudle! Počátek menších nudlí je zcela jiný, než počátek původní dlouhé nudle!

Jde tu přece o vznik té původní veliké nudle. Tam je počátek. Krájení původní nudle již je jiný proces. Kratší nudle vznikají jinak, než ta první nudle! To je počátek krátkých nudliček! A toto jste popletli.

Také jste přehlédli svoji chybu v tom, že když já udělám jeden řez, tak díky němu vznikají dvě nudle menší. Tedy u každé menší nudle je její počátek, ale to není jeden společný počátek všech (dvou) nudlí. Jeden je počátek nudle napravo a druhý počátek je nudle nalevo. Objevil jsem, že jedním řezem vznikají dva počátky, každý u jiné nudle.

Pokud Vás to uspokojí, tak si původní velikou nudli představte uválenou do uzavřeného prstence, který počátek ani konec míry této nudle jaksi neukazuje. Máte-li čas, můžete počátek a konec na obvodu toho prstence marně hledat, jako v bludném kruhu.

Vezmete-li si však příklad ze svých předchůdců, rozetnete ten prstencec mečem (rozkrojíte nudli):

- Zvenčí, jako Alexandr Veliký „górdický uzel“.

- Z nitra, jako Břetislav Malý „řetěz Svinibrodského kláštera, při únosu Jitky“.

V obou případech je počátek nudle jenom jeden, a to tam kde byl počet mečem (ve spáře řezu).

Kdyby byly počátkem oříznuté plochy nudle, pak by jste po rozříznutí prstence dospěl zcela absurdně ke dvěma počátkům jedné nudle!

Píšete: Počátek prostoru (spára mezi nudlemi) je týž, jako počátek času (okamžik rozříznutí nudlí).

To se mi nějak nezdá. Nepletete se opět?

• Čas i prostor jsou od počátku? Ale v řeckých  mýtech je přece napsáno, že čas (Kronos) vznikl až později, tedy jako až po stvoření něčeho před ním. Zdá se mi, že čas vznikl později než říkáte Vy. A nebo mohl vzniknout na počátku, ale pak musí být něco před počátkem, kde ještě čas neexistuje.


• Ona mi sama logika napovídá, že je-li čas od počátku, potom je stvořený, tedy relativní. Potom logicky bůh Stvořitel asi již musel existovat před tím, než začal tvořit. Takže před stvořeným časem zde asi existoval minimálně Stvořitel času sám o sobě. A tudíž jako něco absolutního,  něco mimo tento relativní čas.

Se vší úctou ke Starořeckým mýtům musím trvat na tom, že mýtus není argument. I tak jste si daný mýtus nedůsledně vyložil. Před Kronem (chronem = časem) byl Úranos (bez času), podobně jako před stavem relativna byl nerelativní stav absolutna.

Rovněž Vaše pokračující úvahy nejsou důsledně domyšlené:

Bůh Stvořitel nemohl existovat před tím, než začal tvořit. Dokud netvořil nebyl Stvořitelem! Tak ani relativno nemohlo existovat před tím, než bylo relativně stvořeno z absolutna...

Píšete:

Počátek prostoru (spára mezi nudlemi)...

Takže Vy považujete řez nudle za počátek prostoru, spáry?

Počátek spáry je počátek prostoru?

Chcete-li přeci něco říznout, musí to již existovat, tedy musí to být v prostoru.

Tedy máte opět další  chybu v úvaze. Před Vaším řezáním, které - jak říkáte - vytváří prostor, spáru,   zde již ale musíte mít něco, v čem tu spáru chcete dělat. Vy zde jen vytváříte další prostor v prostoru, ale neřešíte vznik počátečního prostoru, protože byste neměl do čeho říznout.

Rozříznutí nudle se spíše podobá počátku lineálního času.

Názorným počátkem prostoru by mohlo představovat spíše vyříznutí obvodu kružnice do archu papíru.

Čas je pak oříznutou nudlí a počátek času je ve spáře.řezu.

Prostor je pak vyříznutým kruhem a počátek prostoru je ve spáře řezu obvodu kružnice.

Protože v obou případech je počátek ve spáře, Váš pojem „počátek spáry“ nedává smysl.

Pravíte: „Chcete-li něco říznout, musí to již existovat, tedy musí to být v prostoru... “

Odpovídám: Chci-li oříznout (ohraničit) prostor, jak by mohl existovat „v prostoru“, který oříznut nebyl?

Pravíte: „...zde již musíte mít něco, v čem tu spáru chcete dělat. Vy zde jen vytváříte další prostor v prostoru, ale neřešíte vznik počátečního prostoru, protože byste neměl do čeho říznout...“

Vaše slova se „potloukají“ v „aporii proti prostoru“ Zénóna z Eleje, který v ní vyvodil závěr, že pokud je protor v prostoru, jde o naprostý nesmysl a proto žádný prostor nemůže existovat!

Pravdou je, že žádný „počáteční prostor“, jak o něm mluvíte, neexistuje, Přesněji řečeno, každý prostor je sám o sobě „počáteční“, protože má počátek (i konec).

Vaše myšlenky tedy musejí hledet stav před prostorem, neprostorový stav, jenž není prostorem, v němž je možné prostor ohraničit...

Píšete:

Počátek tvaru nudle (po celé její délce) je rovněž ve spáře, tentokrát mezi tvarem nudle a jejím okolím...

* Takže tvar nudle je součástí nudle? A počátek tvaru nudle něco jiného než nudle?

* Je-li okraj nudle tvarem nudle, tedy samotnou nudlí, potom nejde říci, kde nudle končí a kde začíná. Pak kterákoli součást nudle je její počátek, včetně konce.

Tvar nudle je tvarem povrchu obsahu (podstaty) nudle a je tedy nutně součástí nudle.

Počátek nudle samozřejmě není součástí nudle, ale spárou mezi tvarem a formou okolí.

Neřešíme-li tedy jen počátek délky nudle, ale počátek celého tělesa nudle, pak si věc nejlépe představíme na průřezu nudlí, tj. na tvaru kruhu ve formě jeho okolí.

Vyřízněme tedy do archu papíru spáru obvodu kružnice, která arch papíru rozdělí na vnitřní kruh (prostor nudle) a formu jeho vnějšího okolí.

Nyní je zřejmé, že nudle (její kruhový průřez) začíná na svém počátku, tj. na vnitřní straně vyříznutého obvodu kružnice. Protože počátek průřezu kruhového prostoru nudle je na obvodu kruhu, musíme konec tohoto kruhu hledat v jeho středu...

Nerozumím slovům: Nyní je zřejmé, že nudle (její kruhový průřez) začíná na svém počátku, tj. na vnitřní straně vyříznutého obvodu kružnice. Protože počátek průřezu kruhového prostoru nudle je na obvodu kruhu, musíme konec tohoto kruhu hledat v jeho středu...

Spára obvodu kružnice je tedy ten počátek?

Obvod kružnice není součástí kružnice ale je součástí počátku?

Nechtěli jste říci „spára na obvodu kružnice?

Neumím si představit to, co píšete: Počátek průřezu kruhového prostoru nudle je co? Ta plocha kruhu?

A nyní jste podobu nudle změnili na kruhový průřez koule?

Nyní už vůbec nechápu, jak vypadá nudle, o které se bavíme.

Také by mne zajímalo, jak z kruhové nudle na počátku (což je zde psáno asi jen pro znázornění mechanismu stvoření – kdy to, co Stvořitel tvoří nazýváte pracovně nudlí) vznikne skutečná nudle? To je již nějaká jiná fáze, která už asi není Stvoření, ale nějaký další vývoj stvořeného?

Počátkem je obvod kružnice ve spáře!

Zatímco hrany spáry jsou kružnicí oříznutými hranami nudle a jejího okolí, takže jsou součástí nudle a okolí, obvod kružnice (kruž-nice = kroužící nic) není součástí ničeho.

Od kružnicí oříznutých hran spáry má také kružnice těmito hranimi zpětně ohraničen svůj obvod. Ač má tedy průřez kružnice nulovou míru obsahu (svého průřezu), přece můžeme mluvit o vnější a vnitřní straně jejího obvodu. Na vnější straně obvodu má tento obvod hranu oříznutého okolí (formu otvoru v okolí), na vnitřní straně má hranu oříznuté nudle (tvar jejího obsahu).

Svůj počátek má tak nudle (kruh jejího průřez) na svém vnějším tvaru (povrchu), konec ve svém středu...

Měl jsem za to, že znázorněním těchto poměrů na obyčejné nudli nebudu Vaši představivost příliš namáhat:

Obvod kružnice = počátek (tvaru kruhu a formy okolí).

Spáry na obvodu kružnice = hrana tvaru kruhu a hrana formy otvoru v okolí.

Počátkem průřezu prostoru (tvaru plochy kruhu) je tedy obvod kružnice.

Podobu nudle jsem nezměnil na kruhový průřez koule, ale na kruhový průřez „válce“ (uválené nudle).

Stvořitelem válce nudle je kuchař.

Stvořitel světa stvořil svět od počátku jako kouli.

Vy to těm stvořitelům strašně komplikujete. S takovou představivostí by nestvořili ani tu ubohou nudli...

Nerad komplikuji Stvořitelům jejich tvoření, ale jejich představivost a kreativita je asi mimo mé chápání.  Proto je mi řada věcí nejasná.

Píšete:

„Zatímco hrany spáry jsou kružnicí oříznutými hranami nudle a jejího okolí, takže jsou součástí nudle a okolí, obvod kružnice (kruž-nice = kroužící nic) není součástí ničeho.“

Takže kružnice je vlastně spára?

Jenom tato kružnice nemá svůj obvod? Její obvod je tvořen hranami okolí, jak píšete dále:

„Na vnější straně obvodu má tento obvod hranu oříznutého okolí (formu otvoru v okolí), na vnitřní straně má hranu oříznuté nudle (tvar jejího obsahu).“

Obvod kružnice není součástí kružnice?

Slovy:

„Obvod kružnice = počátek (tvaru kruhu a formy okolí)….“ zase tvrdíte, že kružnice má vnější i vnitřní hrany…tedy, že kružnice není spára, ale je ve spáře.

Toto je nyní pro mne klíčové místo stvoření.

Jak by mohla být kružnice stvořena, když vlastně neexistuje, nemá na sobě svůj vnější tvar ani vnitřní formu? Nebo ona sama je zároveň tvarem nějaké věci i formou kolem dané věci?

Ani pak nechápu, jak by mohla vzniknout? Řezem. Tam se netvoří přece něco, nějaká samostatná kružnice. Tam se jen řeže, rozkládá….netvoří. No, vlastně tvoří se ten počátek nudle. Ale ten je spíše jen ideový. Řez jsme prostě nazvali počátkem.

Velmi vážná věc je ta, že tito muslimští útočníci, studenti UP Olomouc se na akci museli asi předem připravit, tedy jako organizovaná skupina!

To nebyl akt nějaké klukoviny či klackovitosti, jak se to snaží bagatelizovat rektor UP Olomouc.

A tak jim prý otcovsky domluví!

Jak přecitlivělá péče pana rektora o muslimské útočníky. Domlouvá snad otcovsky i jiným maldým lidem, kteří schází na scestí zločinu? Nebýt přítomnosti police v civilu, kdo ví, jak by útok dopadl!

Klukovina je, že kluci vypustí vzduch povolením ventilu na kole...klukovina je, že když rozbijí okno, tak utečou a dělají, že  to nerozbili!

Ale útok na petiční stánek, jako organizovaná skupina, předem domluvená...navíc s ideologickým jasným názorem...to není klukovina! To je fanatismus!

To je nerespektování nejzákladnějších hodnot mezilidského soužití v Evropě. To jsou ony evropské hodnoty!

Nebudu přece napadat někoho, u koho jsem na návštěvě a komu se nelíbí moje chování!

Muslimští útočníci smetli za stolu nejzákladnější hodnoty slušnosti, respekt k hostiteli, který mne již dál nehodlá hostit.

Oni si to vynucují násilím!

Rektor UP Olomouc však kritizuje hostitele, že by se nad sebou měli zamyslet, že jsou xenofobní!

Setkal jsem se s názorem, že vše, co člověk dělá, je motivováno strachem.

Jeden se bojí o zdraví a tak dělá vše pro to, aby byl zdravý...cvičí, medituje, atp.

Další zase má strach, že nebude mít peníze....vše potom podřizuje tomu, aby měl příjem, křiví se před nadřízenými, lže, donáší, nevěnuje se rodině, protože  přece musí zajistit rodinu.

Další zase má strach o rodinu, tak se věnuje zajištění a blahu rodiny, další zase má strach o to, že není dost inteligentní, další se bojí o to, že nebude šéfem atd atd. Další se bojí smrti a tak proto se věnují třeba duchovním věcem.

Jak by se měli lidé motivovat, přeci strach jako motor motivace je snad špatně.

Mám pocit, že si člověk může říkat, že on hledá poznání, pravdu, on hledá krásno, věčnost, dobro, lásku, boha....

Na první pohled samé ušlechtilé touhy a cíle...

ale není náhodou tato touha motivována strachem?

Ti lidé se jen bojí a namlouvají si, že před něčím utečou, zapomenou na strach?

Touha po něčem totiž nemusí být pro tu věc samu!

Ale pravda o motivech může být jiná.

Skutečný motiv touhy je strach. Co s tím?

Dnes člověk prožívá v sobě vnitřní úzkost, kterou se snaží překonávat jako Faust Mefista (satana, Ahrimana). Snaží se překonávat svou vnitřní úzkost únikem ze svého duševního světa, s nímž si neví rady, do širokého vnějšího hmotného světa, který chce prožívat (užívat si ho), jako nevědomé odpovědi na sžíravé otázky záhady sebe sama, na ďábelské (luciferské) otázky Sfingy. Na ty však mohl v minulosti nalézt odpověď jen jako Oidipus u Théb, odpověď, která ho přivedla z vnějšího světa do světa vnitřního (skokem se Sfingou do propasti). Dnes musí člověk znovu nalézt cestu z vnitřní úzkosti zpět do širokého světa vnějšího, ne však hmotného, ale duchovního. Dnes on sám musí klást tzv. „parcifalské otázky“, na cestě hledání Svatého Grálu (duchovního světa), který mu na správně kladené otázky sám odpoví. Tuto cestu nazývá duchovní věda „intuitivní myšlení“.

Shodou okolností jsem šel odpoledne od Priora k radnici kolem petičního stánku proti mešitám a islámu v ČR.

Viděl jsem již zdálky chumel nějakých černochů, myslel jsem si, že to je nějaká skupina turistů v centru Olomouce.

Blíže jsem zjistil, že to jsou mladíčci, Arabové, většinou v černém oblečení, , někteří fousatí jako imámové. Bylo jich asi dvacet. Obcházeli okolo stánku, cosi hulákali, rozhazovali rukama. Někteří pak obstoupili petiční stánek, u kterého jsem náhodou postával,  vrhli se na stánek, který povalili a trhali z něj, co se dalo.

Okamžitě zasáhli policisté v civilu, kteří asi byli na svolanou akci muslimů připraveni a pohybovali se okolo jako obyčejní lidé. Odtrhli několik muslimů od stánku a od lidí, co tu petici dělali.

Prý to jsou studenti University Palackého v Olomouci,z Pakistánu.

Rektor UP Olomouc se vyjádřil, že muslimským útočníkům otcovsky domluví! A prý by se na nad sebou měli zamyslet lidé, kteří jsou xenofobní a proti muslimům!

Paní, která petici organizovala hovořila o fanatickém zlu a nenávisti v očích těchto islámských útočníků v Olomouci. Jako přímý účastník muslimského útoku v Olomouci mohu říci, že jestli toto jsou oni umírnění muslimové (jak se o muslimech hovoří v masmédiích), kterých je prý většina, jak potom vypadají neumírnění muslimové! Tady bez respektu k čemukoli útočí studenti, kteří již celé roky jsou aklimatizovaní v Evropě a dokonce jako vzdělaní studují v Olomouci.

Jsou zde na návštěvě a takto agresivně vyjadřují svůj postoj k naší kultuře!

Tady bylo dvacet mírumilovných muslimských studentů v čr a udělali peklo na náměstí!

Lidé potom obcházeli petiční stánek obloukem, lidé s báli, všude policejní auta, policisté, prostě muslimové v Olomouci začínají úřadovat! Někdo z Olomoučanů volal: Není to někde daleko. Už je to tady, máme to už v Olomouci!

Svým způsobem těchto 20 muslimských útočníků udělalo kus dobré práce, lidé v tu chvíli pocítili strach, báli se! V centru Olomouce byli lidé nuceni se bát nepopsatelné hrozbě. Prostě tam byl cítit strach, který lidé měli!Strach z něčeho zlého visel ve vzduchu!

A to zde bylo cca jen dvacet muslimských útočníků! A to patrně neměli ani zbraně, ani bomby!

Neumím si představit, jak s námi naloží, až jich bude v Olomouci 20 000. A budou ozbrojeni.

Ale oni to řekli jasně, když křičeli před svědky: Za 15 let budete našimi otroky!

Islám není náboženství, není to náhodou nacistická ideologie nadřazenosti jedněch nad druhými?

Neměl by být rektor UP odvolaný za podporu ideologie podporující nacismus?

Neměla by Olomouc vyhlásit zákaz provokací islámu na území obce Olomouc a to včetně zákazu nošení šátků?

Muslimky v Olomouci schválně chodí zabubané a provokují a ponižují tím své okolí, že oni jsou něco víc!

Potkal jsem svého známého právníka ze soudního dvora a hovořili jsme o světě.

Jaký by byl svět krásný, kdyby neexistovaly takoví lidé, co rozdmýchávají válečné konflikty po celém světě.

Co to musí být zrůdy, co to musí být za ne-lidi, kteří toto dělají.

Všude by byl klid, žádný hladomor, žádné civilizační stresy, lidé by si pomáhali, vše by vzkvétalo, věci by se neničili. Lidé by žili do stáří, a nebyli podřezáváni a zabíjeni ve válkách. Stáří by mělo váhu a vážnost. Ostatní by chodili na rady k moudrým stařešinům. Lidé by rozhodovali sami o sobě, protože normálním uvažováním každý člověk dospěje k tomu, že moc  se musí decentralizovat a lidé mají rozhodovat sami o sobě v obcích. Děti by byly vítány do světa, byly by to poslové duchovních světů, lidé by se na ně těšili, výchova by byla nejvyšší služba v obcích, rodičovství by mělo tu nejvyšší podporu. Na co antikoncepce, éčka, očkování? Svět, lidé by byli normální, všichni by si pomáhali s poznáním, protože smrt by tu nehrozila z válek, ale byla by to meta života, jako završení hodnotného života. A z hlediska toho by se i vše odvíjelo.

Na co by zde měla občany šikanovat nějaká architektonická, památkářská, právnická lobby, která si dělá živonost z toho, že šikanují občany. Centrální moc těmto zájmovým skupinám dala moc nad lidmi a tak lobbyisté je nyní týrají.

Tak jsme si spolu postěžovali a tu mne s hrůzou napdadlo, co vše se musí změnit, aby se svět trošku pohl z místa.

Jak je toto vše zabetonované.

Co vše se ještě musí stát, aby občané ze sebe střepali tyto pijavice?

Dnes si chod spolenosti ani nemumí lidé bez těchto totalitních institucí představit. Hrůza.

Otázka byla: Kdo toto dělá, co toto musí být za lidi, či ne-lidi?

Oni dostali moc, protože jsou takoví, nebo oni tuto moc instalovali?

Kdyby moc uchopil třeba ne klan Rothschildů, ale nějaký jiný, třeba by ten jiný klan nebyl tak posedlý mocí a touhou vraždit ne-Chazary?

Byl by svět jiný?

Nebo na místo Rothschildů by se nemohl dostat nikdo jiný, kdo by nedělal to, co děkají oni nyní?

Tedy je úplně jedno, který klan bankéřů tam je, protože jen dostal propůjčenu roli a pozici a moc nad světem, penězi?

Jakýkoli jiný osel, bankéř, vrah by mohl být namísto nich?

Nebo je to tedy nutnost vývoje řízená z duchovních světů?

Nejde to jinak? To musí téci potoky lidské krve? To musí být tolik zla, nenávisti, nepřejícnosti?

Pravíte: „mne s hrůzou napadlo, co vše se musí změnit, aby se svět trošku pohnul z místa.“

Odpovídám: Tolik se toho zdá být nutné měnit proto, že Vás tu napadá „hrůza“ a ne zdravý rozum. Změnit je třeba jen jedno. Nežijte podle výmyslů parazitních spolků, ale podle metodiky TSO...

Oni si moc nad druhým vymysleli, aby mohli žít na jejich úkor.

K uchopení této sociální moci je třeba být bezohledným parazitem. Na jméně či změně klanu nezáleží...

Zde je třeba uchopení osobní svobody, tj. nesoužit parazitům. To je vše...

Hovořil jsem s jením člověkem o pravdě a poznávání.

Řekl mi: Myslím si, že žádná absolutní pravda neexistuje.

Na to jsem mu řekl: Já si myslím, že absolutní pravda existuje....

Chvíli jsme na sebe koukali...co s tím...

Já se ještě zmohl na reakci:

Jak můžeš tvrdit něco jako pravdu, když sám tvrdíš, že žádná absolutní pravda neexistuje.

Také on se ještě zmohl na odpověď:

No, já nehovořím absolutní pravdu, ale hovořím pouze relativní pravdu o té absolutní.

A tak jsme na sebe zase chvíli koukali,  nikdo nevěděl jak dál vést hovor.

Vím, že to jsou nádherné disputace, dialogy, ale my nevěděli jak se hnout z místa.

Jak byste prosím dál vedli tento dialog? Jak dál  řešit tento problém?

Aby bylo možné brát zmíněnou diskusi vážně, měl by Váš „člověk“ říci, jak vlastně poznal, že řekl „relativní pravdu o té absolutní“, nikoliv absolutní pravdu o té relativní. Měl by alespoň říci, jak se podle něj liší pravda relativní od té absolutní. Vy by jste měl samozřejmě udělat totéž...

Jestliže on tvrdí, že absolutní pravda neexistuje, tak snad nemusí rozlišovat mezi relativní a absolutní.

On  řekne, že existují jen relativní pravdy. Jako nějaké pomíjivé, naše malé pravdy.

Já bych řekl, že absolutní pravda je nějaká nejvyšší, jedna.

Relatních pravd je mnoho a mají jen dílčí pravdu. Mnohost relativních pravd vytváří pravdu absolutní.

Relativní pravdy jsou podmnožinou absolutní pravdy.

Absolutní pravda je někde mimo, nějak nad těmio relativními, kterých se nijak nedotýká. Nemůže být s nimi ve vztahu či relaci. Jinak by nebyla absolutní.

Pak ale nemůžeme absolutní Pravdu poznat. Přestávám tomu opět rozumět....

Potom chápu Platona a ostatní svedené a bloudící filosofy, kteří řekli, že svět idejí se nijak nedotýká našeho světa a je nepoznatelný.

Zde mám ale problém: Je svět idejím světem absolutní pravdy?

V případě že ano, jak jej lze tedy poznat?

Spíše se nyní přikláním k názoru, že svět idejí asi není světem absolutní pravdy.

Nerozlišuje-li Váš známý mezi absolutní a relativní pravdou, pak je pro něj obojí pravda tímtéž, pak by měl mluvit jen o jakési „hybridní pravdě“ absolutně-relativní, či relativně-absolutní. On však tvrdí, že řekl relativní, nikoliv absolutní pravdu. Musí tedy rozlišovat, neboť jinak kecá nesmysly.

Nemůže tedy tvrdit, že „existují jen pomíjivé malé relativní pravdy“. Co by pak bylo jejich opakem, tou „nepomíjivou relativně velkou pravdou“?...

Je-li, podle Vás relativní pravda „dílčí pravdou“, pak neexistují relativní pravdy, ale jen relativně „dílčí pravdy“. Dílčí pravda je však neúplná pravda a neúplná pravda se nazývá „nepravda“ (iluze, omyl nebo lež)! Podle Vás tedy mnohost lží (neúplných pravd) vytváří absolutní pravdu...

Kdyby mohly být „relativní pravdy podmnožinou absolutní pravdy“, pak by obdobně mohli být mravenci podmnožinou slona...

Je-li absolutní pravda někde mimo svět relativních pravd, jichž se nijak nedotýká, pak nám tu hlásáte učení Emanuela Kanta o „věci o sobě“. Jak by jste za takových okolností mohl vůbec vědět, že „absolutní pravda“ vůbec existuje, že je někde mimo nám známý relativní svět? Nevymýšlíte si tu s Kantem?

Pravdu máte v tom, že absolutní pravda je mimo vztah (relaci) a proto je absolutní (sama o sobě) nikoliv relativní (ve vztahu).

Absolutní pravdu bychom však nemohli vůbec poznat, vůbec bychom nemohli vědět ani to, že vůbec existuje, kdyby se nám neprojevovala v podobě mnohosti relativních pravd...

Pojem „svět idejí“ sám napovídá, že se jedná o mnohost relativních pravd, tedy nikoli o svět absolutní pravdy, která je samo-jediná. Ani relativní pojem „jeden“ se pro stav absolutna nehodí. Relativního světa čísel (1-X) se absolutno dotýká jako nula (0), která číslem není (přestože nám akademická „matika“ tvrdí, že číslem je). Absolutno tedy není relativně jediné (1), ale absolutně „nulté“. V relativnu se „absolutno“ jeví jako „nic“, jež není relativní...

Neporozumíme-li Steinerově (RS) „Teorii poznání“ a jejímu vyústění do „Filosofie svobody“, pak se budeme marně s jeho duchovní vědou potloukat po duchovních světech.

„Teorie poznání“ RS česky dosud nevyšla. Její české překlady jsou však natolik zmatené, že jsou pro normálního smrtelníka zcela nesrozumitelné.

„Filosofie svobody“ vyšla česky již dvakrát, oba její překlady jsou však rovněž zmatené. Překladatel tu navíc dokonce sám vykonstruoval rovných dvacet bezprostředních protimluvů. Ve svém doslovu k druhému vydání se týž překladatel natolik „odborně“ rozšoupl, že tu přidal zcela nehorázné poučení o „čistém myšlení“, v naprosto opačném smyslu, než v jakém o něm (v té samé Filosofii svobody) mluví RS. Z uvedených důvodů neznám nikoho, kdo by Filosofii svobody v českém překladu porozuměl, přestože v knihovně snad žádného anthroposofa nechybí.

Jsem tedy mile překvapen, že jste v tomto překladu přece jen něco srozumitelného našel...

Abych jen nekritizoval dodávám, že se dokončuje příprava vydání jak „Teorie poznání“ tak „Filosofie svobody“. Doufám, že tato vydání budou tentokrát nejen věrná RS, ale také každému srozumitelná...

Setkal jsem se s jedním zajímavým názorem, vážně míněným:

Jak asi na nás, Evropany resp. křesťany koukají nějací lidé z jiných kulturních oblastí. Jen si to představte, tydlencty křesťany, hrůza!!! oni pijí krev a jedí svého Boha. Co to asi musí být za divochy. To už i my, kanibalové, jsme na tom lépe.

A tihle křesťanští primitivové nám chtějí kázat lásku, dobro a vzájemnou pomoc!

Však celá křesťanská kultura je také v úpadku.

Tyto námitky proti křesťanství jsou prastaré, jako křesťanství samo...

A jak se s nimi vypořádalo?

Páni scholestici a teologové prostě na namítající vyplazují jazyk...

Ti, co vedou svět a samozřejmě i Evropu, nyní stanovují kvoty muslimů, imigrantů pro jednotlivé státy.

Naši někteří politikové ...tedy ne moji...ale obecně - představitelé některých bruselských evropských kolonií, protektorátů nebo států se staví do opozice diktátu centra moci v Bruselu. S argumentem, že tito muslimští přivandrovalí bojovníci zničí evrospkou tradiční kulturu.

Nerozumím tomu. Co je tradiční evropská kultura, civilizace? Snad přece křesťanská kultura?

Nechápu potom, jak je ta Chazrská říše, tedy její spiknutí proti zbytku světa organizované.

Jestliže Chazarská říše ovládají všechny politické, kulturní a ekonomické sféry současného světa, jak to, že si dovolí někteří z nich, potažmo tedy některé jejich evropské kolonie, státy odmítat jejich multikulturní politiku rozvratu křesťanské kultury v Evropě?

Přeci na prvním místě je boj proti Kristu.

Odmítači multikulturní Evropy zde zrazují svoje soukmenovce, chlebodárce. Jak je to možné? Nebo je to jen finta?

Nebo opravdu se v některých liberálních Chazarech probouzí svědomí, touha po Kristu?

Nebo i toto je nějaký plán ortodoxních Chazarů na zotročení Evropanů? Dali prostě příkazem některým evropským državám, aby muslimy odmítali.

Já vím, nemáme informace. Můžeme jen dedukovat z toho, co nám otrokáři, mocipáni předvádí za divadlo.

Možná ani nechci reakci. Spíše mi to jen vrtá hlavou.

Oba Slované mluvili anglicky, což je šokující, měli přece spolu, zcela přirozeně, mluvit chorvatštinou. Nedávno, na autosalonu v Ženevě, spolu mluvili švédský a německý technik francouzsky. To jsou přece podivní Germáni, jinak by spolu, zcela přirozeně, muvili islandštinou.

Jak se spolu určitě shodneme, je-li slovanský jazyk esoterně nejvyspělejší jazyk na Zemi, nebylo by divu, kdyby inteligentní lidé komunikovali nejvyspělejším jazykem, aby i ostatním dali příklad.

Proč napodobovat a podporovat to, co zůstalo stát ve vývoji lidstva pozadu?

Nehodnotím zde to, že každý trouba kváká anglicky, a myslí si - jaký je borec, ale to, že se lidé dobrovolně zříkají toho nejvyspělejšího, co zde na Zemi mají.

RS hovořil o tom, že lidé postupně budou získávat další smysly (tvrdí, že jich existuje 12). A hádejte, který z nich je nyní (dle něj)  na pořadu dne? Je to naslouchaní duchu řeči.

Co asi tak kdo naposlouchá na jazyku starých mystérií (jedno, zda je to angličtina, francouzština nebo germánský jazyk atp)? Chci-li být na úrovni doby, musím akceptovat to, že nejvyšší kvalita je nyní ve slovanském jazyku, ať se to komu líbí nebo ne. Anglo-americká kultura má své limity, což je vidět na každém kroku. Proč propagovat úpadek? Pochodeň vývoje nese střední Evropa, ne Amerika. Johanka z Arcu (byla prý vyslána přímo duchovními světy), aby zastavila anglické impulsy a udělala přítrž anglické hegemonii v Evropě. Anglo-americká hegemonie nemá esoterně i fakticky co dělat ve střední Evropě a v Evropě vůbec. Nerespektování tohoto faktu přivedlo Evropu do katastrofy již opakovaně a vede ji tam zase.

Chtěl jsem jen ukázat další indicii a imbecilii poblázněných Evropanů a na skutečném příkladu demonstrovat úpadek současné Evropy, v tomto případě slovanské. Bohu žel takovýchto kamínků idiotů a idiocií v mozaice úpadku Evropanů jsou tisíce dnes a denně všude kolem....Babišovo rozšiřování amerických GMO potravin (z Monsanta) do evropských, dokonce do našich potravin!

Geneticky mutovaná soja snad ve všech potravinách včetně tzv. domácích klobásek, jogurtů, buchet, čokolád...stačí? Zadlužení celého světa u jediné soukromé banky FED, je snad tím nejzářnějším úkazem!

Kdyby nic, tak už jen proto bych nemluvil anglicky, abych dal najevo nesouhlas s tím úpadkovým morem, co šíření anglo-amerikanismu po světě přináší. Samozřejmě, že vše toto slouží celosvětové Chazarské říši.

Také anglo-americké národy mají své kulturní poslání nemohou ho však viditelně naplňovat, neboť jim v tom brání ti, co se zmocnili vlády nad nimi...

Jeví se mi, že v současnosti probíhá viditelně boj Západu proti Východu, který je uměle vyvoláván proto, aby se odpoutala pozornost od skutečného boje Severu proti Jihu v Evropě.  Jde o střetnutí dvou svazků ne-pravdivých sil severní polokoule světa proti svazku ne-pravdivých sil jižní polokoule (kopí TAU proti TAO).

Síly se staví proti sobě a vzájemně se lámou. Mezi úlomky ZLA se tak objevují PRAVDY v různých oblastech života, jako "pravdy hlásané ze střech světa".

Místem, kde se svazky (kopí) střetávají je Morava (moravské pole) a tříštící se kopí dvou ne-pravd se vylévá v rovině MORAVSKÉHO POLE pole do připravené formy metodiky TSO s právem veta.

Síly ZLA se snaží odpoutat pozornost od tohoto děje, protože bude-li pochopeno, co se tak skrytě děje, tak začnou naplňovat svoje poslání nejen národy Evropy, ale i Západu a Východu. Skrze pochopení se stane Evropa spojovacím článkem umožňujícím plodnou spolupráci mezi Východem a Západem.

Jeví se mi to správně?

Srdečně zdraví ATREA..........

Posláním anglo-amerikanismu je technický vývoj, jenž má osvobodit člověka od manuální práce, vynucené jeho fyzickou přirozeností, determinovanou přírodou, aby se mohl plně věnovat práci duševně-duchovní. Takto by se také skutečně choval, kdyby přemohl příslušné satanistické síly zla a zbavil se nadvlády svých parazitů. Duševně-duchovní produkty by pak přijímal od ostatního světa, kterému by poskytoval ty své (technologie).

Lucifersko-ahrmanské (ďábelsko-satanské) protisíly jsou postaveny proti sobě trojrozměrně (sever-jih, východ-západ, poledne-půlnoc), ve třech na sebe vzájemně kolmých rovinách (srovnej Descartovy „tři osy souměrnosti“: horní-dolní, přední-zadní, pravá-levá).

Ve dvou rovinách dochází k bezprostřednímu vzájemnému proti-působení, v jedné rovině jsou tyto proti-síly od sebe odděleny a připouštějí tedy jakousi volnou pláň (rovinu). Tuto rovinu pojat „historicky“ jako „moravskou“, zastoupenou současnou „malou Moravou“. „Moravské pole“ (dnes v Rakousku) upomíná na „Velkou Moravu“. Jejím pokračovatelem je střední Evropa s dominantou německého národa, jak naznačuje počátek „křesťanského letopočtu“. Tehdy (viz Marobod) se „Velká Morava“ zvala také „Velká Germánia“...

Jo, vedete jedna nula.

Přece však patrně nevíte, že v současné Ukrajinské „vládě“ není snad ani jediný rodilý Ukrajinec...

Ptáte se: „Jak vedle sebe na Zemi může, má a bude existovat takový chaos?“

Odpovídám: Tak, jak skutečně existuje, tak jak je vyvoláván uměle.

Úkolem TSO není válčit, krást pod heslem „vyvážení kutlury“. TSO může měnit svět jen svým příkladem.

Také mě trápí otázka, jak bude možná existence TSO v sousedství totalitních systémů, např. diktatury vojenské, nebo království, nebo zakuklené diktatury NWO v tzv. demokraciích?

Uvědomuji si, že všechny totalitní systémy (náboženské, státní) jsou vlastně  projevem duchovní bytosti Boha Otce. Jednotlivé národy jsou tedy jeho projevující se děti a jednotliví lidé určitého národa jsou dětmi tohoto národa.

Protože principem tvoření Boha Otce je NUTNOST (chce-li se projevit, musí nutně tvořit), tak i jeho Synové- DUCHOVÉ NÁRODA přebírají princip nutnosti v uspořádání svých dětí - občanů.

BŮH OTEC vštípil tedy svým Synům NUTNOST totality v jejich nitru, aby se jako národ nerozpadli a tím by vlastně zanikl DUCH NÁRODA.  Otec udržoval své Syny v bratrském soužití otcovskou autoritou (Bohové na Olympu).

Pak je opustil a Bohové ztratili NUTNOST spolupráce, přestala mezi nimi proudit OTCOVSKÁ AUTORITA  a začal boj mezi nimi, který se projevil jako boj mezi národy. Boj je tedy prvotní projev SVOBODY dané  Bohům jejich Otcem.

Tento prvotní negativní projev SVOBODY je NUTNO NEGOVAT POCHOPENÍM toho, co se stalo.

K tomu aby BOHOVÉ (duchové národů) mohli pochopit, byl seslán od OTCE DUCH POCHOPENÍ = DUCH SVATÝ, ale nebyl seslán na národ,  ale na jednoho příslušníka  Bohem OTCEM vyvoleného národa židovského, jehož jméno je JEŽÍŠ - MESIÁŠ - SPASITEL.

Bohové tedy mohou být spaseni skrze DUCHA MESIÁŠE. Není to tedy DUCH žádného národa, který je spasitelem Bohů a lidí, ale DUCH POCHOPENÍ vnořený do individuality lidské.

JEŽÍŠ se tedy stal svou tělesností a duševností nositelem NOVÉHO  DUCHA POCHOPENÍ.

Tělo tohoto nového SYNA BOŽÍHO bylo usmrceno, jeho SYNOVSKÝ INDIVIDUALIZUJÍCÍ DUCH byl vylitý na INDIVIDUALITY LIDSKÉ ( apoštoly) a duše byla realizovaná jako duše VELKOMORAVSKÉ ŘÍŠE.

Usmrcené tělo Ježíše vstalo z mrtvých a vystoupilo jako DUCHOVNÍ TĚLO  k OTCI se slibem, že se od OTCE vrátí na Zem.

RS říká tomuto návratu NÁVRAT ÉTERNÉHO KRISTA a zdůrazňuje, že se již nevrátí do těla lidského.

V jakém těle se tedy objeví?

Objeví se v TĚLE DUCHOVNÍM a těla duchovní jsou přece DUCHOVÉ NÁRODŮ. Znamená to tedy, že se ÉTERNÝ KRISTUS bude realizovat jako DUCH SYNEM VYVOLENÉHO NÁRODA. Bůh Otec toto umožňuje svému MILOVANÉMU SYNU - SYNU POCHOPENÍ.

Vyvolený národ musel být tedy duchovně připravován na přijetí DUCHA POCHOPENÍ. Proto povstali z německého národa duchovní velikáni včetně RS. To, že povstali poukazuje na duchovní vyspělost národa.

K tomu ale, aby z DUCHOVNÍCH SYNOVSKÝCH INDIVIDUALIT (z jednotlivých egoidit) mohlo být vytvořeno nové sociální tělo (TSO), musí být k disposici také DUŠE SYNA BOŽÍHO - duše SLOVA - duše LOGA - DUŠE VELKÉ MORAVY,  která musí být vynesena ze zapomnění ( z hlubin vědomí území Velkomoravské říše).

Její aktivace vnese do duší lidí, žijících na území  BÝVALÉ VELKÉ MORAVY schopnost přetvářet DUCHA svého národa v DUCHA JEDNOROZENÉHO SYNA.

Německý národ je národem němým, ale narůstají v něm síly k tomu aby promluvil. Vysloveným  SLOVEM bude realizovaná metodika TSO v národě NĚMECKÉM a stane se "kváskem" pro ostatní národy Evropy.

Tam, kde se rozsvítí SVĚTLO POCHOPENÍ, tam již není temnoty a ostatní DUCHOVÉ TEMNOTY (národy totality) vidí jen v  temnotě, světlo je oslepuje (nevidí ho) a tak se mu budou vyhýbat.

Také život v TSO nebude pro duše mamonu lákavý, protože lidé v TSO nebudou nesmyslně hromadit majetek na úkor druhých, ale budou hromadit duchovní hodnoty pro svůj individuelní i národní růst.

Jakmile národ zrealizuje TSO, tak se jeho DUCH stane OTCI MILÝM jako NAVRÁCENÝ ZTRACENÝ SYN a nedovolí ostatním DUCHŮM TEMNOTY jej napadat.

Myslím si tedy, že není možno zavést TSO jen v nějaké obci, nebo i národě nacházejícím se mimo území bývalé V.Moravy.

Duše tohoto území je nástrojem DUCHA SVATÉHO a skrze území působí KRISTOVA POSPOLITNÍ DUŠE do duše každého obyvatele tohoto území a skrze individuelní duši pozvedá i individuelního ducha (Ego), aby získal kvality DUCHA SLOVA.

Duchové temnoty národů se v temnotě mysli vrhají proti sobě do bojů mezi sebou (boj mezi národy totalit) a také do bojů proti svým vlastním SYNŮM (občanům), kteří se chtějí z DUCHA TEMNOTY vymanit.

Po prvotní realizaci TSO jedním národem, budou následovat další, i ti, co nejsou na území Evropy. Nejspíš směrem do Ruska. Slovanství nese v sobě duši SLOVA a skrze tuto duši budou slované SLOVO realizovat.

Lidské duše jsou na různých stupních vývoje a ne každá je schopná stát se nástrojem SLOVA.

Pro tyto duše musí zůstat také působiště totality, kde se duše vtěluje střídavě v roli otroka a otrokáře, až ji toto utrpení posune dále a ona bude schopna se zrodit na území TSO.

Doufejme tedy, že národ Německý již nyní naplní pravdivě úkol vyvoleného národa...............

Měli bysme mu v tom ale být také nápomocni..............

Srdečně zdraví ATREA

Všiml jsem si, že jakýsi ministr či jakýsi zastupitel z čr jednal s jiným nějakým zástupcem lidu z Ukrajiny.

A oba tito Slované na sebe mluvili anglicky.

Obávám se, že dnesnšní zastupitelé lidu Ukrajiny nejsou Slované.

Obávám se, že ani tihle zástupci lidu Čech, Moravy a Slezska nejsou Slované...

Setkal jsem se opět s názorem, že kauzalita neexistuje, že něco se může stát i náhoudou a to bez příčiny.

Např. setkání lidí v životě může být náhodné, snad i Stvoření bylo náhodné.

Bůh se totiž po Stvoření podíval a řekl dle Bible: I viděl bůh, že je to dobré...

Tedy před tím to asi bylo zlé či špatné? takže náhodou nyní to udělal dobré?

Takže lze říci, že setkání atp., mohou být i náhodné i nenáhodné a mechanické věci mohou být náhodné i nenáhodné?

A řada příčin a následků tedy existuje i neexistuje?

Topím-li pod kotlem parní lokomotivy, tak příčinou pohybu lokomotivy je to, že strojvedoucí dostal povolení a sešlápl plyn, nebo je příčinou rozjetí dodávané teplo pod kotel?

Tady jsou věci sporné....bez sešlápnutí pedílu by se vlak nerozjel.

Sedne-li řidič pedál, tu je příčinou rozjetí přeci to, že sešlápl plyn a to s důvěrou, že v nádrži je benzín a funguje baterie, startér atp.

Víte, chápu to, že logicky nemůže platit, že příčina má následek a tento následek je opět další příčinou něčeho.

On ten následek musí obdržet další impuls, nebo další příčinu. Tímto spojením původního následku s nějakou novou příčinou se tento konglomerát stává novou příčinou. Chápu to správně?

O nesmyslnosti tzv. „řady příčin a následků“ jsme již vedli řadu diskusí a měl jsem za to, že jste věc pochopil. S A. S. Puškinem však musím říci:

„Nadarmo jsem však mrhal prací, námahou, časem, inspirací...“

To vždy, kdykoliv se setkáte s bláznivostí, okamžitě své poznání zahodíte?

Rádoby „argumenty“, které tu uvádíte jsou téhož zrna, jako tvrzení, že například „volný pád“ neexistuje, protože vrabci létají.

Náhoda přece nemůže popřít příčinu!

Spadne-li například šiška se stromu náhodou, tak to nedokazuje, že gravitace neexistuje atp.

Právě tak je nesmyslný závěr, že řada příčin a následků neexistuje kvůli náhodě. Taková řada přece neexistuje vůbec, naprosto nikdy, nikoliv kvůli náhodě!

Stejně tak nemá náhodné setkání, či údajně náhodné stvoření „lautr“ nic společného s tím, co z toho vyvozujete.

Obdobně ani biblický citát („I viděl bůh, že je to dobré...“) nemá naprosto nic společného se závěry, či otázkami, které k tomu připojujete.

Tvrzení, že „příčinou pohybu parní lokomotivy je „sešlápnutí plynu“ strojvedoucím“ je úplně „na hlavu“. Člověku se až ekluje takové nejapnosti vyvracet. Uvolnění páry je přece „uvolněním příčiny“! Povolení strojvedoucímu je přece povolením spustit příslušnou kausalitu (příčinu a následek pohybu vlaku), nikoliv popřením příčiny pohybu vlaku.

Mimo zdravého rozumu tu není nic sporného.

Chápete-li, že následek nemůže být příčinou, a že každá příčina musí mít svůj vlastní impulz, pak se toho držte a nedejte si žádnými blázny pobláznit...

Dobře, takže se dá říci, že následek + nějaký impuls = nová příčina.

Vždy k následku přistupuje nějaký nový podnět, takže jen následek samotný není příčinou.

A je stvoření vesmíru náhodné nebo nutné? Nebo proč vznikl vesmír?

Nová příčina = impuls ke změně stavu

Stav = následek minulých příčin

Vesmír s jeho okolím vznikl nutně kvůli vývoji člověka ke svobodě...

Bohové jsou dnes v pokračujícím vývoji odkázáni na skutečně svobodného člověka...

Východ a Západ (stejně jako Sever a Jih) není dán rozpadem, ale vývojem, zcela přirozenou konfigurací lidstva Země...

Rozhraním (rozestoupenou spárou) mezi Východem a Západem není moloch EU na hliněných nohou, ale národy střední Evropy, se svým posláním realizovat TSO. K zakládání TSO však není třeba lidí s již vyvinutým pravým Já, ale lidí schopných jeho vývoje. Totalitní elity mají pocit, že již ovládly celý svět, protože jimi oblbovaní a potlačení lidé stále ještě spí...

Východ, počínaje Moravou a konče Ruskem, obnovuje zjevení Matky Boží s živým Synem v jejím lůně, nikoliv s mrtvým synem Západu (srovnej Šalamounův soud)...

EU vznikla z vůle totalitního Západu, za účelem udusit německého ducha, jenž má oplodnit Ruskou Sofii...

TSO bez práva veta by skutečně nepřežilo ani své zakladatele...

Anthroposofická společnost (AS) je dnes již na všech svých úrovních (počínaje Goetheanem a lokálními odbočkami konče) plně v rukou Chazarů! Všechny její sesterské iniciativy taktéž...

Je "skutečně svobodný člověk" takový, který je vnitřně i vnějšně svobodný?

Chápu, že takový člověk tu ještě není, protože není realizováno TSO.

Přispívá naše diskuse na těchto stránkách k procitání spících i když se to jeví, že nic pro zavedení TSO neděláme? Setkávám se s názorem, že bysme měli se snažit aktivněji oslovovat lidi (na jiných diskusních stránkách, pořádat školení atd.) a to by prý bylo účinnější, než diskuse na stránkách TSO.

Jak se konkrétně projevuje "obnovování zjevení Matky Boží s živým Synem v jejím lůně"?

Jsou lidé, kteří pociťují, že mají v sobě kořeny sahající až do předkřesťanské Moravy a vytahují na světlo zapomenuté pohanské rituály a zvyky. Bohužel celé to vyznívá (z nepochopení) v odsouzení mise Cyrila a Metoděje.

Připadá mi, že takto vyzvedávaný  MORAVSKÝ BOŽÍ SYN je nepravý stejně jako EU.

Když ale říkáte, že východ obnovuje zjevení Matky Boží s živým Synem, tak je to tedy celé na cestě a přinesená metodika TSO s právem veta by měla být uchopena slovanskými státy Evropy a Ruskem.

Takže EU je mrtvým Synem západu a živý Syn je navrácen Božím soudem slovanské Matce východu?  Můžu to chápat tak, že na vyšší (éterné rovině) již soud proběhl a nyní jde o zjevení Syna na fyzické rovině (uchopením metodiky alespoň jedním slovanským státem)?

Jako výdobytek německého ducha považuji živou bytost Antroposofii, která oplodnila slovanskou duši a z ní povstala metodika TSO s právem veta.

Vidím v tom tedy přenesení oplodňujícího ducha na Moravu a realizace TSO by měla být tedy uchopena česko-moravským národem a nebo jen moravským? Jakoby se ale naplňovalo přísloví, že prorok není vítán ve svém domě. Možná bude tedy prorok přijatý  na Slovensku, nebo v Polsku.........

Nebo myslíte oplodnění Ruské Sofie tím, že německo musí realizovat metodiku TSO s právem veta a tím dát Rusku příklad (oplodnit Rusko), jak by  se sociálně mělo uspořádat i samotné Rusko?

Srdečně zdraví ATREA

Chci se ještě dotknout Vaší odpovědi, že k zakládání TSO však není třeba lidí s již vyvinutým pravým Já, ale lidí schopných jeho vývoje.

Četla jsem někde u RS, že k založení tso budou třeba jak duchovně vědoucí, tak nevědoucí. Ti nevědoucí se pak dopracují vědění skrze žití v tso.  Na základě Vaší odpovědi bych nyní řekla, že  vědoucí jsou ti, kteří chápou vývojový význam tso a  nevědoucí musí mít vlohu k budoucímu pochopení tohoto významu.

Schopnost chápání je dána schopností myšlení a tato schopnost byla dána lidstvu Kristem vylitím Ducha svatého na své následovníky a tedy potencionálně na všechny lidi.

RS mluví o Duchu svatém, že jednou byl seslán Bohem Otcem na jednu individualitu lidskou a to na Ježíše, v němž bylo vymazáno jeho individuelní Já a přijato Jáství Krista. Toto se nemohlo dít s každým člověkem, protože by člověk neměl své individuelní Já a konal by dobro z Krista v něm, ale nebyl by svobodný. Kristus nám tedy umožňuje konat dobro z vlastních sil, které narůstají překonáváním zla. Tím můžeme vypracovat své individuelní Já do kvalit makrokosmického Já (Kristus v nás).

RS říká, že proto musel Kristus zmizet ze zření lidí, tzv. vstoupit na nebesa. Lidem však vyslal onu bytost, která vědomí já nevymazává, k níž se člověk pozvedá v nazírání, ale právě v nenázorném duchu. Vyslal lidem Ducha svatého.

Chápu nyní, že onou jednorozenou bytostí, na kterou seslal Bůh Otec Ducha svatého, je pravá sociální bytost lidstva. Tato bytost, která se nám nyní dává poznat v podobě metodiky TSO s právem veta, se znovu zjevuje lidstvu a každý, kdo má v sobě alespoň špetku tzv. zdravého selského rozumu a použije ho k pochopení metodiky TSO, vlastně použije Ducha svatého seslaného Kristem.

Takový člověk pochopí metodiku TSO jako nástroj pro tvůrčí, svobodné uplatnění sebe sama, svého Já jsem.

Ten, kdo pochopí to, že se nám v metodice TSO zjevuje vracející se Kristus, ten to pochopí ze sil Ducha svatého seslaného Bohem Otcem a pozná tak jednorozeného Syna Boha Otce , skrze něhož se může individuelní lidské Já vrátit do lůna Otce z něhož povstalo.

Realizací TSO realizujeme sociálně( makrokosmicky) Syna a skrze PRÁVO VETA vstupujeme  jako pravé Já do lůna Otce.

Žitím v TSO tak současně makrokosmicky tvoříme Syna a mikrokosmicky své pravé Já.

Toto pravé já povstává  (v aktu realizace práva veta) jako  vědomí Já nacházející se v upřednostnění zájmu spoluobčana (obětní čin Krista v nás). Tím ale také nastává takové "tkaní-vzájemné působení" tak, jako proběhlo makrokosmicky u Ježíše-Krista na hoře Tabor. Dle sdělení RS Ježíš-Kristus prožíval ve "tkaní"  mezi Mojžíšem a Eliášem sdělení od svého Otce o smyslu jeho poslání.

Domnívám se, že totéž zažívá každý člověk, když umožňuje právo veta každému, koho se svým konáním nějak dotýká. V naslouchání druhému s chápajícím přístupem, dáváme možnost Bohu Otci zjevit nám naše poslání a umožňujeme mu vést nás k naplnění našeho individuelního poslání uvnitř v Kristu.

Právo veta tedy umožňuje obětní čin individuelního Já jsem a jeho zmrtvýchvstání v pochopení a správné realizaci vlastního poslání.

TSO s právem veta je LÉČITELEM LIDSTVA, což je hlavní znak Krista.

Naší snahou musí tedy být zavést TSO s právem veta, aby jsme nejen Krista poznali, ale i reálně pochopili (uchopili) a tedy realizovali dvojnost Krista :   individuelní/makrokosmickou

Z toho mi vyplývá, že ono (/) je lidská duše uvědomující si dualitu Krista a sebe jako tkající mezi vnitřním a vnějším Kristem.

Chaos se změní v pochopení TRINITY BOHOČLOVĚKA.

Zdraví ATREA

Skutečně svobodným může být člověk nejen vnitřně (svobodomyslný), ale i zevně (v TSO). Takovou možnost svobodomyslní zatím ještě nemají...

Oslovovat lidi na jiných webových stránkách je stejně chytré, jako kázat evangelium v blázinci. Ve skutečnosti k tomu přesto již vícekrát došlo (vč. školení) s nulovým výsledkem. V diskusi na webu TSO se alespoň učíme důsledněji myslet. Kdo se to nenaučí, ten TSO nejen nezavede, ale postaví se proti němu...

Pojem „Matka Boží“ již v sobě zahrnuje v lůně počatého Syna. Jinak by nešlo o „matku“. V našem případě se má tato „Matka“ plně projevit sociálně a pak může také porodit (sociální osvobození Syna)...

Rituály předkřesťanské Moravy byly zapomenuty, protože měly být zapomenuty, aby mohli být šeré rituály nahrazeny jasným cyrilo-metodějským poznáním. Obdobně se hlásají „city“ a zavrhuje „myšlení“.

Východ obnovuje zjevení Matky Boží ideově. Tato idea však musí být snesena do sociálního života Země, tj. naplněná sociálním společenstvím. Její „neposkvrněné“ početí (ideální) je tedy třeba plně uskutečnit „poskvrněným“ (TSO)...

Nejsem si jist, zda Němci v otázce TSO již definitivně selhali, či zda se svého poslání realizací TSO přece jen neujmou. Německá idea TSO zatím ani v našem podání žádný slovanský národ neoplodnila. Určitá možnost byla v zárodku zničena válkou na srbském Balkáně a cesta přes katolické Polsko byla uzavřena leteckým neštěstím...

Šalamounův sociální soud již proběhl. Nebyl však dosud uveden do sociálního života. Příšerné události na Ukrajině jen dokreslují, jaké satanské mocnosti se proti tomu preventivně stavějí. Zatím jen totalitní moc v Rusku tomu dokáže účinně čelit. Ta však není pro TSO...

Ráda bych se pokusila vysvětlit mé poznání týkající se tvrzení, že si nejste jist, zda Němci v otázce TSO již definitivně selhali, či zda se svého poslání realizací TSO přece jen neujmou.

Došlo mi, že k tomu, aby se německý národ zhostil svého poslání, musí nejprve proběhnout MYSTERIUM MATKY ( o jehož nutnosti hovořil RS). Pochopila jsem, že mysterium Matky je mysteriem zrození dcery živé duchovní bytosti AS a tou dcerou je sociální duše.

K tomu aby mohlo proběhnout MYSTERIUM GOLGOTY musela povstat z lůna židovského národa (skrze pokrevnost) fyzičnost budoucího nositele Ducha svatého seslaného Bohem Otcem. Takže mysteriu Krista předcházela nutnost oběti jednoho Bohem Otcem vyvoleného národa.

Aby mohl zase Bohem Synem vyvolený národ realizovat sociálního Syna, musí proběhnout mysterium duše spočívající v pochopení trojí kvality duše:

Na Golgotě byly účastny tři duše a to duše náthanského Ježíše, šalamounského Ježíše a duše Gothama Budhi.

1) Kvalita duše náthanské spočívá v její neposkvrněnosti hříchem. Je to kvalita prvotního nástroje Bytí skrze který počalo tvoření. Je to kvalita, kterou musí mít duše lidská k tomu, aby byla schopna spojení s ostatními dušemi v jednu pospolitní duši. Tuto kvalitu vléval Kristus do duší apoštolů svým jástvím, které střídavě působilo v jednotlivých apoštolech, promlouvalo skrze ně tak, že lidé nevěděli, kdo z nich je vlastně Ježíš a spojovalo je v pospolitost.

Tuto kvalitu je potřeba v TSO pro budování bratrství v hospodářském článku.

2) Kvalita duše šalamounského Ježíše je kvalitou individualizace (sestup ducha do hmoty). Tuto kvalitu potřebuje lidská duše k získání Ega. Je to kvalita schopnosti přijetí sil zla (luciferských a ahrimanských sil) pro upevňování Ega. Schopnost přijetí sil zla je schopností osvobodit se od vedení duše Bohem. Toto vštípil duši Lucifer a Ahriman ji upevňuje v Egoiditě.

Tuto kvalitu potřebuje TSO k vytvoření svobody v kulturním článku.

3) Kvalita duše Gothama Budhi je kvalitou "cesty výstupu z hmoty do ducha". Je to Budhova stezka očisty lidské duše, potřebná k přetvoření astrálního těla člověka v Duchovní Já (BUDHI). Rovnost člověka je dána na duchovní rovině možností dosažení BUDHI. Jde o tzv. probodení Ega a vytvoření DUCHOVNÍHO JÁ.

Tato kvalita duše je v TSO potřeba pro udržení rovnosti člověka s člověkem, je vychovávána právem veta a buduje správně lidský politický článek TSO. Propojuje tak duši lidskou do roviny duchovní.

Na Golgotě působily tři kvality v oddělených duších. Příprava tří kvalit probíhala ve třech lidských tělech. Ke společnému působení se spojili postupně (šalamounská duše ve svých 12 letech a budhova duše až po křtu Ježíše na Jordáně, pak podporovala Ježíše jako duše Budhi z duch. světů).

Mysterium Matky je tedy mysterijním pochopením hodnoty tří duší v jedné lidské duši. Pochopení znamená uchopení a tak tento proces proběhne v jedné ženské duši až do tělesna ( žena je dle RS duší i svou tělesností).

Mysterijním spojením tří kvalit duše v jedné tělesnosti ženy je docíleno toho, že ženy mohou nyní dosáhnout ve své individualitě kvality duše zmrtvýchvstalého Ježíše.

Mysterium pochopení hodnoty trojnosti lidské duše je nutné pro vytvoření pospolitní duše německého národa.

Teprve tato duše národa může působit tak, že Idee TSO nesené duchem živé bytosti AS (nevěsty Kristovy) budou realizovány pospolitní duší do sociální tělesnosti (souboru individuelních duší národa německého).

Tím počne živá bytost AS skrze svoji dceru (SOCIÁLNÍ DUŠI národa německého) poskvrněně Kristova Syna-TSO.

Další národy Evropy pak budou německý národ následovat a vytvoří novou pospolitost evropských národů.

Teprve takto naplněný KRISTUS se může stát SYNEM SLOVA a tedy synem slovanské Ruské Sofie tj. formy BOHA OTCE.

Takže se také přikláním k Vašemu názoru, že národ německý naplní své poslání. ....

Když jsem mohla pochopit "hodnotu trojnosti", tak to znamená, že již mysterium Matky proběhlo skrze jednu ženu národnosti německé.

Takže se domnívám, že svítá reálná naděje, že TSO bude nyní realizováno.................

Srdečně zdraví ATREA

Kladu si otázku, jak je možné, že víte, že "Východ obnovuje zjevení Matky Boží ideově. Tato idea však musí být snesena do sociálního života Země, tj. naplněná sociálním společenstvím. Její „neposkvrněné“ početí (ideální) je tedy třeba plně uskutečnit „poskvrněným“ (TSO)..."

Rozvíjí se mi tato odpověď:

Když si představím, že německý národ zrealizuje TSO, tak vidím v Lůně ideové matky - živé bytosti AS poskvrněně realizovaného Syna AS.

Následné připojení národů Evropy a vytvoření nového společenství národů se mi jeví jako zjevení živé Bytosti AS realizované jako forma KRISTA. Kristus, jako možný SOCIÁLNÍ Otec ideově počatý v možnosti MAKROKOSMICKÉ Matky (ve vztahu k makrokosm. Matce je to její jednorozený Syn), bude tímto naplněný. Stane se Otcem i Matkou s mnohostí Synů (lidí) ve svém lůně.

Individuelní ideové tělo lidské je naplněno "prachem Země (prachem ze mě, říká Bůh Otec)" a ideové tělo Syna Božího je tak naplňováno "prachem ze Syna Božího a tedy jednotlivými lidskými jástvími spočívajícími v jednotlivých tělech lidských. Syn boží říká  "Já jsem počátek i konec" sociální bytosti. Protože "Já jsem" spočívá v individualitě lidské, může Syn boží říct, "Já a Otec jedno jsme".  K sjednocení Syna s Otcem ale může dojít jen v realizovaném TSO, protože teprve realizované TSO je realizovaným Synem Božím.

Nyní jsem poznala Syna i Otce v jejich možném projevu a zbývá tedy ještě poznání Ducha svatého.

Je-li Kristus Synem nesoucím v sobě prach z Boha Otce (mnohost lidských bytostí), pak tento Syn spočívá v ideové formě MAKROKOSMICKÉ Matky.

Syn Boží je Synem SLOVA vyslovovaného ústy Boha Otce. Otevřené lůno úst Otce je zjevením formy Boha Otce a tedy MAKROKOSMICKOU Matkou Boží. Je-li Syn vysloveným Slovem (k vyslovení došlo při křtu na Jordáně - "Toto je můj milovaný Syn"), pak je Matka Slova ideově vložená do  národa slovanského.

Syn byl poskvrněně počat v Ježíši Duchem svatým (vyslaným Bohem Otcem) jako makrokosmické JÁ JSEM.

Lidská jáství byla poskvrněně počata Duchem svatým seslaným na lidstvo Bohem Synem.

Další Duch svatý již nebyl seslán žádným Bohem.

Jak může tedy dojít k přijetí poskvrněného Syna Božího lůnem ideové formy MAKROKOSMICKÉ Matky Boží?

Jde o návrat ztraceného Syna.

V Ježíši byla do tvaru jeho těla, naplněného prachem Země, vykroužena ideově tvůrčí forma jednorozeného Syna. Tím se stal Ježíš-Kristus vědomím Já jsem celého lidstva.

Vylitím Ducha svatého skrze Krista na lidské duše, bylo lidské duši umožněno individuelní tvoření abstraktivního Já jsem. Toto abstraktní Já je jástvím lidské inteligence, je uměle (umělecky) stvořeno hodnotou trojnosti lidské duše (duše cítivé, rozumové a vědomé) jako Ego s jehož pomocí může individuelní duše lidská přetvořit astrální tělo (jehož je přirozeným pokračováním) v DUCHOVNÍ JÁ.

Ego na něž se duše staví, jako na své nohy, je celým tím procesem proměny astrálního těla vyneseno na vrchol, aby se stalo nosičem (hlavou) DUCHOVNÍHO JÁ. Tím vstupuje člověk do duchového světa s vědomím pravého Já ochráněného abstraktním tělem Ega. Toto tzv. probodené Ego se tak stává SVOBODOU PRAVÉHO INDIVIDUELNÍHO JÁ JSEM.

Duch svatý je tedy na počátku početí a Duchovní Já na konci početí a tedy duchovní realizací početí.

Můžeme říct, že Otcem DUCHOVNÍHO JÁ individuality lidské je DUCH SVATÝ seslaný KRISTEM a otcem tohoto otce je DUCH SVATÝ SESLANÝ NA JEŽÍŠE.

DUCHOVNÍ JÁ  se tedy může (pochopením svého vývoje) podívat zpětně na Ducha svatého, seslaného Kristem na lidskou individualitu, jako na svého OTCE a na Ducha svatého, seslaného na Ježíše, jako na svého DĚDU (PRAOTCE - PRAZÁKLAD).

DUCHOVNÍ JÁ jako  svobodné, sebevědomé Jáství, nese v sobě trojnost  TĚLA (přetvořené astrální tělo- prosvětlený prach Země), DUŠE (samonosná hodnota trojnosti duševní) a DUCHA ( vědomí JÁ JSEM, které duševním nástrojem prosvětlilo prach Země svým osobním Já jsem).

DUCHOVNÍ JÁ je tedy sebevědomé, samonosné svou trojností a tím SVOBODNÉ a dokáže tedy poznat a pochopit (uchopit) i VZTAH svého OTCE jako VZTAH SYNA  k jeho MAKROKOSMICKÉ MATCE.

DUCHOVNÍ JÁ tak pochopí, že i kdyby byla dokonána realizace sociálního SYNA BOŽÍHO, tak je nutné vytvoření VZTAHU (takového OPAČNÉHO DUCHA SVATÉHO) umožňujícímu návrat realizovaného SYNA do lůna IDEOVÉ MATKY BOŽÍ.

Dvojnost Ducha svatého je dvojností stvořenou Bohy (Otcem a Synem). Duch svatý tak  REALIZUJE OTCE (jako mnohost zrnek prachu) v SYNOVI.  SYNA přetváří v  Otce  jeho OTCE  zemřelého do zrnek prachu (lidí), která působením Ducha svatého povstávají jako Synové a současně i Vnuci v lůně SYNA.

OTEC SE TAK STÁVÁ REALIZACÍ SEBE - SKRZE SYNA - SÁM SOBĚ VNUKEM.

Duch svatý ale svým sestupným tvořením ztrácí  ŽIVOT , až v člověku umírá do abstraktnosti. Ve smrti však vydává TAJEMSTVÍ SVÉ PODSTATY v podobě MECHANIKY TVOŘENÍ Boha Otce i Boha Syna. Bůh Otec tvoří ze sebe mnohost individualit lidských a Bůh Syn zase stvořil ze sebe jednu pravou sociální bytost, která umožňuje individualitám lidským dosáhnout v jeho lůně svého sebevědomí.

Pochopila jsem, že mechanika tvoření Boha Otce je nám zjevována v podobě metodiky FAS a metodika Boha Syna v podobě metodiky TSO s právem veta.

Vidím tedy ve Vás (zmp) člověka, který dokázal přepracovat své astrální tělo v DUCHOVNÍ JÁ a dokázal také zjevit slova umírajícího Ducha svatého do logicky uspořádaného sdělení. Jako byste posbíral jednotlivé mrtvé části DUCHA SVATÉHO, zemřelého do tělesnosti 12 apoštolů a složil mrtvolu do své původní podoby.

Rozumím tomu tak, že sám jste se stal  svým éterným tělem ZJEVENÍM MATKY BOŽÍ a stvořil tak ideově RUSKOU SOFII.

Zjevuje se mi mrtvola Ježíše-Krista ležícího v klíně Matky Boží.  Dokázal jste nám zjevit tuto mrtvolu v takových pojmech, skrze které, když je přijmeme za své, dokáže v nás Kristus vstát z mrtvých.

Toto zmrtvýchvstání nese v sobě HODNOTU TROJNOSTI DUCHA SVATÉHO:

1) hodnotu DUCHA SVATÉHO seslaného Bohem Otcem na Ježíše, spočívající ve schopnosti tvořit MAKROKOSMOS,

2) hodnotu DUCHA SVATÉHO seslaného Bohem Synem na lidi, spočívající ve schopnosti tvořit MIKROKOSMOS,

3) hodnotu pochopení DUCHA SVATÉHO (individualitou lidskou)v jeho dualitě a tím uchopení VĚDOMÍ TRINITI DUCHA SVATÉHO.

Srdečně zdraví ATREA

Ve  fakultě jsme opakovaně diskutovali, zda matematické rovnice (nebo např. ideje) mohu buď objevit, nebo vymyslet?

Mohu si myslet jen to, co je (od počátku). Nebo snad mohu vymyslet to, co není? (např. nové ideje)

Analogicky:

Mohu objevit jen to, co je. Nebo snad mohu objevit to, co není?

Nelze-li myslet ani objevit to, co není, potom není možné ani poznání.

Nikdo z nás nebyl schopen dát smysluplnou odpověď.

Nejvíce jsme akceptovali to, že lze vymyslet to, co není. Že vlastně myšlením jde posouvat nějak poznání.

Vymyslet je možné i to, co je možné i to, co je nemožné.

Objevovat jde jen to, co neznáme na fyzické i duchovní úrovni.  Ale nejde objevit to, co není.

Diskuse skončila. Otázky zůstaly víceméně bez odpovědí.

Jste schopni mi poradit?

Zatím můžeme ideje (vč. reálných matematických rovnic) pouze objevovat. Tyto ideje jsou „tu“ (ve světě idejí) nejen od počátku, ale vyvíjejí se stále nové.

Objevit lze jen něco, co je, nikdy něco, co není!

Jen si je tu třeba uvědomit rozdíl mezi:

- nenaplněnými ideami (představami a pojmy světa idejí)

- naplněnými ideami (plně uskutečněnými ve hmotě Země)

Také je třeba si uvědomit, že idea je relativní (podvojná):

idea = možnost/možné

To znamená, že:

- „to, co je“ je proto, že je to možné (možné v lůně možnosti)

- to, co není“ není, protože to není možné (nemá možnost existence)

Pokračující vývoj světa tedy spočívá ve sjednávání nových možností možného. To, co nebylo možné v minulosti, je možné dnes a co není možné dnes, bude možné v budoucnosti.

Poznání lidí je objevováním možného, nikoliv nemožného (to, co není).

Poznání je dáno reálným logickým myšlením v pojmech o představách vjemů.

Existuje také intuitivní poznání (světa idejí), v němž poznáváme nejdříve ideu (myšlením) a teprve potom máme představu (projekt) a nakonec vjem poznaného (plně uskutečněného), jako je tomu například u vynálezců.

Obojí poznání se týká toho, co je.

Reálným logickým myšlením a představou (nikoliv vymýšlením) posouvá člověk poznání.

Posouvání hranic možností možného = vývoj světa.

Reálně logicky lze myslet jen to, co je možné, vymýšlet si lze i to, co je nemožné.

To vymyšlené nemožné však představuje pouhé spekulativní kombinace (deformace) možného.

Objevovat lze jen to, co neznáme jako vjem fyzické úrovně, pokud jsme s to intuitivně nahlédnout do světa idejí (duchovní úrovně). To, co není ve světě idejí, to na žádný způsob objevit nelze, to prostě není možné ani vymyslet (vyspekulovat, vyfantazírovat).

Odpověď na Vaši otázku již obsahuje otázka. Stačí jen odstranit omyly:

Správně položená otázka = možnost

Správná odpověď = možné

S dnešní možností vývoje člověka ke svobodě (překonáváním zla), se člověku otevírá také možnost podílet se na vývoji idejí (ve vztahu k Zemi)...

Dá se říci, že ideje můžeme vyslovit pojmem (např. perpetuum mobile). Pojem je pouze částí,  jednotlivostí většího celku (ideje). Pojem (jako obsah, tvar) obstavíme představou (formou, lůnem), kterou naplníme tím, že ji uskutečníme, sneseme do hmoty. Tím se stane představa vjemem, je smyslově uchopitelná.

Ideje tedy dokážeme uchopit tím, že se stanou našimi.

Jsou to sice ideje duchovního světa, ale my sami jsme si je přivlastnili. Jakoby jsme si je stvořili sami v sobě.

Je to tak nějak správně?

Pojem je součást ideje, kterou lze vyslovit slovem (nikoliv pojmem).

Pojem (idea) je obsahem tvaru, nikoliv tvar.

Tvarem (či formou) je dán povrch obsahu (tvarem vnější, formou vnitřní).

Představa je formou okolí tvaru. Naplnit lze tvar v lůně představy, nikoliv představu, neboť forma nemá nijaký obsah (ani vně, ani v nitru), může se projevit jen jako díra v obsahu.

Představa je duševní forma, vjem je tělesně (smyslově) zrcadlená forma.

Uchopit (pochopit) lze jen myšlením o vnímaném (představovaném), jako plný tvar v lůně představy, nikoliv přímo samotnou představu, či vjem.

Pokud ideu pochopíme, stane se naší ideou, jako bychom si ji sami znovu stvořili...

V Moskvě proběhla oslava konce II. Světové války.

Uskutečnila se tam i vojenská přehlídka.

Mnozí komentátoři to popsali jako provokativní demonstraci síly. Prý je na tom vidět, jak Rusové provokují, že to je vlastně ukázka agrese, zastrašování atp. Prostě je to prý ukázka, jak jsou Rusové zlí, primitivní, krvežízniví a jak chtějí válčit.

Kde v mírumilovné Evropě ještě proběhly nějaké obdobné vojenské přehlídky?

Prý jen v Severní Koreji. A prý Rusko je na úrovni Severní Koreje a Putin je šílenec a prezident Zeman také a měli by je všechny zavřít do blázince!. Toto jsou oficiální názory politiků a masmédií v ČR!

Je taková vojenská přehlídka provokací a demonstrací síly?

Zatímco moskevská přehlídka je provokací, americké trávení, bombardování a jiné vyvražďování téměř celého světa je demonstrací mírumilovné lásky...

V nějakých komentářích jsem slyšel, že prezident Zeman poklonkoval ruskému diktátorovi Putinovi.

Myslíte si, že je v Rusku totalita? Je tolik nenávisti v těch komentářích na cokoli Ruské!

A je poklonkování, když se prezident Zeman usměje při návštěvě na demokraticky zvoleného ruského prezidenta?

Mechanismy zastupitelské demokracie (totalitní) jsou stejné na Západě i v Rusku. V tom bych neviděl rozdíl.

Na svou otázku, zda je v Rusku totalita, si odpovídáte sám („Mechanismy zastupitelské demokracie (totalitní) jsou stejné na Západě i v Rusku. V tom bych neviděl rozdíl“),

Nenávist vůči všemu Ruskému tryská z našich hromadných sdělovacích prostředků, které jsou všechny v amerických rukou...