Obce fungující dle TSO budou zcela nepochybně muset provádět vlastní sčítání lidu, neboť jak by jinak řešily alokaci ZŽP a plánování ZPP?

Pojem "Sčítání lidu" je pro obce TSO zavádějící.

Alokaci (ač nevím, co to cizí slovo znamená) ZŽP zabezpečují samotní občané tím, že nahlásí na příslušný obecní "úřad" míru ZŽP, jakou si pro sebe a ostatní členy své domácnosti vyhrazují. Podle toho jim bude vyměřena ZPP.

zmp

Pojmem alokace jsem myslel problém přiměřeného přidělování.

Zda-li je pojem sčítání lidu pro TSO zavádějící nevím, jde přeci o sčítání a o lidi, ne? Tedy to bude jakési decentrálnější sčítání (na úrovni obce). Jak by Vaše samostatné vyhrazování ZŽP řešilo problém se solidaritou s nemocnými a přestárlými obyvateli, kteří jsou vyňati ze ZPP? Abyste mohl práci za tyto obyvatele spravedlivě rozdělit, musíte přeci mít také soupis všech práce schopných, mezi které budete práci rozdělovat...

Pojem "sčítání lidu" je pro TSO zavádějící, protože v TSO nijaký "lid" v dnešním (totalitním) smyslu neexistuje. V samosprávní obci TSO jsou evidováni pouze plnoprávní občané, nikoliv příslušníci jejich domácnosti (děti, chovanci aj. neobčané). Tato evidence je průběžná (podle uzavřených Občanských smluv) a není tu tedy nijakého dalšího sčítání zapotřebí.

O příslušníka domácnosti, neschopného ZPP se v TSO musí postarat ostatní příslušníci domácnosti Jen pokud žádné nemá, postará se o něj obec. Evidence takových práce neschopných se tedy bude týkat sotva několika jedinců a jejich ZPP se rozdělí mezi občany...

zmp

Měl jsem za to, že ZPP se týká všech obyvatelů obce TSO, nikoli jen občanů. Pokud nebude existovat evidence o neobčanech (tj. také informace o tom, kdo ke kterému občanu patří...), jakým způsobem se bude evidovat jejich práce? Stejně tak by neexistence takové evidence komplikovala dohledání odpovědného občana v případě, že by se nějaký neobčan dopustil škody.

To je otázka čistě organizační.

ZŽP patří mezi lidská práva (viz Občanská smlouva TSO) a proto se skutečně týkají všech lidí v obci. V TSO však každý neobčan patří do některé občanské domácnosti, ať už jako dítě do rodiny, či jako chovanec pod poručníka. Proto občan objednává ZŽP pro celou svoji domácnost (tak jako dnes nakupuje pro celou rodinu) a pro celou domácnost je mu také vyměřena (a evidována) ZPP, kterou pak občan přerozdělí podle svého uvážení. Není tedy evidence neobčanů v rámci obce nutná...

Dopustí-li se neobčan škody, bude muset škodu nahradit. Po tu dobu, bude jeho poručníkem (odpovědným občanem) poškozený (resp. občanský poručník poškozeného), nerozhodne-li poškozený jinak...

zmp

Takže ZPP se týká pouze občanů? Nebo tím naznačujete, že to, zda a jak občan pro odvedení jemu přidělené ZPP využije k němu patřících neobčanů, je čistě v jeho režii?

Co se týče škody, šlo mi spíše o případ, kdy neobčan způsobí škodu, kterou nebude moci ihned nahradit, ale občan, ke kterému patří by mohl. Nebude v takovém případě občan povinen tuto škodu nahradit (např. rodič za svého nezbedného potomka)? Pokud ano, jak ho dohledáte, pokud nebude evidence, kdo ke komu patří (kdo je čí rodič, poručník, atp.)?

Rozdělení ZPP mezi neobčany v domácnosti občana je čistě v režiji občana, tak jako je dnes čistě v režiji rodičů a pečovatelů...

Občanský soud rozhoduje o tom, kdo je škůdce a kdo poškozený. Ani dnes, ani v TSO nelze předpokládat, že by se rodiče nehlásili ke svému dítěti (popř. dítě ke svým rodičům), protože někomu způsobilo škodu.

Protože tu takové riziko nehrozí, není kvůli němu třeba zavádět v TSO "sčítání lidu", ač ho plnoprávným občanům nelze zakazovat.

Totéž platí i pro chovance poručníků.

Obecně platí, že škodu hradí škůdce...

zmp

Hezký den zmp

pejorativní označování Martinečka za žvanila, lháře a myš co leze na cizí stránky není solidní reakcí na Martinovi námitky. Svědčí o vaší úrovni diskuse a přeneseně o úrovni, kterou chcete místo demokracie nastolit.

Pojem totalita a označení naší demokracie za totalitu je VÁŠ výmysl a vaše označení. Já kladu otázku proč vaše trojčlennost totalita není a proč demokracie totalita je. Pokusil jsem se odpovědět - a vaše reakce je že u toho není mozek.

Těším se na argumenty a diskusi, nemusíte urážet a shazovat autora, který má jiný názor.

Martin

Čemu se pane Martine divíte?

Přijdete do diskuse, vynášíte bezhlavé soudy a podsouváte TSO něco, co TSO není a pak ještě jako vrchol všeho DOPORUČUJETE naprosto nesmyslně a opovážlivě, kdo by co mohl dělat...

Na to se hodí:

"Jakou mírou měříš, takovou ti bude naměřeno"

nebo také:

"Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá"

....

Totalita = zmatení tří sfér sociálního organismu (kultury, politiky a ekonomie), jejich správou z jediného centra

viz. příloha: http://www.tso.cz/upload/soubory/tso1/01_totalita.pdf

TSO = uspořádání tří sfér sociálního organismu (kultury, politiky a ekonomie) jejich trojí samostatnou správou

viz. příloha: http://www.tso.cz/upload/soubory/tso1/01a_tso.pdf

A k dotazu na "hlasování" viz. příloha: http://www.tso.cz/upload/soubory/pilire_tso_3/03g._pravo_veta.pdf

E.

Hezký den Martine

s pejorativním označováním se vlétl do diskuse vy. Diskutujte seriosně a dostane se vám seriosních reakcí. Proto se plně ztotožňuji s odpovědí Evy.

To, co nazýváte „Martinovy námitky“ nejsou než nehorázné pomluvy, nesmysly a zlomyslné útoky. Podle toho vám bylo odpovězeno. Kdyby v nich bylo alespoň zrnko pravdy, reagovali bychom na to zrnko. Nic takového se tam však nevyskytuje.

A v tomtéž duchu pokračujete slovy: „Pojem totalita a označení naší demokracie za totalitu je VÁŠ výmysl...“

Co na takové drzé útoky odpovědět?

Kdyby jste se předem seznámil s tím, co takto napadáte, prostá lidská slušnost by vám nedovolila takto mluvit. To není názor, to je prostě pomluva.

Proč tzv. „demokracie“ totalitou je a proč TSO totalitou není, je důkladně zdůvodněno v metodice TSO (viz Pilíře totality a TSO). Jestliže se vám nechce s metodikou TSO seznámit, pak nejste nijak oprávněn diskutovat o věci, o které nic nevíte a vědět nechcete. Tím méně jste oprávněn ji pomlouvat a podsouvat jí vaše ničím nepodložené domněnky a provokativně doporučovat autorům, aby se zabývali něčím jiným.

Pravíte: „Těším se na argumenty a diskusi, nemusíte urážet a shazovat autora, který má jiný názor.“

Odpovídám: Až se dočkáme argumentů z vaší strany, budeme moci souhlasit, či protiargumentovat. Nebudete-li urážet a shazovat nás, my nebudeme muset uplatňovat zásadu: „na hrubé kalhoty hrubá záplata!“

zmp

Přeju uzdravení. Jinak doufám, že to není jako u politiků, kteří se umí vykroutit až do doby kdy už je po všem a odpověď je bezpředmětná (tedy PO proběhnutém sčítání kdyby to bylo v tomto případě). Lze očekávat že od 1. dne po něm bude mediálně kritizováno, což už je pozdě:) A tady mi jde spíš o racionální debatu a ne zneužívání emocí. Díky.

Dobrý den,

zajímalo by mne, proč tak vehementně vyžadujete od lidí z TSO komunikaci na téma "sčítání lidu". Lidé z TSO přece akci "sčítání lidu" ani nevymysleli ani ji neorganizují... Co tedy s nimi má společného? Obdobně Vámi zmiňované "sociální inženýrství". Možná pokud byste napsal jaké konkrétní obavy máte ze "sčítání lidu", mohl by Vám pak odpovědět kdokoli (tj. i někdo "mimo TSO"), kdo by znal na Vaši konkrétní otázku správnou odpověď.

Inka

Sčítání lidu je jedním z nástrojů totality, bylo vytvořeno jen za účelem vybírání daní (v současné době slouží také pro doplnění databáze o jednotlivých občanech).

Sčítání lidu nemá s TSO nic společného už jen proto, že daně v TSO nejsou...

Stejně tak jako na sčítání lidu byste mohl chtít znát názor TSO na poplatky u lékaře, a bůhví jaké další "třísky" v patě nespokojených občanů... pokud byste si ale přečetl metodiku a pochopil základní principy TSO, tyto otázky by pro vás byly jednou pro vždy vyřešeny...

E.

Děkuju za odpověď a odvahu se k tomu nějak postavit, co mi však schází z Vaší strany - ač si ji vážím jako rozšiřující MOŽNOSTI (která ukazuje, že lze vymyslet NEjeden Systém) - je lidskost. Chladný rozum ve své zmutované podobě je bez zbytku toho, co dělá člověka úplným, mrzák. A takový dojem ve mně vyvolává Váš přístup.

Žádáte, ale zároveň kladete podmínky - Vaše celá prvotní otázka totiž i myslím vyzněla jak vystřižená z policejního výslechu, ačkoliv jste na konci poděkoval, což nevím, zda-li jste to tím dohnal. Proto se asi lidem nechtělo do reakce k Vaší podmínkové žádosti.

Možná to bylo myšleno konstruktivně, vzhledem k blížícímu se sčítání, ale nešťastně formulováno. Já bych místo slova ABY se v brzké době... použil ZDA-LI by se v brzké době...

Horší je, že poté naléháte a pak podezříváte.

Vše to totiž od Vás působí velmi negativně a často se to někde projeví, viz. přístup Inky a Evy.

Pokud Vám šlo o tento přístup, tak právě v tomto vidím onu příčinu, proto já chápu přístup Inky a Evy.

A pokud Vám šlo o přístup vzhledem k tvorbě metodiky TSO, tak já osobně neznám nic jiného co by právě umožnilo podpořit, a nechat více projevit, onu lidskost.

Anekdota:

V obchodě.

- Máte banány?

- Ne.

- A dostanete je?

- Ne.

- Jak to, že ne? Vždyť dnes už přece banány nejsou nedostatkové zboží!

- Ano, banány dnes nejsou nedostatkové zboží, ale pane, my jsme železářství.

...situace v tomto diskusním vláknu o "sčítání lidu" mi trochu připomíná výše uvedenou anekdotu... shodná je v tom, že stejně jako v sortimentu železářství nejsou banány, tak v nástrojích TSO není sčítání lidu. Anekdota se vyřeší snadno tím, že pán si zajde nakoupit jinam - do obchodu s ovocem a zeleninou. Jak však vyřešit tuto diskusi? Znovu se tedy tímto zkouším zeptat autora dotazu, zda by svoji otázku mohl konkretizovat - v obecné rovině se totiž vždy jeví, že "železářství a banány nejdou dohromady". Ale konkrétní situace mohou být i diametrálně odlišné. Prostě - snažím se přijít Vaší otázce "na kloub" - v tom přece nemusíte spatřovat nelidskost. Naopak! Je to pouze snaha zpřesněním otázky se dobrat k odpovědi. Pokud jste se ptal pouze obecně, tak asi už není co dál řešit...

Inka

Pokud máte tedy zájem, můžu s otázkou trochu uskočit (Vás třeba Sčítání nezajímá, mnohé lidi však ano, protože je to aktuální ukázka toho - čím je nazváno toto téma: "státní teror" -já to tak nenazval). Jde tedy o to jaké ambice má Vaše organizace? Pokud jen myšlenkovou alternativu, tak je to asi bezpředmětné. Pokud zavedení jiného Systému, pak se nedivte, když to budou brát čtenáři vážněji, neboť jde především o ně (tedy např. jak byste si získali moji podporu, svolení, moc?). Příliš důvěry nevzbuzují z Vaší strany vyjádření která vyznívají asi takto: "No kdo nezná TSO ideologii je hlupák - pak by se nemusel na nic ptát a bylo by mu to jasné o co nám jde." Jak byste řešili evidenci obyvatel? Mohl by fungovat bez ní? A jsou principy TSO jednou pro vždy vyřešené a nenecháte si na tom už nic měnit? Pak o čem se bavit a čím přispět?

Pavle, podívám se hlubším pohledem na tedy metodiku TSO ač je lehce nepřehledná na studium (čím začínat? "Ústavou TSO"? čím pokračovat? a co je zákusek?).

Avšak je tu jeden droboulinký nepatrný háček na kterém mi však záleží natolik, že bez něj je hříchem věnovat tomuhle další časoenergii a pozornost:

Princip, který uznává, že žijí i JINÉ SYSTÉMY a nesmí se proti nim zakročovat násilím ani znemožňovat existenci. Současný Systém který se i zde prezentuje jako odstrašující příklad, nutí lidi považovat ho za JEDINÝ(a tedy pro všechny, všechna území a pravidla). Pokud TSO má být MONOPOLNÍ, pak mu nejde o skutečnou svobodu člověka a přírody. Takový se pro mě nehodí. Dle mého ná-zoru je po vzoru bio-diverzity vhodné k oživení podseknuté evoluce právě MOŽNOST (čili šance, naděje) více současně fungujících Systémů. Ostatně Systém (umělý) není živý, kdežto žijící člověk je.
Systém je tedy zcela závislý na tom, že si ho myslíme.
Podle mě nemá sloužit živé neživému, nýbrž naopak.

Současný systém nedovoluje jiné "alternativy" tedy ani svobodu v rozhodování, jak správně píšete. Tedy současný systém nesnese velde sebe (současně) jiné "systémy". Naopak TSO toto umožňuje. Tedy volbu, v čem kdo chce žít. Kdo chce žít v totalitě, tomu TSO bránit nebude... pokud někdo "vymyslí" jiný, lepší systém, TSO jeho existenci umožňuje - opět si sami lidé rozhodnou v čem chtějí žít.. TSO nikomu nic nediktuje, pouze doporučuje, ale občané, pokud dobrovolně přijmou základní Ústavu TSO - je pro ně závazná a měli by se podle ní řídit.

Asi nejlépe to pochopíte po přečtení této přílohy: http://www.tso.cz/upload/soubory/tso1/01c.jak_zav%C3%A9st_tso.pdf

Tím se tedy dostávám k první části vaší reakce (čím začít).. Chcete-li se zahloubat do metodiky TSO, možností je několik. Aby ale došlo k úplnému pochopení, doporučuji číst jednotlivé přílohy tak, jak jsou řazeny - navazují na sebe. Pochopíte-li nejprve, proč (nejen současný) systém nazýváme totalitou, pak lépe pochopíte i TSO (Principy, metodiku)...

Taky je třeba pochopit, že na tvorbě TSO se podílel celý kolektiv lidí - právě díky diskusi, která probíhala několik let na stránkách obnoveného fóra. Lidé sami tříbili tuto myšlenku, přispívali svými poznatky a pozorováním okolního světa...

Evi, děkuju, takhle je mi jasnější jak si to projít.

/ Mimochodem je nějak řešeno a počítá se s tím, že člověk můžeš z TSO vystoupit?

(Než pojedu na kole, tak mě taky nejdřív zajímá jak se brzdí.)

V dosavadním rádoby monopolním Systému se změny fasády často odehrávají násilně, revolučně, destruktivně, aniž by se podstatně měnilo jeho jádro. Myslím, že z toho bychom se měli poučit a předem mít vyřešen kultivovaný způsob odstoupení (nejlépe před přistoupením). Tohle je vážná věc - pravidla hry o naše životy.

No... myslím, že nikdo nebude nikomu bránit aby vystoupil z TSO.. ale kam? Zpět do totality? (Hůř než je teď být ani nemůže)

Myslím, že člověk, kterého jednou oslovila tato "idea", člověk, který souhlasil s Ústavou TSO, by snad ani nemohl mít důvod někdy vystoupit, kdo ví... Leda by přestoupil do ještě lepšího systému :)) nebo by se zachoval jako teď a daroval svoji svobodu nebo by si ji nechal znovu dobrovolně vzít.... to ovšem záleží na jednotlivci..

Já osobně bych se ale nejdříve snažila přispět k lepšímu chodu.

Krok zpět by totiž mohl být malým krokem pro člověka, ale velkým skokem pro lidstvo...

Fáze "přechodu" na kterou narážíte se bude řešit operativně.

V TSO nemá nikdo a nic větší moc, než plnoprávný občan (viz Občanská smlouva). Je tedy plně v jeho moci TSO kdykoliv opustit (žít v některé okolní totalitě) a zase se do TSO vrátit.

zmp

Ano, systém je zcela závislý na tom, že si ho myslíme.

TSO je oproti tomu ale zcela závislý na tom, že si TSO uvědomujeme.

Myslím tedy, že v případě TSO slouží živé živému - Trojčlenný sociální ORGANISMUS.

Metodika TSO má pouze čtyři stránky textu formátu A4 (viz pilíře TSO): Ústava TSO, Občanská smlouva TSO, Stanovy HO TSO a Autorské právo.

Ostatní přílohy k metodice TSO jsou vysvětlující a zdůvodňující. Jejich účelem je, vyhnout se v diskusi neustálému opakování těchže námitek, připomínek či návrhů, které jsou již vyřešeny.

Vše ostatní, co ve svém příspěvku o TSO uvádíte, jsou ničím neodůvodněná (snad jen neznalostí metodiky TSO) podezření...

zmp

Hnutí TSO má ambice zavést metodiku TSO do praxe. Nechce však TSO lidem vnucovat nebo je obalamutit tak, aby se pro TSO sami rozhodli, ale chce TSO jen pro ty, kteří jeho metodiku pochopí a dobrovolně se rozhodnou v TSO žít (viz metodika TSO). Nepotřebujeme tedy vaše svolení, ale vaši účast. Ta však předpokládá, že se s metodikou TSO důkladněji seznámíte.

Evidence osob je záležitostí konkrétních organizací dolní trojnosti TSO. \Samosprávních obcí TSO, HO TSO, či kulturních organizací TSO, jak je tomu ostatně i v totalitách. Totality však nad to otravují občany „Sčítáním lidu“, aby se jím náhodou nikdo nevyvlekl z odírání daněmi a ze soustavného špiclování.

Metodika TSO se vyvíjela postupně, na základě diskuse na webových stránkách TSO a je takto doplňována dodnes. Naposledy došlo k doplnění asi před dvěma měsíci. I vy tedy můžete přispět k jejímu upřesňování. To však opět předpokládá důkladnější seznámení s metodikou TSO, abychom se zbytečně nezaobíraly něčím, co je už dávno vyřešeno.

zmp

Připojuji se k odpovědi Evy na sčítání lidu a vyjádřím se tedy již jen na lidskost.

V totalitní atmosféře všeobecného strachu, útlaku, špiclování, popř. bídy a živoření na pokraji smrti hladem, můžeme sotva očekávat projevy lidskosti, i kdyby zoufalci byli sebelidštější. Proto vznikla metodika TSO, která jako jediná otevírá možnosti projevu lidskosti doslova dokořán. Tu lidskost však nemůžete očekávat od metodiky, ale od lidí, jejichž lidskost není sociálním systémem (TSO) nijak potlačována...

zmp

Dobrý den, jsem zvědav, jestli v dohledné době (ještě před samotným Sčítáním) odpovíte. Děkuji.

omlouváme se, ale momentálně jsme po nemoc mimo provoz

zmp

dotaz přenesen z nwoo.org - http://www.nwoo.org/comment.php?akce=fullview&cisloclanku=2011020013

Komentář ze dne: 13.02.2011 14:32:52
Autor: neregistrovaný - nachezirámnaj
Titulek: Přímá otázka na lidi z organizace TSO - Sčítání 2011

"Žádám lidi nesoucí myšlenky organizace TSO, aby se v brzké době vyjádřili k politické otázce veskrze aktuální - pro a proti - oficiálnímu Sčítání lidu, bytů a domů 2011 - čili k čemu je to potřebné, jak toho lze užít z pohledu sociálního inženýrství, přínosy i případné obavy, děkuji."

Váš výrok: Demokracie však v principu není než ekonomickou totalitou, jež upřednostňuje zájmy hospodářské, nad zájmy politické

Co je potom TSO? TSO je totalitou, která upřednostňuje zájmy ...................... zde si doplnte svůj program................

protože pokud chcete nahradit demokracii za TSO pak je to totalita, protože alespoň jeden člověk s tou změnou nesouhlasí (já).

Váš program: K moci soudní: Namísto nepřehledného množství zákonů a mezer v zákonech rozhoduje soudce (občan
na sporu nezainteresovaný, na kterého se sporné strany obrátí) pouze o tom, zda došlo či nedošlo
k poškození (vinen, nevinen). O míře škody a její náhradě rozhoduje poškozený.

To už tu bylo, komouši taky de facto zrušily nepřehledné zákony, pojem lidové soudy znáte? Víte, že zákony jsou v podstatě pravidla hry - po které straně silnice se jezdí atd. Když chcete měnit demokracii, víte proč se stále používá princip římského práva?

Tu totalitní demokracii chcete nahradit čím? V těch TSO usneseních občanů se bude hlasovat demokraticky (3/5 či nadpoloviční většina), nesouhlasná část má smůlu-je přehlasována, nebo se všichni shodnou na všem jednohlasně?

Podle vaší definice totality by se museli všichny jednohlasně shodnout, jinak by nutili něco těm co nesouhlasí = totalita.

Nechcete nasměrovat své síly na něco smysluplného, sebevzdělávání, práci pro nemocné či pomoc chudým třetího světa? Jinak mohu jen doporučit TSO funguje v Libyi - podobně geniální systém vymyslel Kaddáfí.

Martin

Martin vydumal: „TSO je totalitou, která upřednostňuje zájmy ...................... zde si doplnte svůj program................ protože pokud chcete nahradit demokracii za TSO pak je to totalita, protože alespoň jeden člověk s tou změnou nesouhlasí (já).“

Podle Martina je tedy každý režim „totalita“, protože neexistuje žádný, s nímž by někdo nesouhlasil. Je tedy otázkou, čím tuto „moudrost“ Martin vydumal. Mozek u toho určitě nebyl...

Martin tvrdí: „komouši taky de facto zrušily nepřehledné zákony, pojem lidové soudy znáte?

Samozřejmě, že „komouši“ nepřehledné zákony nezrušili, pouze je měnili ve svůj prospěch. Martin tu tedy buď lže, nebo nemá o období „reálného socialismu“ ani zdání. Jeho pusté žvanění tedy nelze brát vážně...

Martin objevil Ameriku: „Víte, že zákony jsou v podstatě pravidla hry - po které straně silnice se jezdí atd.“

Samozřejmě, že nic takového nevíme. Kdyby se Martin obtěžoval přečíst si metodiku TSO, dozvěděl by se jak to je. On však leze na cizí stránky, jako myš. Aniž se s čímkoliv řádně seznámí, pouze tu nahodile roznáší své „bobky“...

Martin nás zkouší: „Když chcete měnit demokracii, víte proč se stále používá princip římského práva?“

Protiotázka: Martine, když nechcete měnit demokracii, víte proč stále platí „Archimedův zákon?“

Martin: „V těch TSO usneseních občanů se bude hlasovat demokraticky (3/5 či nadpoloviční většina), nesouhlasná část má smůlu-je přehlasována, nebo se všichni shodnou na všem jednohlasně?

Martin nemá nejmenší tušení, o čem tu vlastně polemizuje podle pravidla: „Nevědomost je ke všemu kompetentní!“

Martin: „Podle vaší definice totality by se museli všichny jednohlasně shodnout, jinak by nutili něco těm co nesouhlasí = totalita.“

Inu Martinečku! Naše definice a Vaše nechápavost spolu nijak nesouvisí. Nechcete nasměrovat své síly na něco smysluplného? Vzhledem k Vašemu roztomilému žvatlání doporučujeme kyblíček, lopatičku a pískoviště...

zmp

Nerozumím tomu, jestliže v politice platí rovnost, jak to, že ideálem je svobodný občan?

Proč zdůrazňujete jen kulturní prvek?

Jak to, že v obci – kde platí rovnost, rozhoduje člověk dle své svobodné volby? Tj. kultura. Jakoby tedy kultura se svým principem svobody byla tím, co určuje kvalitu rovnosti a života v obci? Je tedy kulturní článek nadřízený životu v obci, v politice? De facto ano…

Jak to, že akt svobody = sféra kulturní rozhoduje ve sféře politické, v obci, kde platí rovnost?

Je to domíchané a neumím si s tím poradit…

Stejně tak nerozumím tomu, jak je možné, aby ve sféře ekonomiky existovala lidská důstojnost…

Lidská důstojnost znamená to, že jsem svobodný a mohu se kdykoli sbalit a odejít, když mne bude někdo v práci ponižovat, anebo je lidská důstojnost rovnost, že jsme si rovní a nikdo mi nemá co poroučet?

Je-li lidská důstojnost to první, tedy že jsem svobodný občan, pak to je akt kulturní.

Je-li tedy v práci zajištěna lidská důstojnost aktem svobody, pak nemůže v ekonomice platit bratrství. Ten samý problém by byl tedy i v případě, je-li lidská důstojnost to, že jsme si rovni = tedy politická rovnost.

V práci = v ek. sféře platí přece bratrství. Sice při troše dobré vůle lze říci, že když jsou si lidé rovni, tak pak si mají i rovně pomáhat.

Jsem se do toho zapletl a nevím, jak to vyřešit.

Kultura určuje kvalitu života vůbec - a to jak ve sféře politky, ekonomiky tak kultury samé.

Kultura v oblasti politiky je úroveň člověka, jestli někoho hned zmlátím, nebo se s ním pokusím jednat. Kkultura v ekonomice je to, jestli budu orat pole tak, že sám sebe zapřáhnu do pluhu a nebo na to mám koně...Kultura v kultuře je to, jestli na někoho vrším úpadkové umění a nebo umělecké skvosty.

Zdá se mi, že kultura je tím, co určuje kvalitu ostatních sfér.

Díky Drahoš

V politice platí rovnost, neboť politika je obor (sféra) poznání, zabývající se sociálními vztahy, tj. vztahy mezi lidmi, resp. mezi svobodnými občany.

Ideálem je svobodný občan, protože občan není obor (politika, kultura, ani ekonomie), ale ten, kdo se ve všech oborech svobodně angažuje, kdo je pěstuje.

Svobodu, jako produkt kultury, zdůrazňujeme u občana proto, že mimo něj, nic jiného svobodné být nemůže. Přirozeně nesvobodný člověk se může stát svobodným občanem jen pomocí kultury, kterou pěstuje nikoliv jako „konzum pro Otesánky“, ale jako „pravdivé poznání reality“, neboť jen poznání pravdy ho může osvobodit...

V obci, nerozhoduje svobodně jen jeden plnoprávný občan, ale mnohost plnoprávných občanů. Aby svoboda jednoho neomezovala svobodu druhého, musí v obci pro mnohost svobodné volbyplatit rovnost...

Kvalitu rovnosti a života v obci určují svobodní občané, nikoliv svoboda, jako produkt (poznání) kultury. Proto životu (soužití) v obci (v politice) není nadřízen kulturní článek (svoboda), ale politický článek (rovnost). V těchto pravidlech má však rozhodující slovo každý svobodný občan, plnoprávný, odpovědný a povinný v duchu obecní rovnosti.

Ústava TSO praví: Tři sociální sféry (politika, kultura, ekonomie) jsou od sebe jednoznačně odděleny v horní trojnosti orgánů. V dolní trojnosti organizací (obec, rodina aj., HO), se horní trojnost „slévá“ tak, že každá dolní organizace představuje trojnost („domíchanost“), v níž je hegemonem politika (v obci), kultura (v rodině) nebo ekonomika (v HO). Nebýt metodické nadřazenosti jednoznačné oddělených sfér horní trojnosti, byla by každá organizace dolní trojnosti „malou totalitou“...

Neumíte si s tím poradit jen proto, že to nemáte zažité (všichni máme zažitý jen některý druh totality). Zde platí Komenského „opakování je matka moudrosti“...

Pravíte: „Lidská důstojnost znamená to, že jsem svobodný a mohu se kdykoli sbalit a odejít, když mne bude někdo v práci ponižovat, anebo je lidská důstojnost rovnost, že jsme si rovní a nikdo mi nemá co poroučet?“

Odpovídáme: Kdykoliv sbalit a odejít můžete z HO jen tehdy, nejste-li na ní (HO) existenčně závislý. V opačném případě se nesbalíte a neodejdete, ale ohnete hřbet a budete své nadřízené poníženě poslouchat jako otrok otrokáře. Tzn., že lidskou důstojnost vám nezajistí samotná HO, ale především tzv. sociální jistota, zajištěná v TSO obcí (viz ZŽP a ZPP v Občanské smlouvě). Takto nejste na HO existenčně závislý a můžete tedy kdykoliv odejít. V TSO však nebudete odcházet proto, že vás nadřízený ponižuje. V HO TSO totiž nejste jeho zaměstnancem, ale spolupodílníkem na HO (viz Stanovy HO TSO). Tzn., že i organizačně nadřízený s vámi musí jednat jako rovný s rovným (jako podnikatel s jiným podnikatelem, jako s obchodním partnerem). V opačném případě neodejdete vy, ale on (z rozhodnutí občanského soudu)...

V HO TSO je tedy lidská důstojnost zajištěna osobní svobodou a sociální rovností, pod hegemonií bratrství (spolupodílnictví). Navíc je mimo HO (v obci) zajištěna také vaší sociální jistotou (ZŽP a ZPP).

Pravíte: „Zdá se mi, že kultura je tím, co určuje kvalitu ostatních sfér.“

Odpovídáme: Máte pravdu, neboť kultura vynikajících jednotlivců (objevy, vynálezy atp.) produkuje veškeré kvality (např. „kulturní plodiny“), které se prostřednictvím ekonomie (nabídky a poptávky) stávají dostupné všem (podle principu politické rovnosti)...

zmp

Nejúžasnější je to právo veta občana v obci.

Kdy i jeden jediný občan je schopen zabránit válce či bombardování a zabíjení jiných občanů... to považuji za tak neskutečně silný nástroj v mezilidských vztazích, že kdyby už v TSO neexistovalo nic jiného, tak už jen proto budu TSO podporovat ze všech sil...

Tak nám pomalu odcházejí ti, kteří se podíleli na tzv. sametové revoluci, na přechodu od tzv. socialismu k tzv. kapitalismu. Možná by ale bylo lepší začít: Tak JIM pomalu odcházejí lidé z klanu…

ONI, v rukách kterých je soustředěna moc nad občany, ONI se plácají navzájem po ramenou, co vše prý dokázali...až na těch šmouh, jak krásný je prý svět, který vybudovali...navzájem se vyznamenávají, dávají si ceny, dávají interwiev atp...

Já si kladu otázku, zda se skutečně mají čím chlubit. Všechna bída tohoto světa, která je kolem nás - nám ONI zanechali - to je obrazem JEJICH umění a toho, co ONI dokázali. Ano, i my neseme svůj díl viny. Nechali jsme JE totiž nad sebou vládnout, dobrovolně jsme JIM dali možnost dělat si s našimi životy a se světem to, co si svévolně umanuli ve své až chorobné ješitnosti a samolibé bohorovnosti.

Právě dnes jsem viděl na netu oslavu první prý češky, která byla ministryní zahraničí USA. Prý kolik dobra udělala pro svět…

Vzpomínám si, jak před pár lety mi v noci nad hlavou duněly motory bombardérů, které letěly právě na příkaz dobrácké vlády USA bombardovat civilní cíle v bývalé Jugoslávii.

Cítil jsem zoufalou bezmoc a byl ve mně strašný pocit a hrozné vědomí, že za pár minut tam budou umírat lidé... hrozné výčitky svědomí, že jsem neudělal dost, abych toto vraždění zastavil...tehdy jsem ztratil poslední iluze o dobráctví mocných aj. Vašků, politiků aj papalášů...

Chápu, že mnozí to nedělají vědomě, schválně, ale tím hůř, jsou-li zblblí...zmanipulovaní, podplacení...aby mlčeli a nemluvili o tomto veřejně...Jak je jinak možné, aby o tom nějaký politik nemluvil?

A vzpomínám si na film Slavnosti sněženek, jak se dvě party myslivců přetahovaly před školou o to, komu patří zastřelený kanec. Užuž se chtěli spolu muži rvát, když tu k nim přiběhla nezapomenutelná krásná paní učitelka herečka Libuše Šafránková a s něžnou naivní nevinností jim řekla něco v tom smyslu: Prosímvás, pánové, jaký příklad tady dětem dáváte? Copak se spolu neumíte domluvit, co to tady dětem předvádíte? Ve světě je tolik zla, ...no tak se přeci domluvte... zkuste to …domluvte se spolu… a zatleskala ručkama... A chlapi se před takovým prostým lidským gestem museli zastydět a sklonit a dohodli se…

Byť ve filmu, ale jestliže se dokážou dohodnout emočně zainteresovaní myslivci, aby se nedokázali dohodnout od zeleného stolu vládcové nad osudy lidí.

Možná se tím úpadkem, zlem, hladomory, válkami, terorismem, krizemi, které jsou ve světě, ukazuje nezralost vládců, a nebo spíše nám toto zlo dělají schválně, aby nás vyprovokovali, doslova vyhecovali k tomu, abychom sami dokázali, že se o své štěstí umíme postarat sami…Abychom dokázali svoji zralost a to, že sami víme, co chceme a jak to udělat…

Konflikt v Jugoslávii stál životy tisíců žen a dětí, o mužích ani nemluvě a to jen proto, protože Jugoslávie nechtěla přijat diktát FEDu a privatizovat majetek jako u nás, ale chtěla majetek předat lidem jako zaměstnanecké akcie zaměstnancům fabrik, chtěla převést majetek zaměstnancům do družstev, kde by si o něm a vlastně o sobě rozhodovali samotní občané, konkrétní lidé zaměstnaní v těch výrobních, obchodních aj. družstvech.

Právě mocní jsou překážkou míru v mezilidských a klidu zbraní v mezistátních vztazích.

Mocní si řeší svoje zájmy a komplexy. Je nezajímají obyčejní lidé. Naoko se tváří – ve volbách – že chtějí něco dělat pro lidi…. Nepřesvědčuje nás skutečnost o tom, že úplný opak je pravdou? Nedělají nevědomí politikové náhodou svým důvěřivým a naivním voličům, občanům to nejhorší, co mohou?

Vědomí lidé, ti, co jsou ještě nad těmito našimi nevědomými mocnými, a dávají příkazy těmto našim mocným, ti to nedělají ani pro peníze, ani pro slávu… vždyť nikdo o nich ani neví, ale oni – ti skutečně mocní, kteří to dělají vědomě - to dopuštějí s vychovatelským záměrem proto, aby ve svých žácích, v nás, v okrádaných a utiskovaných, v nás podváděných, ožebračovaných a týraných lidech probudili nadšení a touhu po lepším životě…po lidské důstojnosti, po svobodě, po dobru a pravdě…

TSO chápu jako komplexní systém chodu společnosti, jako geniální systém, který je schopen nyní bezmocným a podváděným občanům nabídnout lidsky důstojný život, za což děkuji.

Protože tady odpovídáte na otázky a názory, které jsou nejen z oblasti sociologie, historie, bankovnictví, politologie atp., nazvěme to z tohoto fyzikálního světa - ale jsou i z oblasti – řekněme duševní či duchovní – zajímal by mne dopad toho, jestliže se ženy ve slovanské kultuře jmenují… jako patřící muži, tedy např. Novák-ová atp. Zajímalo by mne, jestli toto přivlastňovací -ová, které je pouze ve slovanských jazycích vnáší do kultury nějaký nový prvek. Má-li to až nějaký fyzický dopad.

Připadá mi, že slovanské ženy jsou potom nutně jiné. Projevuje se toto nějak v jejich povaze?

Je asi něco úplně jiného, když se dívka jmenuje např. Bohumila Pohodová, Malinová… a nebo nějak tvrdě nesklonně Karwick, Duster aj.

Díky Drahoš

Dopadem toho, že slovanské ženy jmenují „jako patřící muži“ je ten, že u každého jména ihned víme také, zda patří muži nebo ženě.

Původ „přivlastňování žen mužům“ tkví v samotných principech stvořeni (světa relativních projevů), které na tomto webu podrobněji popisujeme např. při řešení Zénónovy aporie proti prostoru. Zde tedy jen stručně rozlišíme mužský princip tvaru (tvora) a ženský princip formy (otvoru).

Tvar představuje ohraničení, které je vně ohraničeného (má ohraničené uvnitř, jako je např. pozemek uvnitř ohrady). Proto je tvar vlastníkem obsahu, který si přivlastnil (ohraničil, objal, vzal do náruče, zabral).

Naproti tomu forma představuje ohraničení, které je uvnitř ohraničeného (ohraničené je vně, jako terén kolem propasti). Proto forma není vlastníkem obsahu, který si neumí přivlastnit (vzít do náruče, zabrat). Protože forma nemůže mít a nemá nijaký obsah, může se projevit jen jako otvor v cizím obsahu (v obsahu tvaru). Takto je relativní projev ženského principu formy vlastnictvím relativního projevu mužského principu tvaru. Jinými slovy, mužský tvar je vlastníkem obsahu i s ženským otvorem v něm.

Uvedenou realitu promítají do své mluvy právě jen Slované, ač si to dosud běžně neuvědomují. Slované jsou národem „Slova“ (Loga) a jako takoví mají nejdokonalejší jazyk a mluvnici, vhodnou právě k pravdivému poznání reality...

zmp

cituji...Při zkoušce z fyziky dostal jeden ze studentů následující zadání: „Popište, jak se dá zjistit výška mrakodrapu pomocí barometru.“
Student na ni velmi rychle odpověděl: „Upevníte dlouhý kus provazu k vrchu barometru, pak barometr spustíte ze střechy mrakodrapu až na zem. Délka provazu plus délka barometru se rovná výšce budovy.“
Tato vysoce originální odpověď naštvala profesora natolik, že dotyčného studenta okamžitě vyhodil. Student se však hájil tím, že jeho odpověď je nepopiratelně správná, a univerzita nakonec ustanovila nezávislého arbitra, aby případ rozhodl.
Arbitr usoudil, že odpověď byla opravdu správná, ale že v ní student neprojevil žádné podstatné fyzikální znalosti. Nakonec bylo rozhodnuto vyřešit problém takto: student dostane šest minut na ústní odpověď, ve které by prokázal aspoň minimální znalost základních fyzikálních principů. Student prvních pět minut jen mlčky seděl, přemýšlel a vraštil čelo. Když ho arbitr upozornil, že mu čas brzo vyprší, student řekl, že má vhodných odpovědí několik, ale nemůže se rozhodnout, kterou z nich použít. Když mu arbitr doporučil, aby si pospíšil, student odpověděl takto:
„Za prvé můžete barometr vynést na střechu mrakodrapu, hodit ho dolů a změřit, za jak dlouho dopadne na zem. Výšku budovy pak určíte podle vzorce h = 1/2gt² [kde g je gravitační zrychlení, t doba pádu a h výška budovy]. Ale barometr má smůlu.
Nebo pokud svítí sluníčko, mohl byste změřit výšku barometru, potom ho postavit na zem a změřit délku jeho stínu. Pak změříte délku stínu mrakodrapu a pomocí přímé úměrnosti už jednoduše určíte výšku mrakodrapu.
Kdybyste ale chtěl postupovat velmi vědecky, mohl byste k barometru přivázat provázek a použít barometr jako kyvadlo; nejprve na úrovni zemského povrchu a potom na střeše budovy. Výška se pak vypočítá z rozdílu gravitačního zrychlení určeného podle vztahu T = 2π√(l/g) [kde T je perioda kyvu kyvadla, l jeho délka, g gravitační zrychlení].
Pokud má mrakodrap vnější nouzové schodiště, bylo by asi jednodušší jít nahoru a vyznačit výšku mrakodrapu délkami barometru a potom je sečíst.
Jestliže však chcete být nudný a ortodoxní, můžete samozřejmě změřit barometrem tlak vzduchu na střeše a na zemi a převést rozdíl tlaku z milibarů na metry, čímž dostanete výšku budovy.
Ale protože nám ustavičně vtloukají do hlavy, že máme přemýšlet samostatně a aplikovat vědecké metody kreativně, bylo by nejspíš nejlepší zajít za vrátným a říct mu: ‚Nechtěl byste hezký nový barometr? Dám vám tenhle, když mi řeknete, jak je ten mrakodrap vysoký.‘“... :-)

Pokud je lidem předávána nebo představována nová, nebo jim neznámá filosofie nebo idea, setkává se u různých lidí s různým přijetím.

Někdo nedočkavě sáhne po každé nové folosofii jenom proto, aby se ujistil, nakolik odpovídá jeho vlastním názorům. Pro takového člověka tato samotná filosofie příliš neznamená. Hlavní pro něj bývá obhajoba jeho vlastních názorů. Jestliže dílo v tomto ohledu splní jeho očekávání, stává se jeho vášnivým stoupencem a přilne k němu s nepochopitelnou silou. Pokud nesplní, pravděpodobně text znechuceně a zklamaně odloží s pocitem, že mu její autor (autoři) přinejmenším ublížil.

Jiného člověka se zmocní skepse, jakmile zjistí, že nová filosofie v sobě obsahuje něco, co on nikdy nečetl, neslyšel nebo nevymyslel. Ten by zřejmě zásadně nesouhlasil s obviněním, že jeho osobní postoj je vrcholem sobectví a netolerance, taková je nicméně skutečnost, i to, že se uzavírá před jakoukoli pravdou, která by mohla být v odmítaných věcech obsažena.

Oba uvedené typy lidí nikdy nepřekročí vlastní stín. Jejich zkostnatělost je dělá odolnými vůči pravdě a jejímu poznání.

Nejprve je nutné "zapomenout" na vše, co se člověk v minulosti naučil, aby nebyl ovlivněn žádnými předsudky, ale udržel si jasnou mysl ve stavu klidného, zaujatého očekávání. Protože nejlepším štítem proti pravdě je skepse, tento klid a důvěra mysli dovolí dovolí odhalit pravdu konkrétních tvrzení. Je to asi jediná cesta, jak si vypěstovat skutečně vytříbený smysl pro vnímání pravdy. Člověk by neměl být veden k tomu, aby slepě důvěřoval předkládané skutečnosti, aby věřil, že černé je ve skutečnosti bílé, musí si však zachovat přístup neodmítat nic jako nemožné nebo "utopické". To mu umožní prozatím odložit to, co je všeobecně považováno za "prokázané", a pátrat, zda by se na celou věc nedalo pohlédnout ještě z jiného, jím dosud nepovšimnutého hlediska, které by černou barvu proměnilo v bílou.

I ti nejmoudřejší musejí být vždy připraveni změnit názor, ukáže-li se být nesprávný.

zmp

Nemůžu říci, že by zhruba půl století obhajoby sociální spravedlnosti pro menšiny a ochrana přírody a životního prostředí přinesly viditelné výsledky. Ačkoli k určitému pokroku došlo, rasismus stále takřka všude vrhá svůj stín a životní prostředí nepřestává být ohrožováno přelidněním, znečištěním a stále se zrychlujícím ubýváním zdrojů, zejména pitné vody.

Je pravda, že ve všech oblastech lidské společnosti můžeme pozorovat úžasný technický pokrok, avšak tmářství a zlo s ním usilovně drží krok a často, jako třeba v současnosti, mají zřejmě navrch. Jak mohu být přesvědčen o bezpečné budoucnosti, když se nukleární zbraně mohou ocitnout v rukou zrůdných režimů a zkorumpovaných států? (A to nemluvím o státech, které už nukleární zbraně vlastní !) Co když nákaza terorismu zmutuje, metastázuje a nekontrolovaně se rozšíří jako středověká morová epidemie? Jak zoufalá bude existence lidstva v novém věku temnoty, až budou všichni živořit v neustálém strachu z fanatické masové vraždy?Je to děsivá představa, je však naivní se domnívat (jak nám vnucují generálové a politici), že když se podaří zavraždit pár vůdců oněch teroristů, je tím požár uhašen. Toto šílené násilí neustane, dokud se naše společnost nezbaví své chamtivosti a neskoncuje s bezprávím, které živí oheň násilí a nenávisti.

Naše primitivně materialistická společnost si musí přiznat nesmírnou vinu za chudobu milionů lidí, tvořících velkou většinu našich bližních na této kdysi krásné planetě, přiznat odpovědnost za to, že tito chudí se cítí poníženi, zbaveni lidskosti a důstojnosti. Můžeme se divit, že ve světě, kde hrstka nechutně bohatých lhostejně hledí na množství zajatců chudoby živořících z ruky do úst, jejichž děti ztratily naději na samotnou naději, plodí tyto propastné rozdíly jen zlobu a násilí?

Dnes jsou lidé právem pobouřeni ohromnými příjmy a odměnami bankéřů, průmyslových magnátů a pojišťovacích makléřů, užívajících si na úkor milionů svých spoluobčanů, kteří přišli o práci, o své domovy i o schopnost zajistit svým dětem dobré vzdělání a důstojnou budoucnost. Všichni společně se vrháme do zkázy a přitom nehledíme napravo ani nalevo, protože, jak se zdá, taková je a vždy byla naše lidská přirozenost.

A tak budeme stále jen po troškách přebírat odpovědnost za ostatní, vyzývat k nukleární umírněnosti a varovat před nadcházející katastrofou, kterou přinese klimatická změna a současně budeme dál rozpoutávat války o čistou vodu a privatizovat její poslední zdroje, a možná nás napadne zprivatizovat i poslední místa, kde je ještě čistý vzduch, protože taková je lidská přirozenost, přirozenost druhu, a ta se nezmění.

Existuje stará bajka o štírovi a žábě, kde štír prosí žábu, aby ho vzala přes řeku a žába odpoví: nikam tě nevezmu! Vy štíři máte jedovaté žihadlo! Ale štír ji dále přemlouvá, že by nikdy nezahubil přítele, který mu pomůže v nouzi. Žába konečně souhlasí a plave se štírem přes řeku. Když jsou v polovině, štír zničehonic žábu bodne. Umírající žába volá: lháři, říkal jsi, že mě nebodneš! Teď se oba utopíme! Štír na to odpoví: nemohl jsem si pomoci. Taková je moje štíří povaha.

Z uvedeného je zřejmé, proč uskutečnit TSO, bohužel rovněž vyplývá podstatná otázka: není největší překážkou realizace TSO lidská (štíří) přirozenost? Lze ji vůbec změnit?



„...není největší překážkou realizace TSO lidská (štíří) přirozenost? Lze ji vůbec změnit?“

Lidská přirozenost je dána „usuzováním o vnímaném“, přičemž je tu úsudek rozhodujícím způsobem ovlivněn nikoliv vnímanou věcí samou, ale sympatiemi a antipatiemi, afekty, žádostmi atd. Tzn., že tento přirozený soud je tendenční (dle štírova: „nemohu si pomoci“) a tedy bezohledný, vražedně prolhaný, zkrátka nespravedlivý...

Přirozenost lze změnit pouze umělým zušlechtěním (výchovou), tj. nepravením nespravedlivého soudu ve spravedlivý soud. a/ nespravedlivý soud je dán „usuzováním o vnímaném“

b/ spravedlivého soudu lze dosáhnout „usuzováním na základě uvažování o vnímaném“

Je to právě umění logického uvažování (logos), co má být výchovou vštípeno lidské přirozenosti, co může překonat tendenčnost a nahradit ji ohleduplností, životodárnou pravdivostí, zkrátka spravedlností, která je s to, k tomu navíc připojit skutečnou svobodu a pravou lásku...

Naštěstí jsou na světě lidé, kteří svou přirozenost již zušlechtili, přestože jim v tom totalitní „výchova“ zuby nehty brání. Pokud se takoví lidé spojí, aby zavedli TSO, budou moci počet spravedlivých mnohonásobně rozmnožovat, neboť TSO jim v tom nejen nebude bránit, ale naopak je v tom bude účinně podporovat...

zmp

I ti nejmoudřejší musejí být vždy připraveni změnit názor, ukáže-li se být nesprávný.

zmp

Po návratu z hokejového mistrovství světa v Německu, kde jsme zcela nečekaně zvítězili, na tiskové konferenci zazněla následující slova z ústa Jaromíra Jágra:

"…A hlavně bych chtěl říci lidem, kteří ztrácí naději a myslí si, že už to dál nejde, že se to už nedá zvládnout, že to je nemožné…tak si myslím, že jsme jim šli zářným příkladem. To si všichni mysleli o nás. A podívejte se, co jsme dokázali. Vyhráli jsme nakonec! Všichni by si to měli pamatovat, že nic není nemožné, že všechno jde, když se chce…"

Tato slova jako by zněla symbolicky pro naše životy, že máme naději… Lze tato slova Jaromíra Jágra vztahovat i k sociálnímu dění v ČR? Mají zde šanci naděje, které by mohly přinést skutečnou změnu směrem k dobru a pravdě?

Mimo jiné vzápětí i fotbalisté v Americe si prý řekli, že když dokázali vyhrát hokejisté, tak že i oni zaperlí a vyhrají…. a podařilo se jim také vyhrát. Vím, že sport nelze nějak spojovat s děním ve společnosti, ani to nelze brát jako nějaké znamení, nebo ano? Pravdou je, že se v současné ponuré atmosféře panující nejen kvůli dlouhodobě deštivému počasí – ale i proto, že v předvolebním čase lidé ani nevědí koho volit a jsou zhnuseni vzájemnými pomluvami a zesměšňováním politiků – tak vítězství hokejistů přineslo lidem radost a nadšení…. Neukazuje se, že toto sportovní dění má přesah i do dění politického…? Může být určitou indicií, znamením či návodem, že český národ má nyní svoji vlnu (jako surfař na moři) a jede a obrazně smete vše, co mu stojí v cestě? Včetně zločinného spiknutí mocných proti bezmocným…?

Výrok „všechno jde, když se chce“ je víc optimistický než pravdivý. Co když se chce, ale neví se jak? Nikdy nejde vše, ale vždy jen to, co je možné (ví se jak)…

Sportovní dění nemá přesah do dění politického. Ve sportu je to sám hráč, kdo má možnost (ví jak) a chce vyhrát. V politice občané svou možnost delegují na volené zástupce. Občané tak sice chtějí, ale nemají možnost (nevědí jak). Jejich zástupci mají možnost (vědí jak), a chtějí (svůj vlastní prospěch na úkor občanů). Český národ tak jede na vlně zástupců lidu, kteří smetou vše, co stojí v cestě zločinnému spiknutí mocných proti bezmocným…

-zmp-

Vyjděte na ulici, stačí před dům a ihned, kam jen pohlédnete, uvidíte kolik je všude třeba práce. Ač máme statisíce nezaměstnaných, přece tu potřebnou práci nikdo neodvede, protože mu ji nikdo nezaplatí. Tzn., že v současných totalitách není problém najít práci, ale najít slušně placenou práci. Není-li problém najít práci, není problém ani vytvořit pracovní místa. Problém je opět jen vytvořit slušně placená pracovní místa.
Nepřipadá Vám tento stav absurdní? Nepřipadá Vám tento absurdní stav (totalitní režim) jako v praxi realizovaná utopie?
Zdá se, že ne, protože za utopii prohlašujete TSO, který tu ještě není a nemohl se tedy neosvědčit, zatímco totalita tu již je a natolik se neosvědčila, že mluvíte o tisících nezaměstnaných.
Není to absurdní, že nepokládáte za utopii totalitu, ale TSO?
Není to právě absurdní uvažování většiny lidí, co umožňuje (např. demokratickými volbami) existenci absurdních režimů na jedné straně a absurdní zavrhování všeho, co se tyto absurdity snaží odstranit, na straně druhé...
Nahradíme-li absurdní uvažování reálným, nahlédneme, že příčinou nezaměstnanosti v utopických totalitách není nedostatek práce, ale nedostatek peněz. Tento nedostatek peněz je opět zcela absurdní, neboť se dává do oběhu stále víc a víc peněz, vyvolávajících nepřetržitou řadu inflací, protože je jich dáváno do oběhu podstatně víc (ve vyšší abstraktní hodnotě), než kolik trh nabízí zboží a služeb (konkrétních hodnot).
Z věci je zřejmé, že uvedené absurdní stavy, jsou v současných totalitních absurdistánech vyvolávány uměle, zločinnou manipulací s penězi.
Tzn., že absurdnost nad absurdnost je to, co pokládáte za „neutopické“...
A protože i Vaše hledání nápravy absurdní současnosti je zcela absurdní, zakazujete nám předem správnou odpověď na Vaši otázku, jakými kroky by se mělo začít s nápravou, co by se mělo udělat. Nepokládáte-li zavedení TSO za odpověď, pak ji ovšem neuznáte ani za začátek odpovědi. Jak potom s tímto absurdním zákazem zavést TSO můžeme odpovědět na Vaši otázku: „kde chcete vzít v TSO práci?“
Nezlobte se tedy na nás, že Vaše omezování nebudeme akceptovat a odpovíme:
Především je třeba zavést TSO, neboť eho metodika přináší nápravu všech totalitních (utopických) absurdit.. TSO totiž nehledá pro lidi práci, ale naopak chce lidskou práci osvobodit od otročení penězům (finančníkům). V TSO jsou peníze abstraktní mírou hodnoty odvedené práce v podobě zboží a služeb a jsou tedy v oběhu jen v takové abstraktní hodnotě, jaká je konkrétní hodnota tržní nabídky.
Základem veškeré práce je v TSO pro všechny práce schopné tzv. „základní pracovní povinnost“ (ZPP), zabezpečující produkci tzv. „základních životních potřeb“ (ZŽP) všech lidí, žijících v TSO. A protože ZŽP jsou stále zapotřebí, není v TSO nezaměstnanost možná.
Překvapuje nás, že Vám to vrtá hlavou, když je to výslovně uvedeno již v základní metodice TSO (Ústava TSO, Občanská smlouva, Stanovy HO TSO) uveřejněné na našem webu v Pilířích TSO a představující cca. tři až čtyři stránky textu. Není tedy problém se s touto základní metodikou seznámit.
Nuže, mimo ZPP není v TSO nikomu práce vnucována, neboť člověk není předurčen k práci (práci strojům!), ale ke svobodě. Chce-li kdo v TSO pracovat nad rámec ZPP, nikdo mu nebrání v podnikání, při kterém se nemusí obávat neúspěchu, neboť ZŽP má zajištěné v rámci ZPP. Je to totiž právě existenční strach ze zkrachování, co většině lidí brání v podnikavosti. Tento strach TSO naprosto spolehlivě odstraňuje...
Pokládáte-li tedy toto jediné možné východisko z totalitních absurdností za utopii, pak Vám není pomoci...
zmp

Rád bych se Vás zeptal, protože mi to vrtá hlavou....kde chcete vzít v TSO práci? Dnes jsou zde statisíce nezaměstnaných, nejsou peníze na platy natož na almužny. Z čeho a jak chcete vytvořit pracovní místa? To je utopie. Odpovězte mi třeba, kde a jakými kroky by se dnes mohlo a mělo začít? Co by se mělo udělat, aby to bylo? Když řeknete: zavést TSO - to není odpověď. Děkuji.

Je TSO učení, idea, ideologie nebo dogma či doktrina? Zajímavé je i slovo režim. Jednou, až se TSO zavede, bude se také říkat: V současném režimu. Přitom to slovo je hrozné. Zní lidsky ponižujícím způsobem už preventivně. Slyšel-li bych slovo režim TSO, tak bych to už předem odmítal a z takového režimu bych nejraději utekl.... Ale vím, že to jsou jen slova... i když, ta slova mají ale nedozírný význam a dopad... Mohlou být vnímána mnoha způsoby. Ve slově ideologie cítím jakousi pachuť předchozího režimu - komunismu, ale i nacismu - jako kulturní totality a i vlastně současné ekonomické totality - kapitalismu. Slovo Ideologie mi zní v uších jaksi pejorativně. Můžete mi objasnit vztah těchto slov k TSO? Co je tedy TSO? Děkuji.

Odpověď M. Chaloupkovi (Co je TSO?):

TSO je idea, metoda či představa správného uspořádání mezilidských vztahů... Až se TSO zavede, pak jeho příslušníci nebudou říkat „v současném režimu“, neboť režim představuje něco vnucovaného, předepisovaného bezejmenné většině (tzv. "lidu"), ve prospěch tzv. „vyšších zájmů“ (menšinové elity). Naopak TSO představuje možnost samostatného, nekonfliktního a svrchovaného konání každého jedince, omezovaného jen jeho vlastní svobodnou (ohleduplnou) vůlí. Občanství v TSO je podmíněno požadavkem ohleduplnosti vůči ohleduplným... Zatímco idea představuje jakýsi vzor (předlohu), podle kterého se můžeme (ale nemusíme) zařídit, Ideologie je způsob vnucování ideje (vč. dogmat či doktrín) naléháním, ohlupováním, obelháváním. Ideologie je produktem tendenční vědy, filosofie a teologie, zkorumpované totalitním režimem. Příslušností k totalitě je tzv. „lidu“ (většině) vnucena doktrína loajální ohleduplnosti vůči bezohledným (menšinové elitě)... Aby mohla být většina porobena ideologií (neevokuje odpor tak, jako zjevné násilí), zavedla elita tzv. "povinnou školní docházku". Státní vyučovací osnova pak do hlav důvěřivých školáků nalévá výhradně autoritativní ideologii (viz "Ideologie" v Pilířích totality), resp. zideologizované psaní, čtení, počítání a mentorování...

zmp

Úvodem je třeba říci, že v daném případě vůbec nezáleží na tom, jak recepční k tisícikoruně přišel. Mohl si ji půjčit, mohl ji ukrást, zfalšovat atp. Vždy by její oběh dopadl stejně.

1/ Pět dlužníků tvoří uzavřený okruh:

a/ recepční dluží řezníkovi za maso

b/ řezník dluží chovateli za vepře

c/ chovatel dluží dodavateli za krmivo

d/ dodavatel dluží prostitutce za služby

e/ prostitutka dluží recepčnímu za pronájem pokoje

Totéž lze ovšem vyjádřit jednodušeji, bez uzavírání bludných kruhů (tj. bez ohlupování):

Já dlužím pekaři za chleba, mlynář dluží mně za opravu mlýna. Ač se oba dluhy vztahují k různým věcem (chlebu a opravě), u obou lze vyjádřit jejich hodnotu penězi, v daném případě ve stejné výši 1000 Kč.

2/ Vyrovnat dluhy tu pak lze čtyřmi různými způsoby:

a/ mlynář mi dá 1000 Kč., a já je dám pekaři

b/ mlynář dá 1000 Kč. (mým jménem) rovnou pekaři

c/ mlynář mi dá mouku v hodnotě 1000 Kč., a já ji dám pekaři

d/ mlynář dodá mouku v hodnotě 1000 Kč. (mým jménem) rovnou pekaři

V obou případech (1abcde a 2abcd) vznikly dluhy poskytnutím konkrétního zboží a služby. V prvním případě jsou dluhy vyrovnány oběhem bankovky (tisícikoruny). V druhém případě (2cd) může bankovka sloužit jen jako abstraktní „míra hodnoty“ konkrétního zboží a služeb, aniž by musela být vytisknuta a dána do oběhu.

V prvním případě (1abcde) musíme řešit otázku, kdo je oprávněn tisknout bankovky a dávat je do oběhu (jak přišel recepční k tisícikoruně), v druhém případě se stačí dohodnout jen na používání stejné abstraktní míry hodnoty konkrétního zboží.

Z věci je zřejmé, že to, na čem v obou případech záleží, nejsou peníze, ale zboží a služby. Peníze tu mohou mít pouze pomocnou funkci:

A/ jako „abstraktní míra hodnoty“, na jaké se mezi sebou dohodneme

B/ jako „poukázka na zboží a služby“, které se za ně zavazujeme vzájemně poskytovat

Ani v případě „B“ se však peníze nemusí být ještě oběživem, neboť mohu pekaři zaplatit za chleba dlužním úpisem (dluhopisem v hodnotě 1000 Kč.), tj. poukázkou na mé zboží (služby), které si pekař u mě může kdykoliv vyzvednout a dlužní úpis mi vrátit. Já ovšem nemusím vrácený dluhopis roztrhat, ale mohu jím pekaři platit za chleba opakovaně.

Kdybych však pekaři za dluhopis nemohl nic dát, neměl by pro pekaře žádnou cenu a nikdy by mi za něj chleba neprodal.

Z věci je mj. zřejmé, že peníze mají smysl jen jako „dluhopisné poukázky na zboží (služby)“ a že jich nesmí být v oběhu víc, než zboží...

Nyní se musíme ptát: Kdo je oprávněn vystavit poukázku (dluhopis) na mé zboží? Já, stát, banka (státní, evropská, světová aj.) nebo někdo jiný?

Samozřejmě, že na mé zboží smím vystavit dluhopis pouze já, pekař na své zboží, mlynář na své zboží atd.

Protože se dluhopis vejde do kapsy, zatímco chleba a mouku musíme táhnout na káře, je zřejmé, že snadnější je nakupovat zboží za dluhopisy než vyměňovat zboží za zboží. Tzn., že peníze mohou usnadnit tržní směnu...

Protože dluhopisem může platit také mlynář mně (za mé služby), nemusím dluhopis vracet mlynáři (za mouku, kterou nepotřebuji), ale mohu jím zaplatit pekaři (za chleba který potřebuji). Mlynáři pak jeho dluhopis vrátí pekař (za mouku, kterou potřebuje). Tak se dluhopis (mlynářův, pekařův či můj) může stát oběživem...

Kontrolní otázka: K čemu je tu probůh zapotřebí státu, či banky?

Zůstane-li emise peněz (dluhopisů) v oprávněných rukou (mých, mlynářových a pekařových), nikdy nedojde k jejich znehodnocení inflací a ceny zboží zůstanou na věky věků stejné. Pokud by někdo z nás dal do oběhu víc peněz než vyprodukuje zboží, dopustí se zločinu „penězokazectví“ (falšování peněz), za který bude vzápětí dopaden a donucen k náhradě způsobené škody, přičemž jeho dluhopisy již nikdy nikdo nepřijme.

Skutečnost, že dnes počítáme s inflací, jako s naprostou samozřejmostí, ukazuje (nade vší pochybnost), že jsme systematicky okrádáni někým (bankami), kdo dává do oběhu (nakupuje za) ničím nepodložené peníze (falešné, padělané), bez jakéhokoliv postihu, neboť tyto zločiny jsou chráněny státem, jako zákonné...

To jediné, co zde potřebujeme (já, mlynář a pekař), je společná evidence emise dluhopisů, jako oběživa v míře hodnoty zboží na společném trhu. K této evidenci můžeme zaměstnat úředníka, který je nám odpovědný (podřízený) a bude nám skládat účty, nikoliv nadřízený (nezodpovědný) jako stát, či banka...

zmp

Zdravím,

přikládám text, který se mi náhodou dostal do rukou. Text uvádí způsob, jak lze jednou bankovkou zaplatit více dluhů, které v součtu několikanásobně překračují hodnotu této bankovky. Je mi to podezřelé, ale logika textu je dokonalá, není v ní žádná chyba, ani nic nereálného. Bylo u něj přiloženo mnoho komentářů, které nepřikládám, neboť mě zajímá vaše reakce na tento "hlavolam".

VLASTNÍ TEXT:
Venku je smutný podzimní den. Časy jsou nelehké, všichni jsou zadlužení. Vezmu 1 000,- Kč, jdu do hotelu, položím těch 1 000,- Kč na pult v recepci a řeknu, že si chci prohlédnout pokoj , neboť chci zde strávit jednu noc. Odejdu na prohlídku pokoje. Recepční sbalí 1 000,- Kč a běží splatit dluh u řezníka. Řezník sbalí těch 1 000,- Kč a fofruje splatit svůj dluh zemědělci - dodavateli vepřů. Dodavatel vepřů upaluje splatit těmi 1 000,- Kč svůj dluh dodavateli krmiv. Dodavatel krmiv jde co mu dech stačí těmi 1 000,- Kč zaplatit dluh místní prostitutce, které se také těžce dotkla hospodářská krize a začala poskytovat své služby na úvěr. Prostitutka sebere oněch 1 000,- Kč a utíká splatit dluh recepčnímu v hotelu za nezaplacený pokoj. Recepční hotelu rychle položí těch 1 000,- Kč na pult, neboť již se vracím z prohlídky pokoje. Vezmu si zpět svých 1 000,- Kč a poděkuji s tím, že mi pokoj nevyhovuje. Odejdu do sousedního hotelu (nebo jinam) se svou tisícikorunou. Nikdo nic nevyprodukoval, nikdo nic nevydělal, ale dotčení lidé jsou bez dluhů a vzhlíží do budoucna s optimismem. Taktéž já.

Chtěl bych se zeptat, jakým způsobem se v TSO budou dělit přírodní zdroje? Každá obec má jiné surovinové podmínky, ale suroviny nikdo nevlastní, neměly by je vlastnit ani obce. Kdo tedy suroviny vlastní a kdo má právo s nimi nakládat a rozhodovat o jejich využití? Obec, svaz obcí?...

Co když má jedna obec hodně lesů a sousední je nemá vůbec. Jak je mezi sebou budou obchodovat? Co když bude jedna obec druhou vydírat? I v TSO? U lesů je to ještě v pohodě, těch máme dost. Ale co třeba u drahých kovů, nebo nafty? Ty se mohou vyskytovat třeba jen na jednom místě v republice, nebo kontinentu. Komu tedy patří? Občanům v dané obci, nebo všem občanům daného kontinentu? Nebo dokonce celého světa?...

odpověď milos jahodovi (komu patří zdroje?):

Začněme nejdříve jednoduchým příkladem přírodního zdroje, v podobě pramene vody. Pramen vyvěrá ze země sám, takže příslušný pozemek nelze využít jinak, než jako místo kde pramení pitná voda. Tzn., že nikdo není pramenem poškozen a nikomu tedy nepřísluší nijaká náhrada škody. Naopak, každý (z široko dalekého okolí) si může z pramene načerpat vody, kolik jen unese.

Jsou ovšem také lidé slabí, nemocní a staří, líní, nebo prostě nemají čas si pro vodu dojít sami. Dohodnou se tedy s někým na podmínkách, za kterých jim vodu přinese on.

Mezi dohodnuté podmínky přirozeně patří především cena, za kterou je ochoten vodu přinést. Všimněme si, že je tu řeč o ocenění jeho práce (jeho přínosu), nikoliv o ocenění vody, která jeho přínosem není (není jeho vlastnictvím), přestože ji přinese. Proto Ústava TSO mluví o obchodování s přírodními zdroji pouze v míře (ceně) přidané hodnoty.

Máme tu tedy podnikatele v oboru „nosič vody“.

Pokud se nosič staví do fronty, a nabírá jako jiní (kolik unese), až na něj přijde řada, potud se nijak neliší od ostatních, kteří vodu čerpají pouze pro sebe. Pokud si však pořídí cisternu, protože se mu rozrostla klientela, tu již ostatní u pramene nějak poškozuje (např. zdržuje). Tu již do hry vstupuje obec, v jejímž katastru se pramen nachází. Snadno by se totiž mohlo stát, že by si podnikatel pořídil více cisteren, které by k prameni již nikoho jiného nepustili. Cisterny by časem nahradil potrubím a z nosiče vody by se nám vyklubala žába na prameni. Nikdo by již nemohl k prameni, takže by všichni museli využívat služeb žáby, která by svého monopolního postavení na trhu s vodou samozřejmě zneužila a mimo svých služeb by prodávala také vodu, jakoby to byl její majetek.

Řečeno odborně, hatmatilkou učených ekonomů, žába na prameni by využívala práva „volného trhu“ k diktování „volné ceny“. Každému je tu jistě zřejmé, že pojmem „volnost“ se tu vztahuje pouze k diktátu žáby, nikoli k jejím odběratelům, kteří se ve vztahu k žábě stali nevolnými. Učení ekonomové již nedomýšlejí (nebo zamlžují), že se tu pojmy „volný trh“ a „volná tvorba cen“ vztahují pouze k nabídce (žábě), v žádném případě k poptávce (k odběratelům). Odborní ekonomové tu určitě namítnou: Ale dyť poptávka nemusí u žáby nakupovat a tím ji donutí snížit ceny. Odborníci mají, jako vždy teoreticky pravdu. Nekupujte vodu a voda pak bude za babku. Žába zkrachuje a pramen bude zase volně přístupný. Prakticky to však znamená: Pochcípejte žízní!

V tzv. lidová pohádka: „Tři zlaté vlasy děda vševěda“ nám nabízí jiné řešení: „Tu žábu zabijte!“

Zdravý rozum totiž praví: Proč mají chcípat žízní miliony, či miliardy, když úplně postačí, aby chcípla jedna žába...

K žábě na prameni nikdy nedojde, pokud do podnikání nosiče vody zasáhne obec, tj. občané, kterým nosičova cisterna začne překážet v čerpání vody. Nejde totiž o to, zabránit nosičovi vody v poskytování užitečné služby co největším počtu potřebných. Jde o to, aby poskytování služeb jedněm, nebránilo v přístupu ke zdrojům ostatním. Tzn., že nosič vody musí s obcí (s ostatními u pramene) uzavřít smlouvu, za jakých podmínek smí z přírodního zdroje čerpat víc než ostatní, a jakým způsobem jim nahradí případně způsobenou škodu.

Takové smlouvě se říká také „disposiční právo“.

Míra poškozování ostatních je podstatně vyšší tam, kde surovina z přírodního zdroje nevyvěrá volně na povrch, jako je tomu u pramene vody. Tehdy je třeba zemi rozkopat, někam odkládat hlušinu, odpady, exhaláty atd. Tehdy je totiž poškozováno také životní prostředí ostatních. Tehdy také smluvní strany daleko odpovědnější zváží, zda je tu přínos z těžby suroviny vyšší, než způsobená škoda na životním prostředí. Disposiční právo pak bude zahrnovat podstatně víc smluvních podmínek a také podstatně vyšší míru nahrazování škody poškozovaným (obci).

Všimněme si, že jsme tu vystačili zcela s „disposičním právem“, aniž jsme se museli zabývat otázkou „vlastnictví přírodních zdrojů“. Disposiční právo k přírodním zdrojům totiž nepřekáží podnikání, ale vydírání. Naproti tomu vlastnictví přírodních zdrojů (půdy a surovin) je odvěkou příčinou sociálních konfliktů (vydírání, válek, strádání a utrpení vůbec).

Je-li totiž předmětem tržní ceny pouze přínos podnikatele (práce a vynaložené náklady), nikoliv z přírodního zdroje těžená surovina, pak se nikdo nemusí trápit tím, že určitý přírodní zdroj (např. pramen vody) není v jeho dosahu. Může totiž využít služeb (nosiče vody), jejichž ceny (ve srovnání s vyděračskými cenami žáby na prameni) jsou přijatelné a stabilní. A naopak se nikdo nemusí strachovat o přírodní zdroj, který v jeho dosahu je, neboť si ho nikdo nemůže podvodně či hrubým násilím přivlastnit, kdokoliv (nejen občan příslušné obce) se však může vůči němu ucházet o disposiční právo...

zmp