Cílem lidského vývoje je na  Vulkánu tvořit vlastní vesmír a bytosti.

Takže človek se vlatně stane bohem-stvořitelem.

Bude tedy existence rozšířena o mnoho vesmíru (lidí-bohů)?

Budou lidé s polupracovat v dobru (morálce) nebo soupeřit?

Objeví se nějaký odpurčí vesmír nebo bude zlo minulostí a nastane konečně ,, Ráj´´?

Takže dnešní Bůch a Kristus postoupí dále než mohl Rudolf Steiner zveřejnit protože o těchto věcech

ví jen první liga zasvěcenců?

Vulkán je jen jeden z dílčích cílů vývoje. Vývoj pokračuje dál i když je po Vulkánu také o něčem jiném:

- vývoj stvořitele, nikoliv stvořeného.

- vývoj stvořeného se po Vulkánu opakuje (Saturn až Vulkán“).

Vývoj existence se neustále rozrůstá o nové stvořitele a nová stvoření.

V novém stvoření se budou stvoření vyvíjet stejně, jako ve starém...

Protože odpůrce stořitele není stvořitel, nemohou být žádné odpůrčí vesmíry stvořeny...

Dnešní Bůh a Kristus budou pokračovat ve vývoji stvořitelů. RS, jako stvořený mluví ve vývoji lidí o vývoji stvoření. Předpokládám, že po Vulkánu bude rovněž pokračovat ve vývoji jako stvořitel...

Pokud se svět neusále rozrůstá o nové stvořitele a nová stvoření (o čemž nemám důvod pochybovat), je možné, že v novém stvoření se budou tvorové (stvoření) vyvíjet jinak?

Jaký by mělo smysl, kdyby se znovu opakoval vývoj Saturn-Vulkán v témže duchu jako ten náš? V tom případě by se vyvíjela znovu 10. hierarchie, další duchové lásky.

Mně to v tom přímo zní - v novém stvoření se bude vše vyvíjet novým způsobem. Je určitě možné, že i způsobem starým... ale nesedí mi to tam. To by žádné nové stvoření být nemuselo, mohlo by být jen znovu to staré.

Vždyť bytosti, které se vyvinou na stupeň tvůrců (a RS říká, že je pět stupňů tvůrčího vědomí, tzn. po sedmi stavech vědomí nám známých následuje ve vývoji člověka těchto pět), budou mít zajisté jiný "styl", jiný způsob, jak budou tvořit. Například - každý z 12 Cherubů má naprosto odlišnou individualitu od těch ostatních, dohromady harmonicky pečují o vývojové podmínky našeho kosmu. Jak extrémně odlišní jsou, to jde odhadnout, vycítit z toho, jak se projevují (12 různých světonázorů, 12 lidských smyslů, 12 znamení zvěrokruhu, 12 skupin chem. prvků, 3x4 ročních dob, 12 různě laděných silových center pro charakter epoch..... atd.) A teď si představme jiných 12 individualit na stupni Cherubů, s jinými vlastnostmi, schopnostmi - jejich kosmos bude vypadat zcela jinak, budou v něm jiné podmínky, jiné vývojové možnosti... A není to zdaleka jen o Cherubech, ale i dalších hierarchiích, navíc tím, že bude již "ve hře" i 10. hierarchie, lidský tvůrčí okruh ("zvěrokruh"), situace bude zcela jiná než je v našem vývojovém cyklu...

Může být, na základě této úvahy, v jiném kosmu s jinými tvůrčími individualitami, cílem vývoje třeba něco jiného, než je u člověka? U člověka je cílem svoboda, láska. Mohou se ale určitě vyvíjet bytosti, u nichž bude po celou dobu vývoje kladen bohy důraz na jiné vlastnosti, jiné schopnosti...

Nebo existují jakési pevné zákony vývoje, mantinely dané samotným charakterem bytí, které toto znemožňují..?

Existence mi připomíná perpetum- mobile na stvoritele, kde není čas je tu jenom věčnost,

proto nemůže byt staré a nové stvoření, ale musí se opakovat jak říká zmp...?

Je to jakoby automat ze kterého ,,občas" vypadne výhra- povedený člověk a né třeba Adam...

Mantynely vývoje utvořilý Elohimové když řekly Utvořme člověka.

Nové stvoření tvoří absolventi starého tvoření. Pokud někdo z nich nevymyslí nějaký zlepšovák, není důvodu osvědčený starý mechanismus měnit. Proto se bude nový vývoj Saturn-Vulkán stále znovu opakovat. Jaký by mělo smysl vyvíjet svobodného člověka jinak?

Cílem staro-nového tvoření je nový svobodný člověk, nikoliv nový mechanismus tvoření. Jinak svobodné lidi „rozmnožovat nelze“. Nikdo nic lepšího nevymyslel.

Zkuste vysvětlit dnešním mladým mužům a ženám, že starý způsob rozmnožování nemá smysl, že se mají rozmnožovat nově, protože Vám to jinak nesedí...

Sedm stupňů vědomí se týká vývoje stvořní, pět stuňů vědomí vývoje stvořitelů. Přesto vývoj pokračuje dál...

Vyučení zámečníci jsou různí, zámečnické řemeslo je však stejné. Možná jsou Mistři zámečníci specializovaní a zámečnický učedník musí projít rukama 12 Mistrů. Jeden mistr si bude při práci pískat, jiný zpívat a jiný možná nadávat. Jakmile však svůj díl společné práce odvedou, bude učedník vyučen zámečníkem...

Má být člověk v jiném kosmu vyučen něčemu jinému než pravdě, tvořivé svobodě a lásce?

Mechanismus vývoje i jeho cíl je dán tím, co je reálně možné. Těch možností, jak z abolutna vychovat relativní individualitu není mnoho. Podle všeho je jen jedna a to zatraceně složitá a dlouhodobá...

Co je osud? Něco předem daného?

Může člověk změnit osud?

Nebo kdo změní osud?

Je to ale osud, jestliže už není osudem (ale změněnou v osudu)? Je změna osudu také osud?

A proč O-SUD připomíná O, nulu i sud?

Osud je jako zákon „příčiny a následku“, procházející reinkarnacemi.

Osud je jako účetnictví: „Má dáti, dal!“

Člověk sám vytváří svůj osud a nemůže ho bez vyrovnání dluhů měnit...

Změna osudu je jedna věc a změněný osud je jiná věc...

Nula je symbolem uzavřeného obvodu kružnice (bludného kruhu). Dokud nedostaneme rozum, musíme v bludném kruhu válet sud...

Jsou války nedílnou součástí vývoje světa? I dnes?

Byly nedílnou součástí vývoje i dříve?

Nebo vůbec?

Jsou války jen metodikou výchovy lidstva Rothschildovci?

Je vývoj lidstva možný i bez válek?

Bez Rothschildovců možný je.

Války jako jako střet pravdy s nepravdou a střety vývojových trendů běží neustále. Doma i ve světě. Člověk se nemůže mravně a morálně vyvíjet ke svobodě, pokud se nedokáže vzepřít lži a útlaku.

Vývojové války byly a budou.

Něco jiného je uměle (penězi) vyvolaná válka. Jejích aktérů se lze zbavit zase jen vývojovou válkou...

Vyslovujete se tedy, že snad veškeré aktivity, které se nazývají „sport“ dnes žádný sport nejsou. Je to výdělečné divadlo. A to včetně fotbalu, hokeje, atletiky, třeba to „Golden league“ aj…. Je to odporná komedie, tragedie, když vidím „sportem“ utýrané a zabité herce „sportovce“. To se všichni sportovci nechali koupit?

Tedy je dobrý ten amaterismus jako za socialismu? Ale i tam byli štvanci jako Zátopek, Kratochvílová. To už nebyl sport. To platila strana, aby socialismus vynikl na sportovištích.

Jasný fenomén komerčního divadla ve sportu je existence černochů v týmech jako je Švédsko, Norsko, Německo…už v místních klubech, třeba ve fotbalových atp., tam se už lidé navykají na přítomnost míchání bílé a černé rasy. Nikdo nic nemá proti černošskému týmu švédských sportovců, ale to nemá nic společného s tím národem. Olomoucký či pražský černošský fotbalista? Co to je za výsměch Olomoučanů či Pražanů? Ale lidi se většinou asi už nediví a považují to za normální!

Jak vrátit sportu jeho význam? Bez peněz snad sportovat nejde? Jak tedy sport udělat sportem? zase někdo bude chtít být první, skočit dál, výš, rychleji...a to už asi není sport.... Je sport jen výš, dál a rychleji? Nebo je sportto, že lidé cvičí doma, v obcích mají svoje domácí mužstva? Ale to zase povede k vytvoření nějakých lig, a boj o postup, být první, lepší...a jsem tam, kde nyní. Jak by měl tedy sport vypadat a jaký je bude rozdíl proti dnešku?

Jsou vzorem olympiady ve starém Řecku? Tam to nějak fungovalo?

Tak „odpornou komedií“ snad ten komerční sport není. V člověku je od dětství touha soutěžit a vyniknout, včetně vydělávání nemalých peněz, být slavný, „zapsat se do dějin“, překonávat lidské možnosti (rekordy) atd. Obyčejná práce lidem takové možnosti nedává. Tak zvaná „Guinesova kniha rekordů“ ukazuje, že ne vždy jde jen o peníze.

Na druhé straně „dav“ potřebuje „chléb a hry“. Chce se bavit, užívat si života, zejména je-li veden tak, že nechápe jeho pravý smysl a neučí se myslet...

Zátopek vynikl až po válce, za „socialismu“, ke sportu však byl vychován Baťou...

Smysl totálního míchání ras je patrný zejména dnes, při tak zvaných islamistických přistěhovalcích...

Sportu není třeba vracet jeho význam, ale necpat do něho nepřiměřené peníze. Ať má jen to, co si sám skutečně vydělá...

I nyní mohou lidé amatérsky sportovat a soutěžit. Komerční sport tomu nebrání. Těmto tendencím nic předepisovat nelze. Budou takové, jací budou lidé.

Staří Řekové byli úplně jiní. Jiné byly také jejich olympiády...

Ke str. 142:

Svět Země, ve kterém žijeme, je fyzickým projevem idejí bohů. Člověk na tento svět pohlíží (smyslově vnímá) zvenčí, bohové z nitra („A viděl Bůh, že stvořené je dobré“). Pokud člověk o podstatě obsahu zevně (povrchně) vnímaného světa myslí správně (pravdivě), potud k němu zaujímá hledisko bohů (hierarchií). Myšlením člověk komunikuje s bohy. Pokud tedy myslíme o podstatě obsahu věcí, potud reprodukujeme již existující ideje a pojmy bohů, potud jsou naše myšlenky pohledem bohů z vnitřního hlediska.

K těmto idejím bohů člověk může a má připojit pojmy lidské z vnějšího pohledu, který bohové nemají (například přírodní vědu, sociálními vztahy, idejemi krásy, mravními a morálními, idejemi svobody, pozemské lásky atp., zkrátka idejemi poznání sebe sama nejen z nitra, ale i z venčí). Jde tedy o ideové vytvoření zcela nové lidské skutečnosti, navazující na starou idovou skutečnost božskou. Ničím jiným člověk k vývoji manvantary Země nemůžeme přispět. Pokud tak člověk aktivně nečiní, ničím k celkovému světovému vývoji (včetně vývoje bohů) nepřispívá, ale jen na práci bohů parazituje.

Ahrimanovým cílem je člověka s jeho schopností vnějšího pohledu ze Země zcela vypudit. Satan chce mít skupinového člověka na úrovni měsíční, na které je sám. K tomu potřebuje armádu satanistů, které po využití samozřejmě vypudí také.

Satanisté jen zdánlivě ovládají všechno. Ovládají jen manipulaci s lidmi, s veřejným míněním. Neovládají individuální ideovou komunikaci člověka s bohy. Jde tedy také o to, aby komunikující individuality vymanili co nejvíce lidí ze spárů satanistů i když to patrně většina nebuje.

Na Zemi probíhá tisíciletá „válka“ individuálně svobodné metodiky lidské se skupinově mocenskou metodikou satanskou, kterou nelze vymítit, lze ji jen neutralizovat udržováním její rovnováhy se skupinovou mocenskou metodikou ďábelskou (luciferskou)...

Ke str. 152:

Na pojem „počátek“ je třeba dávat pozor. Naše zpětná (analytická) cesta k počátku vychází od současného aktuálního konce. Slovo „vychází“ se snadno zaměňuje se slovem „počíná“, čímž může docházet k záměně konce s počátkem.

Pojem „předpoklad“ tu mluví o tom, co máme tendenci klást předem tam, kam máme teprve dospět při vycházení z toho, co již známe. Tak předpokládáme (akademicky „definujeme“) to, k čemu chceme dospět v budoucnosti (cestou vpřed) nebo v minulosti (zpětnou cestou). Na zpětné cestě pak snadno namísto k „počátku“ dospějeme ke svému předpokladu (k akademické „vycizelované definici“).

Při zpětném postupu k počátku, musíme veškeré myšlenkové předivo analyticky vylučovat jako to, co jeho počátkem není. Pokud tedy na analytické cestě předeme, pak jen za účelem rozpoznat syntetické předivo, které pak i s tím analytickým vyloučíme. Musíme tedy počátek očistit od všeho, co je „na počátku“, tedy i od počátečních hran, od počáteční představy formy a tvaru (Nebe/Země).

Počáteční = na počátku!

Forma nedává počátku tvar, ale naopak počátek dává (obřezává) současně obojí, formu i tvar.

Po analytickém zpětném očištění počátku, můžeme synteticky rekonstsruovat vše, co se na počátku vyvinulo, až k dnešnímu aktuálnímu konci.

Počátkem všeho (představ a pojmů) je nultá idea (myšlenka) stvořitele...

Ke str. 154:

Relativní předmět našeho idndividuálního vědomí je vnější nebo vnitřní. Získáváme ho přirozeně vnímáním smyslových nebo duševně-duchovních projevů a oba druhy těchto projevů zpracováváme duševně jako své „zážitky a zkušenosti“.

Protože absolutno není relativní, nemůže být relativním předmětem našeho vědomí, nemůžeme ho relativně zažít, mít s ním relativní zkušenost. Absolutno lze poznat jen absolutně! Protože poznání je relativní, lze absolutno poznat absolutně jen nepřímo, prostřednictvím relativního poznání. Musíme si vytvořit jakousi analytickou formu syntetického poznání, jako jakousi díru v něm, jako díru v relativnu, v níž izolujeme absolutno jako to, co není relativní. Při tom si musíme uvědomovat, že absolutno není ohraničené, své poznání absolutna však svým poznáním ohraničujeme (formou díry v relativnu).

Zatímco analyticky poznaný „počátek“ musí být bez předpokladů, analytické poznání absolutna je možné jen hypoteticky, jako reálně logický předpoklad, který se od ostatních relativních předpokladů absolutně liší. Relativně se vyjadřovat o absolutnu je velmi obtížné. Snad to někdo svede lépe.

Absolutní stav ve své podstatě (v absolutní prapodstatě všech relativních podstat) nikdy zkušeností našeho relativního vědomí nebyl. Vždyť i naše předmětné vědomí je ve své podstatě relativním projevem absolutní podstaty vědomí, jeho absolutní prapodstaty...

Ke str. 166:

Omyl a lež je relativní nepravda, která je iluzí relativního světa. Relativní svět je však relativním projevem absolutna. Relativní projev absolutna však není projevujícím se absolutnem, takže relativní projev není pravdivý.

Relativní svět = negace pravdy = NE+pravda.

Je-li relativní svět reálný, pak je absolutno relativně nereálné, což je nesmysl. Je-li absolutno reálné, pak je relativní svět NE+reálný! Jaký je potom rozdíl mezi NE+reálným relativním světem a NE+reálnou iluzí?

Má-li relativní svět projevovat absolutní pravdu relativně pravdivě, nemůžeme ho zrušit, neboť absolutno se absolutně nemůže projevit. Relativní svět nemůže být absolutní pravdou, může však být relativně pravdivý, pokud reálnost absolutní pravdy relativně potvrdí: ANO+pravda. Relativního potvrzení pravdy dosáhneme negaci negace pravdy:

(NExNE) + pravda = ANO+pravda (relativní potvrzení absolutní pravdy).

Pokud negaci pravdy (omyl a lež) pokládáme za nererálnou iluzi, pak negací negace obracíme cosi nereálného v reálné. Lze snad negací to co NENÍ (NE+pravdy) obrátit v něco, co JE (v ANO+pravdu)? Což NE+pravda není relativním projevem absolutně reálné pravdy?

Rálně potvrdit pravdu (ANO+pravda) lze jen reálnou negací reálné negace pravdy (NexNE +pravda), negací reálné iluze.

Pozorujeme-li například „fatu morganu“, můžeme snad říci, že tento obraz objektivní iluze nevidíme, prototože není reálný? Namalujeme-li portrét Goetha, můžeme říci, že jeho obraz není reálný, že vůbec neexistuje, protože obraz Goetha není skutečný Goethe?

Pravdou je, že relativní iluze není absolutní realitou, že jí není ani relativní stvoření, že tedy relativní dualita Nebe/Země byla stvořena z ničeho. Přesto však je relativním projevem reálného absolutna!

Proto uděláme lépe, když ani sami sebe nebudeme pokládat za nereálnou iluzi, ale naopak za původně negativní, následně však pozitivní realitu...

Ke str. 171:

Zde musím připomenou Goethova slova:

„Naše smysly nás neklamou, náš úsudek nás klame!“

Při zpětném analytickém návratu k počátku, si můžeme uvědomit, že jsme museli vylučovat vše, co jsme na počátku vnímáním a myšlením o vnímaném k počátku připojili. Také si můžeme uvědomit, že na počátku je myšlení o vnímaném nutně pozdější, než samotné vnímání. A protože nás naše smysly neklamou, nutně se můžeme dopustit omylu jen svým myšlením. Tím je dáno, že „u vjemu počátečního projevu daného obrazu světa, je jakýkoliv omyl vyloučen.“

A protože zdrojem všech omylů je „myšlenkové určení“ vnímaného, musíme se na počátku „Teorie poznání“, při hledání „počátku i vjemu počátečního obrazu světa“, zdržet všeho pozdějšího poznání, všech pozdějších myšlenkových určení, všeho o co jsme se sami přičinili. To, co vstupuje do našeho vědomí přirozeně, bez našeho přičinění, je vjem. Vjemy nemají jen smyslový původ, ale také bezprostředně duševní. Smyslový je vlastně jen tak zvaný „počitek“ (reakce myslů), který teprve duše zpravává na vjem.

Uvedené platí pro počátek Teorie poznání, nikoliv pro pokačující syntetické myšlení o vnímaném...

Ke str. 172:

Počátek Teorie poznání je týž, jako počátek Nebe/Země, jako počátek veškerého stvoření. Počátečním stvořením je na počátku následný relativní projev Nebe/Země, vnímaný jako počáteční „daný obraz světa“, jako Stvořitelova představa světa.

Následného syntetického vývoje stvořeného světa se pak týká naše myšlení o vnímaném (vč. pojmů a představ Mluvnice českého jazyka)...

Ke str. 180:

Předmětem myšlení o nadsmyslových poznatcích, je rovněž obsah vjemu, který tu není tělesně smyslový, ale duševně-duchovní. Určitě víte o sedmi duševních smyslech zvaných „čakry“. Duchovním smyslem je tak zvaná intuice.

Samotná logika (= formální logika) není vědou dokazovací. Dokazovací vědou je reálná logika, odpovídající uspořádání, řádu (logice) poznávané reality. Relativním protikladem toho „co se dokazuje“, je to „čím se dokazuje“, co se jmenuje „důkaz“. Důkaz, jímž reálná logika dokazuje, se nazývá „axióm“ (Aristotelova jednoduchá, každému zřejmá skutečnost)...

Ke str. 185:

Relativní projev je podmíněn dvojím:

- projevuje něco, co samo o sobě není relativní, co není projevem

- projevuje se něčemu, co si projev mimo něj uvědomuje

Není-li „něco“ ve vztahu k „něčemu“ (projevujícího k uvědomujícímu) není projev projevem. Zatímco projev je jednotný (povrch obsahu = součást obsahu), jeho uvědomování je dvojí:

- vnímání povrchu projevu = srovnej skořápku ořechu

- myšlení obsahu projevu = srovnej jádro ořechu

Protože si uvedené vztahy neuvědomujeme, zůstávají v temnotě i pro ty, kteří o nich „odborně“ poučují druhé.

Projev a vjem jsou vnímajícímu „dané“ (nemá na nich, na rozdíl od myšleného obsahu, žádnou zásluhu). Danost tedy souvisí se vztahem projevu povrchu k jeho vjemu. Vjem povrchu projevu je dán jeho vztahem k vnímanému povrchu, nikoliv vjemem, ani vnímaným povrchem (na tom, co chce vnímající či vnímaný strom nezáleží, rozhoidující „osobou“ je tu vztah):

- z hlediska projevu projev s vjemem nijak nesouvisí.

- z hlediska vjemu jedno souvisí s druhým tak úzce, jakoby byl povrhní vjem vlastností stromu (jeho povrchem). Vnímající má totiž vjem povrchu, nikoliv vnímaný povrch...

Ke str. 198:

Jako budík lidského já fungují veškeré vjemy relativních projevů, nikoliv jen relativní projevy...

Ke str. 202:

Pokud neznám zákonitosti, podle nich jednám, pak to nejsem já kdo takto jedná, ale skrze mne jedná něco (pud atp.) nebo někdo (poručník), kdo zákonitost příslušného jednání zná a má nade mnou moc. Kdyby naše jednání určovala nějaká „vyšší moc“, pak jsme robotem, kterého ona řídí, skrze něhož ona jedná.

Zde nejde o poznání sebe sama, ale o poznání zákonitostí určitého konání (například řemeslného).

Něco jiného je rozhodování. Konat můžu já (protože znám řemeslo) i na základě cizího rohodnutí (konám nesvobodně) či cizí žádosti (moje svobodná oběť)...

Ke str. 203:

Zde je naše poznání zákonitostí našeho konání spojeno s naším vědomým rozhodováním, jež předpokládá probuzení našeho pravého Já. Nahodile podobně (svévolně) může tu a tam konat a rozhodovat také primitiv.

Naše subjektivní nesvoboda je dána objektivně nepoznanou pravdou (stupněm našeho vývoje) a podléháním subjektivním iluzím (omylům a lžím), svým či cizím...

Doporučuji dlouhé diskusní příspěvky zkrátit, například jejich rozdělením na více krátších příspěvků...

Budu se snažit ;-).Už jsem chtěl “dodělat” tu knihu,už jsem ji chtěl mít dovysvětlenou, abych ji mohl vnitřně zpracovat či “přežvýkat“.

K tomuto dovysvětlení již nic nemám.

Jen ještě chystám něco k doslovu, ale to bude určitě kratší :-)

Jen k té iluzi, omylu a lži,jsem měl na mysli např. lživé tvrzení typu Einsteinovy teorie relativity, jako by někdo tvrdil, že strom je trabant, nebo že bůh je tříkolka. A že toto lživé tvrzení na realitě (relativního)  stromu nic nemění, natož na absolutní skutečnosti Boha, např. tvrzení, že absolutno (relativně)  není. Neboť absolutno nemůže mít relativní vlastnosti typu “Je” či “Není”, protože jeho bytí je absolutní. Ale to je právě ten problém - definovat absolutno relativních pojmy…

Protože definovat absolutno relativními pojmy (a jinak to nejde) je oklika, jde tu vlastně o dva problém:

- Vyjádřit se relativně tak, aby to odpovídalo naší představě o nepředstavitelném, přičemž naše představa nemusí být přesná a zvolené pojmy rovněž ne.

- Vyjádřit se tak, aby tomu mohl porozumět také někdo jiný, jenž si ovšem tytéž pojmy může vykládat jinak.

Někteří říkají, že by svět vypadal mnohem lépe, kdyby ve vedení světa a států stály ženy.

Prý ženy mají více citu a tak by prý nedopustily to, co nyní muži.

Nevím. Ale pokud vím, tak v poslední době Clintonová v USA a Mayová v GB hovořili, že by neváhaly použít atomovou zbraň proti nepříteli.

Degenerát Merklová je necitelná vůči vlastnímu obyvatelstvu, které nesouhlasí  s dovozem muslimů do jejich domovů.

Je otázkou, zda výše jmenované jsou vůbec ženy. Na druhé straně je citlivá na muslimské invazní oddíly.

Ale i tak. změnily by ženy svět, kdyby ho řídily?

Vždyť samy jsou nevychované, s bídou pečující, zblblé z vysokých škol, pomatené vidinou kariéry atp. Možná obyčejné ženy by svět změnily, ale ty se zase nedostanou do jeho vedení.

O ženách ve vedení čehokoliv výmluvně vypovídají ubozí muži „pod pantoflem“. Moc korumpuje muže i ženy. Pečovatelská přirozenost žen se nejlépe projeví bez moci, svobodně v rámci TSO.

Doba se mění. Po „mystériích muže“ nadchází „mystérium ženy Matky“...

1. Má bůch jméno?

Podle Jehovystů to je Jehova. V Otčěnáši je - Posvěcej jméno tvé - ( je to Jehova?) není to spíše jen hebréjský výraz boha?

2. Podle Svěd. Jehovových,byl Ježíš pověšen na kůl a né na kríž, to si zase protiřečí ze Steinerem?

Pokud vím, tak jméno, které dal Bůh sám sobě, bylo „Já jsem!“

Všechna ostatní jména mají bohové (různých hierarchií) od svých vyznavačů, včetně Svědků Jehovových...

Proč se zcela technická záležitost jako jsou tzv. „automobilové, motorkové atp. závody“ berou jako sport?

Jde tam vlastně jen o reakce a jejich rychlost. Jako na trenažeru. To mohou tzv.  závodníci rovnou sedět na simulátoru a neriskují život.

Kdo bude mít technicky lepší auto, tak vyhraje nad kýmkoli.

Co je kritériem sportu?

Z tohoto úhlu pohledu, co je zas sport sjezd na lyžích, nebo tzv. cyklistické závody? To není sport. To je jen o předpisech, technice, kterou disponuji, která je povolena.

Tzv. „sport“ se potom smrskne jen na rychlost reakce, vydržet týrané tělo při maratonu či tour de France. To je snad sport?

Původním „mottem“ sportu bylo „sokolské“ heslo:

„Ve zdravém těle zdravý duch!“

V duchu J. A. Komenského „škola hrnou“ se školní sport stal hrou.

V totalitě zaměstnaný člověk však nemá na hraní čas. Aby se mohl stát placeným sportovcem (hráčem), musel se jeho sport stát „výdělečným“ divadlem. Jde jen o to, aby prodávání vstupenek bylo ziskové...

V divadle se může hrát o čemkoliv, například o trenažerech, o závodech psů, tedy o jakémkoliv vydělávání peněz. Tedy i krást je „sport“!...

Jak mám chápat pořekadlo: Výjimka potvrzuje pravidlo?

Může snad výjimka z řádu potvrzovat řád?

Není to rozpor?

Protože nemám na to pochopit nerozporuplnou realitu (které nerozumím), tak nad tím mávnu rukou a řeknu, že výjimka to potvrzuje, tedy to, že to nefunguje potvrzuje to, že to funguje! Tedy akceptuji rozporuplnou realitu, které rozumím.

Není toto pořekadlo jen akademickým žvaněním, nebo jen řečnické zvolání, které nestojí na pravdivém poznání?

Výjimka, která potvrzuje pravidlo by vlastně nahrávala všem těm, kteří tvrdí, že zdravý rozum nejde použít při poznávání světa a pravdy, protože vždy se najde nějaká výjimka, nepochopitelný případ, který veškeré poznání vlastně smete ze stolu. Co tedy platí? Co je tedy správné? Výjimka z toho, co platí, tedy neplatnost toho, co platí, nebo to, co platí bez výjimky?

V případě příčiny a následku je nutně (bez výjimky) jedno dřív a druhé později. V případě možnosti a možného je nutně (bez výjimky) obojí současným následkem jiné příčiny. V případě obojí nutnosti tedy nutně jedno potvrzuje druhé...

Nazveme-li něco „výjimkou z pravidla“, mluvíme rovněž o nutném potvrzení jednoho druhým, otázkou ovšem je zda oprávněně. Takové potvrzení se opírá o vztah výjimky k pravidlu. Co se k pravidlu nevztahuje, není z něho výjimka (nesouvísí s pravidlem, přestože se jím neřídí). Obráceně by tedy mělo platit, že co se nevztahuje k výjimce, není pravidlo, takže:

1/ výjimka potvrzuje pravidlo.

2/ pravidlo potvrzuje výjimku.

Samotný případ 1/ se týká lidských pravidel (sociálních zákonů), což umožňuje tak zvanou „nezákonnost“.

Samotný případ 2/ se určitě týká tak zvaného „zákona schválnosti“:

„Zákon schválnosti se potvrzuje tak, že se jako naschvál nepotvrdí!“

Případ 1/ + 2/ se týká tak zvaných „přírodních zákonů“:

V případě zákona „příčiny a následku“ je výjimkou příčina, která existuje (JE!) přestože nemá příčinu, není zapříčiněná jinou příčinou.

A/ následek má nutně příčinu!

B/ příčina nutně nemá příčinu (není zapříčiněná, sama je příčinou)!

V případě zákona „možnosti a možného“ je výjimkou možnost, která existuje (JE!), přestože není není možná, není umožněná jinou možností.

A/ možné je nutně umožněno (nikoliv zapříčiněno) možností!

B/ možnost nutně není možná (není umožněna, sama je možností)!

Můžeme s vážnou tváří tragika řešit složité filosofické otázky, můžeme s vážnou tváří řešit otázky života a smrti. Jasně, není legrace, když někdo umírá. Utrpení, bolest, ponížení atp... to je dozajista hodno vážné nálady i tváře.

Přesto, není to svým způsobem i legrace? Z určitého hlediska je to vše vlastně, jak říká kolega – řekl bych – radostné, veselé. Jak říká nějak RS: díky smrti mladých lidí může existovat Země dál, nebo nějak smysluplně! Nyní nevím přesnou citaci. Kdy nevyžité síly mládí jsou ku prospěchu vývoje celého světa!

Z hlediska dané individuality a okolí je to samozřejmě hrozná tragedie.

Jaký je důvod, že nad sousoším Krista, tzv. Representantem lidstva...resp. lidství, trůní humor?

Údajně ona bytost nahoře je humor.

Nad posvátnými věcmi božského stvoření, nad zrozením i smrtí, nad Kristem, Luciferem i Ahrimanem se pne humor.

Není to divné? Proč legrace z utrpení a smrti? Proč mít legraci a veselit z vývoje společnosti, jaký je třeba nyní, kdy elity provádějí bezostyšnou genocidu bílé populace? Určitě, jsou humorní kabaretiéři, veselé divadelní skeče,...dělající si ze současného vývoje legraci. Brát to jako rýpnutí si do Goliáše? Víš, že na to nemáš, že nemáš šanci něčím pohnout, přesto alespoň jako nějaký projev vzdoru si takto odplivneš, jako projev opovržení a bezmocnosti. Nemáš na to, tak se tomu aspoň vysměješ...

A víme, že i lidé jdoucí na smrt – mnozí světci, křesťané, šli vstříc smrti s úsměvem a s odvahou. Vesele přidali do kroku. Přidali si třeba polínko pod kotel, kde ho vařili jako mučedníka.

Uvedete to prosím na pravou míru?

Třeba, že vědí, že nyní umírají nevinní, že se jim děje křivda. Že druzí jsou jim dlužny a ukradli, vzali jim vše, třeba i ten život...

A při vědomí toho odcházejí šťastní, spokojení. Karmicky jsou na tom lépe, osud je dal do plusu tím, že jim vzal více než dal. Jen v tomto jednom životě, nevadí, ale nyní vyhráli. Splatili více, než se zadlužili a tedy celkově si karmicky polepšili, zmenšili dluhy.

To je příčina toho humoru ze života?

Jaký je důvod humoru a radosti, když i Bible praví, že zde je slzavé údolí? Proč se tomu smát? Ze zoufalství? Z moudrosti? Jaké?

Svým způsobem je zlo legrace v očích islamistů, kteří se Vám tak nelíbí.

V duchu RS je to schopnost duchovních světů, obracet zlé v dobré...

Humor nad sousoším „Reprezentanta lidství“ (od RS) nepředstavuje „legraci, výsměch, opovržení či sarkasmus“. Proto nad sousoším netrůní, ani se nad ním nevypíná ale je tak říkajíc „nad věcí“. V horním levém rohu sousoší se ocitl proto, že právě tam zůstalo volné místo. Přistupuje-li člověk k poznání reality (nikoliv k samotné realitě) bez humoru („s kantorsky protáhlou tváří“), pak není „nad věcí“, ale „pod věcí“, pak se nikdy nevymaní z případných chyb a omylů (včetně vývojových změn reality), pak se stane fanatikem věci (nepravdy)...

Máme přistupovat k poznání reality s humorem? Jako jak? Dělat si legraci z čeho? Z poznání?

Jak byste humor charakterizovali? Humor je optimismus či pesimismus?

Humor je nový výtvor člověka nebo boha? Nebo je to odhalení nějaké boží zákonitosti, která již je humorná?

Jaká je podstata humoru? O co tam jde? Proč nám něco připadá humorné?

On je i černý humor. Co je jeho principem? Ten se vysmívá pesimismu, smrti?

Nebo je to odlehčení toho, proti čemu jsme bezmocní?

A co ta „samotná realita“ -  jak přistupovat k ní? Odlišně nebo stejně? Proč?

Horní levý roh?

Který myslíte? Odkud levý?

Myslíte jako zepředu ten napravo či nalevo?

A je-li ta hlavička na sousoší ten humor, proč je vážná, teskná? Nemám dojem, že by se nějak usmívala...

Charakteristika humoru ve smyslu „optimismu či pesimismu“ závisí na optimistovi či pesimiztovi. Jako pesimista chápu humor jako pesimizmus, tedy jako připuštění, že výsledky mého poznávání mohou obsahovat chyby (omyly), takže je nelze brát zcela vážně (otrocky, fanaticky, dogmaticky):

„Mýlím se, tedy jsem!“ (Aurelius Augustinus)

Takovým příkladem je například mé lokalizování humoru na levé straně plastiky RS, bez upřesnění „z pohledu pozorovatele“...

Humor vyvolává smích, sám však smíchem není. Miroslav Horníček tedy neprávem kritizoval tezi, že: „Humor je vážná věc!“

Poznávání (vnějšího i vnitřního předmětu poznání) není vnější práce, ale práce vnitřní. Poznávat s humorem se tedy netýká nepochybnosti předmětu naší práce (poznávané reality), ale pochybnosti naší vnitřní práce a jejích výsledků.

A protože ani u Stvořitele nepředpokládám bezchybné tvoření, nepředpokládám u něj ani absenci humoru (jak by jinak mohl stvořit mě?). Proto nepokládám humor za výtvor lidský.

Podstatou humoru je „neporozumění věci“.

Například: „Mám pravdu nebo ne!? Máš pravdu nebo ne!“

Hmumor vypovídá o tom, že jsme nad věcí (že se pyšně nepokládáme za neomylné). Ani černý humor není výsměch, znevažování či projev rezignace!

Vaše otázka „zda přistupovat k realitě s humorem či bez“ vypovídá o nepozorném čtení...

Ke str.100:

V absolutnu je vše součástí absolutna, relativní duchovní světy jsou v nitru věcí, jsou podstatou jejich obsahu.

Jen člověk vnímá věci povrchně, to je zvenčí (objektivně), čímž se vlastně (na rozdíl od bohů) prožívá mimo věci a může si tak uvědomit sám sebe (odděleně od věcí).

Svým reálně logickým myšlením však člověk proniká svým já do nitra věcí (do podstaty jejich obsahu) a z tohoto hlediska se (subjektivně jako mysliel) stává součástí duchovních světů, podobně jako jejich stvořitel.

Vnímaná objektivní realita je takto výukou (cestou) k lidství, myšlená subjektivní realita je výukou k božství. Obojí celkem je výukou k bohočlověku...

Člověk byl původně nevědomou součástí absolutna (podstaty všeho), z něhož se oddělil stvořitel, jenž napřed tvoří a pak vidí („A viděl Bůh, že to bylo dobré“). Relativní stvoření může být uvedeno do vztahu (relace) ke stvořenému člověku, jenž napřed vidí a pak tvoří (oddělením od vnímáného stvoření)...

S pojmy „objektivní“ a „subjektivní“ je potíž. Za objekt pokládáme to, co je mimo nás, za subjekt pokládáme sami sebe i své subjektivní projevy a schopnosti. Vnímáme a myslíme-li duchovní světy, tu nám rozlišování na objektivní a subjektivní přestává fungovat, neboť i subjektivní duchovní svět vnímáme mimo sebe (objektivně) a podstatu objektivně vnímaného subjektina bohů myslíme subjektivně v sobě. A teď se v těchto pozemských pojmech duchovně orientujte.

Subjektivně si na odlišnou duchovní realitu časem zvykneme. Potíž je v tom, jak ji sdělovat pozemsky vnímajícím a myslícím lidem, kteří vše subjektivní pokládají za neobjektivní iluze, jejichž „pravým opakem“ je subjektivní duchovní svět, včetně pravého myšlení (reálně logického) našeho Já. Duchovní subjektivní svět je tedy pravým opakem naprostých opaků subjektivity a objektivity pozemské...

Reálná věda jako pravdivé vědění o reálně logicky poznaném, je pravým opakem duality naprostých opaků „učené a neučené nevědomosti“, například tzv. „teoretické vědy“ a tzv. „nevzdělanosti“...

Ke str.108:
Vzpomínám, jak jsme kdysi pálili staré dřevo a při pohledu na oheň jsem vyslovil otázku: „Co je to vlastně oheň?“

Jeden z kolegů se zasmál a odpověděl: „No přce oheň! Co by to bylo?“

To je názorný příklad, že názorem je vlastně již samotný vjem, který nic nevysvětluje, resp. „vysvětluje“ vše tautologicky.

Hotovou učebnicí tautologie jsou například akdamické slovníky, v nichž se každé heslo v podstatě odvolává ne jiné heslo atd., až zase dospějeme k tomu výchozímu heslu. Kolegovo „No přece oheň!“ je jen radikálně zkrácenou variantou tautologie.

Příklad „vědecky“ rozvinutější tautologie:

„Proč jsme v jámě?

Protože jsme do ni spadli nebo vlezli!

Proč jsme do ní spadli či vlezli?

Protože v ní jsme!“

Obecně lze říci, že „vědecká“ tautologie vysvětluje Zemi Zemí (např. geologie) a Nebe Nebem (např. astronomie). Pravým opakem tohoto „do sebe uzavřeného bludného kruhu vědy“ je hledání vysvětlení mimo věc. Například vysvětlování Země Nebem a Nebe Zemí...

Reinkarnace někde začíná a někde končí, takže není bludným kruhem...

Makrokosmos je individualitou jako celek, který se nemá od čeho odlišit (mimo sebe nemá co vnímat). Je tedy jakousi nevědomou individualitou. Proto si musí pomoci mikrokosmem (člověkem)...

Dnešní „teoretická věda“ neusiluje o proniknutí (poznání) celého vesmíru, protože jejím úmyslem není poznat pravdu (celou ani dílčí). Úkolem této ahrimanské vědy je nadělat z lidí učené nevědomce a lháře, neboť jedním dechem mluví o „konci nekonečna“. V akademických slovnících (Ottův, Komenského aj.) se pod heslem „prostor“ dočtete, že nekonečno je nekonečným posouváním konce. Totéž tvrdí (bez červenání) také nejmodernější „vědecká“ teorie Velkého třesku. Nelze tedy mluvit o tom, že tito učenci „něco nějak chápou“, ale jen, že lžou jako když tiskne...

Ke str.133:

Dějiny jsou o konečném výsledku sledování cílů jednotlivci, nikoliv o tom, čím byly na počátku inspirovány...

Účelem dějin je poučit se o tom, co se stalo v minulosti, nikoliv, co se údajně mělo stát či se má stát v budoucnosti. Dějiny nejsou prognostika. Relativně svobodná individualita je účelem vývoje, nikoliv účelem dějin vývoje. Dějiny vývoje tu budou I když se žádná svobodná individualita nevyvine. Konání svobodné individuality je součástí dějin stejně jako konání individuality nesvobodné. Proto mluví dějiny například o Kristu méně (popřípadě vůbec) než například náboženství...

Chod dějin je dán faktickým konáním lidí, bez ohledu na to, zda tito lidé vůbec nějaké ideje sledovali a zda se jim je podařilo naplnit. Součástí dějin je fakt, že někdo nabil hubu mě, nikoliv, že jsem ho měl zbít já.

Příčina a účinek (následek) představují řád, nutnost, nesvobodu.

Svoboda předpokládá vymanění z řádu, tedy únik do možného chaosu.

Je snad chaos účelem dějin?

Je snad účelem dějin nějaký řád?

Dějiny vanutí větru, či řádného chodu stroje (např. čtyřtaktního motoru), popřípadě ročního koloběhu (jaro, léto, podzim, zima) je opravdu groteskní představa „ideových dějin“...

Čím Jsou dány například „dějiny teoretické vědy“? Inspirovaným myšlením bohů, nebo naprosto opačným vzdoro-myšlením lidí?...

Zrcadlení (náš obraz v zrcadle, či fyzický svět jako obraz bohů) je sice iluzorní projev (pouhý obraz, zdání), je to však iluzorní projev něčeho reálného, bez čeho by se to reálné vůbec nemoho vidět...

Fyzický svět jsou pozemské projevy duchovních pojmů bohů. V duchovních světech s nimi nevystačíme, tak jako se s duchovními pojmy bezprostředně nezorientujeme ve fyzickém světě. V principu je to podobné, jako když Čech přijede na poušť Gobi. Se svými zvyky a svým jazykem se tam nezorientuje. Prostě se musí přizpůsobit životu Gobanů...

Ve fyzickém světě je duchovní svět „ve spáře“. V duchovích světech fyzické spáry není...

Ano, dějiny jsou (vlastně by měly být, protože díky akademikům nejsou pravdivé) jen zápisem minulých událostí, jednání konkrétních lidí...

„Dějiny teoretické vědy“ jsou sice jen mokvajícím vředem Země, jejich lhavost si však člověk pronáší jako otrocký sklon (talent) reinkarnacemi...

"V duchovích světech fyzické spáry není..."...  Co by tam dělala fyzická spára?  Spára přece nemůže být fyzická. A v duchovních světech přece musí být nějaké předěly, něco, co je tam mezi tvarem a formou.? Bytosti, zjevy a celé duchovní světy i jednotlivosti v nich přece musí mít ohraničení, aby mohli být zjeveny, projeveny...?

Tam, kde je předěl (ohraničení), tam je i spára. Fyzické spáry jsou dány ostrými hranami jejichž rozestupy jsou anulované. V duševně-duchovních světech jsou tyto spáry rozestoupené a naplněny tím, co je fyzicky anulované, tj. duchem. Domnívám se, že i mezi duchy (rozestoupenými spárami) jsou spáry. To je ovšem jen dedukce, protože nejsem jasnovidný...

Satanisté se starají, aby neměli žádnou publicitu, aby o nich nikdo nevěděl...

Reinkarnacemi se nepřenáší jen to zachování hodné, ale to, co si kdo v životě vykoleduje. Satanismus se tedy stará o ty koledy...

Vychovatele vychovává pravdivé poznávání vnější reality...

Pečovatele vychovává pravdivé poznávání vnitřní reality...

Odpůrci vítače muslimů = Merkelové, která byla v čr, demonstrovali.
Při přenosu hovoru s Merklovou v TV byl slyšet křik nesouhlasu s její politikou.
Demonstranti proti Merkelové se svými podporovateli si vzájemě blahopřáli. Psali si: Gratulujeme k úspěchu. Kus práce, dobrá věc se podařila....atp.
Pro ně je úspěch, že divák TV zaslechne řev nesouhlasu.

Je mi z takového odporu smutno, trapně. Takovou úroveň má odpor!

Dobře. Díky za to. I za kiomančů existoval vzdor a individuální vzpoura. Ale co z toho. Aby prý lidé viděli nesouhlas.
Připomíná mi to modlení tzv. věřících a ty jejich procesí, demonstrace.

Jsou to všechno věřící. Jedni věří, že jim pomůže pámbíček, druzí věří, že něco vydemonstrují, že se vládnoucí elity změní, protože oni tam vyřvávají!
Jasně, je to lepší než nic. Ale ulice skutečnou změnu nepřinese. nebo ano?

Pokud lidem neporadíte, co mají s Merklinou udělat, doporučuji podobenství o machometánovi (27.08.2016, 08:43:01).

Po včerejším zemětřesení v Itálii jsem si vzpomněl, že po tsunami cca před deseti lety, jsem někde četl článek, že v lázních  Slatinice u Olomouce je z doby komančů nějaký hloubokvý vrt, studna či co, kde se jim vždy, při nějaké katastrofě objeví, klesna či stoupne voda.... přesně již nevím. Ale to, co mne upoutalo bylo to, že ten správce vrtu řekl, že okamžitě věděli, že někde na Zemi se stalo něco velkého! Prý ta vlna skrze celé zemské jádro k nim doběhne rychlostí tryskového letadla....

Před pár dny proběhla informace, že pod zemskou kůrou jsou prý obrovské podzemní oceány! a jakási skaliska či pevné útvary.

Tehdy jsem nechápal, jak by se díky zemětřesení - v případě, že existuje žhavé zemské jádro - na druhém konci světa ve Slatinicích objevila či klesla voda. Jestli ale jádro Země je jiné, potom by to dávalo jakýsi jiný mechanismus řešení.

Jinak by ani nebylo možné, aby se rychlostí cca  1000-3000 km/hod  projevila nějaké vodní - podvodní rázová vlna.

Země nemá žhavé jádro...

RS o okultním zkoumání nitra Země praví, že je to nejtěžší duchovně-badatelská činnost... Mluví o něm zčásti v přednášce z 1. ledna 1909 (kniha "Duchovněvědecká nauka o člověku", nakl. Studium, přednáška č. 12 - Mefistofeles a zemětřesení). Taky se lze o vrstvách Země dočíst v knize "Mysterium zmrtvýchvstání ve světle Anthroposofie" od S.O.P.

V žádném případě ale nitro Země není hmotné a ani být nemůže. Představte si, že se Země obrovskou rychlostí točí kolem své osy - jak by se tam nějaká hmota vůbec mohla udržet? (když roztočíte vodu v hrníčku, vír nasaje vodu k okrajům a uprostřed voda není). Odstředivé síly by ji všechnu vytlačily až k povrchu Země; tam zase působí opačné síly z kosmu směrem z okruhu ke středu, které se střetávají s těmi z nitra (od středu k okruhu) a tvoří tam zemskou kůru, která jediná je nerostně pevná. Zemská kůra je tedy jakousi výslednicí působení protikladných sil hierarchií.

Směrem do středu Země se vše zřeďuje až k antihmotě ve středu, kde RS praví, že zasahuje sám Sorat (Charybda).

Vrstev Země je celkem devět. První vrstva pod zemskou kůrou je tekutá, pod ní je vrstva vzdušná, pod ní už jen tepelná a dále se necítím kompetetní to jakkoliv popisovat...

Akademici, Rothschildovci, Chazaři objevili, že prý u nejbližší hvězdy  Proxima Centauri je možná planeta, na které existuje život jako na Zemi. Prý epochální objev. Budou konference atp.

K tomu dodávám: Cca pře 30 lety jsem tuto epochální informci věděl z obyčejného časopisu ABC.

Co to je za pavědu, to už dělají z lidí blbce? Proč toto stále opakují, co tím sledují? Dokola vytahují jednu informaci, po cca dvaceti letech...

Je-li každá hvězda = sluneční soustava svým jediným vesmírem, absolutní jednotkou, potom jaký div, existuje-li u každého Slunce planeta jako Země.

Akademikům nelze věřit ani nos mezi očima...

Jednotka (1) není absolutní, ale relativně duální (1 = 1/1)...

U každého Slunce není planeta jako Země...

Ráno jsem viděl nad Olomoucí nařasené mraky jako harmonika, jako by to bylo nějakou rezonancí, oscilací načechrané....jako jsou vlny na vodě, tak jsem viděl mraky jako šroubovice spirály.....

ale jen ty půlvlnky....jen jako by šroubovici z jedné strany..... na obloze to byl pruh zvlnění dlouhý několik kilometrů...ale to zdola nemohu přesněji vědět, možná to bylo 10-20 km?

a pak začlo pršet...

Je to umělé nebo přírodní?

Nálada lidí je pak asi špatná, když celé dny prší....dělají to jen kvůli zhoršení nálady lidí?

Je to umělé. A kdyby náhodou ne, jak si dnes můžete být jist tím, co umělé je a co není?

Zlo nesleduje jediný cíl, ale celý bezpočet...

Závozem Evropy arabským a muslimským a černošským živlem se Evropa a její občané změní.

Nesnaží se elity, které nad občany uchvátili moc, vyměnit své voliče?

Nejde o genocidu bílé populace?

Má být bílá Evropa hrdá na to, že kolonizací vnesla mezi černochy a zaostalé primitivní národy, které nás nyní díky elitám okupují,  že tam vnesla kulturu, pokrok?

Máme se onlouvat za kolonizaci?

Má se Německo stále omlouvat za holojaust a sypat si popel na hlavu?

Dr. Plzák hovoří o tom, že lidé nemají myslet na špatné věci, nemají si připomínat zlé věci...nemají se vracet do míst, kde prožili něco zlé. Prý máme myslet jen na jezké věci, tedy pozitivně?

Něco jak říkáte, když se lidé modlí za mír, když myslí na mír...nebo na Krista...myslí tedy pozitivně, nemyslí na války, nezabývají se válkami.

Co je správně? Je ale nutnéí rpzumět zlu, jeho zákonitostem...a to nejde bez toho, abychom se o zlu bavili a řešili ho...i Plzák manželské konflikty řešil, ne že ne. Právě naopak, hluboce se jim věnoval a celé knihy jim věnoval.

Co jako? Co tedy dělat? Správně.

Kolonizce či holokaust má svou karmu. Rovněž tak skutečný kulturní přínos...

Elity, jež nad námi uchvátili moc, žádné voliče nepotřebují...

Myslet jen na hezké věci, tedy pozitivně, je heslo „sluníčkářů“. Není však „pozitivnost“ jako pozitivnost. Jak poznáte, co je pozitivní, když neberete na věcomí, co je „negativní“?

Dr Plzák mluvil o pozitivním, v kontrastu k negativnímu...

Jak píšte v TSO, žena má roli pečovatelskou  a muž roli vychovatelskou.

Jestliže se vychovávají děti, tak muž dává určité vzory, vzorce chování. Děti jsou malé a nevychované, muž je učí řádu, že?

Žena je také učí - pečovat. Pečuje o muže o děti, rodinu, domov...

A jak muž vychovává rodinu, tedy třeba i ženu?

Pečovat, to se dá chápat. Žena vaří, uklízí...

Ale jak chcete vychovávat manželku, ženu? Dospělého člověka?

Tady už se její ego bouří!

Jak mne, dospělou, chce muž vychovávat?

Co to je v TSO za bláznovosti, aby muž vychovával ženu?

Jak odůvodníte tyto principy TSO v souvislosti s tímto?Jakým způsobem má a může muž vychovávat ženu, tak, aby i ona připustila, že je to k jejímu blahu...

Protože to se ženám, osobnostem, nějak nezdá, moc jim tonejde pod fousy.

V dospělosti spočívá výchova v poznánívání pravdy, to je v tom, co oslovuje především zdravý rozum...

Reakce žen, které uvádíte, nenasvědčují tomu, že by ste oslovil jejich zdravý rozum. Buď ho nemají nebo to neumíte. V obou případech se Vaše schopnosti vychovávat neosvědčily...

Lituji, že naděje, které do mne vkládáte, jsou nenaplněné. Všechny ženy světa skutečně nedokážu vychovat, a nezvládají to asi ani všichni jiní muži. Nebo znáte snad aspoň jednu vychovanou ženu?

Ale možná se všichni pleteme.

Protože - kdo na světě udělal, až na pár výjimek, všechny války?

Rothschildovci, FED, Bilderberg...vše, pokud vím, mají na svědomí muži.

Muži vychovali ženy tak, že z rodin povstávají štvanci, psanci a otrokáři, elity, nebo zločinci a otroci. Sobci, homo aj. Skupiny. Hlavně žádný zdravý rozum, cit a vůle... Jen ne normální lidé.

Neměli by snad ženy vychovávat muže, jestliže se muži neosvědčili?

Je to vina mužů nebo žen?

Kdo a jak má koho vést?

Byl by svět lepší, kdyby mu vládly ženy? (Co tak Merklová, Clintonová, Allbrightová, Mayová v GB aj. frajerky?)

Řekl bych, že v epoše duše vědomé by měl především vést každý sám sebe (v dospělém věku), nebo se o to přinejmenším snažit...

Nevkládám do Vás žádné naděje...

Nemluvím o všeh ženách světa, ale jen o těch, které jste oslovil...

Mluvíte-li o všech ostatních mužích, pak mluvíte o sebevýchově. Ta má zatím vskutku mizernou úroveň. Tím méně to zvládají ženy, které k sebevýchově musejí navíc překonávat svou přirozenost, tíhnoucí k péči.

Výjimky se přesto najdou. Znají je například dějiny...

Na otázku „Kdo a jak má koho vést?“ odpovídám: Vést má ten, kdo sám není veden a v dané oblasti nepotřebuje vedení!

Znáte někoho, kdo skutečně nemusí být veden a nikoho nepotřebuje, aby ho vedl?

U výchovy dětí je to jasné. Proto se ptám, jak dospělého člověka vést? Jak postupovat, třeba s ženou, a vychovávat ji? Každá řekne: hele... běž to zkoušet na někoho jiného... Ptám se na způsob, jak má dospělý člověk vychovávat jiného dospělého.

Buď se na tom oba domluví, dohodnou a respktují, že jeden je žák a druhý učitel... A nebo to bude jako nyní v totalitě, kdy páni vychovávají své otroky zlem, pouští na ně války, teror, strach, imigranty, kriminálníky atp.

To je také výchova, ne?

Každý člověk má své dva strářné anděly (černého a bílého). Tedy je každý veden.

Vychovávat neznamená stavět se do nadřízené role. O správném vychovateli chovanci vůbec nevědí, že ho mají...

Nejsou špatně vychovaní muži i ženy? Kdo má za to odpovědnost? Jen ti předchozí muži, že špatně vychovali své dcery, naše matky? A co ženy, ty snad dobře pečují o své rodiny? Nejsou špatně opečovávané ženy i muži?

Kdo je vinen? Ženy špatnou péčí o své chlapečky, nebo muži špatnou výchovou svých princezen?

Proto se ptám, jak tedy začít, kde? Mají začít první muži, nebo ženy? Co je důležitější? Určitě obojí. Tedy co s tím?

Svět je ve slepé uličce. Jak z ní? Jasně, znám předem odpověď: TSO....

Jenže dnes TSO skoro nikoho nezajímá....vlastně jen proto, že se o TSO neví...a když někdo ví, tak stejně TSO nebere.

Než nastoupí TSO, nebo: Aby mohlo nastoupit TSO, kde a jak začít? U mužů či žen? S výchovou či péčí?

V metodice TSO je řeč o tom, že tak jako i muž může být pečovatelem, tak i žena může být vychovatelem, povznese-li se (překoná) nad determinaci svým pohlavím...

Vinen je špatný vychovatel!

Je tedy třeba začít u vychovatele. Než nastoupí TSO, je třeba začít tím, co může vychovatele k TSO přivést.

Péči lze jen vylepšovat, neboť ženy ji nezradily...

píšete: Je tedy třeba začít u vychovatele. "Než nastoupí TSO, je třeba začít tím, co může vychovatele k TSO přivést."

Protože táta neumí vychovat svou princezničku, ta potom sice umí pečovat....ale neumí co? Je nevychovaná, ale umí pečovat? A jak se naučí péči? Přirozeně? To jde? Kdo ji učí péči, když není k tomu vedená tátou ani mámou, kteří to neumí? Kluci jsou v háji tedy úplně? Péče je nějak samozřejmější než výchova, tedy např. mužská hravost, hraní si?

Čím konkrétně a jak začít? Co může vychovatele k TSO přivést?

Problém je, že není vychován ten, kdo by měl vychovávat.

Jak vychovat prvního vychovatele? Kdo vychová prvního vychovatele?

Posledních pár desítek lékařů, kteří zůstali v bombardovaném Alepu, napsalo americkému prezidentovi dopis, ve kterém píší asi následující: Nepotřebujeme modlitby, ale zastavit bombardování. Nepotřebujeme soucit, ten si strčte někam, ale činy, účinné kroky, aby sem mohla být dopravena lékařská pomoc..

Ptám se v souvislosti právě s těmi mírovými průvody křesťanů na Ukrajině, údajně dvoumilionovým setkáním mládeže v polském Krakově...atp.

Všichni ...tedy obrazně....řekněme tedy miliony...se modlí za mír, za lásku, za dobro, za moudrost politiků, aby dobře rozhodovali....za osvícené politiky atp...(toto jsou skutečně citáty toho, za co se lidé modlí) - a vidíme ten odstrašující a hrozivý následek takového modlení.

Prosím, jaký smysl mají modlitby? Víra?

To se z těch desítek milionů lidí po celém světě, kteří se modlí tam (v průvodech) i doma, neumí nikdo modlit? Nebo nevedou takové modlitby ještě do většího pekla?

A to právě proto, že takový postup vdnešní době je již zcela mimo mísu?

Jedou na vás tanky a vy se budete modlit, aby se zastavili, bombardují vás letadla a vy budete klečet na zemi a modlit se, aby vás letadla přestala bombardovat, atd., další ubohosti a nesmysly...

A lidé věří tomu, že se to....či ...to. opravdu stane, stane se zázrak!

Jsou takové stupidity na úrovni doby?

Není současný stav společnosti a světa odměna právě za toto? Není to trest za to, že lidé si myslí, že když se budu modlit, tak se TO změní, někdo TO udělá, STANE se ZÁZRAK.

Nezaslouží si lidé trest za takové pitomé názory? Toto je prý víra!

Je toto skutečně víra, není to spíše naivita a hloupost? Nízká inteligence?

Mám známou a ta věří v zázraky toho typu...což ji nakukali tzv. křesťané), že se dějí zázraky, že mrtvý člověk, i po pitvě, prý ožil atp...Tomu ti lidé skutečně věří.

Může se stát takový zárak? Zajímalo by mne, jak se to stane? Ti lidé a společenství se za to fakt modlí. Bez legrace! Taková hrůza je ta víra! K takovým debilovatinám vede!

A obdobně, ....zajímalo by mne, jak přestanou padat bomby, když se lidé modlí za to a věří tomu?

Jaký dopad má modlitba a víra v duchovních světech?

Jaký význam mají tokové modlitby?

To snad archandělé to dají výš nějakým Archai a ti zase výš a výš, až se jako stane ...co?

Co se stane? To nejvyšší řekne Rothschildům: a dost! nyní na chvílipřestanete bombardovat své otroky, kteří se tak krásně modlí a mají takovou víru, tak "pevnou" víru, že věří, že přestanou padat z nebe i bomby!?

Já nevím, jestli se smát nebo plakat nad takovým stavem křesťanství dnes.

Předpokládám, že mi řeknete, jako i někteří další,  že kdyby se lidé nemodlili, tak by bylo ještě hůř. ....

Tak to je fakt důkaz!

Snad jediné, co při modlení za mír bych připustil, že tato totalitní a vraždící rothschildovská demokracie má jen obavu ze srocování lidí, že by se nějak organizovali. A to se na demonstracích, tedy průvodech, může stát.

Nic jiného tato společenství nedělají. Jen je to velké srocení lidu. Náhodou se srotili pod praporem Krista. Při inteligenci, která tu je se jen modlí, aby nepadali bomby.

A rothschildovci nemohou tak okatě bombardovat občany, musí to nějak omezit, protože by se takové demonstrace křesťanů mohli zvětšovat a stávat častější.

Nicméně i jejich kůň, papež, je jejich člověk, a ten dává věřícím ovečkám, aby se jen modlili.

Žádná účinná obrana!

Takže víra je v tomto kontraproduktivní. Sice na jedné straně vede ke srocování lidí s nízkou inteligencí, ale cítícím srdcem, aby se modlili za mír a lepší svět (což samozřejmě dělají i muslimáci a srocenci v Mekce), a na druhé straně táž víra je nutí poslouchat papeže, aby např. přijímali muslimy do křesťanských rodin a diecézí....

Vím, jiná setkání věřích jsou v pravoslavné církvi:

Ale slyšel jsem o setkání papeže a pravovlavného šéfa cirkve o společném postupu při vyváření jednoho náboženství v NWO.

Cituji: „...za co se lidé modlí - a vidíme ten odstrašující a hrozivý následek takového modlení.“

Vy opravdu věříte, že zlo, o kterém mluvíte, je následek modlení za mír? A jaký pak má být následek za modlení za válku?...

Modlitba má rozhodující smysl pro toho kdo se modlí a k čemu se modlí. Jistě si dovedete představit, jak by svět vypadal, kdyby se všichni modlili k pravému Kristu, nikoliv k nepravému, nikoliv k ďáblu, satanovi, k jiné autoritě či k jinému smyslu života.

Předmětem modlení je to, čemu věříme, nebo chceme věřit, to je naše autorita. Modlí se tedy i tak zvaní bezvěrci, ateisté, intelektuálnové, včetně tzv. Rotschildů. I Vy se modlíte, ač si to možná nepřipouštíte. Autorita, ke které se modlíme dává našemu životu směr a cíl a podle ní také hledáme lidi stejného ražení, s nimiž a mezi nimiž chceme žít a společně usilovat:

„Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá!“

V žádné době to nikdy nebude jinak, nikdy to nebude „mimo mísu“. Z téhož důvodu přece nemáte rád multikulturalismus.

Pohrdáte-li lidmi, kteří se upřímně modlí za mír, s jakými lidmi se potom budete modlit? S těmi, kteří na ně posílají bomby, nebo je alespoň pilně vyrábějí?

Věříte-li na reinkarnaci, pak je možné, ba jisté, že i po pitvě vstanete z mrtvých. A věříte-li na karmu, pak Vám nebude lhostejné, za co jste se v předchozích životech modlil...

Dají-li se dohromady lidé, kteří se modlí za mír, pak je také větší šance, že budou hledat taková opatření, aby si mír ubránili...

Píšete: Vy opravdu věříte, že zlo, o kterém mluvíte, je následek modlení za mír? A jaký pak má být následek za modlení za válku?...

Myslím si, že je úplně jedno, jestli se lidé modlí za válku či za mír. Duchovní světy nyní dali lidem volnost, aby sami lidé prokázali, jaké jsou jejich kvality, jak myslí, zda vezmou osud, život, společnost do svých rukou!

Nyní mají život svůj u životy naše v rukách Rothschildovci. Tedy společensky.

Ale jestliže lidé se jen modlí, tak to nemá dopad. Modlím se k tanku, aby přestal střílet na lidi, modlím se za to, aby NATO nebombardovalo občany ve městech....

Ti modlící se mají najít společenské systémové nástroje, jak zastavit techniku NATO zabíjející lidi....modlitba pomůže? Jen snad v tom, že se lidé propojí a vytváří aktivity a společenskou sílu... modlením to nezmění, nebo ano?

Jak chápat to biblické, věř a ....já nevím, co se stalo....něco se pohlo, hora?, či stal se nějaký zázrak.... Mevím, je snad nyní doba čekat na takové zázraky?

Také přemýšlím, jalý smyls mělo letošní světové setkání mládeže s papežem v Krakově. Světové dny mládeže v Krakově: 25. – 31. července 2016. Prý tam byly 2 miliony mladých.

Jaký je rozdíl v těchto setkáních? Také se modlili za mír. Papež vyzýval mladé, aby milovali muslimy, pomáhali jim a brali si je do svých diecesí či co.... že máme všichni jednoho boha....jsme prý národy jedné knihy, bible...prý ji uznávají židi i aláhovci.

A co Meka? Tam se těch věřících národů knihy sejde ještě více, snad 4 miliony....jaký význam má pro svět takové setkání?

A co ti bůžkové někde v Indii? Tam jsou několikamilionová shromáždění zcela běžná. Jaký to má význam pro vývoj světa, občany? Snad jen pro jedince?

Dám vaše výroky pěkně vedle sebe:

- „Duchovní světy nyní dali lidem volnost, aby sami lidé prokázali, jaké jsou jejich kvality, jak myslí...“

- „Ale jestliže lidé se jen modlí, tak to nemá dopad.“

Neodporujete sám sobě?

Světové dny mládeže v Krakově: 25. – 31. července 2016 mají ten smysl, aby si mládež zvykala modlit se za to, co jim řekne papež (a za ním stojící jezuita Ahriman).

Poutě do Meky mají týž smysl, jen musíte vyměnit papeže za imáma.

Právě takový smysl mají shromáždění v Indii, ke zase dominuje nějaký luciferda...

V čem si odporuji?

Jestli lidé svoji svobodu zneužili jen k tomu, že se modlí, co to je za svobodu?

Modlení samo o sobě snad má dopad?

Jestliže duchovní světy odstoupily od lidí (z důvodů respektu k lidské vůli, svobodě), potom volání boha, anděla atp. má snad smysl?

Domnívám se, že pouhopouhé modlení davů nemá žádný vnější význam. Budiž, asi ten individuální vnitřní nějaký význam má, že se člověk stává pokorným, atp....

Vnější dopad má snad jen to srocení modlících se davů  v podobě hrůzy, kterou to budí u vládnoucích elit. Ale modlitba nezabrzdí bomby padající z letadel....

Jestli existuje dopad modlení, tak já vidím zpětný dopad na modlící se davy tragický a neš'tastný. Místo toho, aby konaly činy, vzdělávali se atp., modlí se k panně Marii, svatým, Kristu, bohu...

Trest za nicnedělání jsou ty rotschildovské morové rány a šílenosti, co vidíme kolem sebe.

Jak se říká, vinni jste tím, že mlčíte ke zlu.

A já bych dodal: ….A vinu prohlubujete tím, že si myslíte, že modlením to zachráníte.

Bez činů modlitba vyznívá jako tragikomický vtip, kde se věřící modlí, aby vyhrál peníze. Stále nevyhrává a tak stále dokola úpěnlivě a poníženě žadoní boha..., ten už je z toho otrávený, a zvolá na modloslužebníka: Tak si aspoň kup los, troubo.

Tvrdíte, že duchovním světům jde o to, „aby lidé prokázali své kvality“, a že je lidé prokázali tím, že se „jen modlí“. V zápětí tvrdíte, že to „nemá dopad“. Jedním dechem tedy tvrdíte, že „prokázali“ i „neprokázali“...

Jeden libanonský machometán bydlel mezi mešitou a kostelem. Modlil se k Machometovi, ale chodil do kostela. Ptal se ho žid: „Proč to děláš?“ Machometán odpověděl: „Aby mi Spatrakus nevyčítal, že se „jen modlím“!

Ten machometán tím asi chtěl říci, že modlením sledujeme svůj životní cíl, směr, smysl svého života, svého konání.

Protože sledovat nějaký cíl (modlit se) dle Spatrakuse „nemá žádný dopad“, modlí se machometán v mešitě a do kostela chodí házet bomby. Křesťan modlící se v kostele vyletěl do povětří, takže „mlčel ke zlu“ a machometánovi nestihl říci: „Chceš-li svobodu, musíš se modlit k Bohu svobody, nikoliv k bohu otroků!“

Zbývá odpovědět ještě na otázku: Kde vzal machometán tu bombu?

Tu dostal od neziskové organizce těch, pro které „pouhopouhé modlení davů nemá žádný vnější význam“ a modlí se tedy s elitami k satanovi.

Machometán k tomu však dodává: „Protože „bez činů modlitba vyznívá jako tragikomický vtip“, modlím se a konám tak, že hážu do kostala bomby a s Machometem (i se Spatrakusem) volám v kostele na modloslužebníka: „Tak si taky pořiť bombu tu troubo!“...

Přiznám se, že nějak nechápu, co jsem dostal za reakci. Co jako? Co nebo co?

Stále si myslím, že je trouba ten, kdo se modlí a čeká na zázrak.

Mohu se modlit za dobro na světě, mohu se modlit za mír, životního partnera, nalezení Krista, klidné umírání atp.

Duchovní světa třeba něco udělají.

Jenže tzv. věřící - oni se jen modlí.

Už jen to, že obecně, kdo uznává boha, tak se ve společnosti nazývá věřící. A že to strpí, aby ho někdo nazýval "věřící".

Brrr, až se otřepu, když někdo říká, že je věřící. Je to pro mne něco jako fanatický muslim, vystrkující při modlitbě zadek k nebi, nebo ortodoxní žid s pejzama a kloboukem, kývající se jak autista, který tluče hlavou o zeď....

Tedy slepá víra. Ani slovo o rozumu. A podle toho to taky vypadá. Věřící se nechali vtlačit do role věřících, aby naplnili význam toho slova, které jim podvodně někdo dal. A oni to zbaštili.

Vlastně oni ti tzv. křesťané, muslimové i židé se musí od rozumu odvracet. Takto to oni chápou!

Nejsem věřící.

Když, tak o sobě říkat, že jsem nevěříc v blbosti  = tedy usiluji nevěřit v blbosti a jsem hledající pravdivý názor.

Modlit se je jedna věc a čekání na zázrak je druhá věc. Vy však oboje mícháte dohromady (= chaos). Takto chaoticky pak také „chápete“ reakce, které dohromady nic nepletou...

Věřící je každý, ať to strpí či ne! I Vy jste také věřící! Že se obecně pokládá za věřícího jen ten kdo věří v Boha, to o ničem nerozhoduje, je to jen jakýsi společenský úzus. Ti, co se nejvíce ohání rozumemem, zpravidla jen v něco „slepě věří“. Například bible obsahuje víc pravdy, rozumu (reálné logiky) než tzv. „teoretická věda“, která se svými teoriemi od rozumu odvrací. Doslova (výslovně) se těchto „vědeckých“ distancí od zdravého rozumu dočtete v einsteinovské aj. literatuře ...

Nevěřím, že se „věřící, jen modlí“. Život je nutí k bezpočtu různého rozhodování a konání...

Tam, kde je „vnější/vnitřní“ tam je také „okolí prostoru/prostor“.

Vše nad hierarchií Archai zasahuje na Saturnu zvenčí (= z okolí prostoru + ze středu prostoru Saturna). Ze středu prostoru také pochází vnitřní teplo Saturna, obětované Trůny, které se stalo podstatou Archai (jejich lidského já). Vnější teplo (fyzické) je dáno zhuštěním vnitřního tepla a tedy jde o jakési počáteční „odbourávání“, neboť vnitřní teplo (duševní) existuje vedle toho vnějšího, obojí však stále v rámci tepla (různých teplot, jako při dnešním zmrznutí vody v led?).

Saturnský prostor tedy nebyl tak ostře odlišen jako v pozdějších manvantarách, přece však se od svého okolí odlišoval teplem. Jsou to právě duchové osobnosti (Archai), kdo na vývoji ohraničování (odlišování) pracoval. Bez odlišení od okolí by nemohli být saturnskými lidmi (já ovoidů). To odlišení je dáno kontrastem vnitřního duševního těpla vůči vnějšímu fyzickému teplu. Dodnes je tělesným živlem lidského já teplo (krve), jako je na Saturnu temným vědomím Archai, které se při výdechu Saturna poněkud vyjasňuje (vnitřní duševní teplo) a v závěru Saturna dokonce světélkuje.

Hierarchie nad Archai se tedy k Saturnu připojují (a vyvíjejí dál), jejich původ však nesouvisí se Saturnem, ale s předchozím vývojem, který je již za naším dnešním obzorem...

Také vědomí Trůnů se obětováním (odbouráním) saturnského tepla nutně vyjasnilo...

Děkuji... není mi z toho ale jasné, co je tedy párovým opakem vědomí Trůnů... Poslední, co se nabízí, je vědomí samo o sobě bez předmětu vědomí = absolutno...

A pojí se s tím další zásadní věc, která mi není jasná a nejsem si vědom, že by ji RS někde řešil (možná je to tak samozřejmé, že se nad tím ani nepozastavoval, nevím) - Je vůbec možné, aby nějaká bytost měla vědomí, k jehož existenci by nebylo třeba nic odbourávat? I na příkladu vědomí Trůnů jste ukázal, že i oni museli něco odbourávat, aby byli při vědomí...

Relativní vědomí je duální, dané relativními opaky NE+vědomí a ANO+vědomí (spánek a bdění). Základem této relativní duality je absolutní podstata vědomí, jež se sama o sobě k ničemu nevztahuje. Proto ji ani nelze zvát „vědomím“. Absolutno je pra-podstatou všeho.

Jaké relativní cykly mají které hierarchie nevím...

Myslím, že odbourávání se týká hierarchické úrovně relativně duálního projevu vědomí. Předmětem odbourávání (vyměšování) je tedy to, co činí příslušnou úroveň o stupeň nižší (například odbourání kouře od světla). Aby mohly hiererchie postupovat, musejí se v každé manvantaře starat o doplnění opouštěných stupňů, včetně nejnižšího stupně člověka, jenž také postupuje. To znamená, že žádná hierarchie není bez „práce“. Pokud ano, nepostupuje a pokud by ustalo odbourávání také pod ní, musela by klesat (degenerovat)...