Děs a hrůza se stala. Černý den Evropy. Pro všechny centralisticky a totalitně smýšlející. Velká Británie v referendu chce vystoupit z EU. Straší se oslabením libry, všechny světové burzy padají, snížení ratingu VB. Totalita nasadila všechny páky, aby to osladila občanům VB, že si dovolili rozhodovat sami o sobě a neposlouchat Brusel.

Prý pro bruselské elity je to znamením, aby změnili politiku, aby občané pocítili, že EU potřebují.

Z takových řečí je evidentní, že ne občané, ale jejich vládcové si vymysleli vytvoření EU a pak vstup do EU.

Je vidět, jak se elity snaží i po referendu ve VB vytvářet dojem, že se nic neděje, že je potřeba EU jen zreformovat! Je to jako restrukturalizace čr po roku 89. Stále něco reformovali, rozkrádali. A reformují bez koce stále dál a dál. Zvořou to a sotva, co to zvorali, tak to chtějí  opět ti samí oráči reformovat.

Kdyby EU chtěli samotní občané, nikdo by je nemusel přesvědčovat, že EU potřebují.

Jak ale chápat toto dotržení VB od Evropy?

Je to jasné ukázání toho, že Anglie není Evropa? Esoterně, že to je anglo-amerikanismus, který je nepřátelský Evropě? Anglo-amerikanismus se sílami nerozumějícími svobodě?

Nebo naopak, Anglie jako nejsvobodnější krajina Evropy se vysvobodila ze žaláře národů, jakým je nyní Brusel a jeho EU?

VB jako převodová páka USA na evropském kontinentě vypadla.

Nebude mít v Evropě tak rozsáhlé možnosti ovlivňovat EU jestliže stojí mimo EU.

Jak chápat tento další zlom, okamžik ve vývoji Evropy?

Je to znamením nějakých nových proudů a nových idejí a sil vstupujících do Evropy?

Je to počátek hroucení NWO?

Zase si říkám, oni mají v rukách všechno, nebyl by pro ně problém zfalšovat to 1% rozdílu.

16 milionů lidí pro setrvání v EU, 17 milionů pro vystoupení. Cca 49 lidí pro EU, 51proti EU. Obrazně cca jeden člověk ze sta rozhodl o osudu Anglie.

Je to stejně divné, že tolik lidí může chtít EU. Jsou tak hloupí, zotročení? Co to je za lidi, že se nechají tak klamat?

Není toto referendum spíše ukázkou hrůzy, jak zdevastovaní jsou občané v Evropě?! Jak zničené mají myšlení, zdravý rozum...jak slabé síly mají pro svobodomyslnost....

Že 50 % nedokáže už ani normálně myslet? Jsou nemocní? Ubátí? Dozorientovaní? Kde jsou stateční a odvážní a hrdí občané a inteligentní, svobodomyslní následníci Robina Hooda, krále Artuše, Richarda - Lví Srdce aj.?

Nechápu příčinu Vašeho žehrání. Jak by to bylo krásné, kdyby 50% občanů ČR chtělo zakládat TSO...

EU se právě začala rozpadat. Až se rozpadne, bude nahrazena mnohem horší totalitou, pokud se lidi nevzchopí a nezavedou něco lepšího. Nedělám si iluze, že by se všude po Evropě začalo zavádět TSO, ale existují i různé mezistupně mezi totalitou a TSO... Dnes se mnoho lidí pokouší nějak vzchopit, zakládta komunity, zavádět směnný obchod, rozjelo se společné zahradničení, ekofarmy atd. atp., tohle kdyby se dotáhlo trochu dál, mohl by to být jakýs-takýs "méně totalitní předstupeň TSO"... jakmile se neuchytí aspoň tohle, budeme ještě s láskou na EU a její buzerace vzpomínat.

Dmutí hladiny vod na rovníku má trvalou příčinu v rotaci Země. Přiliv a odliv je dmutím, které má jinou příčinu (jako změny v tlaku vzduchu v atmosféře)...

Síla jako paprsek světla je přímka, která se při pohledu ze strany (mimo paprsek) nejeví světle, ale temně. Jen míří-li paprsek světla na jednom konci na překážku, kterou osvětluje, jeví se na svém druhém konci v našem oku jako světlý obraz osvětlené překážky (popřípadě nás oslní)...

Energie je jako vítr, jehož vanutí nic nepřekáží a proto se nijak neprojevuje. Na větrolamu (na překážce, na působišti síly) se energie větru projeví jako působící síla (paprsek síly), která například ohýbá větve stromu...

Duchovní příčinu můžete předpokládat na jedné straně za energií, na druhé straně za překážkou...

V tom, jak se věci mají nemáme jasno dnes především díky akademické vědě, která nám svými lži-teoremi vyplachuje mozky od našich dětských let ve státních povinných školách a všudepřítomnou akademickou propagandou...

Na akademické, náboženské a jiné bludy (na omyly i vědomé lži) musíme používat svou vlastní „reálnou negativní logiku“ (tak to NENÍ!).

K pozitivnímu poznávání pravdy musíme používat svou vlastní „reálnou pozitivní logiku“ (tak to JE!).

Veškerá sdělení přicházející k nám odjinud, musíme ověřovat svou vlastní reálnou logikou, negativní i pozitivní!

Slova „svou vlastní“ mluví o naší individuální svobodě...

K přílivu a odlivu - představoval jsem si, jak to Měsíc s antigravitací dělá a dospěl jsem k této představě, která mi nijak neprotiřečí skutečnosti, snad mi nic neuniklo ; Jelikož má antigravitaci a když vychází, nebo rovnou působí kolmo na obrovskou mořskou hladinu, ale na břehu se to jeví tak, jakoby tu vodu přitahoval,tedy jakoby měl gravitaci, což může vést ke zdánlivemu závěru, že tu gravitaci má. Jenže když působí antigravitací, tak od sebe hmotu Země odpuzuje, tedy i vodu, na kterou pak tlačí. Voda je ovšem nestlačitelná. Takže když na ní tlačí kolmo shora, jako bych foukal kolmo na hladinu vody v talíři - pak ve vodě udělám prohlubeň a ta voda co jsem "stačil"  se vzedme na okrajích talíře (na březích)  jako příliv. V obrovské vodní ploše ta prohlubeň bude nepostřehnutelná, ale na březích to vzedmutí bude určitě vidět.Tedy ; když Měsíc působí kolmo na  plochu vodní masy - na březích je příliv, když působí na březích, tak je odliv, vodu vytlačuje zpět do oceánu - Chápu to správně?
Jen mi pořád nejde do hlavy ; opaky se vzájemně přitahují.Lze chápat gravitaci, síly přitažlivosti jako "➕" (chci přidat - přičíst)  a antigravitaci,síly odpudivé, odrážejíci - měsíc je kosmické zrcadlo, vše odráží, jako minus "➖" (nechci přidat, chci odrazit, odpudit-odečíst )...?
A jestli že to je reálné pojetí skutečnosti (fyzické, zjevné) , pak z tohoto pohledu vyvstává otázka : co brání Měsíci, aby nespadl na Zemi?  Předpokládám, že to jsou síly (fyz. smyslům skryté) a jsou to síly 1. Hierarchie andělů, jejichž působnost sahá až k měsíční sféře, nebo co jiného by to mohlo být?  Odborně akademické "vysvětlení" , že "to samo"  už neberu ani v potaz jako možnou teorii k vysvětlení této skutečnosti... Není ta gravitace zčásti také reakcí Země na odstředivé síly způsobené její rotací kolem vlastní osy?
...Předpokládám, že člověk na fyzické úrovni pravdivým pochopením toho, jak skutečně funguje svět a vesmír na fyzické úrovni se jaksi stává skutečně člověkem - mikrokosmem. Protože tím synchronzuje své nitro s makrokosmem, stane se tak jeho skutečným obrazem. "To co je dole bude jako to,co je nahoře" . Jako učivo v 1. třídě (fyz. úroveň - jejíž poznání zatemňuje svými bludy ateistická akademická věda,další úrovně nezatemňuje, protože další nepředpokládá.../?/)  a po absolvování první třídy je možné nastoupit do 2. třídy (éterická úroveň), atd...Je to reálný předpoklad?

Měsíc s odlivem a přílivem na Zemi nesouvisí...

Za to, že Měsíc na Zemi nespadne, ani se od Země neodloučí (například nespadne na Slunce), mohou jen síly gravitace (dostředivé) a antigravitace (odstředivé). Konopným špagátem k Zemi evidentně přivázán není, i když se chová jakoby byl...

Předpokládání jakýchkoliv neznámých sil, neprojevených, jinak nepoznatelných, či ještě nepoznaných, je totéž, jako předpokládat „to samo“. Takové předpoklady, definice a teorie přenechme „učeným odobrníkům“ (teoretické vědě)...

Pravdivě poznávající musí být poctivý (pravdivý) a trpělivý. Co ještě neví, to si musí otevřeně přiznat. Ač ještě nezná příslušnou pravdu, přece může poznat „učenou nevědomost“ (podle toho, že protiřečí logice zjevné reality či sama sobě). V takovém případě je jeho mravní povinnost na ni nekompromisně ukázat a pravdivě ji pojmenovat...

„Poznejte pravdu a pravda vás vysvobodí!“ (J. Kristus)

Předmětem osvobození je mimo jiné individuální poznání, nezávislé na učení akademických „sedmi-odborníků“...

Proti politice Moskvy vystupují prý Spojení státy, Německo, Kanada, Saudská Arábie atd....vytváří se tím dojem,jako že když je více stejných názorů na nějaký problém, tak to musí být pravda. Ale toto je jen jedna klika, koalice, proti jiné,

Tady nějaké "i" (USA i Německo i SA i Dánsko atp.) je jen lží. Je to jedna strana.

Ale problém je pravda.

Co je správné. Ve Velké Británii se vedou diskuse, zda vystoupit z EU či ne.

Vidět, že názory vhodně podané udělají lidem v hlacě guláš.

50 % Britů chce EU a 50 ne. Je to znakem slabosti argumentů nebo slabostí prokouknout lež? Jsou to dvě věci.

Na jedné straně argumentující  člověk, na druhé straně naslouchající (na obou stranách mohou být jak otrokáři, politici, tak otroci, obyčejní lidé). Ale ani jedna straně neumí či nechce či nesmí dobře  argumentovat ani reagovat! Kde pak hledat pravdu? A jak?

Kdo pravdu nenajde sám (nepochopí), nemůže ničemu a nikomu věřit. Jsme-li odkázáni jen na propagandu, pravdu nenajdeme...

Na jedné straně Polska chce být samostané, je tam vlastenectví. Na druhé straně nyní v Polsku bude záákladna NATO.

Myslel jsem, že když nechtějí muslimy a podporují protipotratovou politiku atp., tak jsou trochu normální.

Ale tomuto nerozumím.

Katolické nepřátelství Polska vůči pravoslavnému Rusku sahá hluboko do minulosti...

Když jsem meditativně pozoroval planetární symboly, došlo mi následující: "Venuše je Merkur bez Měsíce."

Znamená to tedy:

Když je Země Merkurem (dnes), je spojena s Měsícem. Musí být. Na krátkou dobu s ním sice jakoby spojena není, ale stejně jsou tyto principy neoddělitelně spojeny. Až bude Země Venuší, už s Měsícem spojena nebude. Až tam bude definitivně překonán měsíční princip, nebude již potřeba lidské bytosti brzdit ve vývoji, je tomu tak? Tomu, že lidstvo nebude muset být měsíčně bržděno, odpovídá i fakt, že Jupiter se ještě v průběhu svého vývoje od Slunce na nějaký čas odloučí, ale Venuše s ním již zůstane po celou dobu manvantary spojena.

Souvisí s překonáním měsíčního principu i Kristův zápas s Antikristem, ke kterému dojde na Venuši?

Není mi jasné, jak jste ze symbolů planet vyčetl, že „Venuše je Merkur bez Měsíce?“ Planeta Merkur nemá Měsíc a to, co se na symbolu Merkura zdá být srpkem Měsíce, je stylizovaný náznak propletených hadů Merkurova caduceu.

No, vyčetl nevyčetl, zkrátka mi to tak připadalo :D To, že Venuše je Merkur bez Měsíce, vyplývá ale z mé úvahy výše i bez odkazování se na symboly.

Neměl jsem na mysli dnešní planetu Merkur, ale současnou Zemi-Merkur, která byla v první polovině manvantary Zemí-Marsem. Stejně jako jsem Venuší myslel budoucí vtělení Země po Jupiteru. Zbytek mé otázky stále platí, i pokud je to se symbolem Merkuru tak, jak říkáte...

Cituji: "Když jsem meditativně pozoroval planetární symboly, došlo mi následující: "Venuše je Merkur bez Měsíce."

No ano, už na první pohled symbol Merkuru vypadá jako Venuše, na které leží měsíční miska. A když jsem se do toho zahloubal, vyvstal mi obraz, jak následně měsíční miska padá dolům, mizí, a je překonána, čímž je umožněn další vývoj... tzn., z Merkuru se stala Venuše. A skutečně se z něj časem stane, s jupiterským mezistupněm. Tak jsem to myslel.

Nemohou být i tyto prastaré symboly mnohoznačné? Váš výklad o naznačených hadech proplétajících se kolem Merkurova caducea může být stejně tak správný jako tento. A pochytil jsem i další význam merkurského planetárního symbolu - jde o sjednocení principů Země (křížek), Slunce (kolečko) a Měsíce (miska), kdy se tyto principy rtuťovitě mísí, existují pospolu, ale přitom se nerozplývají v nediferencované jednotě. Takže i tento výklad může sedět. Myslím, že v takových symbolech je vtajeno ještě mnohem více než toto...

Zarazilo mě to právě proto, že žádné dva symboly ostatních planet si nejsou tak podobné jako symboly Merkuru a Venuše...

Vždycky mě zajímal hlubší důvod toho, proč se knihy čtou zleva doprava a shora dolů, proč to není nějak jinak. (Arabové čtou zprava doleva, což s tím souvisí - jakého kulturního rozdílu by to mohl být projev? Arabská kultura je více luciferská, stejně tak i jejich písmo...)

Napadla mě jediná použitelná myšlenka:

V levé polovině fyz. těla člověka se projevuje více fyzické a méně éterné tělo, zatímco v pravé polovině fyz. těla se  projevuje více éterné a méně fyzické tělo (je to hrozná formulace, ale nevím, jak jinak to vyjádřit). Směr čtení zleva doprava by pak odpovídal tomu, že vjemy fyzicky vytištěných písmen převádíme do paměti éter. těla, sajeme z nich smysl, který není fyzicky vnímatelný, a pak s ním pracujeme ve vyšších článcích naší bytosti. Probíhalo by to stejně, kdybychom četli zprava doleva?

Směr čtení shora dolů by se pak dal interpretovat jako směr zvějšku dovnitř, tedy že dojmy z knih uvnitřňujeme ve svém mikrokosmu.

Knihy se čtou z leva doprava, pokud jsou z leva doprava napsány...

Mám za to, že směr psaní je dán snahou nerozmazávat si napsané píšící rukou. Proto psaní shora dolů. S kodexem nastoupilo psaní z leva doprava, protože většina písařů jsou praváci. Arabské psaní z prava doleva naznačuje sklon Arabů k levorukosti. Pravá polovina těla je luciferská, levá ahrimanská (těžkopádná). Arabská kultura i písmo (arabesky) se mi jeví ahrimansky (materialisticky).

Takže slapové síly podle vás nesouvisí s Měsícem, ale s dýcháním Země?

Pak ale asi souvisí spolu dýchání Země a cykly Měsíce.

Protože současná věda dává slapové síly do souvislosti právě s Měsícem a docela jí to sedí.

Navíc tam mají i slapové síly Slunce. Ty se mohou sčítat i odčítat a přílivová vlna je o to menší či větší. A to jim také sedí.

Gravitační přitažlivost a odstředivá síla jsou prý příčinou dvou vln na zeměkouli, které se každých 12 hod a 25 min vytvářejí.

Prý za tím je nejen pohyb Měsíce kolem Země ale i rotace obou těles kolem společného těžiště, které leží pod povrchem Země na její přivrácené straně. Potom do přílivové vlny zasahují i odstředivé síly, které jsou zase nejsilněší na odvrácené straně!

A jak má a může nyní normální člověk přijít na to, zda za slapovými silami je Měsíc nebo dýchání Země? Obyčejný smrtelník nemá jasnovidné schopnosti, aby dokázal sledovat dýchání Země. Nemá ani techické vybavení a logistiku, aby dokázal měřit příliv a odliv v určitý čas na určitém místě Zeměkoule a pak na základě výsledků měření zjistil skutečnost!

Co s tím? Jak to odhalit a poznat?

A navíc by se do toho motala vaše antigravitace Měsíce! To je nyní takřka neřešitelné Resp. to je neřešitelné. Prostě logicky ani technicky ani jasnovidně na to normálně nikdo nemůže přijít. Jestli to řešitelné je, prosím: Jak?

Nerozumím dále tomu, co říkáte:

„....Rozdíly ve vzdálenosti Měsíce od Země tím vysvětlit nelze, neboť jsou tu relativně bezvýznamné a musely by se jevit všude stejně...“

Tedy působením atmosféry jako čočky nelze vysvětlit rozdíly ve vzdálenosti...jasně...A rozdíly ve vzdálenosti jsou bezvýznamné...(to je ale pouhé tvrzení, mně se naopak zdá, že jsou dost velké....) musely by se jevit všude stejně....(nerozumím, rozdíly ve vzdálenosti by se musely jevit všude stejně? Proč? Optické jevy díky pohybům atmosféry se právě liší místo od místa. Proto se vzdálenost musí jevit všude odlišně! Nechápu vaši logiku.)

A neměnnost povrchu Měsíce je tedy vaším jediným důkazem antigravitace?

To mi připadá jako vážný problém. Může snad tvrzení (teorie) takového významu stát na jediném důkazu?

Navíc tuto neměnnost opíráte o pozorování pomocí vámi odmítaných technických pomůcek, např. dalekohledů.

Bez nich byste byli schopni vidět pouze ty obrovské krátery na Měsíci. Takové obří krátery by ale vznikly jen výjimečně. A ty menší nemáte šanci bez dalekohledu uvidět! Tedy nemůžete bez silných dalekohledů říci, že nevznikají a že Měsíc tedy má antigravitaci!

Ano, mezi slapovými silami Země a cykly Měsíce je určitá souvislost, která budí dojem, že Měsíc je příčinou přílivu a odlivu. Ta souvislost však není taková, aby to dokonale sedělo. Jako ve všem se tu však mluví jen o tom, co se zdá sedět a o tom, co nesedí se prostě nemluví, popřípadě se to semele s údajnými slapovými silami Slunce či jiného bubáka...

Není mi jasné, o jakých ostředivých silách, přitažlivostech a cyklech mluvíte.

Máte-li na mysli odstředivé síly Země, dané její rotací, psk ve spolupráci se zemskou gravitaci zapříčiňují tak zvané mořské proudy, usměrňované také překážejícími pevninami...

Pokud si obyčejný čllvěk myslí, že bez technického či jasnovidného vybavení nemůže posoudit, co pravda je a co není, pak mu nezbývá než žít v nepravdě. Pokud si to nemyslí, pak využívá zdravého rozumu k tomu, aby mimo jiné posoudil, kdo mu kecá a kdo nikoliv (co je možné a co ne).

RS „Cesty nadsmyslového poznání“: „Kdo si v obvyklém životě... získal zdravé, přímé, reálně logické myšlení, ten toto myšlení vnáší také do nadsmyslového světa. Proto je s to posoudit, co je reálné, správné a pravdivé... Správné úsudky nezískáme nazíráním... ale zdravým rozumem, reálně logickým myšlením. Blázen toho může zřít v duchovním světě velmi mnoho... bude o tom však vyprávět jen samé nesmysly...“

Totéž platí také o nazírání pozemského světa a o jeho teoretickém popisování blázny, či tendenčně učenými akademickými sedmilháři...

Jistě jste si už všiml, jak se v průzračné vodě může jevit například veslo zlomené. Takové optické klamy se vyskytují i v astmosféře. Například tak zvaná „fata morgana“ vám může zobrazit nějakou krajinu až giganticky zvětšenou. Je-li vzdálená tisíce kilometrů, jaký význam tu má vzdálenost?

Tento klam se může projevovat všude stejně (podle aktuálních atmosférických podmínek), nikoliv jinak v Americe a jinak v Africe...

Připadá-li vám neměnnost povrchu Měsíce jako důkaz nedostatečná, pak Vám nemá smysl žádné důkazy nabízet. Vy jim nejen nechcete věřit, ale aktivně si o nich vymýšlíte bajky, např. o údajně zcela výjímečně vzniklých velkých kráterech, ač je jich na Měsíci plno a jsou patrné i prostým okem...

Co nesedí, a o čem se nemluví?

Myslel jsem odstředivé síly Měsíce.

Nevím, jestli mám schopnosti jasnovidně prokouknout příliv a doliv, nebo dostatečně zdravý rozum, abych to logicky poznal. Proto si žádám osvětlení skutečností přílivu a odlivu.

Ne, že nechci věřit důkazům.

Neměnnost povrchu je pouze jedním důkazem – resp. indicií - antigravitace.

Jak říkal Einstein: tisíc důkazů pro je v pohodě, ale stačí jediný důkaz proti a je teorie vyvrácena.

Tedy já chci více důkazů pro antigravitaci. Zatím jste dal nepřesvědčivý důkaz, že je gravitace popřena. Velké krátery na Měsíci nemusí vzniknout třeba o tisíce let.

Vy si své otázky představujete velmi pohodlně. Pro sebe zcela bez práce, kterou očekáváte jen ode mě.

Tady na webu TSO však nemůžete mít podíl jen na výnosu, ale musíte ho mít tako na přínostu.

Vaším přínosem budiž výčet, jaká je oficiální představa odlivu a přílivu (v prostoru i v čase) a o jaké argumenty se opírá (obecná příčina „Měsíc a Slunce“ je méně než nic).

Já Vám pak rozeberu, co na těch argumentech sedí a co nesedí...

Pár informací z netu:

Pojmy příliv a odliv jsou souborně nazývány jako slapové jevy.

První záznamy o tomto jevu pochází od Herodota, který svá pozorování konal ve Středozemním moři kolem r. 450 př.n.l. I jiní viděli vztah mezi přílivem a odlivem a cyklickými fázemi Měsíce.

Správné vysvětlení těchto jevů podal Isaac Newton (1642-1727).

Slapové jevy jsou důsledkem sil působících na Zemi, jejichž příčinou jsou gravitace a vzájemný pohyb Země, Měsíce a Slunce.

Dvě tělesa (Země-Měsíc) rotují kolem společného těžiště (středu hmotnosti obou těles), jež se nachází uvnitř Země, asi 1 600 km pod zemským povrchem. Tedy střed těžiště systému Země-Měsíc se pohybuje po téměř kruhové dráze kolem Slunce.

Gravitace přitahuje každou částečku vody k Měsíci i ke Slunci, čímž zapříčiňuje vznik přílivu a odlivu.

To samé dělají dostředivé síly.

Gravitační síla je odvozena od Newtonova zákona všeobecné gravitace: „Každé hmotné těleso ve vesmíru působí přitažlivě na ostatní hmotná tělesa. Dvě tělesa jsou přitahována silou, jež je přímo úměrná součinu jejich hmotnosti a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti“.

Nicméně pro slapové síly způsobující příliv a odliv výpočet zní: Slapová síla je přímo úměrná třetí mocnině vzdálenosti mezi místem na Zemi a středem tělesa způsobujícího příliv a odliv (Slunce, Měsíc). Tato síla je gravitační síle podobná, ale není jí přímo úměrná.

Dostředivou sílu potřebnou k tomu, aby planety zůstávaly na svých drahách zajišťuje jejich vzájemná gravitační přitažlivost se Sluncem. Dostředivou silou k sobě jedno těleso váže druhé těleso, tlačí je k sobě, do svého středu.

Dostředivé síly jsou v soustavě Země–Měsíc, rotující kolem společného těžiště.

Výsledné slapové síly vznikají z rozdílu mezi požadovanou hodnotou dostředivé síly (C) a skutečnou gravitační silou (G).

Nemůžeme si však myslet, že na Zemi obě tyto síly skutečně působí.

Hodnota požadované dostředivé síly je pouze myšlená, tato síla by byla nutná, aby se bod pohyboval po dokonalé kružnici.

Gravitační síla G, kterou Měsíc na tyto body působí, se od hodnoty C liší.

Příliv a odliv se projevují v důsledku nerovnosti mezi požadovanou dostředivou silou a skutečnou gravitační silo, která na Zemi působí. Tento rozdíl má za následek existenci dvou zbytkových sil, jejich horizontální složky vzdouvají vodu oceánů do dvou vyboulenin (dmutí) nacházejících se na protějších stranách Země.

(Jedno dmutí je tedy směrem k Měsíci a druhé směrem od Měsíce.)

Jak se Země otáčí kolem své osy, mění se místa působení slapových sil, takže se do oblasti dmutí dostávají různá místa na povrchu Země (dmutí jsou nehybná a Země se pod nimi otáčí).

Jak to, že existují dvě protilehlá dmutí? Mělo by existovat je n jedno na straně přivrácené k Měsíci.

Odstředivou silou je voda na rovníku nadlehčována více, než na severním a jižním pólu.

Gravitační síla Měsíce je na protilehlé straně od Měsíce slabší (Měsíc je tam vzdálenější než na přivrácené straně) než síla odstředivá. Proto je tam dmutí směrem od Měsíce.

Gravitační síla Měsíce je na straně přivrácené k Měsíci silnější (Měsíc je tam blíže než na odvrácené straně) než síla odstředivá. Proto je tam dmutí směrem k Měsíci.

Platí-li dle Newtona, že „dvě tělesa jsou přitahována silou, jež je přímo úměrná součinu jejich hmotnosti a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti, jak to, že tělesa padají na zem stejnou rychlostí, bez ohledu na to, jakou mají hmotnost (kolik váží)?

Je-li příliv a odliv způsoben gravitačními silami Slunce a Měsíce, jak to, že jejich „slapové síly“ (C) nejsou silami jejich „gravitace“ (G), ale jsou jim jen podobné, ne však přímo úměrné“?

Newtonův gravitační zákon tedy neplatí?

Výpočet slapových sil (třetí mocnina vzdálenosti atd.) je možná přesný, ale nereálný. Vztáhnu-li jakýkoliv jev k nereálné příčině, například slapy ke krokodýlovi v nilské deltě, pak bude příslušný výpočet od reálného nutně odlišný...

„...v soustavě Země–Měsíc, rotují kolem společného těžiště“ tělesa i se svými dostředivými gravitačními silami, pokud je vůbec mají (zda je má Měsíc je sporné). Mají-li obě tělesa gravitaci či antigravitaci, pak se jejich dostředivé či odstředivé síly sčítají, jako polární síly magnetů. Co se stane, otočíme-li o 180 stupňů (přepólujeme) jen jeden magnet?

„...rozdíl (mezi C a G) má za následek existenci dvou zbytkových sil, jejich horizontální složky vzdouvají vodu oceánů“.

Jak může z celé zbytkové síly působit jen její „horizontální složka“? Co to je?

Jak to, že se „dmutí“ zemských vod, dané rozdílem mezi silami C a G, vyskytuje také na straně odvrácené od Měsíce, kde jsou síly gravitace Země stejnosměrné s údajnými silami gravitace Měsíce? „Gravitační síla Měsíce na protilehlé straně od Měsíce“ takto není slabší, ale naopak mnohem silnější!

Zkrátka, uvedené „mate-matické“ pitomosti nemohu brát vážně!...

Platí-li dle Newtona, že „dvě tělesa jsou přitahována silou, jež je přímo úměrná součinu jejich hmotnosti a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti, jak to, že tělesa padají na zem stejnou rychlostí, bez ohledu na to, jakou mají hmotnost (kolik váží)?

Máte pravdu, logicky by měla rychlost stoupat s hmotností padajícího tělesa..

Nevím, proč tomu tak není. Jaká je to tedy síla a na čem je založena? Vypadá to, jako by gravitační síla fungovala nějak jinak. Jak?

Je-li příliv a odliv způsoben gravitačními silami Slunce a Měsíce, jak to, že jejich „slapové síly“ (C) nejsou silami jejich „gravitace“ (G), ale jsou jim jen podobné, ne však přímo úměrné“? Newtonův gravitační zákon tedy neplatí?

Toto jsem vyčetl u akademiků. Také mne to zarazilo, proto jsem to sem opsal. To je jejich odůvodnění. Ale já nemám vysvětlení.

Výpočet slapových sil (třetí mocnina vzdálenosti atd.) je možná přesný, ale nereálný. Vztáhnu-li jakýkoliv jev k nereálné příčině, například slapy ke krokodýlovi v nilské deltě, pak bude příslušný výpočet od reálného nutně odlišný...

Chápu, odůvodnění slapových sil nějakou třetí mocninou je čiré bláznovství.

Ale toto funguje. Přibližně to sedí.

Víte, jak by to mělo být správně vypočítáno?

„...v soustavě Země–Měsíc, rotují kolem společného těžiště“ tělesa i se svými dostředivými gravitačními silami, pokud je vůbec mají (zda je má Měsíc je sporné). Mají-li obě tělesa gravitaci či antigravitaci, pak se jejich dostředivé či odstředivé síly sčítají, jako polární síly magnetů. Co se stane, otočíme-li o 180 stupňů (přepólujeme) jen jeden magnet?

No tak se síly ruší. A jak to souvisí s našimi slapovými silami a jevy?

„...rozdíl (mezi C a G) má za následek existenci dvou zbytkových sil, jejich horizontální složky vzdouvají vodu oceánů“. Jak může z celé zbytkové síly působit jen její „horizontální složka“? Co to je?

Také tomuto termínu akademiků nerozumím. Patrně jsou  to síly, které zbudou po jejich vzájemném skládání, až zbudou jen nějaké horizontálně orientované síly…

Jak to, že se „dmutí“ zemských vod, dané rozdílem mezi silami C a G, vyskytuje také na straně odvrácené od Měsíce, kde jsou síly gravitace Země stejnosměrné s údajnými silami gravitace Měsíce? „Gravitační síla Měsíce na protilehlé straně od Měsíce“ takto není slabší, ale naopak mnohem silnější!

Máte pravdu, gravitační síla Měsíce na protilehlé straně od Měsíce by měla být silnější, protože se obě gravitační síly (Země i Měsíce) sčítají (na rozdíl od strany k Měsíci přivrácené, kde se budou rušit, odčítat.

Přesto mi nezbývá než tvrdit, a není to nic proti ničemu,  že přesto, že se obě gravitační síly sčítají, tak přesto je odstředivá síla na odvrácené straně od Měsíce natolik velká, že  i zde nastává dmutí hladiny.

Je mi pak ale záhadou, proč neexistuje dmutí hladiny potom po celém obvodu rovníku, jestliže tam všude působí síla odstředivá?

Stále ale existuje možnost, že gravitační síly balancují na hranici toho, aby se objevilo dmutí hladiny na odvrácené straně. Mohou být na hranici vyrovnanosti se silami odstředivými (které na straně odvrácené převažují)  tak, že G síly Země rušením G silami Měsíce prudce slábnou od strany odvrácené a proto není dmutí po celém obvodu rovníku Země. Musel by tam být velmi prudký zlom a Gsíly Měsíce by musely stahovat vody z celého rovníku k sobě! A dmutí se objevuje zase až na straně přivrácené k Měsíci, kde převažuje gravitační síla Měsíce.

Když o tom takto přemýšlím, tak aby na straně přivrácené k Měsíci bylo dmutí hladiny vyvolané G silami Měsíce v tomto duchu, tak by gravitační síla Měsíce musela být větší, než gravitační síla Země. To mi připadá málo reálné. G síly Země by musely zanikat prudce, jakmile by na ně působily G síly Měsíce již i pod velkým úhlem cca 150-170°.  A to nechápu, proč by to tak mělo být. Ale co my víme.

Pak by tento model mohl nějak fungovat.

Rychlost by měla stoupat s hmotností padajícího tělesa nikoliv reálně logicky, ale jen podle formální logiky Isaaka Newtona. Není tomu tak proto, že realita nemá s danou teorií jablkem praštěného Newtona nic společného...

Cituji: „Vypadá to, jako by gravitační síla fungovala nějak jinak. Jak?“

Odpovídám: Jako dlouholetý účastník diskuse na tomto webu, jste si mohl všimnout, že v daném případě jsem představu „jak!“ již uvedel (v diskusi s JŠ)...

Cituji: „Ale toto funguje. Přibližně to sedí.“

Odpovídám: Funguje-li něco přibližně, funguje to tak skutečně? Je „pravděpodobnost“ totéž, co „pravda“?...

Cituji: „Co se stane, otočíme-li o 180 stupňů (přepólujeme) jen jeden magnet? No tak se síly ruší.“

Odpovídám: Co tu znamená „síly se ruší“? Co se stane?

Se slapovými silami Slune, Měsíce a Země by to mělo být zrovna tak...

Co je to „horizontální složka“ zbytku vertikálně působící síly?...

Jestliže se na protilehlé straně od Měsíce stejnosměrné gravitační síly Měsíce a Země sčítají, nemělo by tamnější „dmutí“ oceánu nasát veškeré vody Země, když jsou na Zemi drženy jen gravitačními silami Země?...

Dmutí hladiny vod je stálé po celém obvodu rovníku, protože je dáno odstředivými silami rotace Země. Gravitační síly Země z tohoto dmutí vody stále odebírají v podobě oceánských proudů, které mají na opačných polokoulích opačný směr (od rovníku k pólům). Překážející pevniny však jejich směry mění. Mořskými proudy jsou vlastně síly rotace Země „umořovány“. Se slapovými silami to však nijak nesouvisí, tím méně to souvisí se silami Slunce a Měsíce...

I když nám mechanismus slapů (přílivu a odlivu) není ještě jasný, přece nám může být jasné, že akademické teorie na toto téma jsou naprosté voloviny...

Dmutí hladiny vod je tedy totéž co příliv a je způsobený odstředivými silami rotace Země...?

...Jak si mám vůbec představit sílu, jako světelný paprsek, temnou přímku?  Je síla totéž co energie? ... A ty síly či energie musí něco vyvolat, způsobit - působit, tak lze si představit, že tím kdo působí je konkrétní bytost z duchovních světů?...  Bez větších rozpaků se nebojím si přiznat, že v tom nemám vůbec jasno, že nemám jasno v tom, jak se věci mají, jak si je konkrétně představit, aby to odpovídalo realitě. Ale zase se nebojím si přiznat, že jsem schopen logicky poznat, jak se věci nemají, že to tak či onak prostě není reálně možné- akademické aj. bludy . To je nevyhnutelný předstupeň toho, než člověk pozná jak se věci skutečně mají?  A ti akademičtí sedmilháři - lžou vědomě?

Rychlost by měla stoupat s hmotností padajícího tělesa nikoliv reálně logicky, ale jen podle formální logiky Isaaka Newtona. Není tomu tak proto, že realita nemá s danou teorií jablkem praštěného Newtona nic společného...

A jak to tedy je správně?

Cituji: „Vypadá to, jako by gravitační síla fungovala nějak jinak. Jak?“

Odpovídám: Jako dlouholetý účastník diskuse na tomto webu, jste si mohl všimnout, že v daném případě jsem představu „jak!“ již uvedel (v diskusi s JŠ)...

Myslíte tím příspěvek 2.2.2016? Tu sféru Země a vývoj odstředivých sil Slunce jako centrálního ohně ? Bez nákresu je mi ten příspěvek značně nesrozumitelný, protože si myslím, že v něm navíc je chyba, že jste tam síly dostředivé nazval silami odstředivými. Jak mohou síly narůstat odstředivě do středu archu?

Cituji: „Ale toto funguje. Přibližně to sedí.“

Odpovídám: Funguje-li něco přibližně, funguje to tak skutečně? Je „pravděpodobnost“ totéž, co „pravda“?...

Jasně. Není. Ale jak to, že jim tak složité výpočty jaksi sedí? Přibližně. Nebo vůbec?

Cituji: „Co se stane, otočíme-li o 180 stupňů (přepólujeme) jen jeden magnet? No tak se síly ruší.“

Odpovídám: Co tu znamená „síly se ruší“? Co se stane?

Nerozumím této otázce?  Připadá mi nesmyslná. Každý ví, že síly opačné + a – se ruší. Když se ruší, tak se nestane NIC. Resp. stane se NIC.

Se slapovými silami Slune, Měsíce a Země by to mělo být zrovna tak...

Co je to „horizontální složka“ zbytku vertikálně působící síly?...

Při skládání sil kolmo na sebe jdoucích může zůstat výslednice sil v jiné rovině, řekněme třeba v horizontální rovině…

Jestliže se na protilehlé straně od Měsíce stejnosměrné gravitační síly Měsíce a Země sčítají, nemělo by tamnější „dmutí“ oceánu nasát veškeré vody Země, když jsou na Zemi drženy jen gravitačními silami Země?...

Není zde chyba? Gravitační síly, které jsou větší na jenom místě (na straně odvrácené od Měsíce), vlastně tam stáhnou vody k sobě a tedy na jiném místě je vytlačí (na straně přivrácené k Měsíci).

Platón řekl, že čas vznikl (byl počat) s Nebem (Mojžíš: „Na počátku stvořil Bůh Nebe/Zemi).

K prvotní oběti Trůnů tedy došlo na počátku (Uroboros) v podobě substance, která je nutně ohraničená v prostoru i v čase (večerem a jitrem). Archeové (prapočátky) tedy nejsou počátkem času, ale „na počátku“ všestranně narůstajícím ohraničením časz (na konci času).

Čas narůstající v rámci Archai (mezi počátkem a koncem času) je minulý čas. Budoucí čas ještě neplyne, není ještě naplňován, neboť naplňování času mění budoucí čas v minulý čas. Budoucí čas je tedy možný jen jako představa budoucího času...

Jako všechny hierarchie jsou i Archeové (Archai) trvale „funkcemi“, nikoliv stále týmiž konkrétními „osobami“ (duchy). Konkrétní duchové ve svém vývoji postupují do „vyšších funkcí“ a na jejich místu nastupují duchové z „nižších funkcí“. Archaický čas tedy zůstává v principu beze změny, v podobě narůstající míry minulého času. To, co se v čase mění je způsob naplňování času (obsahem, kvalitou podstaty vývovoje), nikoliv míra času (jednotka kvantity). Smysl má tedy čas lépe využívat (naplňovat), nikoliv zkracovat či prodlužovat...

Tak zvané „zrychlová času“ je dáno nerozlišováním (matením) kvantity a kvality...

Směr času z budoucnosti k minulosti se týká budoucího času (nikoliv jeho plynutí, naplňování, jímž se mění v minulý čas) . Zasahování z budoucnosti do aktuálního konce minulosti se nazývá „impuls“, který je dáván vývoji (minulého času) z vyšších hierarchií (například Kristův impuls).

Nejlépe si lze věc představit, pochopíme-li souvislost „příčiny“ s „účelem“ (následek je mezi nimi).

Například hliněný hrnec (následek) je dán na straně minulosti příčinou (hrnčířem), na straně budoucnosti účelem (hrnčířem sledovanou představou hrnce, inspiraci). Lze tedy říci, že budoucí účel ovlivňuje minulou příčinu. Ovlivňuje ji tak (z budoucnosti do minulosti), že v každém okamžiku usměrňuje každou čílčí část celkové příčiny (konání hrnčíře směřující z minulosti do budoucnosti). Lze tedy říci, že účel zasahuje z budoucnosti do minulosti, zatímco příčina zasahuje z minulosti do budoucnosti...

Tzn., pokud tomu dobře rozumím, příčina je ve fyzickém světě, a účel v astrálním světě.

Nabízí se tu jedna souvislost - RS praví, že vše to, co se ve fyz. světě neuskutečnilo (možné, ale neuskutečněné), je komunikační atmosférou astrálního světa, podobně jako je komunikační atmosférou fyz. světa vzduch. Když si to představím, tak:

Účel působící z astrálního světa do fyzického určuje všechny možnosti, jak se něco může stát.

Příčina působící z fyz. světa (nebo ve fyz. světě) určuje to, jaká jedna konkrétní možnost realizace možného se uskuteční.

Tedy - hrnčíř může zhotovit hrnec různými způsoby, za různou dobu, na různém místě, za různých okolností, může se při tom praštit nebo ne, atd., ale výsledkem bude vždy hrnec - a ne nutně hned na první pokus.

Následek je tedy dán součinností příčiny a účelu, nebo lépe řečeno vznikne na místě (?), kde se střetává relativně opačné působení sil příčiny a sil účelu. Jsou tyto síly svou kvalitou volního charakteru?

Rozumíte tomu dobře.

Astrálno i možnost souvisí s formou otvoru. Na Zemi nevyužitá možnost (nanaplněním možného tvaru) tak představuje otevřenou výzvu (komunikaci) astrálna...

Účel působící z astrálna do fyzického světa Země tak určuje „co“ je možné. „Jak“ je to možné na Zemi plně uskutečnit určuje Země (následek). „Proč“ by se to mělo uskutečnit, určuje příčina (člověk).

„Proč“ je záležitost vůle (příčiny). „Jak“ je záležitost nutnosti (daných podmínek k naplnění následku, poznatelné myšlením). „Co“ je záležitost vlastní možnosti (účelu), oslovující naše cítění.

Tam, kde se setkávají protisměrné síly účelu a příčiny, není součinnost možná ihned (na první pokus). Této součinnosti musí přistoupit poznání nutnosti, hledání způsobu jak naplnit následek. Poznání je jakási (pravá) odbočka (myšlení), nutně předcházející součinnost účelu a příčiny (cítění a chtění)...

Děkuji... vyjasnili jsme si, jak to je ve fyz. a astr. světě. V jakém vztahu je v tomto smyslu devachan k astrálnímu světu? To, co je v astrálním světě, jsou přece jen imaginace (obrazy) skutečných bytostí z devachanu. Tedy i čas je takovýmto obrazem.

Když působí účel z astrálního světa, je v tomto světě "doma"? Nebo je účel původně určován až z devachanu, živými myšlenkovými bytostmi, které působí dolů do astr. světa a jeho prostřednictvím až do fyzického?

Když musí myšlení nutně předcházet součinnosti příčiny a účelu, je tím vlastně řečeno, že bez vlivu devachanického světa (který sestává pouze z myšlenkové substance) se nemůžou setkat účinky fyzického a astrálního světa. Je to ale logické, neboť astrální a fyzický svět povstaly ze světa duchovního (devachanického)...

Tak jako je člověk složen ze čtyř základních článků (těl) a vyvíjí vyšší, tak funguje také (obousměrně) makrokosmos, nebo obyčejné pečetidlo a pečetní vosk. Kde má výsledná pečeť původ a kde je „doma“? Pečetidlo drží v ruce příčina (člověk), vedený svou představou (účelem) inspirovanou ze světa idejí, které jsou duchovními projevy ducha, nad nímž jsou ještě vyšší hierarchie a tak dál, kam ani nedohlédneme. Každá sféra může být něčeho původcem. Například nám pečetidlo vypadne z ruky a otiskne se do bláta...

Velice mě zaujalo, jak RS popisuje vnější i vnitřní souvislosti v tomto projevu božské trojnosti:

1. Světové zázraky

2. Duševní zkoušky

3. Zjevení ducha

Kdybych to měl formulovat vlastními slovy, tak:

Světovým zázrakem je pro myšlení poutané na mozek a vnímání poutané na fyzické smysly každý jev, který si člověk takto vnímající a myslící nedovede vysvětlit podle jemu známých zákonů (fyzického světa). Tím, že je duše postavena před světový zázrak (za-zrakem, tedy v duchovním světě), je postavena před nutnost podstoupit duševní zkoušku. Když ji s vypětím sil zvládne, pozná, že tento zázrak je zjevením ducha, seslaným z duchovních světů jako dar z milosti; případně se jí dostane úplně nového duchovního zjevení, které by neposílena duševní zkouškou nemohla snést.

Vytvořil jsem k tomu nákres, neboť se zdá, že jde o opakující se cyklus. Po duchovním zjevení dojde k dalšímu zázraku, další duševní zkoušce a novému zjevení ducha, a tak dále. Na papíře se to zdá být pohybem v kruhu, avšak ve skutečnosti jde o spirálu, o vývoj. A při pohybu v té spirále neustále kroužíme kolem středu. (Přibližujeme se k němu?) Prosím o vyjádření k jeho správnosti...

Třeba v tom nákresu uvidí někdo další souvislosti, které mi unikají...

Odkaz: http://img.janforman.com/schemasvetovezazrakyu0j0.jpg

K http://img.janforman.com/schemasvetovezazrakyu0j0.jpg

V nákresu by měl být „světový zázrak“ (Otec) nahoře. Bez něj se žádná zkouška a tím méně zjevení nemůže konat.

Jde v podstatě o součást bizantského „kréda“ zvanou „per Filium“.

Protože se nejedná o „bludný kruh“, ale o „válcovitou“ spirálu, lze tuto spirálu naznačit plošně (na papíře) jako „Archimédovu spirálu“...

Děkuji! :-)

Už jsme tu několikrát probírali Uran a Neptun; chtěl bych dnes připojit ještě jednu doplňující otázku. RS ve svých přednáškách o astrologii upozorňoval na to, že řeč je výrazem kosmu. Dával do souvislosti znamení zvěrokruhu se souhláskami (statika) a planety se samohláskami (dynamika)... jde takto sestavovat celá slova a věty, RS takový nástin vypracoval ve "dvanácti náladách".

Zajímá mně, zda už dnes mají "své" samohlásky i Uran a Neptun, jakožto opozdilí přivandrovalci? Nebo se v lidské řeči zatím ještě neprojevují a začnou se projevovat, až se lidská řeč ruku v ruce s vývojem hrtanu vyvine na vyšší úroveň? Buddhi (souvisí s Uranem) a atman (souvisí s Neptunem) sice drtivá většina lidstva ještě nevypracovává, ale možnost jejich vytváření tu už dnes je, přinejmenším u vyšších zasvěcenců.

Další možnost je, že by Uran a Neptun měly "své" souhlásky, vezmeme-li v úvahu, že náleží už ke sféře stálic. Nebo něco mezi souhláskami a samohláskami, jako je třeba naše "j". Co se týče souhlásek, jediná souhláska, která není přiřazena žádnému znamení, je "j" ...

Co jsem zjistil - a i pocitově to sedí - má:

Venuše A,

Mars E,

Merkur I,

Jupiter O,

Saturn U,

Slunce AU,

Měsíc EI.

Chybí mi tam právě Uran a Neptun...

Uran a Neptun nepatří k sluneční soustavě, tedy ani k našim samohláskám...

A jak prosím souvisí devět andělských choru s planetami?

Na otázku: "A jak prosím souvisí devět andělských chorů s planetami?" - mě napadla myšlenka, jestli nejde  o makrokosmickou  podobnost jako u mikrokosmické sedmerosti člověka, ve které je vývojově zkrytá devaterost:

1) tělo fyzické

2) tělo éterné

3a) tělo astrální=duše cítivá, 3b) duše rozumová, 3c) duše vědomá

4) Já

5) duchovní Já

6) životní duch

7) duchovní člověk

Uran a Neptun by pak mohl souviset s makrokosmickou duší rozumovou a vědomou a mohly by být včleněni do naší sluneční soustavy po dokonání mysteria Matky (makrokosmické duše Ježíše - Sofie). V mechanismu to vnímám jako rozšíření Nebe (velký - větší - největší).

Také ve vztahu k novému sociálnu je potřeba 3x3 chóry andělské jako samostatná sebenosná trojnost (triangl) svobody + triangl rovnosti + triangl bratrství.

Zdraví ATREA

Při mém vrcholném zření jsem ze ,,zlatavé kapsle“ tedy astrániho těla pozoroval ,,laserový“ paprsek ( duchovní já ?) směřující do ,,Božského soucna“ a kolem mnoho bytost. Těch největších mohlo byt devět…   pohybovat jsem se nemohl jen koukat… po smrti bude asi

Astrální tělo(duše?) pohyblivějš  - asi podle karmy?

První člověk padl do hmoty a do ega, když chtěl poznat a zapomněl na duch. Svět. Uslyšel ,, Ne, nepropadnete smrti. Bůh ví že v den kdy z něho pojíte ( poznání) , otevřou se vám oči (Fyzické) a jako On budete znát dobré i zlé.“

U zasvěcení do astrálního těla jsem ,, slyšel“ něco podobného – Astrální tělo neumírá- vědomí jasně vidí rozdíl mezi zlem a dobrem- pojíte z boha- člověk cítí napojení na otce – otevřou se astrální oči – budete znát dobré zlé – člověk má tam nesmírnou moudrost.

Je to jakoby lákání ( tentokrát raději Michaela) k poznaní z hmoty a ega do duchovna ( meditace, smrt).

JC se ptá:

Upozorňuji na zlomek "vnější/vnitřní". To vnější musí být nahoře nad zlomkovou čárou a to vnitřní dole pod zlomkovou čárou (nikdy naopak!)...

RS uvádí, že s mikrokosmickým fyz. tělem souvisí Měsíc (fyzické tělo), Merkur (éterické tělo) a Venuše (tělo cítivé).

S mikrokosmickou duší pak souvisí Slunce (duše cítivá), Mars (duše rozumová) a Jupiter (duše vědomá).

S mikrokosmickým duchem souvisí Saturn (duchovní já), Uran (životní duch) a Neptun (duchovní člověk).

Jestli máš na mysli makrokosmickou duši rozumovou a vědomou, nejsem si jistý, k jakým planetárním principům je přiřadit, jestli vůbec k nějakým, což je zároveň má otázka na zmp... K čemu bys pak přiřadila makrokosmickou duši cítivou, kdyby to bylo tak, jak píšeš?

A druhá otázka v této souvislosti - na co tedy vlastně "čekají" Uran a Neptun? První, co mě napadá je to, že budou plnohodnotnými členy sluneční soustavy, až bude lidstvo na takové úrovni, že začne vypracovávat životního ducha (na to čeká Uran) a duchovního člověka (Neptun)...

Bez Uranu a Neptunu asi nebylo vůbec možné tyto dva duchovní články vypracovávat, že? Je to dost střelecký odhad, ale myslím si, že tu jsou až teprve od 13. století...

K souvislosti andělských chórů s planetami uvedu jeden úhel pohledu, snad to takhle pro začátek stačí:

Oběžná dráha Měsíce ohraničuje sféru působnosti Andělů (to je kámalóka, kde se duše očišťují od nejrůznějších závislostí na fyz. světě). Tzn., okultně je Měsícem oblast (sféra) od Země až po Měsíc, ne jen fyzicky viditelné těleso Měsíce. A tak se to má se všemi planetami a příslušnými sférami - fyzicky viditelná planeta vždy obíhá po nejzevnější hranici příslušné planetární sféry. Planeta je vždy výslednicí relativně opačně působících protisil (normálních a odpůrčích duchů příslušné hierarchie), jejichž výslednice se stýkají právě v místě, kde je hranice příslušné sféry. Tím, že na sebe tyto síly takto opačně působí, vznikne zhuštěnina, sraženina éterné substance, která se fyz. oku jeví jako planeta.

Dále tedy:

Fyzická Venuše (okultně řečeno Merkur) obíhá po hranici merkurské sféry, ve které působí Archandělé.

Fyzický Merkur (okultně řečeno Venuše, planeta nejbližší Slunci) obíhá po hranici venušské sféry, ve které působí Archai - "prapočátky".

Viděno z geocentricky, oběžná dráha fyzického Slunce je hranicí sluneční sféry, ve které působí Exusiai - Duchové formy.

Dále, oběžná dráha fyzického Marsu je hranicí martovské sféry, ve které působí Dynameis - Duchové pohybu.

Oběžná dráha fyzického Jupitera je hranicí jupiterské sféry, ve které působí Kyriotetes - Dcuhové moudrosti.

Oběžná dráha fyzického Saturnu je hranicí saturnské sféry (která je současně hranicí naší sluneční soustavy), v ní působí Trůnové.

Cherubové působí již ve sféře stálic a Serafové nemají přiřazenou žádnou "vlastní sféru", ale zprostředokovávají a řídí vztahy mezi slunečními soustavami, nemají tedy na starosti jen tu naši.

Velice děkuji.

Ještě k těm hláskám:

Vzhledem k tomu, že další šestou poatlantskou kulturní epochou je věk Vodnáře, kdy bude jarní bod Slunce postupně procházet znamením Vodnáře, napadla mě zajímavá souvislost.

RS velmi často v doporučeních pro esoterní cvičení a meditace uvádí slabiku "AUM". Osvětluje ji z velmi mnoha hledisek, na všechny si ani nevzpomenu, ale nikde jsem zatím neviděl to hledisko, které mě teď napadlo.

"AU" přísluší kvalitě Slunce a "M" kvalitě Vodnáře. Dalo by se to interpretovat tak, že slabika AUM značí zcela určitou konstelaci, a to Slunce nacházející se z pohledu ze Země ve Vodnáři? Neboli - spojené síly Vodnáře a síly Slunce... Má tato konstelace oproti ostatním nějakou vyšší kvalitu, či hodnotu pro současné lidstvo? Vokalizaci AUM doporučoval RS mimo jiné na ochranu před nepříznivými vlivy...

„AUM vládnou zla!“ (ochrana před nepříznivými vlivy) je úvod předchůdce „Otčenáše“, kterého Kristus obrátil v „Otčenáš“. „AUM“ při tom obrátil v „Amen“.

Rozebírat slabiku AUM na slabiku AU (aurum = zlato) a hlásku „M“ (patrně míněno malé psací „m“, poněkud se podobající astrologickému znamení Vodnáře) je zajímavá abstrakce (Slunce ve znamení Vodnáře), ale nevím, co s ní. Vokalizovat AUM můžeme snad v každém jazyce, ale uvedený rozbor ve všech jazycích a písmech patrně možný není...

Domnívám se, že "AUM" odpovídá východnímu "ÓM"...

Ohledně souhlásky "M" jsem nemínil podobnost znaku vodnáře se znakem psacího M, jako nějakou abstrakci, ale kvalitu samotné hlásky, když se M vysloví, a pocit, který při tom člověk má.

Podobně, jako lze morálně vnímat barvy, lze takto vnímat i hlásky. A právě objektivní morální kvalita hlásky M je daná Vodnářem, je to vlastně zrcadlení makrokosmických bytostí působících na Zemi z oblasti Vodnáře, vložené do mikrokosmických lidských úst. Tak jsem to myslel... A stejně tomu je i u "AU" a Slunce, patrně proto byl pro zlato zvolen název aurum...

Protože já nic takového nepociťuji, nejsem povolán tuto věc posoudit.

Ani ten "rum" na mě nezabírá...

Cituji z článku, kdy se R. S. "jen tak mimochodem"  vyjádřil ke světelnému kořenu ; „Co je zvláštní na této rostlině a kde roste?“ ptá se ještě Johanna von Keyserlingk. Od Rudolfa Steinera se dovídá: „Tato rostlina je coby jediná schopna ukládat do sebe světelný éter. Ten bude pro lidi také v budoucnu nepostradatelný. Bude stále obtížnější přijímat v dostatečném množství světelný éter prostřednictvím smyslů, proto potřebujeme tuto rostlinu vhodnou k jídlu. Roste v Číně.“
Když "Bude stále obtížnější přijímat v dostatečném množství světelný éter prostřednictvím smyslů" , tak mě napadá otázka že jestli prostřednictvím fyzických smyslů (a vlastně i duševních) , pak tzn.,že se v budoucnu temnota zmocní celého lidstva v takové míře, že bude právě čím dál obtížnější přijímat světelný éter prostřednictvím smyslů?  Nasvědčuje tomu i ta samotná rostlina - kořenová, kořeny rostou pod zemí kde je temnota pro fyzické smysly. To jako bude lidstvo zahnáno pod zemský povrch nějakou katastrofou v režii vladnoucích satanistů?

světelný kořen sbírá éter nad zemí, shromažďuje ho však pod zemí...

Když se tak zamyslím nad světelným kořenem, tak v něm vidím obraz vývoje lidské duše od mysteria Golgoty.

Světelný kořen se skládá ze tří částí a to z nadzemní lodyhy s listy, horní částí kořene, do které není ukládán světelný éter (roste ve vrstvě zeminy) a dolní části kořene, do kterého je ukládán světelný éter (kořen roste ve vrstvě říčního písku, ve kterém je rovněž akumulovaný světelný éter).

Duše lidská se skládá z duše cítivé, rozumové a vědomé. Cítění je to prvotní, co vyrůstá z astrálního těla ( sociálně z totalitně uspořádaného a tedy temného světa -jako ta část kořene rostoucí v hlíně a čerpající z ní síly růstu - jako čerpá ego  síly ke svému růstu z totality).

Duše rozumová  narůstá spolu s egem a silou ega je rozum budován (z egoidních příčin nejprve sobecky přemýšlíme) pro to, aby duše vyrostla ze sféry astrality do sféry "spasitelova nového Nebe" (konečným čistým, duchovním myšlením), ve kterém je ego proměňováno silou LOGA (silou Zmrtvýchvstalého Spasitele) v pravé Já. Toto pravé Já je světelným éterem, který proudí zpět do duše cítivé, tu naplňuje světlem poznání o Zmrtvýchvstalém a z takto prosvětlené duše povstává vůle k realizaci světla v temnotě zemské a povstává duše vědomá (to je ta část světelného kořene naplněná světelným éterem).

Určitý počet takovýchto světelných (trojjedinných) duší pak promění sociální totalitní temnotu v nové společenství TSO (světelný říční písek). Moudrost uvnitřněná v lidské vůli se mění v LÁSKU a ta je vlastně životním éterem, který vylévajíce se do sociálních vztahů, přetvoří starý totalitní systém (starou Zemi) v nový Vykupitelský sociální organismus (novou Zemi).

Otázka Df:" To jako bude lidstvo zahnáno pod zemský povrch nějakou katastrofou v režii vladnoucích satanistů?"

Pokud si dobře pamatuji, tak RS říká, že lidé, jejichž duše propadnou Ahrimanu, již nemohou po smrti těla vystoupit do duchovního světa (aby prošli kamalokou a mohli se znovu inkarnovat), ale jsou Ahrimanem drženy v Zemi (v pekle) a slouží Ahrimanu proti lidem na Zemi.

Vládnoucí satanisté tedy nyní překrouceným způsobem sdělují celému lidstvu svůj plán ovládnout celé lidstvo a uvrhnout jejich duchovní schrány (bez duší - tzv. druhá smrt) do podzemního pekla. Vyvolávají tak v nevědoucích lidech strach a strach je nástrojem satana k paralyzování lidí (takový hypnotizující pohled hada).

Zdraví ATREA

Světelný éter lze přijímat smysly tehdy, když člověk pracuje na proměně svého vnímání tím způsobem, že se cvičí prvně vidět ve všem to dobré a božské, a až potom, jsa posílen tím, že vnímá to dobré, vidí zlo a špatnosti. RS to krásně ztvárnil v Reprezentantu lidství - když se na něj člověk podívá, přirozeně mu nejdřív pohled spočine na Kristu, a až po chvíli začne vnímat Lucifera a Ahrimana. Když je totiž posílen pohledem na Krista, Lucifer a Ahriman nad ním ztrácejí svou moc. Kdyby ale prvně viděl Lucifera a Ahrimana, ppohled na ně ho přemůže. A tak bychom se měli dívat na vše - vnímat první to dobré, a až potom to zlé.. RS uvádí, že nejvhodnější k tomuto cvičení jsou obzvlášť zlí nebo jinak odporní lidé...

Když člověk takto promění své vnímání, řekl bych, že již nebude potřebovat jíst světelný kořen. Ti ale, kteří toto v budoucnu nebudou umět, budou zřejmě potřebovat světelný kořen jako dočasnou berličku, která jim dodá světelný éter prostřednictvím trávicí soustavy.

Dále lze přijímat světelný éter vžíváním se do uměleckých děl - jenže kolik takových dnes existuje, ta současná spíš způsobují pravý opak - jeho úbytek....

Další věc je ta, že (prý) se konzumací světelného kořene lze postupně připravovat na dobu, kdy již nebude moci být lidstvo vyživováno fyzickou potravou - promění se tím postupně trávicí soustava, a bude se moci dosáhnout toho, co tu je dnes předčasně jakožto breathariánství...

Nejsem si jist, zda je ve světě relativních projevů možné vidět nejdříve to dobré a až potom to zlé. Jak poznáme, co je dobré, nevíme-li, co je zlé? Naposledy Eva v ráji viděla to dobré dřív než hada. A přece tím nebyla posílena, ale naopak oslabena...

U Representanta lidství snad ani nelze vidět cokoliv dřív než Krista, který je v centru komposice a poutá na sebe veškerou pozornost. Abych si vůbec všiml, kde je Lucifer a Ahriman a že tam vůbec jsou, na to sem musel být upozorněn až výkladem této plastiky. Všichni „anthroposofičtí odborníci“ tu pohledem na Krista byli „posíleni“ týmž způsobem a přece nad nimi Lucifer s Ahrimanem neztratili svou mouc, ale zcela je ovládli...

Praví-li RS, že nejvhodnější ke cvičení jsou obzvlášť zlí nebo jinak odporní lidé, pak mi z toho vyplývá, že k tomu dobrému se propracujeme přes to zlé...

RS výslovně praví, že to vše nebude stačit. Že je třeba jíst světelný kořen...

Dnes žádná umělecká díla nevznikají, protože dnes není žádných umělců. Každý talent je dnes akademickým školstvím (tzv. uměleckým) v zárodku potlačen...

Na „breathariánství“ nevěřím, popřípadě bylo možné naposledy v Atlantidě...

Máte pravdu, zkusím se vyjádřit lépe:

Myslel jsem to tak, že je potřeba naučit se vidět v každém člověku jiskru, částečku božství, odkud všichni pocházíme. S tím má potíž i mnoho duchovně založených lidí. Dnes většina lidí při posuzování člověka uplatňuje jen egoistické hledisko, které by dle mého názoru mělo být vyvažováno vědomím, že částečka božství je v druhém stejná jako ve mně. Pak už nemá egoismus takovou sílu a neprojeví se s tímto vědomím tak zhoubně jako by se projevil bez něj...

V současnosti na breathariánství také nevěřím, dnes na to nejsou podmínky, a ti, co údajně dokážou žít bez jídla a všude po světě to rozhlašují, se mi zdají spíše jako posedlí Luciferem - "honem od hmoty pryč, fuj, jídlo, hmota, to je pro mě nečisté". A fyzické jídlo je přece od mysteria Golgoty také tělem Kristovým, takže tím spíše bychom se jídla neměli předčasně vzdávat... odmítat jídlo je jako odmítat svaté přijímání.

Ale zároveň si myslím, že stejně jako dříve lidé žili bez fyzické potravy, tak to v budoucnu zase možné bude. To nastane (jestli jsem správně pochopil sdělení RS), až po včlenění Měsíce už příroda nebude schopna lidem poskytnout to, co poskytuje dnes. A právě světelný kořen by měl pomoci připravit se lidem na tuto dobu... Vždyť přece už od poloviny atlantské doby se lidská těla rozpadají, a v dnešní době už to je velmi nápadné, když se to ještě urychlilo nástupem materialismu...

Můj kamarád tvrdí, že kosmonauté na Měsíci byli.

Já tvrdím,  že nebyli. Veškeré důkazy pro i proti lze zfalšovat.

Fotka "měsíčního povrchu" s kameny, které mají na sobě číslo, jaké mívají rekvizity ve filmech, se dá zfalšovat. Nikdo z nás patrně nevíme, která fotka je skutečná, zda ta s očíslovaným kamenem z Měsíce, nebo ta s neočíslovaným.

Ví to jen ti "vědci", co u toho byli.

Shodli jsme se, že oba víme prdlačky. Nikdo z nás dvou nemá důkaz. I kdyby se za 50 let prokázalo, že astronauté zanechali roku 69 nějaké prokazatelné stopy na Měsíci, tak i potom může existovat varianta, že potřebné "důkazy" tam dali sami ti kosmonauté (za těch 50 let), až se tam třeba snad podaří nějak dostat.

Oba jsme se tomu svorně zasmáli, ale stejně si dál každý tvrdí to svoje - tu svoji pravdu (nebo tu svoji lež).

Každá skutečnost (lépe řečeno tvrzená událost), má po čase svoje kritiky a je vyvrácena tzv. konspiračními teoriemi.

Je vůbec někdo schopen skutečně objektivně prokázat, že něco je tak nebo není?

Jestliže kosmonauté byli na Měsíci, proč se to zpochybňuje až potom?

Proč ne před tím?

Důkaz na základě tzv. zdravého rozumu také neobstojí, protože to vše jsou pouze indicie. Tvrdit, že Měsíc má antigravitaci, protože jinak by spadl na Zem, to je takové jednostranné. To by mohl strom růst do nebe, a stavitelé babylonské věže by byli omezení jen nedostatkem materiálu, protože celou Zemi by spotřebovali na stavbu věže.  Země by neexistovala a stala by se tak věží.

Slapové síly Měsíce jsou vysvětlitelné spíše gravitací a ne antigravitací. Nejvyšší jsou vlny na moři snad na straně přichýlené tváří k Měsíci. Vše se dá vysvětlit tak i onak (přesně naopak). To, že Rusové (stejně jako skoro celý zbytek světa) používají falešné peníze tisknuté FEDem je důkazem čeho?, že jsou stejní spiklenci? Jeví se přeci nyní jinak, než země ovládané FEDem.

Nedovedu si představit zpochybnění něčeho (například, že astronouté byli na Měsíci) dřív než se to stalo či mělo stát...

„Důkaz na základě tzv. zdravého rozumu“ znamená, že zdravý rozum si takový důkaz skutečně obstaral...

Co je jednostranného na „tvrzení, že Měsíc má antigravitaci (popřípadě gravitaci)“? Jakou „druhou stranu“ by jste si tu představoval?...

Strom skutečně svým kmenem a korunou roste do nebe! Kam jinam by měl růst?

Kdyby stavitelé „hmotné babylonské věže“ byli nesmrtelní, byli by skutečně omezeni jen nedostatkem materiálu.

Stejně jako slapové síly Vašeho dechu, ani slapové síly Země (příliv a odliv) nejsou dány gravitací či antigravitací Měsíce...

Pokud někdo používá falešné peníze FEDu, o čem to vypovídá?...

„Vysvětlit tak i onak (přesně naopak)“ znamená zatemnit, nikoli vysvětlit...

„Skutečně objektivně prokázat, že něco tak je nebo není“, je schopen každý člověk se zdravým tělem (smysly), zdravou duší (rozumem) a zdravým duchem (já)...

Máte pravdu, že nejde zpochybnit to, co se nestalo. Ale přesto mohlo být více hlasů a silnějších, že na Měsíci existuje antigravitace (ačkoli máte pravdu: Verne psal, že se projektil vystřelí DO Měsíce, tedy, aby překonal antigravitaci. Ale je to již jen náš pohled na tuto jemnou nuanci. Protože nepsal o nějakém brzdném padáku, který by tlumil a zpomaloval dopad dělové koule na Měsíc.)

Slapové síly jsou větší na straně přivrácené k Měsíci. Kdyby existovala antigravitace, tak by největší příliv byl na opačné straně Země! Ale zase máte pravdu, že to souvisí se vzdáleností Měsíce od Země…ale takto zdokumentované a podložené své tvrzení nemám.

Měsíc může být přivrácen k Zemi, ale může být dál od ní než v případě, že je odvrácen, ale je blíže. Potom je vše naopak. Nevím…stejně bych se musel spolehnout na tvrzení akademické vědy – že nejvyšší přílivové vlny jsou tam a tam právě v době, kdy je Měsíc nejblíže či nejdále…

Sice věda tvrdí, že Měsíc je stále stejně vzdálen od Země, ale to se mi nezdá, i pouhým okem lze odlišit, že někdy je vysloveně velký a tedy asi blíže Zemi než jindy, kdy je malý.

TO, že někdo používá peníze FEDu svědčí o tom,. Že je buď blázen nebo spiklenec.

Přestože nechtějí akceptovat TSO, tak Putin a celý zbytek světa blázni určitě nejsou. Tedy mají úkol. Jiný úkol…nebo postupně zrají pro TSO.

Píšete: Vysvětlit tak i onak (přesně naopak)“ znamená zatemnit, nikoli vysvětlit...

Ale dodávám: A to je právě problém.  Pro někoho to znamená vysvětlit, pro někoho zatemnit.

A nyní mi řekněte, kde je pravda. Ono to není vůbec až tak jasné.

Jako s tím Měsícem.

Jedině ti, co tak skutečně byli okolo tohoto výzkumu, tak vědí, jestli tam kosmonauté byli či ne. A také JAK, jestli se tam tlačili, či brzdili.

Slapové síly s Měsícem jsem vůbec neztotožňoval...

Změny velkosti Měsíce jsou pouhé optické klamy...

Kdyby moli vědět zda na Měsíci byli či nebyli pouze ti, kteří tvrdí, že tam byli, pak by to s poznáváním pravdy bylo velmi špatné! Pak Vám nezbývá než věřit, že já sem byl v nitru duté Země jen proto, že to tvrdím...

Slapové síly nesouvisí s Měsícem? Co by je vytvářelo?

To, že Měsíc je někdy snad i dvojnásobný, než jindy, to přece na průzračné noční obloze nemůže být způsobeno optickým klamem, jak tvrdíte. A to zcela v pravidelných cyklech. Vím, že úplněk kolem svatojánské noci je vždy obrovský....a to snad každoročně....Kdyby to způsobila nějaké lokální oblačnost, nemůže se to držet několik dní po sobě... Nebo jaký fyzikální jev by mohl být příčinou evidentního trvalejšího zvětšení Měsíce (několik dní po sobě a to každoročně)?

Z důvodů spousty teorií o Měsíci - už nevím, jak se dobrat poznání, že Měsíc má antigravitaci. Tvrdit to ná základě Verna je nesmysl. Tvrdit to na základě existence kráterů, že vznikly při odlepení Měsíce od Země? Nebo, že by Měsíc padal na Zem? To opět neprokážu. Jak? Nemám přístroje na měření vzdálenosti odraženého paprsku laseru. I kdyby Měsíc skutečně padal - a přibližoval se Zemi třeba kilometr za rok,  měl tedy gravitaci, já to nemohu prokázat. Kudy se má ubírat mé poznání? Logicky ano. Ale mám omezené možnosti. To prostě nevyspekuluji za stolem. To bych byl jako  ten akademik a teoretický vědec. Navíc, hovoříte o tom, že akademické důkazy jsou mnohdy podvod.

Jak já, jako obyčejný člověk, který chce zjistit, jak to skutečně je, mohu poznat, jak je tomu s Měsícem? Nebudu-li mít různá svědectví právě těch lidí, akademiků, co o tom vědí více než já a snad tam i byli...o čemž tvrdíte, že to je špatné.... Kudy tedy? Chci jasný důkaz.  Objektivně všem prokazatelný, bez nějakých přístrojů nedostupných běžnému člověkovi.

Nebo potřebujete ke svému důkazu pouze filosofii? Obrovskou horu složitých myšlenkových konstrukcí, v jejichž závěru můžete konstatovat: Jinak to není možné....

Různá očitá svědectví jsou málo. Vždy se jev může vykládat protichůdně. Musíte svědectví  zasadit do souvislosti s filosofií.

Potom je ale takovéto pokládání otázek na webu nedostatečné, protože nemáme filosofickou konstrukci, která by vlastně vše vysvětlovala. Taková einsteinovská obecná teorie poznatelnosti a její doplnění vždy o tu speciální část (dosud neznámou, třeba ten Měsíc...). Obecné schéma, do kterého bychom jen zasadili nějaký konkrétní jev, mechanismus.

Nebo jak to je? Schválně, třeba s tím Měsícem a antigravitací. Co s tím?

Kulatou či plochou Zemi, dutou či plnou Zemi si můžeme podat příště.

To, co vytváří slapové síly v atmosféře (vyšší a nižší tlak vzduchu a s tím spojený vítr), to vytváří také slapové síly v oceánech a mořích. Protože vodu nelze stlačit jako vzduch, namísto vyšších a nižších tlaků vod, vzniká rovnou odliv a příliv. Při pozornějším čtení by jste již zaznamenal zmínku o dýchání Země...

O optickém klamu s velikostí Měsíce mluví skutečnost, že týž Měsíc se jeví u nás malý, v orientu velký. Malý se jeví také při vycházení a větší v zenitu. Působení atmosféry jako čočky tu nemá smysl popírat, ale je třeba vysvětlit její mechanismus. Rozdíly ve vzdálenosti Měsíce od Země tím vysvětlit nelze, neboť jsou tu relativně bezvýznamné a musely by se jevit všude stejně...

Nemá-li měsíc atmosféru, jak vysvětlíte, že na něj nedopadají meteority, které by jinak jeho povrch velmi významně a neustále měnily? Na akademické pozorovací berličky se nevymlouvejte. Zde je třeba nikoliv lepších očí, ale více reálného logického myšlení o pozorovaném (vlastníma očima)...

Docela mne zaujal vtipný a radostný název - olomoucká plavební společnost má Ololoď, společnost přátel kol má Ološlap. Objevený název Olo-kolo mne zaujal, protože pozornost zaměřuje směrem ke koulím a kružnicím a kruhům. OlO mi asociuje olomouckou lemniskátu s tou centrální čárou kontaktu jako „L“. Dle eurythmie RS prý mají písmena podobu toho, jaký tvar v prostoru zaujímají duchovní bytosti jednotlivých písmen, jak se pohybují, případně, jak samy tyto duchovní bytosti vypadají.

Připadá mi proto: Není zde něco víc, než jen náhoda v podobě písmen a jejich významu, že OlO je nejen částí slova OlOmouc, ale podobá se lemniskátě? A proč „O“ se čte i jako „O“ a ne jako třeba „U“ či jiná samohláska? Jsou zde patrně nějaké duchovní souvislosti, proč se které písmeno čte tak a ne jinak?

Není OlO-mouc i něco jako OlO-MOC? Že je OlO mocné, jako silné nebo že je OlO moc jako mnoho, početné?

Není tomu jako s tím časem? Jasně: písmeno O se čte jako O, jeho výslovnost souvisí s artikulací úst. Délka dne souvisí se rotací Země. Jasně. Při zkrácení dne se nám subjektivně zdá, že se čas zrychlí. Jasně. Ale jak to, že se O nečte jinak? Kdo a jak nám tuto skutečnost nastavil? A jak to, že délku času vnímáme jinak bez ohledu na rotaci? Jsme-li třeba ve tmě a tichu, tu vlastně ztrácíme pojem o čase. Subjektivní a objektivní se zde zcela míjí. Rotace nerotace. Proč?

Jméno „Olomouc“ lze vyložit mnoha způsoby a zpravidla správně, přestože si různé výklady mohou vzájemně odporovat. Historické jádro Olomouce je od nepaměti (po mnohá tisíciletí) velmi významným kultovním místem (Děvín). Ač bylo a je systematicky ničeno, přece nezaniklo díky nechápavosti mocných, kteří po dlouhá staletí s bytostnou nenávistí usilují o to, aby definitivně upadlo v zapomění (srovnej „Dívčí válku“ Starých pověstí českých)...

Jádrem jména Olomouce je slabika „olo“, která opovídá ideji půdorysu tohoto kultovního místa. V principu naznačuje lemniskátu (oo), mezi jejímiž smyčkami prochází (l) jako zlomková čára (/) fragment obvodu hada Urobora (počátku Nebe/Země). Lemniskáta je v principu mechanismus vah.

Jasnozřivě jde o obraz sovích očí (oo) a sovího zobáku (l) mezi nimi. Trianglovité smyčky olomoucké lemniskáty naznačují soví křídla (vv) sledující dráhu letu (l) probíhající mezi nimi. Nestejná velikost křídel (Vv) vypovídá o tzv. „stupňování sil“ v prostoru (vnější/vnitřní).

Zkrátka, v olomouckém Děvíně máme pravzor moudrosti sovooké bohyně Athény (římské Minervy), pravzor pozdějších eleusínských mystérií v Atice, zobrazovaných ve starořeckých mýtech jako Daidalův Labyrinthos (oo) na obvodu (l) bludného kruhu (olo). Bližší výklad je na celou knihu, přičemž nemám dojem, že by o něj Olomoučané, Moravané, Hanáci, Přemyslovci a Středoevropané vůbec stáli...

Stojí!

Myslím, že by o takovou knihu olomoučané opravdu stáli. Dnes jsem na těchto stránkách poprvé, protože jsem na ně byla upozorněna. Souhlasím, protože ani totalita, ani džungle kapitalismu nesplnily mou životní představu o svobodném životě. Ale vraťme se k té knize. Myslím, že tyto stránky navštíví spíš velmi duchovně založení lidé. Ne, že by jich mezi námi bylo zas tak málo, ale někteří si v denním shonu tuto skutečnost sami o sobě ani nestihnou uvědomit. Z čehož má systém velkou radost. Ale taková kniha, která by v lidech vzbudila hrdost na to, kým jsou, odkud pocházejí, čeho jsou součástí, by mohla leccost změnit. Musela by být napsaná tak, aby ji chtěl číst i "prostý občan" i historik.

Plně souhlasím s názorem a srdečně vítám Dášu do diskusí..........

Stále více se rozmáhají různé iniciativy kolem moravanství a slovanství. Někdy jde o vzkříšení lidových tradic, ale pokud se jde hlouběji až k vyzvedávání pohanských kultů, tak vnímám jak je zahráváno na strunu vyvolenosti (árijství), které mi zavání nadřazeností (podobně jako bylo zahráno na strunu pýchy německého národa nacismem a víme kam až to vedlo).

Nesetkala jsem se nikde jinde, než v podání zmp, s tak zasvěceným výkladem mysteria V.Moravy.....

Také si myslím, že taková kniha by přivedla mnoho lidí i k pochopení metodiky TSO, jako nástroje realizace nové decentrální Velké Moravy (nového společenství národů Evropy).

Napsat takovou knihu není jistě snadnou záležitostí, ale jak znám zmp, tak ten to dokáže...................

Zdraví ATREA

Myslím, že Vám velmi dobře odpověděl JK.

Myslím, že vůbec ne.

Jedna věc je zrychlení času (tedy zrychlení rotace Ze-mě) ve smyslu zkrácení dne třeba o půl hodiny. tedy čas, jako délková míra. Tedy to, jak měříme pohyb oka-mžiku na ose času z minulosti do budoucnosti.

Druhá věc je, jak prožíváme délku nějaké doby (těch dílků na ose času) duševně či duchovně? Jde mi o vnímání času jako nějakého vývoje v nás.... třeba to, jak se  nám vleče čas na zubařském křesle.

Stejně jako si vzpomínáme na dětství, jako by to bylo včera, patrně i na smrtelné posteli se uplynulý život jeví jako sen. Prchavý. Přesto je to nějaké vnímání délky času. Jakou to má souvislost s rotací Ze-mě? Myslím že žádnou. Snad jedině s nějakou rotací ze mně. A já snad rotuje?

Je snad stárnutí člověka, tedy jeho vývoj odvislý od rotace Ze-mě? Jestli jsou kosmonauté skutečně někde v kosmických raketách, tak jim snad čas neběží? Přestože jsou patrně mimo vliv střídání dne a noci na Zemi.

Tento jiný čas, vnitřní  prožívání nějakého pohybu (vývoje) byť délkově zachyceného na ose času - ten má jiný původ, než nějaké číslice na ciferníku budíku.

Nebo nenazývejme tento jev čas. Aby se to nemátlo s tím časem jako prostorovou mírou.

Je to jev vytvořený hierarchiemi? Je to nějaký jev ve vědomí při vývoji (snad pohybu?) hmoty. Ale není to pohyb.

Tento jev (nechci to nazývat kvůli zmatení čas) si uvědomujeme zde na Zemi pouze na pohybu hmoty (třeba stav dětství versus stav stáří). Dá se to měřit časem, který souvisí s rotací Země, ale není to stvořeno rotací hmotné Ze-mě.

„...pohyb oka-mžiku na ose času z minulosti do budoucnosti“ nelze měřit délkovou mírou...

Cesta z místa „A“ do místa „B“ je objektivně (dejme tomu) 1km. Subjektivně se jednomu zdá být dlouhá, druhému krátká. Ať ji subjektivně prožívá kdo chce jak chce, ač jeho prožívání s délkou cesty bezprostředně nesouvisí (například si na cestě vyvrtne kotník), přece je pro každého stejně dlouhá (A-B)...

Čas stárnutí neodvisí od délky cesty, ale od délky času který na cestě strávíme...

Pohybuje-li se kosmonaut na oběžné dráze stejně rychle jako Slunce nad ním, může mít dojem, že je stále poledne. Když po týdnu přistane na zemi, jaký čas na oběžné dráze strávil? Žádný nebo 1. týden?...

Čas má skutečně jiný původ, než číslice na budíku. Co z toho vyplývá?

Proč by měl podle Vás běžet „vnitřní čas“ jinak než „vnější čas“?...

Pokládáme-li jednotku míry času za stejnou jako jednotku míry prostoru (například za „jednu délku“), vůbec nic tím nepokazíme (délka jako délka). To, čím se „délky“ od sebe liší, je předmět měření (čas nebo prostor). Budete-li namísto pojmu „čas“ používat jiný pojem (například „lenin“), co tím získáte?

Čas vytvořený hierarchiemi se měří rotací Zeměkoule, rovněž danou hierarchiemi...

Nejen to, co měříme není dáno pohyby Země, ale ani pohyby Země nejsou dány pohyby Země.

Míra je to, čím měříme, nikoliv předmět měření...

Není něco úplně jiného délková míra a časová míra?

Délky se od sebe liší předmětem měření?

Proč potom neměříme touto délkou i hmotnost? Je-li tak univerzální.

Proč jedno měříme délkově a druhé ne.

Pro nás se může jevit míra času totožná s rotací Země, resp. logicky sedí to, že je odvozená z rotace Země.

Ale nemá s tím nic společného.

Jestliže se rotace Země zrychlí např. 12 hodin za den, tak i lidé budou žít místo dnešních cca 80 let jen dnešních 40 let?

Ale jako těch nových zkrácených dvanáctihodinových dní 80 let?

Dobře, neměňme slovo „čas“.

Ale pak existuje vnitřní čas a vnější čas. Souhlasím, ten vnější můžeme měřit pomocí délkové míry = rotace Země.

Ale vnitřní čas = vnitřní stárnutí a prožívání pohybu vědomí jáství v oka-mžiku na ose času z minulosti do budoucnosti není něco jiné?

Jasně, oba časy jsou vzešlé z hierarchií. Ale každý čas z jiných. Prostě vnitřní prožívání rotace Země a rotace Země (měřená jako vnější čas) je něco jiné.

Ano nebo ne?

Délková míra se používá tam, kde má předmět měření „délku“, bez ohledu na to, zda jde o prostor, čas, fantaziii či něco jiného...

Délky se od sebe neliší předmětem měření, ale svou mírou...

Délku, trloušťku, hmotnost, rychlost atd., to všechno zkrátka měříme jednotkou míry, která je jen jedna (1R). Jde jen o to, k čemu příslusnou jednotku (1) vztahujeme. Mírou délky například nemůžeme měřit míru váhy. Jednotkou míry však cokoliv...

Různé jednotky míry (metr, sekunda, newton, pascal, či jaké další strašidlo si ještě vymyslíme) jsou záměrně matoucí iluze...

Míra času není totožná s rotací Země a není od ní ani odvozená. Touto mírou (pod různými názvy) se měřilo i v dobách, kdy se Země pokládala za nehybnou...

Rotace Země se nezrychlí o 12 hodin za den. Rotace Země je nástroj přizpůsobený makrokosmu i mikrokosmu, nikoliv naopak...

Čas jako čas (vnější/vnitřní). To, co lze oprávněně nazývat vnitřní čas, je vlastně prožívání duchovna mimo čas. Legenda praví, že když Mohamed na počátku své maditace převrhl džbán, na konci své meditace ho stihl ještě zachytit...

I pro vývoj hierachií platí stejný čas a měříme ho pozemskou mírou...

Jak to myslíte:

„Různé jednotky míry (metr, sekunda, newton, pascal, či jaké další strašidlo si ještě vymyslíme) jsou záměrně matoucí iluze...“

Chcete říci, že ty jednotky reálně neexistují? A co tedy měříme? Když ne ty jednotky?

Chcete říci, že třeba váhu - kilogram, rychlost – km/hod, elektrický náboj atp… lze stanovit jednou jednotkou?

Co je to za nesmysl?

Pravdou je, že povstalo-li vše z jednoho počátku, může existovat nějaké společná jednotka pro všechno.

Ale jaká?

A jak ji chcete formulovat, zjistit, dokázat?

Asi jste to formulovali to,  co mi stále uniká: Vnitřní čas je vlastně prožívání duchovna mimo čas.

Ale zase tady  říkáte „mimo čas“.

Prožívám to zde v čase, ale mimo čas?

Mimo čas „tady“ nebo „tam“?

Kde je to „mimo čas“?

Co je to za pohyb (meditace?), když je mimo čas? Vše se „zde“ hýbe v čase.

Jak může pro vývoj hierarchií platit stejný čas? Ony ho vytvořili, oni si ho stanovili…

Zde, na Zemi ho měříme pozemskou mírou.

Ale tam?

Tam ho také měří opět pozemskou mírou?

Cituji: „Chcete říci, že ty jednotky reálně neexistují?“

Reaguji: Ty „jednotky“ reálně existují jen jako matoucí „vzdoro-jednotky“! Jednotka (čehokoliv) je jen jedna a zobrazuje se jako matematická jednička „1“!

Cituji: „A co tedy měříme? Když ne ty jednotky?“

Reaguji: Měříme jednotkami (míry), nikoliv ty jednotky!

Všechno měříme touž jednotkou (1). Jen k ní zbytečně připojujeme falešné názvy „vzdoro-míry“.

Řekneme-li „1m“, vůbec nic jsme tím přece neřekli. Zde je třeba nejdříve říci, k čemu se ten 1m má vztahovat.

Řekeme-li, že se 1m vztahuje k délce špagátu, pak stačí říci, že daný špagát má míru jedné „délkové jednotky (1).

Totéž můžeme říci o čemkoliv, například o frekvenci kmitů...

Jaká je společná jednotka (1) pro všechno? „Jedna“ (1)!...

Řečeno bylo: To, co zveme „vnitřní čas“ je vlastně prožívání duchovna mimo čas. Název „vnitřní čas“ je v takovém případě pouhá iluze...

Mimo čas je „okamžik přítomnosti“ (tady), nikoliv čas (tam). Okamžik v čase se jeví jako předěl „/“ ve spáře mezi časem minulosti a budoucnosti (minulost/budoucnost). Tento předěl (/) je ve skutečnosti dán počátkem (času i prostoru), který je uzavřeným dynamickým obvodem (Uroboros). To je ten „pohyb“mimo čas (napříč času)!

Hierarchie vytvořily čas (míru času) svým vývojem (jednotku míry času si stanovil člověk, napříkla jako svůj krok). Týž čas tedy platí nejen pro člověka, ale i pro ně. Nemůžeme přece tvrdit, že rekordní čas pro sprintéra, který ho stanovil, neplatí...

Pozemskou mírou neměříme „tady“ (v nulovém okamžiku atp.), ale tam (v minulém či budoucím čase). Kdyby chtěl někdo (hierarchie aj.) měřit tam „jinak“, patrně by s člověkem nechtěl nic mít, nechtěl by se s ním domluvit...

RS o počátku času (na starém Saturnu) říká zhruba to, že čas začal existovat teprve s "narozením" Prapočátků (Archeů), počatých při prvotní oběti bytostné substance vůle Trůnů Cherubům.

Při vysvětlování Genese RS říká, že "dny" (I byl večer a bylo jitro, den první) jsou ve skutečnosti Archeové, Duchové času, kteří se střídali ve své vládě. (Tedy, myslím si, že čas plyne jen tam, kde je vše jaksi zahaleno v těle(ch) Archai).

Vlastně si už nyní nedovedu představit čas jinak než jako projev bytostnosti Duchů času. S abstraktní představou času jako plynutí odněkud někam jsem si při dřívějším studiu fyziky nedokázal nic počít.

Ptám se ale - Archeové se od té doby nějak vyvinuli, jsou jistě silnější, dokonalejší, rozvinutější než byli tehdy, mají jiné schopnosti atd. Mění se s jejich vývojem i čas, popř. plynutí času? Mnohokrát jsem se setkal s teorií, že čas zde na Zemi se neustále zrychluje, v laciné esoterice se to přetřásá pořád. Může to mít souvislost nebo je to celé se zrychlováním plynutí času opravdu jen prázdné žvanění?

A dále - z duchovní vědy mi je známo, že v astrálním světě plyne čas obráceně, od budoucnosti k minulosti. I tento čas mají na svědomí stejní Duchové času jako ten ve fyzickém světě, který plyne z minulosti do budoucnosti? Jde o stejný čas, jen je ve fyzickém světě obrácený proto, že jde o zrcadlový odraz z astrálního světa?

cituji ATREA:

"Také bych praláyu přirovnala spíše ke stavu smrti, než ke stavu spánku. Po procitnutí ze spánku pokračujeme ve vědomí tam, kde jsme skončili před usnutím, ale každá manvantara začíná vždy od NULY, jako člověk při novém zrození."

Pročítám totu vaši diskusi a nechtěl jsem do ní vstupovat, ale tato formulace mě zarazila. Napíšu to v samostatném vláknu, aby v tom nebyl chaos:

Myslím, že kdyby každá další manvantara začínala od nuly, tak tu budeme mít pořád znova starý Saturn, a ne vývoj Saturn-Slunce-Měsíc-Země.... Následující manvantara přece klíčí ze semen manvantary předchozí, takže se nedá říct, že by začínala od nuly. Opakování Saturnu v manvantaře Slunce bylo opakováním na vyšší úrovni, atd. Kdyby nebylo, nemohlo by vůbec vzniknout Slunce, ale byl by tu opět Saturn.

Takže bych se spíše více kamarádil s představou, že pralaya se dá spíše přirovnat ke stavu spánku než stavu smrti.

Navíc, ani při dalším zrození nezačínáme od nuly - tak se to jeví pouze omezenému předmětnému pozemskému vědomí. Ego začíná vždy od nuly, protože ego ke své (iluzorní) existenci nutně potřebuje silové paprsky éterného těla, které se musí vzepřít ve středu. Naše pravé Já je v každé další inkarnaci o něco dále (o plody z pozemského života), takže z jeho pohledu od nuly při zrození nezačínáme...

Výraz "od NULY" jsem zřejmě neměla použít. Vnímám pod NULOU živého Stvořitele (Uroboros, NULA,počátek), který je zdokonalován každou další manvantarou a tak ta NULA není samozřejmě stejná jako ta první. Je obohacená stejně, jako je obohacený zárodek člověka o výdobytky předešlých inkarnací. Říkáte, že kdyby každá další manvantara začínala od nuly, tak tu budeme mít pořád znova starý Saturn a ne vývoj Saturn-Slunce-Měsíc-Země. Vždyť v této větě sám říkáte, že vývoj nové manvantary začíná vždy od NULY, tj. Saturn, pak Slunce atd.(ve zrychlené podobě a pak se na tomto starém základu vyvíjí to nové). Pro mne výraz "od NULY" neznamená setrvalý stav "na NULE", tedy jen Saturn.

Mám velkého hosipa a nepamatuji nic o tzv. malých pralájích, ale jednou jste je zmiňoval. Nejsou ty malé takovým spánkem a ty velké takovou smrtí?

Zdraví ATREA

Jo, pravda, pokud je tou nulou myšlen Uroboros, živý Stvořitel, pak ano, souhlasím. Bral jsem tu nulu moc mechanicky a abstraktně, takhle to dává větší smysl. Je pravda, že pokaždé se začíná Saturnem, který se vždy opakuje na vyšší úrovni, takže pak se může pokračovat postupně ke Slunci a dále. Zkoušel jsem si představovat, kdyby se v manvantaře pro vývoj nic neučinilo, pak by Saturn začínal pokaždé z ničeho (musela by nastat vždy znovu stejná oběť Trůnů Cherubům) a nijakého vývoje by nebylo. Ale tak tomu samozřejmě není.

Jako jsou velké pralaye mezi manvantarami, tak je v rámci každé manvantary 7 "malých pralayí" a 49 "menších pralayí". Asi by se tedy ty velké daly nazvat smrtí, malé hlubokým spánkem a menší snovým spánkem... myslím to tak, velmi krkolomně řečeno, že ty větší pralaye jsou hlubší.... ale tady už jsme na tenkém ledě..

Opravuji se:

Velké pralaye mezi manvantarami bych přirovnal ne ke smrti, ale ke stavu hlubokého transu,

malé pralaye mezi rundami (7x v manvantaře) bych přirovnal ke stavu bezesného spánku

a menší pralaye mezi stavy formy (7x v každé rundě = 49x v manvantaře) bych přirovnal ke snění...

Dá se to takto říct? Nebo jsou všechny kvalitativně stejné..? (otázka na zmp)

49 malých pralayí by mělo proběhnout jen kulturně, jakoby se „zastavil čas“ (vývoj). Pokud by život neběžel dál, manvantara by skončila. Přirovnání ke snivému spánku se mi zdá být vhodné...

Jak je to s tzv. "upíry"? V posledních letech je obrovský boom s filmy a seriály o upírech. Je to pouze známka toho, že se takto Ahriman dalším způsobem dělá líbivým? V mladé generaci z upírů šílí pomalu každý druhý...

A související věc - co pro člověka znamená, když si dá krev či maso druhého člověka? Asi to bude mít jiné účinky, když si člověk dá pečeného cestovatele, než pečeného králíka... Má to nějaký vliv na tělo, popř. duši a ducha?

Vím, že ve Faustovi je poukaz na to, že Ahriman lační po lidské krvi, a když se Faust upíše Mefistofelovi krví, tak propadne peklu. Ahriman může jen do nervové soustavy, ale už ne do oběhové.

V této souvislosti mne ještě napadá toto:

Substance zkonzumovaných nerostných látek se v trávicím traktu člověka postupně promění v substanci tepelnou. Rostlinná substance přepracovaná éter. tělem pak už jen ve vzdušnou, a živočišná substance přepracovaná éterným a astrálním tělem ve vodní. Krev člověka je ale "přepracovaná" i jástvím.... resp. je to projev jáství. Když tedy odchází krev z člověka, jeho Já už nemůže být tak poutané k tělu, a když tedy člověk ztratí více krve (samozřejmě se obnovuje, ale myslím bezprostředně po ztrátě většího množství krve), není tu už takové spojení s fyz. tělem? Má to vůbec nějaký vliv na Já člověka?

Největší konzumem krve je „transfuze krve“, která jde rovnou do krevního oběhu. V případě upírů a kanibalů jde krev do žaludku, kde je vzápětí rozložena. Pojídáním cestovatelů a misionárů inteligence kanibala povýšila jen formálně na úroveň lidožrouta. Navíc dopis kanibalů římskému papeži („Pošlete zase nějaké misionáře, mají dobré srdce!“) naznačuje, že tu nejde o systematické stravování, jako v případě konzumace vepřového křesťany...

Ahrimanský požadavek podepisovat úpis čertu vlastní krví nemluví o konzumaci lidské krve v pekle, ale o tom, že satenskému svodu propadá lidské já, ne však nenapravitelně (Faust v pekle neskončil)...

Horší než oblbování mládeže upíry je oblbování akademickou „teoretickou vědou“...

Děkuji...

Transfuze krve je kromě vysoké pravděpodobnosti přenosu nemocí ještě nějak jinak nebezpečná?

Znal sem jednoho "harekrišňáka", jenž odmílt  transfuzi a umřel. Jinak byl tak důkladně "vygumovanej", že mu sotva co mohlo ublížit...

Jak by se dal schematicky znázronit celek duchovního já a duše vědomé?

Víme, že astrální tělo a duše pocitová tvoří v jistém smyslu jeden celek (vně nahoře plnost v pohybu/uvnitř dole prázdnota v klidu). Jenže i manas a duše vědomá tvoří podobně jeden celek, jsou v sobě také "vsunuté". Jak?

Myslím, že spojení manasu a duše vědomé nevypadá stejně jako spojení astrálního těla a duše pocitové. Manas je co do substance stejný jako astr. tělo, ale dle slov RS je uspořádaný, organizovaný. Netuším ale, jak by se to dalo znázornit schematicky.... Vypadá toto spojení stejně? Obráceně? Úplně jinak? Dá se vůbec znázornit....?

Pochytil jsem, že duchovní já je jakoby obrácené, probodené nižší já. Nižší já je dáno koncentrovanými éterickými paprsky vzepřenými ve středu éter. hvězdy ohraničené astr. tělem. Když se probodením obrátí, nedovedu si představit, jak ho znázornit a jak v něm (nebo kolem něj) znázornit duši vědomou.....

S vývojem duchovního Já (manas) nastávají nové poměry. Stará konfigurace sil v podobě hvězdy přechází do konfigurace „pravého sférického úhlu“ (pravého úhelného kamene v podobě jablka). Tomu je třeba přizpůsobit také naše dosud jednorozměrně sférické představy. Patrně obdobné tu budou jen substance a jejich vrstvy...

Neuspořádanost substance mi připomíná bílek a žloutek vejce. Ve spáře mezi bílkem a žloutkem se vyvíjí zárodek, jenž to neuspořádané pořádá. Ze zárodku se vyvine „slepice“, která se „vejci“ již nepodobá...

Detekovat gravitační vlny prý je složité, vědci proto potřebují mnohem silnější zdroje gravitačních vln, než jaké představují planety a hvězdy. Nejlepším zdrojem se prý zdají černé díry, které jsou mnohonásobně hmotnější než hvězdy a planety. Při svém zrození, když se do sebe zhroutí hvězda, produkují silné gravitační vlny, ještě silnější jsou ale vlny ze srážky dvou takovýchto děr, ke kterému dochází velmi vzácně, v naši galaxii asi jednou za milión let.

Nyní došlo k tomu, že dvě černé díry (které vznikly z dvojhvězdy) se srazily. Postupně se k sobě přibližovaly, což vedlo ke stále většímu zakřivení prostoru a zvyšování rychlosti vzájemného oběhu. Nakonec se spojily v jednu otáčející se černou vlnu emitující další gravitační vlny, než došlo k jejich uklidnění. Při tom prý kolidující černé díry vyprodukovaly gravitační vlny, které vyvolaly násilnou bouři v předivu času a prostoru, bouři, která čas zrychlila, zase zpomalila a znovu zrychlila, bouři, v níž se prostor ohnul na jednu, a pak na druhou stranu.

Prý i RS hovoří o tom, že čas se zrychluje. Jak souvisí tato tvrzení RS s těmito výzkumy? Jak se může zrychlovat čas?

Jak mohou gravitační vlny vyvolat bouři v času a prostoru? Jak může gravitace ohnout nehmotný čas a následně prostor?

Jak lze zjistit gravitační vlny? Na to se musí používat černé díry? Copak nejsou na Zemi jednoduše zjistitelné?

Černá díra i se svými cingrdlátky je vůl!

Náš čas se zrychlí nebo zpomalí podle zrychlení či zpomalení rotace Zeměkoule a jejího oběhu kolem Slunce.

Gravitační vlny a ostatní akademická oblbovátka davů se zjišťují co nejsložitěji za peníze daňových poplatníků...

Jak se může zkrátit čas?

To, že se nám zdá, že čas letí je věc jedna.

Druhá věc je, že se skutečně zrychlením rotace Země zkrátí den třeba o 30 vteřin denně, nebo o půl hodiny.

Ale to se jen zkrátí den, ne čas jako takový.

Co je to "čas jako takový"?

Myslím čas jako ideu, pojem, jako něco, co pořádně nikdo neví, co to je.

Jestliže den bude kratší při zrychlení rotace Země třeba o 20 minut, znamená to snad, že čas se zrychluje?

Jen se zkracuje den, ale nezrychluje se nic, kromě rotace.

Jestliže RS hovoří, že čas se zrychluje, co tím míní? To, že se zrychluje rotace Země?

Ale co třeba subjektivní vnímání času? Na zubařském křesle se vleče, v příjemné společnosti letí.

A přitom je to stále ta stejná hodina, 60 minut.

Nemyslí RS třeba něco takového? Den uteče jak voda, čím jsem starší, tím více letí...proč? I řada dalších lidí říká, že to strašně letí....

Jestliže je čas na Zemi dán rotací Země, jsme tím vázáni ve vnímání času ve hmotném světě i my. Myslím, že kdybychom odletěli na Mars, zdejší čas už bychom vůbec nebyli schopni vnímat (že bychom již byli mrtví, je věc druhá). Rytmus spánku a bdění je totiž určován dýcháním Země - ta nadechuje naše duše do fyz. těl a vydechuje je z nich. Když bude Země rotovat rychleji, bude i rychleji dýchat, což se projeví v tom, že se bude rychleji střídat spánek a bdění... a naopak.

Když se tedy zkrátí den, zrychlí se také plynutí času, řekl bych. Nic víc bych v tom nehledal...

Následující informaci přinesla Evropská kosmická agentura:

Moderní gravitační teorie hovoří o tom, že rychlost pádu těles nesouvisí s jejich hmotností či složením. Ve vesmíru je možné studovat relativnost pohybu u dvou objektů ve stavu volného pádu v satelitu na oběžné dráze. Satelit Microscope bude testovat základní princip fyziky, takzvaný princip ekvivalence, v němž se uvádí, že pohyb padajících objektů je vlivem gravitace nezávislý na jejich hmotnosti, tvaru a složení.

Princip je součástí Einsteinovy obecné teorie relativity publikované roku 1915, s jeho konceptem ale jako první přišel již Galileo. Podle legendy pouštěl rozdílně vážící koule z šikmé věže v Pise, aby demonstroval, že rychlost jejich pádu je na jejich hmotnosti nezávislá. Ve skutečnosti je pouštěl ze svahu.

V podmínkách panujících na Zemi samozřejmě různé předměty dopadají různě rychle, nesouvisí to však s jejich hmotností, ale s odporem vzduchu. Ten se ale ve vesmíru neprojeví.

Pokud se bude jeden objekt při volném pádu chovat jinak, otřese to základy fyziky.

Nerozumím ale smyslu. Ve vesmíru nejsou gravitační vlny. Tak tělesa mají padat stejně? To se mají otřást základy fyziky? Jenže v následujícím článku zase tvrdí, že ve vesmíru jsou gravitační vlny, prý dokonce ještě lépe detekovatelné, jak na Zemi. To jsou ve vesmíru jako silnější? To se mi nezdá. A nebo je neumíme detekovat?

Chce-li kdo testovat volný pád v duchu absurdních teorií, pak nejde o zkoumání věci samé (o realitu), ale o oblbování, o přizpůsobování reality teorii (teorii relativity, ekvivalencím, gravitačním vlnám aj. pitomostem).

To jediné, co tu mohou na oběžné dráze vyloučit, je odpor vzduchu... Budou-li se objekty při volném pádu chovat jinak, pak to otřese nějakou teorií (teoretickým trpajzlíkem), protože tzv. „základem fyziky“ dnes není realita.

Podle vás tedy neexistují gravitační vlny?

Co je potom gravitace?

Jak potom funguje gravitace? Reálně.

Jak reálně funguje gravitace jsem názorně vylíčil v diskusi s Tomášem Marným...