Když nám sluníčkáři a havloidi vykládají, že musíme být milosrdní a soucítit s imigranty, kteří se cpou do našich domovů- že to je prý křesťanské, potom mi to v malém připomíná, jako kdyby se vám do bytu cpal dvoumetrový chlap a tvrdil, nebo sluníčkaři a havloidi by s ho zastávali, že ho musíte pustit k sobě domů, že musíte být milosrdní a křesťanští.

Ale protože to je můj domov, já nebudu a nehodlám vést diskuse. Prostě ho vyhodím, případně ustřelím palici...

Jakmile je však situace méně přehledná a týká se větší domoviny, města či celé krajiny, potom salámovou metodou havloidi otupí pozornost, oblbnou lidi - nejprve nastěhují sto, tisíc a pak deset tisíc....pak i ten kohoutův milion černochů a muslimů.

Jak se má veřejnost postavit imigraci? Diskutovat s havloidy, kteří si ze svých mocných pozic ve státě uděljí, co chtějí?

Platí to mé přirovnání? Jak v malém, tak ve velkém?

Nemá smysl omýlat věc stále dokola. Co se k tomu dalo říci, to jsem již řekl...

Vracím se k řešení otázky Absolutna a Stvořitele.......

V jakém vztahu je Absolutno a Stvořitel?

Asi mi odpovíte, že Absolutno nemůže být v žádném vztahu k ničemu....

Protože existenci Absolutna i Stvořitele uznáváme  ( ano, existuje Absolutno i Stvořitel relativních projevů), tak si myslím, že lze říct o obou existencích, že je mezi nimi nepoměr.

Je tedy možno říct, že "ne-poměr" je výraz, vyjadřující  vztah Absolutna se Stvořitelem?

Srdečně zdraví ATREA

Nepoměr, nesouvislost, nevztah atp. představuje neexistenci poměru, souvislosti, vztahu atp. Nelze tedy říci, že „ne-poměr“ představuje vztah.

Nepoměr = nevztah

Absolutno skutečně nemá vztah absolutně k ničemu.

Absolutní = samo o sobě (beze vztahu).

Relativní = dvojí:

- vztah mezi duálními opaky

- dualní opaky ve vztahu

Obojí pojetí relativity vypovídá o tom, že samotný vztah (mezi opaky) není relativně duální (není žádným z opaků. Relativní opaky jsou buď ve vztahu (jakoby mezi jeho konci) nebo je vztah mezi nimi (jako počátek ve spáře mezi opaky).

Samotný vztah (relace) tedy není relativní, ale absolutní.

Protože absolutno nemá počátek ani konec, jsou hrany na počátku i na obou koncích vztahu jen zdánlivě hranami vztahu.

Jak jsme si tu už řekli, hrany spáry, v nichž je anulován počátek jsou hranami (ohraničením) relativních opaků (vnější/vnitřní, Nebe/Země).

Stejně je tomu i v případě rozestoupení „chrámové opony“, kdy se hrany spáry od sebe vzdálí.

To je také smysl slov v Janově evangeliu:

„Já jsem počátek i konec!“ (Já jsem alfa a omega!“)...

Chápu dobře, že Absolutno nemá vztah k ničemu, je samo o sobě (beze vztahu), ale v relativnu je vztahem se zdánlivým absolutně anulovaným počátkem a zdánlivými dvěma konci (vnější/vnitřní)?

Je VZTAH MEZI duálními opaky např. vztah mezi  učitelem a žákem?

Byly by tyto duální opaky (učitel / žák) VE VZTAHU v případě, kdyby žák přestal učitele uznávat za učitele (přestal by být jeho žákem) a nebo učitel přestal žáka učit (přestal by být jeho učitelem)?

Vyplývá mi z toho, že vše stvořené je VE VZTAHU a mezi stvořenými opaky může nastat vztah. Je to tak?

Když samotný vztah (relace) tedy není relativní, ale absolutní, je možno říct, že "absolutno = vztah"?

V případě rozestoupení „chrámové opony“, kdy se hrany spáry od sebe vzdálili, zjevuje se ve spáře mezi zdánlivými hranami dvou počátků (vnější/vnitřní) Stvořitel (obvod)?

Došlo tehdy k rozestoupení absolutně anulovaných počátků?

Pod přerušovanou čáru jsem si okopírovala Vaši předcházející odpověď, abych z ní mohla snadněji vycházet. Nesmazala jsem ji, protože se domnívám, že je to dobré i pro případné čtenáře.........

Srdečně zdraví ATREA

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nepoměr, nesouvislost, nevztah atp. představuje neexistenci poměru, souvislosti, vztahu atp. Nelze tedy říci, že „ne-poměr“ představuje vztah.

Nepoměr = nevztah

Absolutno skutečně nemá vztah absolutně k ničemu.

Absolutní = samo o sobě (beze vztahu).

Relativní = dvojí:

- vztah mezi duálními opaky

- dualní opaky ve vztahu

Obojí pojetí relativity vypovídá o tom, že samotný vztah (mezi opaky) není relativně duální (není žádným z opaků. Relativní opaky jsou buď ve vztahu (jakoby mezi jeho konci) nebo je vztah mezi nimi (jako počátek ve spáře mezi opaky).

Samotný vztah (relace) tedy není relativní, ale absolutní.

Protože absolutno nemá počátek ani konec, jsou hrany na počátku i na obou koncích vztahu jen zdánlivě hranami vztahu.

Jak jsme si tu už řekli, hrany spáry, v nichž je anulován počátek jsou hranami (ohraničením) relativních opaků (vnější/vnitřní, Nebe/Země).

Stejně je tomu i v případě rozestoupení „chrámové opony“, kdy se hrany spáry od sebe vzdálí.

To je také smysl slov v Janově evangeliu:

„Já jsem počátek i konec!“ (Já jsem alfa a omega!“)...

Tento Váš příspěvek je u mě nečitelný...

Chovají-li se takto imigranti, kteří tady už jsou, pak je zřejmé, že se tu necítí být sami sebou, natož doma, takže je třeba je zase vrátit do jejich bývalé vlasti. Svoboda je něco, co právě muslima nezajímá. Pojem „muslim“ přece česky znamená „otrok“!

Proč stále nechápete, že v otázce imigrace platí jen vůle domácích (ANO či NE), kteří o tom se zvrhlými intelektuály nemusí vůbec diskutovat.

Ač s nimi nemusíme diskutovat, přece jim můžeme vyhovět. Touží-li po milionu černých muslimských sousedů, pak je mezi ně přestěhujme do Afriky. Kdo chce kam, pomožme mu tam!...

Veřejné mínění je rozpolceno, co se týká imigrace černochů z Afriky, převážně muslimů z Afriky a Arábie.

Jedni (tzv. sluníčkáři a tzv. havloidi) je tu chtějí a tvrdí, že jde o kulturní obohacení a případně milosrdnou pomoc a soucit.

Druzí zase tvrdí, že je tu nechtějí, protože muslimové zde nebudou mít práci, jednak proto, že jsou většinou líní a také proto, že není práce pro naše lidi, bílé Evropany. A že islám je hrozbou, protože je násilný a chce vládnout v zemi, kde se zabydlí.

Přesto mi tato argumentace připadá nedostatečná: Argumentovat jen tím,že jsou hodní nebo naopak zlí, resp. je tu chceme, protože nás kulturně obohatí, a nebo že je tu nechceme, protože budou žít na dávkách.

Není tu ještě nějaký jiný důvod? Nejen to, že jsou jiné barvy, že jsou jiné víry, že je jich moc...

Proč je zde máme či nemáme vítat? Je i nějaký logický argument? Nejen strach z něčeho cizího (ač Evropa zná islám a bojuje proti němu už staletí, takže není cizí)? Nejsou to vše jen předsudky? Proč imigranty chtí či nechtít?

Jakmile se dáte vtáhnout do relativistické diskuse, „proč imigranty chtít či nikoliv“, otázka Vaší individuální vůle, co chcete a co nechcete, půjde zcela stranou. K této intelektuální „sebevraždě“ Vám nehodlám napomáhat...

Otázky kterých se dotýkáte nelze na žádný způsob uvádět do souvislostí s imigrací. Na otázku, koho mezi sebou chceme, či nechcme, může být jen jediná odpovď: Chcme! či Nechceme!

Žijí si Řekové nad poměry? To je argument mnoha lidí.

Pravdou je, že důchodci tam berou asi 40tisíc, zdravot. sestra asi 100 tis., příplatky za včasný příchod do práce atp.

Ale ty miliardy především odtekly zpět do bank, které je Řecku půjčily...Řecko kupovalo zbraně aj. materiál ve zbrojovkách v Německu, Francii aj. Tak prý zmizelo z Řecka na 90% všech peněz.

Není to opět podvod na občanech a nejsou tu občané jen proto, aby je někdo okrádal a podváděl?

Jaké vidíte řešení řecké krize, mají splácet ty miliardy dluhů atp? Mají si začít utahovat opasky? Lidé zde jim totiž závidí.

Kdo rozhoduje o tom, jaké jsou a jeké mají být poměry?

Metodika TSO praví, že každý plnoprávný občan si své životní poměry (životní úroveň) stanovuje sám!

Skuteční vládcové demokracie (FED) vypočítávají poměry podle toho, jak se jim to kde právě hodí. Samozřejmě, se tak do tzv. průměrné mzdy započítávají také příjmy miliardářů aj. parazitů a při srovnávání životní úrovně mezi státy se buď pracuje podle reálné kupní nebo podle kurzu měny stanoveného zcela libovolně FEDem. Výsledný efekt se pak podněcuje vyvoláváním závisti těch chudších.

V dobách existence bolševického východního bloku se Řecko počítalo mezi chudší země Západu, téměř mezi rozvojové země a ČSSR mezi nadprůměrnější země Východu. V době tzv. „Karibské krize“ J.F. Cenedy vypočítal N. Chruščovovi, že americký nezaměstnaný mná mnohonásobně vyšší životní úroveň než špičkový zaměstnanec v SSSR (tehdy horník a hutník).

Po rozpadu Východního bloku (1989) sliboval V. Klaus (tehdy ministr financí), že do 10. let doženeme (životní úroveň) NSR (tehdejší západní Německo). Nestalo se tak a naše životní úroveň šla dolů a je takto udržována dodnes. Do kontrastu k této naší žebrácké životní úrovni se dnes vychytrale staví životní úroveň Řecka a dlouhodobě se pracuje (krizemi atd.) s cílem, aby ceslý Západ tuto naši žebráckou úroveň „dohnal“. Zkrátka, ožebračováni mají být pracující „otroci“ celého světa.

Veškerá finanční „divadla“ s tzv. půjčkami, jsou samozřejmě jen divadla. Vlastnímu dlužníkovi (pracujícím v daném státě) to nemá přinést vůbec nic, jen ho to má umlčet argumentem povinnosti splácet „astronomicky narůstající státní dluh“, který samozřejmě vznikl a narůstá zcela ilizionisticky, jako čistá fabulace (jako ryze počítačová hra bank FEDu)...

Řešení řecké krize a ostatních, dnes už jen formálních států Evropy a Západu není možné, pokud se vydíraní pracující tomuto finančnímu teroru trvale nepostaví (zcela se od něho neoddělí) dřív, než i této možnosti budou jednou provždy zbaveni genetickým znehodnocením jejich současné kultury...

Brusel je městem, které má být obrazem budoucnosti Evropy. Je tam směsice všeho ze světa, běloši jsou tam místy už v menšině. Toto je předvoj evropské společnosti, je to líheň multikulti myšlenek..tak to má prý jednou být všude...

Je komunismus to, co je dnes Brusel, resp. Berlín, který nyní mluví za celou Evropu. Berlín chce poroučet půl milardě Evropanů. Není bez zajímavosti, že se EU nazývá eurosojuz.

Idea otrokářské společnosti je ideou komunismu, který je ideou bolševismu, který je ideou FEDu,

jeho importem ze Západu na Výchd a odtud do střední Evropy, kde je ten hlavní cíl, jímž je Německo. Předobrazem osudu Německa je Brusel. Pod zdáním centra EU je tu ralizován naprostý rozklad středoevropské kultury, která je křesťanská...

Jiří z Poděbrad a Kunštátu chtěl, aby se panovníci evropských království namísto válčení mezi sebou domlouvali. Tehdy totiž byli všichni evropští panovníci křesťané. Dnešní panovníci evropských států (vč. Vatikánu) křesťany nejsou. EU tedy nemá křesťanského ducha českého krále Jiřího, ale ducha Antikristova...

Zpronevěříte banku a právníci vás z toho vysekají. Ze špíny současnosti se probouzí touha být lepší.

Dá se říci, že demokracie je to bahno, z kterého vyrůstá leknín. Co je dobré projednoho, to je zlé pro druhého.

Existuje vůbec něco jako spravedlost? Spravedlnost je relativní pojem. Co je jeho relativním opakem, nespravedlnost?

Samozřejmě, že spravedlnost je relativní. Nemáte-li však o stpravedlnosti jiný pojem, než jen, že je relativní, pak jste na cestě „relativizování“ spravedlnosti a nespravedlnosti, na cestě jejího zpochybňování, na cestě libovůle, svévole, zvůle...

Jak tedy nerelativizovat spravedlnost?

O spravedlnosti se tedy nedá smlouvat? Není kompromisů, co se týká spravedlnosti?

Co to znamená být spravedlivý? Vážit každému to, co si zaslouží. A co si zaslouží? A to, co si člověk zaslouží, to se musí posoudit. Jde tu o spravedlivý soud?

Je tedy spravedlnost následek (jedním z následků) soudu (kromě nespravedlnosti = křivdy)?

Stále pokračujete v relativizaci spravedlnosti...

Zkuste sám říci, co pokládáte za spravedlivé a co nikoliv...

Vaše slova: „Spravdlivý je např. soud. Jiný je nespravedlivý“ mi nedávají smysl.

Proč je „jiný“ soud nespravedlivý, když tvrdíte, že soud je spravedlivý?

K čemu potřebujeme spravedlivý soud, který je pravdivý a pravda vítězná? Proč nám nestačí jen vítězná pravdivda? Nač ještě potřebujeme pravdivost a spravedlnost?

Proč jakousi zababušenou ženskou s rouškou, vahami a mečem nazýváte sochou Spravedlnosti, když jde jen o pocitvé vážení (uvažování), když je soud teprve jeho následkem?

Je-li „v kultuře spravedlností to, že uznávám pravdu“, jaký je pak rozdíl mezi pravdivostí a spravedlností?

O jakou rovnost občanů před zákonem jde v TSO, kde žádné zákony nejsou?

A jak může být v TSO podílová odměna spravedlivá, když se spravedlnost týká politiky, nikoliv ekonomiky, které se týká bratrství?...

Takže spravedlivé je pouze vážení?

A soud ne?

Podílová odměna je tedy čím, když není spravedlivou?

Pravdivost - jako pravda, je tedy předmětem spravedlivého vážení?

Já jsem se ptal, nikoliv odpovídal...

Představte si, že jste se domol největší moci v technicky nejvyspělejší části světa, která může vyrábět zbraně a dodávat vojáky, které potřebujete k dobývání ostatních částí světa. Rozvrátíte tedy země, které se Vám nejen neubrání, ale jejichž kultura je na tak nízkém stupni, že z obyvatel (otockých duší), které zbavíte dosavadní „státní uzdy“ se stanou neovladatelní barbaři. Pak už stačí jen impuls a udržování podmínek (finančních a vojenských) k jejich migraci do Evropy. Proč do Evropy?

Evropu jste se přece již marně snažil rozvrátit světovými válkami a přece si svoji vysokou kulturu udržela. Udržela si ji tzv. tradicí, to je geneticky. Musíte tedy rozvrátit tu genetiku.

Proč ji chcete rozvrátit? Protože se vyvíjí k individuální svobodě člověka, což jako pán světa nechcete připustit.

Bez uvedené moci pána Západu (vč. Evropy), by se hordy těchto otrocký duší do Evropy vůbec nedostaly. Evropa má přece také zbraně. Bez moci pána Západu by IS neměl nijakou moc a nikdy by ani nevznikl...

Ježíš byl v Judsku plnokrevným Židem, který nikdy nikam nemigroval!

Takže znovu a lépe................

Já stále nemůžu pochopit absolutno a relativno tak, jak jej vysvětluje zmp a dnes jsem si řekla, že to tedy vzdám, že mi to můj rozum nebere, takže jsem k tomu poznání ještě nedorostla a také jsem z toho přemýšlení úplně fyzicky vyčerpaná, tak říkajíc na pokraji sil.....

Pak mi začala vyvstávat moje představa absolutna a jeho tvoření ...........

Absolutno je absolutní ve smyslu NUTNOSTI a tedy nutně (absolutně) do sebe uzavřené BYTÍ. Je to tedyduchovní bytost (obvod), která se projevuje vně jako "vnější" PŘEDSTAVA (forma iluse,) a do nitra "vnitřní" SÍLY naplňující představu (tvar, tvor).

SÍLY narůstají od OBVODU směrem do středu projevu, kde se střetnou a obrací a vrací se k OBVODU. Dostředivé síly naplňují představu a obrácené (odstředivé) bortí (lámou)  realizované síly a představu přitom vrací  do absolutna jako poznání toho, jak byla představa dobrá.

Absolutno (obvod) tak získává poznání ze svého relativního tvoření a tím narůstá jeho vědomí.  Vědomí se tedy zdokonaluje neustále novým tvořením představ a jejich realizací a následným poznáním zničeného projevu sebe sama.

Absolutno je tedy nutnou a neměnnou trojností "vnitřní realizace / vnější představa".

Absolutno je pevně danou trojností "tělo - duch - duše, kde je  ve vnitřním  a vnějším  projevu ducha nutně realizován počátek i konec projevu.

Projevy Absolutna jsou tedy s absolutní nutností realizovány i ničeny a s tím se nedá hnout - to je ABSOLUTNO.

Duch Absolutna tedy hledá řešení pro osvobození svého vnitřního projevu od nutnosti jeho bolestného nárůstu (vytlačení ) Sil ze spáry Absolutna a nutnosti jeho zničení.

Duch si tedy vytvořil  PŘEDSTAVU nového mechanismu trojnosti svého vnitřního projevu:  vnitřní tělo - duše (představa) - vnější duch na rozdíl od neměnného mechanismu Absolutna (tělo-duch-duše).

Takže uvnitř realizovaného těla (projevu) Absolutna vzniká do sebe uzavřená trojnost, která v sobě nese tělo-duši-ducha.

Duch je tedy v projevu ABSOLUTNA na posici vnější (tvar TVORA) a je tvarem 12-ti znamení zvěrokruhu.

Duše povstává jako nástroj ducha (spára mezi duchem a tělem) realizující projev ducha jako mnohost těl (dvanáct smyslů lidských).

Duše (představa) se tak dostává mezi ducha a tělo a postupně, jak narůstá její trojnost (cítění, myšlení, chtění) narůstá i její schopnost přetváření  nutnosti ducha v možnost osvobození se ducha z nutnosti nárůstu ducha v tělo a jeho nutné zničení.

Realizací mnohosti lidských těl skrze mnohost lidských duší  svobodně spojených s duchem (proto muselo dojít k odpojení duše od ducha, aby se k němu mohla ssvobodně navrátit) přináší nový model projevu Absolutna.

Duše lidské jsou novým nástrojem(duchovním místem) vytvářejícím na jedné straně individuelní duchovní těla osvobozená od materie (Syny Krista) a na druhé straně společenstvím duší (Antroposofií) vytvářejí formu jednomu duchovnímu tvaru (Kristu - Otci).

Pochopením nové mechaniky v nitru projevu Absolutna stává se duše hodnotou trojjedinnosti Ducha svatého (jeho vědomím trojnosti : vnitřní místo Syna - JÁ -  vnější forma Otce ).

Realizací TSO, stává se pospolitní duše lidská  - pravou nevěstou Kristovou (formou Krista).

Přetvořením fyzického těla v tělo duchovní stává se duše lidská  individuelní formou každého duchovního Syna (místem-ložem Syna).

Srdečně zdraví ATREA

Vaše potíže s pochopením absolutna nejsou dány nedostatkem rozmu, ale sklonem k fantazírování, které je vždy vyčerpávající. Ještě nemáte zvládnuté základy v celku a již každý jejich drobek netrpělivě domýšlíte do nezazších konců, jak tomu nasvědčují Vaše sáhodlouhé příspěvky. Domýšlejte trpělivě jen ty základy, nic navíc...

Absolutno netvoří.

Tvoří Stvořitel, jehož absolutní podstata je absolutně anulovaná relativním stvořením.

Iluze není projevem absolutna, ale fantasií Stvořitele.

Absolutno není obvodem jako Stvořitel.

Relativno je projevem Stvořitele, nikoliv absolutna.

Dostředivé síly končí ve středu, odkud se nevracejí zpět, ale jsou mezi počátkem a středem (koncem) rozepřeny, jakoby působily na obě strany. Takto dostředivé síly naplňují tvar pojmu, nikoliv formu představy, která se nevrací do absolutna jako poznání.

Kdyby absolutno mělo poznání, nebylo by třeba Stvořitelova relativního stvoření. Poznání získává Stvořitel nikoliv absolutno.

Absolutno sebe sama žádným způsobem neničí a nemůže ničit ani svoje projevy, protože se nijak neprojevuje.

Absolutno není relativní trojností.

Váš zlomek "vnitřní realizace / vnější představa" je obrácen naruby. Vnějí musí být vždy nad zlomkovou čárou a vnitřní vždy pod ní...

Nyní již budu moci domýšlet trpělivě jen ty základy a nic na víc........

Do včerejšího dne jsem musela (nevědomě) vyjadřovat ty "své dětské představy" proto, aby se ve vztahu k tomuto "dítěti" mohla  mysterijně projevit "probuzená lidská duše  a tím  byla otevřená "cesta k  nové Matce".

Pochopila jsem, že mé dotazy byly kladeny  probuzené  lidské duši, protože jen probuzená duše dokáže tak myslet...

Sám jste napsal:  "Mystérium Matky je cestou k probuzené duši."

Nyní chápu, že na cestě se nacházel Syn a prošel " branou západu" -  vyšel "branou východu" a naplnil lůno nové Matky ( živou bytost AS) svojí silou LÁSKY.........

Srdečně zdraví ATREA

Ježíš byl v Judsku plnokrevným Židem, který nikdy nikam nemigroval!

Milý Rebeli to nám to absolutno dává zabrat, co................

Včera mi bylo mnohé jasné a dnes jsem z toho zase nějak tumpachová, ale snad se mi podaří něco kloudného vyslovit ve snaze Ti (doufám, že si můžeme tykat) pojem Absolutna vysvětlit tak nějak po svém - po žensku.

Já jsem z těch odpovědí zmp porozuměla absolutnu jako něčemu, co absolutně anulovává přítomnost Stvořitele v relativnu jeho tvoření.  Absolutno  jinak není, je pouze jako absolutně anulující přítomnost Stvořitelele v jeho díle.

Stvořitel tedy relativně tvoří, ale jeho přítomnost je v tomto tvoření absolutně anulovaná. Za přítomnost tedy považuji vědomí Stvořitele . Vědomí stvořitele je tedy něco jiného než samotný stvořitel.

Samotný stvořitel je reálnou silou, která naplňuje ilusi.

Tak nevím, ale (jak jsem zmp pochopila)  Stvořitel zároveň vytváří ilusi, kterou zdánlivě obřezává při uzavírání svého obvodu (když se chytne za ocas) a ještě naplňuje tuto svoji ilusi svými silami, ale vědomě při tom není, protože jeho vědomí je absolutně anulované.

Zdá se mi toho být nějak moc na jednoho Stvořitele a nechápu, jak ty iluse tvoří, čeho jsou to iluse a kde bere tu sílu....

Vyvstává mi nyní jako srozumitelnější tato moje představa:

Absolutno je VĚDOMÍM, které se projevuje ilusí spánku a ilusí bdění.

Absolutno je tedy trojností  "vnitřní / vnější"  =  "vnitřní iluse spánku / vnější iluse bdění".

Projev Absolutna není Stvořitelem, je to pouze projev existence absolutna a tímto projevem je vnější a vnitřní iluse, která svým projevem anuluje přítomnost sebe sama v tomto projevu (věčné ilusorní dítě).

To je tedy Absolutno  = Vědomí projevující se vně i uvnitř a tímto projevem  absolutně anulující vědomí sebe sama. Absolutno tedy leží v ilusi jako ve svém ilusorním projevu, kde jako Vědomí není přítomno..

Ve světě lidském je to možno vidět v dítěti do jeho třetího roku, do doby, než do něj vstoupí přítomnost Stvořitele (já).

Ostatní svět (zvířecí, rostlinný, nerostný) se jeví vůči našemu světu, kde je Stvořitel přítomen jako já v každém normálně vyvinutém člověku (nad tři roky), jako ILUSE bez vědomí Já jsem. Proto byl zasvěcenci nazvaný náš okolní svět ilusí - májou.

Stvořitel si vytvořil v této  ilusi svoji ilusi člověka (obraz absolutna "vnitřní/vnější"), ve které se zpřítomňuje  svým vědomím Já, které ale rovněž anuluje ( jako Absolutno anuluje své vědomí v něm) svými silami (luciferské a ahrimanské)..

Člověk musí vyvinout síly násobení aby překonal síly Stvořitele v sobě a odhalil POCHOPENÍ - Ducha svatého v sobě.

Pro Stvořitele je Absolutno Otcem, v jehož projevu ( v ilusi dne a noci, ilusi výdechu a nádechu, ) se může Syn realizovat naplněním iluse (projev Otce) sebou samým = silami vědomí (ne vědomím samotným, protože to je absolutně anulováno).

Stvořitel je ale také "vnitřní/vnější" a to silou vědomě použitou k naplnění "vnějšího" (budiš světlo) a tím současně se nevědomě vylila síla do "vnitřního" (povstala temnota propasti).

Stvořitel  sám sebe (sílu) vlildo do "vnější iluse" bdění a tím bylo stvořeno Světlo, které objalo "vnitřní ilusi naplněnou temnou silou Stvořitele.

Absolutno je tedy takovým věčným dítětem, které se jen projevuje, ale netvoří.

Projev Absolutna je ale možností  ( Nic co Není / Nic co Není) pro stvoření positivního vědomí Já (dítěte- projevu Absolutna) přes negativ Stvořitele (dospělého svou silou až  ke tvoření).

Positivní vědomí Já dítěte je POCHOPENÍ LIDSKÉ, které chápe Stvořitele a skrze něj i projev Absolutna.

Absolutno vlilo do člověka dvojnost Ducha svatého vnější/vnitřní s tím, že člověk svým pochopením vytvoří pravé  Já Stvořitele a tím napraví Absolutnem negovanou přítomnost vědomí Stvořitele uvnitř jeho relativního stvoření.

No tak nevím jestli z toho budeš chytrý.........

No uvidíme, co na to zmp......

Srdečně oba zdraví ATREA

Přítomnost Stvořitele v relativnu absolutně anuluje (0) relativno, nikoliv absolutno.

Absolutno je původní nultý stav.

Probuzené vědomí Stvořitele je samotný Stvořitel. Bez vědomí by Stvořitele nebylo.

Stvořitel není reálnou silou, která v absolutnu nemůže být silou, neboť tam nemá na co působit, ale pouze ve stavu energie. Ve vědomí Stvořitele vznijakají síly tzv. koncentrací vědomí, jak ji známe také u člověka.

Absolutně anulovaná je podstata vědomí, nikoliv jeho silové působení (+píR -píR = 0).

Ani člověk nezná podstatu svého vědomí. To, co pokládáme za vědomí, jsou jen předměty našeho vědomí. Jsou to naše vjemy projevů vnějšího a vnitřního světa a projevy světa idejí v našem myšlení.

Stvořitel netvoří iluzi, ale ta se objevuje sama po uzavření obvodu. Obdobně ani vlak nevytváří iluzi ubíhající krajiny, ale ta se objevuje sama po rozjetí vlaku. Síly je zapotřebí k rozjetí vlaku, nikoliv k vytvoření iluze.

Tak jako je v absolutnu síla ve stavu nijak nepůsobící energie, tak je absolutno vědomím bez relativního předmětu vědomí (tedy i bez iluze).

Absolutno v žádném případě nemůže být nijakou relativní trojností a nemůže nic anulovat...

Pokud referendum není pravomocným příkazem vládě, pak je to jen nezávazný průznkum veřejného mínění, kterým se vláda řídí jen tehdy, pokud jí vyhovuje.

Za ponížením národa, za kolonizaci, za teror bank, za zradu politiků nemůže Německo, které je zrovna tak poníženo, kolonizováno a terorizováno. Za vše může korupční a vydíratelná dmokracie, která slouží finančínkům (bankám FEDu)...

Vycházím z těchto diskusí jako "blbec",  ale mé ne-pravé pochopení mohu napravovat Vámi sdělenou PRAVDOU a to je na tom ÚŽASNÉ.........DÍKY VÁM.........

Teoreticky jsem trojnost mechanismu tvoření "vnitřní/vnější" přijala již dávno, ale nedokázala jsem tento mechanismus  pochopit (uchopit). Teprve nyní mi snad svitlo...........

RS např. mluví o trojnosti Jáství, jako o dvou ne-pravých (luciferské a ahrimanské) a jednom pravém Kristovském Já.

Jednou jste přitakal mému známému, který říkal, že jsou (asi také dle RS) čtyři Jáství a já jsem tehdy nevyužila možnosti se na vysvětlení zeptat na této diskusní stránce.

Ptám se Vás tedy nyní, jestli jsem to (po těchto diskusích) pochopila dobře....

Jáství je na počátku trojné jako vnitřní- ahrimanské Já / vnější-luciferské Já, kde (/) je mezi nimi absolutně anulované pravé Já (to třetí, které je absolutně anulovaným jástvím).

Pochopením takového relativně duálního jáství  a jimi absolutně anulovaným pravým Já v nás,  dochází k uchopení obou ne-pravých jáství a k jejich odtlačení od sebe přítomným okamžikem pochopení ( k "roztržení chrámové opony absolutna") a ke zrození Já (to čtvrté pravé Já) v nás.

K pochopení (uchopení) pravého Já tedy nestačí znalosti duchovní vědy, skrze kterou člověk sice pozná v nás působící nepravá jáství, ale bez pochopení Stvořitelova mechanismu tvoření, se pravé Já nemůže v našem nitru zrodit.

Stvořitel je vlastně mechanismem tvoření "vnitřní/vnější" a bez pochopení mechanismu zůstává Stvořitel "vnitřní /vnější "ilusí uvnitř svého stvoření.....

Pochopila jsem to dobře?

Srdečně zdraví ATREA

To, čemu říkáte tak příkře „blbec“ je dnes díky akademickému školství zcela normální stav, v němž jsou na tom vzdělaní hůř než nevzdělaní. Proto lidé většinou odmítají anthroposofii. Ti co ji uznávají však věci zpravidla vůbec nerozumějí, mají však pocit „nadřazenosti“ a ve své domýšlivosti se vůči se k ní chovají fakticky hůř než ti, co ji neuznávají.

Protože stvoření vnější/vnitřní nemá jen počátek (/), ale také vnější a vnitřní knec (/), jsou tu také tři anulovaná já. Kristovské je počáteční. Pojem „pravé“ je tu použit ve smylu běžné mluvy, odlišování od nepravého (napodobeného, falešného, zdánlivého atp.).

Jenže existuje také pravý pojem „pravého“, jenž mluví o pravém“ ve spojení s pravým úhlem. Tento pravý úhel žádné ze tří já nevykazuje, tedy ani to běžně označované za „pravé“. K němu se teprve vyvine přes duchovní já, životního ducha a duchovního člověka. Duchovní člověk je vlastně z Já uzavřené duchovní tělo, které již není kulovité, ale má v principu podobu „jablka“, v němž jsou všecha tři já zapojena do pravého úhlu. Obecně tu lze mluvit o „sférickém pravém úhlu“.

Mechanismus tohoto vývoje je oproti našim dosavadním úvahám mnohem složitejší a nemá smysl ho líčit, dokud s naprostou jistotou nezvládneme základní pojmy...

Vraťme se však na počátek. Počáteční ani dvě konečná já, nejsou relativní, ale všechna tři jsou v principu stejná. Mají v průřezu absolutně anulovaný (0) obsah (podstatu) a relativní délku obvodu (+píR -píR = 0).

Dvě konečná já nejsou počátečním Já od sebe odtlačena přítomným okamžikem (jímž je stále totéž počáteční Já), ale jeho pravoúhle (vůči němu) orientovanými vnějšími a vnitřními silami. Těmito silami je roztržena „chrámová opona“, tj. opana relativna, nikoliv absolutna, které je jí zakryto...

Z uvedeného je zřejmé, že pojem „pravé Já“ nebude stačit k vyjádření toho, jaké Já máme vlastně na mysli...

Stvořitel není mechanismus tvoření, tak jako hrnčíř není technologii výroby hrnce. Stvořitel není ani autorem tohoto mechanismu. Tento mechanismus se ukazuje jako „nutnost“, kterou musí i Stvořitel respektovat, tak jako hrnčíř musí respektovat technologii hrnce. Stvořitel i hrnčíř musejí příslušné mechanismy vývoje pochopit a zvládnout...

30. června - Vypršela lhůta daná Řecku pro splacení 1,6 miliardy eur Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) i pro druhý záchranný program od eurozóny a MMF.

2. července - MMF ve své zprávě uvedl, že Řecko bude v příštích třech letech potřebovat nejméně 50 miliard eur a odpisy dluhů, má-li dostat jeho ekonomika prostor pro oživení.

3. července - Řecký premiér Alexis Tsipras nabádal voliče, aby v referendu o požadavcích mezinárodních věřitelů odmítli "ultimáta od těch, kteří budou zemi terorizovat".

5. července - Řekové v referendu odmítli plán mezinárodních věřitelů na úsporná opatření: proti se vyslovilo 61,3 procenta hlasujících; účast činila 62,5 procent.

10. července - Řecký parlament schválil návrh reforem, za něž chce země další balík pomoci od eurozóny; opatření jsou ale velmi podobná těm, která voliči 5.7. odmítli v referendu.

Řecký premiér Alexis Tsipras řekl, že to NE, které voliči dali reformám z diktátu EU on chápe jako ANO pro další vyjednávání s EU, protože má od voličů silný mandát!

Co to je za člověka? Takhle zradit národ? Tak vypadal jako čestný člověk a zachoval se jak ulhané prase, jako špinavá zrůda. Řekové šťastní tančili v ulicích a radovali se, že vystoupí z EU a budou mít opět samostatné a svobodné Řecko.

Tzv. demokracie je politický podvod a státní dluhy jsou finančnické podvody...

Říkáte, že od Golgoty může každé já (Já) nalézt svou relativní přítomnost v Absolutnu.

Každý člověk má tedy možnost (následováním Ježíše) stát se onou Kristovou rybou.

Proč tedy Kristus slíbil lidem návrat a RS mluví o návratu ÉTERNÉHO KRISTA, který lidé nesmí zaspat (musí jej pochopit)?

Týká se tento návrat vytvoření nového sociálna?

Je tento návrat mysteriem MATKY, o kterém také RS hovoří (že musí proběhnout)?

Srdečně zdraví ATREA

Od Golgoty může projít bránou do Absolutna každé lidské já, které následuje Krista (Já): „Vezmi svůj kříž a následuj mě!“ Kristova cesta (návratu, vzestupu) však ještě neskončila.

Cesta Syna je cestou k zmrtvýchvstalému tělu.

Mystérium Matky je cestou k probuzené duši.

Obojí cesta je vnější/vnitřní (sociální/individuální)...

Zajímalo by mne, jestliže je v absolutnu iluzorní stvoření iluzorně, potom tedy i stvořitel je iluzí? Nebo je skutečný?

A kolik takových stvořitelů v absolutnu povstane? Je pouze jeden nebo jich může povstat více, plno?

Iluze umožňuje možnost/možné?

Také by mne zajímalo, co umožňuje představa, je-li sama možnost představou?

A nyní mne napadá : co umožňuje představu? Že by ta iluze?

To jsou dvě rozdílné věci: představa x představu

Poraďte mi, jak Vás mám přesvědčit, aby jste přes veškerá upozornění opakovaně netvrdil, že iluze ani Stvořitel, nejsou v absolutnu...

Na konkrétní počet Stvořitelů musíme počkat, až nám tuto statistiku pošlou. V žádném případě však Stvořitelů nemůže být „plno“, neboť plnost se vyvíjí v relativním stvoření (Nebe/Země). Stvořitel sám je absolutním NIC (0), jímž relativní nic (0) nelze naplnit. Pro náš vývoj v našem Vesmíru není Vámi požadovaná statistika nutná. K čumu by nám byla?

Vaše otázka: „Iluze umožňuje možnost/možné?“ je tautologická: Jaká možnost by měla umožnit možnost?

V reakci v souběžně probíhající diskusí s Atreou je uvedena rovnice:

možnost = představa

Tautologická je také Vaše subjektivní iluze:

„představa x představa“ = představa na druhou = tautolobická iluze...

Oprava:

Aby jste opakovaně netvrdil, že iluze a Stvořitel jsou v absolutnu...

Vidím, že jste všechny a všechno převezl iluzí.

To je normální podfuk!

Proto bych prosil vysvětlit, co to je iluze?

Např. si nyní řeknu větu: Mám milion.

Iluze je co? To, že si řeknu tuto větu, resp. výrok, rep. iluzi? Ano, to je skutečná věty, skutečná iluze. Domnívám se, že mám u sebe milion.

Ale potom je zde předmět iluze, jako obsah té iluze. A to už není skutečné. Nemám ho.

Analogicky věta: Stvoření je iluze, skutečná iluze. Tedy iluzorní stvoření Země je skutečnost.

Ale na rozdíl od milionu, který skutečně nemám, zde Země skutečně existuje.

Tady mi v těch iluzích něco nehraje.

Jsou subjektivní iluze, jako je ta Vaše, a jsou objektivní iluze, jako je například iluze pozorovatele. Jedoucí vlak se z nitra vagonu zdá iluzorně stát na místě, zatímco vnější krajina se zdá ubíhat kolem něj. Z povrchu Zeměkoule se Slunce, Měsíc a ostatní vesmírná tělesa zdají obíhat planetu Zemi...

Protože nemůžeme říci, že objektivní iluze neexistují, musíme uznat, že jsou skutečné. Jejich skutečnost je však ve své podstatě iluzorní...

Rozhodněte sám:

Existuje iluze nebo neexistuje?

Obecně souhlasím. Iluze je skutečná. Např. iluze, že mám milion.

Ale ten milion skutečný není.

Takže skutečnost existuje pouze v iluzi?

Točí se mi z toho hlava a mám dojem, že to je točení se v kruhu tautologie.

Doporučuji zamyslet se nad existencí objektivní iluze...

Aha, takže je tu iluze subjektivní, moje, malá.

A pak nějaká objektivní, která je mimo mne.

Takže ta moje subjetivní je pro mne iluze.

A objektivní je pro mne skutečností? Relativní skutečností?

Ačkoli obě iluze jsou relativní. Tak moje není skutečná.

A k čemu to vede? Co to má za smysl?

Jak jsem již řekl, můžete o všem co píši pochybovat. Deklarace vašich pochybností v podobě přirovnávání k Einsteinovým teoriím je však úplně na nic. Buď tu či tam najdete a prokážete nějakou chybu, nebo tu i tam mlátíte prázdnou slámu.

Co je mi do Einsteina? Proč mě seznamujete s jeho výrony? Maříte tím svůj i můj čas...