Cituji: "Můžeme si tedy se strýčkem sdělovat různé (třeba i pravdivé) názory (což může být smysluplné), ale neshodneme se na tom, jak se jejich pravdivost dokazuje (takže zůstává jen u sdělování informací, a tento přístup nelze nazvat vědeckým, a proto ani duchovněvědeckým)."

A to je přesně jádro pudla, díky kterému se tu můžete přít do aleluja, dokud nepochopíte jednu základní věc.

Dokázat se ve fyzické rovině duchovně-vědecké pravdy mnohdy nedají. Ano, je těžké se s tím smířit, ale je to tak. Proč? Protože to je fyzická úroveň!

Kdo nikdy nebyl na Novém Zélandu, nechá si od někoho, kdo tam byl, sdělit, jak to tam vypadá, jak se chovají místní, o kolik tam je ovcí víc než lidí, že to jsou skutečně ty hory, kde se točil Tolkienův Pán prstenů... Člověk nemusí být na Novém Zélandu, aby byl přesvědčen, že existuje. Nechá si o tom vyprávět a bylo by krajně pošetilé, kdyby chtěl tvrdit "Já tam nebyl, a proto to nemůže existovat!"

Podobně si musí někdo, kdo nemá jasnovidné schopnosti, nechat od jasnovidce sdělit, jak to ve vyšších světech vypadá. Zde je to o to těžší, že zákony v astrálním a dévachanickém světě jsou často v přímém protikladu se zákony fyzickými, nebo se přinejmenším zdají paradoxní. Zde již není člověk odkázán na obvyklé myšlení, ale na čisté myšlení, které se plně dokáže držet skutečnosti. Pseudo-vědecké myšlení, nádherně demonstrované například v teorii relativity, se skutečnosti nedrží. Zvykne-li si člověk na myšlení nedržící se skutečnosti ("vše je možné"), pak bude odmítat i duchovně-vědecké pravdy. ("nebyl jsem tam, neviděl jsem to a je to paradoxní, tak to nemůže být pravda!")

Naše řeč je uzpůsobená pro fyzickou úroveň, proto si mnohdy jasnovidec musí pomáhat přirovnáními, obrazy a podobně. To ale nijak nesnižuje vypovídací hodnotu. Člověk je při seznamování se s vyššími pravdami nabádán, aby pracoval na svém myšlení, aby ho zdokonaloval a pozvedal z naučeného pseudo-vědeckého k myšlení odpovídajícímu skutečnosti. Je to šíleně náročné, a je od toho jednodušší utéct s křikem "to je blbost" - pak to je alespoň upřímné. Ale chtít dokazovat na fyzické úrovni všechny duchovně-vědecké pravdy je pouhým nepochopením...

Ale jádro sporu vůbec není o tom, že některé duchovědné skutečnosti si nelze aktuálně přímo ověřit. Když hold člověk není jasnozřivý, musí se spolehnout na výpovědi jasnozřivých svědků.

Problém je však v dokazování, tj. s následnou prací s pojmy. Kdy se zmp coby nejasnozřivec, snaží domýšlet další skutečnosti z logiky definic pojmů, a z dalších svědectví souvisejících s těmito pojmy (v případě pojmů z duchovní vědy, byly tyto pojmy definovány jasnozřivci - v našem případě nejčastěji R. Steinerem). Já bych si představoval u takové práce jasnou osnovu:
1. Zopakování definic, hypotéz a ověřených tvrzení se kterými pracuje (nejlépe i s odkazem na zdroj)
2. Jeho syntézu založenou na těchto definicích (ta může být strukturována jak autor uzná za vhodné)
3. Nějaký souhrn závěrů, ke kterým se dospělo

Pak totiž lze s takovou prací vědecky pracovat a ověřit, že dané závěry skutečně z uvedených definic, hypotéz a ověřených tvrzení vyplývají.

Často se však místo toho setkávám přístupem, kdy se používají pojmy, aniž by se jasně řeklo, co označují a tu a tam je to navíc vyšperkováno různými (víceméně libovolnými) slovními hříčkami, které zpravidla věc ještě více zašmodrchají, než že by v ní udělali jasno.

Tady se už dostáváme do poněkud jemnějších odstínů. Neposuzoval bych již zde proto vše z pohledu "není-li v něčem důslednost, na kterou jsem zvyklý, tak je to špatně". Víte, ono i v pohádkách a pověstech máte často "nelogické", "nevysvětlitelné", "mnohoznačné" a "zavádějící" slovní hříčky... ty tam ale nejsou kvůli zašmodrchání hlavy čtenáře, ale kvůli něčemu úplně jinému. Ono zdánlivé šmodrchání totiž vůbec nesleduje cíl zašmodrchat člověku hlavu; jde zkrátka o mírně jiný způsob myšlení... např. zde v řešení zenónových aporií, v důvodech proč je v TSO právo veta apod... člověk by rád jednoduchost, ale ona mrška ne a ne se ukázat...

Chci se zmínit o obětním činu, který vykonal Gautama Buddha na Marsu na počátku 17. století... Přemýšlel jsem nad následujícím: Změnila-li se kvalita sil proudících z Marsu, jistě tato změna nebude mít vliv pouze na duše mezi smrtí a novým zrozením (RS o tom říká, že každý, kdo od té doby zakusí sféru Marsu, nedostane popudy k šíření materialismu a agresivity, jako tomu bylo v několika stoletích předcházejících obětnímu činu Buddhovu, ale je z něj v jistém smyslu "buddhista" nebo "františkán"). Dále, Buddhou očištěný Mars (prý) od 17. století působí blahodárně na každého, kdo se rozhodne pozvedat k duchovním světům ve smyslu rosekruciánství, což se připravuje také mezi smrtí a novým zrozením. Mars z tohoto hlediska působí na nevtělené duše, které jeho impulsy realizují pak na Zemi.

Ptám se: Nemohlo se něco kvalitativně změnit i v působení Marsu na vtělené duše na Zemi? Mám na mysli třeba změny v lidské krvi, především co se týče substance železa... nebo změny působení Marsu ve smyslu astrologie - tedy, že od té doby podněcuje trochu jiné vlastnosti než dříve a působí jinak...

Zde musíme rozlišovat mezi pozemským učením Gotamy Buddy a jeho působením v duchovních světech (vč. Marsu), neboť Buddha se dál vyvíjí. Tento rozdíl pochopíme, uvědomíme-li si, že ideálem Buddhova pozemského učení je „neinkarnovat se“!

Ideálm Buddhova marsického působení je působení rosekruciánské ve smyslu „inkarnovat se ke svobodě“!

Buddhovo rosikruciánské působení na lidské duše je podmíněno tím, jaký vztah k resekruciánství (k duchovní vědě R. Steinera) navázal člověk na Zemi (co si připustil do krve).

Astrologické působení Marsu bylo Buddhou změněno, aniž to astrologové vzali na vědomí. Astrologické působení představuje v principu vnější možnost. Vnitřní působení se týká toho co je možné (v lůně možnosti), např. jako lidské karmické vlohy...

Děkuji... to jsem zvědav, jestli se nějaká krize nepřiblíží v budoucnu i na Jupiteru a Saturnu, aby tam nějací další Buddhové nemuseli zjednávat pořádek... :-)

Teď ale vážně: Vzhledem k tomu, že Mars, Jupiter a Saturn patří ke skupině planet "osvobozujících člověka" a Měsíc, Merkur a Venuše patří k planetám "určujícím osud", tedy karmu, nestala se nějaká změna i s nimi, když se Kristus stal pánem karmy?

Před Kristem byla účelem karmy pouze spravedlnost (oko za oko...). Vyrovnání karmy (osudu) otevřelo cestu ze sféry vnitřních planet do sféry vnější, jak to naznačuje Persefona, cestující mezi podsvětím a nadsvětím (Lao tse „Tao = cesta mezi podnebesím a nadnebesím“).

Kristus jako pán karmy přináší leccos nového, aniž by rušil Starý zákon (původní spravedlnost karmy). Nelze tu tedy mluvit o „dělání pořádku“, ale o zavádění „nového pořádku“...

Zkrátka:

„Vědecká definice“ = předžvýkaný pojem = předpoklad

„Vědecky myslet“ = definovat definice

Když něco píši, pak pracuji s předžvýkanými pojmy, nikoliv s definicemi pojmů. Z předžvýkaných pojmů skládám větu, souvětí, řeč. To, co tu piluji a přepracovávám nejsou „vědecké definice slov“, ale smysl celé řeči. Použitá slova nachávám v předžvýkané podobě...

Chce-li kdo definovat předžvýkané pojmy, ať se v tom nimrá a cílem jeho možná celoživotní práce bude jediný definitivní pojem. V žádném případě však se však takovým počínám nedožije definitivní řeči. Mám za to, že to je pravým cílem tohoto "vědeckého definování pojmů". Jde o to, aby lidé nemysleli synteticky, ale pouze analyticky.

Tu a tam se navíc musím ozvat proti nesmyslnému „vědeckému“ překrucování předžvýkaných pojmů. Překrucování není „definování“.

Nazveme-li definicí smysl celé řeči (např. Archimedův zákon), pak za definice nemůžeme pokládat pouhá slova (přežvýkaná, údajně definovaná).

Averzi mám vůči „údajné vědě“, přesněji řečeno proti vágním žvástům a lžím „teoretické vědy“...

Trochu se to ztratilo v ostatním textu. Přesto jsem doufal, že tu bude objeveno jako to nejpodstatnější a hlavně na to bude reagováno.

Pořizuji tedy doslovný výpis:

"Drahý zesnulý prostě nepochopil, že „vědecky jasně definovat“ nelze s již „vědecky jasně definovanými pojmy“, ale je k tomu zapotřebí handrkování s pojmy „nevědecky předžvýkanými."

Když už jsem si tedy tak naběhl na ďáblovy vidle... :o)
Fór je v tom, že na mlhavé myšlence „Ráno vstanu a uvařím si kafe!“ není lautr nichts „vordenken“, alébrž nejvýše tak „nachdenken“ (pokud je tedy dotyčný myslitel dostatečně probuzený); kdyby to nebohý nebožtík býval byl věděl, mohl by dodnes pít svoje kafe a ještě vesele prosperovat...

Možná by bylo lepší než o "pojmech" či "výrocích" bavit se spíš třeba o nějakých "předžvýkaných (ať vědecky či nevědecky) zákonitostech" - třeba o padání krajíce máslem dolů nebo o efektivitě černobílých vs. šedých trpaslíků v pračce atd. (Vědeckým důkazem pravdivosti (správnosti) mé intuice při koupi pračky s šedými ("fúzatými") trpajzlíky je fakt rychleji a levněji vyprané prádlo...)

Ale nechť klidně kdokoli navrhne jakýkoli jiný problém, který ho trápí (jako třeba mě neustále pronásledují ty podivné (ne)náhodné synchronicity)...

Taky mě "trápí" skutečnost, že jsem "pronásledován nenáhodnými synchronicitami". Trápí mě to z toho důvodu, že mám pak ze sebe egoisticky lepší pocit, že jsem se v duchovním světě před zrozením neflákal. :-)

No jo, asi nejsem sám, kdo nechce všechno dokazovat :-) Mnohem cennější než ultra-hyper-super-logické důkazy je pro mne to, čemu říkám vnitřní cit pro pravdu... stojím si totiž za tím, že pravda (skutečnost) se nakonec skrze sebe obhájí sama.

Jestli je už tohle pro "já" smutná zpráva, tak nechci ani domýšlet, jaká zpráva pro něj bude, až se dozví, že bude jednoho krásného dne obětováno na kříži...

Naše svoboda, jak to zatím ze své omezené perspektivy vidím, je opravdu svobodou krávy na dlouhém provazu. Proč? Protože od vedení duchovních bytostí v mnoha ohledech ještě odstřiženi nejsme. Ani nemůžeme být, nemohli bychom existovat. Starají se o naše těla ve spánku, starají se o běh dějin (samozřejmě nechci tvrdit, že ze 100%), starají se o životní funkce, o to, že Příroda nám může dávat potravu, o přírodní síly, přírodní zákony, o oběh a vhodné konstelace vesmírných sil (těles) a tak dále.... v tomto smyslu ten provaz drží ještě dost pevně. Proto také nemá smysl na fyzické rovině mluvit o svobodě (viz TSO). A tyto pouta, resp. oblasti, v nichž jsme zatím nesvobodní, se budou (muset) postupně uvolňovat. Bude to však trvat ještě pěkných pár let - kráva nebude mít žádný provaz až na Vulkánu...

Cituji: "Proto také nemá smysl na fyzické rovině mluvit o svobodě (viz TSO)."

Individuální svobodu (vnitřní i vnější) je možné realizovat pouze a jen na fyzické úrovni. Jen kvůli tomu tu je. Žádná duchovní bytost není a nemůže být svobodná, neprojde-li ve svém vývoji fyzickou úrovní. V duchovních světech mohou být a jsou jen ideje svobody. K jejich naplnění je třeba fyzické plnosti. Jakmile k tomu dojde (u dostatečného počtu osob), nebude pro svobodné již fyziské úrovně zapotřebí...

O předžvýkaných "zákonitostech" se bavíme od svého dětství v akademických školách.

Problém je v tom, že předžvýkané (analytické) pojmy mají smysl (pro syntetické myšlení), zatímco předžvýkané "zákonitosti" nejsou syntetické, ale přiblblé a lživé. Zákonitost musí být objevena bezchybně syntetickým myšlením. Co je to za "zákon", který není dožvýkaný?

Chleba padající na pomazanou stranu je typycký případ předžvýkaného "zákona schválnosti".

Když ho dožvýkáte, ukaže se, že "zákon schválnosti" se dokazuje tak, že se jako naschvál (podle zákona schválnosti) nepotvrdí (nedožvýká)...

Zničit Zemi je cílem také dobrých duchovních bytostí řídících vývoj...

Opět upozorňuji, že má odpověď bude spíše začátečnická... (kdyžtak prosím o opravu, bude-li to nutné, nechci tu nikoho dezinformovat).

"Jaký pro to mají důvod? Jestli chtějí zničit Zemi, tak snad až Země splní  svůj účel?  A jaký je účel zničení Země?"

Vyšší duchovní bytosti pro zničení Země mají dobrý důvod - a samozřejmě, že ji zničí, až splní svůj účel. Země je jen jednou z mnoha průchozích stanic na něčem, co by se dalo nazvat stvoření a vývoj první plně svobodné hierarchie. RS nazval budoucího člověka "Duchem lásky". My se těmito "Duchy lásky" máme na Vulkánu stát (sedmý den stvoření Hospodin odpočíval - proto, že se člověk konečně vyvinul ze stavu Tvora do stavu Tvůrce a Hospodin s ním už tedy nemá sedmý den pražádnou práci, neboť člověk je schopen tvořit ve smyslu božství, je z něj božská bytost, nemusí být veden). Již jsem tu někde uvedl slova RS, že jedinou silou, která přiměje plně svobodnou bytost konat dobro, je síla lásky (hodně krkolomně řečeno). Proto tedy lidé = budoucí Duchové lásky. A proto je také Kristus smyslem pozemského vývoje a bude s námi až do konce našich dní...

Účel čtvrtého dne stvoření (Země) je vývoj Já. Třetí den - astrální tělo, druhý den - éterné tělo, první den - fyzické tělo. To je tedy i účel této malé hmotné kuličky jménem Země. Je nutné si uvědomit, že hmotná kulička Země není hmotnou kuličkou celý 4. den stvoření, ale prochází nejrůznějšími stavy - vyšší devachanický -> nižší devachanický -> astrální -> hmotný (nyní) -> opět astrální -> opět nižší devachanický -> opět vyšší devachanický. Krátkozrace viděným účelem zničení Země je tedy přechod Země do astrálního stavu, kdy bude Země ne hmotné těleso, ale "těleso" astrální. Tím pokročí ve vývoji i lidstvo, protože poprvé vědomě překoná svoji nerostnost a bude se moci vyvíjet dále v jemnější astrální formě. Dnešní hmotná Země vznikla sestupem z astrálna do fyzična a do astrálna musí opět vystoupit. Hmota bude rozpuštěna silou lásky lidí, kteří přijali Krista a lidstvo bude pokračovat 4. den stvoření vývojem v astrální Zemi (-> nižší devachanické -> vyšší devachanické). Potom postupně dospějeme k 5. dnu stvoření, kdy se bude na Jupiteru, 5. inkarnaci Země, vyvíjet "duchovní svébytí" = manas. K přechodu do jupiterského bytí musí Země zemřít, podobně jako zemřel Saturn (i když tam se ještě o smrti mluvit moc nedá), zemřelo staré Slunce a zemřel starý Měsíc. Je to v podstatě kosmická reinkarnace bytosti Země, která se celkem odehraje sedmkrát. I proto se dá mluvit o planetární karmě - a je tedy jasné, že v tomto smyslu je karmou naší fyzické kuličky její zničení, resp. přechod do astrálního stavu. To je prostě vývojová nutnost, ať se nám to líbí nebo ne.

"Jaký je tedy účel Země? Asi hledání pravdy a její dosažení, tedy i dosažení svobody pro lidi, občany?"

Hledání pravdy je nutné kvůli tomu, aby se lidstvo vůbec mohlo stát občanem duchovního světa (a krátkodobě - aby vůbec bylo schopné překonat materialismus jakožto nejnižší bod vývoje). Tudíž hledání pravdy samo o sobě účelem Země není, je jen nutným prostředkem k jeho naplnění. Účelem šesti dnů stvoření je dosažení svobody (aby se stal člověk zmiňovaným Duchem lásky), tudíž by se dalo logicky říci, že dosažení svobody je i účelem Země. Jenže na Zemi se k plné svobodě ještě nemůžeme vyvinout, tu nebudeme mít ani na Jupiteru (viz odpověď Noemu s krávou a provazem). Tu budeme mít až na Vulkánu. Proto účelem Země není dosažení svobody, ale pouze vývoj k ní. Součástí vývoje ke svobodě je vývoj Já, což už se smyslem Země nazvat dá.

Uf, jsem se do toho asi zamotal, ale vy to pochopíte :-)

Opravuji: ...aby se lidé mohli stát občany duchovního světa... (asi mám v klávesnici skřítky).

Opravuji malý detail:

Kdo nedosáhne svobody již tady na Zemi, ten ji nedosáhne nikdy!

Děkuji za vysvětlení.

A když dosáhne svobody zde na Zemi, proč by se měl ještě inkarnovat? Tady by potom vývoj (Země) mohl skončit, ne? Proč by potom ještě existoval vývoj na Venuši, Jupiteru a Vulkánu? Je-li svobodný, tak se vším všudy. Nebo je svobodný na Zemi jen částečně? A je částečná svoboda svoboda?

Jakmile člověk dosáhne individuální svobody zde na Zemi, nemusel by se na zemi dál již inkarnosvat, kdyby nesouvisel také s ostatními lidmi, kdyby nebylo karmy národa a lidstva. Má tedy nadále možnost pomáhat ostatním. Jinak nabytí svobody nepotvrdí a kvůli svému sobectví svobodu zase ztratí (individuálně karmicky se zase zadluží).

Po zániku manvatary Země je pak třeba naučit se svobodě ve změněných podmínkách (éterných, astrálních a devachanických), dokud se nestane svobodným za všech podmínek (roven bohům). Teprve potom (jak prví bible) může odpočinout (od nutnosti).

Částečná svoboda není svoboda. Ale plná svoboda na Zemi je podmíněna existencí Země (pak Jupitera atd.)...

Ptal bych se dál a dál, ale myslím, že na tohle potřebuji nejdřív porozumět Filosofii svobody, proto to nechám být. Takhle opravené mi to zatím stačí, děkuji...

K podstatě totalitního režimu patří utahování šroubů, netřeba se tomu divit.

Není problémem to, že by lidé neměli touhu po svobodě. Mají ji všichni. Problémem je, že nevědí CO mají dělat, aby se totality zbavili, nevědí JAK se mají změnit a nevědí vlastně ani PROČ - protože, k čemu by to bylo dobré, když Země zanikne tepelnou Kant-Laplaceovskou smrtí...?

„Kant-Laplaceus“ a jeho vyznavači jsou vlastně „nedomrle“ myslící lidé.

Pravdou je, že hmota skutečně vykazuje tendenci k rozpadu „tepelnou smrtí“. Podobně se kamenný most časem rozpadá na šutry a písek.

Analyticky tedy platí, že tak jako kamenný most sestává z kamenů, tak je hmota dána zhuštěním tepla.

Kant-Laplaceovci myslí jednostranně analyticky.

Synteticky však platí, že tak jako někdo musel z kamnů poskládat most, tak někdo musel původní teplo „zhustit“ do hmoty...

Kdo nechce totalitu, ať o ní myslí analyticky.

Kdo chce svobodu, ať po analýze přikročí k syntéze...

Praktické vynálezy jsou doménou intuitivního čistého myšlení, při němž přichází matematika (definování) ke slovu až v konečné fázi realizace myšlenky.

Bláznivé teorie jsou doménou matematického myšlení (vědeckého stavění koně za vůz), při němž nijaká realita (realizace) nepřichází vůbec v úvahu...

Teda pane vachmajstr, nic ve zlým, ale jejich svět muší bejt jakejsi ouplně celej placatej a hranatej, a přitom ausgerechnet nevypočitatelnej jak trajektorie Ducha Svatýho... :o)

Šikovnej kůň zvládne káru i tlačit. :-) Např. "praktickou" atomovku prý nejprve spočítali dle jakési bláznivé pavědecké teorie v jakýchsi obskurních Schrödingerových rovnic (ten hňup, co se divil, že jeho kočka ve škatuli s nuklidem je v klidu, ale polomrtvá) :o)) v Hilbertových prostorech komplexních vlnových funkcí (samej vektor, divegrence a rotace, Laplaceovy a Hamiltonovy operátory nabla aj. blabla) - a pak to fakt bouchlo... Náhoda?!

Zato voni zůstanou nadosmrti jenom závodčím.

Atomovku ani nic jiného nikdy nikdo nesetrojil jen pomocí Schrödingerových či jiných rovnic, tím méně pomocí jakékoliv nereálné mate-matiky. Byla jako vše ostatní sestrojena empiricky, metodou praktických pokusů a vyloučováním omylů. To jen tzv. „teoretická věda“ nám sugeruje, že u toho byla. Lže jako když tiskne: Nebyla!

Když chodím po povrchu Země, po jejím tvaru, fyzickými smysly vnímám jen další povrchy - tvary všech objektů - stromů, skal,domů, živočichů, atd.,zkrátka fyzickými smysly vnímám pouze povrch, tvar-tj. mužský princip (není ta zdánlivá jednostrannost vnímání příčinou ateismu?) a protože žijeme ve světě relativních projevů, duálních opaků, tak formy - ženský princip musí být nutně stejně jako tvarů protože forma spočívá na každém tvaru,tak ta forma se dá vnímat pouze duchovním vnímáním, nebo ji odvodit z reality logickým uvažováním?  Je to forma vzduchu, forma  v-"z"-"ducha",mezi níž a plným temným tvarem Země je spára-projev absolutna ve světě relativních projevů, resp. mezi relativními projevy...?  Tzn.,že to co se ve fyzickém světě jeví jako plnost (hmoty) je v duchovním světě prázdnota - kromě živých bytostí?  A tak jako ve fyzickém světě naprosto převládá vnímání tvarů, tak v duchovním světě převládá vnímání forem?  Takže z duch.hlediska chodíme po duté Zemi, jako po,"na" bublině,nebo v ní, po její formě jakoby hlavou ke středu ?

A pojem holeně,(holení kost) se dá rozebrat jako:  holé ne=>holé "nic"- které "nic"? To jako ta relativní prázdnota Země  (z duch.hlediska)  pod nohama?  "Holé nic", (též "nahá Mája"? ) končící kolenem=>kole - no=> kolem  ničeho- nebo které je to "nic", ve kterém se "brodíme" po kolena?... V pojmech českého jazyka, české mluv-nic-e je zakódována realita duchovních světů, v těch pojmech je zakódována jasná představa skutečnosti, jen to z nich vytěžit, je tak?

Chodíte-li po povrchu Země, vnímáte plné projevy tvarů (tvorů, objektů). Vejdete-li pod skalní převis, do jeskyně, do domu, vnímáte plné projevy forem (otvorů, dutin). Na povrchu plných tvarů jsou plně neprojevené formy, na povrchu otvorů jsou plně neprojevené tvary. Mezi plně projeveným a plně neprojevným jsou také plné projevy plně nevnímané. Například tvar či forma ohně (vč. světla a tepla), vzduchu či vody (plně vnímaná jen v mikro-podobě kapky, rosy atp.). Tyto napůl plně vnímatelné projevy musíme objevit svým myšlením. Duchovní tvary a formy lze vnímat jen jasnovidně (např. jako tvary idejí či astrální formy dutin tam, kde jsou na fyzické úrovni plné tvary, atp.). Pojem „duchovní svět“ je široký. Počítá se do něj úroveň éterická, astrální, devachanická atd. Na každé úrovni panují poněkud jiné poměry.

Tvarů a forem na všech úrovních projevu je nutně stejné množství, protože v principu jsou od sebe neoddělitelnými relativními opaky...

Pojem „protinožci“ ve skutečnosti nepřináleží v protikladu k obyvatelům severní polokoule obyvatelům jižní polokoule (např. Austrlanům). Protinožci jsou vzájemně obyvatelé, žijící na povrchu duté Země (vnějšího tvaru či vnitřní fomy otvoru). My žijeme na povrchu plnosti vnějšího tvaru...

Mluvnice a slovní zásoba českého jazyka (ve skutečnosti moravského) je opravdu zázračná a jak se sluší na národ Slova (Slovanský) je vysoce duchovní. V současném světě nejdokonalejším nástrojem poznání vůbec. Nakolik tímto nástrojem pochopíme podstatu světa, natolik budeme s to zpětně porozumět také podstatě tohoto nástroje...

To mi právě nehrálo -že na plně projevených tvarech JSOU plně neprojevené formy a to nutně ve stejném množství,jsou neprojevené - ale pouze fyzickým smyslum?  V-z-duch  je plnost ducha vznášejícího se nad vodami - nad prázdnotou Země, z duchovního hlediska ? Na fyzické úrovni se forma vzduchu, těsně lpící na tvaru Země může lépe projevit fyz.smyslum, když jetřeba hustá mlha, jenže to je stejně vnimatelny pouze hřbet této formy, ta stále těsně lpí na tvaru Země, abych ji plně vnímal, musel bych dostat vědomí do spáry mezi nimi -mezi vnitřní formu vzduchu a vnější povrch tvaru Země...?  Připadá mi jako bych se chtěl dostat pod sukni Mony Lisy...

Když my lidé žijeme na vnějším povrchu tvaru Země, tak ti protinožci "na" vnitřní straně duté Země - ty asi nepotkám na fyzické úrovni, když půjdu na výpravu se speleology,teda s kamenikama do podzemní?  na fyzické úrovni tam potkám hlavou ke středu Země netopýry - ti s nimi asi nějak souvisí, že?

Podstatu (pod s tátou -pod čím? ... A tata -Otec je  tvar celého stvoření, tvar je "na",tak jak s ním lze být zároveň "pod"?) světa lze pochopit prostřednictvím jejich filologického rozboru? A co takové názvy mě-sta, mě -sto...?  A ves-nic-e (ves-mír...)- třeba Řev-nice?  Na základě čeho se to "vymýšlelo", to v každé vesnici či městě probíhá individuální vývoj bytostí tam žijících podle "pouhého" jména toho mí-sta?  Ta "sta" v těch pojmech naznačují co?

K fyzickým smyslům musíte počítat také „smyslové protézy“ (fyzikální přístroje) jako dalekohled, mikroskop, spektroskop atp. Jejich prostřednictvím se plně neprojevené formy vzduchu atp. samozřejmě smyslům projeví.

Mojžíšův „duch vznášející se nad vodami“ není plný, ale absolutně prýzdný ve spáře mezi Nebem a Zemí. Ten duch je duchovní, ta spára je jeho neduchovním relativním projevem.

Dostat se do spáry mezi tvarem Země a formou vzduchu sice není snadné, blíže jste však spáře mezi vaším okem a okolním vzduchem...

Kdyby se do nitra duté Země mohl dostat netopýr, dostal by se tam také sFEDovaný satanista a na vnějším povrchu Země by už dávno rozpoutal jadernou válku atp...

Pojem „podstata“ říká, že jde o obsah tvaru (pod tatou), jenž s tvarem souvisí („s“).

Ne všechny pojmy mají takovou výpovědní hodnotu, takže filologie vždy nefunguje. Některé pojmy máme od bohů (ze světa idejí), některé od zasvěcenců (Čechy, Morava aj.), některé od prostých lidí (Lhota) a některé od učenců (např. „blboun nejapný“).

„město“ = místo (forma okolí, nikoliv tvar prostoru v něm)

„vesnice“ = veškeré nic (tvar prostoru, nikoliv forma místa)

„Řev-nice“ = název daný prostými lidmi (patrně prostor proslulý řevnivostí, či řevem).

Vývoj neprobíhá podle jména, ale naopak jména jsou dávána (ne vždy) podle vývoje.

Koncovka "sta" naznačuje povahu jazyka, jímž je dána...

Co je tedy plně neprojevenou formou vzduchu a ohně, tepla, když u vody je to kapka? u země je to zrnko písku?  Lze za "smyslovou protezu" považovat např. Urychlovač částic CERN kde fakticky nikdo nikdy nic neviděl, veškeré "výsledky" (tím mám být vytvoření "antibiotika",ateisté tam hledají "božskou částici") jsou data v počítačich...?

Když bych dostal své vědomí do spáry mezi povrchem těla a formou okolního vzduchu -co bych tím získal?  To bude asi jediná spára, která pro mikrokosmos přichází v úvahu k naplnění... Ale kde je potom koncentrace vědomí "já" ve středu člověka?  Vědomí je jeho obvodem a "já" se koncentruje v jeho středu a probodením tohoto středu (ega) se už pravé Já dostává na obvod...?

Do tohoto nitra duté Země ke skutečným protinožcům se nelze dostat fyzicky, ve fyzickém těle a vnímat tam fyzickými smysly?

Kapka vody je plně projevený tvar.

Plně neprojevená forma vody je kolem každé ryby atp.

Plně projevená forma vody je kolem bubliny ve vodě.

Obdobně zrnko písku je plně projevený tvar.

Plně neprojevená fofma písku je kolem tvaru odlitku (před rozbitím formy).

Forma písku se plně projevuje před naplněním slévačské formy slitinou, popřípadě jako šlápota v písku...

Urychlovač částic CERN patří do kategorie „údajných smyslových protéz“. Ve skutečnosti je to pouhý „vědecký“ švindl. To, co se pokládá za urychlovnou částici je dáno urychlováním zapínání a vypínání elektromagnetů uspořádaných v „urychlovači“ dokola za sebou. Je to tedy řada el.magnetických impulsů, budící (v počítači) iluzionistický dojem, že v tunelu letí částice...

Spára mezi povrchem tělesa (tvarem povrchu) a povrchem jeho okolí (formou otvoru), obsahuje nulovou míru „obvodu“. Obvod není povrch tělesa (tvar) či otvoru (forma), jak tvrdí naše „pravdomluvná“ teoretická věda.

Obrazně lze plný projev obvodu cihly ve zdi přirovnat k maltě!

Představíme-li si tvar tělesa jako „kruh“, a formu jeho okolí jako „okruh“, pak dospějeme k porozumění slov RS, jenž o bodu ve středu kruhu praví: „Bod je okruh v malém“.

Ve spáře uvnitř okruhu (mezi okruhem a kruhem) je vnější světový duch, či některý z vnějších světových duchů (nad povrchem těles). Ve spáře uvnitř středobodu (v egu) je vnitřní duch (duchovní Já).

Vnější a vnitřní duch jsou polární konce společného počátku, ducha Stvořitele (Mojžíšova ducha nad vodami)...

Do nitra Země se teoreticky do dostat asi tak, jako se Američeani dostali na Měsíc...

Je to jen lucifersko-ahrmanský klam, že pod tatou je mama. Je-li mama do všech stran dokola kolem taty, je mama nad tatou.

Ale to je zase naopak synovský klam (bohužel z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že mama je fakt furt všude)... ;-)

Přesněji řečeno (okultně), pokud je "mama nad tatou" není Matkou, ale Ženou (neplodnou manželkou), zvanou v Kaballe "Liliith" (v bibli také Lea, Anna, Alžběta aj.).

Pokud je forma otvoru v plném obsahu tvaru Otce (pod tatou) je plným projevem Matky, nazvanou v bibli "Eva" (také Matka Boží, Marie aj.).

Tyto souvislosti jsem popsal ve slíbeném výkladu Leonardovy "Svaté Anny samotřetí". Dosud se ho nepodařilo do droptů umístit...

Už jsme se tu bavili o Uranu a Neptunu. Co mi ještě není úplně jasné, je Pluto. Dodnes jsem nezjistil, jestli není jen nějak do astrologie přimyšlené a přibásněné nějakými astro-fanatiky, nebo jestli má reálný vliv podobný, jako ostatní planety (podobně Cheirón, ten se v astrologii taky dost řeší - jde o asteroid mezi Saturnem a Uranem jako jakýsi hypotetický most od hmoty k duchu či co...). Navíc se o Plutu pořád handrkují, jestli ho počítat mezi planety nebo už ne, a v poslední době bylo kolem něj velké ahrimanské haló díky tomu, že k němu doletěla nějaká sonda. Vzhledem k tomu, že bylo objeveno až v roce 1930, RS o něm z duchovně-vědeckého pohledu (pravděpodobně) nikdy nemluvil a jiné zdroje nemám detailněji prostudované. Co jsem jen pochytil, tak se hodně spojuje s temnotou, podsvětím, smrtí atp. (třeba zde: http://zivotni-energie.cz/planety-a-jejich-vyznam-v-horoskopu.html)

Pluto není planeta. Neobíhá kolem Slunce na kruhové dráze ani v rovině ekliptiky, ani pravoúhle na ni. Chvíli letí uvnitř planetární soustavy, chvíli mimo ni až za Uranem a Neptunem. Je to prostě planetka podobná kometě. Jeho zařazení mezi planety bylo aktem záměrného „vědeckého“ mlžení o podstatě našeho vesmíru. Názvy planetek jsou více méně nahodilé, takže Pluto nemá nic společného se starořímským bohem podsvětí (řecky Hádes). Také pojmu „podsvětí“ rádoby vykladači starořeckých mýtů vůbec nerozumějí...

Je oním "podsvětím" vnitřní dutá forma Země kterou obývají protinožci?

Pojem „podsvětí“ je relativně vnitřním opakem vnějšího pojmu „svět“.

Pojmeme-li tedy jako „svět“ kůru Země, pak jejím „podsvětím“ je dutina Země.

Pojmeme-li jako „svět“ auru Země (atmosféru), pak jejím „podsvětím“ je kůra Země.

Vůči světu v okolí planety Země je podsvětím planeta Země.

Vůči světu sféry vnějších planet je podsvětím sféra vnitřních planet.

Vůči světu okolí planetární soustavy je podsvětím planetární soustava.

Svět vesmírného prostoru všech planetárních soustav je podsvětím neprostoru v jeho okolí...

Přicházím s dalším dotazem. V cyklu přednášek o nutnosti a svobodě RS zmiňuje, jak člověk stojí mezi Luciferem a Ahrimanem z pohledu posuzování událostí, které se ve světě dějí. Našel jsem tam ale pouze vysvětlení ahrimanského vlivu, a postrádám vysvětlení vlivu luciferského.

Ohledně ahrimanského vlivu RS píše, že se u člověka projevuje mj. tak, že člověk si všímá pouze fyzického projevu událostí, tedy, že posuzuje vše, co se stalo (ať už ve světě nebo jemu či jeho blízkým) jen z pohledu zevního fyzického projevu událostí. Člověk pod vlivem Ahrimana tedy naprosto vylučuje nadsmyslové vlivy a pochody u všech událostí, a tím se oddává klamu, protože žádnou událost nelze úplně vysvětlit samu ze sebe na fyzické rovině, zkrátka neznáme všechny vlivy. Tedy, člověk vnímá pouze "fyzické tělo události" a "nadsmyslových těl události" si nevšímá. Dále, člověk díky ahrimanskému vlivu vnímá jen fyzický řetěz příčina-následek a podléhá klamu, že vše je nutné (determinismus, fatalismus).

Jak to je z tohoto pohledu s luciferským vlivem? Jakému klamu se oddává člověk, hodnotí-li události kolem sebe převážně lucifersky? Našel jsem jen zmínku, že oproti Ahrimanovi hodnotí Lucifer v člověku vše z pohledu svobody - tedy, žádná předurčenost...

Člověk je mezi nimi, to je jasné, chybí mi však přesnější objasnění Lucifera...

Dnes už lidé více méně vědí, že například muslimská vlna imigrantů je financována FEDem. Méně už vědí, kde a jak na to FED bere peníze. A už vůbec tu nevidí souvislost s bouráním tzv. „železné opony“ před 20. lety, s tzv. „otevíráním hranic“ (v rámci EU), prý kvůli volnému obchodu.

Reakce lidí je: Ať sem ty myslimy nepouští, ať je vyženou, naše vláda jsou samí blbci. Pokud lidem řeknete, že je sem ta vláda pouští záměrně, pak se možná budou dožadovat změny vlády, nových voleb, vystoupení z EU atd. Je zbytečné podotýkat, že nová vláda je sem bude pouštět dál a dokonce je nám bude přidělovat do bytu, jako povinné kvóty.

To vše jsou vlivy ahrimanské, v duchu: „Učiň z kamenů chléb!“

Co zjistíme, budeme-li se ptát dál? Proč FED financuje právě muslimské imigrantské vlny a proč právě do Evropy?

Nesmíme se tu ovšem spokojit s obvyklým závěrem, že FED vedou samí blbci, že by měli být odvoláni a jejich místa by měli zaujat „poctiví odborníci“.

Potom snad se promyslíme k ideologicko náboženskému fanatismu, k vlivům luciferským v duchu: „Budeš-li se mi klanět, všechna království světa ti dám!“

O těchto luciferských vlivech však jen velmi těžko můžete mluvit s lidmi, kteří nejsou dostatečně chápaví ani ve sféře ahrmanských vlivů, které mají každodenně přímo před čumákem. Jak by se Vám například smáli, kdyby jste před 20. lety varoval, před bouráním železné opony?

Proto také RS mluvil převážně jen o ahrimanských vlivech...

Díky... takhle to je už jasné. Pochopení pro lidi je ale stejně poměrně těžké, když uvážíme, že Ahriman je karmou Lucifera. Tedy, luciferské fanatické vlivy jdou z vyšších míst (FED apod.), a jen díky nim se mohou ahrimanská zvěrstva realizovat. Ani se moc nedivím, že lidé tyto ahrimanské události nedokážou vidět v pravém světle, když neví, co je způsobuje...

Připomíná mi to pověst o pražském orloji - jak onen slepý hodinář ke konci svého života, když si vyprosil, aby mohl ještě naposledy být u svého orloje, šikovným úderem orloj navždy rozbil. To je ahrimanský čin, ale nikdy bychom ho nepochopili, kdybychom neznali souvislost s předcházejícím činem luciferským, který k tomu vedl. Tento luciferský čin má na kontě panovník, který hodináře oslepil, protože chtěl mít z egoismu toto geniální dílo jen pro Prahu. Kdyby to neudělal, hodinář by na zničení nejspíš nikdy nepomyslel...

Navíc, ten ideologicko-náboženský fanatismus není vidět tak otevřeně. V poslední době je to tedy s jeho odhalováním sice čím dál lepší (už vychází najevo i něco málo z luciferských vlivů díky pár alternativním zpravodajským webům a díky lidem, co to přímo z nitra těchto společností vynášejí ven), ale pořád je to celé zahalené takovou tou rouškou tajemna - kdežto ahrimanské vlivy jsou vidět v podstatě hned, stačí je jen nazývat pravými jmény.

Setkal jsem se i s lidmi, kteří ahrimanské činy viděli a plně právem je odsuzovali a chtěli s tím něco udělat. Věděli, cítili, že je něco špatně. Když jim ale člověk řekl, co se děje ve sféře Lucifera (přirozeně bez tohoto pojmenování), zaujali hned obranně-agresivní postoj: "To není možné, to si vymýšlíš, to je blbost, konspirace, přece lidé nemohou být takto zlí..." a podobně. A pak jim něco vysvětlujte, no.

"Ďábla lidé neucítí, ani kdyby je za límec držel!"

Do všech podrobností stejná je pověst o olomouckém orloji. Oba orloje totiž vznikly současně. Pražský má charakter mužského principu tvaru, olomoucký ženského principu formy. V obou případech byl hodinář oslepen městskou radou, nikoliv panovníkem. Rozdíl je jen v tom, že o olomouckém orloji se systematicky („vědecky“) mlží.

Mnou zmíněná pověst o tom pražském je vypůjčená ze záznamu přednášek RS o nutnosti a svobodě - ilustroval na ní cit našich předků pro luciferské a ahrimanské vlivy. Bude v ní skryto určitě ještě mnohem víc...

Dá se někde dohledat pravda o olomouckém orloji? Z Vašeho popisu vyplývá, že pražský a olomoucký orloj se vzájemně doplňují a tvoří jeden celek, a v tom případě znát jen polovinu je jaksi... nedostatečné.

Podobně jako česká (pražská) Anthroposofická společnost se k Olomouci chová také česká Akademie věd. Kdyby mohla, dávno by již historické jádro Olomouce zbourala. Dodnes se tu nesmí kopat, v nezbytných případech jen povrchně. Na to vždy pilně dbali také olomoučtí biskupové a archibiskupové.

Česká státnost a historická Praha nechtějí mít žádnou konkurenci, tím méně takovou, která by obojí natolik zastínila, že by jim z extraligy hrozil pád na úroveň krajského přeboru. Co nejde zbourat či vygumovat se prostě nějak sfalšuje či rovnou prohlásí za falzo. Naproti tomu se vyrábějí vhodná novodobá falza.

Právě to vypráví paralelní legenda duálního orloje.

Proto se v oficiální vědecké (historické) literatuře nedočtete o Olomouci nic pravdivého, co by nějak mohlo „někoho“ v „něčem“ ohrozit. Tady v Olomouci se kvůli tomu vyhazovali archeologové z práce a studenti ze škol.

O těchto skutečnostech se dnes něco dozvědět či o nich dokonce něco vyhledat je téměř nemožné. Dátel-li si s tím mravenčí práci, budete všude narážet na perfektně vycvičené trhací psy (jakási pražská rasa) a ustrašené historiky. Vždyť na uvolnění jejich místa „čeká za bránou, s čepicí v ruce, armáda přešlapujících nezaměstnaných“. Za reálného socialismu na ně čekaly doly, přinejmenším lopata. Také „prcházky zmp historickým jádrem Olomouce již byly hystericky napadeny olomouckými „anthroposofy“, co jsou akademicky od „fochu“.

Přece však existují milovníci pravdivé historie a nadšenci pro „pre-historickou“ Olomouc (oficiálně prý vznikla prý až ve 12. století), kteří shromažďují dochované materiály a navzájem se o svých nálezech informují.

Zkrátka pravda o olomouckém orloji se dá dohledat, pokud nepodlehnete Lucifersko-ahrimanskému svodu, že se jedná o výmysly a falza starých kronikářů, analystů atp. O Olomouci vypovídají také skutečné duchovní zdroje, které se v současnosti probouzejí k životu (mystérium Matky)...

Nechci slibovat. Vždyť dodnes na naší stránce (v „droptech“) dlužím slíbené rozbory obrazů Rubleva (Trinita) a Leonarda (Svatá Anna samotřetí). Podaří-li se odstranit závadu, která jejich umístění znemožnila, pokusím se tam umístit i olomoucký orloj. Zabere to trochu víc práce, neboť jsem kvůli vydáním R. Steinera, své práce (k nimž jsem RS také potřeboval) zatím odložil...

Děkuji za Vaši snahu, cením si takové práce. Na mravenčí práci ohledně olomouckého orloje se (zatím) necítím, mám před sebou ještě důležitější věci (zmíněná evangelia vč. pátého, zenónovy aporie apod.)... takže ji přenechám na Vás :-)

Pokud se něco takto agresivně napadá, vždy je v tom obrovské množství strachu - a to je (pro mě) především výborným ukazatelem na místa, kde se skrývá pravda. Odpůrci tak činí pravdě vlastně dost velou službu :-) A to se týče i zmiňovaných "olomouckých procházek"... Zatím nejsem schopen posoudit, co je důležitější, jestli Vámi slibované rozbory obrazů, zmiňované procházky nebo znovuvytvoření Filosofie svobody. Řekl bych ale, že je jedno, na čem z toho zrovna pracujete, protože vše zastřešuje záměr, ze kterého toto konání vychází a který pomalu začínám chápat...

Ohledně pátého evangelia: V knihovnách jsem našel pouze překlad od R. Hradila - to ale není ten Váš překlad, kterém se tu mluvilo, že ne? Nebo ano? Pokud ne, kde ho lze sehnat?

Ohledně kanonických evangelií - je lepší se s nimi seznamovat směrem od kosmickosti k pozemskosti (směr, jakým Kristus ono mysterium připravil a vykonal) nebo směrem obráceným, od pozemskosti ke kosmickosti? Vycházím ze Steinerovy informace o třech aspektech Krista:

- Kristus jako "dítě" přístupný i chápání prostým lidem (Lukášovo ev.) - aspekt lásky jako střed

- Kristus jako "král" - vznešenější a duchovnější (Matoušovo ev.) - aspekt nejvyšší moudrosti (x Lucifer)

- Kristus jako makrokosmická bytost (Markovo a Janovo ev.) - aspekt nejvyšší moci vítězící i nad smrtí (x Ahriman)

Myslím, že není jedno, v jakém pořadí se s nimi člověk seznamuje... pokud se mýlím, pak to bude záležitost každého člověka, takže pro každého bude lepší mírně odlišná cesta...

Překlad R. Hradila shromáždil všechny ostatní přednášky RS na toto téma. Není v tom mé vydání. Sehnat ho už nelze. Poptám se...

Není jedno, v jakém pořadí kanonická ev. čtete. Myslím, že nejlépe je číst v pořadí v jakém nás oslovují. Nejlépe však v bibli Kralické, jakš takš ještě v bibli ekumenické z r. 1990. Pozdějším intelektuálním vezím bible se zdaleka vyhněte...

Děkuji, o to Vaše vydání mám zájem. Ani nemusí být nové, stačí i ošoupaná verze :-)

Při některé přednášek v Anglii byl R. Steuber dotázán, jak má být překládána „Filosofii svobody“. RS lakonicky odpověděl: „Musíte ji znovu vytvořit!“

Jinými slovy, musí být do jiného jazyka přenesen „duch předlohy“, nikoliv jen „litera předlohy“ (doslovný překlad). Problém je v tom, že ducha této předlohy (v němčině) dnes nechápou ani samotní Němci, takže se nelze divit, že ani do žádného jiného jazyka dodnes přenesen nebyl. Jinak by totiž nebylo možné, aby „Filosofie svobody“ pro veřejné mínění fakticky celosvětově zapadla.

Čeští „anthroposofičtí odborníci“ vedou proti duchu předlohy preventivně nesmiřitelný boj, protože mu sami nerozumějí a ani nechtějí rozumět. Tak se přinejmenším v rámci české Anthr. společnosti vyvinula jakási „inkvizice“, která uznává jen překlady litery (samozřejmě jen jí uznané) a ty prohlásila za tzv. „české originály“ díla RS. V případě „Filosofie svobody“ tak máme dva zcela identické (doslovně stejné) překlady litery od dvou různých překladatelů s nehorázným výkladem. Nic v těchto „doslovných překladech“ sice nechybí, vše je v nich však naprosto zmateno, nesrozumitelně ubíjející a přecpané do nebe volajícími protimluvy, dokoce v rámci jedné, či dvou po sobě následujících větách...

Pokud se nechystáte do konce tohoto roku, nebo nejpozději do počátku roku příštího umřít, budete mít možnost se s „přebásněným duchem“ tohoto klíčového díla RS seznámit ještě během tohoto života. Konkrétně se totiž jako „znovuvytvořená“ dolaďuje „Teorie poznání RS“, jako „dělostřelecká příprava“ pro současné vydání „Filosofie svobody“. Obě práce by měly vyjít zároveň v nakladatelství Michael. Ze strany „rádodby anthroposofické inkvizice“ se očekává doslova „bouře ve sklenici vody“ a v obou případech v rámci české AS zákaz čtení. Jste-li členem české AS, budete muset projevit nemalou osobní odvahu se k tomuto českému duchu odkazu RS vůbec hlásit...

Dojde-li k potřebě krást sousedům dříví, pak následkem aplikace "diskrétního Izákova síta" zjišťuji, že ani sousedé nebudou nijaké dříví mít, čímž se uvedený předpoklad definitivně ukazuje jako zcela vágní...

RNDr. Steiner bránil snižování hodnoty sémantického diferenciálu v duchovní vědě preferováním přirozeného poznání proto, že Newtonova a Russellova „vágnost“ je sama vágní, lidově řečeno je „učeně plytká“. Eště lidověji řečeno, jsou tyto „učené plytkosti“ předpokládají základy, jež přirozený „selský rozum“ definuje jako „stavění koně za vůz“. Tím základem všech „učených vágností“ je matení předpokladu s definicí.

Předpoklad = to, co se staví před vůz (předběžně) = kůň

Definice = to, co se staví za koně (definitivně nakonec) = vůz
Proto myslím, že „středoškoláci nemusejí být seznamováni s úlohou vágnosti a vágnost nemusí být maturitní otázekou, protože na střední školu a následně pak i na vyskou, již přicházejí vágní, tj. s vypláchnutým mozkem už na základní škole. Bohužel, „je to dnes nepostradatelný díl moderního vzdělání...“ (https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1gnost)

Zhruba se tím snažím vysvětlit, proč se se svým vysoce študovaným synovcem nemůžeme shodnout na správné variantě známého rčení:

1. „Přes to jede vlak!“

2. „Přes to nejede vlak!“

Já hájím tezi, že pravdivý argument má být tak pevný, že unese i jedoucí vlak. Neunese-li ho, pak je nepevný jako rozviklaný most, přes který vlak zcela přirozeně nejede...

Od přirozenosti jsme zpočátku vágní všichni, jako při hře v šachy. Od přirozenosti však máme všichni také možnost pilovat své schopnosti až na úroveň šachového šampióna. Své poznávací schopnosti pilujeme pomocí střídání analýzy se syntézou. S tímto vercajkem si skutečně zcela vystačíme. Stačí ho jen důsledně využívat. „Izákovo síto“ k tomu nepotřebujeme. Objektivně však musím přiznat, že je ho zapotřebí například v králikárně, „pro srandu králíkům“...

Pro zdravou lidskou přirozenost není problém definovat pojem „metodika“, uvážíme-li, že tu stejně jako u pojmu „definice“ žádná „shoda“ (hlasování většiny) nerozhoduje. Nemožnost shody tzv. „učenců“ je ve všem všudy dána jejich aplikací absurdností zvaných „Izákovo síto“. Přesto existují lidé, kteří bez něj „trpaslíka a strom“ přece jen viděli...

Nechci dělat chytrého, ale do žita se házejí reálné flinty, nikoliv nereálné nesmysly...
Ten problém vlaku je skutečně problémem kolejí (pevností pravdivé argumence). Nejsou-li koleje správě uspořádané a pospojované, vlak přez ně nepojede...

Otázka „Co bylo dřív? Lokomotiva nebo parník?“ je na akademické půdě již po patnácté rozhonutu jinak, definitivně, dokud nějaký akademik nepřijde s opačnou variantou. Můj sudovaný synovec v tom má jasno. Je prý třeba si to jen nedříve správně nadefinovat a tu definici pak neustále pilovat (pomocí Izákova síta). Můj přirozeně vágní selský rozum praví, že lokomotiva byla dřív než parník, protože nejdříve bylo třeba vynalézt lokomotivu (parní stroj) a teprve potom ji bylo možno strčit do parníku a využítji ji nikoliv tautolgicky k pohonu sebe samé, ale progresivně jako šroubovák k pohonu lodního šroubu...

Mimochodem, vynález parního stroje je učenými akademiky zcela absurdně připisován J.Wattovi. Ten však o parní stroj ani ve snu nezavdil. Watt nevynalezl vůbec nic, jen zdokonalil tzv. „atmosférický stroj“ (píst poháněný vacuuem). Skutečnými vynálezci parního stroje (píst poháněný párou) jsou dva Češi: J. Božek a F. Brunich...

Vysokoškolské koleje nevdeou odniku nikam. Je to jen chaotická hromada kolejí, „přes něž vlak nejede“.

Železniční uzel je pouhá „šikana“ na retardování příliš rychlých lokomotiv. Možná máte na mysli „železniční uzel“ jako premanentku na slevněnou (ojeba...) jízdu vlakem pro pražského sexuologa Uzla.

Z vlaku se „vyvláčí“, z autobusu a auta se se „vyautuje“ a z letadla se „vylétá“. Tyto přirozené pojmy byly Izákovým sítem zcela nesmyslně převexlovány do jiných, zcela vágních souvislostí.

Sebevrazi skáčou pod vlak kvůli dochvilnosti jen v Japonsku, kde se v případě zpoždění vlaku poskytuje „náprava“ v podobě navrácení sebevražedného. V Česku je to však jen „vlezdoprdelistické“ napodobování japonské tradice (železniční sepuky), které u nás zpravidla končí úplně tragicky, ve smyslu „tak sem se zved a šel sem do kina“ (viz: „Život je pro mě obnošená vesta“, text zkrachovaný sebevrah J. Suchý).

Váš zjednodušující návrh je vágní, jak dokazují sebevrazi v Rusku, kde se na vlak čeká celé týdny a nakonec stejně nejede. Ruské koleje jsou kvůli tomu permanentně rezavé, protože trpělivý ruský sebevrah si neodskočí, ani když nutně musí. Ani širokorochodnost ruských kolejí tu nic nepomáhá.

Slívův „Obrazový opravník...“ sice neznám, ale jak ho znám tak jen skandalizuje a nedává žádná řešení. Sám nic takového nechystám, neboť mi práce na „Opravníku Izákova síta“ zabírá veškerý volný čas. Proč ho nevydáte Vy?...

Nechci vás tu příliš vyrušovat, nicméně byl jsem tu zmíněn, tak se k několika bodům vyjádřím.

Skutečně se se svým strýcem neshodneme na pojmu definice. Zatímco já vyžaduji, aby v diskusi byly používány co nejjasněji vydefinované (vymezené) pojmy, můj strýc o ničem takovém nechce slyšet, protože si usmyslel, že definice je definitivní a to, co je definitivní, je prý vždy to, co dostávame až nakonec. Naše debaty jsou tedy typicky založené na pojmech, které nemají pevný základ (ten by jim poskytly právě jedině definice), a proto i jakékoli závěry vzešlé z diskuse (těm on nejspíš říká definice) o těchto pojmech je kdykoli možné zpochybnit. Je to prostě jako hrát šachy bez pevně daných pravidel, definujících možné tahy figurek, atp. Vlastně to už pak ani nejsou šachy, tak jako naše diskuse už pak ani nejsou diskuse, ale 2 nezávislé monology (jeden o voze, druhý o koze).

Vyzývám tedy přítomné diskutující, aby co se týče pojmu "definice" (vymezení), otevřeli mému strýci oči (ode mě to nikdy nepřijme), abychom si opět mohli smysluplně zadiskutovat.

Co se týče usloví, zda přes to vlak jede, či nejede, obě varianty existují a v obou lze najít jistou logiku. Mám však za to, že původní je ta moje verze a druhá je nejpíš výsledek něčího "zvojtění", ale netrápí mě to tak, abych po tom nějak více pátral.

Tak či tak, aby výrok "přes to jede vlak" mohl něco vyjadřovat, je potřeba definic. Abych nebyl strýčkem nařčen z tendenčnosti, podotýkám, že totéž platí i o výroku "přes to nejede vlak".

Co se týče fuzzy logiky, byť se jí říká mlhavá, neznamená to, že je mlhavě definovaná. Ta tzv. mlhavost je v ní striktně (nemlhavě) definovaná. Je to prostě jen abstraktní nástroj, který místo s hodnotami pravda (1) - nepravda (0) pracuje s intervalem [0,1] a tento nástroj lze použít všude, kde se reálně pracuje s nějakým intervalem hodnot (např. teplotou vody, či mírou výskytu nějakého jevu).

Nikdy jsem nepídil po tom, zda a proč byla dřív lokomotiva než parník. Má definice parního stroje (tj. stroje, který energii vodní páry převádí na energii mechanickou) však není narozdíl od strýčka totožná s definicí lokomotivy (trakční kolejové vozidlo), a proto tu nenacházím nijakou tautologii a nemohu tedy s jeho argumentací souhlasit. A to ani když do toho zapojím svůj "selský rozum". Tam, kde se nedefinuje, je však s pojmy možno zacházet doslova libovolně, jak právě na lokomotivě zmp (svou libovůlí nikoli selským rozumem) předvedl.

Za sebe mohu říct, že zde smysluplnou diskusi nepostrádám, naopak mi přijde mnohem smyslu-plnější než většina těch, kterých jsem se v internetových vodách účastnil.

Rudolf Steiner jednou řekl: "Byl bych rád, kdybych mohl mít každý týden pro anthroposofii jiné pojmenování, aby lidé tak nelpěli na pojmech" - a já doplním - a aby se u nich nezastavili.

To platí i pro pojmy jako "éterné tělo", "astrální tělo", "skupinová duše" a mnohé další. Vysolit jedinou definici každého z těchto pojmů by bylo jistě krásné a pohodlné, ale o to tu vůbec nejde... jde právě o to, osvětlovat je z různých úhlů; pokaždé dostanete trochu jiný popis, jiný obraz, a o to právě jde.

Co se týče mnoha různých témat zde probíraných, nelze v nich lpět na konkrétních pojmech (aspoň já to tak cítím). Samozřejmě, nějaká pojmová základna je potřeba, ale v duchovní vědě se nelze handrkovat o tom, která definice je dokonalejší. Vysvětlení nějaké skutečnosti si mohou být i velmi nepodobná, ačkoli popisují stejnou věc. Vyfotíte-li strom z jedné strany, máte jen část pravdy, zrcadlový obraz, a bylo by chybou tvrdit, že tato jedna fotka je stromem. Různé fotky jednoho stromu (zespodu, zvrchu, v zimě, v létě, ve dne, v noci, za deště, fotka semenáčku, vzrostlého stromu...) se sice hodně liší, ale přitom všechny zobrazují jeden skutečný strom. Stejně tak není definice skutečností, ale jen něčím, co má člověka ke skutečnosti dovést. A u pojmů a dalších věcí zde probíraných je nestačí jednoduše definovat (pořídit jednu fotku)...

Někde jsem tu už zmiňoval rozdíl mezi statickým a dynamickým myšlením... lpění na pojmech a definicích zůstává ve sféře statického myšlení...

2) VORDENKEN: Měl jsem známého, který s předžvýkanými pojmy v životě velmi solidně prosperoval. Jedno z jeho „vordenken“ bylo například: „Ráno vstanu a uvařím si kafe!“

Patrně z rozežranosti, či jaký čert ho k tomu navedl, se přihlásil do kurzu „vědeckého definování“.

Následkem toho si definitivně umínil, že dokud si každý pojem vědecky jasně nevydefinuje, potud ráno nevstane a kafe si neuvaří (tzn. že ke svačině, obědu a večeři se tím pádem už neprodefinoval).

Hádejte, jak to dopadlo?

Drahý zesnulý prostě nepochopil, že „vědecky jasně definovat“ nelze s již „vědecky jasně definovanými pojmy“, ale je k tomu zapotřebí handrkování s pojmy „nevědecky předžvýkanými“.

Zkrátka, „známý vědec“ vyhynul, zatímco „srocení blbců“ (přednášejícíh ve zmíněném vědeckém kurzu) nejen přežilo, ale velmi solidně prosperuje dál. Protože se „dějí i divy“ (nikoliv občas, ale systematicky) „srocení blbců“ se svým výnosným učením jako reálným řešením samo neřídí (resp. se jím řídí blbě).

1) NACHDENKEN: Jeden můj známý má známého, který má prapradědečka (sedláka), kterému se nedostalo „akademického vědeckého vzdělání“, ale jen jakéhosi „duchovního vzdělání“ (od Pámbíčka), takže pokládá „přemýšlení“ za „uvažování“ (nikoliv za „refrešování“, protože nikdy nepochopil, co to je). Poslechl tedy svůj selský rozum, který mu nevědecky nakukal, že k uvažování potřebuje váhy. Od té doby klade na jdenu misku vah pojem věci a na druhou misku vah jeho opak. Například:

„ráno vstanu a uvařím si kafe“ / „ráno nevstanu a neuvařím si kafe“

Poučen osudem zesnulého známého tedy ráno vstane a uvaří si kafe.

Na otázku „A co definice pojmu?“ odpovídá: Naprosto přesné definice, které lze prý průběžně zpřesňovat, k ničemu nepotřebuji. K dorozumění s ostatními lidmi (o čem je vůbec řeč) mi zcela dostačuje základna (slovní zásoba) pojmů „předžvýkaných“.

A dodává:

Ke koncentraci své mysli na určitou věc potřebuji určitý vjem, přestože vnímanou věc nemám nijak vydefinouvanou, ba nemám ani předžvýkaný pojem, co to vlastně je. Může mít snad slepec jasnou definici barvy, bez možnosti vjemu koncentrovaného na ni?

Ve svých úmyslech se řídím duchovní intuicí, která mi říká „ráno vstaň a uvař si kafe!“

- Vědecké myšlení musí mít nejdříve vjem, obraz věci (kafe), potom může mít představu věci (máš to kafe venku v tanku) a nakonec může mít pojem věci (to kafe si sakra musíš uvařit).

- Intuitivní myšlení má nejdříve pojem věci (šálek kávy), pak představu věci (projekt vaření kafe) a nakonec vjem (voníci kafe v hrnku na stole)...

Intuice je tedy tím, co můžeme vpravdě nazvat „předmýšlením“.

Vědeckým důkazem pravdivosti (správnosti) intuice je „kafe voníci v hrnku na stole“, což se „in natura“ nazývá „axióm“ („důkaz“), nikoliv „definice“.

Intuice si umí poradit i s pojmy, které jdou proti sobě přestože se prý toho nesmí dopustit.

Například pojem „nic“:

„NIC JE nebo NENÍ?“

Nebo:

„Přest to JEDE nebo NEJEDE vlak?“

No, to je tedy vskutku chytré. Ale jen chytré...

Už na hlavní stránce (www.swatch.com/en/internet-time), když si člověk najede nad tu mapku, každý kontinent zčervená a začne z něj vést čárkovaná červená čára dolů. Jakoby z nich odkapávala nebo kamsi vedla krev. Lepší a okatější odkaz na Ahrimana tam snad už být nemohl...

Dvanáctková soustava je zajímavá, stejně tak jako šestnáctková a osmičková. Nebo alespoň desítková se základem 60 jako u času. Počítat v čisté desítkové soustavě pro mě byl vždycky problém, nějak mi to nesedělo, a to mi vyšší matematika jinak šla skvěle. Mnohem lepší pro mě byly všechny zmíněné soustavy (12,16,8 a dokonce i dvojková). Zvláštní, zajímalo by mě, jaké tyhle různé soustavy mají opodstatnění a jakým způsobem se v nich zrcadlí makrokosmos. U 12 mě napadne zvěrokruh a u dvojky dualita, ale co ty ostatní..?

Všechny tyto akademické aktivity sledují (řízeně) jediný cíl. Odtrhnout pozemského člověka od přirozených souvislostí s ostatním vesmírem a připoutat ho výhradně k hroudě...

Na jednu stranu jsem rád, že mě intuice nezklamala a že jsem se nepovedenému překladu vyhnul. Na druhou stranu mě mrzí, že vůbec takový překlad spatřil světlo světa. To už i bulvární tisk je mi milejší... u něj je totiž člověk varován již obálkou.

A i kdybych měl v plánu umřít, tak si to posunu :-) protože jsem opravdu nedoufal, že se na něčem takovém pracuje. To je přímo skvělé! Ani nevíte, jakou jste mi tím udělal radost :-) Pomalu jsem se smiřoval s tím, že holt budu zatím studovat ostatní dílo RS, které mi ještě zbývá (i to je práce na celý život) a nebo že se budu muset naučit německy tak dobře, abych originál Filosofie svobody někdy ke konci života byl schopen pochopit.

Ať si lidé v AS dělají co chtějí, ať se třeba staví na hlavu. Členem AS nejsem a (pravděpodobně) nikdy nebudu. To k pěstování anthroposofie, myslím, není vůbec potřeba. Přijde mi, že je mnohem důležitější, kolik z anthroposofie pochopím a nakolik mne promění. O to mi jde. Tedy - kolik správných semínek zaseju a nakolik se svou bytostí přiblížím Kristu. Vše ostatní je vedlejší... proto mi je nějak jedno, že se třeba nebudu moct hlásit k tomuto novému přetvoření Filosofie svobody, vždyť je důležité jedině to, nakolik ji sám pochopím a (v sobě) realizuji. Takovéhle vnější handrkování, přetahování a egoistické kličkování nesnáším, a je mi tím odpornější, čím víc se takové jednání blíží anthroposofii. Jsem velice zklamán, že se o AS dovídám takovéhle věci, když jsem se ani ne před rokem dozvěděl o její existenci... a tím spíše nemám potřebu být členem. Je-li AS taková, jak říkáte (a momentálně nemám jinou možnost než Vám věřit), pak by každý pravý anthroposof spíše neměl být členem...

Jaký zákaz čtení proboha?!..... Jak může být vůbec uvažováno o něčem takovém v instituci, jakou je AS? To mě tedy (obrazně) nadzvedlo ze židle a pravděpodobně jsem svědkem svého vystřízlivění...

V AS jsou poměry (počínaje Dornachem a koče lokálními odbočkami) ještě odpornější než jsem zde vůbec mohl zmínit. Nenávist „akademické Velerady pražské AS“ jsem pocítil již v počátcích svého členství v AS, neboť ve mně ihned vycítili „třídního nepřítele“. Její „zákaz čtení“ nepředpokládám jen tak z nějaké nadsázky. Plně se projevil již u mého pravního vydání RS (rychle rozebraného „Páté evangelim“ 1998). Nejvyšší pražská autorita (JD) si vydání právě tohoto titulu nepřála a ihned proti němu vytáhla do pole, jednak (pokud vím) článkem v nějakém českém waldorfském časopise a zvláště pokynem členům české AS, aby si z tohoto vydáni posledních 20 stran vytrhli. Znám několik AS oveček, které tento „příkaz“ skutčně uposlechly. Tato ideologická válka proti zmp vzplála ještě s větší intenzitou po založení olomoucké webové stránky TSO a probíhá dnes již na všech úrovních české AS i ostatních anthroposofických zakladatelských iniciativ (waldorfských, eurythmických atd.). Této „sekty“ jsem byl pravděpodobně již vyloučen (nemám to písemně, protože jsem s ní přerušil veškeré styky). Nemajíc kontakt na mě, otravují (a doslova vydírají) svou nenávistí vydavatelství Michael, včetně jeho externích spolupracovníků, u nichž se nerozpakují ani „vyhrožovat peklem“ (zastrašovat karmou). Je to zkrátka inkviziční tažení.

Je mi líto, že se Steinerovy společnosti zmocnila taková pakáž...

V tom případě, pokud je to pravda (a nezdráhám se věřit že ano, po tom, čeho všeho jsem v "esoterických" a jinak duchovních kruzích byl svědkem), si trvám na tom, co jsem řekl - k pěstování anthroposofie není členství v AS vůbec zapotřebí. Pokud se v AS toto děje, nemají  právo se nazývat anthroposofy ani ve snu a dovedu si představit, jak se k tomu asi teď staví RS...

"Vyhrožovat někomu karmou/peklem" je podobně neuvěřitelně šílené a zbytečné jako vyhrožovat někomu, že si něco udělám (že se třeba zabiju), přičemž jeho se to ani nedotkne... a možná pro mě bylo přijatelnější tvrzení, že Země měla kdysi tři měsíce, z nichž dva spadly díky kosmické válce na Zem (tartaria.sk), nebo že žijeme uvnitř duté Země a na povrchu žijí nadlidé s délkou života kolem 1000 let (prvopodstata.com), než že by anthroposof vyhrožoval někomu karmou. To jako dotyčný podplatí merkurské bytosti, abyste v příštím životě dostal AIDS nebo co? Nebo ze sebe chce udělat rovnou pána karmy?! To je fakt smutné a ani se mi tomu nechce věřit. Mě takové myšlenky docela bolí, jak je teď píšu, a nedovedu si představit, jak musí bolet někoho, kdo má za sebou roky nebo desetiletí doporučených meditací a cvičení...

Ale dost nadávání. Jestliže je situace taková, chtěl bych připomenout plánované prosincové setkání v Olomouci, na které zcela jistě přijedu. Vámi zmiňované nové vydání Filosofie svobody doufám normálně vyjde a nebude se muset ubírat díky snahám AS samizdatovými cestami jako za dob politické totality... ať tak nebo tak, když už jsem byl uchráněn před těmi pokaženými, tohle mi nesmí uniknout.

Páté evangelium jsem ještě nečetl, chci se předtím alespoň seznámit s prvními čtyřmi...

Co se týče nakladatelství Michael, cítím ohledně jejich knih zajímavou věc. Připadá mi, že se lépe čtou než ostatní a že mi nějakým záhadným způsobem dávají trochu víc. Připadají mi možná lépe přeložené, nevím, jak to přesně říct. Asi se ani nemusím ptát proč...

Samozřejmě i tu platí ruské přísloví: "Důvěřuj, ale prověřuj!" Pak se Vám zajisté dostane důkazu pravdy či nepravdy. Jen vydržte ve svém odhodlání...

Ano, (pr)ověřovat se chystám, a to celkem důkladně. Uvidíme, co nejbližší měsíce přinesou.

Ve jménu dobra se lidé dopouštějí nejhroznějších věcí...

Nyní budou muset lidé pustit do svých domů úředníka, aby je kontoloval, čím topí.

Ve jménu čistoty ovzduší...

Vždy si totalita nejde nějaké zaříkadlo, zákon, vyšší morální princip, vyšší dobro, vyšší zájem, pro který se občané musí obětovat. Sebe - tedy svoji svobodu, svůj život,svůj majetek atp.

Nakonec nás, občany všechny šoupnou do vězení s odůvodněním, že tam budeme v bezpečí, že tam se nám nic nestane...

Obrazně tam již jsme, jen mme pocit, že to, že se pohybujeme po ulici není vězení...

"Nečiň druhým, co sám nemáš rád,

kantor žáku řekl kdesi,

tahaje ho za pačesy!"

(K. H. Borovský)

Já bych tedy pojem „jednota v různosti“ nezavrhoval jen proto, že se ho chopili marxisti či nějaký Franta.

Realita sama se přece našemu vnímání a reálnému myšlení projevuje jako jednota různosti, nikoliv monotónně jako jednota mnohosti téhož...

Bylo by dobré (je-li to možné) slova RS: "naší největší chybou na tomto světě by bylo hledat jednotu" ocitovat v širším kontextu, abychom si mohli učinit představu v jakých souvislostech je RS vyslovil.

Předpokládám, že takovou „chybnou jednotou v našem světě“ je například sjednocování křesťanství s islámem, satanismem atp., například násilím či tendenčními výklady...

Ze zřetelnější polarizace např. „islámu a křesťanství“ může vzejít něco dobrého jen na poli poznávání pravdy, nikoliv vyvražďováním těch či oněch, či míchání jedněch s druhými. Ti či oni mohou být blíž k pravdě jen na základě pravdivého poznání, nikoliv na základě toho, že se někam hlásí...

Praví křesťané nemají za úkol "vyvažovat protiklady", "boj za mír", či "propojovat náš a onen svět", ale pravdivě poznávat pravdu a tímto svým poznáním se svobodně řídit...

Poznávat své já v okolních lidech neznamená pokládat jejich já za své, či své já za jejich (unifikovat lidská já), ale rozpoznat v lidech já téhož druhu, jako je mé já, pokud ovšem svobodné já vůbec máme („ne já, ale Kristus ve mně“)...

Snad se něco bude hodit:

http://antroposof.sk/diela_tlac/steiner_zahada_cloveka.pdf
http://antroposof.sk/horne_menu/diela_tlac.html
http://antroposof.sk/horne_menu/diela_pc.html
http://www.antroposof.sk/horne_menu/diela_pc.html
http://www.bdn-steiner.ru/modules.php?name=Ga
http://www.antropozofia.sk/?page_id=92
http://www.antropozofia.sk/?p=676
http://antroposof.sk/
http://antroposof.sk/clovek/indicki_risiovia.html
http://bdelost.sk/diela/diela.html
http://www.anthroposof.cz/co-je-anthroposofie/anthroposofie/iniciacni-veda/)
http://christian-rosenkreutz.webnode.cz/novinky/x-karmicky-impuls-michaelitu-k-duchovnu-pusobeni-ahrimanovo-do-inteligence-drive-kosmicke-nyni-zosobnele-/
http://www.youtube.com/watch?v=OgV8cWg4GKk
OBRAZY:
http://www.facebook.com/laspizarrasderudolfsteiner
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.142303802493826.26454.100001426208148&type=3&saved
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=526103327433015&set=a.211050518938299.51128.207676222609062&type=1&theater
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=128132644000467&set=a.127876017359463.27434.127150187432046&type=1&theater
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=515889175121097&set=a.459902044053144.99417.207676222609062&type=1&theater

vzdelavanie@psychosophy-academy.org
RS RUSKY:
http://www.bdn-steiner.ru/
RS ANGLICKY:
http://www.rsarchive.org/Lectures/
http://books.google.cz/books?id=ovpMXaxFnPoC&pg=PA68&hl=zh-CN&source=gbs_toc_r&cad=4#v=onepage&q&f=false
PŘEDKLAD:
http://translate.google.cz/translate?prev=hp&hl=cs&js=y&u=http%3A%2F%2Fwww.rsarchive.org%2FLectures%2F&sl=en&tl=cs&history_state0=&swap=1
waldorvská školství:
http://www.wlyceum.cz/web/vzdelavani-ucitelu-2/waldorfska-literatura/

Jsem zastáncem toho, že dílo RS by se mělo číst spíše pomaleji a rozvážněji než rychle stylem "honem toho mít co nejvíc přečteného". On sám k tomu dost důrazně nabádá. Někdo může přečíst 50 knih a nic moc to s ním neudělá, zůstane stejný jako na začátku. Jiný přečte několikrát za sebou pět knih, pasáže, kterým nerozumí, třeba desetkrát, o přečteném třeba i medituje a po přečtení se z něj stane jiný člověk. Taky nevím, ve které knize to bylo a co bylo napsáno pár stránek předtím a potom - ale knihy ani harddisk si přes práh v kufru neodnesu...

Proto spíše hájím nové kvalitnější překlady než kvantitu... k čemu je člověku rychlé vyhledávání v nějakém "anthroposofickém googlu", když to uspokojí především jeho pohodlnost...

Tuším, že to říkal proto, že toto hledání jednoty ve fyzickém světě by vedlo akorát na scestí, jelikož ve hmotě není naším úkolem hledat jednotu, ale produchovňovat ji a tím oozvedat lidstvo i sebe sama k dalším vývojovým stupňům. Hmotný svět jakožto odpadlá mrtvola bohů jednotu může ukazovat možná tak stínově a ne reálně... A v duchovním světě je jednota realitou, tudíž se tam nemusí hledat. A upřímně, mnoho těch hledačů (a hlásačů) jednoty, které jsem za život potkal, byli new age pomatenci naprosto odtržení od reality...

Jednotu tady ve hmotném světě bych viděl pouze v tom, že ti, kteří do sebe přijali Kristův impuls, budou ve všech lidech cítit a vnímat onu božskou jiskru a tím jim bude dána možnost vidět lidstvo z vyššího úhlu pohledu jako jednotu... Krista mimo jiné chápu jako sílu, která může překonat všechny neshody, které dosud plynou z ahrimansko-luciferského "já jsem mé ego a mé ego je hmotné"... tudíž jednota, nebo alespoň její vnímání, je možná jen když v nás zasvítí Slunce, které je tu pro všechny...

Co se týče té migrační vlny, stále nějak nemůžu pochopit, nakolik to je z hlediska současné epochy nutnost (viz Sibylino proroctví) a kolik v tom máme vlastně svobody...

Dojem nejednoty (neuspořádaná mnohost) fyzického světa je vyvolán naším smyslovým vnímáním a jím motivovaným analytickým myšlením (rozkládáním). Tím se člověk učí rozlišovat jednotlivosti v jednotě různého. Z mnohosti jednotlivostí rozložené anatlytickým myšlením pak můžeme syntetickým myšlením zpětně složit původní jednotu podobně, jako svého času slovenský dráteník sdrátoval rozbitý hrnec. Potíž je pouze v tom, že rozbít hrnec (analyticky myslet) umí více méně každý, zatímco sdrátovat hrnec (synteticky myslet) umí jen málo kdo.

Díky smyslovému vnímání a vazbou na fyzický mozek má analytické myšlení kořeny ve fyzickém světě.

Nezávisle na fyickém mozku (potřebuje ho až při sdělování svých výsledků) má syntetické myšlení kořeny v duchovním světě (ve světě idejí).

Máte pravdu v tom, že v duchovním světě je jednota realitou.

Není však pravdou, že v naše syntetické myšlení nemusí jednotu hledat. Je to naopak velmi mravenčí práce, která musí u každé analytické jednotlivosti (u každého pojmu) hledat její reálný vztah (ideovou souvislost) s ostatními jednotlivostmi. Podobně musí dráteník synteticky zvažovat, s kterými střepy který střep (a jak) souvisí.

Vámi zmiňovaní „hlásači jednoty“ jsou jen nedoučení dráteníci, neschopní synteticky myslet, nezpůsobilí myslet čistě intiuitivně, nezávisle na fyzickém mozku...

Slova, kterými se tady holedbám, jsem nevymyslel já, ale ukradl jsem je (osvojil si je) ve Steinerově „Teorii poznání“ a v jeho „Filosofii svobody“. Z dosavadních totálně zmatených a zcela zvrácených českých překladů (zejména z překladu „Filosofie svobody“) jsou ovšem nevytěžitelná. Máte-li tu hrůzu doma, s klidným svědomím ji můžete hodit do kamen...

Co se týče migrační vlny, není v tom žádná možnost svobody. Z hlediska současné vývojové epochy to lze zhodnotit zcela obecně jako „nutnost postavit se tomuto novodobému zlu a překonat ho!“ Tím zlem ovšem nemyslím pouze samotné imigranty, ale zejména volené i nevolené „zástupce lidu“ (elity), kteří to zlo vyvolaly a plně ho realizují (financují, mocensky zaštiťují, organizují atd.)...

Není mi zcela jasné, které „Sibylino proroctví“ máte na mysli. Aktuální část tohoto proroctví, kterou zpracoval R. Steiner, najdete v naší kolonce „Dropty“, hned v úvodu...

Děkuji za objasnění. Měl jsem na mysli právě zde uveřejněnou část Sibylina prorocvtí v Drobtech, které jsem nedávno četl a dost na mě zapůsobilo. A právě po přečtení této části jsem si říkal, že tyto události zkrátka proběhnout musí a nevěděl jsem, nakolik jsou vlastně nutné... a lidé proniknutí pravou anthroposofií by měli vědět, co dělat (přibližovat se živému Kristu a v současnosti hlavně pomáhat zavádět TSO, nemýlím-li se). Cítím, že podobná zvěrstva jako tato imigrační vlna se budou dít dále, pokud se nezmění celý systém. A změna v podobě TSO mne oslovila nejvíce ze všech, se kterými jsem měl tu možnost se seznámit.

Český překlad Filosofie svobody jsem zřejmě polovědomě-intuitivně vynechal a číst jsem ho nikdy nechtěl, i když téměř veškeré ostatní překlady Steinerových děl čtu velmi rád; už jsem to tu možná zmiňoval. Hezky jste mi nahrál na otázku, o které jsem už pár dní přemýšlel: Jak moc reálné by bylo v současné době přeložit Filosofii Svobody tak, aby bylo plně zachováno to, co je v originálu - tedy Steinerovy myšlenky tak, jak je on sám přenesl na papír? Tedy ne přeložit, ale spíš přebásnit, přenést ducha sdělení, ducha knihy nebo jak to říci... Nepovedené překlady děl takovéhoto významu jsou mi vyloženě odporné. A velmi rád bych se ještě v tomto životě stihl seznámit s tak stěžejním dílem, jakou Filosofie svobody je. Bylo by ve Vašich silách takový překlad uskutečnit, popřípadě neznáte někoho, kdo by toho byl schopen? Je to asi troufalé přání, ale když už je v českém prostředí lokalizováno tolik ze Steinerova díla (něco lépe, něco hůře, ale je to tu, to už jsme zde také probírali), tak zde ale nejdůležitější dílo stále chybí... a je to škoda...

Ještě co se týče Filosofie svobody... Steiner na ni odkazuje dost v těchto přednáškách: http://www.fabula.cz/?159,nutnost-a-svoboda-dualita-pra%9Esk%E9ho-orloje

A myšlenky, které tam rozvíjí, mají (zřejmě) s Filosofií svobody dost velkou souvislost. Právě při čtení záznamu těchto přednášek o nutnosti a svobodě cítím, že k jádru sdělení nemohu proniknout, protože mi chybí ten základ, který je jen ve zmiňované Filosofii svobody...

Náhodou jsem se ocitl na náměstí, kde bylo asi 500 demonstrantů proti muslimské imigraci a asi 30-50 sluníčkových dětí cca 19-25 let, na čele s vlajkou strany zelených a tzv. Antify a volali: Milujeme muslimy, vítáme vás, muslimové, já jsem muslim, já jsem imigrant....atp. v tomto duchu zhruba tak nějak to vyznívalo....

Těch cca 500 se málem vrhlo na tyto provokatéry ze strany zelených. Tito provokatéři ale měli kolem sebe kordon policistů... Tady se místní občané poperou a málem pozabíjijou kvůli muslimům. A muslimi se jen smějou...

Evidentně domluvená akce, kde se tak asi vzali policisti? Vše předem domluvené, šachy...

Vnímal jsem tu moc ulice, jak se totalita bojí...ale co udělají lidé, kteří volají, že muslimy nechcem? Kdo z nich ví o TSO? Oni jen vybudují jinou totalitu, jiné centrum moci, které opět budou mít v rukách Rothschildi, protože oni mají svoje lidi na obou stranách barikády.

Jak jejednoduché obyčejné řešení: Prostě nemít žádné pány, obce bez zastupitelů....přesto je to pro normální lidi něco doslova nepředstavitelné.

Ale já mám ještě noc...

Při procházení všeho možného kolem hierarchií duchovních bytostí mě napadla následující otázka:

Je mi jasné, že dostupná díla duchovní vědy jsou spíše základnou, na které se má v budoucnu stavět, i RS často upozorňoval, že jde o takový - triviálně řečeno - první stupeň základní školy. A duchovní hierarchie jsou věcí poměrně složitou a pro člověka kolikrát těžce představitelnou. Můj dotaz se týká diferenciace (a) mnohosti bytostí v každé jednotlivé hierarchii.

Co se týče Archandělů, tam známe jména několika nejvýznamnějších (zmiňuje je např. i Páleš ve svém díle), kteří mají největší vliv - Gabriel, Rafael, Anael, Michael, Samael, Zachariel, Orifiel; plus jsem viděl zmínky o několika málo dalších. Často se ale v duchu ptám - kolik takových archandělů tu reálně kolem Země je? Myslím tím jen ty, kteří jsou spojeni s vývojem lidstva (a naší soustavy). Je jich tisíc?... Milion..? Ještě více? Nebo méně? Podívám-li se na to, kolik je na Zemi národů a počítám-li i ty zduchovnělé (vyhynulé), přece jen jich moc není (vycházím z toho, že jedna z funkcí Archandělů je mimo jiné být duchy národů). Dále jsou ale činní i v Přírodě a někteří výše zmínění jsou dočasně činní i jako duchové času. Je ale určitě ještě spousta dalších, kteří ani nejsou pojmenovaní a bez vyššího zření je člověk ani nemá šanci postřehnout... Připadá mi opravdu nádherné, jaké obrovské množství vyšších bytostí se spolupodílí na vývoji lidstva a rád bych do jejich říše pronikl více...

Mnohost Andělů je přibližně asi taková, kolik je jednotlivých lidských duší, vezmu-li v potaz jejich hlavní fuknci ochranných duchů lidí... ale taky mne zajímá, jestli jich je ještě víc než lidských duší a co mají případně na starosti...

A toto by se dalo řešit u každé další vyšší hierarchie... jediné konkrétní bytosti z vyšších hierarchií, na které si z díla RS pamatuji, je 12 Cherubů jakožto bytostí zvěrokruhu, obrazně nazývané Rak, Lev, Panna atp. ... Jací jsou ale další Cherubové s případnými dalšími funkcemi? Jak jsou třeba diferencovaní takoví Serafové nebo Trůnové a kolik jich zde je? Nebo bytosti druhé hierarchie (Exusiai, Dynameis, Kyriotetes)? Je možné nějak podobně uvést konkrétní jednotlivé bytosti a jejich funkce jako třeba u Archandělů nebo Cherubů? Jako jsou rámcově zmínění třeba ti Archandělé (Gabriel, Michael...), šlo by takto zmínit třeba nějaké konkrétní Duchy pohybu atd.? Nebo to vzhledem k dosavadnímu záběru anthroposofie, který byl zatím lidem dán, nemá smysl řešit?

Lze se s nimi nějak v meditaci spojit?

S armádou hierarchických duchovních bytostí se to má jako s čísly. Budete-li je chtít všechny obsáhnout, nikdy s tím nebudete hotov. Ač je jich konečné množství nikdy se jich nedopočítáte a ani to nemá smysl. Člověk je příslušníkem desáté hierarchie která má své vlastní poslání, na které by kvůli nadbytečnému „ňahňání“ v ostatních hierarchiích neměl čas...

Rozhovor v Haagu:

W. J. Stein: „Co vůbec ještě po tisíciletích z vašeho díla zůstane?“

R. Steiner: „Nic než „Filosofie svobody!“

Ve „Filosofii svobody“ je totiž obsaženo vše ostatní. Neboť kdo v ní vylíčený akt svobody realizuje, ten v ní také nalézá celý obsah anthroposofie...“

Všechny obsáhnout nechci, to by nemělo při současném záběru (mého) vědomí smysl. Uznávám ale, že občas bojuji s luciferskou tendencí příliš ulítávat do oblak a zajímat se o nejvzdálenější a nejvyšší oblasti anthroposofie, což je z některých mých dotazů asi vidět. Tímto tedy děkuji za usměrnění, která mi v odpovědích dáváte.

Mám na paměti slova RS z přednášky o třech typech působení Andělů v astrálních tělech lidí (odpovídající třem pilířům TSO), jak posluchačům kladl na srdce, že naprosto nemá smysl podobně se zabývat působením vyšších hierarchií v bytosti člověka, protože by to lidé nepochopili a (zatím?) to pro ně nemá bezprostřední význam.

Co se ale týče tohoto tématu, jde mi spíš o pár konkrétních příkladů, neboť shrnout celou hierarchii např. Dynameis pod jeden zastřešující pojem mi přijde stále moc obecné... U Archandělů a Cherubů mi konkretizování alespoň těch nejdůležitějších z nich dost pomohlo v pochopení dalších souvislostí, které jsem dříve jen tušil mezi řádky... tak jsem si v duchu říkal "proč by to alespoň takhle nešlo načrtnout i u dalších?" Ulítávat k milionům a miliardám už tedy nebudu, nebo spíše se to budu snažit překonat... děkuji.

Velmi pozorně jsem nabral střípky vápna a zatím bez komentáře se těším na písek...

Vracím se k prosbě o výklad mysteria Matky na Leonardových obrazech "Svatá Anna samotřetí" a mystéria Ducha sv. na Rublevově ikoně "Trinita" s dotazem, zda by nestačil (níže uvedený) odkaz na oba obrazy. Každý (kdo by měl zájem) by si mohl zkompletovat Vaši odpověď s obrazy sám?

Berte to tak, že Vám chci ušetřit práci, ale jinak samozřejmě počkám............

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_Anna

Děkuji......zdraví ATREA

Rublevova Trinita (ikona) je v kolonce "DROBTY". Už týden by tam měl být také výklad.

Byla tam i Leonardova Svatá Anna samotřetí (kresba i malba), avšak záhadně zmizela.

Bohužel obraz tam je, ale výklad u obrazu není....

zdraví ATREA