Nikde se nedají najít informace o mírovém pochodu na Ukrajině, ten byl zahájen 11. července a vyšel ze třech odlišných míst: z Oděsy na jihu země, ze Svjatohorské lávry (pravoslavného monastýru) v Donbasu a z Počajevské lávry na Volyni, tedy ze západní Ukrajiny. Většinu poutníků tvoří ženy.

Pochod by měl dojít do Kyjeva 27. července 2016, kde se očekává nejméně 1 milion poutníků. Je to i výročí křtu Ruska, pokřtění Kyjevské Rusi, jejíž centrum je Kyjev, žádná Rothschildovská Ukrajina.

Lidé se prý modlí za mír.

Přemýšlím, jaký smysl má takový 500 km pochod přes celou Ukrajinu. Jednak je to asi největší pochod lidu v Evropě. Navíc je to křesťanský pochod. Na čele pochodu jsou neseny kříže, ikony.

Jaký smysl to má? Lidé se zase rozejdou a nic. Modlí se. Jaký význam má modlitba? Co změní? Kromě toho, že lidé vnímají ducha společenství, který se ale ostatně rodí vždy u každého společenství lidí a je bytostně hmatatelně vnímatelný.

Takové procesí, není to ale něco jako středověký duch. Je to na úrovni doby.

Lidé chtějí něco jiné, nelíbí se jim tento sociální experiment Rothschildů s Evropou, Ukrajinou, Ruskem, celým světem. Podvědomě cítí, že to není v pořádku, ale zmohou se jen na nějaký průvod.

Připadá mi to jako za komunistů rok 1989, lidé se sjednotili, protože nechtěly komunisty, ale nevěděli, co dál, nevěděli, co chtít.

Není dnes na úrovní doby vědět, co chci? K čemu je nějaký průvod? Není to málo pro dnešní dobu? Kdyby tak věděli, že existuje TSO.  Oni se pomodlí a rozejdou se.

Totalitní vláda světa i současné proamerické Rothschildově Ukrajiny si oddychne. Vždy asi existuje možnost, že by se velké srocení lidu mohlo vymknout z pod kontroly. I když, -  co by tak asi udělaly za povstání většinou ženy a bábiny a děti, není-liž pravda? Stejně Rotschildovci mají všude svoje agenty, tak by do vedení zase nasadili svoje lidi, jako to dělají ve všech zemích, ve všech vládách, parlamentech atp. Beru tento křesťanský pochod jako určité vzedmutí se ducha Ruského národa, který je na úrovni dětského stupně vývoje. Díky za to. Ale je to pro dnešní dobu dostačující?

Podle údajů ukrajinské policie do Kyjeva došlo cca 8,500 poutníků. Dle církve 80 000.

Nicméně prý obdobné menší i větší pochody na Ukrajině probíhají opakovaně každý rok touto dobou v souvislosti s pokřesťanštěním Kyjevské Rusi.

http://quer-denken.tv/ukrainer-stehen-auf-zigtausende-auf-einem-friedensmarsch-nach-kiew/

Jaký je Váš názor na toto dění na Ukrajině a tedy v Evropě?

Jaký je Váš názor na tento pochod?

Mně to nepřipadá jako u nás v r. 1989. Tehdy přece lidé věděli přesně, co nechtějí a co chtějí. Nechtěli komunisty, chtěli kapitalismus. Toho se jim také dostalo, takže předpokládám, že jsou s naplněním své touhy navýsost spokojeni. TSO je neoslovuje...

Není to tak dávno, co ve Španělsku a jinde (v malém také v ČR) opakovaně probíhaly mediálně zamlčované demonstrace proti poměrům v současném kapitalismu. Věděli, co nechtějí, ale nevěděli co chtít. Výsledkem byla pro změnu nula...

To všechno byly „průvody“ intelektuálů a jimi poblážněného lidu, v duchu „my chceme nad sebou lepší (morálnější) pány!“...

Na Ukrajině za mír „nepochodovali“ intelektuálové, ale skutečný lid. Mámy, báby, děti a dědové (muži vojenského věku jsou ve zbrani a musejí tedy pochodovat za válku). Od starých lidí sotva můžeme očekávat, že ujdou pěšky v tak krátkém čase 500 km. Zůčastnili se, kam až došli a dali jsaně na jevo, co nechtějí a co chtějí! Žádný válečný štváč se už nemůže odvolávat na vůli ukrajinského lidu. Oni chtějí mír v Kristu. To jasně demonstrovali kříži a ikonami nesenými pravoslavnými kněžími a mnichy v čele průvodu. Svatá Rus založila tradici, na kterou je třeba navázat. Jinak běda nám!

Píšete:

"Různé síly jsou různé projevy energie. Kolik druhů takových projevů je netuším. Záleží na tom?..."

Jasně, asi nezáleží.

A co je to energie? Kde se bere, z čeho vzniká, a proč? A kolik je energií?

Obecně bych asi řekl, že energie je projevem vůle nějaké bytosti...

Řekl bych, že „energie“ je "podstata sama o sobě", tedy absolutno, které podstatou ničeho ještě není. Jakého obsahu se energie stane podstatou, o tom rozhoduje až svět relativních projevů.

Podle tohoto předpokladu by tato absolutně jediná energie měla být podstatou všeho relativního, tedy také podstatou projevu vůle nějaké bytosti i podstatou té bytosti samé, podstatou jejího vědomí...

Takže tedy - dala by se energie představovat jako možnost, která je základem pro to, aby se pak mohla projevit diferencovaná mnohost bytostí?

A další věc: když se bavíme o tzv. energiích, jak se dnes materialisticky - nebo spíše dynamisticko-materialisticky -chápou, třeba o životní energii, sluneční energii, energii světla, kinetické energii, chemické energii, jaderné energii - to jsou již nějak diferencované relativní projevy té původní jediné absolutní energie, že ano? V tomto smyslu jsem nadhodil tvrzení, že energie je projevem vůle nějaké bytosti - tyto relativně různé typy energií jsou projevem působení (tedy vůle) různých bytostí...

Ono vlastně i hmota je pouze projevem soustředění vůle Trůnů, takže také energie... (v tom se kupodivu shoduje duchovní věda s dnešní fyzikou, která také říká, že hmota je jen energie, i když to nechápe bytostně).

Když si to představím, tak i Trůnové musí vynaložit nějakou energii, aby dovedli soustředit vůli takovým způsobem, že může dojít k oběti božského ohně, ze kterého pak další hierarchie zhušťují "naši" hmotu.

Není pak sám tento božský oheň tou jedinou absolutní energií?

Reknu-li „život“, tak předpokládám, že se neobejde bez energie, stejně jako se bez ni neobejde světlo, vzduch, voda, země. Předpokládám tedy, že energie je něco, co je tu před tím vším.

Řeknu-li „životní energie, světelná energie, energie vzduchu, vody, země“, pak si s takovými výrazy nevím rady, neboť říkám, že to, co všechno předchází, všechno také následuje (předcházející = následující).

Jako bych řekl, že základem čtyř živlů (oheň, vzduch, voda, země) je oheň (teplo), jehož zhušťováním ostatní živly vznikají a pak bych mluvil o „ohnivém vzduchu, ohnivé vodě, ohnivé zemi“, jako o různých typech ohně.

Myslím si, že tady není problém v chápání, ale ve vyjadřování, které může správně chápanou věc následně pěkně zamotat...

Tak jako lze energii zhušťovat (například v projevy živých sil akce, mrtvých sil překážek, a znovu oživených v reakci), tak lze její zhušťené stavy zase zřeďovat v původní energii a tu zase zhušťovat v něco jiného (například v papouška Akadu).

Majer, Lomonosov (a jiní) z toho vyvodili (patrně na podporu vybírání „inkasa“) tak zvaný „zákon o zachování energie“, dle jehož tvrzení, se může energie jen přeměňovat, nikoliv být nalezena ještě nějaká nepoužit energie (zdánlivě teprve vznikající ve vehyklu zvaném „perpetuum mobile“). Majerova energie tedy chce platit „inkaso“, zatímco moje energie nechce, ale kvůli Majerovi musí.

Přitom se mi ekluje pokládat moji a Majerovu energii, za různé druhy energie, ale mám za to, že v Majerovi se energie prostě dopustila zištné zrady ostatní energie, kterou můžeme chápat religiósně jako božskou, nebo úplně pragmaticky jako obyčejný oheň (teplo)...

Pravda, používat v této souvislosti pojem "božský oheň" není zrovna vhodné, navíc, když o něm většinou nemáme ani správnou představu.

Co se týče pra-základu živlů, tady se mluví spíše o éteru jako tzv. "pátém živlu", kvintesenci, (což je nesprávné označení, tímto éterem je spíš myšleno to, z čeho se čtyři živly diferencovaly, tedy spíš podstata, kterou mají všechny živly společnou, a je nasnadě, že to nemůže být oheň).

Vlastně mi došlo, že ani já nevím, co si pod "božským ohněm" představit. Cit mě poučuje, že mezi božským ohněm a původním absolutnem je velký rozdíl. Dle výkladů RS by se dal božský oheň chápat jako myšlenková substance vyššího devachanu...

Pokud bych se chtěl dobrat původu živlů, dopracuji se přes astrální svět, nižší devachan až do vyššího, kde existují, stejně jako pro všechno ostatní, pravzorové myšlenkové bytosti pro všechny živly.

Představa energie jako podstaty všeho (živého) tím není nijak narušena, neboť je podstatou i těchto myšlenkových bytostí....

Protože oheň (teplo) je již relativním projevem (Saturn), nemůže být současně absolutnem, ale relativním projevem absolutna. Relativní projev je však vždy duální (párem opaků).

Duální jsou další vývojové stavy ohně, jež se na jedné straně zhušťují a na druhé zřeďují.

Otázkou je, co je párovým opakem ohně?

Taková otázka mě nikdy nenapadla...

Uvážíme-li, že saturnské teplo je teplo budující, teplo, které je základem celého následujícího vývoje, a dá se také nazvat obětním kouřem, vyplývá z toho, že relativním opakem tohoto tepla bude světlo, které je odbourávající, ničící (vědomí je spojeno se světlem, a jen díky odbourávání něčeho předem vybudovaného může zářit světlo vědomí).

Podobenstvím protikladu kouře a světla v hmotném světě je fyzický oheň - v tom se také projevují opaky světla a kouře. RS říká, že při hoření fyzického ohně je jedna třída elementárních bytostí zaklínána hlouběji do hmoty (bytosti kouře) a druhá je zduchovňována do světla (bytosti světla). To je také krásná polarita kouř - světlo.

Jinde RS říká, že světlo existovalo sice již na konci manvantary Saturnu, ale pouze jako předjímání nadcházejícího slunečního vývoje. O slunečním vývoji pak říká, že staré Slunce nesvítilo nepřetržitě jako naše dnešní Slunce, ale docházelo zde k rytmickému střídání dvou stavů - světlého a temného. Když bylo staré Slunce temné, docházelo k budování (podobně jako dochází v noci, za temnoty vědomí k budování - obnovování - lidského fyz. a éter. těla), a když zářilo, docházelo k odbourávání. Tedy, vychází mi z toho, že až v manvantaře starého Slunce se plně projevily obě polarity - jak temného ohně, tak jasného světla.

No, na Saturnu se vyvinuly a střídaly dva druhy tepla, vnitřní a vnější. Lze to pokládat za polaritu tepla? Tak či tak se to však týkalo jen vývoje Archai.

Kde se však na Saturnu vzalo vedle tepla vědomí Trůnů a co je jeho párovým opakem?

K polatritě tepla:

Nejsem si jistý, zda lze vnitřní a vnější teplo pokládat za polaritu tepla... mám totiž potíže s tím, abych si to představil, protože na starém Saturnu ještě neexistoval prostor. Když se dnes vcítím do svého vnitřního tepla a porovnám to s teplem vnějším ( např. oheň v krbu), dal bych ruku do ohně za to, že to polarity jsou. Na starém Saturnu tedy také zřejmě šlo o polaritu... prostor k tomu nutně existovat nemusí, řekl bych.

K vědomí Trůnů:

Dosud jsem si myslel, že je jaksi samozřejmé, že tam, kde se odehrával vývoj starého Saturnu (zase ten prostor, který tam nebyl, ale jak to jinak nazvat...) , byly přítomné bytosti I. hierarchie, tedy i jejich vědomí. A kde se vzaly - no byly tam nadelegovány Otcem - "Zde počněte (tvořit)!"

Jenže o nějakém světle se v prvních etapách saturnského vývoje nedá mluvit. Vědomí Trůnů (+Cherubů, Serafů) tam ale přesto bylo. Jak to? Je to možné vysvětlit tak, že ne každé vědomí potřebuje ke své existenci něco odbourávat... to je sice pravidlem tady ve hmotném světě a pro vědomí vázané na hmotná těla, ale nemusí to být pravidlem v devachanu.

Lidské zárodky byly tehdy ve stavu hlubokého transu, ale Trůnové měli vědomí jistě jasné (a sem se hned cpe představa světla..

Nevím, co by mohlo být párovým opakem vědomí Trůnů - leda nevědomí, trans původních lidských zárodků... a nebo absence vědomí Trůnů tam, kde jejich působení nebylo.

Ještě si nejsem úplně jistý, jací Trůnové to vlastně byli. Vezmeme-li v potaz vývoj hierarchií, dnešní Trůnové, mající na svědomí substanci nerostů, byli na starém Saturnu teprve na vývojovém stpni Duchů formy...

V souvislosti s jednou přednáškou (opět nepamatuji jakou) RS a tím, že jsem se pustil do Goethova Fausta, mi došla následující věc:

O Mefistofelovi RS říká, že je jakousi směsicí Lucifera a Ahrimana, a že mezi nimi Goethe ještě nedokázal jasně rozlišovat, jejich impulsy jakoby mu splývaly; neměl prý ještě jasné duchovnědné poznání obou - ani nemohl.

Došlo mi ale, že Goethe mezi nimi ani neměl jasně rozlišovat, protože tím získala postava Mefistofela přesně to, co měla mít - lucifersko-ahrimanskou směsici, která je právě pro 5. poatlantskou dobu aktuální a charakteristická. Goethe o tom zřejmě ve svém bdělém vědomí nevěděl, ale v Mefistofelovi stvořil takovou postavu, která nádherně a přesně poukazuje na následující věc:

RS říká, že ve 3. poatl. epoše ještě působí Lucifer a Ahriman zřetelně odděleně ze dvou stran, přistupují k člověku ze dvou stran a jejich impulsy se nijak nekryjí, stojí ještě úplně odděleně, takže je lidská duše může i odděleně zakoušet.

Ve 4. poatl. epoše se v lidské duši již dotkli - jejich působení se v lidské duši setkává, naráží na sebe, ale ještě se nepřekrývá. Jsou ještě oddělení, ale už si v lidském nitru "podávají ruce".

A v 5. poatl. epoše se, dle RS, Lucifer a Ahriman "zauzlují" ještě před tím, než přistoupí k lidské duši. Jejich působení tedy lidská duše vnímá jako jakousi směsici zlého (neoprávněného) působení, a je pro ni velmi těžké je nějak rozlišit, rozplést tak, aby je mohla poznat.

Kdyby tedy Goethe stvořil místo Mefistofela dvě postavy, jednu čistě luciferskou a druhou čistě ahrimanskou, jdoucí proti sobě, napsal by Fausta pro Egypťany a Chaldejce. Kdyby byly tyto postavy spřátelené, ale stále oddělené, napsal by Fausta pro Řeky a Římany. Ale pro duše vtělené v naší páté epoše museli být oba ukryti v jedné postavě, aby bylo názorně ukázáno, jak se Lucifer a Ahriman proplétají ještě před tím, než přistoupí k lidské duši... Mefistofeles páté epochy tedy ani jiný být nemohl...

Dává to takto smysl nebo jsem úplně vedle? Jakoukoliv připomínku vítám... děkuji

(Výklady RS k Faustu jsem ještě nečetl)

I když se dva principy vzájemně proplétají, přece musíme jasně a jednoznačně rozlišovat, co a jak se vlastně proplétá. Proto v naší epoše mluvíme například o tom, že voda se skládá z vodíku a kyslíku...

Lucifer s Ahrimanem se proplétají především v Evropě. Východ je převážně luciferský, Západ Ahrimanský. Současná vlna „imigrantů“ má v Evropě obojím důkladněji zamíchat. Dopustí-li to Evropa a nebude-li jedno od druhého přísně oddělovat, nastane tento „asurský“ chaos trvale a Evropa své poslání nesplní.

Jak pravíte: Tuto „směsici zlého (neoprávněného) působení“ nesmíme dopustit! „...pro duše vtělené v naší páté epoše NESMĚJÍ být oba ukryti v jedné postavě!“

Goethův Mafisto se zjevil ve faustově pracovně, v níž Faust bádal „přírodovědecky“ (alchymisticko chemicky) a „kabalisticky“. Faoustovu smyslovému vnímání se tedy zjevit Ahriman. Také následné chování Mefistovo je v prvním dílu Fausta ahrimanské. Tam kde se v druhém Faust přikládní k Luciferovi, tam Mefistovi uniká.

RS označuje Goethova Mefista za Ahrimana zejména ve výkladech Fausta. Mluví-li o Mefistovi v jiných přednáškách, zpravidla v něm tak přísně nerozlišuje...

Již poněkolikáté děkuji za vyvedení z abstraktních úvah do reality...

Nedávno jsem dospěl jaksi ze dvou stran k pochopení toho, co se skrývá pod významem věty "Kristus nám dává váhu." Tato věta mi vyvstala na základě hloubání nad (už nevím jakou) přednáškou RS. A došlo mi, jak je úžasně dvojznačná.

První hledisko:

RS v té přednášce upozorňoval, že tomu není tak, že by nás Kristus nějak nadlehčoval, jak si to představují nějací mystikové, ale právě nám dává váhu (myšleno tíži) ve správné míře tak, abychom nepřipraveni neodletěli kamsi do abstraktního panteistického vše-ducha nebo vše-božství. Tato správná míra tíže nás má také upozornit na to, že Kristus je spojen se Zemí a že je třeba ho hledat zde.

Druhé hledisko:

Ale tato váha znamená také, že Kristus nám dává váhu jako mechanismus, tedy k vážení = k uvažování! Neboť ve všem, co učinil, spočívá v pozici středu, nebo, lépe řečeno, sám je oním středem. Bez něj by nebylo možné správně vážit.

Na jedné straně nám tedy dává správnou míru tíže, čímž vyrovnává (léčí) neoprávněné působení Lucifera; a na druhé straně nám dává správnou míru lehkosti (neboť správné myšlení - uvažování - je prvním stupněm při vědomém znovusjednocení s duchovním světem), čímž vyrovnává (léčí) neoprávněné působení Ahrimana. A tím opět ukazuje, že je středem...

Prosím o opravení případných chyb... děkuji...

Jinak řečeno:

1/ Držíme-li se Krista, stojíme nohama pevně na Zemi (nefantazírujeme s Luciferem).

2/ Nepropadáme Ahrminanovu materialismu. Máme správné představování, uvažování a usuzování (cítění, myšlení a chtění)...

Str.80.dole;
"...V každém případě je tedy jasné, že myšlení není nádoba bez obsahu jako vjem či představa, ale naopak projevuje plnost obsahu (pojem a ideu). ten se však nikdy plně nekryje s obsahem jiného myšlení (ciziho).".... Tedy- protože je vjem a představa bez obsahu, jako prázdná nádoba,znamená to, že tyto prázdné nádoby nejsou obsahem vědomí?  To, že jsou předmětem vědomí znamená, že jsou "před"  je vnímajícím vědomím: předmět =>  před- mě (vnímající vědomí)  - t (ty) => ty přede mnou...?  Obdobně jako představa => před -stava => stavěná před - před koho co?- před vnímající vědomí... A jelikož je vědomí ve spáře ( resp. mělo by se v ní uvědomit) , pak tento předmět vědomí, představa či vjem se z pohledu spáry může jevit "před"  jak do všech stran vně, tak ze všech stran dovnitř, přičemž vnitřní stanovisko, že se to jeví jako "ve" vědomí, uvnitř, je dáno egem, nepravým já? ... Které po svém probodení, obrácení dospěje "na nebesa", tzn. "na" vnitřní formu (na vnější hranu vnitřní formy nebes) , tzn., že se stane plně si sama sebe vědomým obsahem spáry, uvědomí si sebe sama ve spáře?
...A ;"... Myšlení... projevuje plnost obsahu (pojem a ideu). ten se však nikdy plně nekryje s obsahem jiného myšlení (ciziho). ".... Co je myšleno tím "krytím" ?  To jakoby předpokládalo to, co tam R.S. vyvrací.A totiž, že svět myšlenek a idejí máme všichni společný a zde: " ten se však nikdy plně nekryje s obsahem jiného myšlení (ciziho) ". Tedy to, že se plně nekryje je poukaz právě na to "individuální zabarvení" ?  Nebo je zakopaný pes ve slově "ten"?  (i v knize je po tečce s malým "t"). Protože je "ta"  plnost obsahu. "To" myšlení. Ale "ten"  mi ve výše uvedené doslovné citaci pořád nějak nesedí. Kdo nebo co "ten"? Str.;83.
"...Myšlením si s pojmem osvojujeme také příslušný smyslový postřeh v podobě představy formy povrchu obsahu.(Zde jde o představu jako  vzpomínky na vjem. Před-stava = to, co stavíme před sebe z nitra jako vnitřní obraz skořápky obepínající tvar jádra. Představa je tedy okolím pojmu.) Vnější postřeh (vjem), který je sám o sobě němý, k nám nyní náhle promluví (formou představy s tvarem pojmu) srozumitelnou řečí, z níž můžeme vyrozumět,že hledanou podstatou postřehovaného projevu je právě pochopený pojem.To, co bylo uvedeným uskutečněno, představuje soud (úsudek).(Spravedlivý soud=úsudek na základě uvažování o vnímaném.)..."
...Jestliže je představa okolím pojmu, pak to ve mě vyvolává dojem, že ten pojem je vědomí, které toto okolí vnímá. Že ten "pojem"  je to, co má být pojmuto, tedy uvědoměno. A co jiného by se mělo uvědomit než vědomí člověka... "Člověče, poznej (= uvědom si ?) sebe sama". Tedy finální, definitivní pojem všech pojmů je pojmout (poznat,pravdivě definovat )  sebe sama...? To je to, že "právě hledaná podstata postřehovaného projevu je pochopený pojem" - to má být ta "srozumitelná řeč"  projeveného...? Str.;85.
..."Ten, kdo má bohatý duševní život, vidí tisíce věcí, jež jsou duchovně chudému ničím (nepovšimnuté nebo jen pouhým názvem). To nad Slunce jasněji dokazuje, že vnější smyslová realita je ve své podstatě vlastně jen zrcadlením (povrchním obrazem) obsahu našeho ducha..."... - Vnější smyslová realita je ve své podstatě, tzn.v obsahu pod povrchem přece myšlenkami a idejemi bohů..? A zde stojí, že je jen zrcadlením (povrchním obrazem)  obsahu našeho ducha, tedy lidského ducha, nikoliv myšlenkovým světem bohů....?
"...(Jinak nevnímatelný obsah vnější reality se plně projevuje jen v nitru našeho ducha, v našem já jako pojem a idea.)
Z tohoto obsahu lze zevně přijímat (smyslově vnímat) jen prázdný, povrchní
obraz jeho reality.
Jde tedy především o to, nalézt v sobě sílu k poznání sebe sama jako tvůrce
obsahu..."...- Poznat sebe sama jako tvůrce subjektivního obsahu, tvůrce světa svých myšlenek a idejí. Tvůrci objektivního obsahu objektivní reality jsou přece bohové, nikoliv člověk...? Nebo jím může být člověk až když plně pozná a pochopí svět myšlenek a idejí bohů, čímž se stane bohočlověkem a tedy i spolutvůrcem, společně s bohy? Str.94.nahoře ;
"...Aby mohlo být poznání zcela dokonáno (dokonalé), abychom dospěli ke správnému pojetí projeveného světa, musí zkušenost s jeho postřehem splynout s myšlením o něm... ".... - To je jinými slovy popis stavu vědomí bohočlověka? Str.95.;
"...Lze tedy říci, že je jen jeden myšlenkový obsah světa! Naše vědomí nemá schopnost myšlenky vytvářet a uchovávat, jak se tak často tvrdí, ale má pouze schopnost myšlenky (pojmy a ideje) postřehovat."...
- A tento jeden myšlenkový obsah světa je tvořen myšlenkami a idejemi bohů, nikoliv lidí. Jejich úkolem je učinit (poznat, pochopit, pojmout)  tento myšlenkový svět svým myšlenkovým světem, tzn.pravdivě tento myšlenkový svět poznat...?  A ani až ho pozná, nebude mít naše vědomí schopnost myšlenky vytvářet,protože všechno už je vymyšlené bohy...?... Ale jak by potom šlo do vývoje aplikovat něco, co tu ještě nikdy nebylo?

Ke str.80 dole:

Zde je řeč o obsahu vjemu a představy, nikoliv o obsahu vědomí, jímž vjem i představa jsou. Např. kufr obsahuje nádobu, která nic neobsahuje.

Před-mě-t = přede mě (před vědomím ve spáře).

Vnější vjem = vnější hrana spáry = např. vjem tělesa

Vnitřní vjem = vnitřní hrana spáry = představa

Představa vnějšího vjemu = také vnitřní hrana spáry

Představa uskutečněná ve vnějším světě (jako vnější hrana spáry) = kresba (například projekt mostu aj.)

Kamenný most = představa naplněná kamím.

Malba mostu = představa naplněná barvou.

Před-stava = stojí před vědomím jako hrana spáry (vnější či vnitřní), takže představa nemůže stát před spárou.

V principu je vnější hrana spáry Nebem, vnitřní hrana spáry Zemí (srovnej Mojžíšovo stvoření Nebe/Země).

Představa je vždy ve vědomí, které si ji může představovat jakoby byla vně vjedomí. Představa vnějšího vjemu odpovídá vjemu, který si představujeme tak, jak jsme ho vnímali (viděli, slyšeli atp.)

Představy a pojmy jsou duševně-duchovní.

Vjemy jsou tělesně smyslové.

Ego si představy a pojmy může jen přivlastňuje.

Ego je iluze. Probodením ega si uvědomujeme své pravé já v astrálním těle. Toto pravé já se dostane z astrálního těla ven přepracováním astrálního těla v duchovní Já...

„Plně nekryje“ znamená, že myšlenky dvou lidí o téže věci si plně neodpovídají. Rozdíly jsou dány individuálním zabarvením. Například máme představu a pojem koule. Jeden velké, červené, měděné koule, druhý malé, šedé, železné.

„ten“ s malým „t“ za tečkou je gramatická chyba...

Představa je okolím pojmu jako je skořápka ořechu okolím jádra. Zde není řeč o „vědomí sebe sama“, ale o vědomí jiného předmětu, o srozumitelné řeči jeho projevu. V zrcadle máme „vědomí svého obrazu“, nikoliv „vědomí sebe sama“. K vědomí sebe sama nevede vnímání zrcadleného projevu, ale úplně jiný mechanismus, založený na odlišení projevu od projevujícího se...

Ke str. 85:

Náš duch je mikrokosmická kopie ducha makrokosmu (bohů). Kapka vody je v podstatě tímtéž, co moře. Smyslová realita jako projev (zrcadlení) myšlenek bohů, je nutně také projevem našeho ducha. RS se vyjadřuje tak, že s líčeným předmětem připomíná i jiné souvislosti, které je třeba si uvědomovat...

Protože vjemy vnější reality jsou jen povrchní, podstata jejich obsahu se plně projevuje jen v myšlení našeho ducha, v našich pojmech a ideích o našich vjemech. Ani tu není řeč o sebepoznání...

Ke str. 94 nahoře:
Zde není řeč o bohočlověku, ale o pouhém člověku na nejnižším stupni vývoje. Vjem je zkušenost s povrchně vnímaným světem. Pokud povrchní vnímání naplníme obsahem našeho myšlení o vnímaném, naše poznání vnímaného světa bude dokonáno, dokonalé, stane se plnou zkušeností...

Ke str. 95:
Dokonalé poznání člověka má vlastně v člověku vyvolat vzpomínku, že myšlenky bohů byly a tedy také jsou i jeho myšlenkami, než byl od bohů oddělen (individualizován). Touto vzpomínkou se člověk stává bohočlověkem.

Jako lidé nemůžeme myšlenky vytvářet, protože jsme je s bohy již vytvořily, protože už tu jsou. Jako lidé nemůžeme vytvářet nějaký jiný svět myšlenek, neboť svět má jen jeden „myšlenkový obsah“, který můžeme poznávat jen více méně správně a idndividuálně zabarvovat.

Vše, co je muselo být vymyšleno. Vše, co bylo vymyšleno předtím ještě vymyšleno nebylo. Vývoj pokračuje, protože pokračuje vývoj myšlenek bohů...

Df: "Ale jak by potom šlo do vývoje aplikovat něco, co tu ještě nikdy nebylo?"

To je i pro mě velmi závažná otázka. My do vývoje sice aplikujeme něco nové, co tu ještě nikdy nebylo (naše individuality), ale ne nové myšlenky.

zmp: "Vše, co je muselo být vymyšleno. Vše, co bylo vymyšleno předtím ještě vymyšleno nebylo. Vývoj pokračuje, protože pokračuje vývoj myšlenek bohů..."

Člověk se ale vyvíjí k tomu, aby nové myšlenky mohl tvořit, ne? Svoboda přece netkví v tom, že zůstaneme navždy v rámci bohy předvytvořené mnohosti myšlenek (i když se tato mnohost vyvíjí)...

Myšlenky jsou ve vyšším devachanu reálnými bytostmi, a člověk se ke tvoření bytostí postupně vyvíjí. Na Jupiteru bude člověk schopen slovem tvořit bytosti rostlinného charakteru (živé, s éterickým tělem); na Venuši bude člověk schopen tvořit bytosti zvířecího charakteru (pociťující, s astr. tělem) a na Vulkánu bude schopen tvořit bytosti nadané jástvím, tedy lidského charakteru.

RS říká, že "jádra" myšlenkových bytostí jsou sem přesazovány z vyššího světa než je vyšší devachan, tzn. ze světa pro nás zatím nepoznatelného = nemůžeme tedy zatím poznat ani reálnou podstatu (jádro) těchto myšlenkových bytostí. Tzn. ani na Vulkánu nebudeme schopni myšlenkové bytosti tvořit. Ale řekl bych, že vývoj k tomu směřuje...

Domnívám se, že abychom se mohli spolupodílet na vývoji kosmu, patří k tomu i to, že budeme jednou svobodně tvořit myšlenkové bytosti...

Svět by vůbec nemohl vzniknout, kdyby nemohli vznikat nové myšlenky. A nové myšlenky by nemohly vznikat, kdyby tu nemohlo vznikat něco, co tu ještě nebylo. Každá myšlenka byla jednou nová.

Pokud se člověk vyvíjí k tomu, aby nové myšlenky mohl tvořit, pak nemůže existovat jen to, co tu již bylo. Nové myšlenky nejsou staré.

Nové poměry představují naplnění starých možností a současně umožňují vznik nových možností. Vyrobím-li hliněný hrnec, který tu ještě nebyl, využil jsem možností, které tu již byly. S hrncem však vzniají nové možnosti něčeho, co tu ještě nebylo (nabírat, ukládat, konzervovat atp.)...

Vždyť i z vašich slovsám vyplývá, že ke vznikání něčeho nového dochází neustále.

Ať jsou světy sebevyšší, jednou dospějeme k poznání i těch nejvyšších. Co potom budeme dělat? Život půjde dál a vznikat budou nové světy. Do budoucnosti není vývoj nijak předem omezený. Hranice možností se stále posouvají. Do minulosti je omezen počátkem všeho...

Díky za odpovědi.

J.K. díky za doplňující otázku, kterou bych položil v podstatě stejnou.

...A jen ještě - Nové myšlenky a ideje tedy budou možné, až vznikne nový "hrnec",  nový objektivní svět, nová manvantara Jupiter?  Do konce manvantary Země tedy máme co poznávat, to již vymyšlené bohy - a tento proces poznávání všeho vymyšleného v "hrnci"  Země nelze jaksi předběhnout, že ten obsah hrnce Země někteří poznají, pochopí dříve a budou tak moci "vymýšlet"  nový hrnec - Jupiter? ... Samotná manvantara Země je vlastně okamžik v polovině této manvantary (Golgota)  a do Golgoty opakuje Země předchozí tři stavy a po Golgotě vyvíjí předběžně následující tři stavy. Tzn.,že nyní, protože už jsme kousek za polovinou manvantary Země, se předběžně (v podmínkách manvantary Země)  vyvíjí manvantara Jupiter -je tak?  A to by znamenalo, že to nové už se musí, nebo spíše by se mělo vymýšlet právě teď...?

Nové myšlenky mohou vznikat kdykoliv. Až k Vulkánu je vše vymyšleno předběžně. I v současné fázi vývoje však může přijít něco, s čím se původně nepočítalo. To pak může i do budoucna ovlivnit to, s čím se počítalo.

Manvantara Země opakuje předchozí tři manvantary do okamžiku, kdy na Zemi vznikne pevný živel „země“. Vlastní vývoj Země myslím navazuje až poatlantským vývojem. Předběžný vývoj Jupitera v podmínkách Země není možný. V podmínkách Země mohou být budoucí stavy do určité míry předběžně vyvíjeny jen v jednotlivých lidech, zasvěcencích.

Řekl bych, že vlastní vývoj Země počíná začátkem Atlantidy. V polárním eonu se naposledy opakoval Saturn, v hyperborejském eonu (kdy došlo k oddělení slunečního království od Země) se naposledy opakovalo Slunce, a v lemurském eonu (kdy došlo k oddělení Měsíce) se naposledy opakoval Měsíc. Pak nastává vývoj "Marsu" (Atlantida) a "Merkuru" (po-atlantida), což je také vlastním vývojem Země, která je okultně Marsem-Merkurem. Věk pečetí je dle RS předjímáním jupiterského vývoje a Věk pozounů předjímáním vývoje Venuše.

Jupiter se připravuje již nyní - to, co je v manvantaře Země morálním řádem, bude za pomoci Krista proměněno v přírodní řád Jupitera, podobně, jako je dnes přírodním řádem Země morální řád starého Měsíce (proto ta všudypřítomná moudrost v Přírodě, která má lidské já podnítit k lásce...).

Výborně!

Celosvětové elity se snaží proti sobě postavit Německo a Rusko. Je možné, aby to tyto národy pochopily, že jeden bez druhého nemohou se řádně vyvinout? Německo nesplní poslání, předat Rusku žezlo a pochodeň vývoje.

Putin se snaží navazovat kontakty s EU, NATO. Elity Izraele = vedení USA a Evropy ale ženou Německo proti Rusku. Masmédia se v očích veřejnosti snaží z Ruska udělat říši zla, totality, komunismu atp. Německo a USA jsou zase odívány do roucha panenské nevinnosti a roucha beránčího. Rothschildům se podařilo zrealizováním 1. a 2. Sv. války vytvořit v národech Ruska a Německo šílenou vzájemnou nenávist. Tu i přes snahu Putina nejde z národů Ruska Německa vkořenit? Je to křivda. V každé rodině tam byl někdo zabit právě Němcem či Rusem! Vlastně je ta nenávist vkládána i do ostatních národů navzájem. Ale ty nejsou ve vývoji ke Kristu asi tak důležité?

A proč se všichni rvou o střed Evropy? Proč se o nás stále přetahují Rusové, Američani, Němci?  Samozřejmě víme, že všechny tyto státy ovládají Chazaři, ale přesto, proč se tak o nás rvou?

Nebo je to jen pocit nějaké falešné výjimečnosti? Chazaři se rvou mezi sebou i o Norsko, Finsko, Venezuelu a jiné  lidově řečeno „zapadákovy“. Nebo má střední Evropa přece jen nějaké vyšší poslání nebo nižší? Nebo každý národ a nyní stát má nějaký úkol, poslání? Asi ano. Takže žádná výjimečnost.

Jedna věc je, kdo Rusko a Německo zjevně ovládá a jiná věc je, co v těchto národech skrytě vyrůstá...

Sorat nemůže přemoci Jahve ale skrze Asuru jen člověka.

Asura tedy může člověka jen přemoci (roztrhat ho - jeho já - jako Skylla), ale ne zničit.

Sorat ho může zcela zničit (nasát do ne-prostoru jako Charybda).

Je to tak?

Krista z jednoho pohledu chápu jako princip niterně spojený se životem (léčí, oživuje, vyrovnává), Sorat pak bude spojený se smrtí - tedy, kdo se spojí s Kristem, bude žít věčně, a kdo se Soratem, navždy zemře. Je to tak?

Tak to plyne z logiky věci. Smrt se týká těla, nikoliv extraktu spojeného s já, jenž se znovu inkarnuje.

Asura tento extrakt trhá na kusy, takže se nemůže inkrarnovat úplně a nemůže tedy pokračovat ve vývoji. Sorat tyto kusy nasává do anthmoty, kde se úplně rozplývají.

Vyvíjíme-li extrakt Já ke Kristu, vyvíjíme se k nesmrtelnosti a věčnosti.

Zdravím, vmeditaci RS o záklaním kameni vprvním, odstavci, na konci předkládá RS,, A budeš vpravdě žít ve světové bytosti člověka''  Co to znamená?  Děkuji

Světová bytost je makrokosmická bytost. V ní žije člověk mikrokosmický. Žít v pravdě ve svěřové bytosti znamená pravdivě (věrně) ji poznávat (nutně z nitra) a sám se v ní pravdivě projevovat (cítit, myslet a konat).

Pokud se člověk neprojevuje pravdivě, pak žije v iluzi, nikoli v pravdě ve světové bytosti.

Tou světovou bytostí je od počátku „Adam kadmon“. Po Golgotě je novým Adamem Kristus...

Ještě doplním (nemusí to být na první pohled vidět), že žít "v pravdě" znamená žít zcela svobodně.

"Pravda vás vysvobodí!"

Tedy, "... budeš žít v pravdě ve světové bytosti člověka" by se dalo chápat také jako "budeš žít svobodně ve světové bytosti člověka." ...

Richtig!

V současné totalitě lidé shánějí práci přes tzv. agentury práce.

Když se vám přes ně dostat práci,  potom této "egentuře" odvádíte ze svého platu část svého příjmu.

Dostanete třeba 60-80 Kč na hodinu, ale agentura od zaměstnavatele bere na vás třeba 180-250 Kč. hod!

Je to šílené a přitom zcela běžné al idé tak pracují! A jsou rádi, že mají práci!

Hnusná totalita, zvaná demokracie, toto udělala z lidí. Takhle odporně neokrádali a nedřeli lidi a ni komanči!

A to samé je i s bydlením.  nějaký bakaný bakan či bakal vlastní 30 000 bytů a to pronajímá lidem!

Ne že oni si budou vlastnit svoje bydlení. Nééé. Oni udělají agenturu, která to lidem zprostředkovává!

A lidé chtě nechtě, nechtějí-li bydlet pod mostem musí držet hubu a platit výpalné.

A to vše je legální, v pořádku, toto schválí parlament, poslanci. To i zločinecká mafie se ke svým mafiánům chová lépe! Z tohoto hlediska je mafie solidnější, než stát s jeho aparátem. A právě o to jde, že páni si dělají zákony pro sebe, ne pro občany. Ale občané se domnívají, že pro ně pánipracují. A ti se tváří, naoko, že ano.

I v TSO ale bude v rámci obce muset existovat nějaká egentura, která bude mít přehled, kde je jaká práce, aby to mohla nabízet lidem, kteří si třeba chtějí navýšit ZPP.  Jaký bude rozdíl? Jen to, že nebudou brát tolik? No, dík i za to.

Tedy, nevím, proč by v TSO musela být nějaká agentura zprostředkovávající zaměstnání. To si lidé neumějí sehnat práci sami? Tak bych je nepodceňoval, a takto je nebude podceňovat ani TSO. Dřív taky žádné agentury práce nebyly, a lidé pracovali víc než dnes, a se sháněním práce moc problémů nebylo... Kdo chce pracovat, práci si najde i v současné totalitě sám. Agentury tu jsou pouze pro zmíněné vydírání a odírání lidí.... v TSO nic pro vydírání a odírání lidí existovat nesmí a nebude, řekl bych...

No v obci TSO nějaká "agentura" chceme-li to tak nazvat bude, neboť v rámci jedné HO TSO sledovat veškerou agendu (ZŽP a ZPP) obce nelze. Tato "agentura" však sama bude HO TSO a jako taková bude pod kontrolou svých podílníků a ostatních plnoprávních občanů (viz metodika)...

Běžný občan řeší jen to, zda je někdo Američan, Rus, Čech, Číňan...., ale nikdo neřeší zda je občan svobodný.

Vůbec se nebere v ůvahu to, jak ten člověk žije.

Samozřejmě, totalita nazývá zotročené občany svobodné občany. To je pak problém že si to občané nechají a sami věří tomu, že otroctví je svoboda. To je pak problém inteligence.

A nebo morálky? tedy je v člověku problém morální, mravní? A jaký?

To, že žiji ve lži, že podléhám lžím a sám je papouškuji,to určitě v člověku, v jeho jemnějších tělech, něco dělá, musí to něcodělat, ničí to nějak vnímání pravdy, krásna, hodnot dobra atp.

Jestliže někdo nerozlišuje a není schopen rozlišovat mezi pravdou a lží, tak to se musí někde projevit.

Ptám se tedy kde a jak?

Mravně, morálně, tělesně...v čem, jakým způsobem. Děkuji.

Proč by se měl běžný občan zajímat o to, zda je Američen, Rus, Čech nebo Číňan svobodný? Neměl by se zajímat především o to, zda je sám svobodný a jak žije? Je-li sám svobodný, pak není „běžným občanem“. Ví-li svobodný jak a může-li jiným ke svobodě pomoci, pak je na něm, co pro ně udělá...

Věří-li otroci otrokářské totalitě, že jsou svobodnými občany, pak je to problém morálky totality a inteligence otroků...

Nerozlišujeme-li mezi pravdou a lží, projeví se to ihned v našem jednání a následkem této příčiny také jako následek v našem příštím životě. Projeví se to duchovně, duševně i tělesně nejrůznějším neblahým způsobem na našem talentu (vnitřních sklonech) a vnějším osudu...

Několik doplňujících otázek a úvah k Teorii poznání R.S.:
str.46.;
-"Samotný smyslový postřeh (vjem) světa je jen smyslové zdání.
Samotné myšlení (v lidské duši)  je pouhopouhé ideové zdání (vymýšlení).
Jen v poznání, při němž jedno proniká druhé, se obojí stává plnou skutečností...."
- Jak to, že dvě nereálná zdání -smyslové- vjem a ideové - vymýšlení  (když se mi něco zdá, tak to není přece realitou...) svým spojením, vzájemným proniknutím "se obojí (zdání)  stává plnou skutečností"...?

-Spíš úvaha nad Kantovým názorem, konkrétně napsaným na str.61.;"...veškerý svět postřehů s jeho bezmeznou rozmanitostí barev, tónů, rozdílů teplot, atd, není ve skutečnosti (jakou "skutečnost" chápal vůbec Kant jako skutečnou?) nic jiného, než jen subjektivní svět našich vlastních představ. Tyto subjektivní představy trvají jen potud, pokud máme smysly otevřeny vlivům objektivního světa, ( který ovšem Kant popírá, protože výše tvrdí, že je to jen subjektivní svět našich vlastních představ - to si protiřečí přece?!) který je nám sám o sobě neznámý. "... Tedy Kant tvrdí, že to objektivní je pouze naše představa, která trvá jen potud, pokud  to objektivní vnímáme smysly?!?  Vůbec to nedokážu promítnout do reality... Když dle Kanta, je to objektivní mou subjektivní představou, tak  to objektivní můžu rovnou popřít tím, že to je stejně má představa u které se na její trvání pak nemusím odvolávat na smyslové vnímání toho objektivního a rovnou se tautoligicky zahledět do svých nereálných představ, abych s jejich nereálností nemusel narazit na realitu, která by mi jejich nereálnost opravila. Kant se tak vlastně vyhnul konfrontace se skutečností tím, že ji popřel a to tím, že ji prohlásil za pouhou svou představu....Bylo by zajímavé vzít ortodoxní Kantovce na místo, kde nikdo jiný nebude, říct jim vnímejte co se dá, pak jim zavázat oči, zacpat uši, prostě znemožnit jakýkoliv smyslový vjem a celé to natáčet kamerou a předvést jim, že v čase jejich nevnímání toho objektivního si to existovalo vesele dál. Stroj - kameru by snad neobvinili z vlastního vědomí, které to objektivní tam myslelo za ně... -Str.73.; "Výše jsme však prokázali a máme to tedy za odbyté, že poznané zákonitosti v našem subjektu původ nemají. Pokud zákony spojující obsah našeho myšlení nejsou z objektivní ani subjektivní reality, odkud tedy jsou?"
...No odkud tedy jsou?  Možná jsem četl nepozorně, tato kniha je nevyhnutelně na několikeré přečtení.Ale nejsou li ty zákony ani ze subjektivní, ani z objektivní reality, pak nezbývá než že pochází z předělu, ze spáry mezi subjektivním a objektivním...ovšem nikdy mě nenapadlo, že odtud mohou pocházet vůbec nějaké zákony. Nebo to mám pojmout od spáry, jako od konkrétního projevu absolutna, tedy od počátku světa relativních projevů, ze kterého se tak ovšem vyvíjí (pochází)  úplně všechno, tedy i ty zákony spojující obsah našeho myšlení? Požádal bych zde o bližší vysvětlení... O pár řádků níže též na str. 73. ;"A zde je také zřejmé, která z obou výše zmíněných (v úvodu této kapitoly) stránek myšlenkového světa je ta podstatná (základem světa). Je to skrytá (našemu vnímání)  stránka objektivního obsahu věci (objektivní podstata) , nikoliv zjevná stránka subjektivního obsahu myšlenky (pojmu a ideje)!"
...Skrytá stránka obsahu věci je tedy obsah, který je nám skrytý za vjemem povrchu obsahu?  A  tato skrytá stránka obsahu je po fyzické stránce, např. u měděné koule prostě měď, měděná hmota?   a naším úkolem je myšlením zjistit, odhalit ideje bohů za touto hmotou?  Protože "zjevně je uvnitř"  pouze hmota mědi... A co je "zjevná" stránka "subjektivního" obsahu myšlenky (pojmu a ideje)? Zjevné - zevní a subjektivní do kupy se mi prostě jeví jako protimluv, ale u R. S.  se určitě jedná o zdánlivý protimluv, kterému ovšem nejsem schopen momentálně přijít na kloub...

Str.74.; "Také je třeba upustit od obvyklého mínění, že existuje tolik myšlenkových světů, kolik je lidských jedinců. Je to zděděný předsudek nevědomosti, jímž se mlčky předpokládá stejná oprávněnost různých mínění, takže je třeba respektovat důvody toho i onoho."
...Nechci zde obhajovat mínění u kterého se každý domnívající domnívá,že to je ta "jeho pravda", kterou si vsugeroval jako axiom a vůbec nepřipouští jakoukoliv diskuzi o pravdivosti. A pokud připustí a začne se mu to pod tíhou logických argumentů sypat jak domeček z karet, tak následuje jakýsi útěk kamsi do vlastních hlubin, či verbální útoky, nadávky, atp...
Ale ten myšlenkový svět každého jedince je určitým způsobem přece zabarven právě jeho individualitou?  Pokud třeba jedinec myslí na strom, tak ne každý si ho představí jako rozkvetlou jabloň. Jiný ho vidí třeba jako jabloň obsypanou zralými jablky, jiný jako dub, jiný jako borovici, atp.. To jsou ovšem představy převzaté z nám všem známé reality.Pokud jde o představy, které nelze okoukat v objektivní realitě, pak teprve dochází k tzv. "zmatení jazyků", protože téměř každý si např.pod pojmem "pravda"  představí úplně něco jiného - zpravidla vlastní mínění o ní. Což je, řekl bych příčinou veškerého nedorozumění, konfliktů, atp.ve světě. Jde tedy o to spojit pojem s jasnou, skutečnou, reálnou představou odpovídající realitě. A k představám, které nelze převzít z vnimatelné reality lze dospět logickým myšlením, kterému se musíme naučit právě na vnimatelné realitě... A myšlení je to, co logicky spojuje pojem s jasnou představou?  To,co bádá ve světě, hledá souvislosti a vyvozuje z toho závěry?Myšlení je tedy proces, jako projev našeho ducha (Já) , který se jím orientuje ve světě myšlenek, idejí a představ a prostřednictvím tohoto procesu lze tohoto myslícího ducha probudit jako duchovní Já?  Protože v těch logických souvislostech světa idejí dospěje k výchozímu bodu, kterým je právě jeho pravé Já, protože jím bylo už od počátku jako pozorovatel i jako badatel, který, když dospěl k tomuto bodu, tak si uvědomil sebe sama...?
Stejná stránka níže ; "V celku není mnohost, ale jen jeden reálný myšlenkový obsah (jednota světa idejí) ..."   - Tento jeden myšlenkový obsah, jednota světa idejí je vnitřní myšlenkový svět bohů, ke kterému mohou lidé dospět jeho poznáním logickým uvažováním, myšlením, neboť v tomto světě je vše uspořádáno logicky. A tím umožňují bohové člověku, aby měl tentýž, jednotný myšlenkový svět jako bohové, aby člověk poznal co myslí bohové, aby v tom nalezl souvislosti toho jak (logicky)  a proč tak myslí a tím poznáním se člověk (subjektivně už se dá říct "bohočlověk"...?) může skutečně subjektivně vysvobodit a jaksi navázat na svět idejí bohů ten svůj - vysvobozený - a tím vlastně začít spoluvytvářet s bohy budoucí manvantaru svobody - Jupiter....?

Ke str.46:
Zde je třeba si uvědomit, že k relativní realitě přistupujeme svým smyslovým vnímáním jako k celku. Celek reality je uspořádanou jednotou všeho (jednotlivostí), což při svém prvním smyslovém kontaktu nevíme, takže se nám vše jeví jako pestrý chaos, což na počátku rovněž nevíme. Reálná jednota všeho se nám jeví jako rozmanitě flekatá masa, z níž svým smyslovým vjemem vyjímáme jednotlivé fleky (= smyslově vymezujeme jednotlivosti, nikoliv je rozumově definujeme).

O smyslově vymezené jednotlivosti rovněž nevíme čím je, takže jsme ji maximálně schopni svým rozumem nějak „pojmenovat“ kvůli odlišení od ostatních smyslově vymezených jednotlivostí. Tyto jednotlivosti jsou stejně jako celek relativní, takže jsou nutně duální (povrch obsahu věci + obsah věci skrytý pod povrchem). Z této relativní duality věci vnímají smysly jen povrch, zatímco obsah pod povrchem musíme pojímat (chápat) myšlením:

- vjem povrchu věci není povrchem věci, ale jeho smyslovým obrazem (pořízeným zvenčí věci),

- pojem obsahu věci není obsahem věci, ale jeho myšlenkovou ideou (pořízenou z nitra věci).

Objektivně je tedy jednotlivá věc jednotou povrchu a obsahu, neboť povrch obsahu je samozřejmě součástí obsahu pod povrchem.

Subjektivně tuto jednotu rozdělujeme na vjem povrchu a pojem obsahu. Naše subjektivní poznání tak může být reálné (odpovídat objektivní realitě) jen jako jednota vjemu a pojmu. Samotný vjem a samotný pojem, jsou tedy nereálné, pouhé subjektivní iluze o realitě...

Ke str.61:

Kant pokládá za skutečnost jakousi „věc o sobě“, která prý není přístupná našim smyslům jinak, než pouhým „bodovým dotekem“, který nám nemůže zprostředkovat obraz celé věci (srovnej dotek ve spánku). Takto je pouhý dotek jen jakýmsi impulzem k našemu uvědomění, že „věc o sobě“ existuje, nikoliv však vjemem její podoby a pojmem její podstaty. Proto prý nemůžeme mít reálnou představu ani reálný pojem o „věci o sobě“. Zkrátka Kant si vymyslel jakýsi „svět o sobě“, který nám prý pouhým dotekem dává možnost o něm vědět, nikoliv ho poznat. Náše představy a pojmy vyvolané prý pouhým dotekem jsou tedy nutně pouhé iluze o „reálném světě o sobě“.

Kant vlastně náš poznatelný vnější svět relativních projevů povýšil jakéhosi „duchovního nepoznatelna“ a na jeho místo „dosadil“ jakýsi objektivní svět pouhých doteků. Z těchto kantových doteků pak současná akademická (teoretická) věda vykonstruovala jakýsi abstraktní (tedy ryze subjektivní) „svět částic a vlnění“, či jaké nesmysly ze sebe ještě „vyloučí“.

Ke str. 73:

Protože povrch obsahu je součástí obsahu (obsah na povrchu = obsah pod povrchem) a protože obsah (podstatu věci) poznáváme myšlením o vnímaném povrchu, je podstatou (základem) světa myšlenka (idea). Tato myšlenka se projevuje dvojím způsobem (její projev má stránku objektivní a subjektivní:

- objektivní projev podstaty věci = vnitřní obsah věci skrytý našemu smyslovému vnímání pod vnějším povrchem obsahu,

- subjektivní projev podstaty věci = pojem věci zjevný našemu rozumnému myšlení.

Z těchto dvou stránek projevu věci je:

- podstatou subjektivního světa je subjektivní stránka projevu (subjektivní projev věci, subjekt = vědomí), jejíž obsah je rozumnému myšlení zjevný.

- podstatou objektivního světa je objektivní stránka projevu (objektivní projev věci = objekt), jejíž obsah je smyslovému vnímání skrytý.

Objektivním projevem věci (podstaty jejího obsahu) je například měděná koule, která našemu subjektivnímu vnímání projevuje svůj kulovitný povrch, našemu subjektivnímu myšlení svou měděnou podstatu.

A protože projev není tím, co se projevuje, musíme za oběma střánkami projevu (objektivního i subjektivního) hledat to, co se v něm projevuje, hledat projevující se myšlenku (ideu) bohů.

Zjevné je tedy to, co se projevuje prostřednictvím svého projevu, který (projev) je zjevný našemu vnímání a myšlení bezprostředně.

Zjevné = projevené (zevně či vnitřně, objektivně či subjektivně)

Ke str.74:

Svět myšlenek (i vjemů) je zcela přirozeně zabarven individualitou (osobností) myslitele (i badatele). Proto RS klade důraz na „neosobní“ představování a myšlení, chceme-li poznávat pravdivě. Tím ovšem není řečeno, že naše představy a myšlenky mají být bezcitné (nemyšlení srdcem) a bez vůle (bez chtění je realizovat). Neosobní myšlení má usměrňovat naše cítění a chtění, zatímco osobní myšlení naopak naše cítění a chtění usměrňuje v tak zvaný osobní názor, mínění, přesvědčení, tvrzení atp.

Pokud každý myslí na jiný strom či na jinou představu stromu, potud každý myslí na strom o jehož obecné podobě se lze dohodnout. Na nšich vjemech se tak učíme našim představám („představám vjemů“ nám známé reality). Základem našeho poznávání je tedy vjem, jeho vyšším stupněm je představa vjemu (představa inspirovaná smyslovým či jiným vjemem) a nejvyšším stupněm je představa pojmu nepocházejícího ze smyslového světa (představa intuitivního pojmu).

Ke „zmatení jazyků“ tedy nedochází následkem různých představ stromu, ale následkem různých výkladů obecné představy stromu. Někdo si strom představuje prakticky jako zdroj dřeva či ovoce, jiný teoreticky jako „žvachuli kantovských částic a vlnění“, jiný třeba jako naplnění (podstatou dřeva) duálního principu relativně protisměrného stupňování (růstu koruny do nebe a kořenů do země), či jak si kdo strom akademicky nadefinuje.

„Zmatení jazyků“ je tedy dáno skutečností, že uvedení „představitelé“ se sotva kdy na něčem obecném shodnou. Ke zmatení jejich jazyků tak není zapotřebí čekat na vyšší pojmy, například na pojem pravdy. Můj bývalý soused říkával: „Všichni mají nějakou představu a pojem kopance do pr...., nemůžou se však shodnout, komu za něj poděkovat!“

Ač je tu nutné spojení jasného pojmu s jasnou představou, lidé dnes zpravidla nemají jasný pojem, ani jasnou představu o ničem, přestože jsou učení a mají na všechno svůj názor.

To, co spojuje představu s pojmem je reálně logický zdravý rozum, tedy nikoliv jen realná praxe (tendenční či jinak nerozumná) či jen formální logika (nekonfrontovaná s realitou).

Kdo bádá (systematicky vnímá) je badatel, kdo hledá podstatu a souvislosti vybádaného je myslitel a ten kdo z věrně pozorovaného a reálně logicky promyšleného vyvozuje správné závěry je spravedlivý soudce, jenž se s vybádaným a promyšleným ztotožňuje svou vůlí (poslední soud, definici věci), nikoliv však svou osobou, kterou si uvědomuje mimo věc jako samostatnou (duchovní JÁ).

Ke str.74 (níže):

Jednota, jeden myšlenkový obsah celku „světa idejí“ je svět bohů, který se projevuje zevně (objektivně) a vnitřně (subjektivně). Tento svět idejí není vnější ani vnitřní, není objektivní ani subjektivní, neboť i jednotlivé ideje (myšlenky bohů) jsou bohové, jsou příslušníky hierarchického řádu bohů. Tento řád není jen reálný, ani jen logický, ale reálně logický, takže ho může člověk pravdivě poznat zase jen reálně logicky, čímž se stává „boho-člověkem“. Bohem, protože svým duchovním JÁ obsáhl veškeré hierarchie, člověkem protože je svobodný, protože není součástí božského řádu, žádné z jeho hierarchií, ale je jejich jednotou (celkem řádu)...

Je-li tato odpověď jasnější než příslušné poznámky v knize „Teorie poznání RS“, může vzbudit otázku, proč nejsou tak jasně už ty poznámky v knize. Odpověď nalezneme u RS v podobě tak zvaných „parcifalských otázek“. Také k vydání zmíněné knihy jsem si sjednal tazatele, ten však nemohl zastoupit všechny možné tazatele, neboť každý tazatel je jiný, ptá se jinak, jinak dnes a jinak zítra. Zkrátka, nic nelze ušít na míru současně všem tazatelům, tím méně těch, kdo se neptají, patrně proto, že všechno vědí. Navíc se i „odpovídatel“ vyvíjí...

K 61:

V dětství jsem měl sen, že mě políbil anděl. Po okamžitém probuzení se ukázalo, že se mě čumákem dotkla kočka...

K 73:

Nachytal jste mě na hruškách. Vyjádřil sem se navyklým způsobem „obsah na povrchu“, ač šlo o „obsah povrchu“.

Na přesné vyjdřování si člověk musí zvykat. Na povrchu je to, co je ve spáře, nikoliv spára, která je dána dvěma hranami. Hranou povrchu tělesa (jeho tvarem) a hranou povrchu okolí tělesa (formou jeho otvoru)...

K 73 níže:

Zde člověk musí „zápasit“ s možnostmi své řeči:

Skryté (to, co je za projevem) se neprojevuje bezprostředně samo o sobě, ale prostřednictvím svého projevu, který již není tím skrytým, ale něčím jiným, jeho projevem.

Bezprostředně zjevný je tedy projev toho skrytého, nikoliv to skryté, co se v projevu projevuje. Jen takto lze říci:

„Prostřednictvím zjevného poznáváme skryté!“ (Aristoteles)

Je tedy nutné rozlišovat dvojí:

bezprostředně zjevné = projev skrytého

zjevné prostřednictvím projevu = skryté

Ve vztahu k výše uvedenému dětskému snu:

Polibek anděla = bezprostředně zjevný snový projev doteku kočky

Kočka = ve snu skrytá, zjevná nepřímo, prostřednictvím snu

Žádné z uvedených vyjádření není dokonalé. Je tedy třeba si je zdokonalovat pomocí doplňujících „parciffalských otázek“.

Dle Kanta je kočka „věc o sobě“ (pravá realita) a „polibek anděla“ nám známá „realita“, náš sen, námi vnímané a myšlené iluze o realitě, naše reakce na pouhý dotek „věci o sobě“...

Myšlenky bohů jsou rovněž bohové. Odutd „duchovní hierarchie světa idejí“. Tento svět idejí je skrytý, projevuje se však prostřednictvím podstaty obsahu nám známého objektivního světa (v objektech a vztazích mezi nimi) a prostřednictvím podstaty obsahu našeho subjektivního světa (jako naše vjemy, představy a myšlenky a na ně reagující cítění a chtění)...

RS a praví anthroposofové jsou Michaelovými „vojáky“ na bitevním poli Země (na Nebi draka již porazil), pod vlajkou sv. Jiří...

Tazatel pro vydání není možný přes internet...

Původně jsem se chtěla zamýšlet nad bytostnou podstatou Antroposofie a vzešla z toho tato úvaha o VĚDOMÍ, která na konci se stala snad i správným pochopením bytostné podstaty Antroposofie. Posuďte sami......

VĚDOMÍ je do sebe uzavřenou hodnotou dvojnosti:

1) VĚDOMÍ možnosti projevu - projevující se ve světě IDEÍ jako VÝDECH VĚDOMÍ oživující svou představu MATKY a SYNA

2) MOŽNOST PROJEVU - projevující se ve světě IDEÍ jako představa MATKY - forma IDEE a představa SYNA - tvar IDEE.

VĚDOMÍ oživuje DECHEM VĚDOMÍ svoji představu matky a syna a vytváří tak  bytostnou podstatu svého PROJEVU ( VÝDECHU) =  trojnost MATKY, SYNA a DECHU VĚČNOSTI mezi nimi (matka/syn).

Ve světě IDEÍ (v projevu VĚDOMÍ) je tedy DECH (DUCH) TVŮRCE - STVOŘITEL ohraněný vně formou představy a vnitřně tvarem představy.

VĚDOMÍ se projevuje jako ŽIVOT (VÝDECH) nesoucí na sobě své vlastní představy matky a syna (forma a tvar představy).

Ve svém projevu je tedy VĚDOMÍ samotným ŽIVOTEM PŘEDSTAV,  ale  v sobě samém je VĚDOMÍM možnosti ŽIVOTA PŘEDSTAV.

VĚDOMÍ jako OTEC dává svým projevem život své představě MATKY a SYNA.

Jako OTEC je však anulován svým vlastním projevem. Obě představy tíhnou k sobě a životodárného OTCE tím vtlačují zpět do NĚHO SAMÉHO (Já sám). Tím probíhá NÁDECH ŽIVOTA zpět do výchozího stavu VĚDOMÍ samotného, bez živých představ, jen s možností opětného tvoření představ. Nastává SMRT PŘEDSTAV.

Ve svém projevu je tedy VĚDOMÍ  samotným ŽIVOTEM PŘEDSTAV a v sobě samém je VĚDOMÍM možného ŽIVOTA.

SMRT PŘEDSTAV je tedy něco, co povstává jako NUTNOST ZACHOVÁNÍ SAMOTNÉHO VĚDOMÍ (proměny ŽIVOTA zpět ve VĚDOMÍ - nádech VĚDOMÍ).

SMRT představ tedy povstává v PROJEVU VĚDOMÍ  jako něco, co samotným VĚDOMÍM nebylo stvořeno, ale nutně v zájmu VĚDOMÍ vzniklo.

ŽIVOT je tedy SVĚTLEM představ a SMRT je tedy temnotou představ.

K překonání SMRTI bylo nutné proměnit SMRT v ŽIVOT a to POCHOPENÍM, které ze sebe vydoluje samotný projev VĚDOMÍ.

POCHOPENÍ je tedy SYNEM VĚDOMÍ a jak samotný syn KRISTUS řekl (Já a Otec jedno jsme), je POCHOPENÍ rovno VĚDOMÍ.

V Ježíši byla tedy překonána temnota Syna a SMRT se stala NOVÝM ŽIVOTEM PŘEDSTAVY SYNA skrze POCHOPENÍ (uchopením Ducha svatého celou Ježíšovou bytostí).

Překonání SMRTI MATKY pak proběhlo v R.Steinerovi a povstal NOVÝ ŽIVOT PŘEDSTAVY MATKY- ANTROPOSOFIE.

SOFIE uchopená všemi třemi články lidské duše - ANTROPEM znovu ožívá v nové bytostné podstatě ANTROPOSOFIE.

Každý, kdo toto pochopí svým rozumem a nechá toto pochopení uchopit celou jeho bytost, se tak stane SPÁROU mezi KRISTEM v sobě a ŽIVOU BYTOSTÍ ANTROPOSOFÍÍ stojící jako vlastní duše naplněná Sofíí před ním.

Do této spáry pak může vproudit kapka samotného VĚDOMÍ a tím se toto VĚDOMÍ ocitá uprostřed svého, člověkem znovu oživeného projevu představy MATKY a SYNA.

OTEC se takto spojí s MATKOU a SYNEM ve věčném spojení HODNOTY TROJNOSTI.

Srdečně zdraví ATREA

Obdivuji vaše dedukční schopnosti je to geniální.

Napsal jste: Obdivuji vaše dedukční schopnosti je to geniální..........

Jste jediný, kdo na můj příspěvek reagoval a tak děkuji za reakci, i když nevím, jak si to vyložit...

Když si uvědomím, že "Fantom" představuje přízrak,přelud, vidinu, ducha, nebo démona, tak v tom čuju čertovinu.....

V překladech díla RS je ale pojmem "fantom" nazývána prvotní duchovní podstata fyzického těla člověka, takže pochvala od takového "Fantoma" (duchovní prapodstaty člověka) by znamenala hodně pro toho, kdo se snaží skrze mne promluvit!

Takže "babo raď"............

- dle wikipedie: Dedukce - vyvození závěrů pro konkrétní případ z obecných pravidel - z obecného usuzuji na jednotlivé. Příklad: Sokrates je člověk - člověk je smrtelný - Sokrates je smrtelný. Dedukce nikdynepřináší žádné nové informace.

Z té Vaší velice stručné věty jsem nepochopila, jestli jsou geniální mé dedukční schopnosti, nebo je geniální závěr, který z té úvahy vyvstal?

Možná byste se mohl trochu více vyjádřit............díky

Nic méně Vaše reakce ve mně vyvolala novou "vlnu dedukcí" na téma MYSTERIUM MATKY, což mi přineslo další nové pochopení. Takže ještě jednou díky za Vaši reakci.

Srdečně zdraví ATREA

Obdivuji vaše dedukční schopnosti je to geniální.

1.Víte co je svatý Grál a jaká je jeho podstata?

2.Zjakého světa přichází Sorat

Na základě mé předešlé úvahy chápu, že svatý Grál je živá bytost ANTROPOSOFIE.

SORAT povstává z neproměněné temnoty a chce zamezit přetváření temnoty ve světlo poznání. Člověkem pochopený mechanismus tvoření a  horoucím srdcem realizovaný, umožňuje nový ŽIVOT MATKY a SYNA.

Srdečně zdraví ATREA

V pravo nahoře naší diskusní stránky je kolonka „VYHLEDAT V DISKUSI“. Tam napište heslo „sorad“ a objeví se Vám vše, co v naší diskusi bylo (poměrně nedávno) řečeno o Soradovi (Soratovi).

Stručná reakce Atrey na Sorata je správná...

Ke svatému Grálu:

Tradice sv. Grálu pramení (tuším ve 12. století) ve francouzko-německém minnesangru, který tuto tradici vrací do událostí před mysteriem na Golgotě.

Hystorickou podobu získává tato tradice v počátcích českých dějin, neboť posledním a dosud úřadujícím králem sv. Grálu je český kníže sv. Václav (syn českého knížete Bořivoje, synovce velkomoravského knížete Rastislava).

Tradice mluví o sv. Grálu jako o nádobě (míse či kalichu), do níž jeden z příslušníků židovské kněžské Velerady Josef z Arimatie nachytal pod golgotským křížem krev a vodu (pot), tryskající z probodeného srdce Ježíše Krista.

Tato nádoba stála na stole při „poslední večeři Páně“. Leonardo da Vinci ji zpodobnil na milánské fresce jako prázdnou nísu před Ježíšem Kristem i jako sklenici (kalich) červeného vína, na níž ukazuje Ježíšova otevřená pravá (Jánská) ruka, která současně naznačuje, že míra (píď) poháru musí být naplněna. Pravá ruka svým palcem (v duchu Jidáše vedle Jana) ukazuje současně na zlomek nalámaného chleba, na jaký ukazuje také Ježíšova levá dlaň (na Petrovské straně, v duchu: „učiň z kamene chléb“)...

Minnesangrovská tradice vychází z nebeského boje Michaela s drakem (Luciferem), z jehož čelenky srazil Michael zelený kámen (smaragd), který na Zemi našel kameník (Steiner) a vybrousil z něho posvátnou nádobu (Anthroposofii), nazvanou minnesangry „sv. „Grál“ (geograficky „česká kotlina“). Samotný kameník však v souladu s Josefem z Arimatie nazývá „sv. Grálem“ obsah posvátné nádoby, representovaný krví Ukřižovaného. V tomto smyslu je svatým Grálem každá mikrokosmická kapka Kristovy krve, nazvaná kameníkem „Duchovní JÁ“ (manas)...

Co si mám představit pod tím "smaragdem", z něhož byla R. Steinerem vybroušena Anthroposofie?

astrální tělo Sofie

Takže...

Kámen, který vypadl z čelenky Lucifera a byl "kameníkem" přepracován v Anthroposofii, je astrální tělo Sofie.

Přepracované astrální tělo je duchovní Já.

Takže Anthroposofie by byla, dle této informace, duchovním Já Sofie.
Astrální tělo může přepracovávat jen a jedině (lidské) já. Prací já na astrálním těle postupně vzniká manas (duchovní Já). Jaké Já pracovalo na přeměně astrálního těla Sofie v duchovní Já Sofie? No jedině JÁ SOFIE! Takže - RS byl inspirován přímo jástvím Sofie, aby mohl přepracovávat její astrální tělo...?

Sofie bude mít v budoucnu také přepracované éterné tělo (je od r. 1923 éterným tělem Sofie to, které RS obětoval anthroposofické pospolitosti?) a fyzické tělo (má-li nyní nějaké...) .... Jak lze přepracovat éterné tělo Sofie?

RS uváděl, že Anthroposofie, i pokud by byly všechny knihy a budovy zničeny, stále vždy hledat projev ve fyzickém světě. Měl tím na mysli fyzické tělo Sofie, které bude muset být také v budoucnu přepracováno? Je fyzický projev a fyzické tělo (fyzická schrána) to samé..?

A ještě mi není jasná jedna věc. Proč se o astrálním těle Sofie mluví jako o "kameni"? Pod kamenem bych si představil spíše tělo fyzické... Zřejmě označení "kámen" poukazuje na něco jiného, stejně jako jeho zelená barva...

Člověk je dán dvojí dualitou:

Horní dualita (dutý nebeský kámen) = astrální tělo a tělo já

Dolní dualita (dutý zemský kámen) = fyzické tělo a éterické tělo

Nebeský kámen představuje schrány duše (Sofie) a ducha (Krista). Proto „kameník“ z nebeského kamene na Zemi vytesal a vybrousil dvě nádoby, mísu a kalich, schrány Sofie a Krisa, symbolizované ve svatográlové tradici Parciffalovým viděním „mrtvého milence v náručí sedící ženy dívky“. Pieta není podobenstvím evangelií.

Zemský kámen, sražený z čelenky Ahrimana svatým Jiřím, tesá a brousí mnohost „kameníků“ (pravých anthroposofů) jako fyzické a éterické tělo člověka, po vzoru Piety Michelagela Buonarotiho.

Spojením obou kamenů (nebeského a zemského), začíná vědomá práce pravého JÁ (Pavlova zmrtvýchvstalého „Krista ve mně“) na ostatních schránách...

„Kameník“ byl tedy inspirován ze dvou stran k založení dvojího „goetheana“ (třetího)...

Možná je i tato odpověď stále ještě poněkud zamotaná. Pokuste se tedy přičinit o rozmotání dvou „kamenů“ (dodekaedrů), jejich barev a svatográlové tradice vůbec...

Velice děkuji... nyní si připadám, jako kdybych začínal s Anthroposofií zase od začátku, neboť mi připadá, že - opět - nic nevím. Zamotal jste mi to tak, že rozmotání tuším až v daleké budoucnosti, ale o to víc napnu v tomto směru své snažení...

Není toto šance pro TSO? Evropští vládci nevědí, co dělat. Jediné co umějí, to je dokola omílat staré fráze, staré postupy. Stále dokola chtějí silnější Evropu, větší bezpečnost, silnější ekonomiku, konkurenceschopnost, odvrátit ruské nebezpečí, milovat USA a Izrael. Chtějí větší integraci, silnější Euro, kolektivní bezpečnost...

Dokola jen stále větší centralizace, boj proti korupci, boj proti terorismu atp.

Nejsou schopni překročit vlastní stín.

Chtějí více demokracie, chtějí více svobody, více práv pro menšiny, méně práv pro většinu atp. Prostě hotováci.

Chtějí vítat imigranty. Spásu vudí v islámu, africké a asijské kultuře a imigraci.

Stále se hovoří o důležitosti Evropy, ale to, že tato je výjimečná právě tou pestrostí kultur a národů, což umožnilo vývoj svobody a křesťanství.

Stagnace není důkazem toho, že Evropa a Evropané jsou na tom špatně. Jen mají špatné vedení. To je velmi jednoduché.

Musejí se střepat pijavic a osvobodit  se a nadechnout! Tady vám někdo stále pouští žilou a tvrdí, že jste nemocní, chudokrevní!

Kde je tu příčina? Co je problém? A tak je tomu i s Evropou.

Evropa je výjimečná svojí bílou kulturou.

Proč se má hovořit jen o výjimečnosti černé či asijské či žluté rasy.... proč si neuvědomit i svoji výjimečnost!

Proč se bát hájit svoji výjimečnost.

Elity nám přikazují hájit výjimečnost Asiatů, Arabů, Afričanů, Eskymáků, Pygmejů...homosexuálů, transsexuálů, bisexuálů, transvestitů atp. atd.

A což kdybychom si  uvědomili svoji výjimečnost jako naprosto obyčejné fungující rodiny, kde je táta a máma a děti. A kde jsou všichni bílí...

Co je na tom rasistického, xenofobního, urážlivého, nenávistného, extrémistického?

Hájit jedinečnost bílé rasy a klasické rodiny se považuje za urážku, za extrémismus a rasismus.

To je právě současný stav Evropy. Nemocní politici dovedli Evropu do stavu nemoci.

Není čas pro vystoupení TSO?

Cituji: "Není čas pro vystoupení TSO?"

Reaguji: Kdyby TSO "nevystoupilo", nevěděl by jste o něm, jako o sociální možnosti...

Prý dojde k zásadním změnám v EU po odchodu Anglie z EU.

Dosud zásadní změny spočívají v tom, že Francie a Německo se demokraticky rozhodli o osudu EU, že EU se bude reformovat. A to tak, že Anglie způsobovala nejednotnost. A dnes již tedy není člen, kteřý by bránil ještě zadikálnější centralizaci.

Nyní čtu, že EU povolila v čr stavbu silnic a dálnic!

Je zde absolutně postaven občan do role loutky, který jen musí poslouchat.  Ne to, co potřebuje a chce občan v obci, ale co chce centrum, to bude platit.

Vůle nějaké instituce tisíce kilometrů odsud!

Totalita nejprve vytvoří korupční prostředí, a potom jako "bojuje" proti korupci. Jen nedát pravomoci občanům. Stále je obcházet, stále udržovat lidi v podřízenosti, vymývat jim mozky, že jinak to nejde atp. Ani slovo, že jsou to oni - zastupitelé všeho druhu, co vytvořili stav kolapsu normálního chodu společnosti. To, že jsme si zvykli na terorismus, na jejich pravidla, která oni dělají ve svůj prospěch a tváříme, že to je vše ok, že zlo a násilí na vůli občanů je běžnou součástí našich denních starostí a životů, to je lež, to je klam, to je demagogie. A lidé mlčí. Tváří se, že souhlasí.

Je nutno čekat, až se probudí další lidé? Nejde to jinak. Ale což tolik zla stále nemůže probudit lidi? Nebo jsou probuzeni, ale nevěří. Není vhodné více šířit myšlenky TSO? Co když už tu je dost lidí, jen nevědí o TSO?

Jak se projeví a čím zralost pro TSO?

Zralost pro TSO se projeví zájmem o TSO. Kdo touží po svobodě, ten hledá způsob jak ji realizovat, ten si potřebnou metodiku najde. Kdo netouží, toho si svoboda nenajde, ani kdybychom mu denně házeli do schránky letáky...

Jak se lidé rozhodují, podle zdravého rozumu, nebo dle pocitů?

V Anglii zastřelili političku před hlasováním o setrvání GB v EU, a málem to způsobilo, že Anglie zůstala v EU. A přitim nedošlo k ničemu, že by třeba vyply elektřinu, nebo že by zkolabovala libra. Nic.

Přesto se to mediálně využilo ve prospěch EU.

Elity se rozhodují podle "rozumu kladnu" ke kterému patří, dav podle citu, vyvolaného zpravidla propagandou...

Když už zde opravujete omyly všeho druhu, tak zde je také jeden: Tzv. největší Čech Karel IV., byl vůbec Čech?

Karel IV. měl českou matku, která jako Přemyslovna nebyla stoprocentně české krve? Jeho otec byl sice český král, ale rodem Lucenburg. Kdo je ovšem stoprocentně lucenburské krve? Podstatné je, že Karel IV. byl českým králem, cítil se být Čechem a skutečně také i činem Čechy miloval. Tehdy ovšem byli za Čechy pokládáni jen stavové, kteří rovněž nebyli stoprocentně české krve, byli však tehdy ještě věrni tehdejšímu českému jazyku, české kultuře a českým tradicím...

Nyní mám ale problém. Rád bych věděl, v čem se liší síly gravitační a dostředivé? Je to jedna a táž síla? Opačné jsou tedy síly odstředivé, tedy antigravitační?

Jak ale je možné, aby se gravitace (odstředivá či dostředivá síla) rušila gyroskopem?

Rotuje-li Země a Měsíc kolem společného těžiště, potom toto těžiště také má nějaké síly, kterým přitahuje či odpuzuje?

Zjišťuji, že stále vůbec nechápu, jaké síly zde existují a která je která.

Ani nechápu rozdíl mezi elektřinou a statickou elektřinou, magnetismem. Můžete k tomu něco říci?

Jaké všechno jsou síly? Kolik jich je? Asi.

Mám za to, že gravitační síly jsou vždy dostředivé a antigravitační odstředivé. Problém je, že středem nemusí být vždy středo-bod, neboť bod je v principu okruhem, jakým je například oběžná dráha Země kolem Slunce...

Tento příspěvek jsem přehlédl:

Roztočíme-li gyroskop a vyhodíme ho do vzduchu, spadne vzápětí na zem. To znamená, že zemskou gravitaci nezrušil...

Společné těžiště mezi dvěma vesmírnými tělesy (např. mezi Zemí a Měsícem) je pomyslné, dané půosbením sil příslušných těles, nikoliv jím samým. Zkrátka pomyslné společné těžiště žádnými silami nedisponuje...

Cituji: „Zjišťuji, že stále vůbec nechápu, jaké síly zde existují a která je která.“

Čeho se toto zjištění týká?

Statická elektřina je statický elektrický náboj, jaký je například v nabité baterii. Naproti tomu dynamická elektřina je například jednosměrný či střídavý proud...

Různé síly jsou různé projevy energie. Kolik druhů takových projevů je netuším. Záleží na tom?...

Pokud vím, tak akademici tvrdí, že gravitační síly jsou vlastně síly, které prý má každé těleso.

Všechna tělesa se prý navzájem přitahují. Třeba dva kameny, dvě kulečníkové koule, dvě lodičky na vodě atp. Ale síly tření brání, aby se k sobě přiblížily.

Všechna tělesa na Zemi pak vyskládají výslednou gravitační sílu.

Pravdou ale je, že jestliže každý kámen, zrnko písku i skála atp. mají gravitační sílu (tedy dostředivou sílu?), potom vlastně nemohou vytvořit jednotnou gravitaci Země.

Jedině, že by gravitační síly fungovaly nějak podobně, jako síly magnetické, které se po spojení magnetů spojí v jeden celek.

Na rozdíl od severojižních (v principu horizontálních) sil magnetu je gravitační síla jednosměrně dostředivá (v principu vertikální). Jak jste správně postřehl, gravitační síly Země se z Newtonových gravitačních sil mnohosti šutrů poskádat nedají. Nezbývá než Newtonovy šutry opustit a hledat gravitaci Země jinde (například v éterickém těle Země)...

Zmiňujete souvislost gravitace a éterického těla Země. Nedaří se mi ale uvědomit si, jaká je tu konkrétní souvislost.

Dalo by se říci, že Země pro svůj život gravitaci potřebuje? Nebo jinak - projevem života Země (éterické tělo nazýval RS také tělem oživujícím nebo životním) je éterické tělo - a tedy i gravitace.

Z popisů v v okultní fyziologii si pamatuji, že i éterické tělo člověka má v sobě tendenci stávat se kulovitým - proti čemuž bojují síly ostatních těl, a proto kulovitý tvar nemá. Éterické tělo Země tedy ale kulovité je...? Protože jestli je gravitace jednosměrně dostředivá (a z pozorování a experimentů jednoznačně plyne, že je), pak z toho plyne, že mnohost jednosměrně dostředivých silových působení má jeden svůj konec ve středu Země a druhý konec v okruhu Země. A ty síly působí z okruhu směrem ke středu, protože kdyby působily obráceně, měla by Země antigravitaci jako Měsíc.

U Měsíce tedy působí síly antigravitačně = ze středu ven; u Země gravitačně = z okruhu do středu.

Ještě jeden problém mi vyvstal - pokud se dá gravitace vysvětlit éterickým tělem Země, jak do toho pasuje skutečnost, kterou RS o éterickém těle říkal: Éterické tělo Země je mnohostí elementárních bytostí, které toto éterické tělo společně tvoří. Když nelze poskládat gravitační pole Země z mnohosti domnělých silových působení fyzických kamenů, lze ho poskládat z mnohosti silových působení elementárních bytostí Země?

Zde je třeba rozlišovat trojí Zemi:

- Zemi jako „makrokosmickou sféru“ (celou planetární soustavu)

- Zemi jako „planetární sféru“ (sféru vnitřních planet)

- Zemi jako „planetu“

Jako planeta má Země (její éterné tělo) podle všeho zmenšenou podobu hvězdy planetární sféry (tzv. slunečních paprsků).

Vnější síly planety Země dosahují ke sféře Měsíce, vyznačené oběžnou dráhou Měsíce. Odtud jsou vráceny (odráženy k) Zemi jako dostředivé síly gravitace podobně, jako jsou síly „planetární sféry Země“ ohraničeny sférou Saturna.

Vnitřní síly duté planety Země se vracejí od středu planety podobně, jako síly „planetrární sféry Země“ od Slunce.

Sféra počátku obojích sil planety Země (vnějších/vnitřních), který je současně koncem jejich odražených paprsků (vrácených sil), by se měl nacházet někde v kůře (slupce, skořápce) planety Země (v tzv. „zemských krách“) podobně, jako je sféra počátku sil „planetární sféry Země“ naznačena „kružnicí“ tzv. oběžné dráhy planety Země kol Slunce. Z téhož důvodu je tato „kružnice Země“ také základem astrologických znamení vnitřních planet (+ Marsu)...

Vlastním éterickým tělem planety Země (podobně jako planetární sféry Země) jsou síly směřující od svého počátku odstředivě. Zpět odražené síly (vč. sil vnější gravitace planety Země) lze pojímat stejně dobře jako jako síly éterické i jako síly fyzické.

V odstředivém smyslu éterických (životních) sil planety Země je orientován (oživován) také rostlinný (aj.) život Země...

Mnohost paprsků sil pojímá duchovní věda jako mnohost „elementárních bytostí“ elementárního (éterného, životního) těla planety Země. Jednotlivá bytost má tedy podobu paprsku, nikoliv podobu z mnohosti paprsků složené hvězdy...

Na rozdíl od ostatních planet (včetně zemského Měsíce) jen planeta Země nemá kulovitý tvar (patrně je „šišatá“ jako ragbiový míč). To vysvětluje, proč jsou všechny tak zvané „snímky zeměkoule“ (i jejího povrchu či obzoru) dány počítačem upravovanými variantami jediného snímku (pořízeného z kosmického prostoru). Také, proč se fotografie ze satelitů tak úzkostlivě vyhýbají zemským pólům, proč vůbec existují další a další „tendenčně vědecké“ lumpárny podobného druhu...

Odvolávám „ragbiový míč“ (zmátl mě svým profilem) a nahrazuji ho lentilkou, či diskem dnešních sportovců. Planeta Země sice až tak placatá není, nicméně svou polární zploštělostí a rovníkovou rozplizlostí svádí mnohé k novodobé představě „placaté Země“...

V diskusi s JŠ jsem mluvil o pčíčině zrychlování volného pádu. Tak totiž funguje síla gravitace...

U všeho jde o hledisko pozorování. Narůstá-li síla například od povrchu koule k jejímu středu, pak z hlediska středu narůstá dostředivě (ke středu), z hlediska povrchu „odstředivě“ (od povrchu). Pojem „odstředivě“ je tu poněkud zavádějící, avšak pojem „odpovrchově“ by tu byl sotva akceptován... Jaký pojem tu doporučíte?...

Jestliže něco pravděpodně „sedí“ tak, že se to podobá pravdě, přece to pravda není...

Co znamená, že „síly opačné + a – se ruší“? Například dostředivé síly zemské gravitace míří na opačných plokoulích proti sobě stejně jako protisíly plus a mínus. Znamená to snad, že tyto síly se vzájemně ruší takže zemská gravitace nepůsobí (negunguje)?...

Cituji: „Při skládání sil kolmo na sebe jdoucích může zůstat výslednice sil v jiné rovině, řekněme třeba v horizontální rovině“

Reaguji: Výslednice sil je dána jako výsledek „působením sil“. Je-li působení sil kolmé, je i výslednice sil kolmá. Názorný příklad: Zatloukám-li kůl do země v Evropě, nemůže tu výslednice kolmých protisil (akce a reakce) „zůstat v jiné rovině (například v africké)“...

Vloudila se chybička: Pokud se na protilehlé straně od Měsíce stejnosměrné gravitační síly Měsíce a Země sčítají, nemělo by nastat „dmutí“ vod oceánu tady, ale na straně přivrácené k Měsíci, protože jsou vpdy odtud tam vytlačeny většími silami...