Burzovní trhy, burzovní spekulanti a tedy i novináři zaznamenávají nový fenomén, a to, že burzy se nyní neřídí principem nabídky a poptávky, cena zboží a peněz je především, nebo již zcela závislá od stavu politiky, od politických prohlášení a politického harašení.

Burzy a jejich rozhodnutí o cenách se již prý zcela odtrhly, emancipovaly od skutečnosti. Žijí si svým vlastním virtuálním životem, který však drtí ten skutečný. Dříve také určitě burzy nereflektovaly vždy skutečný stav ekonomiky, nabídky a poptávky (již samo slovo burzovní spekulant vypovídá o morálním stavu takové instituce), ale burzy se alespoň tvářily, že respektují skutečnost. Nyní se již zcela otevřeně hovoří o naprosté libovolnosti při rozhodování o tom, jakou cenu bude mít nějaké zboží, energie, či měna některé země jako taková.

Čím se pak řídí burzy, jaký potom mají účel? Není to celosvětové zdražování následek burz, které parazitují na hospodářství? Tam se při převádění zboží z jedné strany planety na druhou ztrácí miliardy. Výrobky produkované dokonce místně jsou stále dražší, ale čínské výrobky, které zaplavují nejen Evropu, ale i Afriku, mají hodnotu v přepočtu jen několika korun, což nejsou ani výrobní náklady.

Tyto absurdity vytvářejí burzy.

Potom samozřejmě nic neplatí, padají veškeré poučky ekonomie, co se učí na vysokých školách. Všechno si to mohou vrazit do špic, včetně růstu hdp a volného trhu. Ačkoli platí - ty antisociální instinkty u těch lidí, kteří nás mají v rukách skrze ty burzy.

K debatě v TV o tom, jestli se naplnila očekávání lidí s vývojem od sametu 1989 pozval p. Václav Moravec ty samé skvělé lidi, kteří způsobili a nadále způsobují současnou krizi společnosti. Co dělá a dělala tato elita národa? Plivají a kopou kolem sebe. Co asi očekával, že by mu tato skvělá elita národa sdělila nového? Je to chytrý člověk. Co očekával? Odpovědí elity bylo a je házet špínu a vinu na druhé. Oni za nic nemohou. Oni to jen skvěle vedli. Takže to samo… Ti skvělí, kteří stáli u zrodu krachu a pomáhali tomu, nám nyní opět skvěle radí, co by se mělo dělat…

Stejně tak skvělý generální tajemník jakési skvělé Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Ángel Gurría chválí skvělé reformy ČR. Takže tady se už nepokrytě zdražuje skoro vše, a ejhle, ono je to vlastně výborné… Tak takový je - skvělý Ángel - schvaluje okrádání lidí v ČR.

Chválí okrádání na základě rady skvělých ratingových agentur, které obecně rovněž přiložily své polínko na oheň vzplanutí krize, když skvěle vytvářely podvody s hodnocením ekonomik jednotlivých států.

A jako moudro se dodá, že prý nakonec stejně odvisíme od okolních států…

Jinak řečeno: Takže je to stejně úplně jedno, jak jsme hodnoceni nějakými agenturami, jestli si skvěle utahujeme opasky nebo ne.

Tak si říkám, jestli jsem blázen já, nebo se zbláznil svět. Jednou větou se říká čehý, druhou hot. Blázinec. Zmatek.

Všichni tito černokněžníci a ježibaby si společně notují, že je sice blbě a bude i hůř, ale ty reformy - ty jsou tak skvělé, a ti politici - ti jsou skvělí, a co teprve ekonomové a bankéři, ó, jak ti jsou výborní. A jejich odborné instituce - hmmm - ty všemu požehnají. A je to skvělé. Nikdo za nic nemůže. Skvělo. Ono to samo. Skvělá budoucnost se samými skvělými lidmi. Skvělý rok 2012 nám všem skvěle pomůže. Ono to samo bude skvělé.

Skvěle.

Takže, přátelé, sejdeme se v pekle.

Jako reakci na názor, že v lidech je více dobra, než se nám zdá, bych chtěl ocitovat z knihy R. Steinera: Základní sociální požadavek naší doby ve změněné dobové situaci.

„…Říká-li se, že člověk je sociální bytostí – jak se to dnes stalo módou – je to nesmysl, neboť člověk je právě tak silně bytostí antisociální jako je bytostí sociální. Život sám činí člověka bytostí antisociální ….

Často slýcháme: Ideál státního soužití je demokracie. Dobře, předpokládejme tedy, že ideálem státního soužití je demokracie.

Ale kdyby se chtěla někde tato demokracie zavést, pak by to nutně vedlo v její poslední fázi k jejímu vlastnímu zrušení. Demokracie nutně usiluje o to, když jsou demokraté pohromadě, že stále chce jeden druhého přemoci, stále chce jeden mít pravdu vůči druhému. To je zcela samozřejmé. Ona usiluje o své vlastní zrušení. Zavedete-li tedy někde demokracii, můžete si to v myšlenkách krásně vymalovat, ale převedeno do skutečnosti, vede demokracie právě tak k opaku demokracie, jako se kyvadlo vychyluje na opačnou stranu. V životě to vůbec jinak nejde. Demokracie po nějakém čase vždy odumřou na svou vlastní demokratickou povahu. To jsou věci, které jsou nesmírně nutné k porozumění života….

Vidíte z těchto výkladů, že především, když se hovoří o sociální otázce, musíme se intimně zabývat bytostí člověka, a musíme tuto bytost člověka tak poznávat, abychom věděli, jak se v člověku realizují sociální a antisociální pudy…těmto věcem se musí věnovat pozornost, jinak současnost absolutně nepochopíme. Přesto všechno usiluje naše páté poatlantské období jistým způsobem k socializaci ….tyto věci nastanou: Buď budou lidé svolní k té námaze pomocí lidského rozumu, nebo když nebudou k té námaze svolní, pomocí kataklysmat, revolucemi. O tuto trojčlennost usiluje člověk v tomto pátém poatlantském období, tato trojčlennost musí přijít….Socializace se však může vztahovat jenom na zevní strukturu společnosti. Ta může ale v našem 5. poatlantském období spočívat jenom na jistém zkrocení myslícího vědomí, v jakémsi zkrocení antisociálních lidských instinktů. Musí tedy nastat jaksi pomocí sociální struktury zkrocení antisociálních instinktů v představách. To musí mít jakési protipůsobení, to musí být něčím přivedeno do rovnováhy….

….Seznamujeme-li se dnes s lidmi, potom pozorujeme, jak málo jsou tito lidé nakloněni zabývat se těmito věcmi. Prožili jsme poslední čtyři nebo čtyři a půl roku (1. Světovou válku). Milí přátelé. Mohli jsme vidět dobře smýšlející a docela chytré lidi stále znovu a znovu přicházet s jakýmisi programy pro budoucnost ve vnějším světě. Lidé vymýšlejí všechno možné, ale již a priori nejsou tyto věci ke spásnému ozdravení, nýbrž jsou buď nicotnými nebo k neštěstí lidí. Nicotnostmi, když se tím nikdo nezabývá, nebo zlem, když se tomu lidé věnují. Jen jedno si potřebujeme předsevzít: Seznámit se nejprve se skutečností…“

Souhlas se Sašou. Nemám pocit, že by se morálka lidí zlepšovala, jsme horší než zvířata. Ta v naprosté většině zabíjejí z hladu. Ne pro radost. Člověk je strašně často zlý tvor. Blbý, sobecký násilnický tupoun. Lidé (proč především muži) vyhlazují celé národy. Proč člověk má potřebu ubližovat druhému člověku? Jak to, že není soucit silnější než touha vraždit, dominovat,panovat? Současný stav světa jen zrcadlí zevně to, co je v našem nitru. Dělá to člověk, nebo skrze něj nějaký démon? Proč by se pak říkalo, že to je nelidské, co si lidé dělají?

Většina lidí pozoruje v současnosti zesílení sil smrti v zevním světě a zesílení sil zla v nitru lidské duše a není to jenom zdání vzhledem k rozšíření informačních zdrojů.

K pochopení důvodů by nám mohlo pomoci POZNÁNÍ ze zdrojů esoterního křesťanství. V naší době je jeho hlavním reprezentantem antroposofie, neboli duchovní věda, uvedená v život R. Steinerem, jehož knížky jsou dostupné zejména v prodejnách duchovní literatury.

Základními myšlenkami antroposofické nauky jsou "reinkarnace a karma".

Myslím, že dokud lidé nepřijmou tyto a další pojmy do svého života, zejména povědomí o duchovním světě a nebudou z nich čerpat posilu, dotud strach bude nástrojem mocných tohoto světa.

Negativní myšlení současnosti se projevuje skrze ducha, který tu vládne a kterého bychom mohli nazvat duchem pouhého života ve smyslovosti a odtrženosti od duchovního bytí. Následkem toho je člověk přesvědčen, že pochází ze zvířete a pod vlivem "vědeckého" materialismu se mu také svým chováním začne podobat.

Jakým způsobem čelit katastrofám a sociálním otřesům? "...jen trojčlenný sociální řád bude s to vyvést lidstvo ze všeobsáhlé krize, v níž hrozí lidstvu ocitnout se vlivem současné politiky tajných lóží." (R.S.).

Sočasně s tím je třeba vyvinout princip vůle, jehož základ bude tvořit plné uznání individuální svobody a nedotknutelnosti vůle druhého, jako něčeho nejposvátnějšího každé lidské bytosti.

"Ve správně nastavených pravidlech se i potenciální darebák chová jako spořádaný občan." Kant

A naopak. Proto dnešní dobu nevidím tak katastroficky. Je sice zle. Ale možná lidé nejsou až tak ubátí a patrně nejsou až tak zlí. Věřím tomu, že v lidech je více dobra, než jak se nyní může zdát, když se všude okolo nás stále pokrytecky i slabomyslně lže, bez studu a svědomí krade a vraždí.

Jen je nutno vytvořit někde na Zemi to místečko, kde by se mohl uskutečnit trojčelnný sociální řád. Snad se to podaří. A pak se už vše změní a lidé budou ihned lepší. Není náhodou o tom ten obávaný i očekávaný rok 2012?

Závidím Leně její optimizmus. Přestože se „všude okolo nás stále pokrytecky i slabomyslně lže, bez studu a svědomí krade a vraždí“, přesto „dnešní dobu nevidí tak katastroficky“, přesto věří, že „lidé nejsou až tak ubátí a patrně nejsou až tak zlí“, že je „v lidech více dobra, než jak se nyní může zdát“.

Lena má pravdu, že „je nutno vytvořit někde na Zemi to místečko, kde by se mohl uskutečnit trojčlenný sociální řád“. Jenže nejsou lidi (viz odpověď Kristině). Je to tedy jen o lidech. Rok 2012 za nás nic neudělá. Proto ani Kantova "správně nastavená pravidla“ nejsou na pořadu dne.

Obávám se, že Lenin optimizmus nikoho k činu nevyburcuje. Vždyť ještě není tak zle. Bude-li zle, máme přece v záloze Blanické rytíře, mimozemské civilizace a jiné „spasitele“. Ani Bůh to tak dlouho nenechá. Takže se nemusíme o nic snažit. Stačí jen čekat, až dozraje čas a dobro v lidech (samozřejmě těch druhých) zvítězí.

zmp

Narůstání sil smrti je dáno ideologií materialismu. Narůstání sil zla v lidské duši je dáno ideologií egoismu.

Přesto táž většina, která to pozoruje, dál nakupuje plastové obaly, otrávené potraviny, hnojí chemicky, lže sobě i jiným atd. Tzn., že samotné pozorování tu nestačí. Materialistická a egoistická většina bude možná kritizovat ty druhé, sama však své smýšlení změnit nechce. Tak bude každý kritikem těch druhých a tím to také skončí.

Z menšiny, která např. kupuje duchovní literatur (RS aj.) většina uspokojí jen svou zvědavost. Pokud se menšina z této menšiny snaží o porozumění duchovním sdělením v této literatuře, tak jen v intencích materialismu a tedy také egoismu.

Po odečtení zmíněné většiny, menšiny a menšiny v menšině, nám zbude sotva pár jednotlivců, kteří na sobě duchovně pracují. Těch je tak málo, že jejich počet nestačí ani k založení obce, či hospodářské organizace TSO. O živoření valdorfských škol ani nemluvě.

Zkrátka, s lidským smýšlením (a proto také s utrpením) je to mnohem horší než nejhorší představy o něm. Namísto svobodomyslnosti převládá snění o „spravedlivém otrokáři“. Viz všechny ty výzvy ke změně daného neutěšeného stavu. Webové stránky všech těchto rádoby reformátorů (ve skutečnosti žonglérů s totalitní ideologií) jsou velmi hojně navštěvované (na rozdíl od webu TSO).

zmp

Jak se vyvíjí svět, tak se vyvíjí i chápání věcí, které byly donedávna považovány za samozřejmé, nebo naopak nemožné, ale zdá se mi, jako kdyby stále nebylo možné pochopit, že slušné chování, cit pro společnost apod. nejde uzákonit, zakotvit v jakýchkoli pravidlech, nařídit, nastolit apod. Do této oblasti „nechápání“ patří mj. i nově vznikající „kultura strachu“.

Jde o to, že lidé nejenom v našem státě jsou neustále masírování katastrofickými předpověďmi a vizemi nejbližší i vzdálenější budoucnosti např. o tom, že nebude „co do huby“, že bude přelidněná Země, většina lidí bude spávat pod mosty a nečeká nás nic jiného než samé války, sociální a finanční krize, kolapsy hospodářství, zdravotnictví, důchodových systémů, teroristické útoky a v podstatě samá beznaděj.

Tento strach je systematicky vytvářen ve všech sdělovacích prostředcích, v podstatě až na vyložené výjimky týkající se počasí a sportu neexistuje pozitivní sdělení.

Nabízí se nám tu dvojí vysvětlení motivu těch, kteří tuto atmosféru vytváří:

1.Neuvědomují si, čeho jsou lidé schopní, respektive, jaké může mít důsledky reakce nebo výsledek strachu, který přesáhne určitou mez.

2. Uvědomují si důsledky vyvolání paniky a strachu a nejde jim o nic jiného, než právě o tyto důsledky.

Já jsem přesvědčen o tom, že jednoznačně platí bod dvě, je to tedy o to větší zlo a proto by se tomu měli lidé zcela zásadně postavit.

Jaký je na to Váš názor?

Jsou lidé „mocní v pozadí“, kteří ideologii strachu vymýšlejí (bod 2) a jsou lidé „výkonní v popředí“, kteří jsou najímáni na její šíření (bod 1). Pokud se lidé vzbouří, odnesou to ti výkonní.

Ti mocní najmou nové vykonavatele a uvedou vzbouřence znovu do atmosféry strachu, protože bezradní vzbouřenci nepodniknou nic, co by ty v pozadí zbavilo moci...

zmp

Přemýšlím o tom, že obecně se dá říci: platí bod dva. Ale jak by všichni, kteří se podílejí na vytváření těchto akcí - teroristické akce, lži v tisku a v tv, vytváření atmosféry strachu z hladu, z nezaměstnanosti, z nemocí, krize - museli být propojeni, jak by jinak spolupracovali na těchto věcech? To nejde dělat sólově. Bylo by přece více informací, unikly by různé dopisy, zprávy, že to vše je koordinované. Nemám pravdu?

K čemu je strach využitelný? Určitě u většiny lidí vede strach k oslabení osobní statečnosti a následně k vzdání se svobody.

Víte jaký je rozdíl mezi kapitalismem a socialismem?

Za socialismu mohli krást, ne nějak moc, ale všichni,

Za kapitalismu může krást sice jen elita, ale zato moc.

Informací o koordinovaném postupu mocných v pozadí s těmi výkonnými, nastrčenými do popředí, je víc než dost.

Existují nejen přímé informace (dopisy, úniky informací, svědecké výpovědi zainteresovaných atp.), o některých byla také řeč v naší diskusi a některé citujeme v „Pilířích totality“ (viz metodika TSO). Jde jen o to, ověřit si tyto informace na realitě a pak je buď odmítnout jako nepravdivé, nebo přijmout jako pravdivé.

Existují také nepřímé informace, v podobě neblahé reality. Ty je třeba jen správně vyhodnotit. Nejzávažnější nepřímou informací je existence tzv. „státních dluhů“ (u FED), které naprosto logicky nemohou vzniknout jinak, než jako celosvětově koordinovaný podvod (viz např. „ekonomické pilíře totality“ v metodice TSO, na našem webu). Vyhodnotíme-li správně také moderní války, terorizmus, rasismus, multikulturalismus, trvale narůstající inflaci, krize atd., nebudeme moci o celosvětově koordinovaném zločinném spiknutí pochybovat. Neboť jak pravíte: To nejde dělat sólově...

zmp

K bodu 1: Nyní uznávám, že:

Rovnice = 1. na obou stranách je totéž

nebo 2. Na obou stranách je stejná míra téhož

Nerovnice = 1. Na obou stranách je něco jiného

nebo 2. Na obou stranách je různá míra téhož.

Dobro a zlo jsou skutečnosti, ale nejsou položitelné na hmotné váhy. Tedy zlo ani dobro nelze dát místo závaží.

Snad jde jen zvětšit míru zla či dobra. Ale tu nelze asi stanovit. Nejde říci: přidám zde dva dílky dobra….

Fyzické váhy tedy asi nelze vychýlit dobrem ani zlem (ani mírou dobra či zla)

K bodu 2: známe případy, kdy v USA zákon dovoluje dětem, že nemusí poslouchat rodiče. Mohou dokonce zažalovat rodiče za to, že jim dají výchovnou facku. Tam můžete rodič své dítě asi jen prosit či žádat, aby dodržovalo nebo uznalo jeho názor, radu, příkaz.

K bodu 3 nemám připomínek. Jen žasnu, co jste tady objevil. Ale mám dotaz: Jak to, že se nám všem ale zdá, že zákon o zachování hmotnosti (hmoty) a energie je v souladu s fyzikálními zákony? Tady sice prokazujete opak, přesto - dává to také možnost nějak prakticky využít to, co tvrdíte? To by se museli začít nějak vyrábět stroje či mechanismy páky, aby to tu bylo? Dosavadní stroje tedy nevyužívají páku, která tedy vytváří více energie na výstupu?

2. Je to něco příšerného, zakazuje-li zákon rodičům účinně vychovávat své děti, kterým umožňuje rodiče neposlouchat. Této možnosti však mohou využít jen děti školního věku, neboť zažalovat rodiče malé dítě nedokáže, není-li k tomu naváděno nějakou státní institucí (školou, sociálním pracovníkem či jiným státním zaměstnancem). Nejdůležitější část výchovy, kdy se rozhoduje o budoucím charakteru člověka spadá do prvních sedmi let. Co se tu promešká to se již sotva kdy napraví. Pokazit se však dá později i to. S tím kalkuluje zvrhlý totalitní zákon...

3. Zákonu o zachování hmotnosti (hmoty) a energie věříme, protože věříme všemu, co nám nakuká státní-akademické školství. V daném případě nás tu klame newtonovská fyzika a akademická matematika, zcela emancipovaná od reality. Podle jejího výkladu je násobení pouhou zkratkou pro sčítání (dvě řady x 10 vojáků = 20 vojáků)...

Páka je zcela běžně prakticky využívána. Neuvědomujeme si však, že s pákou máme každodenní zkušenost s přibýváním sil. Páka však není jediný mechanismus, který to dokáže. Jde jen o to, aby si to lidé uvědomili a hledali cesty, jak se energeticky emancipovat o těžce ztrátových, ekologicky ničivých a vyděračských centrálních zdrojů...

zmp

K bodu 1. Myslím si, že žádná z misek nepředstavuje zlo či dobro. Ale lze s miskami spojovat zlé i dobré činy. Jak jinak by potom mohl soudce vážit? Z rovnice vah také vyplývá, že: 1 miska = 1 miska (dobro = dobro, zlo = zlo, to je stav rovnováhy). V případě nerovnováhy zde přicházejí ty relativní opaky…. Přiznám se ale, že nerozumím tomu, - když je jedna miska vah dole a druhá nahoře, co je na dolní misce a co na té horní? Představují-li relativní opaky, potom co je na jedné a co na druhé misce vah? Na jedné je 1 dobro a na druhé 1 zlo?

1 = 1

Jde na vahách o rovnost míry a ne podstaty.

Nejsem si už jist, zda platí, že to co je na jedné straně dobro je na druhé zlo.

Když jsem chtěl demonstrovat tezi, že zlo na jedné straně je na druhé straně dobro,

tak jsem vlastně hledal nerovnici zlo =/= dobro.

Není to právě ten nerovnovážný stav vah?

K bodu 2 Přijímá-li dítě péči rodičů, vůbec nemusí přijímat jejich výchovu. Kolem sebe máme takových případů plno…popíráte tady realitu.

K bodu 3

Energie se neztrácí, jen se proměňuje v jinou. Ale v žádném případě jí nepřibývá. Popíráte tím fyziku. Známou fyziku.

Nevím, jak chcete prokázat, že neplatí zákon zachování hmoty a energie.

Můžete takovou věc zachytit na mechanismu vah?

1. Matematická rovnice a nerovnice je vlastně abstraktní mechanismus vah:

rovnice = váhy v rovnováze (dobro = dobro, zlo = zlo)

nerovnice = vychýlené váhy (zlo =/= dobro)

Jenže jak chcete vychýlit váhy z rovnováhy tím, že s jednou miskou spojíte zlo a s druhou dobro?

Váhy lze vychýlit jen tak, že na jednu misku položíte závaží. Co je závaží? Dobro nebo zlo?

2. Přijímá-li dítě péči, musí přijímat i výchovu rodičů. Neznám případ, že by nemuselo. Znám však případy, kdy rodiče o děti pečují, ale nevychovávají je, popřípadě je vychovávají špatně...

3. Zákon o zachování energie popírá známou fyziku i matematiku.

Přibývání sil můžeme demonstrovat na mechanismu vah, pokud od vah utrhneme misky a ramena vah proměníme v páku. Pákou pak zvedneme břemeno, které bychom bez páky nezvedli (vynaložíme-li stejnou míru tělesných sil na páce i bez ní).

Matematicky lze síly na páce demonstrovat následovně:

Na kratší rameno páky (míra: 1) působí břemeno silou, jejíž míru vyjádříme číslem 30. Na delší rameno páky (míra: 10) působíme tělesnou silou, jejíž míru vyjádříme číslem 3. S vynaložením tělesných sil v míře 3, bychom desetkrát silnější břemeno (s mírou 30) na žádný způsob nezvedli. S pákou to však dokážeme:

3 x 10 = 30 x 1

Sečteme-li si míry na levé straně rovnice (3 + 10 = 13) dostaneme celkovou míru sil vynaložených na jedné straně páky. Sečteme-li si míry na pravé straně rovnice (30 + 1 = 31) dostaneme celkovou míru sil vynaložených na druhé straně páky. Rozdíl (31 – 13 = 18) jsou síly navíc (přibyly síly v míře 18)...

zmp

Ve Valencii ve Španělsku se každý čtvrtek v poledne schází slavný Vodní tribunál, zabývající se příděly vody pro zemědělská pole. Tento Vodní tribunál existuje skoro 800 let a osvědčil se. Jaime I. Dobyvatel v roce 1238 osvobodil město od Arabů a dal občanům města toto právo a oni to dosud užívají a respektují. Jestli někdo s rozhodnutím nesouhlasí, může se obrátit na občanský soud. Ten ale nemůže rozhodnutí zrušit, jenom potvrdit a napomáhat vymoct to, o čem rozhodl Vodní tribunál.

Vodní tribunál s právem veta občana v obci nebo s občanským soudem asi nesouvisí. Přesto ukazuje, že ještě existují normální lidé, kteří vědí, že soudy mohou vynášet i normální, rozumní občané, snad mistři nějakého cechu, a jejich rozhodnutí platí pro dotčené lidi i bez požehnání státních zkorumpovaných soudů.

Vždyť i různé klany a skutečné mafie, různé politické strany a politici v obcích,parlamentech také vynášejí soudy o nás, rozhodují o bytí a nebytí lidí. Vykonávají tím takto soud o nás, ačkoliv také jako my nemají oprávnění soudit. Tak proč pochybovat o právu veta, o občanských soudech? K sebrance máme respekt, k sobě ne. Může to být horší než dnes?

Vím, že s běžnou logikou tady s Vámi moc slávy nenadělám, ale dnes mne ještě něco napadlo, mám tu pro Vás bonbónek….mám nachystané eso…jenže nyní zase nevím, jestli s tím prorazím, když Vy nám tu tvrdíte, že spojené nádoby jsou vlastně jedna nádoba.

1.To moje eso se týká klasické páky. Na jedné straně páky se přece její rameno zvedá, na druhé klesá.

Předpokládám, že tím je naplněn postulát: „co na jedné straně ubude, to na druhé přibude“. O kolik se zvedne jedna strana, o tolik klesne druhá. Míra poklesu se rovná míře výstupu.

Dle Vaší logiky předpokládám, že mi budete tvrdit, že dvě ramena páky nejsou dvě protikladné části, ale je to vlastně jen jeden klacek… takže tím končím…. Ačkoli se mi jeví, že mám pravdu já. Jenže to byste pak musel vzít zpět to, co jste tvrdil….o čemž silně pochybuji....

2. Ohledně zla a dobra hovoříte:

- je-li účel dobrý, jsou všechny prostředky k němu vedoucí dobré, ať se nám zdají být na první pohled (bez znalosti účelu) jakékoliv.

- je-li účel zlý, jsou všechny prostředky k němu vedoucí zlé... atd.

Jenže tady jste přeskočil kritérium zla a dobra už samotného účelu.

Spojujete dvě věci: účel a kategorii zlo,i dobro

Dát něčemu či někomu účel je schopnost či vlastnost patrně jen člověka (i když i opice např. užívají klacku či kameny k něčemu účelnému)

Jaký je dobrý účel? Co my o tom můžeme vědět, co je dobré či zlé?

Kdo Vás opravňuje tvrdit, co je zlý či dobrý účel? Ale co je zlo a dobro samo o sobě?

Uvědomuji si nyní ale sílu pokroku ve svém myšlenkovém světě. Ještě před několika dny či hodinami jsem tvrdil, že to, co je pro jednoho dobro, je pro druhého zlo…, co je na jedné straně dobré, je na straně druhé zlé…co na jedné straně přibude, to jinde ubude….

Nyní toto už neříkám.

Navíc mne šokujete tím, že tvrdíte, že zákon zachování energie je nesmysl. Je nesmysl tvrzení: Kolik energie do něčeho vložím, tolik energie z toho nějak vyproudí….?

Vnímám to tak, že všechny tyto problematiky se týkají v principu něčeho stejného, že tu jde o nějakou jednu věc o nějaký jeden princip.

Takže jinak. Platí tedy: Co je pro jednoho zlo (dobro), je i pro druhého zlo (dobro)?

Platí tedy: Co přibude (ubude) na jedné straně, tak to přibude (ubude) i na druhé?

Tedy jako by zde nebyl rozpor.

Jak to ale dát do souvislosti s tím zákonem o zachování energie, že naráz neplatí: Kolik energie do něčeho vložím, tolik energie z toho nějak vyproudí….?

Nyní mne napadá to, že když já dosud tvrdil: „Kolik toho na jedné straně ubude, tolik toho na druhé straně přibude“ (co je na jedné straně zlo, je na druhé straně dobro), tak já vlastně tvrdil že:

ubude = přibude

zlo = dobro.

A to není samozřejmě pravda.

Ale já tvrdil, že nerovnice je rovnice. Že se to rovná. Vy mne naopak vyvádíte z mého omylu, z mého mylného tvrzení…. Dosud mne tepete za to, že mylně tvrdím, že se levá strana rovnice rovná pravé. Já tvrdil, že nerovnice je rovnice. Ahááá.

Takže, aby se levá strana rovnice rovnala pravé: Musí být:

ubude = ubude

přibude = přibude

zlo = zlo

dobro = dobro

Jestli je toto nyní správně, potom ale nechápu zase rozpor, že zákon zachování energie je nesmysl.

Tvrdíte-li, že zákon zachování energie je nesmysl, pak mám chybu v předchozí úvaze, nebo popíráte následující:

Kolik energie do procesu vložím (vstoupí) na jedné straně = tolik energie na druhé straně z procesu získám (vystoupí)

Chápu, že mi tu nesedí to, že rovnicí nazývám následující stav:

Vložím (vstoupí) = získám (vystoupí)

Oni (vědci) tvrdí:

Vynaložím (1)= získám (1)

Vy tvrdíte:

Množství vynaložené energie na jedné straně =/= (se nerovná) množství vynaložené energie na druhé straně

Vy tvrdíte:

Vynaložím (1)= získám (2)

Všem se opět omlouvám za rozsáhlejší příspěvek, ale mně to nedá pokoj….mám tu stále rozpor a nevím si s tím rady….

(odbíhám tím zdánlivě od diskuse o karmě, ale věřím, že se k ní obloukem vrátíme, protože k tomu mám několik zásadních připomínek)

1. Možná jste namísto páky mohl zvolit váhy. Zatímco dvě spojené nádoby nepředstavují nijaké relativní opaky a proto jsou jednou nádobou, misky vychylovaných vah představují relativní opaky přestože jsou součástí jednoho mechanismu vah. Váhy nám názorně představují podstatu světa v němž žijeme, světa relativních opaků. Takže Vám gratuluji k nalezení relativních opaků. Táži se však: A co má být? Nezapomněl jste při hledání opaků na účel Vašeho hledání? Tím účelem bylo demonstrování teze, že zlo na jedné straně je na druhé straně dobro. Nuže, která z misek vah (resp. které z ramen páky) představuje zlo a která dobro?

Myslím, že budete muset hledat dál...

2. Ano spojuji dvě věci: účel s dobrem nebo se zlem. Vy děláte totéž. Spojujete například spojené nádoby či páku (váhy) s kategoriemi dobra a zla. Proč myslíte, že vy spojovat můžete a já ne?

Na otázku jaký je dobrý účel jsem už odpověděl. Pro jistotu opakuji: Dobrý účel je např. péče a výchova usilující o osamostatnění (osvobození) učedníka.

Na otázku, co je dobré či zlé jsem rovněž odpověděl: Učedník o dobrém účelu sledovaném Mistrem neví (ví-li, stejně ho nechápe) a proto mu nepřísluší o něm spekulovat. Mistr o něm ví , protože si ho sám stanovil a proto o něm nespekuluje. Proto také ví, že učedníkova neposlušnost je zlo.

Na otázku kdo mě opravňuje tvrdit, co je zlý či dobrý účel odpovídám: Já sám! Obdobně se k péči a výchově, k odměňování a k trestání opravňují samotní rodiče a to svou obětí (péčí). Přijímá-li dítě jejich péči pak musí přijmou i jejich výchovu.

Na otázku co je zlo a dobro samo o sobě odpovídám: Samo o sobě není dobro dobrem ani zlo zlem. Dobro a zlo jsou relativní opaky jako vychylované misky vah. Miska sama o sobě není miskou vah.

Samo o sobě = absolutní = mimo jakýkoliv vztah (relaci)

Relativní = ve vztahu (v relaci)

3. Potvrzuji, že zákon o zachování hmoty a energie je naprostý nesmysl. Tvrzení, že kolik energie vložíme, tolik jí (v jiné podobě) vytěžíme je stejně chytré jako tvrzení, že vypít můžeme jen tolik vody, kolik jsme si jí sami načůrali. Opak je pravdou. Načůrat můžeme jen tolik, kolik jsme vypili. Otázka, odkud bereme vodu, kterou pijeme je táž, jako otázka, odkud bereme energii, kterou využíváme. Nikola Tesla ten zdroj energie (zdroj vody) nazval „volná energie“ (řeka atp.)...

Tezi „co je pro jednoho zlo, je i pro druhého dobro“ nelze uznat za obecně platnou. Někdy platí a jindy ne. Např. léky jsou pro nemocného dobro, pro zdravého zlo. Dýchat čerstvý vzduch je dobro pro všechny a dýchat zkažený vzduch je pro všechny zlo...

Teze „co přibude na jedné straně, to ubude na druhé“ je obecně platná.

Hlavně to nedávejte do souvislosti s nereálným „zákonem o zachování hmoty a energie“...

Pravdou je, že jste vlastně tvrdil že: zlo = dobro. Ne však následkem tvrzení, že „kolik toho na jedné straně ubude, tolik toho na druhé straně přibude“. Přečtěte si náš předchozí dialog ještě jednou...

Aby se levá strana rovnice rovnala pravé: Musí být nejen: ubude = ubude, přibude = přibude, zlo = zlo, dobro = dobro, ale také:

např. 1kg mouky = 1kg sazí (přestože moka nerovná se saze).

Zde je třeba mít na paměti, kdy mluvíme o rovnosti míry (1kg = 1kg) a kdy o rovnosti podstaty (mouka = mouka). Tzn., že nesmíme matematiku (rovnici) emancipovat od reality, jak to dělá současná ryze abstraktní akademická matika.

Příklad absurdnosti školské matiky: A = 1, B = 1. Tzn., že A = B (mouka = saze). Zkuste tuto nesmyslnou rovnici aplikovat při psaní (při pečení chleba)...

zmp

Zákon o zachování hmoty a energie patří mezi ty zákony o nichž Kristina praví, že jsou nesmyslné (tj. nereálné). Tento spekulativní zákon je ryze účelový, neboť má vzít lidem víru ve stvoření světa z ničeho a také víru v tzv. „perpetuum mobile“, jímž by se lidé mohli osvobodit od vykořisťování centrálními zdroji energie...

Obdobně je spekulativní a účelový váš příklad se spojenými nádobami. Jsou-li nádoby spojené, jedná se fakticky o jedu nádobu...

Nabereme-li do nádoby vodu z řeky, nebo se prostě napijeme, jsme-li jako děti živeni svými rodiči je to dobré či zlé? Voda z řeky i výživa od rodičů jsou objektivní oběti (přírody, rodičů atp.), které přijímáme abychom se mohli z nesamostatnosti vyvíjet k samostatnosti, abychom jednou byli rovněž schopni něco obětovat pro jiné. Je takový vývoj dobrý nebo zlý? Kdyby trávu nespásla ovce, tráva by bez užitku uschla a ovcí by nebylo. Je tráva či ovce dobrá či zlá?

Bude-li dítě spekulovat o tom, že přijímat oběti rodičů je zlé (příživnictví), bude se tím příčit účelu sledovanému péčí a výchovou rodičů. Rodičemu za to prostě napráskají, což je pro dítě i ze strany rodičů evidentní dobro, nikoliv zlo, jak jen tak bezevšeho tvrdíte.

Nejlépe pojem dobra a zla vysvětluje Krišna v Bhagavat Gítě:

- je-li účel dobrý, jsou všechny prostředky k němu vedoucí dobré, ať se nám zdají být na první pohled (bez znalosti účelu) jakékoliv.

- je-li účel zlý, jsou všechny prostředky k němu vedoucí zlé... atd.

Jezuité to vyjádřili pregnantně slovy: „Účel světí prostředky!“ Problém je, že jimi sledovaný účel nebyl vždy tak dobrý, jak se domnívali. To však nikoho neopravňuje ke všeobecné skandalizaci jejich obecného výroku, který je naprosto správný...

Samozřejmě, že karmicky bude muset dítě rodičům jejich oběti splatit jako svůj dluh. Veškerý vývoj je totiž na dluh, uschopňuje však dlužníky dluhy splatit a ještě nad to mnoho získat. O tom však dítěti nepřísluší usuzovat, jako učni nepřísluší spekulovat o tom, zda je dobré či zlé přijímat péči a výchovu Mistra. Zde je totiž zlé právě odmítat péči a výchovu (oběti) a jejich přijímání je naopak dobré jak pro učedníka (vývoj), tak i pro Mistra (uspokojení).

Tzn., přijímat obojí! Nejen péči, ale také výchovu. Přijímá-li dítě (učedník) pouze péči, nikoliv výchovu, stává se parazitem, což je opět pro oba zlé. Zlá je každá jednostrannost (péče bez výchovy, či výchova bez péče), ke které mají sklon úsudky nezralých (dětí, učedníků atp.), ne však úsudky zralých (rodičů, Mistrů)...

Jednostranným soudem nezralých je také současný justiční soud, pro který platí následující slova evangelií: „Nesuďte, aby jste nebyli souzeni!“

Tento výrok pro justiční soudce i vykonavatele jejich rozsudků platí, bez ohledu na to, zda je s tím spojeno případné vyrovnání jejich minulé karmy. Svým jednostranným soudem se totiž znovu karmicky zadlužují, neboť stát ani lidské zákony je nemohou oprávnit k jejich justiční svévoli...

V TSO občanský soudce posuzuje pouze vinu či nevinu obžalovaného (možného škůdce), k čemuž je oprávněn poškozeným, v jehož rukou je také vše ostatní. Pokud se občanský soudce dopustí chybného soudu, jiný občanský soudce ho může obratem opravit a ke škodlivým důsledkům nespravedlivého soudu nedojde. Na takového soudce se pak už nikdo neobrátí a nemůže svou neschopnost opakovat. Víc pro spravedlivý soud udělat nelze...

Pokud vás „přesto stále provokuje myšlenka: že zlo na jedné straně je dobro na druhé?“, pak je to váš subjektivní problém, který nemá s objektivní realitou nic společného. Mravně je to váš nespravedlivý soud, který má své karmické následky, jako pomluva na mravní úrovni...

zmp