Henry Kissinger zcela otevřeně hovoří o rozpoutání světového konfliktu a následném nastolení vlády elity - globální vlády.

http://ac24.cz/zpravy-ze-sveta/131-henry-kissinger-jestli-neslysite-valecne-bubny-musite-byt-hlusi

Oni mají v rukách všechno, moc, peníze, masmédia. Přesto věřím tomu, že se obyčejní lidé dokážou spojit a odvrátit tento totalitní centralismus a krvežíznivý sen elit. Proti tomuto se dá určitě s decentrální ideou TSO postavit. Dá se však vymyslet nějaký geniální tah, jak odvrátit tento katastrofický scénář, když je idea TSO tak málo známá?

Decentrální ideou TSO se proti parazitní elitě nedá postavit. TSO jí může jen odejmout otroky, bez nichž elita zanikne. Válečným scénářům elit tím TSO současně odejme vojáky.

Odvrátit válečnou hrozbu ihned nelze. Kdybychom současné elity nějak geniálně „vyhubili“, nastoupily by na jejich místo jiní zločinci, které bychom si mnohdy sami zvolili. Pro současné lidstvo je ideálem „zločinec gentleman“, typu francouzkého Bena Tirpena...

zmp

Pokusím-li se slovy zachytit schématický nákres vztahu dobra a zla, potom spodní čára (síla zla) = základna je zlo, protože překáží. Síla působící na základnu je také zlo, protože atakuje základnu = obojí je tedy zlo. Proto negace negace proti sobě staví dvě zla, nikoli dobro a zlo. Výslednice těchto dvou sil, které mění původní stav je tedy síla dobra?

Nazvu-li duální projev nějakého jevu (věci) jako dobro nebo zlo, potom je zlo = negativ a dobro = pozitiv?

Negativ je ale (ve fotografii asi určitě) spíše formou a pozitiv tvarem, nebo se pletu?

Tvar a formu přeci nejde pojímat tak, že tvar je dobro a forma zlo. Někde jsem v úvaze asi udělal chybu a něco jsem asi přehlédl.

Jaké je ve světě poslání negativu a pozitivu?

Obě síly jsou relativním zlem (NE), protože mění původní absolutní stav na relativní, v němž jsou příčinou a také součástí nepravdivých relativních projevů absolutní pravdy, kterou projevují zvráceně jako nepravdu (NE + pravda).

Ve vzájemném vztahu se obě zla jeví jako relativní opaky:

naprosto nepravé opaky = +NE -NE

relativně pravé opaky = NE x NE (první překáží druhému, druhý útočí na první)

Relativní pravé opaky jsou v pravé interakci (v uspořádání do „T“). Překážející síla je v poloze relativní horizontály (působiště síly) a na překážku působící síla (síla akce) je v postavení relativní vertikály.

Výsledkem pravé interakce dvou negativů (NE x NE) je pozitiv ANO, jenž není dobrem, ale pouze potvrzuje dobro (ANO pravda). Stejně dobře však může potvrzovat i zlo (ANO nepravda).

Zatímco výsledkem působení negativu (NE) je zpravidla zlo, výjimečně pozitiv (ANO), nikdy však dobro, jeví se být negativ sám o sobě příčinou zla a tedy zlem samým o sobě, výjimečně v rámci pozitivu napraveným zlem.

Negativ sám o sobě tedy lze pojímat jako zlo. Pozitiv sám o sobě však jako dobro pojímat nelze...

Forma a tvar představují nepravé relativní stvoření formy Nebe a tvaru Země, dané negací původního stavu.

Pozitiv představuje napravení tvarů a forem jejich pravým vysvětlením. Nelze tedy tvar a formu nazvat přímo ani negativem ani pozitivem.

Proto také nelze pojímat tvar jako dobro a formu jako zlo.

Posláním negativu je měnit stav.

Posláním pozitivu je potvrzovat stav (neměnit, ale udržovat).

Odtud např. hinduistická trojice:

Brahma = Stvořitel (kapka původního stavu)

Šiva = Ničitel (NE)

Višnu = Udržovatel (ANO)

zmp

Na stránce

http://www.vlastnihlavou.cz/penize-jejich-tvorba-a-hodnota/

je něco o tvorbě peněz FEDem a je tam zmíněn příběh muže se postavil FEDu, který vyhrál spor s bankou (FEDem), která mu chtěl zabavit dům, na který si vzal hypotéku. ..."Jeho argument byl, že hypotéční smlouva zavazující obě strany, jeho a banku, vyžadovala, aby obě strany predložily legitimní formu majetku na výměnu. V právním jazyku se to nazýva protihodnota.

Pan Daly vysvětlil, že peníze vlastně nebyly majetkem banky, ale byly vytvořené z ničeho v momentě, kdy došlo k podpisu smlouvy..." Soud vynesl osvobozuící rozsudek se slovy:

...„Prezident banky přiznal, že ve spolupráci s centrální bankou vytvořil peníze a kredit ve svém účetnictví. Peníze a kredit vznikly, když je v bance vytvořili. Pan Morgan připustil, že neexistoval žádný zákon ani nic, co by mu něco takového povolilo. Legální protihodnota (tj. peníze ze strany banky) musí však existovat. Porota rozhodla, že žádná legální protihodnota neexistovala, a soudce to potvrdil. Poeticky ješte dodal: Jen Bůh může vytvořit hodnotu z ničeho.

Na základě tohoto zjištění soud zamítl zabavení Dalyho domu bankou a dům zůstal v jeho vlastnictví...."

Chci se zeptat: Jestli je to pravda, jsou takto neskutečné všechny peníze půjčované bankami? Ale přece všechny peníze v oběhu mají svoji hodnotu. Jsou to všechno skutečné peníze. Co kdyby ta banka tvrdila, že právě ty peníze na tu půjčku jsou ty skutečné stažené z oběhu a ne peníze vytisklé v tiskárně, které mají jen hodnotu papíru, na který jsou vytisklé.

Jestli tehdy tento člověk spor vyhrál, proč by nyní opět nevyhrál každý zadlužený občan i každý zadlužený stát spor s bankou (FEDem)? A co kdybychom také všichni odmítli splácet úroky z nesplatitelných úvěrů z neskutečných neexistujících peněz = z peněz vytvořených jen tím, že je vytisknu nebo připíšu na něčí konto nějakou číslici. Potom všechen dluh FEDu je neexistující dluh. A nikdo nic FEDu ani bankám nedluží. Není tomu tak?

Papírové peníze mají jen hodnotu papíru a tisku na něm, zlaté jen hodnotu zlata a ražby. Aby mohly mít peníze skutečnou tržní hodnotu, musí být kryté trhem, to je tržním zbožím. Ničím jiným! Ještě v relativně nedávné minulosti se zdály být kryté zlatem. Zlatem je ovšem mohl „krýt“ jenom ten, kdo zlato v emitované hodnotě peněz skutečně vlastnil. Tržním zbožím je může krýt jenom ten, kdo v emitované hodnotě peněz tržní zboží produkuje (vyrábí), což jsou všechny produktivní organizace, tvořící dohromady tzv. hospodářství (viz ekonomické pilíře TSO). I když se dnešní FED-banky zmocnily téměř veškerého západního zlata, zbožím krýt peníze nemohou a proto je nesmějí dávat do oběhu. Pokud tak činí, jsou jejich peníze padělané...

Protože v oběhu mají i falešné peníze tržní hodnotu, pokud je někdo ochoten vydat za ně své zboží, a řádné peníze nemají žádnou hodnotu, pokud za ně nikdo své zboží nevydá, nemá smysl tímto způsobem o hodnotě peněz argumentovat...

Pokud by banka půjčovala peníze stažené z oběhu například jako vklady občanů, pak tyto peníze a úroky z nich nejsou banky, ale vkladatelů...

Obdobně jako s penězi je tomu s právem. Pokud je právo vymahatelné, je skutečným právem. Není-li vymahatelné, je falešným právem. To znamená, že pokud se lidé nepostarají o vymahatelnost svých práv, potud nebudou moci odmítat platit astronomické dluhy a úroky vycucané z prstu bankovní tiskárnou-FED. Vést s ní soudní spor nemá smysl, neboť všechny soudní instituce jsou prakticky filiálkami FED, nikoliv „nezávislé“ jak nám vládní filiálky FED tvrdí...

Že nikdo nic FED-bankám nedluží, ale naopak je dnes již každý jejich nedobrovolným věřitelem v míře, v jaké byl jimi okraden, je naprosto evidentní...

zmp

V článku

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/303-pripad-fed-versus-usa-a-zbytek-sveta

ae píše:

....Dvaadvacátého prosince 1913 se Kongres vzdal práva vytvářet peníze a regulovat jejich hodnotu, které mu dávala ústava, ve prospěch soukromé korporace. Od roku 1914 je tak každý dolar, který Fed vytiskne, vládě Spojených států půjčován s úrokem.

Veřejnosti bylo tehdy vysvětleno, že Federální rezervní systém bude kontrolovat množství peněz v oběhu, a bránit tak inflacím a velkým krizím. Co ale vyplývá z faktu, že každý dolar, který kdy Fed vytvořil a půjčil vládě či soukromým institucím, se mu musí vrátit i s úrokem? Ano, že dluh nelze fakticky nikdy splatit. S trochou nadsázky – i kdyby vláda splatila všechny vypůjčené peníze, kde vezme peníze na úrok? Musí si je vypůjčit. A od koho? Od Fedu. Nebo si je vezme od vlastních obyvatel formou daně z příjmu, která ostatně byla zavedena prostřednictvím 16. dodatku americké ústavy v době, kdy vznikal Fed....

Otázka:

Je pravdou, že na úrok by si musela vláda opět půjčit od FEDu? Peníze přece obíhají, tak jejich celkové množství v oběhu přece může být menší, než dluh i s úrokem. Jsem schopen úrok splatit i bez půjčování?

V TSO úroky nebudou?V TSO budou stárnoucí peníze. Dlužník po splacení peněz (stárnoucích) dá věřiteli co? Nebo jen obec ty půjčené stárnoucí peníze nepodrobí stárnutí? Takže neztratí kupní sílu ani za xx let? Ale co dá dlužník jako odměnu věřiteli?

Tedy

Produktivní hospodáři (hospodářství) byli od nepaměti drancováni mocnou elitou, formou tzv. „daní“. Není rozdílu v tom, zda jsme takovou daní okradeni naturálně (např. O slepici) nebo finančně (v hodnotě slepice). Také není rozdíl mezi tím, zda nás takto okrádá národní stát (státní elita) či nadnárodní FED (globální elitní bankéř Feďa).

Pokud jsou daně naturální, je jejich vymáhání zjevnou loupeží. Pokud jsou daně finanční, dá se tato loupež všelijak maskovat, takže si okrádaný ani neuvědomuje, že je okrádán, ale domnívá se, že tím přispívá na charitativní činnost státu, která se mu dříve či později v nějaké formě vrátí jako ochrana práv, zdravotní pojištění, důchod atp. Této iluzi podléháme všichni v domnění, že stát je tu pro nás, že pro nás něco dělá. Časem jsme si na tuto iluzi natolik zvykli, že jsme na její domnělý smysl zapomněli, což zlodějské elitě umožnilo aby nám ji strčila pod nos ve zcela obrácené podobě:

„Neptejte se, co stát udělá pro vás, ale co vy uděláte pro stát!“ (J. F. Kenedy)

Globální parafráze:

„Neptejte se, co FED udělá pro vás, ale co vy uděláte pro FED!“...

V raných dobách reálného socialismu se v ČSR zcela vážně uvažovalo o zrušení daní. Ne snad proto, že hospodáři již neměli být okrádáni, ale proto, že jediným hospodářem byl stát, který reguloval nejen daně, ale také mzdy a tržní ceny. Mohl tedy tyto loupeže ve stejné celkové hodnotě administrativně přerozdělit jen na regulování mezd a cen. I takto by měl samozřejmě v rukou také regulaci hodnoty měny.

Pokud tehdy s uvedenými loupežemi (mzdami, cenami, daněmi) nevyšel, pak „státní rozpočet“ operativně vyrovnal tím, že natiskl a dal do oběhu víc peněz. Protože tyto peníze navíc samozřejmě nebyly kryté tržním zbožím (tzv. krytí měny něčím jiným než tržním zbožím je pouhé klamání okrádaných), vyvolaly zákonitě tzv. Inflaci, to je zvýšení tržních cen především základních životních potřeb, tehdy vyhlašované opět státem. Jinými slovy, peníze nekryté tržním zbožím znehodnocují krytou měnu, jako každé jiné falešné peníze tisknuté a dávané do oběhu kterýmkoliv jiným penězokazem. Inflace je tedy vedle mezd, cen a daní (či jiných poplatků) dalším nástrojem k okrádání produktivně hospodařících (pracujících) lidí...

Na rozdíl od státního penězokazectví, jsou falešné peníze tisknuté FEDem zatíženy úrokem, jakoby byly státu půjčovány. To je samozřejmě podvod, neboť FED nepůjčuje své peníze, ale pouze peníze tiskne tak, jako je dříve tiskla tiskárna na státní objednávku. FEDem údajně „půjčované“ a úrokované peníze jsou tedy toutéž nehorázností, jakoby tisknuté peníze „půjčovala“ a zatěžovala úrokem tiskárna. Falešné peníze tiskárny-FED ovšem vyvolávají nejen reálnou inflaci, jako dříve falešné peníze státu, ale navíc jsou evidovány jako virtuálně vylhaný a úrokovaný státní dluh, který stát splácí z daní. Stát ovšem splácí jen úroky, na které si opět vypůjčuje, takže mu údajný dluh narůstá. Proto dnes v principu platí:

Inflace = tisk neustále nových a nových falešných peněz = loupež státu (státníků)

Daně = neustálý růst vylhaného státního dluhu i s úroky = loupež tiskárny-FED (bankéřů)

Proto byly s tiskárnou-FED zavedeny daně také v USA, jejichž Ústava dodnes nijaké daně nepřipouští...

Skutečnost, že se tytéž peníze stále znovu vracejí do oběhu znepřehledňuje následující skutečnost:

Kdybychom veškeré peníze stáhli z oběhu a dali je tiskárně-FED, tu by se ukázalo, že jsme jimi s bídou splatili jen součet všech státních dluhů. Na úroky z těchto státních dluhů by nám již žádné peníze nezbyly. Tyto úroky by nebylo možné splatit ani natisknutím dalších falešných peněz, neboť bychom o ně navýšili státní dluhy, takže na úroky z nic by nám opět žádné peníze nezbyly.

Peníze na úroky bychom nemohli vybrat formou daní z příjmu, jak se domníváte, neboť jsme přece už veškeré peníze stáhli z oběhu a dali tiskárně-FED.

V principu lze tedy říci: Zavedením tiskárny-FED se světové hospodářství dostalo do neustále rostoucí finanční krize, to je do trvale narůstajícího nedostatku peněz! Následkem toho budou zákonitě stále přibývat státy s tzv. platební neschopností, to je s státy s hospodářskou krizí, vyvolanou úrokovým drancováním národních hospodářství tiskárnou-FED. Až zkrachují všechny státy (národní hospodářství), založí tiskárna-FED, na uvedeném prostém podvodu, svou vlastní globální světovou velmoc, svůj globální stát...

V metodice TSO se s žádnými daněmi a inflacemi nepočítá, neboť opakované či trvalé okrádání občanů je tu zhola nemožné. A protože v TSO jsou v oběhu jen stárnoucí peníze, hradí dlužník věřiteli škodu v hodnotě, o kterou půjčené peníze zestárly. Jinými slovy, dlužník vrací věřiteli úvěr v hodnotě, která nezestárla...

zmp

Celý tento systém je divný. Takovvé ekonomické perpetum mobille. Jedni se v něm korumpovat nechají, druzí v něm korumpují, třetí v něm to vyšetřují, čtvrtí je za to soudí, další je vězní, další o tom všem píší a natáčejí, další pro to vymýšlejí korupční zákony atd. dokola. Všichni účastnící tohoto bordelu z toho něco mají - peníze, slávu, moc. Jen obyčejní lidé oči pro pláč, když to vidí a platí.

Řád sv. Dominika, kterému byl svěřen úřad katolické Inkvizice, razil následující heslo „útrpného práva“ (řečeno zjednodušeně): „Důkazem viny je utrpení obviněného!“

Ač to zní zvráceně, měli bychom se zamyslet nad tím, zda to přece jen není pravda.

Přeneseno do současných poměrů:

„Důkazem nutnosti současných zvráceností je skutečnost, že to lidé vidí a platí!“

zmp

Celý tento systém je divný a nepochopitelný z vnějšího pohledu; naším problémem je, že nedokážeme přenést pohled z úseku jednoho život ve smyslu fráze "tady a teď" na "žití ve věčnosti" a to bohužel ani většina těch, kteří "skutečně věří" na reinkarnaci a na to, že v budoucnu nastane vyrovnání všech nepravostí.

S pochopením tohoto bychom měli přijímat osud s pokorou a porozuměním pro to, že já, jako obyčejný člověk, podle Spatrakuse, vidící a platící, mohu být rád, že mě osud karmicky nezavál do skupinové duše bezcharakterních, hamižných, všehoschopných politiků nebo jiných představitelů vládnoucích mocí. Protože by se mi mohlo stát, že určitou míru svých morálních vlastností, kterou jsem si vydobyl-la v předešlých životech, bych pod přemírou negativních vnějších tlaků mohla poztrácet a do budoucích životů vstupovala s dalším zatížením.

To, v jaké sociální skupině se kdo nachází, je karmou měsíční, tzn. neměnná osudovost. Svojí vůlí vytváříme karmu budoucí, sluneční, tzn., že já, jako obyčejný vidící a platící člověk, můžu pracovat jen na své budoucí karmě, zušlechťováním morálních vlastností, podpořena silou pocházející z duchovědného učení a bytostí, které jsou schopny mi na cestě pomáhat. Pak mohu být natolik vyzbrojena, že budu schopna pomáhat při realizaci TSO. Ale nemusí to být v tomto životě.

Bohatí a mocní nejsou zas tak hloupí, aby nevěděli, že smrtí život na Zemi končí. Jejich problém je, že většinou nevěří na reinkarnaci a tak "po mně potopa". Hromadění majetku a peněz je záležitost pudová, která je usídlena v éterném těle a přenáší se do dalšího života přeměněná do těla fyzického jako slabost organismu, podléhání nemocem, atd. mj.

Když vidíme v TV starý manželský pár, který který hořekuje nad tím, že je kdosi obral o dům nad hlavou a jejich poslední úspory, vzbudí to v nás lítost, ale musíme si uvědomit, že to mohl být pár z nějaké rodiny "Janoušků, Pitrů, Krejčířů", z minulých životů, který sám na sobě musil okusit, co kdysi provedl jiným...

Jsme otroky minulosti, ale pány budoucnosti, (R.S.), to musíme mít stále na paměti a v tomto duchu bychom měli pracovat na svém životě.

Fráze ve smyslu užívání si úseku jednoho, právě daného života se jmenuje „současnost“:

současnost = minulost + budoucnost

tady a teď = nepostižitelně prchavý okamžik mezi minulostí a budoucností

„Tady a teď“ tedy není fráze, ale zavřená brána okamžiku do věčnosti, kterou si musí každý otevřít sám. Vzpomeňte jen na biblické: „Nestarejte se, co bude zítra, pohleďte na ptáky... atd. Otec na nebesích ví, čeho je jim zapotřebí... atd.“

Jinými slovy: Myslete na věčnost v každém okamžiku (tady a teď). Nespoléhejte na to, že budou ještě jiné okamžiky...

V budoucnu jistě dojde k vyrovnání všech nepravostí. K čemu nám to však bude, když ten svůj pravý okamžik propaseme?...

Jsme-li dnes ochotni platit (přispívat) na nepravost, přestože o ní víme, pak na dané nepravosti máme konkrétně vyčíslitelný podíl, kterým se karmicky zadlužujeme. V takovém případě je marné si namlouvat, „že nás osud nezavál do skupinové duše bezcharakterních, hamižných a všehoschopných...“ Opak je pravdou. Zavál! Což na jimi páchané zlo pokorně nepřispíváme?

Výmluva válečných zločinců, že jsme jen museli poslouchat rozkazy, před karmickým soudem neobstojí. Pán karmy se nás přece bude ptát: Cos udělal pro to, aby si na žádných zločinech podíl neměl? A my budeme moci odpovědět jen docela uboze: Nic! Pokorně jsem na ně přispíval...

Vzhledem k uvedenému neustálému karmickému zatěžování nám „určitá míra morálních vlastností, kterou jsme si vydobyli v předešlých životech“ nic pomůže. Tu přece mají i aktivní zločinci.

A o jakém současném „zušlechťování morálních vlastností“ může mluvit tzv. obyčejný člověk, který pravidelně a bez odporu přispívá na financování evidentních zločinů i těch nejhrůznějších?

Nic si nenamlouvejme. Na všech současných zločinech máme konkrétní podíl, který nám bude neustále narůstat, dokud se účinně nepostaráme o to, abychom ho neměli. A máme-li při tom nějaké znalosti o duchovní vědě, tím hůř pro nás. Ač vyzbrojeni přece nic neděláme, ale pohodlně to odkládáme na příští život, ve kterém to rovněž odložíme na příště atd. donekonečna.

Totéž dělají také aktivní zločinci. Namísto aby si uvědomili svoji vinu, něco si nějak namluví, všechno si nějak omluví, takže ani případná víra v reinkarnaci a karmu na jejich konání nic nezmění...

„Když vidíme, jak někdo hořekuje, že byl obrán o dům nad hlavou a o poslední úspory“, tu si musíme přiznat, že nevíme zda si to karmicky zasloužil, takže bychom se takovým podezřením mohli dopustit zločinu „křivého nařčení“. Nejsme oprávněni činit závěry o něčem, o čem nic nevíme, neboť se tím dopouštíme zločinu, zvaného „nespravedlivý soud“...

Vedle karmy působí v našem životě také svobodná volba. Tzn., že pokud nebyla nikomu dána facka ze svobodné vůle, potud pro nikoho nemůže existovat ani nijaká karmická facka. Proto každé ubližování musíme pojímat jako zlo ze svobodné vůle zločince a nesmíme na ně přispívat, ani kdyby bylo přece jen karmické.

Karma sami si najde způsob vyrovnání, aniž by k tomu potřebovala pomoc kohokoliv, koho se v daném případě netýká. Bible praví: „Pomsta patří Bohu (karmě)!“ Pro člověka platí: Braň zlému!

Totéž říkají slova RS: „Jsme otroky minulosti, ale pány budoucnosti!“

Jinými slovy: Jsme otroky karmy, ale pány svobodné volby...

zmp

Biblické - "Nestarejte se...", bylo řečeno v době, kdy ještě nebyla v lidstvu v činnosti duše vědomá, která vede člověka ke svobodě a samostatnosti; výrok je poplatný době.

Souhlasím, že zavřenou bránu okamžiku do věčnosti si musí každý otevřít sám.

Který ten okamžik současnosti je ten pravý, co nemá být propasen? Jak to poznám? Žijeme v totalitním státě. Jsme podřízeni zákonům, které musíme dodržovat pod hrozbou sankcí, popř. uvěznění. Ráda bych se zeptala, jestli také platíte daně, poplatky u lékaře a další, s kterými nesouhlasíte, s tím, že nebudete přispívat na jimi páchané zlo? Podřízenost totalitě spadá do společné karmy společenství, národa, lidstva, která bude muset být taky vyrovnána.

Ve vašem příspěvku cítím revoluční náboj, bojovnost, chtít násilím, (obrazným), měnit poměry. Nemůžu měnit neměnitelné, pokud k tomu nejsou vytvořeny podmínky, mohu měnit pouze sebe.

Srovnání s válečnými zločinci je poněkud drsné. Víme, že tam byla většina těchto lidí, svým způsobem karmicky nazrálými, manipulována negativními duchovními bytostmi.

Určitou míru morálních vlastností má jistě i aktivní zločinec, normální člověk i zasvěcenec, ale zřejmě ne ve stejné míře.

"Když vidíme, jak někdo hořekuje...", není zločin křivého nařčení, ale poučka z duchovní vědy, která se týká každého z nás: Bije-li tě někdo holí, uvědom si, že jsi to ty sám, kdo tě tou holí bije. (R.S.)

Jsme otroky karmy měsíční, ale pány karmy sluneční.

V bibli není nic poplatného době, ale dobové poměry promítá do svých podobenství, jimiž vyjadřuje časové i nadčasové skutečnosti...

Pro každého je „pravý okamžik“ jiný, podle stupně jeho zralosti. Ač „přijde jako zloděj v noci“, nade vší pochybnost ho poznáme...

Podřízenost totalitě a s tím spojené přispívání ke zlu spadá hlavně do osobní karmy. Daně neplatíme jen srážkou z příjmů, ale také s každým nákupem. Nelze se tedy daním vyhnout, pokud jsme poddáni totalitě. Jde však o to, hledat způsob, jak se z tohoto poddanství co nejdříve vymanit. A protože sám se z něho nikdo nevymaní, jde o to, jak se vymanit s dostatečným počtem bližních. To znamená, že tu nestačí myslet sobecky jen na svůj vlastní duchovní pokrok, ale nesobecky také na pokrok jiných:

„Miluj bližního svého, jako sebe samého!“...

Nemohu-li něco změnit, protože k tomu nejsou podmínky, musím usilovat o změnu těch podmínek. Podmínky se samy nezmění.

Samozřejmě, že bezprostředně mohu měnit jen sebe. Sociální podmínky však mohu měnit jen společně s jinými. Musím se tedy také starat o to, aby i jiní prohlédli, že je něco takového třeba. Jde tu však přitom současně o dvě různé věci:

1/ musím vědět, co nechci (co chci změnit)

2/ musím vědět, co chci (jakého změněného stavu chci dosáhnout)

Jedno bez druhého nefunguje.

Náš web TSO je především o tom „co chtít“. Revoluce se týkají toho „co nechtít“ a v současné době se tím zabývá spousta různých hnutí tak, že vlastně chtějí s kosmetickými úpravami zachovat to, co nechtějí. Proto se k žádným takovým údajným revolucím nehlásíme. Najde-li se však dostatek lidí usilujících o zavedení TSO, pak se jim to bez revoluce nepovede. Každá změna je násilím proti dosavadnímu stavu (poměrům). Každé úsilí je silové a tedy násilné...

Přirovnání k válečným zločincům je drsné, ale na ně platí: „Hoď po nich první kamenem, kdo jsi bez viny!“ Tím méně jsme tu oprávněni soudit, máme-li podíl na jejich zločinu. Nuže nesuďme je, ale vymaňme se z jejich spárů takovým způsobem, jakého bude třeba, pokud se svěřené moci nevzdají sami. Přece se jich nebudeme prosit...

Samozřejmě, že vina aktivního zločince je podstatně větší. To však pasivního přispívatele na jeho zločiny nijak neomlouvá, ani nezbavuje jeho podílu viny. Přesně toho se týká výrok RS:

„Bije-li tě někdo holí, uvědom si, že jsi to ty sám, kdo tě tou holí bije!“ (srovnej dominikánské „utrpení je důkazem viny“).

Citovaný výrok RS se netýká jen těch, co hlasitě hořekují, ale každého z nás, neboť i naše nespokojenost se současným stavem je vlastně jen tichý druh „hořekování“. Citování podobných výroků na adresu zoufalých není projevem soucitu (lidskosti). Ježíš Kristus nemocným nekázal, že si svou nemoc zavinili sami, ale uzdravoval je. Protože se citovaný výrok RS týká také nás, měli bychom ho otloukat o hlavu především sami sobě a nestavět se vůči takovému bití pokorně. Zde je třeba důsledně hledat, odhalovat a usilovat o odstranění příčin, abychom na našem bití neměli nijaký podíl...

Ano „Jsme otroky karmy měsíční a pány karmy sluneční“, avšak obě karmy jsou dány jen a jen naší svobodnou volbou (vůlí). Hledejme tedy způsob, jak ji správně využívat...

zmp

Zpráva z tisku: Indie vyvíjí mezikontinentální balistickou raketu. Konflikt mezi Indií, Čínou a Pákistánem je aktuální hrozbou. Indická raketa ale nemá dolet až na čínská milionová města. Čína má nad Indií vojenský náskok. Indie pak bude mít otevřené dvě frontové linie.

Zneklidňuje mne ta skutečnost, že se úplně normálně hovoří o tom, že je vojenský konflikt je vlastně na pořadu dne, že se s ním skoro už počítá jako se skutečností. Vše to vypadá jako masáž a příprava veřejnosti na válku.

Už to, že o tom hovořím, tak posiluji tyto síly? Jsou lidé, kteří říkají, že vůbec už ani neposlouchají zprávy, že tam je jen smrt a násilí. Je dobré ignorovat tyto informace? Jsou vlastně všeobecně stejné, liší se jen konkrétní podobou.

Druhé světové válce také předcházela Stalinova masáž na východě a Hitlerova masáž na západě.

Oba se velmi nákladným způsobem připravovali na válku (oba s podporou z téhož zákulisí).

A půjdeme-li stále dál do minulosti, nebude to jiné...

Kdo o tom nechce slyšet, ten by si měl ujasnit, co si od své „hluchoty“ slibuje. Co takové ignorantsví pomohlo např. Lybijcům, Iráncům, Srbům atd.? Tyto hrozby nejsou jalové.

Ignoranti mohou namítnout, že „posloucháním“ na věci nic nezmění.

To je ovšem jen poloviční pravda. Zdravý rozum říká, že hrozí-li mi něco z jedné strany, měl bych se na druhé straně poohlédnout po nějakém protiopatření, nejlépe preventivním. Z této preventivní strany přicházejí totiž také informace. Jenže ignoranti neposlouchají žádné zprávy. Nechť se tedy nediví, až se na nich ignorované hrozby naplní. Člověk doslova umožňuje naplnění těchto hrozeb tím, že je ignoruje. Tím, že o nich mluví posiluje pocit strachu a marnosti. Mluví-li však také o účinné prevenci, posiluje naději a odvahu...

zmp

Kupkův obraz byl prodaný za 56 milionů Kč. Taková čmáranina. To jsem nakreslil v páté třídě. A co teprve nejdražší obraz světa prodaný za 3 miliardy Kč. To jsou jen nacákané kapky po obraze od štětce, škoda papíru. Jako by kravský ohon prskl na stěnu kravěnec.

Kdo vyhlašuje takové patlaniny za skvosty a kdo druhou - úplně podobnou čmáraninu za paskvil bez jakékoli hodnoty? Že jsou to jen kamarádi kamarádů, kteří díla jedněch povznášejí protekčně do síně slávy a druhé malíře bezdůvodně odsoudí k zapomnění a k příjmům na hranici nouze?

Někde ve světě v tyto dny probíhá výstava nějakého umělce, snad Hirsta?, kde jsou ve vitrínách jako nejdražší exponáty rozkládající se různé části masa z těl zvířat. Ceny takového veledíla jdou do astronomických částek. Nazývají tyto odpornosti jako dekadentní umění, nihilismus, apokalyptický pocit zmaru aj.

"Od té doby, co umění už není potravou těch nejlepších, může umělec použít svůj talent pro všechny proměny a nálady své fantazie. Všechny cesty jsou otevřeny intelektuálnímu šarlatánství. Lid v umění nenachází ani útěchu, ani povznesení. Ale rafinovaní, bohatí, povaleči a ti, kdož si potrpí na efekt, v něm hledají zvláštnost, originalitu, přepjatost a pohoršlivost. Já jsem kritiky uspokojil mnoha nesmysly, jichž jsem se dopustil, obdivovali je tím víc, čím míň jim rozuměli. Dnes nejsem jen slavný, ale i bohatý. Když jsem však sám se sebou, nemůžu se považovat za umělce ve velkém slova smyslu.
Velcí malíři byli Giotto, Tizian, Rembrandt a Goya. Já jsem jen klaun, co rozuměl své době a z hlouposti, smyslnosti a ješitnosti svých současníků vytřískal, co se dalo." Pablo Picasso.

Vaše přirovnání ke kravskému ohonu mi připomíná projev N.S. Chruščova o umění, který mj. řekl, že něco takového svede i osel svým ocasem. Ať už máme vůči Chruščovovi jakékoliv výhrady, byl vedle Stalina a Hitlera jeden z mála mocnářů, který k tzv. „modernímu umění“ zaujal veřejně jednoznačně odsuzující stanovisko. Umění, které tito mocnáři naopak uznávali (nacionální, socialistický či jiný realismus) ovšem uměním také není. Osel ho však ocasem nenamaluje.

On není v podstatě rozdíl v tom, nakukáme-li lidem, že si mají kupovat peníze od FEDu, nebo, že mají svůj kapitál „bezpečně“ uložit do tak dementních mazanic.

Všeobecný úpadek západního výtvarného umění a veškeré kultury vůbec má dvě příčiny:

- na jedné straně je důsledkem současné materialistické i idealistické ideologie, která by se sama o sobě zvrhla jen k buclatému či strohému kýči talentovaných, ale bezduchých „umělců“

- na druhé straně mocenskou politikou totalit, které chtějí vyrábět tzv. „celebrity“ z netalentovaných ale zcela zaprodaných darebáků či oslů. Talentovaný člověk je totiž zpravidla neovladatelný, zejména je-li úspěšný...

zmp

Mají-li být lidé potravinově i energeticky soběstační, tak to není možné ve městech. Obce mají pozemky, na kterých si vypěstují potraviny, malé vodní, větrné aj. elektrárny zajistí obecní spotřebu elektřiny. Města sice existují již od dávnověku, nevím, nakolik mohla být soběstačná, ale moderní nesoběstačná velkoměsta vznikla teprve s technickou revolucí. Jsou tedy města a velkoměsta slepou cestou vývoje společnosti? Budou se za nových podmínek města vylidňovat?

Pravěká, starověká i středověká města měla mimo své hradby pozemky, takže byla potrvinově nejen soběstačná, ale ještě v přebytku (nepočítáme-li živelné katastrofy či války). Takto mohou fungovat i moderní velkoměsta, je to jen otázka vyšších nákladů na dopravu. Uvážíme-li však, že každý dnes z viditelných i neviditelných daní živí mimo svou rodinu dalších 99 neznámých osob v míře, své životní úrovně, pak to dojíždění bude relativně nepatrná zátěž. Budou přece dojíždět do práce (ZPP) 100x méně než nyní...

Lze říci, že čím více budou lidé soustředěni ve městech (ve výškovýh budovách) tím více bude volných pozemků a naopak. Je to tedy jen otázka volby životního stylu, který není snadné předvídat, neboť se bude stále měnit...

zmp

Vyšel zákon, že adoptované děti mají vědět dříve než jdou do první třídy, že jsou adoptované.

Aby neutrpěly psychickou újmu.

Je vhodné malým dětem toto říkat?

Takové věci nelze řešit zákonem, neboť každé dítě je jiné. To musí být ponecháno na posouzení adoptivních rodičů, kteří nejlépe vědí, co je pro dané dítě vhodné a co ne., V nejhorším případě to nevědí stejně jako ten zvrácený zákon. Člověk se musí držet zpátky, aby neřekl něco nevhodného, typu: "takové zákony může vymýšlet jen veleučený nebo zcela zvrhlý "odborník" blbec. Proto to raději neřeknu a ani si to nechci myslet...

Nelze se divit. Máme již více než 20 let na 400 profesionálních zákonodárců, rokujících téměř denně od rána do večera. Musejí tedy stále vymýšlet nové a nové zákony, aby se nezdálo, že jsou zbyteční. A tak vymýšlejí....

zmp

Kdyby mi rostla popularita, děsil bych se, že dělám něco špatně....Evidentně skončila doba, kdy už čtyřicet let evropské vlády přifukovaly životní úroveň své populace na úkor budoucích generací...

Toto jsou slova jakéhosi ministra, asi ministra financí nebo jiného lulina, ale připadá mi to přímo jako provokování.

Když bude dělat dobře, lidé ho nebudou mít rádi. Tedy aby ho lidé měli rádi, musí dělat špatně. Jen když bude dělat špatně, budou ho mít rádi. On je ale lepší než oni, on ví lépe než samotni lidé, co oni potřebují. On chce, aby ho neměli rádi, aby ho i nenáviděli. Takový je to náš malý hrdina. A tak bude dělat všechno špatně! Dle něj je to ale dobře. Není ten člověk blázen?

To je jako v Orwelově románu 1984, kde se věci také nazývají naopak. Ministerstvo lásky mučí lidi v mučírnách, ministerstvo míru vede války, ministerstvo hojnosti vede společnost do hladomoru...

V ČR se v řadách vládnoucí garnitury chápou věci následovně: dělat dobro pro lidi znamená dělat vlastně zlo a dělat zlo pro lidi je dobrem.

Jak je vidět, nejste odborník...

Představte si, jak před volbami do „Bílého domu“ přijde mezi prérijní indiány agitátor Václav Pražák s následující řečí:

„Moji milí Indiáni. Vy a Vaši předkové po celá tisíciletí žijete na úkor svých potomků. Proto si ve jménu svých potomků zvolte Bílého otce, který se nebojí nepopulárních opatření.“

Tu se pozvedne Rudý náčelník a zeptá se: „O jaká konkrétní opatření se jedná?“

Václav Pražák: „Bílý otec učiní následující:

- vybije stáda bizonů která Vás živí, otráví Vaše řeky i vzduch který dýcháte

- pokácí stromy pro Vaše ohniště a zabetonuje prérii pro své továrny a supermarkety

- dá Vás přesídlit z prérie do rezervace, kde se vás tolik neuživí

- dá Vám možnost pracovat na jeho plantážích za otrockou mzdu a otrockých podmínek

- dá Vás humánně umořit hladem a nemocemi, aby nebylo zbytečných a nezaměstnaných jedlíků.“

Nato Rudý náčelník zvolá: „Rudí bratři nevolte Bílého otce, ale mně! Já nechám vše tak, jak to je!“

Jenže Václav Pražák má v rukávě poslední a nejvyšší trumf:

„Rudný náčelník je populista! Volte odpovědnou vládu Bílého otce!“

Jak to s prérijními indiány dopadlo, všichni víme...

zmp