Tom: „byl sem doslova povolán tím, že se o něj zmp otřel a nepřímo ho tím tedy vyzval.“
zmp: To je vidění všeho „krvavýma očima“. Tím „otřením“ je míněna pouhá zmínka, že se synovcem nemůžeme o „definování“ a jednom rčení shodnout.

Tom: U RS jsem však nezaznamenal tak výrazné předsudky vůči akademické vědě...

zmp: V době RS byla tato „akademická věda“ ještě v plenkách. Tehdy byla věda ještě převážně skutečně přírodovědecká, byť materialistická, nikoliv jen „teoretická“ jako dnes. Tento dnešní stav ovšem RS předvídal, neboť se jeho počátky projevovaly už za jeho života (např.Einstein). Právě v tomto duchu se k němu RS také vícekrát jednoznačně vyjádřil. Příslušné citace jsou v našem vydání „teorie poznání“. To znalec RS Tomova typu ovšem neví, nebo nechce vědět. Proto již preventivně naše vydání „poblil“. Právě na takové reakce „akademiků“ jsem chtěl předem upozornit, probuzením čerta v Tomovi.

Zkrátka:
Tom: „definovat, definovat, definovat!“

To se svými „akademickými soukmenovci“ nazývá „argumentace“. Žádnou jinou tu nepředvedl a na žádnou tu ani neslyšel, přestože mu byla opakována. Na všechno reaguje stejně: „definovat, definovat, definovat!...

Málem bych přehlédl:

Tom: Zda jde o spiknutí nevím... co je kontaminováno, může být také v budoucnu dekontaminováno.

zmp: Všimněme si tu charakteristické uvažování ahrimanské (akademické) školy. Za každou cenu musí být podle nás!: Ať si kdo chce píše, co chce, my si to časem změníme.

Na jedné straně se Tom ironicky pošklebuje nad myšlenkou "akademické konspirace", současně však uvažuje a plánuje přesně v jejím duchu.

Max Planck: Naše učení nevítězí ani tak silou argumentu, jako čekáním, až naši odpůrci vymřou!

Překvapuje mě, že Tom nedefinuje nadávky, které tady kolem sebe na všechny chrllí.

Dostala se mi do rukou kniha - Tycho Brahe, mechanika (popisuje výrobu svých přístrojů, korespondence, mj.s Rudolfem II, architektura, básně, atp.,tzv."otrocký překlad",bez jakýchkoliv úprav či pokusů vysvětlit cokoliv po svém či podle mínění hysteriků /historiků/ aj. akademiků...) Jsem teprve na začátku, ale už vyvstávájí otázky, ohledně jeho pojetí sluneční soustavy, které nebylo ani geocentrické ani heliocentrické.Podle něj je sice Země středem vesmíru, ale kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc. Ostatní planety obíhají kolem Slunce.Z jakého hlediska to tak vnímal?  Nebo jaký stav lidského vědomí představuje tato představa?  Geocentrická představa se jeví správná z duchovního pohledu - Země, nejnižší forma bytí, protože Země jako střed je ze všech stran dole - ego? Ptolemaios, jehož představa byla uznávaná 15 století, tzn., že 15 století tato představa ovlivňovala lidské vědomí, chápání vesmíru, makrokosmu a tím i vnímání sebe sama, mikrokosmu. Vzhledem k tomu kdy žil, asi 100 let p.n.l.,tak tato představa přestala ovlivňovat lidské vědomí ve středověku, když začínal vývoj duše vědomé a ten středověk by se spíše dal označit, že objektivně nastupovala temnota (to už bylo pro lidstvo spojení s duchovnem a naziráni do něj téměř zcela přerušeno tuším) , zatemění a toto objektivní zatemění má v subjektu vyvolat "efekt" uvědomění se,probuzení světla vnitřního vědomí duše vědomé? A proto je nyní realita-kulisy pro vývoj vědomí, které všichni vnímaj - heliocentrická, projekce makrokosmu: Slunce středem vesmíru - v mikrokosmu  probuzení pravého Já, ze kterého vše vychází ven,jako světlo ze Slunce, u ega opačně, ego je určováno vším co přichází z venčí,směřuje do středu, do země. A slovo Země => ze mě - subjekt který v sobě probudil ono mikrokosmické Slunce (pravé Já)  tak vnímá realitu ; že si je vědom toho :" všechno vychází ze mě "...Je vůbec možné si plně uvědomit sebe sama někde jinde než právě na Zemi?  A k tomu Tychonovi Brahe ještě, když si ho vybral Rudolf II (na doporučení Tadeáše Hájka z Hájku) , kterému se říkalo český Šalamoun, tak ta jeho teorie byla z poloviny duchovní a z poloviny fyzická, jakoby duchovní Já kroužilo, sestupovalo k egu? Něco to představovat muselo, když si ho vybral Rudolf II... A jelikož je Slunce středem sluneční soustavy celé věky a naše vědomí se vyvíjelo k tomu, jak ho vnímáme nyní, lze předpokládat, že za např. pár století bude zase vnímáno jinak, (jak?  - podle toho jak se bytost Slunce rozhodne jevit lidskému vědomí a pro jeho další vývoj?) přestože bude i nadále fyzicky středem sluneční soustavy?

Jo a ještě Země - že všechno kolem člověka je vlastně z něho, dříve to bylo součástí jeho telesnosti a postupem vývoje to ze sebe vylučoval, aby se mohl vyvinout tam, kde právě je.Např. tím, že ze sebe vyloučil koně, to mu umožnilo vznik inteligence. Tzn., že každé zvíře umožnilo v člověku vznik nějaké vlastnosti?  A jak je tomu s rostlinami a nerosty?  Tzn.,že celý makrokosmos bylo dříve společné tělo nás všech, nebo jen to co je na Zemi a v Zemi?

Uvědomit si sebe sama si lze skutečně jen na Zemi... nebo spíš bych řekl, na Zemi s vývojem duše vědomé by měla postupně ustat veškerá instinktivnost, snovost, řízenost bohy, zkrátka překonání měsíčnatosti, dalo-li by se to tak říct.

Nedávno jsem se taky zabýval geo- a heliocentrickým pojetím a spojení těchto dvou přístupů mě také fascinuje. Doporučuji k tomuto tématu k nahlédnutí knihu "Integrální nauka o hvězdách" od Ueli-Seiler Hugova.

Geocentrický pohled vnímám z pohledu člověka, který je ještě na Zemi jako v teploučké kolébce a považuje ji (oprávněně) za střed Vesmíru. Myslím, že se tehdy i věřilo, že Země se vůbec nepohybuje/neotáčí, ale že se pohybuje celý Vesmír kolem ní. A pro člověka to skutečně tak bylo, jeho stav vědomí tomu přesně odpovídal. Země se pod ním nemohla hýbat, to by bylo nanejvýš "nepříjemné" a tehdy snad i škodlivé. Heliocentrický pohled vyrval člověka z kosmického instinktivního dětství a doslova mu sebral půdu pod nohama - člověk už musel být silnější, aby to s ním neseklo. Pamatuju si, že když jsem si poprvé uvědomil, že Země (prý!) obíhá kolem Slunce rychlostí x kilometrů za vteřinu, dostal jsem dost reálnou závrať a pár dní mi bylo špatně. Tak tedy bylo lidem vyrváno vědomí "teplého místečka v kosmu", kde se o ně všichni (bohové) postarají. Slunce jako střed člověka v nitru staví na nohy, kdežto v geocentričnu ještě polehával a nanejvýš posedával.

A co tedy s tím tychonským mišmašem? On byl vlastně neuvěřitelně pokrokový, protože jeho přístup by se dal označit dokonce za "postmoderní". Proč si to myslím? On totiž integruje oba pohledy (geo- i helio-) do vyššího celku, přistupuje k tomu tedy celostně (integrálně). Už nemyslí v intencích "buď - anebo", ale v "jak - tak také". Tedy, on říká, že skutečností je geocentrično i heliocentrično, že se to navzájem nevylučuje! Přiznává důstojnou hodnotu jak Zemi (kterou opomíjí heliocentrický pohled), tak Slunci (kterou opomíjí geocentrický pohled). Oba krajní pohledy jsou zastávkami na cestě vývoje lidského vědomí, tychonský celostní pohled je daleko za nimi, překonává je tím, že je integruje do vyššího celku.

Geocentricky se podle něj pohybuje Měsíc a Slunce, heliocentricky ostatní planety. Tím je "zachráněna" důstojnost Země i Slunce a člověk může z omezeného intelektuálního vědomí stoupat zase výš. Je to podle mě krůček k tomu, aby se lidé stali plně vědomými občany ne už Země, ale kosmu.

Ještě zmíním, že celostní geo-heliocntrický obraz světa měl v malíčku už Hermés Trismegistos... :-) Tycho Brahe tedy nebyl první.

No a třeba takový Archimédés kromě válení ve vaně a pozorování éterické protitíže (vztlaku) viděl naši soustavu ještě jinak - geocentrické podle něj byly Měsíc, Jupiter a Saturn a heliocentrické Merkur, Venuše a Mars. Je pro mě zatím otázkou, proč to viděl takto.

A Dante Alighieri ve své Božské komedii je zase čistě geocentrický, což mu jistě velice rádi přiznáme...

Učení antických myslielů se nám dochovala často jen ve zlomcích z druhé ruky (zmíněných u jiných antických myslitelů) a navíc často ještě dopletené. Moderní badatelé tyto antické zlomky pak zpravidle ještě více dopletou.

Bylo by tedy dobré uvést, z jakého zdroje zmíněné Archimédovo učení máte.

Domnívám se, že by u Archiméda mohlo jít o jeho pojetí Zarathruštovy výchozí konstelace planet:

Saturn, Jupiter + Měsíc na jedné straně

Země (= Mars-Merkur)

Venuše, Slunce na druhé straně...

Jo. Teď koukám do knihy Duchovní hierarchie od RS, a podle jeho líčení Zarathustrovského pojetí to bude ono... uvádí tam konstelaci planet, která měla za jeho doby nastat, tedy seřazení:

na jedné straně směrem dovnitř k Zemi: Slunce - Venuše - Merkur - Měsíc - Země

a na druhou stranu od Země - Mars - Jupiter - Saturn - sféra zvěrokruhu. No a to vše v jedné linii, která ve sféře zvěrokruhu na straně Saturnu protínala Blížence.

Je tam i schéma, na kterém to seřazení je krásně vidět, to sem holt nepřekreslím... ale řekl bych, že chápu.

Tuhle formulaci Archimédova pojetí sluneční soustavy mám ze zmíněné knihy Integrální nauka o hvězdách od U. Seiler-Hugova, což je současník... porovnává tam takto právě tychonský a archimédův systém.

Přehození Venuše a Merkuru jsem si vědom, ale než si uvědomím, jak to ten který zdroj myslel, jsem z toho občas přehozený i já sám...

Kopoerníkova heliocentrická soustava platí pro fyzické pozemské poměry, pro fyzkou úroveň našeho vesmíru. Pro éterickou úroveň platí Ptolemaova soustava geocentrická. Je to právě pozemský člověk, kvůli němuž tento vesmír vznikl.

Pozoruhodné je, že geocentrická soustava v podstatě platí také pro dnešní tzv. „dobývání vesmíru“. Veškeré výpočty tu musejí vycházet ze Země, aby se odtud vypuštěný „vehykl“ trefil (alespoň virtuálně) tam kam má. Pozorujeme-li planety ze Země, běhají nám po velmi divných drahách na nichž předvádějí různé piruety (zpětné smyčky) atp.

Tycho Brahe byl vynikající pozorovatel (tehdy jen mimořádně ostrým prostým okem) a pečlivý zapisovatel svých pozorování. Nebyl však myslitelem, jak naznačoval jeho v souboji useknutý nos. Vycházeje z geocentrické soustavy, snažil se podivné chování planet vysvětlit po svém. Teprve jeho žák (se špatným zrakem) Johanes Kepler z jeho pozorování vytěžil objev heliocentrických zkonitostí oběhu planet...

Velmi dobře jste postřhl pojem Země (ze mě!), jako jednostranně egoidní. Vezmete-li však v úvahu dualitu stvoření Nebe/Země, dostanete neegoidní spojení více významů: „ne beze mě!“...

Typická je také skutečnost, že okolní svět vnímal Rudolfa II. jako „českého Šalamouna“, zatímco samotní Češi ho měli za blázna...

Étericky je a bude Země středem našeho vesmíru až do konce čtvrté manvantary. V páté manvantaře bude středem Jupiter (dnes známé fyzické poměry tu již nebudou)...

Tady jsou ty geocentrické piruety pěkně vidět :-) Je tam pěkně vidět i pětinásobná smyčka Merkuru (-> pentagram)... a je zajímavé, že Mars a Venuše, kteří se mají tak moc rádi, dělají smyčky jen dvě, jako bratr a sestra :-)

Jupiter 12 smyček a Saturn 30 smyček, pochopitelně..

https://www.youtube.com/watch?v=EpSy0Lkm3zM

https://www.youtube.com/watch?v=wGjlT3XHb9A

https://www.youtube.com/watch?v=EpSy0Lkm3zM

https://www.youtube.com/watch?v=wGjlT3XHb9A

Vyhledávače nic nenacházejí. Prý jsem první, kdo se na to ptá.

V každém případě musíte Venuši zaměnit za Merkur (za Koperníka byly jejich názvy prohozené).

Země = Mars-Merkur

Díky tedy i JK za zajímavé doplňující informace. On už Aristarchos ze Samu (asi 310 – 230 př. n. l.) razil heliocentrický model vesmíru, ale nejspíš "bylo shledáno", že je ještě brzo na toto pojetí sluneční soustavy, obzvláště před rokem 0,tedy v době, kdy se Kristus,dokonalé Já makrokosmu, ještě nacházel ve Slunci při svém sestupu do fyzického těla Ježíše. Tím mi teď vyvstala otázka ; Kristus ještě před starým Saturnem, byl vědomím, které ke své dokonalosti dospělo k Vulkánu proděláním všech sedmi dní stvoření, podobně jak tomu je v tomto stvoření (Sluneční soustavě) ?  Nebo je Kristus Bohem všech slunečních soustav, všech stvoření? A když je vtělen v éterické auře Země a éterická Země je středem našeho vesmíru, pak je tím středem též, nebo proto, že Kristus je právě v jejím eternem obalu? ... Nad kterým je nebe a pod kterým je Země, Nebe/Země - tedy:  "ne beze mě"!, resp.  Ne bez něj...? Představuji li si "ne beze mě" jako mezi nebem a Zemí, tak se mi do té představy nevyhnutelně dere mé vědomí, abych si to představil z hlediska sebe sama, z hlediska svého já, tedy ega.A ta představa, být mezikružím, obalem, je nanejvýš snad poloviční, prostě na tu kouli koukám tak, že vidím jen polokouli, neumím si představit vnímat celým obalem celý její povrch,"celokouli",při pohledu od koule ven -zase polokoule -modrá, Nebe, nebo hvězdná obloha, sféra stálice,taktéž zevnitř, být v středu duté koule, zase maximální představa -opět polokoule, ten fyzický pohled je ukrutně zarytý do představ, určitě proto, aby ty představy nebyly mimo realitu,protože fyzická realita se nemění podle myšlení a představ lidí o ní...

Ještě ke sluneční soustavě, rovina ekliptiky, jako rozříznutá cibule, jednotlivé vrstvy -jednotlivé sféry planet jak obíhají kolem středu, Slunce,tím si ta která planeta vlastně vyhrožuje tu svou sféru a když se při tom planety potkají v konjukci vůči jiné, že např. z pohledu Země je v rovině Venuše, za ní Mars a Jupiter  ( Slunce vlevo, to bylo před pár měsíci tuším), tak jakoby se sešly planetární brány za sebou v řadě (z pohledu ;kdy by každá sféra vykroužena každou planetou byla plná a sama planeta pak prázdný otvor,fyzično naopak) a toto sejití planetárních bran umožňuje průchod bytostem až ze sfér před a za touto konjukcí?  Dá se to tak pojímat?

Jupiter, jako myslitel planetárního systému (R.S.) to jakoby demonstruje ve svý vizáži, jako koule nakrájená na plátky,na sféry, souběžně s rovinou ekliptiky a každý z těch "kouřových plátků"  se točí svým směrem, jakoby v každý tý sféře vymýšlel budoucí variantu vývoje. A ty jeho měsíce - ty ze sebe vyloučil ze stejného důvodu jako Země svůj Měsíc -aby mohl pokračovat ve vývoji? ... Pak vlastně všechno co je "okolím" je vyloučeno kuli vývoji toho,co se ve středu toho okolí uvědomuje, ovšem v planetárním měřítku zcela na jiné úrovni než v lidském měřítku...

Za Aristarcha lidé ještě nesestoupili zcela na fyzickou úroveň (Kristovo Já na Zemi ještě nebylo – bylo někde mezi Sluncem a Zemí). Aristarchos se tedy neujal, protože nikoho neoslovil...

Kristus je duchem druhé hierarchie (Exusiai, Elohim Pleroma) zatímco duchové všech vesmírů jsou duchy první hierarchie...

Fyzický heliocentrický střed (Slunce) Kristus opustil a stal se éterickým geocentrickým středem (duchem Země).

Éterické tělo tvora (člověka, Země aj.) není pouhým obalem, ale proniká vše, protože je budovatelem fyzických sil.

Kristus ve fyzickém těle nesestoupil jen na povrch Země (podnebesí), ale po zmrtvýchvstání také do podzemí (do tzv. „pekel“) i do „nadnebesí“ (vystoupil „na Nebesa“)...

Jednostranné vnímání polokoulí je fyzické, dané jednostranným umístěním očí v hlavě. Éterické a ostatní těla nad fyzickým, takového jednostrané „vidění“ nemají.

Všestranné vnímání (celé koule zvenčí i z nitra v průřezu) si umíte představit, díky ideální Euklidově geometrii. Neeuklidovská geometrie Vás chce o tuto schopnost připravit...

Vytváří-li konstelace planet zákryt, který představuje jakýsi tunel, pak by mělo jít o průchod sférami (plátky cibule) beze změny, zatímco normální průchod sebou nese změny v příslušných sférách.

Je to tělo astrální a astralita vůbec, co má sklon vytvářet dutiny. Proto se astrálnímu tělu (otvoru v něm) říká také „duše“...

Zda jsou vrstvy Jupitera rovnoběžné s rovinou ekliptyky nevím (předpokládám, že ne, kvůli oddělení a odlišení). V každém případě vrstvy rovnoběžné s rovinou rovníku Jupitera naznačují budoucí planetární vývoj Země jako placky, tj. roviny dané pravoúhlým lámáním polářních protisil. V takto vzniklé rovině vychází veškerý vývoj ze středu (z Já).

Měsíce Jupitera nemohou být vyloučeny z téhož důvodu jako Měsíc Země, protože Jupiter nemá pevnou „zemitou“ hmotu. V relativní dualitě musí být vše odlišeno jako dvojnost (vnější/vnitřní). Ač jsou lidské poměry odlišné od planetárních a kosmických, v principu je vše stejné (vnější/vnitřní).

Ideální Euklidovskou geometrii naleznu kde?

Rád bych si představil kouli jako celek...

Z definic ve wikipedii jsem moc nezmoudřel - https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Eukleidovsk%C3%A1_geometrie

Ještě v 50. letech 20. st. byla Euklidova geometrie téměř bezezměny ve školních učebnicích. Bojím se, že v dnešních učebnicích z ní "teoretická věda" uděla pěkný guláš...

Ještě k těm Jupiterovým měsícům a měsícům celkově - hodně mi pomohlo vnímat je více celostně, tedy:

Komety jako astrálno ve sluneční soustavě,

Stálice jako éterično sluneční soustavy,

planety jako život sluneční soustavy

a konečně měsíce jako mrtvé tělo (mrtvou hmotu) sluneční soustavy. Do měsíců uzavírá sluneční soustava své odumřelé části. Podívám-li se tedy na nějakou planetu a na to, kolik kolem ní obíhá měsíců, mohu si utvořit jistou představu, kolik toho musela vyloučit. Z širšího pohledu - každou planetu vnímám jako jednu část živého těla naší soustavy. Každá z planet má jinou funkci, dalo by se tedy říci, že sluneční soustava má v planetách své orgány. (Jak píšete, Jupiter je myslitelem sluneční soustavy, dále pak např. Mars řečníkem, Saturn historikem a oddělovatelem atd.) Ty orgány odumírají, protože nyní z pohledu zemské manvantary máme už podzim. A odumírání je fyzicky vidět v měsících, v těch jsou uzavřené vyloučené mrtvé části... na Zemi je to vidět třeba v radioaktivitě nebo v nutném používání minerálních sil Země lidstvem...

Ta naše diskuse ve mně vyvolala představu "jak kočička s pejskem pekli dort"......

Dobře Tome, já jsem přijala za své vysvětlení slova "definice" podle zmp, což znamená, že definice následuje až po pochopení, kde pochopené je stručně a jasně vydefinováno a hlavně prakticky ověřené a kdykoliv a kýmkoliv je možno toto praktické ověření zopakovat se stejným výsledkem.

Ověřitelnost definice IDEE (např. všeobecného trojúhelníka) je pak dána tím, že definice IDEE byla vydedukována (pochopena) z mnohosti konkrétně narýsovaných (realizovaných) trojůhelníků jako to, co je pro všechny narýsované trojůhelníky všeobecně platné.

Definice narýsovaného pravoúhlého trojúhelníka musí mít tedy definici IDEE trojůhelníka  rozšířenou o pevné definování jednoho pravého úhlu atd. u dalších typů trojúhelníka.

IDEA tak "vykoukla" zpoza mnohosti realizovaných trojúhelníků.

Tím docházím k tomu, že jsou vlastně dva druhy "definice" a to definice IDEE a definice mnohosti realizovaných variant určité IDEE.

K definici IDEE se pak badatel propracoval přes definice konkrétních projevů všeobecné IDEE tím, že tuto IDEU

našel v základu každého projevu pochopením (např. pochopil to, co je platné pro všechny trojúhelníky a je tedy v každém typu trojúhelníku).

Vy jste zase přijal za své vysvětlení slova "definice" podle nějakého akademika (kolegia akademiků), což znamená, že definice předchází pochopení (což zmp nazval stavění koně za vůz).

Podle akademiků označuje slovo "definice"  platný konečný závěr (slovní vymezení jevu), který se ale stává označením pro počátek bádání dalšího badatele, pro něhož je jeho doplnění bádání pro něj konečné

Tak potom "definice" je jak subjektivní výslednicí bádání jednoho badatele, tak objektivním vymezením pro počátek dalšího subjektivního bádání a tak stále dokola  s tím, že každá výslednice bádání je subjektivní a tím i ta poslední je jen dočasně konečná.........

Rozpor tedy vzniká v chápání vymezení slova "definice" a to zda označuje to, co předchází a nebo to, co následuje  po aktu prozkoumávání nějakého konkrétního vjemua zda vyjadřuje všeobecně platný závěr, či nikoli.

Podle zmp označuje slovo "definice" všeobecně platný konečný závěr prozkoumaného jevu (viz. Archimedův zákon).

Pro mne je přijatelný postoj zmp.

Tome, také ti fandím ve tvém hledání pravdy......

Zdraví ATREA

Čím víc slov potřebujeme k vyjádření věci, tím méně vyjadřované věci rozumíme...

Pokusím se tu z dlouhatánského Tomova příspěvku (pouze a jen z něj) shromáždit vše podstatné, co v něm Tom uvedl jako svůj akademický pohled na věc. Záměrně se tu vyhýbám pojmu Bůh, který ateistům nic neříká, neboť jsou vůči němu hluší jak pařez:

AKADEMICKÝ POHLED (slovy Toma):

- ...pokud bych použil definici uvedenou na wikipedii, tedy, že pojem je souhrnná myšlenková představa...

- ...slovo předdefinitivní - proč je zahrnuto ve Wikipedii pod pojem definice? Latinské finis je tam (ve slově definice) kvůli hranicím (vymezení), nikoli kvůli "konečnému řešení"...
- Na wikipedii opravdu existuje pojem "předdefinitorní formy" (nikoli však předdefinitivní). Když už citujete, citujte přesně. Přiznám se, že sám tento pojem nepoužívám a dodnes jsem se s ním nesetkal, a proto jsem po jeho původu ani nepátral, takže nevím, proč si jeho autoři (patrně akademici) vybrali právě toto pojmenování...

zmp: Wikipedický pojem „předdefinitorní“ je typická akademická „latina“, zlomyslně matoucí čtenáře, aby nepoznali, že tu akademický rozumbrada „vysvětlované“ věci vůbec nerozumí. Současně se jako čert kříži vyhýbá srozumitelnému českému pojmu: „předdefinovatelný“.

V následujícím se ukáže jak je Tomův pohled ve všem všudy totožný s tím akademickým, a to i tam, kde se k němu výslovně nehlásí...

TOMŮV POHLED na „vjem, představu, vymezení, pojmenování, pojem, slovo, definici, řád a tvrzení“:

VJEM (náhled, názor):

- ...dokud pouze vnímáte, a neřešíte řád uvnitř toho, co vnímáte, nevyznáte se v tom.

Abyste se ve svých vjemech vyznala, musíte v nich najít (vizuálně vymezit) řád (či mnohost řádů) a nějak ho pojmenovat (vytvořit si definici a tedy i pojem)...

zmp: V první větě má Tom naprostou pravdu. Bohužel jen náhodou, neboť o své trefě neví. V druhé větě totiž věrně popouškuje naučené akademické nesmysly.

Vjem nám totiž zobrazuje pouze vnější povrch věci (její skořápku), jejíž vnitřní obsah (jádro věci) je mu skryt (pod povrchem).

Pojem „vizuálně vymezit“ použil Tom správně. Bohužel opět jen náhodou, neboť vymezení se týká pouze a jen vjemu či představy povrchu věci:

Vymezení = ohraničení vjemu povrchu tvarem či formou (otvorem).

Podle vnímaného tvaru či formy pak věc předběžně pojmenováváme (nazýváme), abychom se navzájem domluvili, o jakém vjemu vlastně mluvíme.

Vymezení se tedy na žádný způsob netýká pojmu věci a už vůbec ne definice uspořádání jejího obsahu, řádu podstaty věci.

Své vjemy můžeme pochopit (nikoliv se jen vyznat v jejich názvech) jen tak, že se zmocníme obsahu (podstaty) vnímané věci reálně logickým myšlením, tedy pomocí pojmů a idejí.

Idea = jednota mnohosti pojmů!

Řád = uspořádání pojmů v ideji!...

VYMEZENÍ (ohraničení):

- Vymezení je ohraničení. Hranice něčeho určuje, kde věc končí, a kde začíná její okolí. Jen je třeba vzít v úvahu, že jde o tento druh konce (hranici), a nikoli konec úvah o vymezeném pojmu...
- ...Já jsem např. vymezil pojem jako "slovo, či slovní spojení“...

- O ohraničení (vymezení) jde pouze v případě definice. Zatímco definice pracuje s dosud nevymezeným pojmem (určuje pojem nějakým významem - a tím jej vymezuje)...

zmp: Z předchozího výkladu vjemu je zřejmé, že „vymezit“ (ohraničit) lze pouze vjemem povrchu věci! Nikoliv pojmem jejího obsahu, slovem, či definováním uspořádání pojmů její podstaty...

POJMENOVÁNÍ (název):

- A protože lidí je mnoho, je třeba tato pojmenování sjednocovat, abychom si rozuměli. A mj. k tomu nám slouží definice (prvotní krok, umožňující komunikaci vůbec, nikoli definitivní řešení).

zmp: Z úvodního výkladu vjemu je zřejmé, že „pojmenovat“ (nazvat) lze především vjem tvaru či formy věci! Druhotně lze pojmenovat také definici (např. „Archimédův zákon“), na žádný způsob však pojem, či slovo...

POJEM a SLOVO:

- "Pojem" se v běžné mluvě používá ve vícero významech. Kdybych měl "pojem" sám definovat, asi bych použil definici: "pojem je slovo či slovní spojení, jehož význam je určen definicí", ale nevylučuji, že jsem ho někdy v rámci argumentace použil i v jiném významu (např. jako prosté "slovo")...
- ...jakmile spojujeme nějaké slovo (či slovní spojení) s nějakým významem, už je to pro nás pojem...
- Podle uvedené definice pojmu, když má někdo sourhnnou myšlenkovou představu, má pojem...

zmp: Slovo = verbálně vyjádřený pojem (resp. idea či definice)

Z výkladu vjemu je evidentní, že pojem a idea se týkají obsahu podstaty věci, zatímco definice se týká jejího uspořádání (řádu věci).

Na žádný způsob pojem není představou! Není počáteční představou minulého vjemu, ani budoucí představou intuice (vyššího čistého myšlení)...

DEFINICE (vč. PŘED a PŘE-definice):
- Definice není názor. Definice vymezuje. Názor (domněnka, pověra, atd.) něco tvrdí (domnívá se) o již definovaném (vymezeném).
Není-li nejdřív něco definované (vymezené), není tu o čem se co domnívat (mít na co názor)...

- Naprosto nepochybuji o tom, že zmp používá zcela jinou definici "pojmu" (v našich diskusích vždy důsledně odlišoval mezi představou a pojmem). Přesně si to již nepamatuji (nikdy to nemělo charakter zcela jasné definice). Ale pamatuji si, že jsme se shodli na tom, že je možné mít jedno a nemít druhé, a že skutečně věci porozumět, znamená mít obojí.
Sám tomu rozumím zhruba tak, že když mám jen pojem, znamená to, že mám definici, které jsem dosud neporozuměl, a když mám jen představu, znamená to, že mám pouze vjem. Mám-li obojí, mám definici, kterou chápu...
- Byť definice vymezuje, neznamená to, že vymezuje vždy ve všech významech. Např. tradiční definice trojúhelníka vymezuje počet hran (3), ale nevymezuje již, zda má být trojúhelník rovnostranný, rovnoramenný, pravoúhlý, atp...

- Definice je vymezení a souhlasím, že i vhodné vymezení může být nemáhavé. Jedna věc však je věc vymezit (definovat) a druhá je pochopit, jak věc souvisí se vším ostatním. Definice prostě neříká o věci vše, ale jen to, kde má daná věc své hranice. A v následném poznávacím procesu právě přichází na řadu další pozorování (nyní již vymezeného), tvrzení (o již vymezeném), ověřování tvrzení (dalším pozorováním) a důkazy těchto tvrzení (logikou vycházející z definic)...

- ...i já doporučuji přidržet se tradičního pojmu, tj. v našem případě pojmu "řešení". To, že je definitivní není třeba zdůrazňovat, neboť jaképak by to bylo řešení, kdyby nebylo konečné? Pak by evidentně předcházelo skutečnému řešení a o žádné řešení by tedy nešlo. Pojem "řešení" je proto naprosto dostatečný a výstižný. Pojem "definitivní řešení" je již tautologický...
- Definice je definicí prostě tehdy, když vymezuje (to je naprosto jasné a stručné)...

- ...prozkoumávat („předefinované“) můžete jen to, co je již vymezené (definované). Definice tedy není výsledkem prozkoumávání ale jen prvotního vymezení v tom, co vnímáme. Jediná definice, která může být nepřímo chápána jako výsledek hlubšího prozkoumávání je až redefinice, tj. nová verze definice, která má za cíl nahradit celou konstrukci založenou na první verzi (ukáželi-se ta první např. jako nešikovná). Tedy jakobyste řekla, že nové základy domu (redefinice) jsou výsledkem první stavby (prvotní definice, tvrzení, důkazy, ...), která se ukázala být zbytečně složitě vystavenou, a kterou jste proto zbořila, abyste mohla začít stavět znovu a lépe. V každém případě tu ale definice (základy domu) není totéž co "definitivní" řešení (dostavěný dům)...

- Bible je plná definic, byť často pracuje i s pojmy, které plně nedefinuje (nechává jejich význam skrytý)...

zmp: Z předchozích výkladů je zřejmé, že definice charakterizuje uspořádání pojmů v jednotě ideje. Definice je tedy opravdu definitivní charakteristikou řádu („řešení“) ideje, změnitelnou (předefinovatelnou) jen tehdy, změní-li se řád věci (uspořádání pojmů). Není-li definice definitivní, nejedná se o definici, ale o akademické oblbování...

Definice v žádném případě nic nevymezuje, protože není vjemem (názorem) a na rozdíl od akademických teorií se nic nedomnívá.

Bible není plná definic, ale tzv. „podobenství“!...

TVRZENÍ (popřípadě: PO-TVRZENÍ):

- ...matete ...definici s tvrzením. Jedna věc je definice vizuálního projevu blesku na obloze, který je rovněž předmětem vjemu...

- Nevím, zda psí "HAF" či oslí "IÁ" lze považovat za slova či slovní spojení. Spíše bych to považoval za skřeky. Pro úplnost dodávám, že zahřmnění rovněž za slovo či slovní spojení nepovažuji. Navíc jsem pojem definoval tak, že je spojen s nějakým významem popsaným v definici. Je otázkou, zda zvířata řeší definice. Spíše řeší pocity založené na paměti evokované aktuálním prožitkem. Snad se shodneme, že u zvířat a lidí jde o kvalitativně jiný druh myšlení...

zmp: Zatímco „potvrzení“ znamená důkaz správnost předpokladu, „tvrzení“ znamená buď drzé akademické aj. lhaní, nebo autoritativní sdělování intuitivního poznání, které se pro lidi neschopných intuice nazývá „zjevením“, jež mohou přijímat pomocí víry...

Závěrem parafráze Tomova citátu RS (můj převod z češtiny do češtiny):
"Nikde nehraje Ahriman větší roli, než tam, kde se lidé, řízeni svými nízkými žádostmi a pohrdáním, snaží předstírat něco Božského, aniž by před tím to Božské prozářili světlem poznání."

Vidím to tak, že mimo jízlivost a zlobu (nízké žádosti), přecházející místy v neomalenost (pohrdání), tu Tom předvedl následující akademicko kantorské manýry:

„Předně naprosto odmítám... vjem prostě poskytuje, co poskytuje... je již na libovůli vymezujícího... poznání o definovaném... kdyby nešlo o zmatečnou definici, nešlo by uhodnout, co se nám zmp snaží sdělit... to je opravdu svérázná definice "tvrzení", kterou však já nehodlám sdílet... za drzé považuji toto autoritativní a pomlouvačné předefinovávání a pro drzost prostě nemám pochopení... atp.“

- hofg!

Pro jistotu zde souhrnně zopakuji to, čím Tom opovrhl, co si však budete moci přečíst v připravovaném vydání „Teorie poznání“ a „Filosofie svobody“ R. Steinera, o němž nás tu Tom tak „zasvěceně“ poučuje:

Vjem nám zobrazuje pouze vnější povrch věci (její skořápku), jejíž vnitřní obsah (jádro věci) je mu skryt (pod povrchem).

Vymezení = ohraničení vjemu povrchu tvarem či formou (otvorem).

Podle vnímaného tvaru či formy pak věc předběžně pojmenováváme (nazveme např. „kůň“), abychom se navzájem domluvili, o jakém vjemu vlastně mluvíme.

Vymezení se tedy na žádný způsob netýká pojmu věci a už vůbec ne definice uspořádání jejího obsahu, řádu podstaty věci.

Své vjemy můžeme pochopit (nikoliv se jen vyznat v jejich názvech) jen tak, že se zmocníme obsahu (podstaty) vnímané věci reálně logickým myšlením, tedy pomocí pojmů a idejí.

Idea = jednota mnohosti pojmů! (odpovídá jednotě mnohosti podstaty věci vnějšího světa)

Řád = uspořádání pojmů v ideji! (odpovídá uspořádání podstaty objektu vnějšího světa)

Slovo = verbálně (hlasem) vyjádřený pojem (resp. idea či definice)

Z výkladu vjemu je evidentní, že pojem a idea se týkají (odpovídají) obsahu podstaty věci (vnější svět je hmotným projevem idejí), zatímco definice se týká uspořádání tohoto obsahu (řádu věci).

Na žádný způsob pojem (idea) není představou! Není počáteční představou minulého vjemu, ani budoucí představou intuice (vyššího čistého myšlení)...

Definice je tedy opravdu definitivní charakteristikou řádu („řešení“) ideje, změnitelnou (předefinovatelnou) jen tehdy, změní-li se řád věci (uspořádání pojmů). Není-li definice definitivní, nejedná se o definici, ale o akademické oblbování...

Definice v žádném případě nic nevymezuje, protože není vjemem (náhledem, názorem) a na rozdíl od akademických teorií se nic nedomnívá.

Zatímco „potvrzení“ znamená důkaz správnost předpokladu, „tvrzení“ znamená buď drzé akademické aj. lhaní, nebo autoritativní sdělování intuitivního poznání, které se pro lidi neschopných intuice nazývá „zjevením“, jež mohou přijímat pomocí víry...

D ěkuji   !!!

Zdraví ATREA

Víte, vidím tu ve Vašich polemikách se zmp jediný problém: diskuse už sklouzla někam, kam by neměla; z mého pohledu už není obohacující a čistá, ale spíše přesvědčující a útočná. Ano, přes internet vzniká informační šum a člověk si může vyložit nálady a pocity vložené do textu úplně jinak, než byly zamýšleny, a také z toho vznikají nedorozumění, možná jsem si to tedy vyložil špatně, ale ať koukám jak koukám, toto tam vidím až příliš často.

A jakmile se začnou používat Steinerovy citáty s naprostým nepochopením podstaty věci, tak už je něco špatně... ten citát o Luciferovi jsem četl asi 5x a stále jsem jen zíral, v jakém kontextu ho dokážete použít... vidím v tom bohužel spíše podkopávání logiky a myšlenkových základů, na kterých je TSO vystavěno, než jako práci na obohacení a vylepšení TSO. Cítím jakési ulítávání do vzdušných zámků myšlení, které "si může všechno dovolit" (což je jinými slovy nerespektování skutečnosti), a to pouze z Vaší strany. Klidně mě nazvěte fanatickým podporovatelem zmp, ale u něj zkrátka můj cit a smysl pro čistou logiku netrpí - to bych odsud už dávno zmizel -, u Vás celkem ano. A to neříkám z nějaké osobní antipatie, napsal bych to každému, kdo by takto argumentoval. Omlouvám se za možná až příliš nevybíravě napsaný příspěvek, ale když mě něco už doslova bolí číst, tak mám potřebu se ozvat...

P.S. Nikdy nesmí platit "Vím = věřím Steinerovi". On sám velice důrazně kladl lidem na srdce, že pro člověka by měla být stěžejní pravda, cit pro pravdu a soulad se skutečností, nikdy ne autorita nebo osobní sympatie, kdo něco sděluje. U Steinera jsem po nesčetných zastávkách zůstal ne proto, že by se mi líbil, ale protože poprvé má duše odpověděla souhlasně na obsah a podstatu toho, co říkal. Formulace "Vím = věřím Steinerovi" pochází tedy už nevím z čeho, jestli ne z nepochopení.....

Toto je můj poslední příspěvek na toto téma, dále hodlám řešit pouze anthroposofii, TSO jako takové a ne vzdušnou omáčku kolem, kde se zatahuje do nepoctivého "můžu si myslet cokoliv" myšlení i Lucifer a Ahriman....... :-(

Zpočátku mi jeho polemiky se zmp také rozšířily obzory, bylo to jako čerstvý vítr a leccos se vyjasnilo, postupem času však převážil negativní vliv a stala se z toho ničivá vichřice.... tož asi tak :-)

Víte, Tom není na našem webu v diskusi poprvé. Vždy sem vlétne jako kometa z jiného světa a zase odlétne. Naposledy sem vlétl kvůli obraně anglické mluvnice. Nyní to bylo vážnější. Šlo o obranu teoretické vědy. Pro mě je tato „věda“ zlomyslnou snůškou polopravd, naprostých lží, vykrucování a překrucování zjevných a osvědčených pravd „ahrimanskou školou“, jejímž cílem je lidi úplně zblbnout a vzít jim víru ve vlastní schopnost pravdivého poznání.

Zejména v případě tzv. „definování“ (teoretickou vědou) vedeme s Tomem nekompromisní spor už dlouhá léta. Jediným „vědeckým argumentem“, kterým tuto tézi může bránit, je do zblbnutí leninské opakování (vtloukání do hlavy) téhož: „definovat, definovat, definovat!“ Dáte-li si tu práci a zpětně projdete zde zaznamenanou diskusi, nic jiného v ní v podstatě na obranu „definování“ nenajdete.

Satanské „teoretické učení“ bohužel nasadilo své „odborníky“ také do Anthroposofické společnosti, které se jejich prostřednictvím zmocnilo a zblbnutým „anthropsofům“ AS doslova ukradlo. Totéž se těmto satanistům povedlo také s „překlady“ klíčových filosofických prací RS, které se nyní snažím vydat česky v jejich pravdivé podobě.

Touto cestou se omlouvám Tomovi, že právě kvůli „definování“ jsem ho tu potřeboval „poťouchnout“, aby bylo vidět, jak „satan v něm“ bude kvůli tomu prskat a vyvádět. Podle očekávání jsem to od něj pěkně schytal, ale podstopil jsem to riziko, neboť talentovanějšího reprezentanto v tomto ohledu neznám...

Ve všem ostatním s Tomem velmi dobře vycházíme a mám ho jinak již od jeho dětství rád...

"Je to úžasná škola".........tato věta  (tak říkajíc) vytryskla z hlubin mého srdce a (dalo by se říct) začala se později (při vaření) dále rozvíjet........

Vyvstala mi otázka, jestli chápu, co jsem to napsala, proč je to úžasná škola a já jsem si odpověděla: No přece proto, že je Michaelská a pak mi to začalo zacvakávat.......

RS mluvil o existenci Michaelské školy v duchovních světech a o tom, že každý antroposof byl v této škole a proto nachází ve fyzické inkarnaci cestu k antroposofii.

RS tedy vytvořil antroposofií Michaelskou školu zde na Zemi, jako pokračování nebeské školy. Vidím nyní živou bytost AS jako "éterné místo" v němž může působit Michaelská škola i bez přítomnosti jeho fyzického zakladatele (dárce éterného těla).

Tohoto místa se však zmocnil odpůrčí svět.

Z mechaniky (sdělené zmp) jsem pochopila, že každá dobrá myšlenka (idea) bývá nejprve uchopena negativně, aby následně mohla být negativita negována poznáním a tím vzkřísená původní idea (probíhá proces smrti a zmrtvýchvstání).

Pochopila jsem tedy, že na těchto stránkách je nově otevřená Michaelská škola. To tedy znamená, že náš učitel (zmp) je napojený na ducha času Michaela, který je na nebeské škole učitelem.

Démon chtěl obsazením živé bytosti AS znemožnit jejímu živému spojení s nebeskou Michaelskou školou.

Náš učitel po té, co začal působit jako řadový člen v AS společnosti, toto pochopil a rozetl gordický uzel ze vnitř a živou bytost AS unesl ze zajetí.

Já chápu, že živá bytost AS potřebuje pevné, neotřesitelné základy a tím je síla logiky myšlení. Proto musel zmp připojit k živé bytosti AS také živou bytost FILOSOFIE.

Nyní vidím, jak zmp protnul gordický uzel Zenónových aporií z venku a tím, že je rozluštil, tak uchopil v nich zauzlenou živou bytost FILOSOFIE.

Spojením obou bytostí v jednom srdci vidím vnesenouFILOSOFII a ANTROPOSOFII do srdce JANA  jehož Kristus s kříže pověřuje dokonáním toho, co Ježíš-Kristus počal. Jan přijal pod svoji střechu (do svého srdce) ženu (Maří Magdalénu), ve které se promítaly obě matky - matka Ježíše (Marie) a matka Krista (Sofie) a sama M.M. byla duší Krista.

FILOSOFIE/ANTROPOSOFIE je teprve plností SOFIE (vnitřní/vnější), kde vnitřní FILOSOFII musí každý člověk uchopit sám a vnější ANTROPOSOFII vnímat jako živou bytost nového společenství (Antroposofie je bytost sociální).

Ze sil neposkvrněnosti (sil čistého myšlení - LOGIKY - FILOSOFIE) povstává jedna éterná forma (éterné tělo zmp), která sama sebe oplodňuje a rodí neposkvrněně počatou dceru-metodiku TSO s právem veta.

V bytosti zmp vidím uvnitřněnou trojnost Otce, Syna a Ducha svatého (sestup božské moudrosti a síly do hmoty, do srdce člověka)......

Tím, že zmp vynáší obsah spojení FILOSOFIE+ANTROPOSOFIE (Filantroposofie) ven na stránky TSO, jsou poskytnuty obě mateřské schrány (Filosofie a Antroposofie) spolu s třetí dceřinou schránou (metodika TSO) k disposici každé lidské duši, která se uschopní k tomu stát se žákem této pozemské Michaelské školy.

Proces otevření této pozemské Michaelské školy vidím vyobrazený na obraze "Anna samotřetí" od Leonarda da Vinchi:

Ježíšek (zmrtvýchvstalá mravní FILOSOFIE - zdravý selský rozum uvnitřněný v lidské individualitě) sesedá z Beránka Božího vynášen silou svého vlastního úsilí budování TSO do klínu Marie (metodiky TSO). Marie spočívá na klínu Anny (ANTROPOSOFIE).

Beránek je uvolňován pro každého dalšího "Ježíška", který se svou vlastní pílí vyškrabe na jeho hřbet. Jsou to ti, kteří budou schopni žít v TSO, protože jsou v nitru neseni mravností.

Ti, kteří se stanou žáky této pozemské Michaelské školy pak svým pochopením duchovní podstaty této školy a silou vydobytou z FILOSOFIE, stanou se duchovně vědoucími spoluzakladateli TSO.

Takže se mi tímto zjevilo ono mysterium Matky, o kterém RS hovořil, že bude muset proběhnout a také bude muset být pochopeno.

Zjevuje se mi hodnota trojnosti tří ÉTERNÝCH SCHRÁN KRISTA:

1) FILOSOFIE jako individuelní  éterná schrána každé svobodomyslné lidské individuality-mikrokosmického KRISTA

2) METODIKA TSO jako éterná schrána nové lidské, spravedlivé sociální bytosti = / mezi mikro. a makrokosm. KRISTEM

3) ANTROPOSOFIE jako éterná schrána makrokosmického KRISTA

Obracím se tedy s otázkou na ostatní diskutující, zda se mohou ztotožnit s touto mojí visí, jestli je jejich srdci blízká......

Od zmp reakci nečekám, protože se tato má vise týká jeho samotného a k tomu se on sám nemůže vyjadřovat (jak již mi dříve sdělil).

Vážení, prosím o vaši reakci, protože teprve vaše reakce může tuto vizi potvrdit (případně opravit, doplnit) nebo zahájit diskusi kolem ní.

Naopak vaše netečnost (když nebudete reagovat) tuto vizi  (tak říkajíc) "zamete pod koberec".

zdraví ATREA

Děkuji za tento příspěvek, momentálně mám téměř schodné pocity s těmi, které jsem měl před rokem, když jsem četl první Steinerovu knihu Rosekruciánská duchovní věda... svými slovy bych to popsal jako klidnou skoro-extázi a pocit štěstí z naplnění Já obsahem (věděním), které dlouho hledalo a nenalézalo; a také nezměrnou silou. Váš příspěvek se mě opravdu hodně dotkl (v dobrém slova smyslu). Dále budu psát své pocity a domněnky, nemám patent na pravdu, ale budu to psát jako pravdu, protože to tak cítím...

Nevím sice jistě, zda je toto pokračování michaelské nadsmyslové školy, o níž mluvil RS (rozum mi na to evidentně nestačí), nicméně cítím, že zde jde o zatím největší přiblížení, s jakým jsem se prozatím seznámil (srdce říká ano). Možná v tom jen rozumově hledám větší stejnost a odmítám přijmout takový velký vývojový skok od doby RS...

Tedy:

Filosofii vnímám jako čistě michaelskou energii v myšlení; také filosofické směry byly vždy v největším rozkvětu v michaelských obdobích (viz Páleš). Jako by myšlení mělo novou kvalitu, kterou v jiných obdobích nemívá, jakousi průraznost, schopnost prorazit z hlubin (srdce) skutečně až na povrch = na veřejnost...

V tomto michaelském období pociťuji filosofii podobně jako Vy - jako čistý základ pro Anthroposofii, i proto si RS vybral pro inkarnaci a přinesení Anthroposofie na veřejnost michaelskou dobu. Anthroposofie nebude omezena na toto jedno michaelské období, tomu věřím a jsem si tím jistý, jde o mnohem delší proud... bude na sebe brát nové a další formy, jak bude vývoj postupovat. Dnes je ale jediným a nejlepším možným základem právě michaelská síla snesená z duchovních světů, a tou je právě zde zmíněná filosofie.

Dále vnímám, že od roku 1989 do r. 2061 působí Zachariel jako menší duch času. A Jupiterská/zacharielská energie je taktéž energie myšlení, je nejvíce propojena s myšlením. Na změnách od roku 1989 vnímám, jak myšlení získává navíc novou, další kvalitu a sílu díky přicházejícím silám z jupiterské sféry. Zachariel a Michael tak spolupůsobí v tomto období harmonicky, což jistě přispělo k dotvoření F + AS -> FAS.

FAS vnímám jako rozpracování a podepření Anthroposofie Michaelem, kdy je po 100 letech potřeba, aby uzrálo a michaelsky(-jupitersky!) se projevilo další semínko rosekruciánského proudu. Roky 1845-1917 byly ČISTĚ michaelské (Michael byl 72letým i 354letým duchem času), proto zde působil RS nejvíce. Od 1917 začalo zasahovat samaelské působení, želbohu se občas i dost nezdravě projevovalo potíráním Anthroposofie - a také v tomto roce RS začal poprvé mluvit o TSO (!). Od 1989 tak nastala výborná příležitost pro pokračování a dotvoření FAS.

V rozluštění Zenónových aporií vidím živou bytost filosofie, michaelskou sílu, jak překonává draka nepoctivého myšlení dneška. Neboli, sílu Michaela snesenou zmp na Zemi, aby se nově mohla účastnit v nitru každého člověka na zkrocení/překonání draka nepoctivého myšlení a dala tak povstat myšlení čistému. V tom pomáhá Zachariel posílením myšlení. Filosofie tak michaelovou silou povstává v srdci (Slunci člověka), aby dala ve spojení se silami inkarnace Ahrimana skutečně pevný základ Anthroposofii, vytvořené před 100 lety RS. (Domněnka: Vezme-li člověk síly Michaela, Zachariela a Ahrimana a použije zrozenou filosofii v srdci jako váhy, dovede je harmonicky usměrnit za cílem TSO.)

Éterná síla zmp spolutvoří s éternými silami RS a zachraňuje ahrimanské ustrnutí Anthroposofie tím, že jí dává nový impuls, neboli rodí FAS, z níž povstává metodika TSO s právem veta. Právo veta je ono skutečně PEVNÉ, které před 100 lety ani být nemohlo - nebyly pro to podmínky. Tím se stává TSO schopné obstát v ahrimansky NEZDRAVĚ ztvrdlém světě, protože je stejně, avšak ZDRAVĚ pevné.

Trojjedinost vnímám jako:

Otec - Anthroposofie jako základ,

Syn - vnitřní svoboda povstávající z Anthroposofie v člověku, kterého Anthroposofie přetvořila tak, že je schopen vnitřně svobodu realizovat z lásky, kterou v něm Anthroposofie zažehla,

Duch Svatý - síly čistého myšlení zpevněné Ahrimanem a povstalé ze vztahu Otec-Syn, tzn. Anthroposofie(základ)-člověk(vnitřní realizace)

Síly beránka (Cheruba v Beranu) jsou zárodečné síly, neboť znamení Berana je spojené s hlavou a následujíc po ukončujícím a obratovém znamení Ryb značí nový začátek na pouti Beran->Ryby.

Tedy, filosofie jako svobodně realizovaný mikrokosmos díky spáře metodiky TSO (spára = možnost naplnění svobody jak vnitřní, tak vnější) se konečně propojuje s Anthroposofií. Anthroposofií zde rozumím makrokosmos v tom smyslu, že ona dává možnost člověku pozvednout se z vědomí ega do makrokosmického vědomí tím, že dosáhne vědomého znovuspojení s kosmem, což předznamenává nové jupiterské vědomí (a jsme zpět u Zachariela a tím i u budoucí manvantary Země, k jejímuž dosažení metodika TSO zjevně slouží).

Proč pořád melu o tom Jupiteru? Jupiter chápu jako malé Slunce (čtvrtek je malá neděle), tedy Zachariel je s Michaelem shopen největší spolupráce, aniž by se "rušili" (jako třeba když je velkým duchem času Michael a malým Gabriel apod.)... a myšlení je stěžejní silou tohoto období, nejen proto, že v 5. poatl. období lidé svým myšlením dosahují do astrální sféry a astrální sféra září zpětně do jejich myšlení..... (v 6. poatl. totéž s cítěním a nižším devachanem a v 7. poatl. s vůlí=konáním a vyšším devachanem).

Toť můj příspěvek...

Pane JK čekala jsem od Vás reakci, ale že je tak rychlá, tak srdečná, obsáhlá a v podstatě souhlasná, mě moc potěšilo.

To, že my dva chováme stejné city obdivu a sounáležitosti s antroposofií vnímám od prvních Vašich příspěvků a Vaše ochota se setkat na nějaké akci v Olomouci mě přesvědčila o vaší otevřenosti a skutečném zájmu.

Vnímám také, že ty naše dva příspěvky vytryskly v jeden den z jednoho pramene...........

Říkáte:

"Nevím sice jistě, zda je toto pokračování michaelské nadsmyslové školy, o níž mluvil RS (rozum mi na to evidentně nestačí), nicméně cítím, že zde jde o zatím největší přiblížení, s jakým jsem se prozatím seznámil (srdce říká ano). Možná v tom jen rozumově hledám větší stejnost a odmítám přijmout takový velký vývojový skok od doby RS..."

Na to bych odpověděla, že přece zmp nebude omílat to, co RS propracoval tak dalece, že své počínání dovršil činem obětování svého, přepracovaného éterného těla ve prospěch antroposofické pospolitosti.

Vzal také na sebe karmu AS společnosti obdobně, jako Ježíš-Kristus vzal na sebe karmu celého lidstva.

RS také sdělil, že zde bude v tuto velice těžkou a rozhodnou dobu (na přelomu 2. tisíciletí) opět inkarnován aby dokončil, co začal.

Chápu to tak, že nyní pracuje zcela jiným způsobem - již ne jasnozřivým pátráním v duchovém světě (s luciferem), ale pokračuje v tom, co začal svojí Filosofií svobody. Proto pracuje čistě silami logiky (s ahrimanem) na odhalení metodiky mechanického tvoření světa.  Tím se zmp postavil na počátek božského tvoření (na počátek projevu Boha) aby vložit do spáry počátku svoji lidskou myšlenkovou bytost (ideu) TSO s právem veta (dceru M.Magdalény).

Před časem se mi podařilo odhalit v metodice TSO princip těla zmrtvýchvstání s jeho 5 ranami (svobodu, rovnost, bratrství, právo veta a stárnoucí peníze). Nyní vidím, že tato metodika vyplňuje prostor spáry roztržené opony, která byla roztržena v okamžiku smrti Ježíše-Krista na Golgotě. Jsem přesvědčena, že éterný Kristus tuto schránu naplní svým životem skrze občany TSO.

Pane JK jsem překvapena, že antroposofii znáte shruba rok a tak ji chápete a kreativně s ní pracujete, hledáte souvislosti a umíte se kultivovaně vyjadřovat.

Myslím, že nás čeká nyní práce se seznamováním lidí s metodikou TSO a takové kultivované projevy přijdou vhod.....

Nebyl jste na semináři o angelologii pana Páleše?

Pokud máte ještě zájem o setkání se zmp, mnou a ještě dvěma muži, tak mi zavolejte na tel. č.607022460.

Zkusím to domluvit......

Zdraví ATREA

Aha, tak až teď mi to zacvaklo díky Vaší zmínce o práci s Luciferem před 100 lety a Ahrimanem nyní. Víte, jak pořád ležím v Anthroposofii, tak jsem dočasně vypustil současnou dobu z hlavy a žil jsem při studiu v podstatě v době, kdy žil RS. Tento web o TSO a hlavně zmp mě však pěkně hodil zpátky do dnešní doby.. :-)

Tedy, s tím, že RS obětoval své individuální éterné tělo anthroposofické pospolitosti, souvisí to, že je-li tu znova, tak nebude pokračovat stejným stylem jako před 100 lety, ale úplně nově, navazujíc na to, co před 100 lety připravil. Jeho činnost před 100 lety byla také úplně nová a převratná (jako za dob Aristotela a Akvinského), stejně jako je teď... ano, už mi to dochází. A já se ještě natvrdle ptám, jaký že to je tedy ten nový projev rosekruciánského proudu po 100 letech... :-D

Váš příspěvek o souvislosti s 5 ranami Kristovými a pěti pilíři TSO mám někde schovaný, tehdy jsem ho ještě moc nepochopil, ale nyní už mi to začíná dávat smysl; proto se k tomu zatím nebudu vyjadřovat, ale nechám to ještě "zrát".

Na Pálešovi jsem nebyl, četl jsem jen jeho útlou knížečku "Sedm archandělů", to pro pochopení celého principu bohatě stačí, pak v tom a s tím člověk může žít a přijde na spoustu dalších věcí sám... třeba když chodí po zahradě... proto nemám ani potřebu na jeho přednášky jezdit, ač by byly jistě vynikající.. zato jsem byl nedávno na konferenci "Růže a kříž", abych trochu poznal, jak to v Anthr. společnosti chodí...

A Anthroposofii asi neznám jen ten rok, spíše cítím, že mi pomáhá ve vzpomínání na to, co už jsem kdysi znal, jinak by mě nemohla tak hluboce oslovit a doslova "chytit za pačesy"... pokud jsem správně pochopil jeden z aspektů Anthroposofie, tak ta tu není jen od toho, aby ji člověk nastudoval - jakmile s ní totiž živě nepracuje a netvoří z ní alespoň ve svém nitru - a to od začátku -, pak v člověku uschne a už to není Anthroposofie, ale jen jakési podivné vědění o světě, kterým ještě 90% lidí kolem sebe naštvete.... Je tedy pravdou, že nemá cenu Anthroposofii omílat ve stejném stylu, jak ji podal RS, je třeba ji pojmout do svého nitra (to je individuální záležitost každého), tím se postupně proměnit a začít jinak a lépe myslet, cítit a nakonec i konat :-) Prošel jsem si totiž mnoha jinými směry, ale žádný z nich neměl sílu mě proměnit, tak jsem se na ně vykašlal jako na falešné, a také proto jsem zůstal u Anthroposofie.

To setkání už jsem chtěl znova připomínat, takže děkuji, že jste mě předběhla.. Ozvu se nejdéle zítra :-)

Ví zde někdo něco o tom, jaký význam má den 27.12. z duchovního hlediska, který byl dříve nazýván dnem sv. Jana Evangelisty? Je v tom nějaká zakopaná esoterní souvislost?

Diskuse je buď pavlačovým žvaněním, při němž si každý mele to své, bez ohledu na to, co říkají jiní, nebo je nekompromisní konfrontací názorů.

Snažím se o to, aby diskuse na našem webu nebyla tou pavlačí...

V konfrontaci pak můžeme být ohleduplní nebo bezohlední. Vždy se snažím být ke každému ohleduplný. Jakmile si však přestane brát servítky, přestanu si je brát také. A právě to je okamžik, kdy oponent z konfrontace zpravidla uteče, aniž by odpověděl na otázky, které jsou mu položeny. On však nepřizná, že utekl před těmi nepříjemnými otázkámi, na které neumí odpovědět, ale řekne prostě, že s jeho protivníky nemá cenu diskutovat, protože jsou zabednění (nemají jeho úroveň), popřípadě se jednoduše „urazí“.

Tak by tomu bylo také s „noem“, kdyby mu bohužel Atrea naplno neřekla, že si ho v diskusi TSO nepřejeme a útěk mu tím neusnadnila. Na druhé straně docela chápu, že jí ty noeho kecy šly na nervy...

Kdysi dávno jsme se svým synovcem byli vyhnáni z diskuse na webu olomoucké university. Tehdy však o tom hlasovali všichni v diskusi zúčastnění (patrně profesoři)...

Máte pravdu pane zmp, neměla jsem se nechat tak unést (no ale když šlo o "milované TSO", tak jsem viděla rudě) a sama jsem to ihned pocítila tím, že se mého srdce dotkla odpověď Noeho, ale zároveň mi tato jeho reakce otevřela uši....

Náhle jsem slyšela tu bolavou dušičku, která zděšeně volá, že všude kolem je  samá "totalita", prohlášení, "výkřiky", mantry, magický vobrázky aj. devocionálie. A tato dušička hledala na těchto stránkách pomoc a pochopení a já ji vlastně vyhnala!!!!!

Chtěla jsem mu napsat, že jeho pohled na svět je otevřený jen negativitám, které pak vidí všude....

Chtěla jsem mu navrhnout aby tedy zkusil najít alespoň něco v TSO, co by se mu zamlouvalo, kdyby TSO fungovalo, ať se učí hledat kolem sebe i něco dobrého.  Jaksi se mi to ale zatím nedařilo sepsat ...........

Vyčítala jsem si, že jsem  měla být k Noe více chápavá (jak říká RS, že máme k člověku přistupovat s pochopením pro jeho názory, nevyvracet mu je).

Pak jsem si ale řekla, že tyto stránky jsou diskusní stránky hledačů PRAVDY, kde je upřímnost nutná a s tím se tu musí počítat.

Také bych Vás, pane zmp, chtěla opravit v tom, že já jsem ve svém příspěvku jasně uvedla, že mluvím jen za sebe a ne za ostatní diskutující...a děkuji za Vaše pochopení mé reakce........

Musím nyní ale také dodatečně dodat, že i když já nerozumím tomu, co chtěl Noe svými příspěvky říci, tak odpovědi zmp mi vždy mnoho daly....

Mohu za sebe říct, že každého, kdo se odváží na těchto stránkách vznést dotaz, či sdělit nějaký příspěvek, vnímám jakoby se ptal za mě a vždy dychtivě čekám na to, jak si s tím zmp  a ostatní "poradí". Je to úžasná škola........

Takže pane Noe přijměte od mne následně omluvu a poděkování za Vaše diskusní příspěvky (pokud ještě čtete tyto diskuse, ale doufám, že ano).

Jsem trochu "jednoduchá a možná i více přímočará a zřejmě i málo trpělivá" a tak nevím často z takových heslovitých narážek, o čem je řeč a pak se přímočaře ptám.....

Zdraví ATREA

Co je pravdy na tom, že člověka v jeho 28 letech propouští jeho Anděl...? A proč zrovna v 28 letech, na konci čtvrtého sedmiletí, když Já je plně "narozeno" už ve 21 letech? A jaký toto "propuštění" má význam? Lze to chápat tak, že i poté se můžeme na svého Anděla obracet pouze ze své svobodné vůle a sám už nám nepomáhá, nebo už tu není ani tato možnost..?

Duální svět relativních projevů umožňuje člověku vývoj ke svobodě, protože mu dává možnost volby mezi dobrem a zlem. Proto má každý člověk od narození také dva průvodce, v podobě dvou andělů. Křesťanské církve mluví jen o luciferském andělu světla, zatímco pohané nluvili o ahrimanském andělu temnoty, kterému například Sókratés říkal „daimónion“. Staří Slované mluvili o „černobogu“ a „bělobogu“.

Podle karmy měl na příslušného člověka vliv především ten, či onen anděl. Pokud byl člověk orientován na jednu z těchto stran, nemohl být svobodný, tak jako nemůže být svobodný volič některé politické strany.

Svoboda je uprostřed mezi dobrem a zlem. Právě tady se rodí lidské já, které, uhájí-li své centrální postavení, nebo ho po ztrátě opět najde, se vyvine v duchovní Já (v Krista v nás), jenž je pravým nositelem svobody.

Právě ve 28 letech by lidské já mělo plně dozrát ke schopnosti svobodné volby a také zvenčí by se mu mělo dostat možnosti svobody (pokud se této možnosti samo nezřekne)...

Protože andělé svobodní nejsou, musejí uvedené skutečnosti respektovat.

Lidé, kteří ve svém vývoji ke svobodě nedospěli, se k jednomu z odstoupivších andělů znovu vrátí...

Děkuji, dva Andělé, to je pro mne úplná novinka... takže tedy, mluví-li někdo jen o jednom Andělovi jakožto průvodci člověka a zobrazuje-li ho jako světlou bytost, jde vždy o toho luciferského? A když tedy člověka vede jeden luciferský a jeden ahrimanský, kde pak jsou ti dobří? - myslím tím normálně vyvinutí, neopozdilí, nepadlí...

Nyní mi to ale už v souvislosti se svobodou začíná dávat smysl. Mluvíme-li tedy o Andělech, je úkolem člověka se od nich po 28. roce osvobodit, aby mohl realizovat své duchovní Já. Do 28. roku tedy dnes každý potřebuje duální andělské vedení (kromě těch, kteří se již osvobodili) a počínaje 28. rokem je toto vedení už víceméně na škodu, protože člověk se opožďuje v uchopení svobody...?

Ještě jedna věc - jak mám tedy chápat to, že "Anděl nad námi nese naše duchovní Já (manas)"? Stanu-li se tedy svobodným - kdykoli počínaje 28. rokem -, už ho nemusí "nést", toto duchovní Já pronikne do mě a Anděl si pofrčí za jinými úkoly? A který z nich ho tedy nese, oba nějak napůl?

A co se týče působení Andělů do astrálních těl lidí (v duchu volnost - rovnost - bratrství), kteří takto do astrálních těl lidí působí? Má to souvislost s tím vedením člověka, nebo to je jiný vliv..?

V popisu práce andělů (synů přísvitu = na rozhraní světa a temnoty) je doprovázet jednotlivého člověka podobně, jako je japonská loutka „kabuki“ vedena dvěma loutkáři. Světlý je luciferský, tmavý ahrimanský (přestože v Japonsku jsou všichni loutkáři žlutí)...

Na příkladu Sókrata jsme si ukázali, že i ahrimanský daimónion může být dobrý. Charakter mu dává člověk sám (jeho karma)...

Stranou jeviště (nad hlavou kabuki) je ještě třetí osoba, která předčítá slova kabuki (anděl Slova nese Duchovní Já)...

Dosáspěje-li člověk v 28 roce ke svobodě, je pro něj jakékoliv vedení nežádoucí a nesnesitelné...

Duchovní Já (Kristus v nás) je darem Krista. Bez tohoto daru by se člověk musel spokojit jen se svým egem (více méně zušlechtěným) a nemohl by ve svém vývoji dál pokračovat. Jecho Duchovní Já tedy musí být někde někým vyšším „vyrobeno“. Kristus je Avatar, takže jeho těla (éterické, astrální a Já) lze rozmnožovat a rozdávat zralým lidem...

Anděl, který naplní své poslání, postupuje ve svém vývoji dál v hodnosti archanděla, tak jako archandělé v hodnosti Archai atd...

Vnímavý člověk může být podle své zralosti inspirován také jinými duchovními bytosmi vyšších hierarchií, ale také zemřelými lidmi, či bytostmi démonickými...

Děkuji za objasnění, tak už si s nimi snad konečně budu rozumět a více tahat za provázky... :-)

Není určitě náhodou, že toto osvobození (nebo spíše možnost osvobození) spadá do období života, kdy je člověk nejvíce vzdálen duchovnímu světu (daleko od inkarnace a za normálních podmínek daleko do exkarnace). Začínám si totiž dávat dohromady změny, které se v tomto slunečním období dějí (zatím převážně sobecky, jelikož mě to teprve čeká)...

28 let - to, co jsme teď probírali

29,5 let - dokončení oběhu Saturnu v lidském životě

33 let - "Kristova léta"

35,5 let - polovina 71, tzv. patriarchálního roku, který úzce souvisí s kosmickými rytmy dle RS (Platónský den - 25920/365,25 = 71)...

Zrovna teď jsem totiž svědkem dost radikální proměny kamaráda, který letos oslavil třiatřicetiny. Nutno říci, že je to proměna k lepšímu v mnoha směrech - začíná mít zdravější náhled na život, opustil mnohá "pozlátka", za kterými se dříve honil, více si cení pravdy, spravedlnosti, opouští destruktivní vztahy, začíná si uvědomovat smysl svého života... je velice zajímavé to pozorovat...

Trochu jsem si zahrál na detektiva s mapou,wikipedií a Google překladač a trochu podrobněji jsem si prošel názvy míst, ulic, kde se odehráli útoky, předpokládám, že každý čin i odporný zločin, odehrál li se na konkrétním místě, tak zde jistě bude spojitost. Snad každé místo a každý čin má svůj význam, obzvláště když je kýmsi sdělován celému světu.

1.útok -výbuch ve 21.20.,21.30.,21.53 u stadionu Stade de France,v Saint Denis, takové město ve městě, v severní části metropolitní oblasti Paříže, zápas Francie vs Německo, tam bylo evidentně v plánu největší krveprolití (není takovéto veřejné krveprolití vlastně veřejný satanistický rituál?), což se naštěstí nepovedlo, jeden mrtvý člověk a 3 vraždící primitivové (nezasahla zde už tzv.vyšší moc?) ... Avšak, co by kamenem dohodil od stadionu je jedna z nejvýznamnějších památek celé Francie ; katedrála svatého Denise (též Diviše) , patrona města Paříže i celé Francie. Dle legendy byl pro svou víru sťat (oblíbený druh popravy těch fanatiků...), ale k úžasu přihlížejících vstal,vzal svou hlavu do rukou a nesl ji pryč a až po chvíli padl k zemi a na tom místě stojící katedrála... Stavba sloužila výhradně ke korunovaci královen, králové byli korunováni v Notre Dame. Dále je katedrála pohřebištěm téměř všech králů co vládli Francii od 5. do 18.stol.. (To už vypadá jako útok na křesťanské kořeny celé Francie, ti kralove byli pokřtěni?  Vím, že přímo katedrála nebyla cílem útoků, zřejmě proto, že dychtící po krvi hledali co nejvíce obětí, ale její blízkost nemohla být náhoda).

2.útok, ve 21.49. V clubu "bataclan",překladač mi ten název pořád dával do podstatného jména "Attirail",což je v překladu "vymoženost", (jako že nastává nová doba s vymožeností veřejných satanských-krvavých rituálů?). Když jsem název rozdělil na ba ta clan, přeložilo to jako "to místo bylo c lan "... Zrovna hrála kapela "Eagles (orli) of death (smrt) metal (kov,nebo též metál jako vyznamenání - oni se pak v klanu navzájem vyznamenávají za své úspěchy...? )  Oficiálně je podnik pojmenovaný podle Offenbachovi operety Bataclan (spiklenci z Ba- ta-clanu, tak doslova francouzská wikipedie),jedná se o satiru, děj se odehrává v Číně, v císařském paláci, kde stráže -spiklenci a jejich hlava, šéf stráží Ko-ko-ri-ko, (to zní jako kykyriký -Kohout,Francii se říká "země galského kohouta"...) chtějí sesadit z trůnu císaře. Všichni jsou francouzského původu, to zjistí, když se prokecnou a začnou mluvit francouzsky, no a nakonec se všichni vrátí do Francie... (přímo děj té opery poukazuje na nějaké zákulisní čachry v lóžích, které za tím stojí?  Tohle ti teroristé nemohli tušit, oni k těm útokům byli použití, pro své slabé sebevědomí, tak slabé, že si je mohli půjčit ahrimanské,či už snad asurské bytosti? ) ...

3.útok ; bar La Belle Equipe, v překladu ; krásný tým, družstvo (to jsou až tak sebestřední, že by se tím nejraději pochlubili rovnou v televizi?  To družstvo -jako klan (ba ta clan), nebo tým hrdlořezů, kteří k tomu byli použiti?)

Tento bar se nachází na ulici, resp.na rohu ulice "Rue de Charonne ", rue zn. ulice, tzn. Cháronova ulice, Charon, převozník do říše mrtvých, syn boha věcné tmy Ereba a bohyně noci Nykty,  týž jméno nese největší přirozená družice Pluta... Ulice se nachází v Quartier de Charonne -80.administrativní čtvrť v Paříži. Též je v téže ulici ne-přestupní  stanice metra 9.a 11. Pařížského obvodu (To je narážka na 11. Září 2001?)...

4.útok v pizzerii Casa Nostra na Rue de La Fontaine au Roi - ulice královské fontány - pojmenována dle bývalé fontány ze 17.stol.,která byla napájena z pramenů na návrší Belleville.Ulice vstoupila do fr. dějin, když zde během tzv.pařížské komuny odolávala poslední barikáda komurandů, která padla 28.5.1871...I další útoky s menším počtem obětí (nejvíce bataclan -112) se odehráli v rohových restauracích, barech či kavárnách, vždy na rohu bloku domů. V Paříži shora ty ulice vypadají, jako když se rozkrojí dort a kavárny na hrotech těch trojúhelníků směřujících do středu jsou skoro všude.Pokud se ten střed pojme z individuálního hlediska, pak se útoky směřující ke středu mohou jevit jako útoky na samou podstatu lidství, na lidská "já", který ty polozvířata na tak specifických místech fyzicky de facto trhají na kusy, když se tam odpálí -to už se začínaj projevovat Asurští démoni ve fyzičnu skrz "svoje lidi", tj. satanistický klany a tito jim rekrutují z blízkého východu nádoby, které posednou Asurští démoni, lze to takto chápat?  A pokud tito satanisté budou vládnout do konce 5.poatl.doby,tj cca do roku 3600,kdy má nastat válka všech proti všem, tak s razancí, s jakou nastupuje zlo už teď, co tady zbyde za sto let?  Neurychlilo se to celé tak,že ta válka všech proti všem bude dřív, mnohem dřív?  Ty datumy dle R.S. jsou pevně platné?  Když společnost uzraje pro určitou událost dřív, tak se stejně čeká na datum?  Neurčuje právě zralost lidstva to,kdy co přijde?

Hodně zajímavé souvislosti, díky za ně. Osobně si myslím, že zde už Asurové ve hře jsou. Koneckonců, od doby, kdy se stáhli dobří Duchové osobnosti, je čím dál větší prostor pro působení těch zlých = Asurů.

Vaše datace války všech proti všem nesedí - ta by měla nastat až na konci poatlantského eonu, tedy kolem roku 7893. Naše pátá poatl. epocha je 1413-3513, šestá poatl. je 3513-5733 a sedmá 5733-7893. Měl bych ale na paměti slova RS, kdy dával na srozuměnou, že "to, co pochází od dobrých bohů, se dá v čase posouvat tam a zpět", tedy nelpí se tu na přesných datumech, tzn. je to takové "pár let sem a pár let tam" a jen to, co pochází od ahrimana či lucifera, má i v dlouhých předpovědích pevné časové určení - při takových pevných předpovědích do daleké budoucnosti dochází totiž k vyloučení svobodného faktoru lidí... časová určení epoch ale i tak přesně být mohou, řekl bych, stále má vliv mnoho kosmických faktorů, které předělat nejdou.

V knize P. Archiatiho o světových náboženstvích jsem narazil na zajímavou myšlenku ohledně islámu. Islám jako měsíční náboženství (pocházející od padlých gabrielských duchů) bylo prý vytvořeno jako záchrana lidstva před předčasným rozvinutím duše vědomé na dvoře Hárúna ar-Rašída. Islámem se tamní snahy o předčasný pokrok utlumily... (viz abstrakce islámu)... mno a dnes je situace taková, že - dle RS - celá naše věda je v podstatě muslimská (díky vedoucím vědeckým kapacitám, které v předchozích inkarnacích zakládaly a šířily islám - Bacon z Verulamu, Darwin, Laplace,  apod.) Je to vidět především na té abstrakci. Další věc je ta, že vždy, když nezdravě zesílí islám, poukazuje to hlavně na jednu věc: totiž na tu, že islám jako odrazem ukazuje křesťanské Evropě její vlastní selhání a slabost... neboť měsíční světlo pochází od Slunce (křesťanství)... ač se to může zdát nepravděpodobné, tak muslimové hledají v Evropě svobodu a lásku, kterou by díky (esoternímu) křesťanství měla mít, jenže ona ji nemá... islámské náboženství svobodu přímo vylučuje (islám operuje pouze se všemohoucností Otce a Syna i Ducha vylučuje), tam se tedy svoboda zrodit nemůže, musí se zrodit v Evropě (zde je jak aspekt Otce, tak i Syna a Ducha Svatého). A když k tomu stále nedochází, tak holt muslimové útočí....

Přesněji řečeno, dvůr Hárúna ar-Rašída byla jen viditelná špička ledovce, zvaného akademie v Gondišápůru...

Jo, tu akademii jsem měl na mysli, ale kdo si má pamatovat ty všechny názvy... leda nějakej atlanťan.

Výborná studie (bádání)!

Satanisté (černí mágové) takto skutečně uvažují a plánují své zločiny (včetně jen fingovaných). Skutečně k tomu využívají (a to dlouhodobě s předstihem) numerologii a jiné, jim známé okultní praktiky...
Razance satanistických útoků odpovídá možnostem, jaké jim jejich oběti poskytují...

Vše (vývoj čehokoliv) lze nějak zpomalit, či urychlit, včetně války „všech proti všem“. Proto tato válka nemá přesnější datum. Je jen na lidstvu, do jaké míry vytvoří enklávu skutečně svobodných, která do této války nebude nutně (nesvobodně) zatažena...

Ještě jedna poznámka s pár švestičkama ze zahrádky...

I pokud se lidské tělo roztrhá na tisíce kousků, lidskému Já to pranic neublíží. Rád bych se v této souvislosti zmínil o něčem, na co jsem přišel až v souvislosti s indigovými dětmi. Pokud lidská individualita prožije několikrát za sebou nepřirozenou předčasnou smrt (pád skály, úmrtí při nějaké katastrofě apod.), tak se tyto zkušenosti a zážitky mnoha předčasných úmrtí v duchovním světě transformují v silnou touhu pomáhat lidstvu... chci tím říct, že nelze vidět všechny ty útoky a masové vraždy jen černě, na druhou stranu je tímto nelze omlouvat.

Všechny ty útoky a masové vraždy je třeba vidět jen černě. Idnigové děti (ty pravé nikoliv ty mediálně představované) jsou produktem až následného "obracení zla v dobro"...

... a ještě jsem to napsal špatně, omlouvám se. Je to (prý) takto: Mnohonásobná předčasná úmrtí mívají za následek to, že se individualita pak narodí s více uvolněnými nadsmyslovými články od těla fyzického, především má volnější spojení mezi éterným a fyzickým tělem, což je jednak zdrojem "nových" schopností (zesílená empatie, telepatie, nahlížení do minulých životů, karmy, zření aury apod...), a druhak to posiluje vědomí typu "nejsem svým fyzickým tělem". Taková předčasná úmrtí mají tedy velký smysl i v tomto směru... (ještě pak je tady ta věc, že éterná těla mladých lidí s mnoha nespotřebovanými silami jsou v rámci spirit. ekonomie silou, která pomáhá inspirovat vynikající génie). Co jsem ovšem vyrozuměl, toto neplatí pro násilné smrti (vraždy aj.) a sebevraždy - což je vcelku pochopitelné...

V téhle souvislosti si ještě vzpomínám na jednu přednášku RS z cyklu Kosmická a lidská metamorfóza, kde zmiňuje, že člověk prožije "setkání" s Otcem pouze jednou za život, a to zhruba po době jednoho oběhu Saturna (mezi 29,5 a 33 lety) a pokud zemře dříve, než v jeho životě stihne oběhnout Saturn, setká se s Otcem v hodině smrti, což dá člověku mj. mnohem více síly působit po smrti z duchovního světa na Zemi...

noe: „...jen se snažím o popis (MĚŘITELNÉ!) REALITY.“

zmp: „Já se jen snažím říci, že součástí „měřitelné reality“ jsou také omyly, iluze, klamy, křivosti, podvody, lži atd...

noe: „Ale já Vám právě naopak snáším důkazy, že něco realizovat LZE...“
V předchozím bodě vyjmenované součásti reality lze všechny realizovat, o tom není sporu. Jejich realizování však nepokládám za poctivé, morální, mravní, za dobro.

Například, mezi vašimi špagáty na povrchu glóbu, stínem abstraktního trojúhelníka na něm, či ohýbáním dřevěného trojúhelníka přes koleno není v principu naprosto žádný rozdíl.

„Zařezávat provazy do země“ by jste měl Vy. Já to dělat nemusím, protože nikoho neeuklidovskou geometrii neoblbuji.

Předpokládal jsem, že si na místo mého „podezřelého kružítka“ dosadíte své „hanácké špagáty“ s nímž lze na povrchu Zeměkoule vykouzlit „neeuklidovský rovník“ se dvěma středy na obou pólech...

Máte-li pocit, že jsem na něco důležitého nereagoval, nic se neděje. Prostě mi to prosím zopakujte. Patrně jsem něco přehlédl. V žádném případě se reakci na podstatné věci nevyhýbám, jak je to u některých diskutujících chronickým zvykem...

noe: „Já ale nenapadám ani neposkvrněné početí, ani množení chlebů, ani chůzi po vodě.“

Chápal bych, kdyby jste „nerealizovatelností“ zpochybňoval tyto věci. Nechápu však, jak můžete nerealizovatelností zpochybňovat nejkratší možné spojení (přímku, úsečku) mezi dvěma geometrickými body...

Stínová iluze neeuklidovského trojúhelníka:

Vyneseme euklidovský trojúhelník (například nějaký obrovský dřevěný školní) vysoko nad stratosféru Země, na jejíž zakřivený povrch se promítne jeho neeuklidovský stín. Tento názorný příklad jsem převzal z rádoby „učebnice“ neeukl.-geometrie jednoho věhlasného akademika...

Neeuklidovský zemský poledník:

Vezmeme noeho dva „hanácké špagáty“ a zapíchneme je jedním koncem do zemském pólu (každý do jiného). Opačné konce obou špagátů spojíme na zemském rovníku a do jejich spojení připojíme tužku. Krouživým pohybem tužky nakreslíme přes „euklidovský rovník“ „neeuklidovský rovník“, který má dva středy (póly) a dva neeuklidovsky zakřivené poloměry (špagáty), v délce čtvrtiny zemského poledníku...

Euklidova „sci-fi plochozem“ je geometrická rovina daná libovolnými třemi body v prostoru, tedy nijak nesouvisející se zakřiveným povrchem Zeměkoule, jak se domníváte. Na třemi body určené ideální geometrické rovině se odehrává veškerá pravá (ideální) geometrie. Tyto geometrické ideály nelze v pozemských podmínkách přesně realizovat, protože tu vždy budou relativní nepřesnosti (křivosti), k nimž ideální euklidovská geometrie nepřihlíží, prostě proto, že je ideální.

To například znamená, že geometricky nejkratší cesta z Olomouce do Zábřehu nevede po trati č. 270, ale jako přímka v ideální rovině (chcete-li, například durchumdruch Mladečskou jeskyní). Takové ideální podstaty je prosím pěkně také „geometrický trúhelník“! Vaše „sférická trigonometrie“ s tím nemá co činit. Budete-li však na ní trvat v euklidovské geometrii, nemohu Vám to přirozeně zakázat, mohu jen přát šťastnou cestu do neuklidovského blázince...

Mluvím-li o oblbování „neeuklidovské geometrie“, nemusíte to brát osobně...

Euklidova geometrie je ryze ideální a tato idea je snesena na Zem ze světa idejí, tj. z duchovního světa.

Neeuklidovská geometrie však zcela naopak vnáší zemské poměry (materialismus) do ideální geometrie. Tak křiví ideální rovinu v nerovinu, geometrické body vydává za tělesa či celá města, nejkratší geometrické spojení geometrických bodů v podobě geometrické úsečky vydává za koleje či špagáty (kery drhnó jak sviňa), a euklidův geometrický trúhelník vydává za jakýsi „rovinný trojúhelník na povrchu Zeměkoule, jehož existence prý byla již mnohokráte empiricky ověřena“ atd.
S takovou by mě nepřekvapilo neeuklidovské učení, že sama idea (myšlenka, pojem) váží 15kg-frarenhaita...

Uvedené materialistické nesmysly pak obhajuje následujícími pseudo-argumenty.

Například:

- „Geometrie, kterou do nás vtloukli ve škole, nemusí být univerzální a vždy vhodná a pravdivá.

- „Co když "pravá (ideální) geometrie" se odehrává jako na potvoru právě na ideální kulové (sférické)?

Tyto vzdoro-argumenty popírající ideální geometrii jejím materialistickým překrucováním nakonec dopletli i Vás samotného: Nejdříve svými špagáty sestrojíte na povrchu Zeměkoule rovnostranný trojúhelník s úhly 90° stpňů namísto 60°, vzápětí tvrdíte, že na kulové ploše dostaneme trojúhelník se součtem úhlů 180°, abyste nakonec „upřesnil“, že by muselo jít o "kouli obrácenou naruby", o hyperbolickou plochu...

Konečně proč né, když věříte na Hilbertův prostor a jiné prostory typu proměnlivých mraků, „vznikajících z ničeho" (patrně neeuklidovská fyzika).
Dokonce jste tak neueklidovsky zmatený, že přeji-li Vám šťastnou cestu do neeuklidovského blázince, tak s ní prý mám problém já, nikoli Vy. Já tam přece nebydlím.

Konec konců, jak by Váš přístup ke světu idejí neměl být „šílený“, když pro Vás možná i "bohové musejí být šílení". Patrně namísto hodin geometrie jste školní čas trávil za školou někde v kině.

Mám mám smysl pro srandu, ale do geometrie ji nevnáším...

Trosečník se s domorodci domluví velmi snadno, zejména o pojmu sluníčkář. Stačí přece tento pojem „vydefinovat“, to je „vymezit“. Né?

Protože ctím právo člověka na svobodu (včetně možnosti lhát) nikomu nic nezakazuji. Kdo tvrdí, že něco takového dělám, ten prostě lže...

Kdo „předefinuje“ (= překroutí) od nepaměti vžité znaménko (+), ten fakticky lže, za účelem oblbování druhých. Zdrojem mého postoje je snaha poznávat pravdu a nikoho neoblbovat matením (přežvýkaných) pojmů.

Pokud někdo můj postoj pokládá za blábol, má na to právo a nemusí se mnou diskutovat. Pokud to však druhým vnucuje, pak atakuje jejich svobodu:

Tom: „Chápu, že pro některé diskutující stačí, když zmp do svých tvrzení vloží slůvko "skutečně", a rázem je pro ně tabu to zpochybňovat, já se však mezi ně skutečně neřadím.“

zmp: Toto je názorná ukázka „kantorského okřikování“, napadání svobody myšlení jiných...

Tom: „...platí, že když si něco nadefinujeme (tj. vymezíme), je to pro nás v danou chvíli základem k dalším úvahám. Tento základ v ten moment nemá smysl bourat, neboť bychom nemohli dále stavět.“

zmp: Pro mě je například základem, který „nemá smysl bourat“ znaménko pro sčítání plus (+). Tom ho však bezskrupulí bourá, protože on si ho prý může kdykoliv „předefinovat“.

To, co je naopak základem pro Toma, to nesmí bourat nikdo, ani zmp.

Zkrátka se tu tvrdí: Svoboda je jen pro Toma a jeho akademické kamarády. Zmp samozřejmě takovou výsadu nemá, protože s nimi nesouhlasí...

Tom: „...pojem "definitivní" se k "definici" vztahuje jen v rámci jednoho takového cyklu (ve smyslu, pro tento cyklus je to neměnné, tj. pevně dané) a nikoli absolutně, jak se nám tu snaží naprosto neodůvodněně namlouvat zmp.“

zmp: Takový „cyklus“ je nutně jen ten úplně poslední, konečný! Jinak by přece nemohl být „definitivní“. Pojem „absolutní“ sem vsunul demagog...

zmp: Následek „matematicky striktního vymezení „+“ pojmem "operátor": 1 + 1 = 1...

Hedat v tom hned konspirace je prý přinejmenším nerozumný přístup. Za rozumný přístup tu máme patrně pokládat „odevzdanou víru ve vědomou lež učeného akademika. Jinak prý by mohl být nevěřící možná upálen za čarodějnictví...

Tom: „Osobně na dilataci času nevěřím, ale na rozdíl od zmp nebudu na základě své nevíry něco Einsteinovi podsouvat, aniž bych se důsledněji seznámil s tím, co říká.“

zmp: Podsouvání se tu Tom hned vzápětí skutečně dopustil slovy: „...pokud vím, tak řekl spíše... atd.“ Tom si to přece může dovolit, neboť ač tu není „expertem“ (jak sám praví) přece to ví. Né? Také ví, že zmp se s tím, o čem mluví zásadně neseznamuje...

zmp: Že se Tom skutečně uchyluje ke „kantorskému okřikování“ (ne-li k zesměšňování) předvádí i nyní (viz hned první jeho citát).

Zde přece nestačí říci: „Já o kantorském okřikování vůbec nemluvil“. Zde je třeba se takového chování zdržet!...

zmp: Na pojem „předdefinovat“ Tom samozřejmě nepřistoupil. Od totiž dobře ví, že mezi „předdefinovat“ a „definovat“ nelze klást rovnítko.

Za „důkaz“ správnosti pojmu „vymezovat“ (ve smyslu "dokazovat") tu máme pokládat neustálé opakování tohoto pojmu stále dokola. Takto si Tom patrně představuje svůj „definitivní soud“ (srovnej "Poslední soud")...

Mně tedy nepřijde, že by jeho práce potřebovaly jasnější řád; vše, co jsem zde na stránkách dosud četl, mi přišlo dobře srozumitelné, nenašel jsem nic, co by mě zbytečně zamotávalo nebo z čeho by povstávalo více otázek než odpovědí. Potřebu "jasnějšího řádu" jako Vy u jeho prací tedy nemám - spíše si myslím, že by potřebovaly být jasněji pochopeny před tím, než se začne kritizovat podle odlišného metru... Steinerovy spisy taky mnoho lidí odmítne jako náročné nesrozumitelné čtení plné bludů, těžko je však napadne, že to není vina těch spisů...

A upřímně si nemyslím, že by toto slovíčkaření proložené hádáním a okřikováním (ač nepřímým a vnitřně nepřiznaným) a nucením odlišné logiky druhým mělo nějaký pozitivní vliv. Svou hlavní motivaci jste na závěr tohoto příspěvku sice uvedl, ale nikde ji tam nevidím projevenou...

„Odvolávám, co jsem slíbil a slibuji, co jsem odvolal!“ (Pyšná princezna)

V předchozí reakci jsem namísto „vymezovat ve smyslu definovat“ omylem uvedl „vymezovat ve smyslu dokazovat“...

Tom: „Doteď netuším, o jakém okřikování je řeč.“

zmp: Netušit lze dvojím způsobem:

- Protože skutečně netušíme.

- Protože tušit nechceme, přestože je nám naše okřikování doslovně ocitováno!

Že zdrojem Einsteinova tvrzení „1 + 1 = 1“, je Einsteinova Teorie Relativity, jsem výslovně uvedl (na tomto webu dokonce mnohokrát):

Einsteinova slavná „rovnice“: 1c + 1c = 1c (c = hraniční rychlost světla).

Lidé, alespoň poněkud obeznalí s matematikou, si snad povšimnou, že tu jde v pravdě o „ne-rovnici“!

K uvedeném přejmenování nerovnice na „rovnici“ došlo (pokud vím) jaksi jen tak beze všeho, bez jakéhokoliv matematického „předefinování“.

Protože celou „Teorii relativity“ tu citovat nemohu (uvádí spoustu „mate-matických důkazů“ své údajné pravdivosti), musím tu na čtenáře apelovat, aby se s ní laskavě seznámil, nechce-li se tu s Tomem spokojit jen s „vymezením pojmu“, že si vymýšlím...

Slovy „pokud vím“ uvádíme, že vedle toho, co nevíme, něco přece jen víme. Tím „připouštíme možnost omylu“ jen na tu část, kterou nevíme. Připouštíme-li možnost omylu také na tu část, kterou víme, pak o dané věci nevíme vůbec nic. Lépe bychom tedy udělali, kdybychom v této věci mlčeli. Nemlčíme-li, pak nutně Einsteinovi něco podsouváme.

Existuje ovšem akademická možnost, jak se z věci vykroutit: Stačí jen předžvýkaný pojem „pokud vím“ nějak předefinovat...

Tom: „Co na tom, že si to někdo předefinuje?

Jen je třeba to uvést v úvodu své práce.

Nemám natolik zkostnatělý přístup k používání symbolů, abych komukoli zakazoval, jak naloží se symbolem +.“

zmp: Svůj „nezkostnatělý přístup“ předvádí Tom tím, že své předefinování „+“ na „operátora“ nám „v úvodu své práce“ neuznal za vhodné dodnes sdělit. Podobně jako nám dodnes dluží vysvětlení (nejlépe definici) pojmu: „přes to nejede vlak!“ atp.

Hlásat zásady je „teorém“. Sám se jimi řídit je „problém“.

Odtud také Tomovo odmítnutí pojmu „před-definovat“, protože prý předložka „před“ „neobsahuje časové vymezení“.

Vyhýbat se problémům je lidské.

Proč se tedy nevyhýbat odpovědím na nepohodlné otázky, jež jsou nám výslovně položeny? Např.

- „proč mám předpokládat něco o pojmu který je již vymezen?“

- „jak může být ve vymezeném pojmu něco nevymezeného?“

atd., atd., atd.

Protože k vyhýbavé nedůslednosti (vpravdě k nepoctivosti) mají i v dialogu sklon celé „miliardy lidí“ (na jejichž pravdu se Tom odvolává), jaký div, že „lidé pro vrtochy nějakého zmp skutečně nemají pochopení“...

Einsteinova slavná „rovnice“: 1c + 1c = 1c (c = hraniční rychlost světla).

Co stačí, to stačí!

Komu nestačí, co stačí, tomu nic nestačí!

Tomošita tvrdí, že to závisí na libovůli definujícího...

Reálná matematika (vč. reálné geometrie) nás může, byť jen abstraktně, přivést k porozumění relativní podstatě světa v němž žijeme. Proto se Ahriman snaží reálnou matematiku zmást (překroutit) a nahradit ji v našich hlavách nereálnou „matikou“ (mate-matikou), abychom realitu nemohli pochopit.

Obdobně si počínají naši ahrimanizovaní politici, kteří nám například zmatou (překroutí) podstatu křesťanství („pravý“ křesťan musí „pomáhat“ jak mu my předepíšeme, nikoliv jak chce on sám.). Jakmile jim na to „křesťané“ skočí (díky akademickému státnímu školství), jejich obrana na tomto zmateném základě ztratí pevnou půdu pod nohama (nemá nijakou šanci)...

Základem matematického pojetí reality (vnější/vnitřní) je jednotka (1)! Na vnější straně se mnohost jednotek (1,1,1...) skládá (sčítáním) v jednotu (3...), na vnitřní straně se jednotka rozkládá (dělením) na mnohost zlomků (1/3, 1/3, 1/3 ...).

Naznačíme-li jednotu mnohosti (jednotek, či zlomků) obecné (nekonkrétně) písmenem „X“ a mnohost „1/x“, dostaneme následující představu:

vnější/vnitřní = X / 1/x

Vnější jednota mnohosti jednotek tedy vzniká skládáním (sčítáním) jednotek, zatímco vnitřní jednota mnohosti (zlomků jednotky) vzniká rozkládáním jednotky (dělením).

Tzn., že základní jednotka (1) nevzniká rozkládáním vnější „jednoty mnohosti jednotek“, ani skládáním z vnitřní mnohosti zlomků.

Co z toho plyne?

Jednotka (1) je nutně stvořená!

Mnohost jednotek je dána rozmnožováním první jednotky v řadě!

Kdo je pak zodpovědný za skládání a rozkládání?

vnější duch / vnitřní duch = relativní projevy ducha (/) Stvořitele...

Z takové reálné matematiky se mohou ahrimanští (akademičtí) mate-matici doslova zbláznit. Patrně právě proto nikdy nevyřešili žádnou z aporií Zénóna z Eleje a zuby nechty v tom budou bránit jiným...

Nemám v úmyslu nikoho napadat a proto nechápu na základě čeho a kým se cítíte být napaden...

Nerozumím slovům: „Sice jste mi nijak nevysvětlil, proč dva polárníci vyšedší pod pravým úhlem narazí oba na poledník kolmo...“

Cituji: „O "neeuklidovské čtvrtině zemského poledníku" nic nevím...“

Člověk by se měl cítit zodpovědný nejen za to, co říká, ale také za to, co z jeho řeči vyplývá. Tomu se říká důslednost (poctivost) v řeči.

Promítáme-li trojúhelník (vrháme jeho stín) na povrch Zeměkoule tak, aby vznikla pokřivená stínová iluze „neeuklidovského trojúhelníka“, pak můžeme týmž způsobem zakřivit také poloměr rovníku do podoby čtvrtiny zemského poledníku, zejména když jsme ten „rovník“ vytvořili neeuklidovskou cestou. Ač si vždy důsledky svého počínání neuvědomujeme, přesto nemůžeme poctivě tvrdit, že o tom nic nevíme, že s tím nemáme nic společného.

Není pravdou, že „nevědomost hříchu nečiní!“ (nadůslednost myšlení je hříšná a je příčinou snad všech neštěstí, jež si lidé svým následným konáním navzájem způsobují)

Vaše slova: „trvám na tom, že ony 3 body jsem spojil opravdu prakticky nejkratšími možnými provazy“ nejsou pravdivá. Kdyby jste skutečně chtěl ony 3 body na povrchu Zeměkoule spojit nejkrašímy provazy, pak by jste musel pro ty provazy prokopat na povrchu Země tunel...

Nechci Vás obviňovat z nepoctivosti. Přijímáte-li však za svou neeuklidovskou geometrii, pak s ní přijímáte za svou také její nepoctivé myšlení, její nepravdivost, její satanistické vytáčky. Nelze-li tu něco realizovat, pak volte jiné důkazy pravdivosti svých tezí (důkazy který realizovat lze).

Vyvracet realitu její nerealizovatelností, je zkrátka „nepoctivé myšlení“...

Nerozumím také slovům: „(Na poslední otázku reagovat nebudu, bratrovražedné boje vznikají ajncvaj, "vo tom ani člověk neví, jak se mu to stane"...)“

Pokud jsem někde použil slova, jimiž se cítíte být napaden, pak mi je prosím ocitujte, abych pochopil, že jsem tak skutečně učinil, abych se mohl za to omluvit a příště se tomu vyhnout. Nic takového jsem nesledoval a ať koukám jak koukám nic takového nikde nenacházím.

Často se v diskusi stává, že se oponenti (zejména typu „kantor“) cítí být uraženi jen proto, že byli „přehádáni“. Toto však nepředpokládám za Váš případ...

Cituji: (Škoda však, že i zde, kde nám jde o SLOVO, čeština občas poněkud trpí...)

Předpokládám, že SLOVEM míníte Loga (Krista), nikoliv tzv. "literu slova" na rozdíl od "ducha slova". Stojíte-li na pozici SLOVA, tak nestojíte na pozici "falešného positivismu", ale nazýváte věci pravými jmény ("vyženete penězoměnce z chrámu!"). Například nazvete lež prostě lží atd...

!!!

Děkuji... tímto příspěvkem jste nahradila mé znechucení nad zmíněnou diskusí klidem a radostí. Chtěl jsem napsat něco v tomto duchu, ale zamotal jsem se v tom dřív, než jsem začal něco psát. Vystihla jste to přesně.

Máte problém s celým TSO? Nebo s metodikou TSO? S nějakou částí metodiky TSO? S logikou, na které je TSO vystavěno? S anthroposofií? Se zmp na názorové rovině či na osobní? ... TSO neřešíte, anthroposofii neřešíte... Ptám se Vás upřímně: Čeho chcete těmito příspěvky zde dosáhnout? Zcela mi uniká záměr, jaký sledujete.

Když se s někým nemohu shodnout, někdy je lepší zkrátka onu neshodu respektovat než se za každou cenu snažit najít společnou řeč předěláváním názorů a postojů druhých na ty "jediné správné, tedy moje"...

"To, že je něco samo o sobě logické, nezaručuje pravdivost. Pravdivost tkví pouze v souladu se skutečností."

Neuvěřitelná slova...

Pane Noe, postřehl jste vůbec, že jste na webu TSO, kde znění úvodního nadpisu je :

METODIKA TSO A JEJÍ ZDŮVODNĚNÍ ?

Přečetl jste si vůbec tuto metodiku a pokud ano a došel jste k závěru, že je to jen nějaká hypotéza, tak proč vlastně na těchto stránkách zveřejňujete ty své "výplody", proč marníte svůj čas ?

Nebo jste si vzal za úkol nás ostatní upozornit na nesmyslnost"  hypotézy TSO" a spasit nás od toho "bludu"?

Připadá mi to tak.......

Za sebe mohu jen říci, že o ty Vaše "názory" nestojím , protože já  z těch chaotických narážek a protimluv ani nedokáži pochopit "co tím chce básník říci".

ATREA

Ono by třeba stálo za to se zamyslet nad následujícím - a tím děkuji diskutujícím za to, že jsem si to mohl uvědomit:

Chybí-li někomu v metodice TSO nějaké podrobnější a konkrétnější "jak, kdy, kde...", tak to není chyba TSO. Musí zde být přece ponechám prostor pro svobodnou realizaci Já člověka, pro morální fantazii, pro zdravý selský rozum (dnes dvojsečně nahrazován tzv. zákony), pro cit pro pravdu a spravedlnost a pro realizaci obětavosti a lásky k lidem... toto se nedá uceleně shrnout do nějaké přísně systematické přikazující metodiky v duchu dnešních nesmyslných nařízení! Nesmyslná předetailizovaná nařízení a zákony jsou tu mj. proto, že lidé stále méně uchopují svou vůli a potřebují dokopat k mnoha věcem zvenčí. (Také proto, že jim je cíleně znemožňována svoboda). TSO naopak (možná? - nevím) počítá s tím, že lidé se na základě sebevýchovy budou chápat své vůle stále silněji a musí jim tedy být ponechán větší prostor. Bez prostoru pro svobodu není svoboda, a to v jakémkoliv systému. Proč tam nejsou např. detailně vysvětleny náležitosti občanských soudů? Protože to není potřeba! Lidé se musí naučit svobodně jednat, rozvíjet láskyplnou morálně-mravní fantazii, která dokáže zareagovat dobře a spravedlivě v každé situaci bez tisíců nařízení! TSO chápu jen jako nutný rámec a základ pro uplatňování zmíněné svobody...

Chce-li někdo v TSO přísnou metodiku, která bude vysvětlovat a nařizovat lidem chování v každé myslitelné situaci, pak by se nejednalo o TSO, ale novodobou otročinu. Z toho důvodu možná TSO lidem zvyklým na totalitu smrdí, protože tito lidé nechtějí svobodu, ale jen lepší pány!

Tak například „noe“ prý metodiku TSO četl, dokonce má příslušnou knihu, ale na své otázky tam prý uspokojující odpověď nenašel. V diskusi na našem webu však žádnou otázku na TSO ani jednou nepoložil. Lze takové neuspokojenosti věřit?

Naše metodika TSO skutečně počítá s tím, že tu lidé získají reálný prostor pro sebevýchovu a vývoj individuálního já (duchovního Já), na jeho svobodné myšlení, cítění a chtění, včetně jeho svobodného konání, které není bezohledé (svévolné), ale ohleduplné a ve svém ideálním následku láskyplné.

Člověk se nemůže učit konkrétně myslet, cítit a konat ze své svobodné vůle tam, kde je mu něco přikázáno (resp. zakázáno) zvenčí, byť by takový poručník a jeho legislativa byli sebemravnější, sebemorálnější...

Děkuji Tome, že jste na můj příspěvek tak rozsáhle odpověděl. Budu se snažit každou Vaši větu pochopit a tak Vám také sdělím, jak jsem ji pochopila:

Slovo "finito" jsem dala do závorky protože je kořenem slova "definice", ale asi jsem měla dát jen slovo "fin". Tím kořenem slova jsem chtěla říct, že nechápu proč by mělo být označeno jako finito (konečné) slovo vystihující smysl ohraničení? Když něco ohraničím ve smyslu tom, že toto ohraničené chci podrobit svému bádání, nebo pro bádání někoho jiného, či pro kolektivní bádání, tak přece nesložím slovo označující objekt bádání z kmenového základu "fin". Tento kmenový základ je používán ve slovech vyjadřujících smysl konce (finito).

Ve slově vyjadřujícím ohraničení pro budoucí probádávání (přemýšlení) by (podle mého selského rozumu) neměl být dáván smysl konce, ale když tak začátku, vždyť jde o počátek další myšlenkové práce.

--------

Tom: Vjemy jsou hezká věc, ale abyste se v nich vyznala budete si muset vytvořit definice (pojmy).

Já: Z toho jsem pochopila, že slovo "definice" a "pojem" je pro Vás jedno a totéž - je to tak?

--------------

Tom: A když ty definice budou JEDNOZNAČNĚ URČITÉ, bude se vám v tom orientovat snadněji (nebudete znovu a znovu muset řešit tu neurčitost).

Já: Nechápu jakou neurčitost musím řešit, když přijmu pojmenování (např.blesk) pro vjem blesku. Toto pojmenování již tomuto vjemu dali moji předkové a pro pojmenování mé případné další vědecké práci o ZÁKONITOSTI blesku mi toto pojmenování stačí.

Předkové chápali blesk jako hněv Boha a mám tedy pod slovem "blesk" vidět definici , že blesk je hněv Boží?

Pokud vím, tak tento názor vědci za definici nepovažují, ale za pověru.  Názor, že blesk je hněv Boží také vyšel z lidských úst a proč není považován za definici? Je to snad proto, že naši předci nebyli vědci ?

Takže jednou je ohraničení pojmu definice a jindy pověra.....

----------

Tom: Naprosto nepochybuji o tom, že zmp používá zcela jinou definici "pojmu" (v našich diskusích vždy důsledně odlišoval mezi představou a pojmem).

Já: Můžete mi Tome tedy zopakovat, jak Vám zmp ve Vašich diskusích vysvětloval rozdíl mezi představou a pojmem a co se Vám na tom nelíbí?

----------------

Tom: Když něco v definici není, je to proto, že je to nevymezené. Správně jste si tedy měla odpovědět: KOHOKOLI. Podle uvedené definice pojmu, když má někdo sourhnnou myšlenkovou představu, má pojem. Nemusí to být zrovna BŮH.

Já: Jak může být v definici (vymezeném pojmu) něco nevymezené?  Tak je definice vymezený pojem, nebo nevymezený? Tome, udělej mi v tom ,prosím Tě, jasno....

Když si tedy "správně odpovím: KDOKOLI", tak slyším MIMO JINÉ i psí definici - HAF, nebo oslí definici IÁ, Boží definici - BUM PRÁSK (míním znění hromu).

------------------

Tom: Vaše následné úvahy již se netýkají uvedené definice, ale té vaší, zdeformované. A podle této vaší definice, která říká, že pojmy jsou souhrnné myšlenkové představy Boha, pak máte-li o něčem pojem, jste Bůh.

Já: Neřekla jsem, že "pojem" je Bůh, ale že pojmy jsou Boží myšlenky a pokud mám tedy Boží pojem v ústech (hlavě) mohu se tedy cítit být Bohem, ale nejsem jím. Pokud ale dokážu tento Boží pojem plně pochopit rozumem, pak mohu v sobě pocítit a pochopit myšlení Boha. Myšlení Boha nejsou jeho myšlenky, ale schopnost tyto myšlenky nechat v sobě povstat.

Teprve ten, kdo pochopí myšlení Boha získá schopnost tvoření myšlenek tak, jako Bůh. Takový člověk pak ví, že se stal takovým, jako Bůh. Nikdo se nemůže stát Bohem, pouze takovým, jako Bůh = Synem Božím.

Podle té mojí "zdeformované definice" se ale může člověk stát Synem Božím.

Podle té Vaší "pravé definice" se ale člověk může stát KÝMKOLI - člověkem chytrým, blbým, oslem, psem, také Bohem (podle Vás to může být kdokoli, ne jenom Bůh).

Raději se budu držet té "mé definice", protože je jistější ( mohu se s ní stát Synem Božím).....

------------

Tom: A vysvětlil vám zmp, jak se liší IDEA BOHA od PŘEDSTAVY BOHA?

Já: Už ani nevím, jestli mi to někdy vysvětloval, ale já to chápu tak, že to, co si Bůh představuje, to realisuje v bytostné IDEE. IDEE se pak projevují MYŠLENKAMI a ty vyslovují SLOVA a slova se zjevují jako TĚLA (hmotný svět).

----------------

Tom: Nelze smysluplně prohlásit, že pekař peče buchtu, dokud tu není definice buchty. Pekař může samozřejmě experimentovat a péct nahodile, a výsledek pak může prostřednictvím nové definice nazvat (např. řekne: tomuto budeme říkat buchta a přiloží nějaké vymezení, např. recept). V budoucnu pak může na základě takového vymezení říct: "nyní peču buchtu".

Já: Tome, můžete mi vysvětlit, jaký je "smysluplný rozdíl" mezi pečením buchty na základě definice buchty a pečením nahodilým, experimentujícím ?

----------------------------------

Tom:  Pokud by byla pravda, že buchta je výtvor Boží, pak by ovšem platilo, že buchtu definoval sám stvořitel, a jen že my tuto definici neznáme. Já však doporučuji v procesu poznání začínat u toho, co známe, a nikoli u toho, co neznáme. Nebo je snad dochován doklad o tom, že Bůh vyjevil někomu definici buchty?

Já: Fyzická Buchta není výtvor Boha, ale "pojem buchta" je Boží PŘEDSTAVA, kterou Bůh realizuje skrze člověka ve  fyzickou vonící buchtu.

Já říkám, že definice je výsledkem lidské námahy pochopení jednotlivých částí Božího tvoření a ne, že definici nám sděluje Bůh.

Doklad o tom, že Bůh vyjevil někomu svoji IDEU buchty je přece zcela evidentně viditelný a je i k sežrání, je to přece každá upečená buchta.....

Máte pravdu, že není doklad o tom, že Bůh někomu vyjevil definici buchty a asi proto, že Bůh nedefinuje......

Není to ale důkaz toho, že Bůh neexistuje a že netvoří - asi tvoří bez definice, asi experimentuje.............

-------------

Já jsemuvedla: Z této úvahy o "pojmu" mi tedy vyplývá, že označení POJEM = BOŽSKÁ MYŠLENKA.

Tom: Pojem vyplývá se zpravidla používá tam, kde vyplývané vychází z něčeho, co tu bylo před tím. Vy jste však přiznala, že již dříve vám zmp vysvětlil, že POJEM je IDEA BOHA. Takže pro vás platí spíše, že z toho, co vám řekl zmp, vyplývá celá tato vaše úvaha. Jaký div, že na konci této úvahy dospíváte k tomu, z čehož jste vyšla.

Já: Nechápu, co tím chcete říct - z čeho jsem vyšla a kam jsem se vrátila?

To, že jsem přijala vysvětlení zmp je důkazem toho, že mi to dokázal vysvětlit tak, že jsem mohla jeho výklad přijmout za svůj. To ale neznamená, že jsem se do něj zabouchla tak, že každé slovo plynoucí z jeho úst je mi svaté. Přijímám od něj to, s čím se mohu ztotožnit svým selským rozumem a když tomu nerozumím, tak se ptám znovu a znovu a nejen jeho....

Nejsem fanatik zmp, ale mám takové obavy z toho, aby jste se nestal Vy fanatickým odpůrcem zmp - byla by to škoda....

Tome, nečekejte od něj pochvalu, ani to, že Vám přikývne na něco, s čím nemůže souhlasit. Poznání pravdy je mu nade vše. člověk se vedle něho snadno cítí nepochopen, může se cítit i ponížen, když vždy znovu a znovu Vám ukáže, že ten "svetr jsi zase špatně začal zapínat".

Je to s ním jako s přísným učitelem, který tě nepochválí za každý tvůj malý úspěch, ale popostrkuje tě svým nekompromisním postojem jít dál a dál. Žák takového učitele nemiluje, ale pochopí jeho kvality až když opustí školní lavice.

Poznala jsem také, že zmp je ze všeho nejpřísnější sám na sebe a zcela ho chápu. Má-li splnit svůj velký úkol, tak nějaké osobní pocity musí jít stranou.

------------------------------

Tom: A protože lidí je mnoho, je třeba tato pojmenování sjednocovat, abychom si rozuměli. A mj. k tomu nám slouží definice (prvotní krok, umožňující komunikaci vůbec, nikoli definitivní řešení).

Já: Když trváte na označení prvního kroku slovem "definice", jakým slovem označíme definitivní řešení?

-----------------

Tom: Zbytečně to komplikujete. Definice je definicí prostě tehdy, když vymezuje (to je naprosto jasné a stručné). A to i když vymezuje nešikovně.

Já: Definice nemůže být vymezena nešikovně, protože slovo šikovně nemůže být používán pro pochopení.  Tady snad platí jen úplné, částečné, žádné pochopení, ale ne nešikovné...............

---------------

Tome, uvedla jsem: Nejvíce mne zarazilo to, že za definici jsou považovány předdefinitivní pojmy, tedy něco, co má být teprve prozkoumáno aby mohla být následně vyslovena definice.... 
A Vy mi odpovíte, že to zbytečně komplikuji - tak kdo to komplikuje já a nebo vědci a co mi tedy odpovíte Vy na slovo předdefinitivní - proč je zahrnuto ve Wikipedii pod pojem definice ?

Tome, proč raději nepoužíváte slovo předdefinitivní pro vyjádření toho počátečního pojmu, který dále prozkoumáváme až k definitivní definici?

Odpovím si za Vás: Asi proto, že Vám ve Vás někdo brání přijmout představu "konečnosti definice" a tím se přiblížit k Bohu........ tímpřijetím "konečnosti definicí" by k Vám totiž Bůh promluvil a stal byste se jedním z těch, ke kterým promlouvá.

Tome, ještě jednou Vám a Vašemu strýci moc děkuji.....při sestavování této mé odpovědi se mi tak moc vyjasnilo....."to jsem si ale užila rojeníčka a snad jsem i gatě (alespoň malilinkatý) sešila, ale nebýt Křemílka a Vochomůrky, tak bych píchala jen tak hala bala" ......

Také bych chtěla poděkovat JK za jeho povzbudivou reakci na můj příspěvek.

Tento příspěvek smolím od rána a je 15.45 hod..........

Srdečně zdraví ATREA

http://gloria.tv/media/WGGHJt39PkC (Yellowstone - k článku se nevyjadřuju, spíš jen k události samotné).

Tož tedy - připadá mi to, jako by na sebe Ahriman upozornil. Zase by si ale přece nezničil celý kontinent. (?) zmp zde jednou zmínil, že v souvislosti s jeho inkarnací "se i příroda bouří"... to se zřejmě týkalo extrémnějšího počasí v posledních desetiletích, ale tato sopka s tím může souviset také. Sopku vnímám jako něco, co vystupuje na povrch z nitra Země; a Ahriman žije v Zemi jako nadsmyslová bytost, resp. byl do ní svržen Michaelem. A vulkanická činnost se poslední roky projevovala více než jindy.

Je v Sibylině proroctví něco naznačujícího tak velký výbuch v našem století?

A přemýšlím, zda název Yellowstone pochází od zasvěcenců či zda byl zvolen akademickými vědci náhodně bez duchovní souvislosti... yellow - stone = žlutý kámen, což by mohlo značit síru ve hmotné podobě...

http://gloria.tv/media/WGGHJt39PkC nic nevydalo.

Sibylina proroctví Ameriku neznají.

O původu názvu „yellow – stone“ nic nevím...

Zkrátka tam bylo psáno o tom, že "supervulkán" Yellowstone v Americe se probouzí (objevila se stovky metrů dlouhá a desítky metrů široká trhlina) a že nezbývá mnoho k obrovskému sopečnému výbuchu, který by mohl Ameriku vymazat ze Země.

Jo, tu trhlinu jsem už na internetu někde viděl. Ta trhlina je možná skutečná (dnes nelze sdělovacím prostředkům věřit), její příčina však nemusí být přirozená (vulkanického původu), ale umělá. Když si lidstvo do čela svých států pustilo škodnou, může od ní očekávat jen to, co umí...

Jen specialista (výrobce a loupežník) musí věci rozmět do každého detailu, ostatní v principu. Rozmíme-li věci v principu, níkdo nám nepodstrčí nijakou podstatnou lež (ani 0,5%).

Umíme-li se ptát, pak můžeme odhalit omyl i u specialisty...

JK vyhnal penězoměnce z chrámu (tedy násilím). Je to zlo?

Nejde o úhel pohledu. Bolest sama o sobě není zlo, ale upozorňuje trpícího, aby u sebe hledal nějakou chybu...

V principu je chrámem každá stavba, každý řád, každá organizace, organismus. Penězoměncem v chrámě je tedy i každý totalitní politik...

Já to chápu takto:

"...Zbičovaný Kristus, který ďábla přemůže,

jež ve své hrudi setká se se zlem,

ale sám je spáchat nemůže."

(V. Watkins - Nespravedlnost a chvála)

Cituji:

"Když zmp něco píše, pak pracuje jako každý s vymezenými pojmy, o kterých si učinil nějaké předpoklady, jen neví, že se tomu říká definice pojmů."

Zde je řečeno:

předpoklad = definice

Stále se tu "vědecky" točíme kolem stavění koně za vůz...

Varianta „A“:

„pracuje jako každý s vymezenými pojmy, o kterých si učinil nějaké předpoklady, jen neví, že se tomu říká definice pojmů."

(latinsky: „škrtil, přičemž ho dusil!“)

Varianta „B“:

„pracuje jako každý s vymezenými pojmy, o kterých si učinil nějaké předpoklady, jen neví, že výsledkům vymezování pojmů se říká definice pojmů.“

(latinsky: „škrtil, a současně ho dusil!“)
Já tu žádný rozdíl nevidím.

Vědci tu zpravidla vkládají nějaký nesrozumitelný cizí (tzv. „latinský“) pojem. Ne snad, že by tím výklad získal skutečně na jistotě, ale aby tím opozici „zavřeli hubu“. Zde tedy latinský pojem použit nebyl, ale latina ano. Vysvětlí mi někdo, proč si mám činit nějaké předpoklady o pojmu, který je vymezen?

Příčinou všech sporů o „definování“ je matení definice s předpokladem, který se jen skovává pod vestu zvanou „vymezený pojem“, jako islamistická trhavina. Proto se snažím najít „rozbušku“ pod vestou (příčinu bludu) a uklízení následků „atentátu“ přenechávám vyškoleným hrobařům...

Zmp uvedl: Já tu žádný rozdíl nevidím.

Reaguji: Kdo nechce vidět, nevidí.

Zmp uvedl: Vědci tu zpravidla...

Vybodni se na vědce, a řeš své vlastní problémy s definicemi. Uděláš lépe.

Zmp uvedl: Vysvětlí mi někdo, proč si mám činit nějaké předpoklady o pojmu, který je vymezen?

Protože předpoklady si nemůžeš vytvářet, dokud nemáš o čem si je vytvářet (dokud nemáš nic vymezeno).

Protože v tom zjevně tápeš, dám příklad:

Podíváš se na stůl a uvidíš tam talíř s buchtami, přičichneš a zjistíš, že pěkně voní. Vyslovíš předpoklad: "Ty buchty musí být chutné."

Jak vidíš, abys ten předpoklad mohl vyslovit (tak, abys mu zároveň i rozuměl), musíš již předem vědět, co jsou to "buchty" (mít definici buchet). Ta definice je také to, co ti pomohlo poznat, že na stole buchty vůbec jsou (tj. zjistils že je tam něco, co splňuje definici buchet).

Zmp uvedl: Příčinou všech sporů o „definování“ je matení definice s předpokladem, který se jen skovává pod vestu zvanou „vymezený pojem“, jako islamistická trhavina.

Definici s předpokladem tu mateš jedině ty. Definice vymezuje. Předpoklad tvrdí. Víš, jaký je rozdíl mezi vymezovat a tvrdit? Pokud ne, tak ti nejspíš není pomoci, a jen tu marníme čas.

Máte pravdu v tom, že uznávám (autoritativně) jen 1 + 1 = 2. Žádné = 1 nebo 3 na žádný způsob neuznávám a je mi líto, že tomu kokoliv může věřit. Rovnici 1 + 1 = 3 bych JK nepodsouval.

„Sejdou-li dva nebo tři ve jménu mém, jsem Já (JK) mezi nimi (nevidtelně = až po zmrtvýchvstání)...

Já bych starým sedlákům na Hané (dnes už díky státu vyhynuli) absurdní neeuklidovskou geometrii nepodsouval...

V této diskusi už bylo použito všechno možné:

Nějaký pastor překroutil křesťanský pojem „pomož potřebnému“ na „já mu pomůžu tak, že ty ho nasytíš a obečeš a koupíš mu kalašnikov!“

Díky pastorovi se pak v Praze vyklidilo nějaké nádraží (zvykejme si na taková státní vyklízení).

Pak se tu zrodil zmrzačený pojem, překroucený z „předpokladu“ na „definici“ a po něm pojem „plus“ překroucený na „operátora“.

Následovalo překroucení matematiky na matiku typu: „1 + 1 = 1“ a „1 x 1 = 0“.

A netrvalo dlouho, vlastně vzápětí se tu začalo operovat s pokroucenou „geometrií“.

Dá se tedy očekávat, že bude následovat pokroucená anatomie. Stát nám možná zavede povinost, aby nám akademičtí doktoři, ve jménu našeho zdraví, povinně ohýbali kosti již v porodnicích...

V bibli (v evangeliích) jsem se dočetl tato slova JK:

„Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale těch, kteří zabíjejí duši!“

K neeuklidovské geometrií:

Michaelská škola („krátkozraké paňmámy“):

„Když se sedlák na Hané rozhlídne kolem, vidí placku (geometrickou rovinu). Sváže 3 stejně dlouhé sisály, napne rovnostranný trojúhelník a spokojeně změří 3 x 60°.“

Ahrimanská škola (vykutáleného akademika):

„Pak si od žida za nekřesťanský úrok půjčí držgrešle, a koupí 3 špagáty v délkách půlky poledníku, jeden vrchol umístí na pól a zbylé dva vrcholy napne až na rovník. - A čučí jak žaba z kyšky, že změří 3 x 90°...
(na jedné straně lidem přeběžně implantujeme kočičí mozek, na druhé straně jim reálné vidění zmateme v žabí)

Roletou do hlavy:

Kantor vzal dřevěný školní trojúhelník a poohýbal ho přes koleno: „Žáci, to je moderní trojúhelní neeklidovské geometrie!“

Žák Euklidés: „Her kantor! To geometrický trojúhelník není. Pojem trojúhelník vznká tam, kde tři body (vrcholy trojúhelníka) pospojujeme nejkratší cestou, tj. geometrickými přímkami, resp. úsečkami. Vy se však nejkratšímu geometrickému spojení nejapně vyhýbáte. Nenazývejte tedy své počínání nepravdivě „geometrie“, ale popravdě „bláznivost“, či nějak latinsky, aby ste se neprozradil.“

Uplaťme kantorovu bláznivost na jednodužší kružnici: Zapíchneme kružítko na zemském pólu a vykroužíme obvod kružnice na místě zemského rovníku.

Nuže pane kantore: Kde má tento obvod rovníku střed?

Uprostřed Zeměkoule nebo na rovníku?

Nebo má středy dva (severní i jižní pól)?

A co poloměr rovníku? Je euklidovský (poloměr Zeměkoule) nebo neeuklidovský (čtvrtina zemského poledníku)?

Neměl by ste si raději zajít za euklidovským anatomem, aby vám narovnal mozek?...

Tato diskuse ztrácí glanc a namísto akutního nedostatku argumentů se uchyluje ke kantorskému okřikování...

Uvedený příklad popisuje „uvažování“ (instinkt) kočky domácí...

Zmp se s posuzovanou věcí seznámil, ale nepodali si ruce...

Znaménko plus (+ původně zvané: „a“) nenazývá zmp učeně „operátor“, ale tak jak mu zobák narost, jak se to naučil od svých předků i od Michaelské školy. Učilo se tak také ve státní škole (za Marie Terezie) dokud se tam učila také reálná matematika, nikoliv vyplachování mozků „mate-matikou“, překrucováním významu čísel a znamének kantory „ahrimanské školy“. Je to skutečně vždy a všude znaménko pro sčítání, které takto bylo jednou pro vždy definováno (definitivně!). Nedefinoval jsem ho tedy já, ale dnes již nepřehledná řada reálných a poctivých matematiků.

Nikomu tuto definici nevynucuji, neboť na nikoho nečiním nátlak okřikováním typu: „Když to nechceš uznat, tak s tebou nebudu diskutovat, protože jsi zatvrzelej dogmatik, takže to nemá cenu!?“

Když si někdo vymyslel „operátora“, nechť si pro ten svůj vynález vymyslí také svůj vlastní symbol a nenadívá tím (nepřekrucuje) tisíceletí platné znaménko pro sčítání „+“.

S vědomou lží „1 + 1 = 1“ vyrukoval jako první Albert Einstein v tzv. „teorii relativity“. Jeho postup byl následující: Nejdříve „matematicky“ tzv. „vydefinoval“ zcela nereálnou „hraniční rychlost světla“, aby nakonec po použití (zneužití) reálnou matematiku popřel „1c + 1c = 1c“ a tím případným oponentům vzkázal: Matematika slouží mě, Vy mě jí nebudete vyvracet!?

Dodnes nikdo (ani Tom) neprotestoval...

Cituji: „Zmp uvedl: Tato diskuse ztrácí glanc a namísto akutního nedostatku argumentů se uchyluje ke kantorskému okřikování...“

Ptám se: Skutečně jsou tato má slova „kantorským okřikováním“?!

Aby se instinkty kočky domácí, aplikované na člověka, neprohlašovaly za vyhýbání nesmyslně animálně použité argumentaci, navrhuji následující „kompromis“:

Dohodněme se, že tzv. „vymezování pojmů“ nebudeme (alespoň v naší diskusi) nazývat „definiování“, ale smírně „předdefinování“. Tvrdíme přece, že mohou být „předefinovány“, „upřesňovány“ atp. Nazývejme je tedy „předdefinice“ a pojem „definice“ ponechme na „konečné řešení“ (definitivní definici), bez ohledu na to, zda nám někde vtloukli do hlavy, že „předefinovávání“ vlastsně nemá nikdy konec (je „nekonečné“).

Shodneme se na tom, nebo se budeme bát, že tím i učencům vyjde pravda najevo, což za žádnou cenu nechceme?

P.S.

Pojem „glanc“ nepředstavuje nic pohoršlivého, ale mluví o kultivaci vyjadřování a chování slušných lidí. Je-li ovšem libo i tento pojem překrucovat, pak s tím bohužel nic nenadělám...

Proti teorii relativity protestoval RS např. v roce 1924 v sérii přednášek pro dělníky pracující na stavbě druhého Goetheana (česky vyšlo v nakl. Fabula jako "Příroda a člověk"). Konkrétně je to desátá přednáška (str. 205 - 226). Dále např. kniha "Iniciační poznání", kapitola XIII. - "Vstup člověka do epochy svobody". Určitě ještě na mnoha dalších místech. Tyto dvě zmínky mi však naprosto stačily k tomu, abych problém teorie relativity pochopil a poznal, že pravdu má Steiner a ne Einstein. Kdo nečetl tyto dvě knihy, doporučuji se seznámit se Steinerovými myšlenkami o teorii relativity zde uvedenými. Mělo by to k pochopení bohatě stačit.

Dříve, když jsem se hodně zabýval fyzikou (teoretickou, jadernou i kvantovou), jsem Einsteinovy rovnice znovu propočítával, stejně jako Lorentzovy transformace a další. A víte co mi vyšlo? Že jsou úplně špatně. V té době jsem o anthroposofii nic nevěděl a stejně jsem si vlastní poctivou prací došel k tomu, že teorie relativity je špatně. Asi tolik bych k tomu řekl...

Například: 1+1=11 ;-)

On už se nějaký Einstein i pro 1 + 1 = 11 najde...

Například: 1hruška + 1hruška = sice 2 hrušky, ale v podstatě je to stále 1 a 1 hruška, dvě jednotky, každá sama o sobě a s kladným vztahem (+) k sobě. "Všechno" je jedno, i ve svých jednotlivostech... Mnohost (2,3,4,....) je relativní,iluzorní ...Na to,že to co je nemůže být mnoho, že všechno je jedno poukazoval už Zénon z Eleje ve svých aporiích.

Nezmátl mě, já jsem totiž zmatený pořád.

Prostě jsem na „PROČ?“ odpovídal jako na „CO?“

Zatímco na „Co bylo dřív?“ se domnívám znát odpověď, na „PROČ?“ bych si musel vymyslet. Příslušní vynálezci prostě nebyli námořníci, ani loďaři, ale cestáři.

Také jeden z Olomouckých stadionů patřil „Lokomotivě“, žádný „parníku“. Proč? Vím já?

Jako dítě jsem si hrál s lokomotivou, lodičku jsem však měl plachetnici.

Goethe praví, že orázka „CO?“ a „JAK?“ je nevědecká. Vědecká je prý jen otázka „JAK?“.