Možná vypadám jako heretik...: Prý existuje rovina ekliptiky…

Dotaz: Jak mohou být všechny planety v nějaké rovině, když každá planeta je jinde? Jedna pod obzorem, druhá nad obzorem, třetí úplně hozená mimo možnou plochu roviny ekliptiky. O čtvrté, páté ani nemluvím. Prostě každá planeta je jinde. Jak tomu nerozumím, domnívám se, že není možné dát k nim nějakou plochu, rovinu, ve které by se všechny takto rozházené planety mohly nacházet.

Je vůbec možné něco takového vypočítat, změřit?

Tři různě pohozené body se spojit dají v nějaké rovině. Ale už ne 4 a více!

Slyšel jsem názor, že existuje plochá Země.

Kromě duté Země, další zajímavý názor.

Na první pohled se to jeví jako naprostý nesmysl. Každý přeci viděl záběry z družic, z kosmu, kde je Země jako koule. Jenže zastánci ploché Země tvrdí, že tak jako prý byl (je) podvod letu a přistání Apolla na Měsíci, a bylo to natočeno ve studiu, stejně tak prý jsou podvodem všechny záběry družic. Kulatá Země je na nich nafilmovaná způsobem, že se okno či objektiv zastíní a vznikne dojem kulaté Země.

Také při letu v letadle kolem 10 000 nad povrchem není vidět kulatost Země na 100%, protože okna v letadle jsou vypouklá, je kulatost je neprůkazná. Kulatost Země není vidět ani z kabiny pilota, protože okna jsou vysoko a zakulacená. Při výškových letech (do stratosféry např. balonem) to také není moc zřetelné, vše je to jaksi divně nasnímané…

V podstatě lze velmi těžko vyvrátit či dokázat stejně jak plochost, tak kulatost.

Ani to, že prý je vidět při pohledu na moře, že nejprve je vidět z lodi na obzoru stěžeň a trup lodi je pod obzorem a teprve potom vystoupí nad obzor i trup lodi, není prý vůbec nějak zřetelné, většinou je loď v oparu a není ji vidět dobře…

Jestliže víme o tom, jak akademická věda balamutí svými nesmysly (Einsteinova teorie relativity, urychlovače, kvantová fyzika atp.) celý svět a miliardy lidí tomu věří a obhajují to, jak potom můžeme věřit nějakým matematickým výpočtům o kulatosti Země?

Prý i Měsíc vykazuje podezřele jev plochosti - proč je stále vidět jen jeho jedna strana?

Kulatost prý snad je možno vidět na Marsu, kde dalekohledem je vidět různé krátery a otáčení Marsu….

Ale jestli toto je jediný důkaz kulaté Země, tak je to dost slabý argument. Důkaz kulatosti Marsu a snad i Venuše, není přece důkazem kulatosti Země, nebo snad ano?

Pro mne problém je především to, co je na konci této ploché Země?

A co je na druhé straně ploché Země?

Prý snad lety dopravních letadel vykazují divné anomálie, nelétají pře póly, aby to bylo kratší atp., a tyto podivnosti jejich tras lze vysvětlit prý právě tím, že Země je plochá. Jinak to nemá logiku.

Vím, doufám, že Země je asi kulatá, ale argumenty pro její kulatost jsou vlastně stejně chabé, jako důkazy pro její plochost. Jak si obyčejný člověk může zjistit, co je pravdy. Nemám raketoplán, nemám nějaké (jaké?) měřící přístroje, atp…. mám sice dalekohled, ale mám sedět v létě někde u moře a sledovat lodě na obzoru a nebo koukat na Mars a jeho krátery?…co mi tedy zbývá? Čemu mám věřit?

Ač Měsíc ukazuje Zemi stále jen jednu stranu, přece je jeho kulatost evidentní prostým okem, a to na jeho fázích. Srpky Měsíce totiž na plochém povrchu nijak nevykouzlíme. Fáze (srpky) jsou patrné také na vnitřních planetách, na Venuši a Merkuru. Fáze vnějších planet patrné nejsou, protože pohledu ze Země vystavují jen Sluncem osvětlenou stranu. Ta osvětlená strana však vykazuje změny povrchu, vysvětlitelné pouze rotací koule.

Plochost Země byla vyvrácena již v dobách, kdy věda musela čelit velmi tuhé oposici a vyvracet velmi fundovaně hájená náboženská dogmata. Tehdy si nemohla dovolit podvádět jako dnes, kdy jsou bývalí oponenti finančně propojenými kamarády.

Jestliže se anomálie letů dopravních letadel vyhýbají zemským pólům (magnetickým či točnám?), pak je třeba se ptát, proč se pólům vyhýbají také snímky satelitů. Logiku tu má jen otázka: Proč nemáme vidět zemské póly, zejména ten severní?...

V placaté Zemi to nevězí, protože ta by neměla póly dva, ale jen jeden. Na „druhé straně ploché Země“ by pak byla zase jen „plochá Země“.

Argumenty pro kulatost Země jsou velmi přesvědčivé, bez ohledu na opary, zakulacená okénka letadel, či zastíněné čočky objektivů...

Otázku, zda si může obyčejný člověk ověřit pravdu, bez akademických přístrojů, je třeba upřesnit:

Jak si obyčejný člověk může ověřit pravdu svým smyslovým vnímáním a svým vlastním rozumem?

Jen tomu lze věřit! Akademické přístroje nemůže mít každý, takže dnes slouží téměř výhradně k zastírání pravdy...

Nepochopil sem, jak by fáze Měsíce aj. mohly být nepřímým důkazem kulatosti Země. Takovým důkazem by mohlo být snad jen částečné zatmění Měsíce. Přímé důkazy jste z malicherných důvodů zavrhl.

Také nerozlišujete mezi točnami a megnetickými póly. Kam a na co pak ukazuje megnetická střelka kompasu? A co dobytí pólů Amnunsenem, Járou da Cimermanem aj.?

Ledová stěna severního pólu není souvislá.

Také se velmi podceňují postřehy moravského polárníka Eskymo Welcela.

Gravitace Země není důkazem její kulatosti.

Souvislá stěna na obvodu placky by odklánění letů od severního pólu vyvracela...

Fáze Měsíce dokazují kulatost Měsíce, nikoliv kulatost Země...

Zavrhl jste důkazy kulatosti Země, které jste sám uvedl. Například vynořování nejprve stěžně (kouře aj.) a potom vlastní lodi na mořském obrzoru. Že se tak děje v oparu je malicherný důvod zavržení, stejně jako jsou jím kulatá okénka letadel atd. Zkrátka, skutečnost, že jste mé odpovědi neporozuměl Vás nijak neopravňuje k výčitce, že neodpovídám či neargumentuji...

Všechny důvody a námitky které uvádíte, jsou jen pouhá slova bez jasné předstvy věci, kterou lze získat například nákresem či modelem placky, jak by asi placka vyhovovala střídání dne a noci, ročním obdobím, zemskému stínu na povrchu Měsíce, polaritě Země atd. Přesvědčivé modely (nákresy aj.) planetární soustavy, vč. Zemské koule, již máme. Pokud se hlasetelé ploché Země o takový model ani nepokusí, pak jsou si sami vědomi, že jen tlachají...

Nejdříve tvrdíte, že se letadla pólům vyhýbají, vzápětí, že póly neexistují, posléze zase, že plochá Země póly má a tak stále dokola. Z toho je evidentní, že Vám nevadí, že odporujete sám sobě. Jaký div, že Vám nikdo jiný nerozumí, zejména když to jediné, co na všechno odpovídáte je, že „tomu nerozumíte“...

Dobytí pólů Járou da Cimermanem není zesměšňování (jak mi opět neprávem podsouváte). Je to upozornění, jak lze zemské póly chápat na modelu Země, aniž na pólech potřebujeme fyzicky být. Nuže, dle Járy platí, že ať vyjdeme z pólu na kteroukoliv stranu, vždy směřujeme k opačnému pólu (na sever, či na jih). U placky Země nic takového není možné...

Z dosavadních diskusí o placatosti Země je zřejmé, že Vám ve skutečnosti nejde o „...důkaz kulatosti Země, který byste si mohl ověřit“. Všechny takové důkazy totiž šmahem odmítáte a sám žádný důkaz placatosti nepředkládáte.

Na otázku: „Jak si obyčejný člověk může ověřit pravdu svým smyslovým vnímáním a svým vlastním rozumem?“ tedy odpovídám:

Vše co tu uvádím, si může každý ověřit bezprostředně, nebo na modelu. Nic z toho, co uvádíte Vy si nijak ověřit nelze!

Mějte tedy důvěru ke svým vlastním smyslům a svému rozumu a nevěřte ničemu, co si těmito svými nástroji ověřit nemůžete.

Akademickým „důkazům“ a tvrzením tzv. „většiny“ přirozeně takovou důvěru dávat nemůžete a ani nesmíte.

O pravdivosti „prý“ (ve vztahu k mořskému horiznontu) se můžete snadno přesvědčit například tím, že si zakoupíte zájezd k moři. Pokud si ho, snad z pohodlnosti, nezakoupíte, pak tu žádný důkaz nehledáte... „tak samozřejmá, jasná, primitivní věc dělá takový problém“ jen Vám, nikoliv nám ostatním suchozemcům...

Píšete:

1. „….Ledová stěna severního pólu není souvislá….“

A co by to mělo znamenat?

2. „…..Také se velmi podceňují postřehy moravského polárníka Eskymo Welcela….“

Jaké?

3. „…Gravitace Země není důkazem její kulatosti…“

A čeho je gravitace důkazem? Samozřejmě, že nevím, jak vzniká, kde se bere. Může být gravitace nad každým tělesem (nad plochým či kulatým)?

4. „…Souvislá stěna na obvodu placky by odklánění letů od severního pólu vyvracela...“

Nerozumím, jak by ledová stěna na obvodu vyvracela nelétání letadel přes točnu?

1. „….Ledová stěna severního pólu není souvislá….“

To znamená, že k okraji placeté Země je přístup a můžete se podívat, jak tento děravý ledový hrnec udržuje na Zemi vodu...

2. „…..Také se velmi podceňují postřehy moravského polárníka Eskymo Welcela….“ Jaké?

Jan Welzl: „Třicet let na zlatém severu“ (najdete ve všech knihovnách). Vřele doporučuji k vážnému studiu!!!

3. „…Gravitace Země není důkazem její kulatosti…“

Gravitace není důkazem ničeho, co se týká naší diskuse a nemělo tedy nijaký smysl, abyste se o ní vůbec zmiňoval...

Cituji: „Může být gravitace nad každým tělesem (nad plochým či kulatým)?“

Tato Vaše otázka je v případě ploché Země tendenčně jednostranná. Proč by měla být jen nad plackou, nikoliv pod ní, či kolem jejích hranan?...

Obecně odpovídám: Gravitace je silový (éterný) systém, který není samozřejmou součástí každého hmotného tělesa, jak tvrdí Newton...

4. „…Souvislá stěna na obvodu placky by odklánění letů od severního pólu vyvracela...“

Jaký smysl by mělo odklánět lety od pólů, když je prý (podle Vás) namísto pólů kolem placaté země souvislá ledová stěna?...

Vykazujete tendenci něco tvrdit a své tvrzení pak podsunout mě...

Při náhodném hovoru jsem získal důkazy ke kulatosti:

* teorie ploché Země nedokáže vysvětlit, proč je u nás den a v USA noc. Telefonem lze ověřit, že u známého v USA je třeba noc a tady den. Na ploché Zemi je totiž všude noc či všude den (na té jedné straně)

* lidé na jižní polokouli - vidí souhvězdí, která zde vidět nejsou. To také nejde vysvětlit v případě ploché Země.

* známý se díval za dobrého počasí silným dalekohledem z evropského kontinentu  (Sardinie, Sicilie) cca 100-200 km do Afriky a neviděl ji...

A co se třeba postavit na břeh moře a podívat se na obzor...? Nebo vylézt na nějakou vysokou horu? :-) Pak je vše jasné a nemusíme tu řešit kdovíjaké vědecké piruety.

Kulatost Země jde navíc vidět prostým okem i bez moře - podívejte se ve dne na oblohu a párkrát přejeďte pohledem od jednoho místa na obzoru přes nejvyšší bod nad vámi k protilehlému obzoru... pokud je na obloze pár mraků, můžete krásně vidět, jak jsou mraky naskládané v kulovité vrstvě... nad vámi jsou nejvýš, pak se postupně sklánějí k obzoru a na obzoru jakoby zabíhaly až pod zem... kdyby byla Země plochá, oblaka a země by se na obzoru vůbec nesetkaly...

A nebo už jen zbývá nějaký dobrý kamarád s letadlem a dostatkem paliva na nějakých 40tis. km...

To, co popisujete jsem často v létě sledoval.

Oni by se tady dva mohli hádat, jestli to tak je či není...je to tak fifty-fifty.

Nevím, jestli toto je ten pravý důkaz.

A mít kamaráda s takovým letadlem, to je právě ten problém, se kterým se potýkám...díky za radu...

Já ani Vy se asi do kosmu nedostaneme, takže na takový důkaz kulatosti či plochosti Země si můžeme oba nechat zajít chuť... bohu žel, určitě máte pravdu, že to by bylo nejjednoduší a bylo by razdva po problému....

takže, chcete-li:  prosím o lepší důkaz....

Já Vás nezkouším...mne to prostě zajímá, a žasnu: taková banalita a jaký je to problém...

To není fifty-fifty, protože na ploché Zemi by ty mraky na obloze vypadaly úplně jinak. Dva se o tom sice hádat mohou, ale pokud přemýšlí konstruktivně, musí nakonec dojít k tomu, že pravdu má jen jeden. Už pouhé zákony perspektivy v prostoru prostě nedovolují, aby nad plochou zemí s plochou oblohou bylo pouhým okem vidět takové zakřivení oblohy, jaké vidíme, kor u obzoru. O oceánu nemluvě...

Víte, svého času jsem byl dokonce seznámen s teorií, že žijeme uvnitř duté Země, vesmír v noci je prý obří centrální černá hvězda uprostřed duté Země a Slunce (která rotuje a vytváří čas), Měsíc a planety že prý obíhají uvnitř Země kolem této černé hvězdy a jsou mnohem menší, než se věří. Úlomky černé hvězdy měly být meteority a dírky v ní hvězdy. Polohy planet na obloze se vysvětlovaly jakýmsi krkolomným zakřivováním paprsků světla. Teorie to byla výborná a vše v ní sedělo - až na soulad se skutečností...

jk : "... o čem bychom se dnes  asi tak bavili? O duchovní vědě by to rozhodně nebylo."  Proč ne?? Duchovní věda je přece  d u ch o v n í ! Nebo ne ??

Kristus také není ve své podstatě hmotná bytost, a přece byl vtělený ve hmotném těle, i když nemusel... :-)

Názor na to mám takový, že kdo zastává Vámi řečené názory, ohýbá hřbet před Ahrimanem a je zcela v jeho moci... tito lidé jsou vlastně proti šíření duchovní vědy, a tedy proti duchovní vědě samé. Že to zastírají jakýmsi "strachem před ahrimanskou technikou", na věci nic nemění. Sám RS říkal, že ačkoli jsou knihy čistě ahrimanským výdobytkem, bylo by velkou chybou, kdyby neexistovala v dnešní době duchovědná literatura. Říkal (nepamatuji si doslovné znění): Nemělo by se stát, že budeme fanaticky odmítat knihy jako nástroj Ahrimanův; měli bychom naopak tuto ahrimanskou sféru prozářit světlem anthroposofie. Existují totiž knihy cele inspirované Ahrimanem (tzv. populární věda, bezduché romány apod.), a pak knihy inspirované dobrými mocnostmi...

Navíc, i v Goetheanu byla elektřina (která je zase luciferská)... ale k čemu by bylo svítit si tam svíčkama, když to je krajně nepraktické? Goetheanum (první i druhé) bylo navrženo tak, aby tyto špatné vlivy neutralizovalo. Nemá se před nimi utíkat, má se mezi nimi nalézat střed a v tom středu pevně stát. Nemá smysl ahrimanské a luciferské věci nepoužívat (tím bychom odporovali duchům doby a karmě lidstva), má ale smysl mezi nimi nalézat cestu ke svobodě, ke Kristu. A budeme-li utíkat od všech ahrimanských i luciferských vymožeností, sami sebou do Lucifera i Ahrimana o to víc plácneme.

Vámi zmiňovaní "anthroposofové" by jistě odsoudili RS i za to, že jezdil v ahrimanských automobilech.....

... a když to vezmu podle sebe - bez počítačů a knih bych o anthroposofii nevěděl ani ň. A jsem vděčný, že tu v dnešní době tyto komunikační kanály jsou. Bylo by krajně nelogické a fanatické, kdybych si přečetl "Elektronika a knihy = Ahriman" a dal od toho do smrti ruce pryč a šel bydlet do lesa. Kdo by něco takového udělal, dokázal by tím, že nic nepochopil a že je zamrzlý někde v předkristovském buddhismu.

V dnešní době dokonce musí být vše postavené na ahrimanských silách, protože si to sám Ahriman po staletí připravoval, aby měl vhodnou půdu pro svou inkarnaci, která prostě musela nastat. To je nutnost, ať se to někomu líbí nebo ne, stejně jako je nutnost, že Slunce a Měsíc jsou venku ze Země. Kdyby nenastala inkarnace Ahrimana, neměli bychom možnost ahrimanské síly plně překonat a poučit se z nich! I proto mají dnes takovou moc bankovní klany (Rothschildové aj.)...

Řekněte někomu, kdo tedy tak hrubě odmítá Ahrimana, že by měl rovnou odmítat i jednu polovinu svého těla...

Tedy - šíření duchovědné literatury je potřeba, nesmí se to ale samo o sobě stát cílem. Literatura by měla vždy být pouze prostředkem k vnitřní práci a k práci na pokroku lidstva. Představte si, že by se z díla RS nic nedochovalo, protože by si tehdejší anthroposofé usmysleli, že všechny knihy se jako nástroj Ahrimanův musí spálit... o čem bychom se dnes asi tak bavili? O duchovní vědě by to rozhodně nebylo.

Zdá se mi, že Evropa ještě nikdy v historii nečelila tak bezmocně takové hrozbě jako nyní. Právě s odvoláním na lidská práva i pro muslimy je Evropanům díky ateistům zabráněno postavit se okupaci Evropy islámem. Dříve se obránci Evropy semkli proti muslimům pod znamením kříže, ve jménu Krista šli do boje s musulmany. Dnes, díky ateistům, neexistuje platforma, na které by se mohli Evropané shodnout. Je něco, pod čím by se nyní Evropané, (křesťanští) ateisté + křesťané  mohli semknout?

V minulosti byla muslimská hrozba řízena vždy muslimskými vládci (chalífy, sultány atp.). Současná muslimská hrozba je řízena nemuslimskými „zákoníky“. Zbavíme-li se „zákoníků“, zbavíme se také muslimské hrozby...

Dá se tedy říci, že ateisté právě nechápou svoje křesťanské kořeny? Nechápou, že existují jen díky existenci křesťanství? Odmítají připustit, že Evropa má křesťanské tradice. A tedy i tzv. ateisty (křesťanské nevědomé popírače Krista)? A proč to nechápou?

Svojí nevědomostí nerozlišují mezi islámem, který ve své liberálnější formě sice také umožňuje přežívání ateistů, a mezi křesťanstvím, které jim dalo existenci. Domnívají se, že je třeba bojovat za stejná práva pro muslimy v Evropě. Toto podporuje skoro celé vedení EU a vedení skoro všech států Evropy.

Křesťanský ateista nechápe své křesťanské kořeny, protože si mylně (egoidně) vykádá ideu svobody, aniž tuší, že tou ideou je Kristus sám...

Ani liberálnější formy Islámu neumožňují existenci křesťanského ateisty, ale snad jen ateisty tradičního (islámského). To ovšem křesťanský ateista neví, ale pouze se domnívá, že právo na „iluzi egoidní svobody“ má stejně jako on každý člověk (vč. musulmana). Tuto hloupost křesťanského ateisty zákoník samozřejmě využívají ke svým světovládným cílům, jež zájmy Muslima samozřejmě nesledují, pouze je zneužívají tak, jak je sami vyvolávají...

Dá se tedy říci, že ateisté existují jen díky křesťanství?

Mimo křesťanství neexistují ateisté?

Ale jak může křesťanství umožňovat existenci ateistů: Tím, že křesťanství dává člověku takovou svobodu, že může odmítat i Krista?

Ateisté v islámu existovat nemohou, protože je prý podřežou jako odpadlíky.

Dá se tedy říci, že evropská tradice, kultura je křesťanská?

A to právě proto, že křesťanství dává svobodu i těm, kteří odmítají Krista?

Všechny zákony v Evropě jsou většinou světské, nezatahují náboženství a Krista do zákonodárství. Proto Evropa může být jen křesťanská, tedy svobodná a nebo otrocká (pod jhem islámu)

Islám nic takového neumožňuje. Ten nedává lidem nevěřícím v Aláha, tedy ateistům žádnou svobodu.

Proto se dá hovořit o tom, že Evropa je křesťanská?

Nebo žido-křesťanská?

Tak jako existuje pravý křesťan vedle tradičního křeťana, tak existuje také křesťanský ateista vedle tradičního ateisty.

Protože křesťanství není pouhou tradicí, pouhým náboženstvím, ale cestou ke svobodě, v níž se všechna pravá náboženství scházejí, může existovat jen křesťanský ateismus, nikoliv ateismus židovský, pohanský, buddhistický, islámský aj.

Tradiční ateismy jsou dány zblouděním v příslušném náboženství. Křesťanský ateismus je dán zblouděním na cestě ke svobodě.

Zbloudění na cestě ke svobodě je dáno nepochopením ideje svobody (Krista), sobeckým výkladem svobody v podobě zvůle, svévole a libovůle...

Jen evropská tradice je křesťanská. V jižní Americe se křesťanská tradice teprve rodí...

Často se namísto pojmu „křesťanská tradice“ používá pojem „žido-křesťanská tradice“. To je dáno tím, že jako první vykročili na cestu svobody původní Židé. To znamená, že přešli na křesťanskou cestu svobody z židovského náboženství, že přestali být tradičními Židy a staly se zakladateli tradičního křesťanství. Pojem „žido-křesťanská tradice“ je tedy naprosto nesmyslný...

Tradice není legislativa, není zákonodárstvím!

Zákonodárství je úpadkovým odklonem od původního židovského náboženství, jenž počal židovským „zákonictvím“ (sektou zákoníků), proti němuž kategoricky vystoupil novo-křesťan, bývalý farizej Pavel z Tarsu...

Je to takové zamotané, ale pokusím se o své vysvětlení.....

K pochopení je třeba ujasnit si pojmy: věřící, ateista a křesťan.

Zde je třeba rozlišovat "tradičního křesťana" od "pravého křesťana"...

Jaký je rozdíl mezi nimi?

Tradiční křesťan je křesťanem ze zvyku (z tradice národa, rodiny, výchovy).

Pravý křesťan své křesťanství svým vlastním úsilím poznal, porozuměl mu a chápe ho, jako svou vlastní pravdu...

Stále moc nerozumím tomu, jaký je vztah křesťanství a ateismu. Na jedné straně existuje ateismus jen díky existenci boha. Na druhé straně je ateismus proti bohu. Bez boha není ateistů, bez Krista a křesťanství by nebyl ateismus v našich krajích.

Jaký je rozdíl mezi ateisty u nás (mezi tzv. křesťanskými ataeisty) a ateisty např. u muslimů?

Není problém právě v tom, že tzv. věřící mají víru a ne poznání? Ateisté odmítají nerozumnou víru. Věřící odmítají poznání. Neexistuje nic mezi tím, na čem by se shodli.

Je třeba rozlišovat mezi „pravými“ ateisty a zdánlivými ateisty (soukromně věřícími, odpůrci nějakého boha mezi soukromně věřícími v jiného atp.).

Pravý ateista je možný jen v křesťanském prostředí, ale ani ten není bez víry. Jeho vírou je iluze „nezávislosti“ v podobě nějaké závislosti (například na mamonu, kariéře, pověsti, spolku, karbanu, alkoholismu atp.).

V muslimském prostředí, které není zfanatizované (zradikalizované) je přijatelnější jakýkoliv věřící než ateista.

Křesťanské prostředí (zejména evropské) není snadné zfanatizovat...

Nelze jen tak bezevšeho říci, že věřící odmítají poznání, a že ateisté odmítají nerozumnou víru. V obou táborech jsou lidé různí, včetně pokrytců. Pravé poznání pravdy je tím, na čem se mohou oba shodnout.

Ten, kdo má skutečné poznání pravdy není ateistou, ale věřícím (v poznanou pravdu), který se nehlásí k žádné církvi.

V poznanou pravdu nevěří jen zločinec, protože mu nevyhovuje...

Asi před měsícem  vznesl zmp k nám otázku:j

Záměrně jsem v diskusi s Tomem nezmínil „svět idejí“, který je božským duchovním světem, v němž je každá idea, každý pojem živou bytostí (duchem). Tyto bytosti jsou stvořeny ve vzájemných souvislostech, jako zuby a kolečka v ozubeném soukolí. Obsahují vše, co je třeba k tomu, aby soukolí (reálný svět, vesmír) správně fungoval, aby jedno do druhého vzájemně zapadalo. Mimo mnohosti pojmů a idejí jsou nedílnou součástí celkové jednoty světa idejí také vztahy mezi nimi, které jsou jednotlivě i v jejich celku řádem (uspořádáním, systémem).

Zatímco mnohost koleček (pojmů a idejí) se v jednotě vnějšího a vnitřního světa našemu vnímání (vymezování) projevují, řád (vztahy) mezi nimi se mohou projevit jen našemu myšlení (o vnímatelném), nikoliv našemu vnímání, našemu rozumu, nikoliv našim smyslům.

Proto vnímáme (vymezujeme, představujeme si) svět pojmů z počátku jako chaos mnohosti jednotlivostí, buď plně hmotně (jako objekty vnějšího světa) nebo hmotně nenaplněněně (jako vnitřní představy, pocity, impulsy vůle). Tím je člověk postaven před úkol, připojit k povrchnímu vnímání (vymezování) ještě do hloubi věci pronikavý rozum (myšlení) a poznat mezi chaotickými vjemy a v nich řád, pochopit vnímatelné jako relativní projev světa idejí...

Na řečeném základě si můžeme uvědomit, oč vlastně ahrimanská „akademická“ škola (teoretická věda) usiluje. Chce přirozeně vymezené (smyslově vnímatelné) vymezovat sama uměle. Chce reálný svět idejí, nahradit abstraktním světem „vzdoro-idejí“, jenž se nutně realitě vzdaluje. Odtud ony akademické fantasmagorie (překrucování pravdy, její falšování, více méně vědomé lhaní a vymýšlení), vtloukané do lidských hlav státním akademickým školstvím již od nejútlejšího dětského věku. Je to strašlivý „satanský stroj“, zbavující lidskou duši ducha a tím zbavující člověka jakékoliv možnosti dospět svobodně (nezávisle na něm) k reálnému poznání pravdy. Typickou obětí tohoto ryze abstraktního satanského stroje je zhypnotisovaný, agresivní, demagogický a kantorsky nesnášenlivý učenec, žijící v lidském těle jako naprogramovaný robot bez ducha, bez něhož se v něm nemůže udržet ani abstrahovaná duše. Učené roboty není třeba zotročovat, neboť otroky už jsou. To, co zbývá ještě učinit, je zlikvidovat (učeným předefinováním) tradiční křesťanské hodnoty a učinit Krista vystěhovalcem z Evropy, jak to právě prožíváme...

Přeji všem vánoce s Kristem, než nám budou zakázány, aby Lucifera s Ahrimenem „neurážely“...

Děkuji za úžasné vysvětlení.........

Je mi nyní zcela jasné, proč  RS varoval před rozšířením vysokoškolského vzdělání. Bohužel došlo k ještě horšímu - k rozšíření satanské nauky i na střední a základní školy.......

Jedině zavedení TSO nás může ochránit...........

Přeji nám všem, aby se  nositelé SLOVA - SLOVANÉ konečně probrali z ahrimansko-luciferského mámení, pochopili a začali TSO budovat........

Zdraví ATREA

Děkuji! Teprve teď se vyřešila otázka, která mě napadla již dříve při čtení Theosofie... nebylo mi jasné, proč RS uvádí, že nad našimi "třemi světy" (fyzický, duševní a duchovní) existují světy ještě vyšší... a nebylo mi také jasné, jak pravzory (ideje) spolu souvisí...

Takže podobně, jako se postupným opakovaným vtělováním dle zákonů vyšších světů vytváří síť vztahů mezi lidskými individualitami, tak existuje ve světě idejí (devachanu) síť vztahů mezi bytostmi idejí také dle zákonů vyšších světů. Kdo vnímá jen projevy těchto bytostí, vnímá vlastně chaos; kdo myšlením pronikne do vztahů mezi nimi, začne vnímat řád a tím i vyšší smysl těchto bytostí - neboť vztahy mezi nimi jsou řízeny z ještě vyššího světa, odkud jsou jádra těchto bytostí sem přesazována. Pochopil jsem to tak, že bytosti idejí samy nevytváří tyto vztahy (= tento řád), podobně jako lidé nevytváří všechny vztahy sami, nýbrž jim k tomu dopomáhají vyšší hierarchie skrz karmu. Řád musí být tedy projevením vyšší harmonie ze světa nad "třemi světy", a čisté myšlení schopné proniknout do těchto vztahů je něco, čím se lidská bytost připravuje na pozvednutí až tam.

Dalo by se říci následující?

V každém světě existuje mnohost jednotlivostí, která by sama o sobě byla pouze chaosem.

V každém světě existují vztahy mezi těmito jednotkami. Ve vztazích se projevuje řád, který není vysvětlitelný pouze v rámci tohoto světa samého, nýbrž je projevením vlivu (řízení) bytostí z vyššího světa.

...podobně, jako smysl existence naší planety je pochopitelný, až když se pozvedeme k poznání planetárního Já; není pochopitelný jen z jednotlivých nerostů, rostlin, zvířat, lidí nebo pohybů planety...

Chápete to správně. Jen se tu musíme věnovat zvýšenou pozornost svému vyjadřování, neboť mluvíme o věcech, které překračují poměry na něž jsme i v duchovní vědě zvyklí.

Řekneme-li například „dle zákonů vyšších světů“, tu si musíme uvědomit, že ty vyšší světy jsou dány bytostmi, které v nižších světech nazýváme „zákony“. To platí na všech vývojových úrovních...

Všechna svého času pokroková náboženství se snažila „vztah“ názorně prersonifikovat osobou „kněze“, oddávajícího snoubence. Jakmile však kněží začali s pouze personifokovaným vztahem spojovat své lidské „nauky“ (své domněnky o vztahu), přestal být „vztah“ knězem personifikován, upadl i pro něj v zapomnění a namísto něj začalo kněžské zneužívání zapřeného vztahu nepřípustnou egoidní manipulací...

Síť vztahů mezi lidskými individualitami, má v principu týž původ jako síť vztahů ve světě idejí. Například vztah mezi dvěma cihlami (přivedenými k sobě) se jeví jako nanaplněný (existující nenaplněně v podobě spáry mezi cihlami). Plně projeveným (uskutečněným) vztahem mezi nimi je malta!..

Obdobně mohou být matoucí jinak dobře míněná slova:

„Kdo myšlením pronikne do vztahů mezi bytosmi, začne vnímat řád a tím i vyšší smysl těchto bytostí - neboť vztahy mezi nimi jsou řízeny z ještě vyššího světa, odkud jsou jádra těchto bytostí sem přesazována“.

Vztahy totiž nejsou „přesazovány“ z jiných (vyšších) světů do světů nižších, neboť vyšší světy nejsou jinde, než světy nižší. Obdobně voda není jinde než jsou ryby. Ryby jsou ve vodě a voda je současně v jejich okolí, mezi nimi i v nich, voda je tím, co ryby sjednocuje.

Dalo by se říci:

V každém světě existuje jednota mnohosti jednotlivostí. Mnohost by sama o sobě (jako chaos) nemohla vůbec existovat. Jako chaos lze jednotu pouze vnímat.

V každém světě existují mimo jednotlivostí také vztahy (vyšší jednoty) mezi nimi. Vztahy: mezi jednotami mnohosti nižších jednot, mezi jednotami mnohosti jednotek, mezi jednotkami, mezi mnohostí zlomků jednotky a mezi mnohostí nižších jednot zlomků.

Vztahy jsou řádem, který není vysvětlitelný jen v rámci příslušného světa samého, ale je projevem (aktivně činným působením, řízením) bytostí vyššího světa, přítomného (přítomných) ve světě nižším...

V těchto souvislostech se mi vybavil citát Novalise ; " Dítě je láska, která se stala viditelnou "... Když si bytost, která se chystá vtělit vybírá kde a komu se vtělí,vybírá si rodiče

V těchto souvislostech se mi vybavil citát Novalise:

"Dítě je láska, která se stala viditelnou".

... Když si bytost, která se chystá vtělit vybírá kde a komu se vtělí,vybírá si rodiče,tak uvažuji, že tato bytost, budoucí dítě, dle Novalise láska, si toho muže a ženu spojí láskou, že se jim nějak z duchovního světa dostane do vztahu jako láska a tak spojí své budoucí sploditele své fyzické schránky ke svému vtělení..?

Ti lidé zpravidla vůbec netuší proč se do sebe zamilovali a poměrně často, když dojde ke zplození a narození dítěte a vztahy se začnou rozpadat - muž splnil pro ženu svůj účel - učinil ji matkou, ta pak asi ztratila pro něj svou přitažlivost nebo co, hledá jinde, žena to vycítí, dělá totéž a pak buď hrajou formálně šťastnou rodinku, kvůli dítěti, nebo se rozvedou s různě dramatickým divadlem kolem.

Takový rozklad rodin je předpokládám následek pečlivé snahy systému právě o jejich rozklad, protože rodina je základ zdravé společnosti...

Toto lidem dojde až bude lidská společnost zcela rozložena, nebo pak nastoupí další fáze aplikace zla - proměna takto rozložené společnosti, zatvrzelých eg v jakási polozvířata a tím se položí základy pro válku všech proti všem?

Ale nyní elity pracují na společnosti jako na šedém normalizovaném stádu bez individualit (brání i vývoji ega?), jako by se tak válce všech proti všem snažili zabránit - to proto, že slouží Satanovi a až bude řádit Asura tak budou sloužit jemu, nebo to už ani žádných elit nebude?
Pojem dítě => dí tě => vnímá, vidí, "dí" mnohost druhých osob ty ("tě") Tzn. že prostřednictvím dítěte vnímají přímo bytosti vyšších světů, protože dítě ještě nemá zkreslené vnímání egem, ještě v něm doznívá duchovní svět ze kterého přišlo?..

Proto "běda tomu, kdo ublíží jedinému z těch maličkých" a proto také "nebudete li jako ti nejmenší, nevejdete do království nebeského "...

Lze též říci: "... království nebeské nevejde do vás a k vám "? ( k nám na Zemi v podobě nebeského Jeruzaléma, jehož základy by měli být položeny v podobě realizace TSO ).

A vědomí těch maličkých - dá se to spojit s podobenstvím o Adamovi a Evě, kteří byli vyhnáni z ráje (z duchovního světa) do fyzického (duálního, kde se poznává dobré i zlé, kde se jí /poznává, prožívá, okouší/ ovoce ze stromu poznání)...?

Tedy jde zase o to poznat svět relativních projevů, opaků a pokud možno i "toho mezi nimi" a s tímto poznáním díky vlastním silám zase dospět k vědomí dítěte... Jako by ta představa úplně obracela zažité vnímání času... Jde vlastně o to, probudit ve fyzickém světě a fyzickém těle v sobě vědomí, které má člověk před zrozením a po smrti (jak by se dal tento stav vědomí definovat?)

To má na mysli R.S: "Kdo nezemře dřív než zemře, ten zemře až zemře"?Jde tedy o smrt ega před fyzickou smrtí. Ego je iluzí vědomí o vědomí, iluzí vědomí o sobě samém? Nebo je ego mnohostí, koncentrátem iluzí vědomí o objektivní i subjektivní realitě dohromady?

V principu je dítě tím, co své rodiče (muže a ženu) uvádí do vzájemného vztahu lásky. V principu by tedy mělo jít o inkarnaci lásky mezi rodiči i ve vztahu k dítěti. Proto v principu muž miluje ženu a skrze ni své dítě, žena miluje své dítě bezprostředně a dítě miluje zrcadleně otce prostřednictvím matky.

Ve zahrimanizovaném světě si to však lidé neuvědomují. Často pokládají dítě za nechtěnou přítěž (ne-li za pracovní úraz) a vedle „sňtaků z rozumu“ je manželská a rodičovská láska (rodina) cílevědomě rozvracena státem (činností elit) a postupně nahrazována jen rozvedenou či svobodnou matkou (vzácně otcem, nelze-li tomu úřadně nijak zabránit). Láska může přežívat snad ještě v tzv. „partnerství“...

Dítě se rodí vždy z lásky ke svým rodičům, nejedná-li se o porod černé magie. Partnerské vztahy se však kvůli uvedeným poměrům rozpadají často právě proto, že se narodilo nechtěné dítě, nebo následkem systematického rozvracení vztahů státem, zejména prostřednictvím peněz (uměle vyvolávanou hmotnou nouzí rodiny). Nezaměstnanost a mizerné mzdy pracujících manželů na jedné straně a určité zvýhodňování svobodných matek na straně druhé, má z rodiny vypudit muže (otce). Stupňování všeobecné hmotné nouze pracujících má z kulturních národů vypudit jejich přirozenou reprodukci a uměle ji nahradit kulturně zaostalejším přistěhovalectvím, zvaným učeně „multikulturalismus“.

Satanismus elit tak vede na Zemi velmi ničivou válku proti lásce, proti dětem kulturně vyspělejších národů (především evropských).

Já bych řekl, že:

Dítě = dí tě = říká tobě (poselství z vyšších světů)

Vycházeje z rajského stavu (Adam+Eva) se pak dítě na Zemi (v těle) postupně (reinkarnacemi) relativním poznáváním (vnější/vnitřní) individualizuje, od všeho čím není samo osvobozuje (osamostatňuje).

Cílem tohoto poznání není dospět k původnímu vědomí dítěte (před zrozením), ale k plně vědomé původní dětské nevinnosti, znovu získané osvobozením od nutně prožitého a poznaného zla. To představuje duchovní smrt iluzí iluzorního ega (v protikladu ke zmrtvýchvstání v těle)...

Lze upřesnit co to má bejt být porod černé magie?  To jsou ty satanský elity tak zdegenerovany, že se nemohou mezi sebou množit, aby udrželi tu svou pokrevní linii?  Nebo tak opoždění, že ještě nemůžou? A oni nepodléhají karmě, nebo jak je možné, že je jim dána moc?  To se jim ponechá do úplného zničení lidstva?  Oni jsou ti, "skrz které zlo přichází na svět " a o těchto Kristus pravil: "běda jim!"... Tak jakto, že nebědují?  Tito odporní paraziti, kteří vysávají celé lidstvo jako svého hostitele, jim nedochází, že až hostitele zcela vysají, že také chcípnou?  Připadá mi zcela šílené, aby vládli do konce páté poatlantské epochy... Tohle má v lidech vzbudit vnitřní touhu po dobru,po světle, po lásce?

R.S. o těchto někde, tuším v apokalypse říkal, že "nám do nich nic není " - jak může nebýt, když ničí všechno krásné, svobodné, ušlechtilé, když chtějí z člověka udělat zvíře a mám obavy že ono zvíře s číslem 666, neboť to je číslo člověka, který propadl rozumu, hmotě,egu a zcela se zatvrdil vůči všemu duchovnímu...Chápu, že zlo má za úkol přivést lidstvo na vyšší stupeň, že posiluje dobro, které ho tak musí překonávat, ale z dnešního kompletně  zesatanizovaného světa mě poněkud přepadá skepse, momentální situace se mi jeví jako kompletně ovládnutá temnotou... Nezvrtlo se něco ve vývoji, něco co se mělo stát, aby ten propad zlu nedostal takový spád a ono se to nestalo?

Moc satanských elit by nepřesahovala jejich „magický kruh“, kdyby se neinfitrovali do všech národů, v nichž oblbováním tzv. „demokracií“ vytlačili egoidní zlo jejich „národních“ panovníků a nahradili ho svým „nadnárodním“ egoidním zlem.

Zkrátka, parazitní moc nad námi jim svěřujeme my sami, tzv. demokratickou volbou jejich loutek jako svých „zástupců lidu“.

Parazitní moc a systematická demagogie, šířená dnes již výhradně jejich hromadnými sdělovacími prostředky, propůjčuje jejich akademické ideologii totálního materialismu autoritu vychovatelů a učitelů (nás i našich dětí), kteří postupně přecházejí do funkcí vodičů „živých mrtvol“, které z nás chtějí vypěstovat.

Až pomocí techniky (robotizace) ovládnou přírodu Země, pak nás jako těla bez duše budou potřebovat jen jako stádo dobytka (geneticky vyšlechtěného a počtem omezeného), nutného k jejich magickému konzumu, jímž se snaží vyhnout smrti a karmě...

Praví-li duch Země a Pán karmy, že „zlo na svět musí přijít, avšak běda tomu skrze koho přijde!“ pak je zřejmé, že duchovní mocnosti dobra nepřipustí, aby zlo dosáhlo svých konečných cílů. Pokud se však tomuto zlu nepostaví samotní lidé (jako jeho oběti), pak mocnosti dobra budou muset zlo zarazit samy, aniž by bylo dosaženo jimi sledovaného cíle. Čas vlády zla pak bude prostě promarněn, neboť lidé si na překonávání zla žádné síly nevyvinou...

K porodu černé magie:

Tak jako mocnosti zla manipulují se vším, tak samozřejmě manipulují také s genetikou.

Na jedné straně se snaží v genetickém okruhu dědičnosti satanských elit udržovat koloběh svých vlastních parazitních inkarnací, dokud se jim nepodaří dosáhnout své fyzické nesmrtelnosti.

Na druhé straně manipulují a budou stále víc manipulovat také s naší genetikou. V obou případech jde o genetické znemožnění inkarnace ducha i duše (individuální nahradit druhovou)...

Praví-li RS, že „nám do nich nic není“, pak to přirozeně platí s podmínkou, že si sami nepřipustíme, aby nám do nich něco bylo. To jediné, co se tu může zvrtnout je, že si je lidé nepřestanou volit jako své zástupce, vychovatele atd...

Děkuji, nyní už se chytám :-)

Ještě zbývá vysvětlit jednu nejasnost, a to ohledně onoho "přesazování" z vyšších světů. To jsem si totiž nevymyslel, ale mám to z Dostalova překladu Theosofie. Jestli na tom něco nesedí, chci si to ujasnit do všech podrobností.

Cituji (Theosofie, Fabula, 2010, str. 107, přeložil Jan Dostal):

"Sedmá oblast duchového světa vede až k hranici "tří světů". Člověk se tady ocitá tváří v tvář "životním jádrům", jež jsou přesazována z vyšších světů do oněch tří, jimiž se tady zabýváme, aby v nich plnila své úlohy. Když člověk stane na hranici těchto tří světů, poznává i sám sebe ve svém životním jádru. To zároveň znamená, že všechny záhady těchto tří světů jsou pro něho vyřešeny. Svým pohledem je s to obsáhnout veškerý život těchto světů."

Zde se nemluví o přesazování vztahů z vyšších světů, ale životních jader zárodečných myšlenkových bytostí, jejichž odleskem jsou naše ideje... Chápu to z té Theosofie tak, že ony zárodečné myšlenkové bytosti mají své životní jádro takové povahy, která má svůj původ nad třemi světy (fyzickým, duševním, duchovním). Nejsou tedy z myšlenkové substance devachanu, ale z nějaké vyšší. (?) Vím, že se tu dotýkám hranice, u které naše vyjadřování už naráží na hranici, ale přesto to chci zkusit.

V Theosofii líčí RS poměry, které jsou na Zemi nenapodobitelné. Navíc je musí naznačovat lidskou řečí, která se vyvinula jen pro poměry zemské, v nichž lze to nadzemské jen nějak napodobit tzv. podobenstvím. Čtenáři si tak mohou učinit jen velmi hrubou představu, kterou pak musí časem sami naplnit (myšlenkovým úsilím svého já) odpovídajícími ideami, jimž by zpočátku nemohli rozumět, takže by jimi jejich úsilí nebylo podníceno...

Viděl jsem někde experiment, v němž byla do vody nalita látka, patrně olej, téže měrné hustoty jako voda.

Vše ponecháno v klidu dospělo ke stavu, v němž se ve vodě vytvořila olejová koule. Protože je olej dán z více než 90% vodou, lze tvrdit, že voda je nadále všude, tedy i v prostoru zaujímaném olejovou koulí. Přesto mezi olejovou koulí a okolní vodou (v principu vodní koulí) vnímáme kontrastní rozhraní. Z hlediska olejové koule lze tedy říci, že sahá až k hranici mezi světy oleje a vody. Pozorovatel experimentu se tak ocitá (stanul) tváří v tvář „životnímu jádru“ světa oleje, či světa vody. Pojem „tváří v tvář“ praví, že vědomí pozorovatele je přítomno ve spáře mezi kulovitým tvarem oleje a kulovitou fomou otvoru ve vodě.

Pojem „tváří v tvář“ tu tedy znamená „tvarem ve formě“.

V pozemském exprimentu byl olej do vody nalit odněkud zvenčí (z okolníhu vzduchu). V experimentálním podobenství došlo ke zhuštění olejové koule přímo ve vodě (v Tajné vědě mluví RS o substanci prvotního Saturna jako o kouři Trůnů, kouři vydechovaném Trůny).

Na kontrastní hranici mezi olejovou koulí a okolní vodou je kulovitý tvar (tvor) oleje natolik odlišen (individualizován) od svého okolí, že je mu tím dána možnost poznat na jedné straně vnější svět (formy vody), na druhé straně vnitřní svět (olej), jako sám sebe (tvar obsahu oleje).

Olejovému tvoru je tedy dána možnost „vyřešit všechny záhady dvou světů“ (vody a oleje).

Uvážíme-li, že vedle povrchního vnímání lze naše myšlení pojmout jako plně obsažný (podstatný) vyšší „pohled“ na svět, můžeme s RS říci:

„Svým pohledem je s to obsáhnout veškerý život těchto světů!“

To znamená obsáhnou (pojmout, pochopit myšlením ideje) nejen zárodečné jádro svého idndividuálního bytostného života (já sám = jásám), ale také život svého okolí, život bytostí (jader) okolního světa, o němž jsme mívali jen myšlenky (odlesky idejí).

Okolní zárodečná jádra (bytostné tvary a formy kapek okolní vody) jsou sice tvory vyššího světa, do všech staran nad nižším světem tvora olejové kapky a jiné podstaty, mají však v principu týž původ (individualizaci) jako on (proto RS mluví o „lidství“ vyšších hierarchií v dřívějších manvantarách). Vývojem se pak postupně propracovali ke schopnosti sdílet (prožívat) podstatu relativně vyššího světa. Např. světa astrálního, nižšího a vyššího devachanu a vyšších světů, pro které nemáme jméno, neboť na cestě vývoje dosahuje pohled každého tvora (každé hierarchie) jen tři stupně dopředu a tři stupně dozadu:

nejmladší, mladadší, mladý – starý, starší, nejstarší...

Tož, zase mám co zpracovávat... musím říct, že všechny "startovní" knihy RS (Theosofie, Tajná věda aj.) jsem bral jako odrazový můstek, a pomalu mi začíná docházet, kolik práce ještě bude vyžadovat, než budou naplněny. Vnímal jsem, že samy o sobě ještě veškerou pravdu neobsahují, nýbrž jsou ukazateli na cestě k ní. Zatím si tedy dám dovolenou s otázkami, než vše zde řečené pochopím... i smysl Theosofie se odkrývá až po několikerém přečtení...

A díky Vaší zmínce o pohledu každého tvora tři stupně dopředu a dozadu mi konečně došlo, proč tento hmotný svět je zrovna "3D"... A taky si říkám: To, že bytosti v našem světě mohou pohlížet tři stupně dopředu a dozadu, je také "zákon", jenž je projevem nějaké vyšší bytosti... Vidím v tom sedmerost: 3 + 1 + 3 = 7... tři stupně dozadu; uprostřed vědomí, které vnímá; a tři stupně dopředu... všímám si, že toto platí všude, proto známe jen sedm manvantar a máme tzv. "tři světy" (když se jde dolů, je zde podfyzický astrální svět (elektřina, sféra Lucifera), podfyzický dolní devachan (magnetismus, sféra Ahrimana) a podfyzický horní devachan (radioaktivita, sféra Asurů)... i tzv. světů známe tedy sedm... zase mám o čem přemýšlet, děkuji.

Tak jsem se dopracoval k další otázce...

JIž jsem pochopil, že "dny stvoření" ve smyslu Genese nejsou nějaké abstraktní časové úseky, nýbrž skutečnými bytostmi z hierarchie Duchů osobnosti (Archai). Každý "den stvoření" je tedy dobou, kdy vládl jeden určitý Archai jako velký duch času a řídil ten který vývojový úsek, jsa k tomu pověřen vyššími hierarchiemi. Po sedm biblických dnů stvoření tedy postupně vládlo sedm různých Duchů osobnosti.

Nyní ale víme, že jako menší duchové času mohou působit i Archandělé - ovšem ti jsou méně vyspělí, a tak zvládají být duchy času po kratší časová období (např. 354 let nebo 72 let).

V této souvislosti mi přišlo na mysl, že my jsme se tu bavili o dnech stvoření, které měly ještě větší záběr než ty v Genesi. Genese zachycuje pouze poslední opakování Saturnu, Slunce a Měsíce a vlastní zemský vývoj. My jsme tu ale brali jako "dny stvoření" celé manvantary, tedy mnohem delší časová období. Analogicky mi tedy vychází, že podobně jako Archandělé jsou jako malí duchové času podřízeni větším duchům času (Archeům), tak jsou i Archeové jako větší duchové času podřízeni ještě mocnějším bytostem z nějaké vyšší hierarchie, které jsou duchy času dokonce pro celé manvantary. Uvažuji takto správně? A pokud ano, jaké bytosti to jsou? Mohou být např. Exusiai duchy času pro delší období než Archeové?...

Není-li člověk zrovna hodinář, pokládá za kukačkové hodiny dvě rafičky běhající po ciferníku stále dokola. K tomu bere v úvahu ještě kyvadlo, kukačku a závaží na řetízku v podobě šišky, kterou pravidelně vytahuje nahoru a tím hodiny natahuje.

Pokud se člověk s uvedeným poznáním času nespokojí a chce poznat také to, co je skryté pod kapotou, nalezne hodinový stroj v podobě ozubeného soukolí, které nazve „duch času“. Každé ozubené kolo nazve podřízeným „duchem času“ a každý zub ozubeného kola nazve „duchem času“ ještě nižší hierarchie, přičemž duchy času nazve také kyvadlo hodin, šišku na řetízku a kukačku.

Při tom nelze nezpomenout na hodináře, kováře, hutníka, horníka, řezbáře, dřevorubce a lesníka. Ty všechny můžeme také nazvat duchy času, čímž jsme vyčerpali „duchy času“ Země.

K „duchům času“ Nebe se dostaneme, zeptáme-li se na ciferník, který namaloval malíř, kterého také nazveme duchem času.

Ideu ciferníku má malíř od astronóma, který ji okoukal z hvězdného nebe (ze sféry stálic a planet) a to všechno rovněž nazveme duchy času.

A pak pomyslíme na toho nejvyššího ducha času, který všechny ty nebesské i pozemské „duchy času“ dal v kukačkových hodinách i v okolním světě dohromady.

Uvědomíme-li si, že každý „duch času“ má na starosti také něco jiného než jen čas, zjistíme například, že hodinář každé ráno zalévá pelargónie za oknem, protože mu to nařídila manželka, která si dává pozor na sousedovu Mařenu, aby mu nebrousila za manželem. Atd.

Takto by se nám řadu „duchů času“ mohla rozšiřovat donekonečna, přičemž bychom se v ní sotva orientovali bez podrobného komentáře, který „duch času“ má, co na starosti.

Proto navrhuji, držet se starodávných názvů „hodinář, dřevorubec, hvězdář, poběhlice aj.“ a u některých zmiňovat jejich souvislost s časem jen okrajově...

Děkuji a návrh přijímám :-)

Pokusím se o stvoření odpovědi na Vaše poslední tři otázky:

Vyjdu z toho, že VÍRA je substance Boží uvnitřněná v člověku a církevní instituce naplňují sebe samu touto boží substancí skrze víru jednotlivých oveček. Ovečky tedy vírou v Boha udržují církevní instituci ( tvořenou tzv. zástupci Boha od těch nejnižších až po ty nejvyšší) při životě.  Ovečky tak dlouho slepě věří, že se vírou v Boha naplňují jeho substancí,  až na konec přestanou věřit v Boha. Věřit přestanou proto, že ze sebe již vydaly všechnu boží substanci ve prospěch církve a pak od církve odpadnou. Ve skutečnosti je církev ze sebe jako vyždímané hadry vypudí.

Taková vyždímaná ovečka se stane tzv. ateistou (nevěřící v Boha) a začíná sama sebe naplňovat vírou ve výdobytky lidského umu (rozumu). Nasaje tak do svého nitra již ne božskou substanci víry, ale lidskou substanci víry.

Živou božskou substanci tak člověk vydal ze sebe ven do církevní instituce a tak ji usmrtil. Přijetím výdobytků lidského snažení (např. koblihu) jen cestou slepého konzumu (nesnažím se o pochopení výroby koblihy) zaplňuje se člověk novou mrtvou substancí slepé víry. Takový ateista (materialista) pociťuje plnost sebe sama a tím věří v sebe sama - stává se egoistou (nositelem Ega).

Teprve do takové duše, ve které je víra v Boha nahrazena vírou v člověka (nastala smrt Boha Otce v nitru člověka), může vstoupit Bůh Syn - Kristus. Kristus je světlem světa, je tedy moudrostí prosvětlující temnotu substance lidské víry. Tím světlem pro duši je schopnost logicky myslet (schopnost přijetí Loga). Substance víry tedy není z nitra duše vyloučena, ale prosvětlena.

Na základech víry (duše cítivé) vyrůstá další část duše (duše rozumová), tak jako u rostliny vidíme vyrůstat stvol a listy (substanci víry) a pak se zjeví květ (světlem slunce-Loga prosvětlená část substance víry).

V duši proběhne (skrze Krista v ní) proces zmrtvýchvstání víry (smrt stává se životem) a pak si duše  uvědomí nový stav v ní = Ne já, ale Kristus ve mně. Do duše proudí živý Logos a v duši se tak uvnitřňuje živá MOUDROST.

Moudrost se v nitru lidské duše mění v LÁSKU. Láska se v nitru duše projeví jako pozvolné OSVOBOZENÍ z neznámého vnitřního strachu, nutkání do hektického nepromyšleného konání a v duši nastává vnitřní mír a klid.

Taková duše je duší naplněnou Kristem (jako Ježíš po křtu na Jordáně) a duše touží po tom, aby mohla prožívat mír a klid nejen ve svém nitru, ale i v lidském společenství (Ježíš ve společenství apoštolů).

Na duše toužící po Kristu (apoštolové po odchodu Zmrtvýchvstalého) je pak vylitý  Duch svatý (vylití D.sv. na apoštoly). Je to síla KRISTOVY NADĚJE umožňující apoštolům spojit se k obětnímu činu, ve kterém dochází k 12-teré oběti vylití LÁSKY z nitra duše do pospolitosti duší.

LÁSKA má tu schopnost, že čím více jí vydáváš ven (obětuješ se), tím více moudrosti proudí do nitra duše a ta se mění v LÁSKU a ta proudí z nitra ven od člověka k člověku a zaplňuje nové společenství svojí trojjedinou substancí (Já jsem cesta-víra + pravda-uvnitřněná moudrost + život-LÁSKA).

DUCH SVATÝ je duchem metodiky nové pospolitosti, kterého Kristus zrodil na kříži Golgoty. Tohoto DUCHA SVATÉHO seslal na apoštoly v NADĚJI, že jej přijmou a zrealizují a tím se Kristus zase zjeví mezi nimi JAKO PRAVÝ VLÁDCE NEBE- ZEMĚ (ne-beze-mě).

V analogii rostliny toto společenství v Kristu-Lásce nalezneme např. v obilném klasu, kde je SPOLEČENSTVÍ semen nesené jedním stvolem. Každé semeno má pak v sobě schopnost stát se novým klasem.

Tak každý, kdo bude vědomě budovat TSO s právem veta stane se takovým semenem schopným založit (v nové inkarnaci) další společenství TSO.

Církev Otce (římsko-katolická) vyzývá své ovečky k přijímání imigrantů, protože vymírající církev  potřebuje substanci slepé víry (ber kde ber). Slepé bílé ovečky se pak časem pokrevně smísí s černými slepě věřícími ovečkami a slepá víra tak pokrevně zesílí.

Srdečně zdraví ATREA

"Věřím tomu, co nevím; poznám-li to, nebude třeba věřit."

(poznání a víra jsou protikladné)

x

"Věřím tomu, co vím, tím více."

(poznání a víra jsou v harmonii)

První Goetheanum – duše. Bylo dřevěné, dřevo má blíže k duševní substance, není to jen čistě mrtvá hmota... shořelo, bylo spáleno ohněm: „Goetheanum zemřelo“. Bylo tedy spíše časové. Pak mohl RS obětovat éterné tělo anthroposofické pospolitosti, ono  shořelo také, aby už nepůsobilo v RS, ale v celé anthroposofické pospolitosti. Oheň je májou oběti. První Goetheanum mělo to důležité uzavřeno uvnitř jako dutý tvar ohraničený vnější formou dřeva, stejně jako měl RS éterné tělo v sobě.

Druhé Goetheanum – těla. Postaveno z betonu, tedy naprosto mrtvé minerální hmoty. To důležité je zde naopak vně stavby. Je prostorové. Došlo k „vylétnutí“ vnitřku prvního Goetheana ven do světa. Mrtvá hmotná výplň vnější nadsmyslové formy Goetheana je to, co mohou oči vidět... Podobně jako my vidíme minerální hmotu těla, ale nadsmyslové články již ne. Druhé Goetheanum je tedy jakýmsi projevem duchovních sil působících venku (éterného těla RS). To je spjato i s éterným zjevením Krista, neboť mohlo být postaveno jen po této události. Druhé Goetheanum bude zničeno tak, že nezůstane kámen na kameni, zemřít musí také, podobně jako musíme opustit fyz. tělo po smrti. RS ho úmyslně nedokončil, protože ještě není to pravé, je jen prostředkem k cestě ke třetímu; pak bylo ukradeno a zneužito. Kdyby zůstalo stát první nebo druhé Goetheanum, cesta ke třetímu by byla zablokována.

Třetí Goetheanum – ducha. To již nebude hmotné, nejedná se o nějakou budovu na fyzické pláni. Bude vzkříšené v Duchu svatém. K znovuotevření mysterií dojde tehdy, až každý vědomou duchovní prací vystaví duchovní hrad Grálu, a to jak v sobě, tak i ten společný. Ten bude společným základem, duchovním centrem, které nebude moci být žádným prostředkem na fyzické pláni zničeno. K této práci ve smyslu dnešní doby duše vědomé slouží Steinerem snesená Anthroposofie. K překonání ahrimanského impulsu slouží práce zmp s čistým myšlením (mechanikou (s)tvoření), tím dochází k vyrovnávání jeho vtělení a pochopení jeho úlohy. Vyrovnává se tedy i lucifersky laděná jasnozřivá práce RS a ahrimansky laděná logicky-myšlenková práce zmp. RS také pracoval s ahrimanským impulsem (převáděl jasnozření do logických souvislostí), ale jelikož ještě nedošlo ke vtělení Ahrimana, plně ji nedokončil – musí být dokončena až dnes. Ve třetím Goetheanu se tedy čas stává prostorem = dochází k vědomému vstupu do duchovního světa díky uhájení centrálního postavení Já mezi Luciferem a Ahrimanem.

Fyzické tělo je utkáno silami těla éterického, takže je fantom fyzického těla utkán vlastně z éterických sil (lidská duše z astrálních sil). Naplnění fantomu fyzickými látkami a jejich udržování je tedy řízeno éterickými silami. Po éterické smrti se fantom rozplyne v akaši. Totéž se stane se silami astrálního těla, jak jsem je přece jen našel v geocentrické podobě tzv. „lotusových květů“ přes YOUTUBE:

https://www.youtube.com/watch?v=EpSy0Lkm3zM

https://www.youtube.com/watch?v=wGjlT3XHb9A.

Kristu tedy nestačilo Ježíšův fantom atd. pouze obnovit, ale musel ho obnovit tak, aby se nerozplynul. To znamená, že tam kde byl napojen na okolí vnějšího fyzického světa (výživou, dýcháním atp.), tam musel být fantom uzavřen tak, aby příslušné funkce probíhaly dál i bez starého napojení (už v meditaci jsou náznaky takového fyzického uzavření, kdy člověk například dýchá svůj vlastní vzduch aj.). Jde tedy o přeuspořádání sil fantomu. Proto Máří Magdaléna u hrobu napoznala Krista tělesně (nepoznala přeuspořádaný fantom), ale pokládala ho za „zahradníka“ (duchovního pěstitele duševních lotosových květů Máří Magdalény).

Pokud člověk přijme Kristovo duchovní Já (svatý Grál), může se svým fantomem a se svou geocentrickou duší učinit totéž (vystavět svatográlový hrad).

To, co musí lidské (kristovské) duchovní Já udělat samo se sebou, je samo ze sebe přetvořit svůj tělesný a duševní fantom (éterné i astrální síly svých těl: vnější/vnitřní), takže se stane duchem vznášejícím se (proudícím) mezi svými fantomy, tzv. Duchovním člověkem.

Právě to naznačuje Steinerovo první Goetheanum (duše), které mu bylo spáleno a druhé Goetheanum (těla), které mu nebylo dovoleno vnitřně dokončit (zemřel den předtím, kdy chtěl zpracovat model interiéru) a proto mu mohlo být ukradeno a zneužito. Mystéria tak musela být uzavřena a znovu otevřena budou až s třetím Goetheanem (ducha, Duchovního člověka).

Jak naznačuje DF, Duchovní člověk se musí vznášet ve spáře přítomnosti, mezi silami Duchovního člověka (vnější/vnitřní = duše/fantom):

Mé si Já = Mesijáš = Já jsem (= pozpátku Mesjáj)

Děkuji, kolem tohoto jsem kroužil pořád dokola (v nepravém nekonečnu), ale ne a ne na to konečně kápnout.

Uvnitřňování okolního světa do sebe dává v tomto ohledu perfektní smysl. Vždyť i Já bylo dříve pouze v atmosféře, proto se mluví na starém Měsíci (i v opakování Měsíce na Zemi) o ohnivé mlze, ve které byla dosud substance Já a proudila do fyz., éter. a astr. těla člověka zvenčí, tak, jako dnes proudí zvenčí do zvířat. Na Zemi máme tedy vlastní zdroj tepla (na Měsíci jsme ho neměli, dýchali jsme teplo) a dýcháním vzduchu se pomalu připravujeme na jeho uvnitřnění v podobě vlastního zdroje. Na Jupiteru budeme mít zdroj tepla i vzduchu a budeme dýchat světlo a připravovat se na uvnitřnění zdroje světla, které nastane na Venuši. A na Venuši budeme mít zdroj tepla, vzduchu i světla a dýchat tóny (Slovo?) a uvnitřníme je na Vulkánu (?). Potřebuju si to vystavět až do konce.  Na Vulkánu tedy již nebude třeba přijímat nic zvenčí a tím se osvobodíme od vnější nutnosti - od nutnosti být závislí na bohy dodané potravě...

Souvislost čaker a geocentrických drah planet mě vskutku nenapadla, dokonce jsem sem tyto videa nedávno dával :D ... a teď už mi dochází i to, jak jsme se bavili o Uranu a Neptunu a nové ekliptice kolmé na tu současnou, a o (hypotetické) 8. a 9. čakře, jejichž rovina je kolmá na éternou páteř, takže s Uranem a Neptunem souvisí... zajímavé....

V souvislosti s tímto tématem uvnitřňování mě napadá jedna otázka ohledně vědomého dýchání a práce na duchovním člověku (což přirozeně nezkouším a neptám se proto, že bych se do toho nyní chtěl pustit).

Tedy v tomto ohledu jsou tu dva druhy lidí.

Jedni žijí normální život a dýchají spíše nevědomě. Druzí pracují s vědomým dechem a přetvářejí tak své fyzické tělo, což jde následně do krve a dokonce i do kostí. Jak tomu je u prvního typu lidí, kteří dýchají nevědomě - připravují si už i oni pomalu vlastní zdroj vzduchu do jupiterského bytí nebo ne? Vytváří se jim toto rostlinné ústrojí "samo" jen tím, že tu žijí a dýchají, nebo je pro to skutečně nutná plně vědomá práce s dechem?

Ještě si pamatuji, jak RS říkal, že starý Měsíc zanikl mrazem - tedy, jak lidé vdechovali teplo a vydechovali chlad, Měsíc nakonec úplně zmrzl. Země tedy nezmrzne, neboť teplo nedýcháme, ale bude otrávena vydechovaným vzduchem..? Toto zmiňuji proto, že v líčení RS ohledně zmrznutí starého Měsíce vidím krásnou kosmickou oběť - jak se planeta celá nepřetržitě obětovávala (s ní i mnoho duchovních bytostí), až se obětovala úplně, aby lidstvo mohlo mít vlastní zdroj tepla... My tedy potřebujeme několik takových obětí, abychom v sobě nakonec měli vše a mohli se na Vulkánu obětovat také...

Kroužení je opakování a „opakování je matkou moudrosti“ (J. A. Komenský)

Samotný tón není slovo (slovo = jednota mnohosti tónů, artikulace). Česká mluvnice svým stupňováním (velké, větší, největší/malé,menší nejmenší - co do míry: velké = malé) nás může poučit, že:

Vnější slovo se synteticky skládá (jako mnohost jednotlivých slov) v jednotu: slovo, věta, souvětí).

Vnitřní slovo se analyticky rozkládá (jako jednotka ve zlomky: slovo, slabika, hláska).

Vnější slovo nemůžeme vyslovit, pokud ho současně zevně i vnitřně nevnímáme. Zevně ho vnímáme skrze uši, vnitřně skrze eustachovu trubici v průběhu jeho vyslovování...

Po dokonání uvnitřňování v dané manvantaře, nastupuje nová manvatara ve které s již osvojeným uvnitřňujeme něco dalšího. Tzn., že po uvnitřnění tónů na Venuši, pokračuje Vulkán.

Na Vulkánu se osvobozujeme od všech vnějších závislostí (proto v bibli Bůh sedmý den odpočíval), máme však potřebu svobodného projevu, vnější družnosti a spolupráce. Láska se zevně projevuje obětí...

V současné geocentrické soustavě se 8. a 9. čakra neprojevuje našemu obzoru (v ekliptice) a proto náš astrální vývoj ještě neovlivňuje. V každém případě nás však geocentrické čakry poučují, že to, co pojímáme jaksi obecně („zesílení já“ atp.), to vždy představuje určitou silovou konstrukci...

Bezprostřední práce s dechem, jak tomu bylo u Yogy atp., není ve vývoji duše vědomé žádoucí. Dnes pracujeme s dechem správně jen v meditaci, tj. čistým myšlením (nikoliv myšlením na práci s dechem). Lidé, kteří čistě nemyslí (yogíni, učedníci advajty, fanatici, sluníčkáři atp.) si dýchání vlastního vzduchu nepřipravují, ve svém vývoji vůbec nepokračují...

Mrznutí je proces zhušťování. Země nezmrzne, protože dosáhla nejzazšího zhušťění (pevného). Dnes už je Země ve fázi zpětného rozpadání pevného. Vydechovaným vzhuchem však nebude otrávena, neboť ten dýchají rostliny, které tu na druhé straně potřebují půdu (hlínu) danou rozpadem pevného...

zmp: "Mystéria tak musela být uzavřena a znovu otevřena budou až s třetím Goetheanem (ducha, Duchovního člověka)."

Třetí Goetheanum ale již nebude hmotné, chápu-li to správně...?

nebude...

Na základě informací ze série přednášek "Od Ježíše ke Kristu" se mi (možná) rozsvítilo ohledně jednoho aspektu, co se týče vztahu fyzického těla a vědomí Já. Snažil jsem se uvědomit cestu vývoje Já od jeho "zážehu" na Zemi (Lemurie) až k dokončení vývoje na Vulkánu. Nemá to být klasická otázka, jen se snažím formulovat co nejlépe obraz, který mi vyvstal a kupodivu hned nezmizel... jak se říká - těžko na cvičišti, lehko na bojišti... za jakékoliv opravení/napomenutí/upřesnění děkuji...

Vzhledem k tomu, že Země je první manvantara, kde se rozvíjí v člověku Já, a zároveň zde existuje nejhustší nerostná substance, jsem se pokusil rozvinout následující myšlenku, kterou nejdřív rozkouskuji a na konci složím:

Země: Já je zde v člověku poprvé, je ještě novorozencem, nanejvýš se sotva batolí. Fyzické tělo obsahující mimo jiné i nejhustší nerostnou substanci slouží jako nejsilnější zrcadlící nástroj, díky čemuž je možný rozvoj takto slabého Já a to, že si můžeme uvědomovat sama sebe jako oddělenou individuální bytost. Zkrátka - Já potřebuje tu nejpevnější možnou schránu, protože samo ještě vůbec pevné není; v jakékoliv jemnější schráně by se nebylo schopno udržet vědomí Já.

Jupiter: Já je mnohem vyspělejší než na Zemi, už je vnitřně silnější a pevnější, proto už nepotřebuje tak moc zrcadlení v nerostném fyzickém těle. Nyní je člověk "doma" v manasu, duchovním Já, jako byl na Zemi doma v obyčejném Já. To je tedy schopné existovat v jemnějším těle, jehož nejhustší substancí je voda - došlo k překonání nerostnosti tím, že Já zesílilo a vyloučilo vše nerostné jako překonané a nepotřebné.  Člověk je nyní schopen tvořivého myšlení ("tvoří rostliny"), které má bezprostřední vliv na jeho okolí, což v nerostnosti ještě nešlo.

Venuše: Já je opět mnohem vyspělejší než na Jupiteru. Došlo k překonání restlinnosti/vodnatosti, Já (nyní je člověk "doma" v buddhi, životním duchu) už je silné a pevné natolik, že jako nejhustší substance fyz. těla postačuje vzduch. Člověk je schopen tvořivé řeči, svým slovem formuje ve vzdušné substanci bytosti podobné zvířatům. Člověk ještě není schopen existovat v čistě božském ohni, vzduch jako nejzevnější obal ještě slouží jako "berlička" pro Já, které musí ještě urazit kus cesty na Vulkán.

Vulkán: Já dokončilo svůj vývoj jako duchovní člověk (atman), proto je již schopno bez podpory hustších substancí existovat, aniž by mu bylo ubráno na vědomí. Člověk je schopen plného realizovaného tvořivého konání v substanci čistě božského ohně bez jakéhokoliv zhuštění...

A nyní závěrečná formulace, kterou se ten obraz pokusím shrnout a jehož pravdivost mě zajímá: Čím více zesiluje lidské Já v průběhu vývoje, tím jemnější schrána (substance fyzického těla) mu stačí pro udržení jasného vědomí sebe sama. Zrcadlení se stává stále slabší, jak se substance opět zřeďují. Slabé Já tedy potřebuje pro udržení své existence nejsilněji zrcadlící nerostnou substanci, silnější Já už pouze vodnatou, ještě silnější Já vzdušnou...

Jak se „slabé“ já stává „silnějším“, odkládá „berličky“ v pdobě hustoty fyzických látek (pevné, vodní, vzdušné). Musíme se tedy ptát, čím já tyto berličky nahrazuje?

Já sílí prací na vyšších článcích (manas, buddhi, atman)... tím, že přepracovává astrální, éterné a fyzické tělo k obrazu svému (Božímu). Člověk tím postupně stoupá ze stavu tvora do stavu tvůrce, je stále podobnější - a bližší - Bohu. Tyto vyšší články už nám bohové nedarují jen tak pro nic za nic, darovali nám jen základ pro jejich vývoj v podobě fyzického, éterného a astrálního těla. A jelikož vše karmické bude postupně odpadat a bude nahrazováno tím, co člověk vytvoří vlastní činností, bude sílit i Já. Vývoj Já může být dokončen, až zde nebude ani ň z karmického vývoje Saturnu, Slunce a Měsíce. Chápu to tak, že na Vulkánu už bude mít člověk jen to, co sám vytvořil - a jelikož jeho cílem je svobodné tvoření z lásky, může být jeho vlastnictvím jen to, co svobodně vytvořil svým Já - tedy duchovní Já, životní duch a duchovní člověk.

Já tedy tyto berličky z prvních třech manvantar - stavební látky - přetváří a pracuje tak na plnohodnotné duchovní existenci. Proniká je svou stále větší silou a tím je přetváří. Z berliček, které jsou jen dočasné, se stává něco trvalého. V současnosti se v našem fyzickém, éterném a astrálním těle děje mnoho věcí, které svým Já nemůžeme ovlivnit, probíhají v nich děje bez naší kontroly, proto tři nižší těla chápu jako berličky, které nejsou naše a jsou nám darovány bohy. Vyšší duchovní články jsou takové, že se v nich nic neděje bez vědomí Já, Já má nad nimi plnou moc, je s nimi v harmonii a používá je pro vyšší tvořivou činnost, proto jsou pak již jeho součástí... to rozumím pod formulací "silnější Já". Slabé Já je tedy zpočátku na Zemi vloženo do Otcovských schrán (fyz., ét., astr.) a Synovsky svobodnou tvořivou silou pracuje na schránách duchovních. Tak vnímám trojnost ve vývoji člověka...

Jestliže já postupně přetvří své články (tělo fyzické, éterické, astrální) tak, že je současně zbavuje látek (pevné, vodnaté, vzdušné), čím tyto látky nahrazuje?

Nemusí je ve fyzickém smyslu nahrazovat ničím, neboť živel země, vody i vzduchu je jen zhuštěný pra-oheň, na Vulkánu z tohoto pra-ohně bude zase sestávat vše, hustší substance tam již nebudou. Myslím tedy, že svůj dotaz směřujete na vnitřní vlastnictví Já... Odpovídám tedy, ačkoliv jsem si vědom možného nedorozumění: Já tyto látky nahrazuje tím, co vytváří z ničeho. (ovšem z ničeho jen zdánlivě, povrchně by se dalo říci, že pro toto "tvoření z ničeho" jsou zatím potřeba jisté vnější podmínky...)

Vrátí-li se vše do původního stavu před stvořením, co zabrání tomu, aby se v něm nerozplynulo také já?

Nezkouším Vás. Tuto otázku, pokud vím, si dosud nikdo nepoložil a R. Steiner na ni tedy neodpověděl. Přesto řekl vše, co by nás k odpovědi mohlo přivést...

Jsem za takové otázky vděčný. Jak už jsem řekl, nemá smysl člověku vše naservírovat pod nos, ani RS nemohl z více důvodů zdaleka říct vše a mnohokrát na to upozorňoval.

K otázce: Vrátí-li se vše do původního stavu před stvořením, co zabrání tomu, aby se v něm nerozplynulo také já?

Zabrání tomu samo Já již ze své podstaty.

Já si během věků lecčíms projde. Člověk skrze schrány Já (dnes schrána víry, schrána lásky, schrána naděje) vstupuje do vztahů s dalšími bytostmi - s lidmi, zvířaty, anděly a podobně. Skrze tyto vztahy lidské Já něco prožívá. Konkrétní okolnosti pominou (stanou se ničím), protože veškerý zhuštěný praoheň (vzduch, voda, země) je pomíjivý v tom smyslu, že se navrátí do původního pra-stavu. Ovšem pouhé zhuštění božského ohně z prastavu přes různé stavy tvaru a formy by nemělo pražádný smysl, pokud by tu na konci (=návratu k pra-stavu) nebylo něco navíc. To ono "navíc" je v našem koutku vesmíru desátá hierarchie Duchů lásky (dnešní člověk po zdárném absolvování sedmi dnů stvoření... jasně, i další hierarchie velmi pokročí ve svém vývoji, ale teď to beru antropocentricky). A jádrem této nové hierarchie, jelikož jde o první plně svobodnou hierarchii, je Já - ovšem ne jen tak ledajaké Já, ale plně svobodné Já, které prošlo vývojem ke svobodě.

Dnes je situace taková, že Já je u většiny lidí pouhým bodem, neboli, je prázdné, neboť sotva vzniklo. Naším úkolem je ho naplňovat, rozšiřovat, ale zároveň upevňovat, aby se nerozplynulo. Dnes k tomu slouží (Fil-)Anthropo-Sofie.

Čím ho rozšiřujeme? Laicky řečeno vědomostmi, moudrostí, zážitky, prožitými vztahy...... z těch získáváme vnitřní plod, kterým Já roste. mohutní, rozšiřuje se. Jenže aby něco mohlo růst, musí mít vnější hranici.

Čím ho upevňujeme? Vzdorováním tlaku zvenčí, překonáváním zla a stupňováním dobra ve svatost. K tomu je potřeba síla lásky. Tu získá Já na Zemi (planetě smrti a vykoupení) mj. díky tomu, že je obklopeno měsíční moudrostí... vědomým pohledem na všudypřítomnou moudrost zažehne člověk v nitru vědomou lásku.

Lidské Já je schopno tvoření z ničeho v tom smyslu, že pomocí životních zkušeností, vztahů a prožitků pojímá do sebe jejich plod v podobě toho, co mu nemohlo být darováno bohy (vnější schrány - tři nižší těla). Co si Já vypracuje vědomě samo, o to již nepřijde a to přetrvá i tehdy, až vše stvořené bohy pomine, neboť to stvořené bohy nebylo. To si vytvořil člověk v nitru a má-li být plně svobodný, pak mu to nemůže žádná myslitelná síla odebrat, může si to odebrat sám špatnými rozhodnutími a špatnými činy... těmi se otevírá zlým silám, které jeho Já ničí (Sorat). Na Vulkánu již nic stvořené bohy nebude, bude zde to, co si lidé vypracovali sami z ničeho! A právě díky tomu se lidská Já nemohou jen tak rozplynout - neboť svobodným tvořením z ničeho ve všech možných podmínkách dosáhli svého cíle.

Chápu to podobně jako vývoj vztahu mezi dvěma lidmi, který započne na fyzické pláni. Zpočátku je vztah mezi těmito lidmi čistě fyzický, je založen na fyzičnu.  Kdyby se v této fázi odstranil fyzický základ, vztah zanikne. Postupně ale začíná mít vztah základ v duchovnu, fyzično přstává být důležité a po smrti vztah dále přetrvává ne díky fyzičnu, ale díky tomu, co v Já lidí díky fyzičnu povstalo! Z fyzična se stalo NIC, pominulo, zmizelo. A v JÁ povstala věčnost. Já je tedy schopno z ničeho dělat něco, neboli napodobovat Boží tvoření.

Vezmu-li tedy ve velkém vývoj našeho kousku vesmíru, máme:

1) pra-oheň (před Saturnem, resp. počátek Saturnu)

2) různé stavy a tvary formy, různě husté substance (vývoj jak jej známe např. z Tajné vědy) Zde není Já plně vyvinuto, a proto potřebuje zhuštěný pra-oheň jako schrány, které postupně odpadávají...

3) opět pra-oheň ale nikoliv ten z bodu 1), ale s novou kvalitou, lidským individuálním Já, které drží pohromadě díky plodům z vývoje v bodě 2! Z nediferencovaného tepla se stalo teplo diferencované v různě individualizovaná a oddělená Já, která jsou schopna díky plodům z vývoje v různých stavech a formách zhuštěného pra-ohně obstát!

Tedy, ještě k tomu rozplynutí - ano, Vulkán se rozplyne, ale lidská Já nikoliv. Lidé odejdou tvořit jinam, do jiných světů a tím bude smysl této sluneční soustavy naplněn. Materialisticky řečeno zbude z nás po velkém výbuchu velké nic neboli planetární mlhovina :-) Tedy, na Vulkánu dojde ke kosmické oběti, kdy se lidé, dosáhnuvší svého prvního cíle, obětují tím způsobem, že opustí svůj "domov" a odejdou do jiných soustav, s lecčíms tam pomáhat... a tím, že byli tak dlouho zkoušeni v různých podmínkách, si již sami ze sebe uchovají svou existenci - tedy, nerozplynou se jak pára nad hrncem.

Dojde-li tedy k plnému zjevení duchovního člověka (atman), musí tomu být tak, že Já se naučilo plně ovládat i fyzično (vedle éterična a astrálna), jinak by plné realizované konání člověka nebylo možné. Proto jsem psal, že Já se udrží již ze své podstaty, jinak tomu být ani nemůže. Ovládá-li Já takovýmto způsobem astrálno, éterično i fyzično, může se kdekoliv ve vesmíru udržet jako plně vědomá individualita, jako bytost - tvůrce.

Aby člověk v tomto stavu nepropadl zlu a tím se nerozplynul v nic (Sorat, princip ničící všechno, co má podstatu Já) by ho zničil), musí konat dobro. Aby mohl jakožto plně svobodná bytost konat dobro, k tomu potřebuje sílu LÁSKY. Z jiného úhlu pohledu mi tedy vychází, že láska je tou silou, která zabrání rozplynutí Já v nic...

Jelikož Kristus je v naší manvantaře makrokosmickým Já (čtvrtým principem), bude na Jupiteru makrokosmickým duchovním Já (5. principem), na Venuši makrokosmickým životním duchem (6. principem) a na Vulkánu makrokosmickým duchovním člověkem (7. principem).

"Nebe a Země pominou, ale má slova nepominou!"

"Jsem s vámi až do konce vašich dní." - do konce jakých dní - že by sedmi dnů stvoření? Do té doby potřebuje tedy mikrokosmická lidská bytost zastřešující makrokosmický princip = Krista, který mu umožní vědomý výstup k vyšším stupňům vědomí. Tím, že člověk v každé manvantaře dospěje k plnému realizování Krista v sobě, může nakonec sedmý den stvoření (Vulkán) sám dospět k makrokosmicému vědomí!

Tedy: 1) vědomí se zužuje a rozjasňuje...

- Saturn (vědomí kosmu, hluboký trans)

-> Slunce (vědomí dosahující jen po kraj sluneční soustavy, vědomí spánku)

-> Měsíc (vědomí už jen planetární, snové)

-> Země (vědomí bodové, vězící v těle, ale už plně bdělé)... a tady startuje opětné rozšiřování, v době světového silvestra, kdy dává Kristus impuls vzhůru...

- Jupiter - vědomí opět roste k měsíční obsáhlosti, ale ponechává si díky spojení s Kristem plnou bdělost v duchovním Já, tedy, už ovládáme astrálno = plné zjevení manasu možné díky tomu, že Kristus má nyní 5. makrokosmický princip,

- Venuše - vědomí roste po hranici sluneční soustavy, opět si ponecháváme díky spojení s Kristem plnou bdělost, ovládáme éterično, neboli došlo k plnému zjevení životního ducha v makrokosmu i mikrokosmu,

- Vulkán - dospěli jsme ke kosmiskému vševědomí, ale plná bdělost zůstala zachována! Proč? Kristus s námi byl až do konce našich dní a dokonal, co se rozhodl dokonat - dovedl člověka k plné samostatnosti v kosmickém vševědomí, aniž by musel být člověk v temném saturnském transu - nahradil temnotu světlem vědomí! Kristus má nyní sedmý makrokosmický princip a člověk díky tomu bdělé kosmické vědomí, obsáhlé jako sám vesmír.

Světlo vědomí bylo na Zemi jen v těle, a dovedl ho společně se svobodně z Já spolupracujícím člověkem přes měsíční a sluneční záběr až k saturnskému kosmickému záběru! Ovšem nyní na Vulkánu je světlo všude tam, kam dosahuje vědomí, a to díky Kristu V NÁS. Nyní mohou bohové odpočinout, člověk již světlo a zhuštěný pra-oheň zvenčí nepotřebuje.

Vše, co říkáte je správně, ale není to odpověď na mou otázku.

Co konkrétně musí lidské já udělat samo se sebou, aby Krista v sobě, aby zkušenosti a výdobytky svého dosavadního vývoje udrželo a nepominulo s Nebem/Zemí, aby se od vnějšího světa mohlo odpojit a nezaniknout?

(obdobně musel například Kristus udělat něco se svým fyzickým tělem, aby v něm mohl stát s mrtvých).

Kristus plně obnovil smyslům neviditelný fantom (základ, formu) lidského fyzického těla... Luciferským svodem poškozené fantomy fyzických těl vedou člověka k zániku a do mysteria na Golgotě tu úplný fantom nebyl, lidé se s ním nemohli spojit. Kristem plně obnovený fantom dává nyní člověku možnost výstupu k nesmrtelnosti, pokud se s ním člověk ze své svobodné vůle spojí...

Kristus toto ale udělal jako vyrovnání činu Luciferova, to nemohl vykonat žádný člověk, neboť to bylo záležitostí bohů... člověk se může s tímto obnoveným fantomem "pouze" spojit. Co by mělo lidské já kromě toho všeho uvedeného udělat samo se sebou, to tedy opravdu zatím nevím a nerad bych spekuloval...

Naplnit sebou samým, svým vědomím spáru mezi vnitřním (kde se Já vyvíjelo) a vnějším, vnitřní /vnější...To je na mikrokosmické úrovni, (no to je vlastně jedno, jestli "to" je malý či velký...) vystoupení na nebesa, ono "Já a On jedno jsme","Já jsem On" - "jsem" přečteno od "On" k "Já" = mesj => mé si já = mesiáš - účel vývoje...

V přednáškách RS z roku 1924, kdy podával dalo by se říci nový a niternější úvod do Anthroposofie, jsem narazil na zajímavý poznatek o snovém životě člověka a rád bych si ho trochu ujasnil.

Steiner se zmiňuje o dvou typech snů:

- jedny mají co do činění s astrálním tělem (hlavně ty, co symbolicky zobrazují naše orgány a pochody v nich, ty řešit nebudu),

- druhé jsou podobné prožitkům ve vnějším světě (např. jdeme na nějakou výpravu do hor s přáteli atp.), ty jsou úzce spjaté s naším Já. A jde mi právě o ně. Uvádí tam zajímavý poznatek, totiž to, že naše Já je samo bez pomoci schopné pouze toho, co se může dít v těchto snech. Prý u všeho, co v běžném bdělém životě konáme nad rámec tohoto druhého typu snů, nám pomáhají bohové. Jinými slovy, ve snech jsme aktivní natolik, jak jsme schopní být aktivní bez vyšší pomoci; všechna aktivita nad rámec tohoto je konáním bohů skrze nás a na nás.

Cituji překlad RS: "Člověk má tolik aktivní účasti na svém konání, kolik aktivní účasti má ve svých snech."

K něčemu nás tedy bohové dokopávají (když jsme např. ve snech příliš leniví, ale v reálu makáme jak barevní), od něčeho naopak odrazují (člověk, kterému se pořád zdá, že někoho znásilňuje, ale v normálním životě to nedělá).... Toto se významně dotýká otázky svobody a nutnosti a moc tomu nerozumím. Podle čeho se řídí to, jak moc se bdělý život bude od snového v tomto směru odlišovat? Kde je ta hranice, kdy bohové zasáhnou a kdy nás nechají být? Řídí se to nějak podle dopadu konání na lidstvo nebo podle morální a mravní skutečnosti ve vyšším devachanu? Úvahou mi vychází, že to bude záviset asi na síle a vyspělosti Já, na tom, jak se v průběhu inkarnací zdokonalilo.

Někomu by dokonce mohlo přijít děsivé, jak moc je ve snech jiný než ve skutečnosti. Znám lidi, u kterých je propast mezi tím, co dělají ve snech, a tím, co dělají v bdělém životě, opravdu velká. To by opravdu dotyčný nebyl schopný vykonat třeba 70% z toho, co normálně dělá s pomocí bohů, kterou si ani neuvědomuje?

Snažil jsem se představit si, kdyby toto tedy byla pravda, jak by to asi na světě vypadalo, kdyby lidé dnes měli jednat skutečně sami za sebe bez této vyšší pomoci... moc hezký obrázek mi nevyšel...

Už jsem tu použil přirovnání k japonské loutce „kabuki“. Dokud se člověk neosvobodí od svých dvou vodičů, nebude to on, kdo se projevuje duševně a tělesně. Budou to jeho dva vodiči, co ho bude postrkovat či brzdit, podle jejich představ. Ten třetí, nositel Slova mu bude před čumákem předvádí ideální vzor lidství tím více, čím více se lidskému já bude dařit mezi jeho vodiči udržovat rovnováhu (prosazovat se samo, na jejich úkor).

K předváděnému ideálu pak člověk přirovnává své vlastní projevy a výsledný rozdíl nazývá "svědomí".

Děkuji, zase jsem v tom hledal zbytečné složitosti...

Nesmíte se nechat vyprovokovat k akademickému "definování".

Jakmile zmp použije smajlíka, začíná jít do tuhého. Vidím to tu co nevidět na definitivní apokalypsu, která bude chytrá jak Horákyně - napůl definova(tel)ná, napůl nedefinova(tel)ná. :-)

Jakmile jsem se seznámil s harakiri, hned mě někdo nachytal na hruškách, že ho oblbuji, neboť jde prý o sepuku. Kdo se v tom japonském sebemordování má hergot vyznat.

Kdysi, jsme se s japonskou loutkou potkali v Kjótu, kde jsem nikdy nebyl. Představila se mi jako Kabuki, ale kdosi (asi jste to byl Vy) tvrdí, že se jmenuje bunraku. Koukl sem na internet jamišty-ješity a hle, prý oba názvy jsou divadla. Něco podobného se mi stalo na divokém Západě, kde sem taky nikdy nebyl. Potkal sem tam hrmotluka, který tvrdil, že je tam zabiják. Já sem tam byl za divadlo (japonský).

No tak si to přeberte.

Důležité je, že příslušnou loutku vedou dva až tři „zadivadláci“. Kdyby spolu nebojovali, nic by s „Kabuki“ nesvedli. Ani by ji nemohli popadnout kdyby jejich ruce či prsty nešly proti sobě, ani by je zase nemohli pustit, kdyby nešli od sebe. Zkuste věnovat jeden den tomu, aby spolu

setsakramensky spolupracovali tak, jak si spolupráci představujete, aby všechno dělaly stejně. Ten den budete určitě pokládat za zabitý...

Otázka JK byla skutečně na poměr bdícího ku snícímu a ešli se nemýlím, tak má odpověď rovněž.
Kdyby hot-vozka a čehy-vozka působili vždy jen proti sobě (jako při zvedání a odkládání Kabuki), pak by mohli osla jen uchopit nebo pustit, nikoliv s ním hýbat. Tito vozkové jsou však zkušení a vědí, že někdy mají působit opačně současně, jindy se mají střídat atp. Kdyby to neuměli, ředitel divadla Kabuki by je vyhodil...

Tom: Nemá-li toto vaše moralizování být považováno za pomlouvačné, měl byste své nařčení o naprostém nepochopení podstaty věci citátu také dokázat tím, že uvedete pravý význam, který nebude souviset s kontextem, ve kterém jsem ho použil....Tj. ocitujte daný výrok a poučte nás o jeho podstatě a pak na základě toho prokažte, proč jsem ho použil nesprávně. Učiníte-li tak, buď Vám dám s díky zapravdu, nebo Vám Váš argument vyvrátím. Neučiníte-li tak, budu Vás muset považovat za neseriozního diskutéra. Jinak to, že si někdo něco 5x přečte a stále jen zírá, nikdy nebyl, není a ani nemůže být argument.

jk: Nepochopení podstaty věci jste dokázal sám, já ho podruhé obšírněji dokazovat nemusím - cítím-li, že druhá strana to stejně nepřijme.  Někdy prostě dám na pocity, není-li to někomu po chuti, přežiju to :-) Víte, vše není jen o pouhém několikařádkovém vysvětlení, poznávací síly v člověku nejsou jen síly hlavy a rozumu. Tzn., neuznáváte-li nic z citové a volní roviny jako poznávací síly, nikdo Vám nevysvětlí, co na použití toho citátu bylo špatně. Mohl byste mi pak sice naoko "dát zapravdu", ale k ničemu by to nevedlo. Chtěl jsem Vás spíše popostrčit k tomu, abyste na to zkusil přijít jinak a sám, jestli náhodou na té Vaší interpretaci něco nesedí... holt na něco musí člověk přijít sám, nelze počítat s tím, že mi někdo všechna vysvětlení naservíruje až pod nos. Na co si člověk přijde sám, má pro něj větší hodnotu. Z mé strany to tedy ani neměl být argument, ale zkrátka neskrývaný údiv... tedy, nehledejte tam něco, co tam ani být nemělo. Navíc, svět nestojí na akademických argumentech, jak se teoretická věda domnívá, ale na skutečnosti.

jk: vidím v tom bohužel spíše podkopávání logiky a myšlenkových základů, na kterých je TSO vystavěno...

Tom: Patrně mi něco uniká, ale diskuse se vedla na téma definice, nikoli TSO.

jk: Logika a práce s pojmy, kterou zmp používá, je taky logika a myšlenkový základ TSO a je v dnešní době poměrně ojedinělá. Vy jeho logiku a práci s pojmy napadáte a chcete ji po svém (převzatém od ahrimanských akademiků) předělat. To je podkopávání logiky a myšlenkových základů, na kterých je TSO vystavěno. Patrně to tedy děláte podvědomě...

jk: Cítím jakési ulítávání do vzdušných zámků myšlení, které "si může všechno dovolit" (což je jinými slovy nerespektování skutečnosti), a to pouze z Vaší strany.

Tom: Vidíte, a já právě naprosté ulítávání do vzdušných zámků vidím u zmp a ATREI. Proto po zmp také chci jasné definice, skrze které ten jeho vzdušný zámek dostanu na zem, neboť jakmile mi poskytne definice, mohu jej za něco uchopit. Dokud je nemám, mohu jen hádat, co se mi snaží sdělit (a kde vlastně ten jeho zámek poletuje).

jk: Tady je vhodné poukázat na to, co jsem už jednou psal. Tedy: to, že něco nemůžu uchopit, nemusí být problém toho, co nemůžu uchopit, ale může to být problém můj.  Jen si to přiznat...

Dále, zmp ani Atrea nepoužívají myšlení, které si může všechno dovolit, zatímco Vy ano - to bylo podstatou mého sdělení, kterému jste se záměrně vyhnul. Skutečnost si také nemůže všechno dovolit, tudíž i poctivé myšlení musí umět "narazit"; jakmile narazit neumí a špekuluje a "argumentuje" až do aleluja, tak je to myšlení nepoctivé. Když ho někde vidím, cítím bolest, protože vnímám ten náraz. A jako nemůžete vyloučit pocit bolesti z poznávacího procesu rány pánvičkou po hlavě, nemůžete ji vyloučit ani zde.

Tom: Mimochodem dle RS Ahrimanovi vděčíte za to, že vůbec můžete myslet. A Luciferovi pak, že máte svobodou vůli. Ale to, jako znalec RS, kterému neuniká podstata jeho citátů, jistě víte. Takže byste se nad těmito silami neměl zas až tak pohoršovat. Vše zlé je k něčemu dobré.

jk: Toho jsem si moc dobře vědom, několikrát jsem to psal dokonce i tady v dřívějších diskusích se zmp, můžete si je vyhledat. Vděčíme jim ještě za mnohem víc. Nad těmito silami se tedy nepohoršuji, jak si mylně domýšlíte; pohoršuji se nad jejich zatahováním do sféry nepoctivého myšlení, které si s nimi může dělat, co chce. A jak k tomu pak chudáci přijdou... :-(

P.S. Potrefenými husami a podobnými dohady bychom se tu mohli nakonec osočovat všichni, neboť kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Například já bych mohl říct, že jste dle zákona potrefené husy, uzákoněného na tajné husí konferenci v minulém tisíciletí, vstoupil před nedávnem do této diskuse. Takové osočování ale nemá smysl, je zavádějící a nepoctivé. Do nitra druhého člověka nevidíte, a proto můžete jen hádat, proč se zachoval tak, jak se zachoval; hádání tohoto typu je tedy dobré si nechat pro sebe, nechcete-li být neseriózním diskutérem...

jk: Někdy prostě dám na pocity, není-li to někomu po chuti, přežiju to :-)
Tom: Tady je třeba nahradit pojem "někdy" pojmem "vždy". Pak to bude pravda.

jk: A opět se mýlíte... tyto a podobné předsudky mne již definitivně unavily, proto Vám již nyní ve všem nechávám s radostí poslední slovo, neboť bychom se tu mohli přít do aleluja a zanášeli bychom tím hodnotnější témata, která se zde probírají...

Až moc se tu rozbujela sáhodlouhá diskuse s Vámi, ukazující zcela jasně, že o tom, co tu rozebíráme, nevíme ani jeden zhola nic, neboť jinak by tak rozsáhlá diskuse točící se stále dokola ani nemohla vzniknout... proto ji radši ze své strany úplně končím - řečeno naprosto bez ironie a Lucifera :-)