V těchto dnech se mi dostala do rukou Vaše nová kniha „Soumrak a naděje civilizace“ s podtitulem: Jak si vládnout sami bez tzv. zástupců lidu.

Po pročtení ji pokládám za brilantní. Nic lepšího ohledně sociální problematiky jsem doposud nečetla. Za knihu Vám moc a moc a moc děkuji.

S ohledem na stav samostatného myšlení našeho obyvatelstva soudím, že zavedení TSO v naší společnosti nebude jednoduchá záležitost.

Prosím, sdělte mi Váš názor jak a kde s TSO začít?

K zaveení TSO je zapotřebí předevší dostatečný počet lidí, kteří TSO skutečně chtějí a jsou ochotni pro jeho zavedení něco udělat. Tepreve potom je možné uvažovat kde a kdy ho zavést.

TSO lze zavést kdekoliv, jde jen o to získat vhodné pozemky na nichž lze nejn žít, ale také podnikat, především produkovat a zpracovávat ty nejzákladnější potraviny. Zavádění TSO musí začít od ekonomiky s vlastní měnou, zejména kvůli zabezpečení základních životních potřeb...

zmp

Myslim.si, ze zavedenie TSO nie je mozne v existujucich sidelnych strukturach a/ani v existujucich strukturach samosprav, myslim.si, ze je vhodne vytvorit nove osidlenia minimalnej velkosti 30-50 ha pre 30-50 rodin pre zabezpecenie zaujimavej miery sebestacnosti a udrzatelnosti a to formou najmu pozemkov od garanta (a asi aj mecena startu) TSO, kym ich vlastnictvo strati vyznam a opodstatnenie a zaviazaniu sa k nasadeniu a naplnaniu TSO, ako ochrany pred zaskodnikmi a tymi z nas, ktory si dokazu buducnost v TSO sice predstavit ale nezvladnu ju z roznych dovodov aj naplnit, aby (sme) mohli byt nahradeni dalsimi TSO pozitivnymi... (myslim.si, ze slovo "musim" je slusne pouzivat len 1.osobe jednotneho cisla

Pokud pozemky nepatří obci, je TSO na pronajatých pozemcích založeno na hliněných nohou. Garant zemře, dědicové pozemky TSO odeberou a je po TSO...

Velice zajímavě z ní Váš pojem „TSO pozitivní“...

zmp

Myslel som nový sídelný útvar, napr. obec, kde sa 30-50 rodín "vzdá" vlastníckych práv (po kúpe svojich pozemkov) spoluvlastnictvu občanov obce, alebo to niekto rozbehne, tým som myslel štart cez mecéna a založí "akciovku obce", pre prípad, že by zomrel, lebo máte úplnú pravdu: dedičstvo je riziko... Vidím nebezpečenstvo v tom, že jednotlivcov i rodiny "TSO pozitívnych" (odhodlaných, chápajúcich, atď.a hlavne po slobode túžiacich) môže odradiť nová realita (nežijeme v TSO-máme "len" predstavu, sny a vízie, ktorým veríme) a neskrýval by som možné počiatočné problémy, ktoré sú ale určite výrazne prevážené víziou slobody, teda postupným alebo skokovým oslobodením sa od dnešnej štruktúry a hierarchie spoločnosti! Napríklad realitou zaskočený ikeď nádejný, pôvodne po slobode túžiaci občan, pri vlastníctve svojho pozemku môže vážne nabúrať stabilitu jeho predajom osobe TSO indiferentnej, v horšom prípadne voči TSO negatívnej, veľkú mieru a možno až úplnú sebestačnosť obce (a pri zakladaní obce by bolo asi fajn, aby "sme síce sedeli v jednom autobuse a pozerali sa vpred, ale nemusíme byť všetci aktuálne a ani perspektívne rovnakej profesie...)

Ale asi "mútim vodu" zbytočne, nie som schopný si prečítať spätne všetky príspevky v rozumnom čase a teda niekoľkoročnú diskusiu a predpokladám, že to je už vyriešené - len ma zaujímal reálny štart, lebo vo svete existuje už všeličo reálne viac či menej fungujúce. Ďakujem a sorry :-)

Mnoho mých spoluobčanů již delší dobu bytostně nesnáší jisté lidi. Chtějí je házet z oken, mlátit klacky a jinými vymoženostmi moderní doby, věšet a pod., zkrátka jim dělat (jako řádní občané státu) jenom radost. Já si naopak myslím, že drtivá většina politiků, mafiánů, lobbistů, různých parazitů a podobných mimořádně vzácných lidí, má naprosto čisté svědomí - nepoužívané !

Nenávist ke škůdci, včetně jen domnělého, je zcela přirozená, pudová a stojí na prvním stupni uvědomování si, co je zlo. Je natolik přirozená, že je až animální.

Animalita, byť ve fraku a cylindru (sledování animálně sobeckých cílů), je navíc naprosto hluchá vůči svědomí. Svědomí k nám totiž nepromlouvá z těch nejnižších, ale z těch nejvyšších úrovní.

Nakolik se člověk kulturně pozvedá nad animalitu, natolik si uvědomuje, že brutální odstranění jednoho škůdce je pouhá pomsta, která nic trvale nenapraví, nebudou-li nějak drženi na uzdě sociálními poměry všichni škůdcové, plně reální i případní. Klade si tedy otázku, co skutečně vede k nápravě a hlavně, jak má vypadat skutečná náprava poměrů...

zmp

Takto mj. odpověděl nějaký generál na dotaz novináře ohledně bojů v Afghánistánu:

Přemýšlí někdy voják o tom, jestli má válka smysl?

Nemůžu mluvit za všechny, ale myslím si, že režim, který je v misi, obrovská únava, která se dostavuje po akci, čas, který musíte využít k regeneraci vlastních sil, protože potřebujete být fit následující den nebo dva dny poté, vám ani nedovolují přemýšlet, že jste tam pro to, nebo pro to nemáte čas přemýšlet. My jsme především vojáci, kteří dělají maximum, aby splnili úkoly, které nám stanoví vláda a parlament, a jsme hrdí na to, že to děláme dobře.

Jestli takové neinteligentní naivně otrocké boha pusté myšlení mají i další, potom je zázrak, že stav společnosti není ještě mnohem horší. On plní jen rozkazy vlády a je na to hrdý!!! Stát mu pak za to dá metály.

Pro vojáka, který brání svou „vlast“ (život, zájmy, dispozice, vlastnictví, své i bližních) je smysl války docela jiný, než pro žoldnéře (profesionálního vojáka), který válčí jen za svůj žold. Proto o válce nelze mluvit jen tak beze všeho jako o zlu, jak nám to podsouvají pseudo-humanisté...

Generálova „akademická“ otázka: „Přemýšlí někdy voják o tom, jestli má válka smysl?“ se tedy týká jen žoldnéřů, kteří by se museli vzdát svého žoldu nebo se zbláznit, kdyby takto přemýšleli. Generál tak může právem mluvit za všechny žoldnéře.

Protože i tento generál je žoldnéř, chce si své údajné nepřemýšlení, před svým vlastním svědomím i před moralizující veřejností, nějak přijatelně omluvit. Například tím, že „voják nemá na přemýšlení čas“. Aby však nebyl při své sebe-obhajobě pouze v defenzivně, chce sám sebe také nějak pochválit: „jsme hrdí na to, že to děláme dobře“. Zde máte důkaz, že žoldnéř má přece jen čas na přemýšlení. Jeho myšlení je však vražedně tendenční. Přesně tak přemýšlí i nájemný vrah...

zmp

Poslanci, kteří nechtějí zvýšení daně DPH jsou nazývání jako rebelové.

To mne jako rebela docela uráží :-), protože ti lidé tady kritizují jen zvyšování daní a přitom nevědí nic o tom, co je skutečnou změnou.

Je to jen rebelie v mezích totality. Jsou takové dílčí změny nějakým posunem a přínosem? Může postupnými kroky dojít k revoluční kvalitativní změně? Je to vůbec reforma daňového systému, když se hádají, zda daně vyšší nebo nižší?

Jedině čeho jsou všichni tito státní odborníci a ekonomové a tlučhubové schopní, je pouze zvyšovat daně. To je celá jejich věda a reforma. A kdo chce jen méně lidi obírat, tak je rebel. Tak to je prachbídné.

V TV slibují lidem jen krev, pot a ne ...slzy….otevřeně.

Slyšel jsem zajímavý názor nějaké strany (tedy člověka z jakési strany), že by chtěli přívětivý stát pro lidi.

Není vlastně budoucí svaz obcí TSO takový stát? Je stát již zastaralý společenský řád? Nový společenský řád je svaz svobodných obcí?

Je to „občanská válka“ mezi parazity. Obě strany chtějí hospodářství ČR co nejvíce drancovat. Jedni (rebelové) to však chtějí činit při udržování jeho existence, aby bylo daněmi stále co tunelovat, druzí (zodpovědní) však chtějí toto hospodářství úplně zničit, neboť tak si to umanul FED...

Nejde tedy o reformu daňového systému, ale o spor, co je smyslem daní...

Otázka: „Může postupnými kroky dojít k revoluční kvalitativní změně?“

Odpověď: Jinak to nejde. Tak dlouho kape voda do sklenice (postupné kroky), až sklenice přeteče (revoluce)...

Touha po přívětivém státu je touhou otroků po dobrotivém otrokáři...

Nový společenský řád je TSO. Svaz obcí TSO je svazem nových společenských řádů, který nemůže být „dobrotivým státem“, neboť postrádá otroky...

zmp

Milá Atreo,

vina vůbec nemusí být na tvé straně, "cože jsi to vytvořila za představu, které se nedá rozumět", ale v tom, že na moje chápání je to příliš; možná, že ostatní, pokud se vyjádří, porozumí snáze.

Co se týká uplatnění TSO v praxi, už jsem se zde několikrát vyjádřila, že se domnívám, že idea TSO není v současné době uskutečnitelná, protože na ní není lidstvo zralé. Domnívám se, že je to (uskutečnitelná) otázka budoucnosti.

Stotožňuji se spíše s údajným názorem R.S., který, když se mu nepodařilo v jeho době přimět státníky k zavedení TSO, také kvůli silnému odporu duchovních odpůrčích mocností, prohlásil, že k uskutečnění dojde v budoucnosti, ale "přes krev". Radši si ani nepředstavujme, co to bude znamenat.

Naším úkolem nyní je a v budoucnosti bude, přibližovat duchovní vědu těm, kteří jí chtějí naslouchat, přiměřeně jejich schopnostem a vnímání, sbírat sílu do příštích inkarnací, kdy ji budeme potřebovat a kdy budeme stát v prvních řadách a s pomocí Krista a ostatních dobrých duchovních bytostí bojovat za prosazení nového sociálního řádu lidstva.

Milá Kristino,

tvojí odpovědí se mi nečekaně dostalo R.Steinerem potvrzení mé myšlenkové představy toho, co se týče kdy a jak bude realisováno TSO. Nevěděla jsem nic o prohlášení RS k realizaci TSO "přes krev". Děkuji ti srdečně za odpověď!

Stále mi vrtalo v hlavě, proč muselo lidstvo dojít ve svém zotročení tak daleko, že musela povstat z jednoho pokrevního rodu Rotschildů (přes krev) "Nová světová vláda" obepínající jako chobotnice celý svět (všechny duše)?

Jako odpověď mi přišlo toto:

- mnohost fyzických lidí povstala z jednoho duchovního Adama...

- mnohost duchovních bytostí (budoucích regionálních TSO) povstane uvnitř jedné celosvětové totalitní vlády jednoho rodu (přes krev). Tato mnohost bezhlavých nevěst Krista (míst po dřívějších přírodních bozích se zvířecími hlavami) je nyní ukryto v Matce Zemi jako mnohost míst (forem) v nitru Ahrimanem vybudovaného totalitního systému (tvaru) "Nového světového řádu."

Regionální kultura (jazyk, zvyky, řemesla) jsou těmito živými místy - živými tvůrčími formami éterného Krista. Kristus přijde nečekaně za tmy celosvětové totality, v jejím nitru, jako zloděj a přivlastní si všechny temným vládcem zotročené duše. Vidím to jako bochník ementálského sýra, který po rozkrojení vydá své tajemství mnoha děr (míst), ve kterých si bývalý otroci mohou svobodně uspořádat své soužití. Uvniř místa budou mít svobodně na vybranou, jestli žít v chaosu, ze kterého vždy vystoupí ten nejsilnější a zbytek zotročí a nebo žít podle mechanismu TSO a stát se jeho realizací opravdu svobodnými Boho-lidmi. Mechanismus TSO je již k disposici.

Takže z fyzické totality "přes krev" ( z pokrevnosti Rotschildů a prolitím krve jejich otroků) dojde k uskutečnění TSO (jak řekl RS). Copak již nebylo prolito dost krve a stále je proléváno! To není budoucnost, to je již minulost a stále probíhající současnost.

R.S. prohlásil, že to bude v budoucnosti. To ale neznamená, že ta jeho budoucnost není naší přítomností...

S tím, že antroposofové se ztotožňují s R.S. natolik, že považují Steinerovu současnost za svoji současnost a tak také mnohé z toho, co prohlásil, že bude realisováno v budoucnosti, posouvají i do své budoucnosti (především realizaci TSO), jsem se již mnohokrát setkala. Jako by chtěli zakonzervovat duchovní vědu ve Steinerové minulosti. Protože antroposofické poznání, je podle antroposofů, poznáním, kterého dosáhnou ostatní ne-antroposofové až po nich a tedy v budoucnu, posouvají tím také realizaci TSO do budoucnosti až budou všichni antroposoficky dokonalí. Jakoby i tuto realisaci přesouvali na ty budoucí antroposofy.

R.S. také říká, že kdo se v současné inkarnaci setká s duchovní vědou a neuchopí ji, bude se s ní chtít spojit v příští inkarnaci, ale budou mu kladeny veliké překážky. Myslím, že stejné je to i s metodikou TSO. Takže v další inkarnaci již nebudou současní antroposofové ignorující TSO spolupracovat se současnými neantroposofy na budování TSO. Asi budou žít ve velmi těžkých podmínkách pro prosazení TSO, po kterém budou toužit.

Postoj antroposofů k TSO s právem veta mi silně připomíná postoj židů k Ježíši-Kristu. Ačkoliv mesiáše čekali, vlivem svých Rabínů ho nepoznali a nepřijali. Ačkoliv je úkolem antroposofů pochopit principy TSO a snažit se o jeho zavedení v lidské společnosti, její konkrétní jasnou metodiku nechtějí ani pochopit, natož přijmout a ještě ji hanobí, nebo ignorují.

Podle RS musela ještě proběhnout inkarnace Ahrimana a já si myslím, že nyní vidím výsledek této inkarnace v" Novém světovém řádu".

Také podle RS muselo ještě proběhnout mysterium Matky. Myslím si, že to jsou ty regionální formy, které povstávájí nejprve jako vzpomínka na pohanské Bohy, kteří museli být uvnitřněni uvnitř celosvětové ahrimanské totality. Objevují se tato prázdná místa po pohanských Bozích usmrcených ahrimanským drakem (církvemi) aby dala ožít málem ztracenému regionálnímu živému slovu (nářečí) a starým zvykům, řemeslům. To k nám promlouvají bohové v nás usmrcení Ahrimanem, ale vzkříšení Kristem. My se s nimi můžeme spojit k realizaci TSO jako prvního zázraku ze spojení Matky (regiony)se Synem (Kristem-Jástvím v nás).

Metodiku TSO tedy považuji za projev mysteria Matky. Takže teprve nyní s jasnou metodikou nastal čas k vědomé realizaci TSO.

Srdečně zdravím............

Na netu jsem našel následující článek. Je tam řada dobrých argumentů pro každého, kdo bohužel neví nic o TSO a principech rozdělení chodu společnosti na tři samostatné oblasti. Mohli byste se k němu vyjádřit?

Ekonomická svoboda jest termín našemu právu neznámý. Nenalezneme jej v žádném ze zákonů, ba téměř ani v takovém zákonu, jakým je zákon Ústavní. A nepřijde nám to vůbec podivné...

A přitom právě ekonomika je jedním ze zcela zásadních vlivů na život každého jedince i celé společnosti. Vnímáme to každý den. Ekonomické vlivy ovlivňují schopnost naplňovat základní lidské potřeby, působí na drtivou většinu našich rozhodvání. Na peníze přepočítáváme často i hodnoty jako lidská důstojnost, zdraví, rodina a přátelství. Je tedy zdánlivě s podivem, že právní úprava ekonomické svobody v naší kulturně již relativně vyspělé společnosti stále absentuje.

Důvod je ovšem prozaický. Lidská společnost totiž ekonomickou svobodu ztotožňuje toliko s ekonomickým postavením. Jinými slovy, převládá názor, že čím lepším ekonomickým postavením (kapitálem) jedinec disponuje, tím větší měrou požívá ekonomické svobody. To je bohužel omyl.

Samo ekonomické postavení (kapitál) nezaručuje nezávislost. Dává poze prostor pro spotřebu (čím větší kapitál máte, tím více můžete utrácet). Bez ohledu na výši kapitálu, který vlastníte, zůstáváte stále ekonomicky závislí. Jednou na sociálních dávkách či zaměstnavateli, jindy na zaměstnancích, obchodních partnerech, zákaznících, dodavatelích a mnoha dalších. Dokonce zpravidla platí, že čím lepší je vaše ekonomické postavení, tím větší je vaše ekonomická závislost co do rozsahu (nikoli co do výše, ta stále činí 100%). Jinými slovy s ekonomickým postavením jednince roste počet faktorů, na kterých je ekonomicky závislý.

Abychom pochopili skutečný a správný význam pojmu ekonomická svoboda, je třeba jej objektivizovat. Při zachování respektu k současnému chápání práva, nelze definovat ekonomickou svobodu lépe, než jako ekonomickou nezávislost při naplňování základních životních, společenských, sociálních a kulturních potřeb.

Jinými slovy ekonomická svoboda jako ústavní právo znamená zákonem zaručené právo jíst, pít, bydlet, vzdělávat se, mít rodinu, pracovat, bavit se... Právo žít na důstojné kulturně sociální úrovni, vnímané jako úroveň základní, s ohledem na míru ekonomické, kulturní a sociální vyspělosti celé společnosti, a to bez ohledu na stávající ekonomické postavení jedince. Ekonomická svoboda je absolutní deklarace práva člověka na život.

Aby však nedošlo k hrubému nepochopení. Ekonomická svoboda jako ústavní právo znamená jak pro jedince, tak celou společnost, také přiměřené povinnosti a odpovědnost. Do jaké míry je zaručeno právo na život ze strany jedné (zákona), do té míry vzniká za život odpovědnost ze strany druhé (jedince). Svatou trojici „právo, povinnost, odpovědnost," nelze obejít.

Nerad bych se nyní pokoušel zabývat myšlenkou, jak by ekonomickou svobodu jako ústavní právo, bylo vůbec možné realizovat. Snad proto, že je na takové úvahy příliš brzy. Spíš hledám odpověď na otázku, zda je naše společnost, občané ČR, vůbec dostatečně vyspělá na takovou právní a kulturní revoluci. Jde totiž o to, zda je celá společnost schopna respektovat, naplňovat a vymáhat právo na život v celé jeho šíři pro každého jednotlivce.

Rád bych znal váš názor...

Pojem „ekonomická svoboda“ mluví o vnější svobodě, to je o svobodě sociální, která je z kulturní sféry přenesena do sféry ekonomické. Ekonomice však přísluší bratrství a svoboda tam tedy nemá co pohledávat. Domyslíme-li toto matení pojmů dospějeme k následujícímu paradoxu:

Kulturní svobodu lze zevně realizovat jen aktem ukončení nesvobodného sociálního vztahu (vetem).

Ekonomické bratrství lze zevně realizovat jen navázáním nesvobodného sociálního vztahu (dohodou podílníků).

Pojem „ekonomická svoboda“ tedy znamená současné „svázání a rozvázání“ sociálního vztahu. Něco takového však není současně možné. Je to možné jen v čase po sobě, jak to naznačuje pojem „vzápětí“, a to dvojím způsobem:

A. „navázání a vzápětí rozvázání“ = zákon džungle = zákon silnějšího = vyhlédnutí možné kořisti, které se vzápětí zmocníme (navázání vztahu) a spotřebujeme ji (rozvázání vztahu)

B. „rozvázání a vzápětí navázání“ = zákon trhu práce = propuštění ze zaměstnání, školy atp. (rozvázání vztahu) a následné udržování při životě, jako nabídku pracovní síly, podporou v nezaměstnanosti (navázání vztahu)

Jak je z AB patrné, ekonomická svoboda je vždy jednostranná. Ekonomicky svobodný je vždy dravec (otrokář), zatímco jeho oběť (otrok) je vždy ekonomicky nesvobodná...

Praví-li autor Vámi citovaného článku, že „právní úprava ekonomické svobody v naší kulturně již relativně vyspělé společnosti stále absentuje“, pak neříká pravdu. Taková právní úprava v naší kulturně zvrhlé společnosti je již více jak dvacet let v nelidské platnosti, pod názvem „neviditelná ruka trhu...

Praví-li autor, že „ekonomickou svobodu nelze definovat lépe, než jako ekonomickou nezávislost při naplňování základních životních, společenských, sociálních a kulturních potřeb“, pak mele páté přes deváté. Je to přece nutnost naplňovat základní životní aj. potřeby, co činí člověka závislým na ekonomice. Odvodit z této ekonomické závislosti ekonomickou nezávislost může jen verbální iluzionista...

Mluví-li autor o „svobodě jako ústavním právu“, pak mluví o „zaručení svobody“ jejím navázáním nesvobodného vztahu (doslova připoutáním) k justičním zákonům. Mluví tedy o podmanění „svobodných“ svévolným zákonodárcům a jejich výkonné moci...

Výkřik autora, že „ekonomická svoboda je absolutní deklarace práva člověka na život“, je demagogické dryáčnictví. Deklarace samozřejmě není absolutní, ale relativní. To, co se tu deklaruje, je právo jen na život ekonomický, v němž může být člověk (homo economus) oprávněn pouze k nelidskosti vlka nebo k rezignaci ovce bez lidské důstojnosti...

Závěrem autor svou „ekonomicky nezávislou ekonomickou svobodu“ korunuje „společenskou vymahatelností práva, povinnosti a odpovědnosti pro každého i na každém jednotlivci“. Takovýto společenský dohled na jednotlivce jsme tu přece již měli, v dobách reálného socialismu...

Čest bratrské spolupráci vlků s ovcemi!

zmp

Jistý občanský sněm má ve svých pilířích uvedeno, že nerostné suroviny nesmí nikdo vlastnit. K tomu pochopení prý stačí docela obyčejný "zdravý rozum". Jiný občanský sněm, který má vypracovanou vlastní novou Ústavu, má v této Ústavě zakotveno, že nerostné suroviny musí vlastit stát. Rovněž k tomu, abych to pochopil, chtějí, abych používal "zdravý rozum". Jistý ekonom tvrdí, že nerostné suroviny musí vlastnit zcela konkrétní vlastník, protože ....atd. Tvrdí, že k tomu není potřeba ani žádné ekonomické vzdělání, stačí k tomu pouze "zdravý rozum". Jistý úředník z EU tvrdí, že o všech nerostných zdrojích v Evropě by měla rozhodovat EU, protože....atd., což samozřejmě dá "zdravý rozum".

Nechci tady polemizovat o tom, kdo má nebo nemá vlastnit nerostné zdroje. Jde mi o ten tzv. "zdravý rozum"

Dělá to na mě dojem, že všichni uvedení považují svůj rozum za ten zdravý a všichni, kteří uvažují stejně mají samozřejmě, stejně jako oni, "zdravý rozum". Myslím si, že tento způsob myšlení je naopak výplodem velmi nezdravého rozumu a agresivního způsobu myšlení.

Výborný postřeh!

Není to tak dávno, kdy se všichni, i proti sobě válčící strany, naprostí bezbožníci či lháři odvolávali na Boha, na pravdu atp. Není to tedy nic nového pod Sluncem, ale jev zcela charakteristický. Nemusí v tom být vždy ani zlý úmysl, neboť jak praví přísloví:

„Cesta do pekel je vydlážděna „dobrými“ úmysly.“

Nemá tedy smysl se nad tím pohoršovat. Smysl má svým vlastním rozumem zkoumat, jakými důvody a argumenty se který „zdravý rozum“ ohání...

Je tu však přece jen určitý pokrok. Přestože se současná teoretická věda všemožně snaží poznávací schopnosti individuálního zdravého rozumu zpochybnit, přece se lidé odvolávají právě na něj, nikoliv na pouhou víru, Boha, či jinou autoritu. To znamená, že lidé nechtějí pravdu slepě přijímat od autorit, ale sami, svým vlastním rozumem se chtějí přesvědčit, zda o pravdu skutečně jde. Je to pak již jen otázka schopnosti argumentace a také poctivosti v argumentaci, která vede buď k poznání pravdy, nebo k nepravdě. Počítat ovšem musíme také s tím, že se na zdravý rozum budou odvolávat i chorobní lháři či naprostí troubové. Vzpomínám na jednoho „mo-mentálně zaostalého“, který každé ráno bavil celou tramvaj, když během jízdy lomcoval dveřmi, že chce vyskočit a jít pěšky, protože ta tramvaj jede pomalu. Svoje počínání komentoval také slovy: „Nic se mi nemůže stát. Su přece pojištěný. To dá zdravý rozum!“

zmp

Na internetu byl obsáhlý rozhovor s filosofem Cílkem, kde se filosof vyjadřuje k různým věcem, mj. i k tomu, co se mu líbí a nelíbí. V celém článku mě v podstatě zaujala jen jedna jeho věta, kde říká: "...pan prezident je mi v podstatě lhostejný, to není člověk z mého světa."

V tomto případě se mi zdá, že si nemá filosof na co stěžovat, poněvadž pan prezident má potom rovněž právo říci: "Pan Cílek je mi lhostejný, to není člověk z mého světa."

I já bych potom např. mohl říci: "Zvyšte poplatky za návštěvu lékaře na 1000 Kč, snižte podstatně nemocenské dávky, protože nemocní jsou mi v podstatě lhostejní, to nejsou lidé z mého světa. Já jsem zdravý."

Uvedené je samozřejmě nesmysl. Jen tím chci upozornit na to, že zde pravděpodobně filosof Cílek uvedl nechtěně jednu z hlavních příčin všech dnešních rpzných problémů, a to je lhostejnost.

Pro některé lidi je příznačné, že vše chtějí vidět jen pozitivně, a prý vše je dobré. Nechtějí nic negativního vidět, slyšet. Když něco případně v jejich přítomnosti kritizuji, setkám se s výtkou, že jsem negativní, že údajně tímto svým negativním myšlením podporuji zlo. V čem má takový pozitivní člověk a jeho pozitivismus pravdu?

Pozitivismem jsme se již v naší diskusi zabývali. Přenáším tedy tehdejší reakci sem:

Jiřka praví: "někteří tzv. pozitivisté říkají, že se na svět musíme dívat tak, jakoby zlo neexistovalo."

R. Stejner vysvětluje positivismus na perské legendě o Ježíši, který na zdechlině psa obdivoval krásné zuby, zatímco jeho učedníci se od zdechliny s odporem odvraceli.

Dnešní "pozitivisté" chtějí zpravidla obdivovat krásné zuby jako Ježíš, zdechlinu psa však vidět nechtějí, jako jeho učedníci. Jsou to tedy falešní pozitivisté, pokrytci...

a/ chtít ve světě vidět jen to hezké nebo jen to ošklivé a to druhé nebrat v úvahu, je nepoctivý (tendenční, předpojatý, jednostranný) přístup k ralitě

b/ vidět a brát v úvahu hezké i ošklivé je poctivý (netendenční, nepředpojatý, všestranný) přístup k realitě.

c/ vyzvednout z poctivého pozorování obou opaků (hezké a ošklivé) to ošklivé je negativismus

d/ vyzvednout z poctivého pozorování obou opaků (hezké a ošklivé) to hezké je pozitivismus

Zatímco "vidět a brát v úvahu" se týká poznávání dané reality (daného stavu), vyzvedáváním negativního či pozitivního naznačujeme, jakou bychom realitu chtěli mít.

Ježíš je dle zmíněné legendy pozitivista, který se dívá na realitu (bere ji v úvahu) poctivě (všestranně)...

Ještě lze dodat:

Svět ve kterém žijeme je relativní.

Relativní = duální

Duální = jednota relativních opaků (např. dobro a zlo, černé a bílé atp.)

Jaký zmatek musejí mít v hlavě lidé, kteří chtějí poznávat jen polovinu reality, kteří chtějí znát jen polovinu pravdy?

Poloviční pravda = nepravda!

zmp

Jsem přesvědčen, že patrně všichni politici, kteří akceptují současný princip zastupitelské demokracie a tzv. svobodných voleb jsou těžce psychicky nemocní a narušení. Manipulují spoluobčany v tom, jak jsou svobodní. To hraničí se lží a podvodem. Jako ulhaní podvodníci a recidivisté by měli být zbavení svobod a izolovaní.

Jsou to neinteligentní blázni, a nebo jsou to profesionální lháři?

Nevím čí moudrost praví: Nikdy nepodceňuj soupeře...

Psychická (duševní) nemoc neexistuje. Jsou jen nemoci těla, které mají vliv na psychiku...

Manipulovat s člověkem tam, kde je skutečně svobodný není možné...

Zbavit svobody prolhané a zločinné politiky není možné, neboť oni nejsou svobodní. Jsou to nemorální a nemravní lidé, kteří se dávají najímat jako lépe placení otroci. Možné je jen odstranit živnou půdu jejich parazitní existence. Jsou to neinteligentní a všehoschopní lháři...

zmp