Zaplaťpánbu, že jsou mezi námi lidi, jako je Spartakus, kteří dokážou přemýšlet o věcech, nad kterýma většina lidí mávne rukou a ještě se (Spartakusové) omlouvají, že mlátí prázdnou slámu. Cha.

Myslím, že fyzikální zákony nejdou aplikovat na vysvětlení lidské karmy. Nehledě na to, že z pohledu duchovní vědy jsou některé uznávané fyzikální zákony nesmyslné.

Vždycky by se mělo pozorování karmy rozdělit do dlouhé řady životů, neboť vyrovnání nemusí vždycky nastat jen z přechodu jednoho života do druhého.

Například: rodičům se narodí dítě, které má špatně vyvinutý zrakový systém a z nějakého důvodu brzy zemře. Dítě muselo zemřít, protože následující život mu připraví vtělení, kde bude zrakový systém v pořádku, aby jej mohl uplatnit v nějakém životním úkolu svého zrození; a muselo zemřít, aby rodiče prožili bolestnou ztátu, kterou měli karmicky uloženou.

Pro koho je to dobře, pro koho špatně?

Dítě se narodí zdravé a bude moci splnit svůj úkol a rodiče smířením se s bolestí pochopí životní běh zrození a umírání.

Karma je vždycky životu příznivá, ne nepříznivá. (R.S.)

V případě soudců je to také tak, kdo dneska soudí, ten byl souzen, možná zabit tím ,kdo dneska stojí před ním jako odsouzený.

A vyrovnání karmy nastane, až jeden z nich dojde poznání, že za příkoří nebude následovat odplata, ale odpuštění.

Taky se těším na vysvětlení zmp.

V podstatě je reakce na váš příspěvek obsažena v odpovědi Spatrakovi. Zde tedy již jen následující:

Máte pravdu, že fyzikálními zákony nelze vysvětlit karmu. Pravou je však také, že na vhodně zvolených fyzikálních zákonitostech lze zákonitosti karmy analogicky naznačit...

Za příkoří sice nebude následovat odplata (trest), ale náhrada škody. Na morální i mravní úrovni je náhradou škody pokání (omluva) a teprve potom může (ale nemusí) následovat odpuštění. Je-li odpuštěno předem, k náhradě škody musí dojít dodatečně (karmicky)...

zmp

Nejvyšší dovršení společnosti spočívá ve spojení pořádku a anarchie.
P. J. Proudhon

Například: "Stačí lano jen přejít z jednoho konce na druhý!"

Něco jiného je, řekne-li to mistr provazolezec Proudhon a něco jiného je, řekne-li to šmatlavý Kulhánek.

Pokud nám Lenka nevysvětlí, co tím Proudhon říká, potud nemůžeme vědět kam ji s její citací zařadit...

zmp

Pozdravuji přítomné.

Podle toho, co naznačujete, tak vidím, že si na Proudhona musím dávat pozor, a že to asi nebude jen tak nějaká kecka:-)

Jen jestli si s námi jako obvykle nahrajete jak kočka s myší:-)

Mně se ale původně zdálo, že Proudhon kecá....anarchie je přeci bezvládí, kde si každý dělá co chce. Proto každý stát, u nás je to vládnoucí demokratický systém velmi napadá anarchisty a je ostře proti nim. Anarchie nerespektuje žádný systém. Pořádek je zase systém. Anarchie potírá pořádek.

Proto nelze spojit pořádek a anarchii.

Proti tomu přece nelze nic namítnout... ale dali jste mi brouka do hlavy....s čím na nás vyrukujete?:-)

zdravím Lenku, ze které mám radost.

Jako kočka s myší si s lidmi nehraji nikdy. Jen se snažím, aby víc sami objevovali, než jen shromažďovali informace jako chodící encyklopedie (jako v současných školách)...

Výklad anarchie jako bezvládí, či chaos je výsledkem totalitnímu státu zaprodané akademické učenosti. Doporučuji zadat na internetu heslo „Proudhon“ a přečíst si o něm krátkou informaci na Wikipedii. Náhodou je docela výstižná. Možná tam naleznete leccos, co je konkretizováno také v metodice TSO...

Otázkou totiž není, zda lze pořádek spojit s anarchií, ale jaký pořádek preferují anarchisté. Anarchie původně usilovala o samosprávu bez totalitních zákonických předpisů. Není tedy pravdou, že anarchie nerespektuje žádný systém. Zobecníme-li to, anarchie usilovala o spojení řádu s chaosem (samosprávního řádu s totalitním bezvládím)...

Svět ve kterém žijeme, je světem relativních opaků (vnější+vnitřní, dobré+zlé, staré+nové atp.). V tomto relativním světě se nemůže nic projevit bez svého naprostého opaku. Proto je spojení řádu s chaosem zcela přirozený a regulérní požadavek. Kdybychom chtěli mít vše pouze uspořádané nebo pouze neuspořádané, jako bychom chtěli vše zalít betonem nebo vše obrátit v džungli. V totalitě pouhé tmy, ani v totalitě pouhého světla (oslnění) není nic vidět...

Také TSO je jako chaloupka u lesa. Tím uspořádaným (chaloupkou) je Ústava TSO a její tři přílohy (Občanská smlouva, Stanovy HO a Autorské právo). Tím neuspořádaným (chaotickým lesem) je osobní svoboda (ohleduplná libovůle) plnoprávných občanů. Totéž, byť ne tak konkrétně, ale obecněji, říká v podstatě také Proudhon či Rus Kropotkin...

Zda a nakolik se Proudhona či Kropotkina drží současní anarchisté nevím. Ať už jsou na tom jakkoliv, házení všech anarchistů do jednoho pytle není v pořádku. Proto nelze souhlasit ani s potíráním anarchie vůbec...

zmp

Z webu TSO mi vyplývá, že v systému TSO asi státy nebudou existovat. Budou existovat národy? Jaký smysl má podle vás stát a národ? Co potom bude spojovat lidi? Budou-li existovat jen nějaké obce - co potom spojuje lidi v nějaké společenství (kromě nějaké ekonomické, sportovní, kulturní aktivity, kromě politické strany, nějakého sběratelského koníčka atp.)?

Stát je násilný útvar (totalita) mocných, který lidi spojuje bez ohledu na národnost stejným způsobem jako galeje. To, co lidi spojuje není jen kultura (národní). To, co lidi skutečně spojuje je stejný zájem, který může být kulturní (rodina, jazyk, příbuzenství, zvyky, svobodomyslnost atp.), politický (rovnost, ohleduplnost) nebo ekonomický (trh, společné hospodaření atp.). Budou to opět jen lidé s uvedenými společnými zájmy, kdo bude zakládat tři články TSO (horní orgány a dolní organizace kultury, politiky a ekonomiky). Jde tedy jen o to, zda jejich společným zájmem bude také TSO.

Tak jako zakládáme rodinu, která nás spojuje, tak bude založen také TSO. Národy nezakládáme, ale vznikají spontánně již zmíněným společným kulturním zájmem. Státy také nezakládáme, ale vznikají diktátem mocných.

Ptáte se: „Budou-li existovat jen nějaké obce - co potom spojuje lidi v nějaké společenství (kromě nějaké ekonomické, sportovní, kulturní aktivity, kromě politické strany, nějakého sběratelského koníčka atp.)?

Odpovídáme: politické strany lidi nespojují, ale rozdělují, neboť jejich cílem je porazit ostatní politické strany. Takový zájem ostatní aktivity, které uvádíte, nemají a patří tedy mezi výše uvedené spojovací zájmy.

Slova „jen nějaké obce“ naznačují určité nedocenění významu obce. Co dělali např. vystěhovalci do nového světa (do Ameriky), či jinam? Pokud to bylo možné, sdružovali se podle národností do obcí. Obec je aktivita, nikoliv národnost. Kdo se v cizině nesdruží do národní obce, ten splyne s cizí národností. I tak se během několika generací v cizině rozplynou i národní obce, pokud je nad nimi nějaká vyšší moc (stát).

Zkrátka, v TSO budou lidi spojovat nadále tytéž zájmy jako dnes. Jen jim v tom (v rámci TSO) nebude moci nikdo mocný bránit, ani jim vnucovat cizí zájmy (cizí kulturu, politiku a ekonomiku), jako se to děje dnes v totalitách...

zmp

Proč nás provokují ti, co nás vykořisťují?

V roce 1996 vyrobila automobilka General Motors první sériový elektromobil EV 1 (jezdil v Kalifornii), který šetřil živ. prostředí, měl tichý chod, měl levný provoz, nabíjet se dal doma ze zásuvky. Auta však nebyla prodávána, ale jen pronajímána. Nájemní smlouvy však po deseti letech nebyly prodlouženy. GM všechna auta stáhl a zničil.
Další automobilka NIssan v roce 1997 vyvinula elektromobil Hypermini. Město Pasadena v Kalifornii pronajalo vozy pro úředníky města. Elektromobily se těšily obrovské popularutě. Po uplynutí nájemní smlouvy je město chtělo odkoupit v roce 2006. Ale Nissan odpověděl záporně. Nissan pak stáhl všechny vozy a...zničil je.
V roce 2003 se Toyota rozhodla zastavit výrobu vozu úspěšného elektromobilu RAV - EV.
V roce 2005 uplynuly nájemní smlouvy těchto aut.
Toyota všechny oblíbené elektromobily stáhla, aby je následně všechny zničila...
Atd., atp...

A všechny tyto fabriky neuvedly vozy do výroby, přestože se osvědčily a byl o ně zájem. Jen je po nějaký čas pronajímaly a pak je stáhly od lidí a zlikvidovaly.
Otázka: Proč vůbec tato auto vyrobily a daly je lidem "ochutnat", vyzkoušet (namlsaly je) a pak je proti jejich protestům zlikvidovaly? Stačilo je přece vůbec nevyrobit a byl by klid.
Je to jako by vynálezce parního stroje svůj vynález zveřejnil a pak ho demonstrativně zlikvidoval.

Jiný případ: Rotschildové a jiní bankéři si píšou mezi sebou dopisy, v nichž fakticky "vykecají", jak pomocí peněz ostatní lidstvo okrádají, a tyto jejich dopisy se pak dostanou na veřejnost. U nás se podobným případům říká „únik informací“ .
Otázka: Proč bankéři takové věci vůbec svěřují dopisům? Proč si navzájem píší to,co velmi dobře vědí a tím riskují prozrazení?

Jiný případ: Tzv. tajné spolky, např. Bilderberg a jiní bubáci…. jak to, že novináři a ostatní veřejnost vždycky ví, kde se tito spiklenci sejdou a mohou tak poblíž jejich sjezdů demonstrovat?
Nebylo by pro ně snadnější, kdyby místo svých setkání utajili?

Další případ: Gaius Julius César rozesílal populárům (republikánům) lístečky, v nichž je anonymně vyzýval, aby se probudili, že je republika Césarem ohrožena! Nakonec je tím dohnal k tajnému spiknutí, které skončilo jeho zavražděním.

Jiný případ: Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich chodil po Praze bez osobní stráže a současně se nechával veřejně slyšet, že se mu nemůže nic stát, protože Češi jsou zbabělci a ničeho se proti němu neodváží. Skončilo to atentátem na jeho osobu.

Souhrnná závěrečná otázka: Jak tomu mám rozumět?

Kdyby byly výklady materialistické vědy o světě a lidech v něm pravdivé, nic takového by se nemohlo dít. Zločinci své úmysly umí utajit velmi dobře. Proto zůstává velmi mnoho kriminálních případů nevyřešeno. To, co zločince prozradí jsou zpravidla stopy zanechané na místě činu. Velmi vzácné je dopadení zločince blbce, na základě jeho holedbání. Ještě vzácnější je sebeudání na základě špatného svědomí. Případy které uvádíte nelze žádným z uvedených případů vysvětlit, protože se zcela vymykají materialistickým výkladům. Atomobilka, která by dala na trh auto šetřící ekologii a k tomu ještě s levnějším provozem, by zcela logicky ovládla trh a zničila veškerou konkurenci. Ropné giganty by však neohrozila, protože v podstatě patří těmže vlastníkům (bankéřům) jako zmíněné automobilky.

Chování Caesara, Heydricha a bankéřů má co činit se samou podstatou despotického centralismu, tj. s černou magií, která se nemůže plně vyžít, pokud své zločinné záměry nevytroubí do světa, pokud se svým obětem nevysměje do očí. Dokud však nemá veškerou moc plně v rukou, nesmí se kompromitovat. Proto volí výsměch oklikou, ke kterému se nemusí veřejně hlásit. Protože černá magie nemůže žít bez lidského utrpení, potřebuje oběti vědomě trpící, nikoliv trpící nevědomě, jež jsou ve své nevědomosti se svým osudem smířené (spokojené).

Vedlejším produktem černé magie je "probouzení" lidí "ze spánku". Proto jsou tak pravdivá slova Ježíše Nazaretského:

"zlo na svět musí přijít, avšak běda tomu, skrze koho přijde!"

zmp

Takže podle Vás musí být na Zemi zlo? Proč?

Ale s tím souvisí dotaz, jestli je zlo jako zlo. Co je totiž pro jednoho zlo, je pro druhého dobro. O jakém zlu hovoříte?

A vůbec: Bylo by na světě zlo, když by lidé věděli o karmě?

Člověk, který ví, že musí vrátit to, co ukradne, bude krást? Bude dělat zlo? Asi sotva. Jestli někdo v tomto životě ukradne, vytuneluje miliardy, tak to se nedá vrátit v jednom životě. Zadluží se tak na mnoho životů....

Svět se neřídí podle mě. Proto ani zlo na svět nemusí přijít podle mě.

Pravdou je, že nebýt zla, tak by si člověk nemohl osvojit ani odvahu, ani sílu k překonání zla. Kdo nemá odvahu a sílu překonávat zlo, ten nemůže být svobodný...

Teze, že „Co je pro jednoho zlo, je pro druhého dobro“ není pravdivá. U takových zdánlivých pravd je dobré vždy uvést konkrétní případ, kdy by to mělo platit...

Na otázku, zda by bylo by na světě zlo, kdyby lidé věděli o karmě, odpovídám: Nebylo by zla ze strany obyčejných lidí. Ostatní zlo by na světě bylo. Např. živelné katastrofy...

zmp

Píšete: **Teze, že „Co je pro jednoho zlo, je pro druhého dobro“ není pravdivá. U takových zdánlivých pravd je dobré vždy uvést konkrétní případ, kdy by to mělo platit...**

Tak např.: Jdu po ulici a najdu stovku. Pro mne je to dobro, dobré. Pro toho, kdo stovku ztratil je to zlo, zlé.

Nebo: Porouchá se mi auto. Pro mne je to zlo, pro opraváře aut dobro....vydělá si.

Nechápu, co máte proti tomu, že vše na světě se řídí pravidlem...něco za něco....co na jedné straně ubude, to na druhé přibude.

Taková krize. Pro řadové lidi je to pohroma, zlo, finanční ztráta. Pro bankéře je to zlatý důl, dobro, finanční zisk.

Ve svém předchozím příspěvku jste napsal:

„Bylo by na světě zlo, když by lidé věděli o karmě? Člověk, který ví, že musí vrátit to, co ukradne, bude krást? Bude dělat zlo? Asi sotva. Jestli někdo v tomto životě ukradne, vytuneluje miliardy, tak to se nedá vrátit v jednom životě. Zadluží se tak na mnoho životů...“

Nyní píšete:

a/ „Tak např. Jdu po ulici a najdu stovku. Pro mne je to dobro...“

b/ „Taková krize. Pro bankéře je to zlatý důl, dobro...“

Krádež, kterou v jednom příspěvku nazýváte „zlem“, v druhém příspěvku nazýváte dobrem (krádež nálzece stovky, krádež bankéře skrze krizi).

A protože je obojí krádež karmickým dluhem, sám na sobě dokazujete, že jedna věc je o karmě vědět a jiná věc je podle svého vědění se zařídit. Nebo snad chcete tvrdit, že dluh je dobro?...

Příklad s autem je neadekvátní. Dejme tomu, že si porouchané auto opravíte sám. Pak je to pro vás současně zlo (ztráta z poruchy) i dobro (zisk za opravu), což podle vás znamená, že:

zlo = dobro???

Trváte na tom?

Neadekvátní je také váš závěr: „co na jedné straně ubude, to na druhé přibude.“

Musíte-li zaplatit opraváři za to, že uvedl vaše porouchané auto do původního stavu, kde vám co přibylo?

A je-li mzda za opravu pro opraváře to, co mu přibylo, kde mu co ubylo?

Chcete-li tezi, že „Co je pro jednoho zlo, je pro druhého dobro“, doložit příkladem, musíte se víc snažit. Zatím se vám to nepovedlo.

zmp

Přečetl jsem si několik příspěvků a odpovědí na téma "Zlo" amůj názor je následující:

1. V případě poruchy automobilu je skutečností, že utombil jepotřeba nechat opravit nebo sám si ho opravit. Veškeré úvahy o tom, co je v tomto příadě docela zlo a dobro mi připadají jako zbytečné "mudrování".Nebo snad nechámstát auto do konce svého života neopravené?

2. Domnívám se, že lidé jsou schopni páchat zlo, i když vědí o karmě. Vycházím z toho, že v mnoha státech v současné době existuje za jisté spáchané skutky (spáchané zlo) trest smrti a přesto lidé ty skutky páchají, i když o následném trestu dobře vědí. Domnívám se, že samo vědomí trestu není schopno zabránit člověkovi páchat zlo.

3. Co se týče ztracené analezené stokoruny, myslím si, že tak jako je ztráta uvedené bankovky pro postiženého zlá, tak i nález je zlo způsobené nálezcem, protože dobře ví, že bankovka není jeho a někomu bude chybět (v tomto souhlasím se zmp).

I když bylo konstatováno, že nález je jen další zlo, chtěl bych upozornit nadalší teoretickou možnost, která může nastat - a sice: Nálezce nalezenou stokorunu bezúčelně propije nebo např. za ni nakrmí tři hladovějící lidi, které tím zachrání. Je v tomto případě zlo menší nebo přijatelné, nebo je míra dobra, které ten člověk způsobil, tím že lidi nakrmil - větší, než míra zla, kterou způsobil tím, že si nechal bankovku, která mu nepatří?

A ještě je např. možnost, že nalezenou bankovku vrátí na nějaký úřad, kde se může stát, že příslušný úředník si uvedenou bankovku ponechá, nebo ji zase ztratí a někdo ji zase nalezne....atd.

4. Je samozřejmé a v pořádku, že pokud např. zabiji člověka, budu potrestán (ať již současnou spravedlností nebo karmicky), protože to je podle mne jednoznačně zlo. Pokud ovšem vybuchne např. sopka, tedy nastane živelná pohroma je zabito např. milion lidí, je to prokazatelně obrovské zlo, jak již bylo uvedeno v předchozích diskusích, ale kdo toto zlo způsobil a jak bude potrestán? Nebo je nutné trestat jen "malé" zlo a nad "velkým" zlem jen pokrčit rameny, se slovy, že to je holt živelná pohroma?

Závěr: Je to velmi stručné a vůbecne sofistikované vyjádření mého názoru na zlo, ale naprosto souhlasím se zmp, že zlo neexistuje podle mne, jsou to pouze mé názory na existenci zla.

1. Chceme-li realitu poznávat pravdivě, pak musíme správně usuzovat (na základě uvažování o vnímaném) o všech projevech reality bez výjimky. Na mapě pravdivého poznání nesmíme nechávat žádná bílá místa. Tzn., že ani „mudrování“ o dobru a zlu v případě porouchaného auta není zbytečné. Je třeba si i v případě takové „prkotiny“ udělat jednou pro vždy jasno a teprve potom již dál nemusíme o této věci „mudrovat“...

2. Víme-li, že vědomí možného trestu člověku páchat zlo nezabrání, pak se musíme ptát:

Proč nezabrání?

Odpověď zní: Protože tzv. „trest“ nemá nic společného s dobrem, ve smyslu protiváhy spáchaného zla. Domyslíme-li věc důsledně, nahlédneme, že trest je výmysl lidí, kteří nemají nejmenší ponětí o rozsahu a souvislostech spáchaného zla a jejich „trest“ je tedy vždy neadekvátní. Trest je v podstatě svévolným zlem ze strany toho, kdo má nad provinilcem moc. Zatím jen karma má o zlém konání dokonalý přehled. Ta však není o trestání, ale o splácení dluhů, tj. o náhradě způsobené škody.

Úvahy zločince jsou vždy ryzí kalkulace. Na jedné straně hodnotí možný zisk, na druhé straně možná rizika (ztráty). Převažuje-li zisk nad ztrátami (nehrozí dopadení, míra zisku převažuje míru trestu atp.), je zločin výhodný, a to tím spíše, je-li zločinec např. výborný běžec.

Víme-li, že ukradenou stovku budeme muset vrátit i s úroky, pak ji určitě neukradneme.

To znamená, že vědění o karmě zlu spolehlivě brání.

Protože však „zlo na svět musí přijít“, převládá dnes (zejména u zločinců) nevědění o karmě. Jejich filosofí je „po mě potopa!“...

3. V případě, že zloděj (nálezce) za nalezenou stokorunu nakrmí hladovějící, se musíme ptát: Kdo vlastně ty hladovějící nakrmil? Zloděj (nálezce) nebo okradený?

Ať nálezce okradeného zná či nikoliv, spáchá nasycením hladových dobro na jeho účet. Nakrmení jsou sice karmicky zadluženi u nálezce, nálezce je však karmicky zadlužen u okradeného.

4. Pokud je vrah potrestán současnou spravedlností (karma nezná trest ale náhradu škody), pak to není v pořádku, protože justiční soud není nikdy s to spravedlivě vyměřit míru způsobené škody, a jeho tresty tak způsobenou škodu nemohou poškozeným (zabitému i jeho příbuzným a přátelům) nahradit (v plné míře nebo vůbec). Spravedlivě to vyřeší opět jen karma.

Karma řeší také případy živelných pohrom. Opět tu nebude nikdo karmicky potrestán, poškozeným se však dostane karmické náhrady škody. Neexistují totiž jen živelné ztráty, ale také živelné nálezy...

zmp

Opravdu mne nyní nenapadá jiný - tedy žádný - příklad v oblasti sociálních vztahů, kde by platilo: „co na jedné straně ubude, to na druhé přibude“, nebo „Co je pro jednoho zlo, je pro druhého dobro“.

Jestli vůbec něco takového existuje.

Přesto si myslím, že alespoň ve fyzice to platit musí. Je to jinými slovy zákon zachování hmoty a energie.

Příklad? Mám dvě spojené nádoby, jedna je plná a druhá prázdná. Když otevřu spojovací ventil, tak voda, která odteče z jedné plné nádoby se objeví ve druhé prázdné.

Toto mi snad nevyvrátíte. Uznávám, že zde na nádoby asi nelze uplatnit hledisko, zda je to dobré či zlé. Proč tady nelze uplatnit hledisko dobra a zla? To lze jen ve vztahu k člověku? To se netýká věcí?

A přesto mě stále provokuje myšlenka: že by skutečně neexistoval případ, že zlo na jedné straně je dobro na druhé?

A což třeba výchova dětí? Např. takový rodičovský výchovný trest, pohlavek (což snad evidentně je zlo) na straně jedné se promění (tedy může se proměnit) v dobro. Sice rodič siu dělal karmu zlou, ublížil, ale dítěti se teoreticky může rozsvítit v hlavě a může změnit např. nějaký mylný postoj.

Vím, že Standa my nyní může (možná oprávněně) říci, že tady řeším nesmysly a beru čas všem přítomným a mohli bychom čas využít plodněji.

Jenže mne otázka zla a dobra zajímá. A připadá mi, že tady je ještě něco skryto, co nám běžně nějak v životě uniká.

Jako s tím, že co je na jedné straně zlo je na druhé dobro... pomalu o tom začínám pochybovat...

A mám ještě jednu otázku: z předchozích myšlenek mi vyplývá, že když zločinec něco udělá, tak jedině oprávněný, kdo jej může potrestat - je postižený, okradený. Jinak se např. soudce, bachaři aj....vlastně karmicky těžce zadlužují do příštích životů (a to právě se zadlužují u toho zločince). Oni s tím případem nic nemají. Jim zločinec nic neudělal.

Je to tak?

Ale v tom případě jsou lidé v justici krutě vtažení do ubližování jiným lidem. A budou za to těžce pykat.

V TSO tomu bude jinak? I tam přece je soudce někdo jiný, než okradený. Tedy i tam se bude soudce zadlužovat u zločince, nebo ne?I

Vím, že některým to vše může být jasné, vím, že to tady možná rozpitvávám, a všechny přítomné tím mohu už zlobit, ale já se s takovýmto přístupem k problému viny a trestu ještě nesetkal a tak to chci pochopit, alespoň trochu. Děkuji za pochopení a strpění, že tu možná mlátím prázdnou slámu.

Vím, že s běžnou logikou tady s Vámi moc slávy nenadělám, ale dnes mne ještě něco napadlo, mám tu pro Vás bonbónek….mám nachystané eso…jenže nyní zase nevím, jestli s tím prorazím, když Vy nám tu tvrdíte, že spojené nádoby jsou vlastně jedna nádoba.

1.To moje eso se týká klasické páky. Na jedné straně páky se přece její rameno zvedá, na druhé klesá.

Předpokládám, že tím je naplněn postulát: „co na jedné straně ubude, to na druhé přibude“. O kolik se zvedne jedna strana, o tolik klesne druhá. Míra poklesu se rovná míře výstupu.

Dle Vaší logiky předpokládám, že mi budete tvrdit, že dvě ramena páky nejsou dvě protikladné části, ale je to vlastně jen jeden klacek… takže tím končím…. Ačkoli se mi jeví, že mám pravdu já. Jenže to byste pak musel vzít zpět to, co jste tvrdil….o čemž silně pochybuji....

2. Ohledně zla a dobra hovoříte:

- je-li účel dobrý, jsou všechny prostředky k němu vedoucí dobré, ať se nám zdají být na první pohled (bez znalosti účelu) jakékoliv.

- je-li účel zlý, jsou všechny prostředky k němu vedoucí zlé... atd.

Jenže tady jste přeskočil kritérium zla a dobra už samotného účelu.

Spojujete dvě věci: účel a kategorii zlo,i dobro

Dát něčemu či někomu účel je schopnost či vlastnost patrně jen člověka (i když i opice např. užívají klacku či kameny k něčemu účelnému)

Jaký je dobrý účel? Co my o tom můžeme vědět, co je dobré či zlé?

Kdo Vás opravňuje tvrdit, co je zlý či dobrý účel? Ale co je zlo a dobro samo o sobě?

Uvědomuji si nyní ale sílu pokroku ve svém myšlenkovém světě. Ještě před několika dny či hodinami jsem tvrdil, že to, co je pro jednoho dobro, je pro druhého zlo…, co je na jedné straně dobré, je na straně druhé zlé…co na jedné straně přibude, to jinde ubude….

Nyní toto už neříkám.

Navíc mne šokujete tím, že tvrdíte, že zákon zachování energie je nesmysl. Je nesmysl tvrzení: Kolik energie do něčeho vložím, tolik energie z toho nějak vyproudí….?

Vnímám to tak, že všechny tyto problematiky se týkají v principu něčeho stejného, že tu jde o nějakou jednu věc o nějaký jeden princip.

Takže jinak. Platí tedy: Co je pro jednoho zlo (dobro), je i pro druhého zlo (dobro)?

Platí tedy: Co přibude (ubude) na jedné straně, tak to přibude (ubude) i na druhé?

Tedy jako by zde nebyl rozpor.

Jak to ale dát do souvislosti s tím zákonem o zachování energie, že naráz neplatí: Kolik energie do něčeho vložím, tolik energie z toho nějak vyproudí….?

Nyní mne napadá to, že když já dosud tvrdil: „Kolik toho na jedné straně ubude, tolik toho na druhé straně přibude“ (co je na jedné straně zlo, je na druhé straně dobro), tak já vlastně tvrdil že:

ubude = přibude

zlo = dobro.

A to není samozřejmě pravda.

Ale já tvrdil, že nerovnice je rovnice. Že se to rovná. Vy mne naopak vyvádíte z mého omylu, z mého mylného tvrzení…. Dosud mne tepete za to, že mylně tvrdím, že se levá strana rovnice rovná pravé. Já tvrdil, že nerovnice je rovnice. Ahááá.

Takže, aby se levá strana rovnice rovnala pravé: Musí být:

ubude = ubude

přibude = přibude

zlo = zlo

dobro = dobro

Jestli je toto nyní správně, potom ale nechápu zase rozpor, že zákon zachování energie je nesmysl.

Tvrdíte-li, že zákon zachování energie je nesmysl, pak mám chybu v předchozí úvaze, nebo popíráte následující:

Kolik energie do procesu vložím (vstoupí) na jedné straně = tolik energie na druhé straně z procesu získám (vystoupí)

Chápu, že mi tu nesedí to, že rovnicí nazývám následující stav:

Vložím (vstoupí) = získám (vystoupí)

Oni (vědci) tvrdí:

Vynaložím (1)= získám (1)

Vy tvrdíte:

Množství vynaložené energie na jedné straně =/= (se nerovná) množství vynaložené energie na druhé straně

Vy tvrdíte:

Vynaložím (1)= získám (2)

Všem se opět omlouvám za rozsáhlejší příspěvek, ale mně to nedá pokoj….mám tu stále rozpor a nevím si s tím rady….

(odbíhám tím zdánlivě od diskuse o karmě, ale věřím, že se k ní obloukem vrátíme, protože k tomu mám několik zásadních připomínek)

Povědomí o karmě lidi neuchrání před konáním zla, jak vědomého, tak nevědomého. Bylo nám přiřknuto vývojově a ještě dlouho potrvá, než bude lidstvo z vlastní vůle schopno ho samo vykořenit.

Určité části lidstva se to nepodaří a tak bude z vývoje vyjmuto.

Někdy je zapotřebí dlouhá řada životů, aby člověk charakterově postoupil o malý krůček výš a zlo v životě je nátlakovým prostředkem, neboť v pohodě žijící člověk nemá důvod se jakkoliv měnit.

Někdy si říkáme; já žiju dobře, skromně, nikomu neubližuju, tak proč mám trpět jako ostatní?

Tady nastupuje celková karma lidsta, za kterou jsme všichni, jako lidstvo spoluzodpovědni a tak si poneseme i následky.

V dnešní situaci sociálně slabších jedinců s minimální mzdou jsme plni odhodlání ke změnám, tak jak je nastiňuje TSO.

Ale stačí, aby se život přehoupl do dalšího, člověk se narodí do finančně zajištěné rodiny, dostane se mu dobrého vzdělání, oplývá talenty a záleží na tom, kolik odhodlání pro sociální spravedlnost mu zůstalo z předchozího života, aby ho mohl uplatňovat ve prospěch lidstva, a aby se neukolébal v pohodlném životě.

Někdy je život v blahobytu a dostatku mj. potřebný pro vývoj jedince, není to ani trest, ani odměna.

Karma je značně složitá záležitost a běžný člověk nemůže pochopit spletitost jejích cest.

Nabízí se, jak z těhle deprimujících sdělení naléz pomoc a útěch? Jak žít? Co dělat?

Jediná cesta je cesta zduchovění; navrátit se zpátky k vedení duchovními bytostmi, které tu jsou a které nám pomohou překonávat těžkosti, co nás čekají.

Naopak, cesta směrem k materialismu bez ducha a podřízení se mamonu, (Mamonu), je cestou do zkázy.

Protože něco z toho, co pravíte o karmě je obsaženo v odpovědi Standovi a to v čem máte pravdu nemá smysl omýlat, soustřeďme se tu jen na zbytek toho, v čem pravdu nemáte:

Pravíte: život v blahobytu není ani trest, ani odměna.

Odpovídáme: blahobyt představuje vyrovnání pozitivní karmy (karmy věřitele)...

Pravíte: Karma je značně složitá záležitost...

Odpovídáme: Složitá bývá karma konkrétních osob. V principu je karma jednoduchá (úvěr a dluh).

Pravíte: ...běžný člověk nemůže pochopit spletitost jejích cest (cest karmy).

Odpovídáme: Karmu a její cesty může pochopit každý, má-li k tomu potřebné odhodlání, potřebný nástroj (zdravý rozum) a umí-li toho správně používat (uvažovat)...

Pravíte: Jediná cesta je cesta zduchovnění; navrátit se zpátky k vedení duchovními bytostmi, které tu jsou a které nám pomohou překonávat těžkosti, co nás čekají.

Odpovídáme: Tak jako se správně vedené děti jednou osamostatní, tak ani správně duchovně vedený člověk nezůstává duchovním bytostem věčně na krku, ale uschopňuje se k tomu, aby svůj osud vzal plně do svých vlastních rukou. Tomu se říká duchovní svoboda.

zmp

Pravíte: ...blahobyt představuje vyrovnání pozitivní karmy..., to mi nějak nesedí v případě velké většiny poživatelů blahobytu-je zde vidět značný nesoulad v charakterových vlastnostech a chtivost blahobyt si za každou cenu udržet; to by znamenalo, že pokud pro ně nastalo vyrovnání karmy, příští život je karmicky vrátí zpátky.

Pravíte: ...v principu je karma jednoduchá..., souhlasím, v principu ano, jinak je její pochopení těžké.

Pravíte...tak ani správně duchovně vedený člověk nezůstává duchovním bytostem věčně na krku...

Obávám se, že ještě dlouho se bez jejich pomoci neobejdeme, nehledě na to, že velká většina lidí nemá o duchovním vedení ani ponětí, naštěstí je to řízeno bez jejich vědomí. Duchovně svobodný člověk, který třímá svůj osud pevně v rukou bez pomoci nadsmyslových bytostí je hudba sfér daleké budoucnosti.

Ten kdo svůj blahobyt využívá sobecky, ten ze své pozitivní karmy nic nevytěží a vrátí se do nulového stavu bez blahobytu. Pokud svůj blahobyt stupňuje na úkor jiných, např. vykořisťováním či jiným zločinem, vrátí se do mínusového stavu, v jakém jsou nyní ti, které poškozuje...

V případě duchovních bytostí je třeba rozlišovat jejich pomoc od jejich vedení.

Pomoc (oběť) můžeme přirovnat k Mistrově škole a dílně, v nichž Mistr své žáky učí řemeslu.

Vedení (výchovu) můžeme přirovnat k Mistrově odměňování přičinlivých a tepání nepoučitelných učedníků...

V daný čas musí všichni učni (dobří i špatní) absolvovat učňovskou zkoušku. Kdo obstojí je odměněn a stává se svobodným tovaryšem. Kdo neobstojí je rovněž odměněn (výpraskem) a zůstává nesvobodným učedníkem (odtud rčení: „učedník mučedník“).

V období učňovské zkoušky využívají učedníci stále téže pomoci Mistra (školy a dílny), nejsou však po ten čas Mistrem vedeni (musí si poradit sami). V takovém období se právě nacházíme...

To, že učedník svého Mistra ignoruje (neví nebo nechce o něm vědět), to ho z Mistrova vedení nejen nevymaní, ale velmi mu to ztěžuje učení, neboť se tím stává chronicky nepoučitelným (nedělá to, co po něm Mistr chce). Mistrovo neviditelné řízení má pak převážně charakter výprasku...

Duchovně svobodný člověk, který třímá svůj osud pevně v rukou, bez pomoci nadsmyslových bytostí, je hudba sfér daleké budoucnosti pro drtivou většinu lidí. Ne však pro všechny...

zmp

Sledoval jsem v TV diskusní pořad o tzv. přímé demokracii (volba prezidenta, hejtmanů aj. formou referenda, odvolatelnost politiků atp.). Průběh diskuse mne ani tak nezaujal, jako následující slova moderátora: Přímá demokracie je nesmysl, protože jak známo, Češi jsou kverulanti a odvolávání politiků by nebralo konce.
Otázka: Jsme skutečně kverulanti?

Moderátor řekl: "Přímá demokracie je nesmysl, protože jak známo, Češi jsou kverulanti a odvolávání politiků by nebralo konce."

Pravdou je, že: "Přímá demokracie je nesmysl..."

Pravdou je, že: "...odvolávání politiků by nebralo konce."

Pravdou je možná, že: "... Češi jsou kverulanti..."

Pravdou však není: "...protože... Češi jsou kverulanti..."

Příčinou neustálého odvolávání politiků by nebylo kverulantství českých voličů, ale chorobná úplatnost volených zástupců lidu, protože příležitost dělá zloděje. Jak chtějí voliči v tzv. „přímé demokracii“ poznat, kdo je tak morálně zdatný, že příležitosti nevyužije? A i kdyby se taková výjimka našla, tak ti ostatní, kterým by překážel ve využívání příležitosti, ho budou ve sdělovacích prostředcích tak skandalizovat, že ho jeho voliči s hanbou odvolají jako prvního.

Není jistější zavést takový sociální systém, který jakékoliv příležitosti ke zneužívání moci vylučuje?

zmp

Historie nám vypráví o povstání římských otroků vedených Spartakem.
Přestože si Spartakus vedl velice úspěšně (porážel římské legie), takže mohl se svojí armádou otroků (včetně žen a dětí) projít celým Apeninským poloostrovem tam a zpátky (od Alp až po Kalábrii), přesto byl nakonec poražen a umučen.
Ptám se: Proč neopustil Itálii, nepřekročil Alpy a nezaložil někde se svými lidmi nezávislou kolonii?
Není v jeho chování patrná naprostá bezradnost, co si počít s nabytou svobodou?
Nejedná se tu o naprosto bezradného hrdinu? K čemu je bezradné hrdinství dobré?
Může bezradný Spartakus nějak oslovit současné sociální vření ve světě?

Bezradný Spartakus nás může poučit, že se v dané oblasti za 2ooo let v podstatě nic nezměnilo. I dnešní Spartakové vycházejí do ulic, hlomozí, pískají a dávají najevo své "takhle ne!". Postupně se tímto způsobem dostává do varu celá Evropa a severní Amerika, takže se dokonce mluví o světové revoluci. Dejme tomu, že tato revoluce zvítězí. A co dál? Naší milí revolucionáři bojují za své "takhle ne!", ale nevědí vlastně "jak ano!"

Nahradit volené zástupce lidu jinými zástupci lidu, s tím, že tamti byli darebáci zatímco tito jsou dobráci je stejně chytré jako nahradit špinavou Ježibabu jinou Ježibabou v dosud nezašpiněných hadrech. Takový boj není bojem za změnu, ale bojem za nekonečné opakování téže tragi-komedie s možností výměny loutek. Jakoby by se loutky neměnily již nyní. Je to stále táž Spartakova bezradnost.

Jaký smysl má podstoupit bolestivý boj aniž by případné vítězství přineslo změnu k lepšímu? Ve Španělsku a jinde vycházejí lidé protestovat do ulic již po několik měsíců. A čeho tím dosáhli? Vůbec ničeho! Vychitralí paraziti se jim smějí z oken svých paláců a prostě čekají, kdy je to omrzí. Bude-li tlak ulice příliš silný, tak prostě odstoupí a pustí na svá místa jiné. Co se tím změní? Vůbec nic!

TSO představuje již několik let metodiku "jak ano!" Kolik revolucionářů, bezradně bojujících ve jménu "takle ne!" to vzalo alespoň na vědomí? Prakticky žádný. Prý je to utopie. Drží se tedy raději reality, se kterou nejsou a nemohou být spokojeni. TSO tak bude dál představovat jen možnou revoluci bez revolucionářů. Komu není rady, tomu není pomoci.

zmp

Jak TSO zabrání etnickým nebo rasovým konfliktům? Jak řeší TSO náboženské, sociální konflikty? Mohou takové nepokoje ohrozit TSO? 2R9R

Metodika TSO je preventivním opatřením proti veškerým sociálním konfliktům, ať už etnickým, rasovým, náboženským, třídním aj. Takové konflikty jsou přesto i v rámci TSO možné, nikdy však v kolektivním či masovém měřídku, ale jen v měřítku individuálním. Řeší se pak jako každé jiné poškození člověka člověkem (občanský soud, náhrada škody a ztráta občanských práv).

V TSO je sotva možné, aby rasový, etnický, náboženský či jiný fanatik získal občanské právo a s ním i možnost někoho ohrozit. Pokud ho přece získá, zase o něj přijde, jakmile své sklony projeví na cizí úkor. Nezíská-li ho, či ztratí-li ho, nemůže prakticky nikomu nijak škodit (je celoživotně pod dozorem občanského poručníka).

Otázka, zda mohou sociální nepokoje ohrozit TSO je téhož rázu, jako otázka, zda může divočák ohrozit nabitou kulovnici v rukou myslivce. Teoreticky je všechno možné. Prakticky je to pro divočáka velmi nesnadné a pokud se mu to přece podaří, čeká ho v TSO neodvratně "poručníkova klec" a povinnost nahradit způsobenou škodu.

zmp

Pamatuji doby, kdy se říkalo: Pane Novák, pane Zatloukal....

Najednou se však říká, že mluvnicky a česky správně je: Pane Nováku, pane Zatloukale...

Co je tedy správně?

Dosud to tak fungovalo, a naráz změna.

Ale když ten nový způsob se mi nějak nelíbí - je mi to nepříjemné, jako když by do mne někdo rýpl klackem, nebo mne píchl pod žebro....

Učený dav (termín Josefa Dobrovského) nespí, ale chce neustále vykazovat nějakou činnost, aby sám sobě i jiným nějak dokazoval svou "odbornost". Naši akademičtí "odborníci" na jazyk český nerozlišují (resp. nechtějí rozlišovat) v pátém pádu tykání, vykání a onikání. Problém je pouze v tom, že v pátém pádu splývá vykání s tykáním:

V 5. pádu tedy voláme (oslovujeme):

A/ tykáním: "TY Zatloukale!" nebo: "TY pane Zatloukale!"

B/ vykáním: "VY Zatloukale!" nebo: "VY pane Zatloukale!"

C/ onikáme: "ONI Zatloukal!" nebo: "ONI pene Zatloukal!"

Protože v 5. pádu tykání vykání s tykáním (A = B) dali tu naši předkové přednost onikání (C). Komu totiž někomu dovolujeme, aby nám tykal, pak nás neoslovuje přímením (Zatloukale), ale jménem (Franto). Komu nedovolujeme tykání, ten nás musí v 5. pádu oslovovat namísto vykáním, onikáním (pane Zatlokal, pane Novák atp.). Pokud to naši "odborníci" nechápou, budeme jim muset tykat "TY burane!" Na žádný způsob je však nemusíme v jejich nejapnostech napodobovat. Otázkou je, co udělat pro to, aby nás nikdo v 5. pádě nerýpal do žeber drzým tykáním (Zatloukale, pane Zatloukale atp.)...

zmp

Nelíbí se mi tzv. hranolková daň (že by si lidé měli platit u tučnějších výrobků vyšší cenu). Někdo jí hodně a je hubený, jiný jí normálně a je z toho tlustší. S takovou bychom mohli za chvíli platit např. daň z velikosti, protože větší lidé mají přece větší potřebu jídla, potřebují více látky pro své šaty, potřebují větší boty, větší nábytek, větší auto....tedy to vše zatěžuje životní prostředí..... co na to TSO?

naše metodika TSO nezná vůbec žádné daně, ani žádné parazity daně vymáhající.

zmp

Před pár dny došlo za účasti nejvyšších představitelů k odhalení památníku, sochy Wilsona v Praze. Prý k oslavě jeho veledíla a na symbol sdílení společných hodnot s USA.

Mám dotaz, zda právě Wilson je ten, kdo si pomník u nás zaslouží. Jaké jsou to ty sdílené hodnoty s USA?

Pokud vím, jeho dotkrina o sebeurčení národů přece stála desítky, spíše stovky milionů životů lidí po celém světě. Myslím si, že všechny oběti nacismu, komunismu a holokaustu dohromady zdaleka nedosahují počtu obětí Wilsonovy doktríny o sebeurčení národů Pletu se? Možná nerozumím správně dějinám....

Normálnímu člověku ani nenapadne stavět někomu pomník. Také proč. On nestuduje ničí zásluhy, ale chce žít jemu obvyklým a tedy "normálním" životem. Pokud mu v tom někdo brání, nemá ho rád. Pokud mu to někdo umožňuje, má to za samozřejmé.

Kdo tedy vymýšlí pomníky? Vždy nějací spřísahanci a jejich ideologové.

Monument Petra Velikého v Karlových Varech může symbolizovat dobytí Čech z Východu, skrze okno, které druhy do Evropy "prorubal" Petr Veliký.

Monument W. Wilsona v Praze může symbolizovat dobytí Čech ze Západu, skrze okno, které druhy do Evropy "prorubal" Wilson.

Car Petr i prezident Wilson byli intelektuálové západního typu, kteří svým národům nejen nijak neprospěli, ale naopak se zasloužili na jeho trvalém drancování tzv. elitami.

Petrovo "rubání" více méně každý zná.

Wilsonovo "rubání" popisujeme v ekonomických pilířích totality.

V podstatě jde o bojovníka zdánlivě na dvou frontách.

- na frontě globální totality, prostřednictvím celosvětového nadnárodního bankéře (uzákonění FED)

- na frontě národní totality, prostřednictvím vyhlášení "práva na sebeurčení národů" na konci První světové války, což mělo za následek rozpad Rakousko-Uherska a vůbec postupně velmi rychlý zánik evropských monarchií, tedy "monarchů", jinými slovy národních bankéřů.

Celoživotní "monarcha" je národním bankéřem odjinud neúplatným, neboť finance ovládaného národa jsou tak jak tak jeho. Naproti tomu demokraticky na čas zvolený "monarcha" je národním bankéřem úplatným, neboť finance ovládaného národa mu nepatří a musí z nich skládat účty. Je tedy zainteresován na jakémkoliv spiknutí, které mu umožní, něco z národního finančního koláče ukousnout pro sebe (např. formou úplatku).

To znamená, že bez ohledu na to, zda národy dají přednost národnímu či nadnárodnímu bankéři, vždy ostrouhají, neboť tak či tak si zvolili "taškáře".

Podíváme-li se z tohoto pohledu, kdo stál u podstavce pražské sochy W. Wilsona při jejím odhalování, nahlédneme, že tu stáli bojovníci na obou frontách (národní i nadnárodní), vřele si vzájemně tiskli ruce a nadšeně tleskali sobě i svému protivníkovi, neboť oni mají zásluhy právě na obou frontách. To jen my, ubozí občané a hospodáři si musíme vybrat, za koho položit život jako vojáci, pro koho pracovat jako otroci a na koho nadávat jako na nepřítele a příčinu našeho údělu.

zmp