Mohli byste z hlediska mystérií slovanského jazyka a logiky slovanského jazyka říci něco ke slovu zázrak?

Zázrak je něco za zrakem. Vidíme něco, čemu nerozumíme. Protože nerozumíme viděnému, musíme věřit tomu, co vidíme.

Nezýváme to tedy zázrak. Nejprve něco vidíme. Až za tím je pochopení viděného. Jak s tím souvisí víra?

Jednak logicky a jednak jako slovanské slovo víra, snad věra, viera?

Je možné dokázat víru nebo to, čemu věřím? Co je víra za sílu?

Věřit tomu, co vidíme musíme proto, že tomu rozumíme. Bylo by zcela nesmyslné nevěřit, přestože je nám jasné, že to tak opravdu je.

Věřit tomu, co vidíme nemusíme, pokud tomu nerozumíme. Je docela rozumné, nechat věc otevřenou, dokud nám nebude jasné, o co jde. Odklad definitivního úsudku je rozumný zejména tam, kde mluvíme o tzv. „zázraku“. Jinak by se mohlo jednat pouze o tendenční víru v něco, čemu věřit chceme, aniž jsme si jisti, o co vlastně jde, aniž tomu rozumíme...

Podobně, jako k zázraku, se můžeme stavět k nějakému filosofickému či vědeckému učení. Tak například nejvýznamnější katolický učenec Tomáš Akvinský byl kanonizován, aniž by kdy v souvislosti s ním došlo k nějakému zázraku, což je jednou z podmínek kanonizace. Příslušný papež tento problém vyřešil tak, že za zázrak prohlásil celé Akvinského dílo, jakoby tím chtěl současně deklarovat, že tomuto dílu vůbec nerozumí...

Pravá víra je ve své podstatě dána tak zvaným „citem pro pravdu“, který vždy předchází pochopení příslušné pravdy a který je u některých lidí spolehlivější, než u jiných znalost věci. Odtud je také možná pravá víra v zázrak, na rozdíl od víry předstírané či vsugerované výchovou. Z uvedeného je zřejmé, že pravou víru nelze dokázat, dokud neprokážeme pravdivost toho v co věříme, pokud nepochopíme příslušný zázrak, který tím ovšem přestává být zázrakem...

Etymologie slova může přispět k pochopení jeho významu, příliš na ní však nezáleží. Rozhodující je tu pochopení věci, která je daným slovem označena. Například etymologie slovo „zázrak“, v podobě „za zrak“ naznačuje, že k pochopení viděného je třeba proniknout za jeho povrchní zrakový vjem (za zrak), to je do nitra jeho podstaty. Naproti tomu etymologie slova „víra“, v podobě „viera“ či „věra“, vůbec nic nenaznačuje...

zmp

Právě naopak, připadá mi, že slovo víra, viera něco naznačuje.

Vím z nějakých studií v časopisu PDN (přátel duchovních nauk), že se tam psalo ...ví r, ví ra. Jako že to r je reakce, bůh RA. Ví o r jako o reakci boha RA. Pletu se? Mně to připadá, jako že to je takový esoterní mysterijní výklad toho slova. Hebrejština má svoji hebrejskou kabalu, kde každé písmeno, slabika je jako duchovní bytost, kde každé hebrejské písmeno, slabika představuje celé světy, mechanismy různých jevů. Tedy se domnívám, že i toto je vlastně taková slovanská kabala.

Tedy, že etymologie slovanských slov je schopna zachytit, pravdivě zachytit a popsat, samé principy mechanismu stvoření vesmíru, tedy že slovanská slova již ve svém etymologickém výkladu jsou schopna odhalit mystéria života, smrti, stvoření. Pletu se?

Možná není možné vyložit všechna slovanská slova, ale některá slovanská slova jsou schopna toto zachytit, ano?

Takových slov je více: Ararat, Tatar, Avatar, Drotar, Aron, Archanděl atp. Všimněte si, že většinou se tu písmeno „a“ vyskytuje mezi dvěma „t“, takže věc lze pojímat jako poukaz na „RA“ (reaktivní síla) ale také na „AR“ (aktivní síla). Jenže, kdo o tom něco ví? Kdo si dovede tyto síly reálně představit, aby z okultní filologie něco takového mohl odvodit? Ani dnešní kabalisté o tom nemají potuchy. Pro obvyklou „vědeckou“ filologii je dnes ještě něco takového nepoužitelné...

Že mnohdy teprve slovanské pojmy dávají prastarým jménům pravý význam, tomu dnes ještě nebude nikdo věřit, ani slovanofilové ne. Dnes téměř nikdo neví, co je to pravé Slovanství...

Pokud jde věci vyložit obvyklým způsobem, držme se obvyklých, všem více méně srozumitelných způsobů...

zmp

Možná je to zcela od věci, ale všiml jsem si, že až nápadně mnoho lidí z řad obdivovatelů USA, EU a totalitních metod NWO ráčkují, hrdelně to ze sebe vytlačují nebo jinak špatně vyslovují i další písmena, např. jako kdyby klenou či měkčí L, a celkově žvatlají jako malé děti jak co se týká výslovnosti, tak i ve vztahu ke smyslu obsahu.

Myslíte si, že je to skutečně náhoda, nebo může na tom něco být, nebo nezdá se mi to (ve smyslu, že tzv. slyším trávu růst)? Samozřejmě, že je řada resp. velká většina těch, kteří nejsou nápadní výslovností.

Znám případy, kdy člověk až do dospělosti v české rodině ráčkoval a přechodem do jiné rodiny (sňatkem) ráčkovat přestal. Z toho je zřejmé, že ráčkování nelze jen tak bezevšeho házet do jednoho pytle, jako něco daného geneticky. Například ve Francouštině je ráčkování povinné.

Mám tedy za to, že ráčkující, o nichž mluvíte, Český jazyk ve svém životě dostatečně často neslyšeli a nepoužívali. Snad právě proto se cítí být, nebo jsou povoláváni k tomu, aby nás poučovali, jak máme mluvit, neřřkuli myslet...

zmp

Minulý týden jsem četl rozhořčené vyjádření herce Krampola ohledně importování Santa Clause, helloweenu a sv. Valentýna. Podle něj je potřeba zachovávat české tradice, kdy dárky nosí Ježíšek a jsou uloženy pod vánočním stromkem. Taková vyjádření jsem v současném i minulém období slyšel od mnoha jiných lidí, nejen od něj. V tom případě je zajímavé, že např. v mnohem katoličtějších zemích, jako jsou Itálie a Španělsko, nosí dárky čarodějnice Befana a ve Španělsku Tři králové, ve Francii nosí dárky Pere Noel, v Rusku děda Mráz atd. Ježíšek nosí dárky v Německu a Rakousku a vánoční stromek k nám přišel z Německa kolem roku 1810. Je tedy otázkou, proč Němci a Rakušané tak usilovně udržují a hájí České tradice. Nebo je to jinak a my jsme ti, kteří hájí importované Německé svátky? Potom tedy z toho vyplývá, že je možné, že naši pravnuci a prapravnuci atd. budou hájit Santa Clause, Valentýna a helloween jako české tradice a nebudou chtít cokoli importovaného. Mimochodem helloween a sv. Valentýn byly importovány do Ameriky jako čistě evropské svátky.

Je docela možné, že kdybychom byli 300 let pod nadvládou Číňanů, slavili bychom dnes svátky nějakých draků jako českou tradici a zoufale bychom se bránili nějakému "importu Ježíška".

Co tedy je kritérie pro tradici národa Čechů, Moravanů a Slezanů?

Kritériem národních tradic je skutečnost, že nositelem těchto tradic je národ, přesněji řečeno příslušníci daného národa. Na čase trvání tradice přitom vůbec nezáleží. Jakmile je přijata dostatečným počtem příslušníků národa, lze ji pokládat za tradiční.

Svátek Vánoc je pojímán jako svátek narození Ježíše nebo Krista.

Svátku Vánoc předcházel svátek zimního slunovratu.

Počátkem 19. století jsme skrze německé obyvatelstvo našich zemí, přejali německou tradici vánočního stromku a Ježíška jako nositele dárků. V Německu prý tuto tradici zavedl Martin Luther.

Od německých obyvatel přejali tuto tradici také slovanští obyvatelé Čech, Moravy a Slezska, neboť natolik oslovila jejich křesťanské cítění, že ji zcela oprávněně pokládají za bytostně svou, a to i po své následné ateizaci.

Přejímání cizích tradic, jak se nad nimi rozhořčuje Krampol, má v našich zemích za cíl, postupnou totální likvidaci veškerých křesťanských tradic a vůbec veškerého křesťanského cítění, které je i u ateistů stále ještě velmi silné, byť nevědomé. Ježíšek jako jakýsi poslední reprezentant ateizovaného křesťanství u nás, má být postupně nahrazen nic neříkajícím dědou Mrázem, Santa Clausem, Befanou, satanizovanými Valentýny, helloweeny, možná i čínským drakem, až to vše konečně nahradí „svatý Antikrist“...

zmp

Můžete mi prosím vysvětlit, jak je možné, že obdivujeme dávné kultury (např. ti indiánskou Mayskou), přestože tam byli lidské oběti? V těchto krvavých obětech jižní Ameriky vnímám spíše něco temného, a Mayové jsou toho nositelem. Zrovna zítra = asi za hodinu, má podle nich být konec světa. Děti ve školách jsou ubáté, je tam prý cítit skutečný strach z toho, co bude. A někteří učitelé a sděl. prostředky toto ještě posilují. Rodiče většinou nevědí tuplem nic.

Ale chci ještě doplnit, že krvavé lidské oběti existovaly v mnohých nyní obdivovaných kulturách: jestli se nepletu, tak v Egyptě, Babylonii, v Sumeru. A dokonce i ve Starém Zákoně jsou lidské oběti.

Tyto kultury byly snad blíže duchovním světům. Proč potom bohové vyžadovali lidské oběti? Nebo jak si to má prosím vysvětlit? Nebo to vše bylo nějaké zlo, démon? A kde bylo dobro, dobrý bůh?

Oba americké kontinenty, byly po atlantské katastrofě osídleny především atlantskými vystěhovalci, orientovanými směrem k černé magii. Příšernosti které se tam děly, ba ještě horší (vč. pokusů na lidech), se tam dějí dodnes, ale v hlubokém podzemí, v přísném utajení a ve jménu „vědy“, či „mimozemšťanů“, což lze bez nadsázky nazvat také jako „Mengeleho odkaz“.

To, co na těchto starých satanských kulturách můžeme dnes obdivovat jsou především robusní stavby a plastiky (vč. Mayského kalendáře), které rovněž vykazují satanský ráz. Literární odkaz tohoto satanismu se v drtivé většině nedochoval, neboť křesťanští misionáři ho zděšeně pálili a nahrazovali odkazem luciferským (ďábelským).

Kultura poznamenaná černou magií poznamenala původní americké obyvatelstvo degresivně, až do hloubi tělesné konstituce, což se projevilo jako nepředstavitelně houfné umírání domorodců na poměrně banální infekce, zanesené do Ameriky evropskou bílou rasou.

Krvavý satanismus souvisí také s americkými ideami pokrevního příbuzenství, ať už v podobě Wilsonovy ideje „práva na sebeurčení národů“, či magicky úzce pokrevních svazků světové super-elity odvozující svůj rodokmen od franckých Merovejců...

Veškerá ostatní kultura bílé magie či jak říkáte „dobrých bohů“, je z této strany systematicky a celosvětově potírána. Japonské přísloví o tom praví:

„Oheň vždy zaplane jasněji, než zhasne!“

Údajný konec světa dle mayského kalendáře představuje jen jeden z druhů masového šíření kultury strachu černou magií. Publicita, která je tomu u nás věnována dokonce i v základních školách, jednoznačně naznačuje, kdo v tzv. parlamentní demokracii České republiky skutečně vládne...

zmp

Nezdá se Vám divné, že tzv. betlémské světlo oficiálně šíří po republice jen skauti?

Proč to nejsou třeba filatelisté nebo demokraté nebo prostě jen studenti nebo sportovci? Na první pohled jako o nic nejde, na první pohled je to bohulibá činnost skautíků. Nevěřím na bohuliboučinnost skautíků, nevěřím tomu, když to z centra někdo takhle řídí. Zase v tom čuju nějakou kulišárnu mocných, zviditelnění nějakého proudu proti zájmu obyčlidí.

Prý organizace Člověk v tísni organizovala studentské volby prezidenta. Proč organizace orientovaná údajně na charitu a pomoc lidem vyhazuje peníze dárců na nějaké navykání studentů volit si nad sebou pána?

Takové věci (manipulce totality s občany) se denně dějí, že to člověk už ani nestíhá. Už to ani nevnímá.

Ministerstvo zemědělství (nebo jiného rezortu) rozvrací a likviduje zemědělství (nebo jiný rezort). A tento rozvrat si platí samotní občané. Doktoří dělají potraty, rodiče přístupní a zblblí, klidně souhlasí s vraždou nenarozeného dítěte. Nebudu dál vyjmenovávat další nesčíslné zločiny páchané na občanech dnes a denně. Je to doslova lavina zločinů na občanech, která má tisíce podob, lavina klamů a lží, která má z lidí vypreparovat cit a rozum a zničit i jejich vůli postavit se tomu. Proto podporuji skutečnou demokracii bez zastupitelů. Proto podporuji TSO.

Opět si dovolím Vás citovat.....pro přehlednost

-------------------

Píšete: ''Kdyby přednášející zastupoval (obsahem přednášky) nejen smysly, ale také úsudek posluchače, pak by už z posluchače nezbylo nic „posluchačského“, v čem by ho přednášející nezastupoval a posluchače by nebylo vůbec zapotřebí. To, co sdělujeme jiným, sdělujeme přece jejich úsudku...''

Hodinky – uznávám, zde jsem si myslel AB, ale napsal jsem jen A.

Trochou to přeženu, aby bylo zjevné o co mi jde (šlo).

Existují hodinky, které nemají popsaný ciferník:

1- přečte si je – zastupuje mé smysly

2- vyhodnotí si co čte (vidí) - zastupuje můj úsudek (zde je možná pravda, lež či omyl jeho úsudku) + vědomý či nevědomý

3- řekne mi co vyhodnotil – propůjčuje mi smysly

4- slyším (co říká) co vyhodnotil

5- vyhodnotím si co slyším

U přednášky - Trochu to zase přeženu.

Představme si, že přednáška není v rodném jazyce toho kdo jí předčítá, ač ten cizí jazyk ovládá (čínštinu)...

+ postup jako u ''hodinek''- tedy body 1-5.

Jde mi o to poukázát na onen akt vyhodnocování druhého pro mne, ač jsem stále ''posluchačem''...

------------------------

Píšete - ''Úsudek je soud. Soudce nesmí být svědkem v posuzované věci, neboť tím by byl jednou ze sporných stran, které má rozsoudit. To znamená, že v první fázi soudu musí být soudce jen posluchačem přednášek sporných stran. Protože přednášející (sporné strany) nemohou soudcův úsudek zastupovat, snaží se ho alespoň ovlivnit, což je možné jen dvojím způsobem:

- ovlivnit přednesením pravdy

- ovlivnit přednesením nepravdy''

Však ano + také chce soudce důkazy předložit, ne mu je přečíst – nechce být jen posluchačem, chce si je sám přečíst. + v běžném životě (během hovoru) se důkazy nedávají (fotka hodinek) či přírodovědecké opodstatnění toho, či onoho....proto jsem také poukazoval na to, co jsem poté rozepsal...

-------------------------

píšete- ''To o čem v pokračujícím příspěvku mluvíte, je úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou, což je snaha, nadělat z lidí nespravedlivé (oblbnuté) soudce, nikoliv pouze posluchače...''

Zde jsem napsal A i B, ale vy reagujete (pravdivě) jen k A.

Úsilí....nepravdou....snaha..... - zde píšete ke lžím, ale já psal i o omylech.......(v omylu není úsilí ani snaha)

-------------------------

Pavel

Píšete: ale já psal i o omylech.......(v omylu není úsilí ani snaha)

Nechci reagovat na jiné věci, občas mi uniká to, o co jde, přesto takovéto tvrzení se mi zdá nepravdivé.

Myslím si, že i v omylu existuje snaha. Někdo se snaží třeba dojít do Brna, ale jde špatně a dojde do Blanska.

Snaha byla, obrovská, ale bez mapy zabloudil. Takže tady Vám něco nesedí.

Opakovaně jsem poukazoval na to, aby vždy a stále byla má slova (každým) podrobována kritickému myšlení. Je tedy jedině dobře, pokud kdo odhalí něco co nesedí. Tím také říkám, že si jsem toho vědom, že něco sedět nemusí...tím se nezdráhám odpovědnosti za svá slova, jen poukazuji na to, že mohu chybovat – jsem ''jen'' člověk v té či oné fázi vývoje, který kolikrát nepředkládá přírodovědecké metody či přímo logice zřejmé skutečnosti, ale spíše duchovně-duševní představy...

Máte pravdu, i v omylu existuje snaha – ale (jen) až na duchovní úrovni. (duchovní snaha pro omyl).

Já se ale v textu držím na duševní úrovni – (duševní možnost omylu).

V tomto případě a z pohledu duše:

Brno = pravda............snažil se dojít do Brna = snažil se o pravdu

Blansko = omyl..............on se nesnažil dojít do Blanska, tedy se nesnažil o omyl

V tomto případě a z pohledu ducha:

Snaží se dojít do Brna, ale karmicky musí do Blanska (duchovní snaha pro duševní omyl)

Z pohledu duše je Brno pravdou.

Z pohledu ducha je pravdou Blansko.

PRAVDA = BLANSKO

Čím více bude ten (duševní) omyl způsoben jen mou nějakou vlastní chybou, tím více je Blansko mou (duchovní) pravdou. Čím více je ten omyl způsoben vlivem cizího úsudku, tím více je Blansko jeho pravdou a ne mou, tím více scházím ze své cesty...

Ten omyl mě má v něčem poučit...čím více se jedná o můj omyl (o mou pravdu), tím více se poučím...

Pavel

Ptám-li se někoho, kolik je hodin, pak nejsem zvědavý na jeho úsudek, ale jen na to, co vidí na svých hodinkách. Takové sdělení mi přece může předat i neusuzující automat. V žádném případě tu tedy nejde o zastupování mého úsudku. Také přednášející přednáší mému, nikoliv svému úsudku. Úsudek přednášejícího samozřejmě ovlivnil obsah jeho přednášky. Tím však nijak nezastoupil úsudek posluchače...

Mezi předložením důkazu a přečtením důkazu, v podobě výpovědi očitého svědka, není v důkazním řízení žádný faktický rozdíl...

Mezi výpovědí očitého svědka a sdělením dotázaného „kolik je hodin?“ rovněž není žádný věcný rozdíl. Obojí výpověď naše soudnost uznává jako důkaz...

Mluvíme-li o „úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou“, pak mluvíme o úsilí vynakládaném svědkem jedné ze sporných stran, nikoliv o úsilí vynakládané nepravdou, kterou přednáší. Zde přece vůbec nezáleží na tom, jakého druhu je soudci sugerovaná nepravda, zda je vědomou lží, či nevědomým omylem...

zmp

Píšete - ''Ptám-li se někoho, kolik je hodin, pak nejsem zvědavý na jeho úsudek, ale jen na to, co vidí na svých hodinkách. Takové sdělení mi přece může předat i neusuzující automat. V žádném případě tu tedy nejde o zastupování mého úsudku. Také přednášející přednáší mému, nikoliv svému úsudku. Úsudek přednášejícího samozřejmě ovlivnil obsah jeho přednášky. Tím však nijak nezastoupil úsudek posluchače...''

- To že nejste zvědavý na jeho úsudek neznamená, že ho do toho nevloží.

- člověk není automat – vnitřní pochody jsou rozdílné

- Zde máte pravdu, v žádném případě tu nejde o zastupování mého úsudku. Ale je možnost vložení cizího úsudku.

- Ano přednáší mému úsudku, ale je zde možnost, že vědomě či nevědomě při zpracovávání (úsudkem) toho co čte (vidí), ovlivní to, co je pak předloženo mému úsudku.

- Pak píšete, že úsudek přednášejícího samozřejmě ovlivnil obsah přednášky – zde už jakoby píšete o tom o co mi celou dobu jde.

- Souhlasím - nezastoupil, ale vložil...

-----------------------

píšete - ''Mezi předložením důkazu a přečtením důkazu, v podobě výpovědi očitého svědka, není v důkazním řízení žádný faktický rozdíl...''

- (neřeším zde křivé svědectví, zde to není prvotní podstatou diskuse).

- v tomto rozdíl není, protože se v obou případech jedná jen o to, jestli to co jeho oči viděli, co následně úsudkem vyhodnotil, v jaké formě to poté předá dál:

1) předloží v textu (soudci)

2) předloží řečí (soudci)

Pokud soudci ten text dá přímo do rukou či mu to řekne, či mu ho přečte, je opravdu stejné.

A pokud to soudci čte jeho obhájce, tak máte také pravdu (oba jsou (oficiálně) na jedné lodi...

Ale mně (přeci) jde o něco jiného...

Zase to přeženu – jako soudce (když je ta možnost) bych ten (nezákonně, poškozujícně) vypuštěný rybník chtěl přímo sám vidět......pokud to ale již nejde, že rybník byl do té doby již znova napuštěn, tak pak přicházejí na řadu očití svědkové, fotky, důkazy apod.......kdyby nebyl očitý svědek, jen by byl zřejmý následek vypuštění a rychlého napuštění v podobě louky plné ryb.....tak místo, či fotku bych si také chtěl prohlédnout jako soudce sám (pokud je ta možnost), ne aby mi někdo popisoval co je na fotce apod....atd.atd. Jde o to minimalizovat nabalování se úsudků těch ostatních k tomu co je bezprostředně určeno soudci.

-----------------

Píšete - ''Mezi výpovědí očitého svědka a sdělením dotázaného „kolik je hodin?“ rovněž není žádný věcný rozdíl. Obojí výpověď naše soudnost uznává jako důkaz...''

Hodinky a jejich obhájce (ten kdo mi je čte) zde ale nemusí spolu být na jedné lodi. Jejich obhájce zde může třeba lhát, abych si myslel, že je méně hodin, abych ten autobus nestihl......případný omyl zde nepopisuji, ač i ten se stane. Jde mi o tu možnost vložení cizího úsudku...zde se to zdá být směšné, ale jde zde o tu podstatu ,kterou jsem popsal v té úvaze...a na co jsem narážel již dříve atd...

-------------------

Píšete - ''Mluvíme-li o „úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou“, pak mluvíme o úsilí vynakládaném svědkem jedné ze sporných stran, nikoliv o úsilí vynakládané nepravdou, kterou přednáší. Zde přece vůbec nezáleží na tom, jakého druhu je soudci sugerovaná nepravda, zda je vědomou lží, či nevědomým omylem...''

Zde jde prvotně o to, že Vy jste mou úvahu popsal tak, jako bych za vším viděl lež (A), což není pravda. Jasně jsem napsal, že příčinou např. mé falešné představy – může být cizí lež (A) či omyl (B) při atd.atd...

O úsilí vynakládané nepravdou jsem v této diskusi nikde nepsal - o duchovní úrovni (lži či omylu) se nebavíme, bavíme se (třeba zatím) o úrovni duševní...alespoň tedy já.

Když píšete, že - Zde přece vůbec nezáleží na tom, jakého druhu je soudci sugerovaná nepravda, zda je vědomou lží, či nevědomým omylem......obrazně (třeba nepřesně) - přeci vůbec (zatím) neřeším zda jablko je šťavnaté a či na tom záleží, zatím poukazuji na to, že jablko JE!

---------------

Pavel

V našem dialogu šlo od počátku o pozorování (vjem), o jeho zastupování přednášejícím a o uvažování o něm vlastním rozumem posluchače. Nešlo tedy o vjem a úsudek jak nyní tvrdíte. Zdá se mi, že uvažování a usuzování pokládáte za totéž, což by vysvětlovalo, proč nejste s mými reakcemi spokojen. Možná bychom se měli vrátit na začátek naši diskuse, a znovu ji projít s důsledným odlišováním uvažování od usuzování...

Protože jsem vždy mluvil výhradně jen o nepravdě, bez ohledu na to, zda jde o lež či omyl, zajímalo by mě, kterými slovy jsem Vaši úvahu popsal tak, jako byste za vším viděl lež...

Z Vaších slov jsem pocítil potřebu rozlišit úsilí vynakládané nepravdou, od úsilí vynakládaného nepravdivým svědkem, bez ohledu na to, zda jste něco z toho výslovně zmiňoval, či nikoliv...

Chápu-li naši diskusi správně, pak jde o to, zda k ověřování pravdivosti sdělované reality stačí být pozorným a reálně logicky uvažujícím posluchačem, či zda je k tomu zapotřebí stát se také badatelem (číst a přednášet)...

zmp

Zatím k tomuto:

Píšete: ''Protože jsem vždy mluvil výhradně jen o nepravdě, bez ohledu na to, zda jde o lež či omyl, zajímalo by mě, kterými slovy jsem Vaši úvahu popsal tak, jako byste za vším viděl lež...''

Ale už jsem to přeci jednou psal...

Já to tak prostě pochopil, když jste psal, že: ''To o čem v pokračujícím příspěvku mluvíte, je úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou, což je snaha, nadělat z lidí nespravedlivé (oblbnuté) soudce, nikoliv pouze posluchače...''

Pravdu bych viděl v tomto:

To o čem v pokračujícím příspěvku mluvíte, jsou možnosti ovlivnění lidského úsudku nepravdou, což je v jednom případě i snaha, nadělat z lidí nespravedlivé (oblbnuté) soudce, nikoliv pouze posluchače...''

P.

Píšete - ''V našem dialogu šlo od počátku o pozorování (vjem), o jeho zastupování přednášejícím a o uvažování o něm vlastním rozumem posluchače. Nešlo tedy o vjem a úsudek jak nyní tvrdíte. Zdá se mi, že uvažování a usuzování pokládáte za totéž, což by vysvětlovalo, proč nejste s mými reakcemi spokojen. Možná bychom se měli vrátit na začátek naši diskuse, a znovu ji projít s důsledným odlišováním uvažování od usuzování...''

Z Vašeho pohledu máte pravdu. Z mého pohledu (k podstatě myšlenky, představy) pravdu nemáte.

Z Vašeho pohledu se to dá i (hmotně) doložit. Z mého pohledu se to doložit (hmotně) nedá.

To celé nedorozumění v tomto je (ale) v tom, že já se snažím něco vysvětlit a (myslel jsem si), že Vy mi to pomáháte vyjádřit ''přírodovědecky''. A máte v tom pravdu, co píšete – pojmy + jejich významy. Ale tím, že stále poukazuji na nedorozumění, tím stále říkám to, že to (tu podstatu té prvotní myšlenky, představy) myslím jinak, nežli vyplývá z toho co překládáte do přírodovědeckého jazyka. Je pravda, že jsem tu prvotní myšlenku vyjádřil třeba pojmově nesprávně (pravý význam pojmů jste v té době věděl Vy, ne já – má chyba) – a to započalo veškeré nedorozumění. To ale neznamená, že v ní nebylo ukryto to o co mi jde. Prostě jsem zaměnil pojmy + jsem asi i moc ''mělce psal o hlubokých věcech''. Je to má chyba a Vám se nedá nic v tomto směru vytknout, protože jste reagoval vůči pravdivým významům pojmů, pod kterými jsem si ale já představoval něco jiného. Jediné co se Vám dá trochu vytknout je to, že jste k té podstatě přistupoval možná až moc nekompromisně-až strojově-přírodovědecko-metodicko-bezkontextově, ale zase v rámci pro spravedlivý ''přírodovědecký'' soud to asi bylo nezbytné,nevím....no kdybyste jen na chvíli od tohoto upustil, možná by jste dříve (v kontextu) poznal o co mi jde. Nevím, možná jste to i udělal a možná to i poznal, jen jste mě chtěl donutit k tomu, abych dbal na ono ''přírodovědecké'' opodstatnění toho, o čem píšu...

Pavel

Píšete - ''Z Vaších slov jsem pocítil potřebu rozlišit úsilí vynakládané nepravdou, od úsilí vynakládaného nepravdivým svědkem, bez ohledu na to, zda jste něco z toho výslovně zmiňoval, či nikoliv...''

Já se snažím hlavně poukazovat na možnosti, nikoliv na snahy, či úsilí...

Tady je asi matoucí to, že v jedné možnosti (lež), že je v ní také skryté úsilí, či snaha...

Pavel

Z Vašich reakcí jsem vyrozuměl, jaké mohly být příčiny našeho nedorozumění, nevím však zda a na čem jsme se shodli, či neshodli...

zmp

(+ jste mě diskusí usměrňoval v tom, kam správně přírodovědecky ta podstata té myšlenky patří...)

Vlastně by se dalo říci, že:

To k čemu jsem nesouhlasně reagoval = neshoda.

Pokud jste k tomu přistupoval stejně, tak výsledkem je již naše konečná shoda, pokud tedy kdo s něčím ještě nesouhlasí. (NE x NE = ANO)

To ANO se často i jasněji zjeví v rámci následné diskusní pauzy...

Ale je pravda, že cestou ke shodě jsme nakousli více věcí, které to celé trochu zamotávají, a že ono ANO pak může vlastně do jisté míry být také nedorozumění...

Pokusím se to ''přírodovědecky popsat'', což nějakou dobu potrvá, zda se mi to vůbec podaří. Představu bych o tom nějakou měl, ''jen'' to zformulovat...

Pavel

„Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás klame!“

(J. W. Goethe).

Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás může klamat...

Naše smysly nás neklamou, ale pokud jim je byť přímo předloženo něco pro ně zcela nového (neznámého), tak vědomě spravedlivý úsudek není možný, jelikož úsudku nepředcházelo poznání toho, co bylo smyslům předkládáno...

Naše smysly nás neklamou, ale pokud jim je předloženo něco pro ně již známého, ale vlivem lži či omylu druhého (i v případě iluze) nepravdivého, tak byť nás i náš úsudek v tomto případě nebude klamat, tak výsledkem nám bude objektivní nepravda, kterou ani zdravým rozumem nerozpoznáme...

V rámci vědy, přiložením přírodovědeckého opodstatnění k tomu co je nám předkládáno + naše odborná průprava = můžeme si pak zdravým rozumem zkontrolovat to, že to co je nám předkládáno je pravdivé, že to ve své podstatě není ovlivněno lží či omylem úsudku toho druhého...

Být badatelem ve stejném oboru vůči tomu co je nám předkládáno + také objevit to co je nám předkládáno (objevit objevené) = můžeme si tím i bez přírodovědeckého opodstatnění zdravým rozumem zkontrolovat, že to co je nám předkládáno ve své podstatě není ovlivněno lží či omylem úsudku toho druhého. Pokud nevládneme zdravým rozumem, pak je tato kontrola zavádějící - je zde pak možnost toho, že jsme oba někde udělali chybu + pokud stále chybí přírodovědecké opodstatnění toho co je nám předkládáno (co jsem i sám objevil), můžeme k přírodovědeckému opodstatnění k této věci zde i sami pomoci, tím si i případně potvrdit svůj zdravý rozum...

Tak jako zrcadlené obrazy nejsou pro zrcadlo nové ani staré, ani neznámé či známé, neboť zrcadlo nemá nijakou paměť, tak je tomu i s našimi smysly. Naše paměť slouží našemu vědomí, nikoliv našim smyslům. Zrcadlo zrcadlí pouze to, co je před ním, bez ohledu na to, zda je to něco reálného či klamného (iluze). Pokud zrcadlí nějakou iluzi, pak nás neklame zrcadlo, ale zrcadlící se iluze. Proto nás ani smysly nemohou nijak klamat, neboť vše, realitu i iluzi, zrcadlí věrně (pravdivě)...

Jinak je tomu s úsudkem, který jsme již v naší diskusi přirovnali k soudu. Pokud je soudce svědkem ve sporu (pravdy s nepravdou) který soudí, nemůže být jeho soud spravedlivý, ale nespravedlivý (tendenční). To znamená, že pokud naše smysly předkládají našemu úsudku (soudu) něco:

- co je mu známé: je úsudek (rozsudek) klamný = tendenční, nesprávný, nespravedlivý

- co je mu neznámé: je úsudek rovněž klamný = neznalý pravdy, nesprávný, nespravedlivý

Proto Goethe pro náš úsudek nepřipouští nijakou výjimku. Ať mu naše smysly předkládají cokoliv (známé či neznámé), vždy nás klame...

Pravíte: „...pokud je našim smyslům předloženo něco neznámého, spravedlivý úsudek není možný...“

Opak je pravdou: Jen když je našim smyslům předloženo něco neznámého, je spravedlivý úsudek možný!

Žijeme-li od dětství ve stále stejném prostředí, budeme kolem všeho procházet bez povšimnutí, protože to bereme na vědomí jako naprostou samozřejmou věc, aniž bychom se kdy zamysleli, zda je to správné či nesprávné. V hospodářské praxi se tomu říká „provozní slepota“.

Narazíme-li však v životě na něco nového, dosud neznámého, pozastavíme se nad tím, možná i užasneme a bude nám to vrtat hlavou. Vrtání hlavou startuje přemýšlení o pozorované věci, které jinak našemu bezprostředně klamnému úsudku chybí. Proto je tak důležité, aby se lidé rodili vždy do jiného prostředí, než v jakém žili v předchozí inkarnaci. Proto je tak důležité, aby soudce nebyl znalý ve věci, kterou soudí. Spravedlivý soudce je na tom podobně jako badatel a objevitel, kteří nemohou vybádat vybádané či objevit objevené.

Platí-li tedy, že jen když je našim smyslům předloženo něco neznámého, je spravedlivý úsudek možný, pak to, co správný úsudek činí možným, je zdravý rozum, jímž dospíváme k „úsudku na základě správného uvažování o vnímaném.“

Správné uvažování je pak „uvažování reálně logické“, nikoliv „uvažování nereálně logické“ (spekulativní, teoretické, fantasmagorické) či „uvažování reálně nelogické“ (tendenční, nepoctivé, nesmyslné).

zmp

Opět další strašný masakr na škole v USA, kde vrah zabil 20 malých dětí..

Jenže i tuto tragedii obrátili ve kšeft s neprůstřelnými školními brašnami. Aby tím snad ochránili děti ve školách. Jsou dvě řešení: 1. zákaz zbraní, nebo za 2. aby měli zbraně všichni bez omezení. Kdyby totiž měl někdo ze zabitých učitelů zbraň, mohl se účinně bránit nějakému bláznovi. Nebo myslíte si snad, že šílenec, který něco takového udělá, si není schopen sehnat zbraně, i kdyby byly zakázané? A zákaz zbraní by potom znemožnil právě normálním lidem dostat se ke zbrani legálně a tak se bránit. Navíc: Je mýtus, že zbraň v USA mohou mít všichni občané. V USA je obecně vlastnění zbraně v ústavě. Ale některé státy federace usa mají tak složité administrativní uskutečnění koupě, že je to pro normálního člověka nemožné si zbraň opatřit.

Ve státech, kde zbraně povoleny jsou, tak se tam nestane nic. A naopak právě v tomto státě byly zbraně z důvodů administrativy nedostupné. Takže v zákazu či povolení zbraní řešení nespočívá. V čem tedy? Jak to vidí TSO?

Velmi dobře jste vystihla, že tu není řešením zbraně (včetně bojových umění) všem zakázat nebo všem zpřístupnit. Stejně vyzbrojený zločinec má totiž vůči stejně vyzbrojené oběti vždy rozhodující náskok, v podobě nenadálého a zákeřného útoku...

Řešením tu může být jen nevyplácení se zločinu a správná kombinace zpřístupnění a zákazu zbraní.

V totalitách je tato kombinace vždy nesprávná. Ať si k tomu totalita vymyslí jakoukoliv legislativu, rozhodující náskok zločince nikdy neodstraní a navíc, zbraně vlastně vždy zpřístupní především zločincům a parazitům a znedostupní jejich obětem.

Totalita totiž neřeší, nemůže řešit a dokonce nesmí řešit to nejdůležitější, aby se zločin nevyplácel. Totalita je totiž na zločinu sama založena.

Naproti tomu je TSO založen na tom, že se zločin (poškození bližního) nikomu nemůže vyplatit. Protože zločin nelze nikdy znemožnit absolutně, platí v TSO zásada „jednou a dost!“

TSO tak může realizovat správnou kombinaci „někomu ano, někomu ne“ následovně:

- osobní zbraň každému plnoprávnému občanovi

- zákaz zbraně i volného pohybu všem ostatním

Selže-li plnoprávný občan, musí nejen způsobenou škodu nahradit, a to v míře určené poškozeným, ale jako zločinec navždy spadá do druhé kategorie nesvobodných...

zmp

Členem nejužšího vedení AS se stal farář OK Boniek.

zmp

Nerozumím slovům „Jeho poslání, vůči konkrétní osobě... je neosobní.“

Jak může být poslání jedné osoby vůči druhé osobě neosobní?...

Špateně si vykládat text znamená číst nepravdivě (nepravdivé = neodpovídá pravdě)...

Předkládat nějaké ideje může jen konkrétní osoba, nikoli instituce. Instituce je společenstvím osob, které mají za úkol, dohlížet na naplnění či nenaplnění nějaké ideje, která je těmto osobám předepsána. To znamená, že instituce nemůže mít jiné poslání, než to, které ji bylo předepsáno osobou zákonodárce. Jinak by šlo o dnes již bohužel obvyklou „zvrhlou instituci“...

Osoba (osobnost) je dána většinou nepravým já (egem). Jsou však osoby, které již mají pravé já...

Podle mě děláte chybu hledáním nějakého „neosobního poslání“...

zmp

Protože se tak děje přes prostředníka, který jakoby není osobní, hmotný, nemá ''Já''.

Aneb RS nikomu nic neřekne, až ten prostředník to řekne...prostředník, kterého RS (pro druhé) odhalil...

Jako když se ve škole čte nahlas a poté se paní učitelka žáka zeptá, o čem četl. Nahlas četl ''pravdu'', ale poté popisoval úplně jiný děj, nežli co kniha popisuje...

Ale co když ono poslání instituce nikdo nepředepsal. Co když je oním posláním samotné poslání onoho zmiňovaného ''prostředníka'', který se jen v té instituci ''zhmotnil''. Příznivci ho zhmotnili, aby byl lépe ve smyslovém světě vidět...

Pavel

Koho míníte tím prostředníkem?

Ať čteme potichu nebo nahlas, ať čteme sami nebo si necháme předčítat, pokud si čtené špatně vykládáme, čteme nepravdivě. Pokud někdo čtenému nahlas, někdo z přítomných rozumí, ten čte pravdivě. Ostatní nepravdivě...

Pokud instituce nemá předepsané poslání, proč tedy vůbec vznikla? Opět tu mluvíte o nějakém prostředníku. Proč ho nepojmenujete? Diskuse není o hádankách...

zmp

Čtení:

Ano i ale...Pokud tedy čtu nepravdivě a někdo ale tomu čtenému nahlas rozumí (on čte dle Vás pravdivě), to znamená, že jsem tedy jen pravdivě předčítal, když jsem pravdivě nečetl. Jestli ale ten druhý pravdivě četl, to by mělo být podmíněno tomu, že kontroluje zrakem (hmatem) to co ''čtu'', jinak ani on pravdivě nečte, on jen pravdivě poslouchá, kdy i ''ladění'' řeči předčítajícího může mít ovlivňující vliv na to co předčítá.

Že tedy:

Čtení = naučení + zrak či hmat + (řeč) + pochopení textu vlivem i rozumění jazyku........................do vědomí

Předčítání (si) = naučení + zrak či hmat + (řeč) + nepochopení textu, či nerozumění jazyku.....................do podvědomí

Když jsem psal, že:

Obrazně bych asi řekl, že posláním (poznané) anthroposofie je (na)učit lidi ''číst a textem je život (nepravdivě číst nelze, lze jen špatně si vykládat text neporozuměním) + orientovat se v knize života''...

Zde jsem měl namysli čtení v duchovním a díky tomu pravdivé čtení v hmotném světě, kde „Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás klame!“ (J. W. Goethe).

Prostředník:

Děkuji, tím prostředníkem (nyní) myslím - duchovní svět či ideje (např. tso) z duchovního světa.

Má chyba byla v tom, že do této doby jsem v úvahách prostředníkem nazýval a popisoval Anthroposofii, kdy jednou jsem (si) jí popisoval jako učení (osobní prostředník-máte pravdu) a jednou mylně jako samotný duchovní svět (neosobní prostředník, ale mylně pod názvem anthroposofie).

Tedy:

Poslání AS je předepsané RS.

Poslání TSO již není člověkem předepsané. Je to následek poslání AS – ''přečtení'' určité ideje z duchovního světa.

Tato zde rozpracovaná idea TSO = ''přečtení'' určité ideje z duchovního světa + rozpracovaná za pomoci logické podstaty Filanthroposofie. Tato verze TSO je tedy člověkem předepsaná tím, co je přidáno k oné ideji.

Nebo?

Ještě bych chtěl říci, že nebylo mým cílem psát tak, aby to vyznělo jako hádanky. Já myslel, že vím, ale Vy jste v tom našel hádanku, která se pak stala hádankou i mně, děkuji.

Prosím o případnou kritiku, jako vždy a stále...

Pavel

Předčítáním propůjčujeme jinému své smysly, nikoliv rozum, který je zapotřebí k porozumění čtenému i předčítanému. Předčítající tedy nemusí čtenému rozumět, tzn., že nemusí číst pravdivě. Předčítajícím přece může být i stroj, o němž sotva můžeme říci, že čtenému rozumí...

Příkladem pravdivého čtení v duchovních světech nám může být RS. Příkladem předčítání z duchovního světa může být přednáška RS. Podmínkou pravdivého čtení či předčítání tedy není „kontrola zrakem (hmatem)“ čteného, ale kontrola čteného rozumem, jak to právě požaduje RS.

Ze zapsaných přednášek RS je pak patrné, že tu „ladění“ řeči předčítajícího nehraje roli...

Z uvedeného je také zřejmé, že naučit lidi „číst“ je jen okrajovým posláním anthroposofie (viz „Jak poznáme vyšší světy“). Hlavním posláním anthroposofie je naučit lidi rozumět dvojímu:

- tomu, co jim na jedné straně „předčítá“ badatel v duchovně-duševních světech (RS)

- tomu, co jim na druhé straně „předčítá“ badatel ve fyzicky-duševních světech (přírodovědec)...

Z Goethova výroku: „Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás klame!“ se tedy část, týkající se smyslů vztahuje především na předčítající, zatímco část, týkající se úsudku (uvažujícího soudu) se vztahuje na všechny (přednášející i posluchače)...

Je-li poslání AS předepsané člověkem RS, zatímco poslání TSO člověkem předepsán není, pak poslání TSO nemůže být následkem poslání AS...

Tak jako RS připojuje duchovní vědu k přírodní vědě, tak je také olomoucká metodika TSO dána ze dvou stran:

- RS ze strany předčítání z duchovně-duševních světů

- zmp ze strany předčítání z fyzicky-duševních světů...

Mé reakce na Vaše příspěvky nechtějí být kritikou, ale „oponentním řízením“...

zmp

Nerozumíme si...

Pro přehlednost jsem si dovolil přiložit i Vaše slova...

--------------------------------

píšete - ''Předčítáním propůjčujeme jinému své smysly, nikoliv rozum, který je zapotřebí k porozumění čtenému i předčítanému. Předčítající tedy nemusí čtenému rozumět, tzn., že nemusí číst pravdivě. Předčítajícím přece může být i stroj, o němž sotva můžeme říci, že čtenému rozumí...''

Hmotný text

Z mého pohledu je možné:

- číst si pravdivě

- číst si nepravdivě

- jen předčítat? (1)

- číst si pravdivě + předčítat (2)

- číst si nepravdivě + předčítat (3)

- ...

Z pohledu posluchače je možné:

- poslouchat a porozumět předčítanému (1, 2, 3)

- poslouchat a neporozumět předčítanému (1, 2, 3)

- ne-poslouchat :-)

- ...

Pokud zrakem či hmatem posluchač kontroluje co je mu předčítané = poslouchá předčítání (1,2,3) + si kontroluje text – až nyní se sám stává čtenářem, jinak je stále jen posluchačem.

Když to co čtu či předčítám druhému a on tomu rozumí, tak on ale pravdivě nečte (není čtenář), on rozumí poslouchanému (posluchač). Maximálně se jedná o nepřímé čtení. Já mu přeci smysly nepropůjčuji (do těla), já ty jeho zastupuji (mimo jeho tělo) = cizí smysly!

---------------------------------

píšete - ''Příkladem pravdivého čtení v duchovních světech nám může být RS.

Příkladem předčítání z duchovního světa může být přednáška RS. Podmínkou pravdivého čtení či předčítání tedy není „kontrola zrakem (hmatem)“ čteného, ale kontrola čteného rozumem, jak to právě požaduje RS.''

Však ano, ale........jak to říci........jakoby nerozlišujete mezi čtenářem a posluchačem. Že jakoby čtenář (nehmotného textu) je jen RS. A že spíše pak ostatní popisujete jako (duchovní) posluchače + to co je podmínkou, aby rozuměl čtenému či předčítanému.

Přednášky od RS jsou tedy dvojího druhu:

-učení se k vnímání duchovního světa (A)

-poznatky z duchovního světa (B)

K přednáškám tipu (A) máte pravdu.

K přednáškám tipu (B) ale chybí ona kontrola, jaká je u onoho hmotného textu. Jinak se stáváme jen (duchovním) posluchačem, ne čtenářem duchovního světa.

---------------------------------

píšete- ''Ze zapsaných přednášek RS je pak patrné, že tu „ladění“ řeči předčítajícího nehraje roli... ''

Ne zásadní roli, ale možná hraje, možná i správné ''ladění'' pak ''produkuje'' více pravdivých posluchačů a čtenářů. Možná i proto RS přednášel spatra, chtěl ''ladit'' s duchem místa a okamžiku, tedy i ''ladit'' stylem řeči, možná i za pomoci eurytmie – viditelná mluva.

----------------------------------

píšete - ''Z uvedeného je také zřejmé, že naučit lidi „číst“ je jen okrajovým posláním anthroposofie (viz „Jak poznáme vyšší světy“). Hlavním posláním anthroposofie je naučit lidi rozumět dvojímu:

- tomu, co jim na jedné straně „předčítá“ badatel v duchovně-duševních světech (RS)

- tomu, co jim na druhé straně „předčítá“ badatel ve fyzicky-duševních světech (přírodovědec)...''

Naučit lidi ''číst'' mi nepřijde jako okrajové, ale jako zásadní pro to, aby lidé nebyli jen posluchači, ale přímo i čtenáři. Aby ta hlavní poslání (jak píšete) nebyla jen:

- naučit lidi být pravdivý posluchač (nehmotného textu)

- naučit lidi být pravdivý posluchač (hmotného textu)

Možná jsem ale na člověka (pozemšťana) moc náročný...chtít toto vše po něm...

---------------------------------

píšete - ''Z Goethova výroku: „Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás klame!“ se tedy část, týkající se smyslů vztahuje především na předčítající, zatímco část, týkající se úsudku (uvažujícího soudu) se vztahuje na všechny (přednášející i posluchače)...''

To rozumím, ano. Ale já to záměrně dal do souvislosti s hmotným textem - ''...kde Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek...''.............šlo mi o to, že (pravdivým) čtením v duchovním světě si dopomůžu k pravdivému úsudku vůči ''hmotnému textu''.

---------------------------------

píšete - ''Je-li poslání AS předepsané člověkem RS, zatímco poslání TSO člověkem předepsán není, pak poslání TSO nemůže být následkem poslání AS... ''

Posláním AS jsem zde myslel – ''učení k vnímání nehmotného textu''. Učení je od RS.

Idea TSO je již přečtený ''nehmotný text''. Tento text nenapsal člověk. Do jisté míry je to následek anthroposofie, že ideu TSO dokážeme vnímat. Je ale pravda, že sama idea TSO není následkem anthroposofie či AS.

-------------------------------------

píšete - ''Tak jako RS připojuje duchovní vědu k přírodní vědě, tak je také olomoucká metodika TSO dána ze dvou stran:

- RS ze strany předčítání z duchovně-duševních světů

- zmp ze strany předčítání z fyzicky-duševních světů...''

Zde je myslím zásadní to, že jste zveřejnil texty filanthroposofie. A že jsou zveřejněny přednášky (učení) od RS. Tím se každý může stát čtenářem, ne jen posluchačem předčítaného.

Možná je právě problém v tom, že AS hodnotí toto TSO jen jako čtení ideje TSO + poslouchání předčítání od zmp . Tedy měla by poukázat na chybu v textu (filanthroposofie), tam z čeho je čteno. Tedy nekárat čtenáře, ale spíše s ním opravit text, pokud je tam tedy chyba. Vše se ale asi zamotává, pokud si obě strany jinak vykládají onen odkaz od RS...

Pavel

Zeptám-li se někoho, kolik je hodin, tu po něm nežádám aby se jen podíval (četl) na své hodinky (tj. aby zastoupil mé smysly), ale také aby mi řekl (přednesl), co na nich viděl (tj. aby mi propůjčil své smysly).

RS jako duchovní badatel „čte“ v duchovních světech pomocí duchovních smyslů.

RS jako přednášející vlastně překládá „duchovní písmo“ do jiného druhu „písma“, které je možné „číst“ pomocí smyslů fyzického těla (sluchem v případě verbální přednášky, očima v případě zapsané přednášky). V tomto smyslu je posluchač a čtenář (překladu) tímtéž...

Aby RS mohl čtení v duchovních světech přednášet ve fyzickém světě, musí čtené duchovní skutečnosti „přeložit“ do představ a pojmů používaných ve fyzickém světě. Pokud by to nedokázal, potud by čtenému nerozuměl a neměl by tedy nijakou kontrolu správnosti svého čtení. Pokud by posluchač přednášky RS nerozuměl přednášenému, rovněž by neměl nijakou kontrolu správnosti svého čtení (poslouchání či čtení přednášky). To znamená, že pro oba (badatele i posluchače jeho přednášky) je jediným kontrolním mechanismem „čteného“ totéž, to je zdravý rozum...

Zdá se však, že se snažíte od sebe rozlišit dva druhy „kontroly“:

- ověřování správnosti čtení pozorovaného logickým myšlením, to je rozumem

- ověřování správnosti pozorování, opakovaným pozorováním, to je smysly

Proto přírodní věda po badateli požaduje takový popis pozorování a pozorovaného, podle něhož lze pozorování kýmkoliv a kdykoliv za popsaných podmínek a se stejným výsledkem zopakovat. K popsaným podmínkám ovšem nepatří jen podmínky objektivní (např. experimentální), ale také subjektivní, týkající se nutné odborné průpravy badatele k danému pozorování, zahrnuté v popisu například tím, že badatel o sobě uvádí, že je mikrobiolog.

V duchovní vědě je nutná průprava k ověřování správnosti pozorování uvedena v knize RS: „Jak poznáme vyšší světy“. O ladění řeči předčítajícího tu, ani v jiném díle RS není ani zmínky...

RS svými přednáškami „ladil“ s duchem místa a času výběrem tématu přednášky. Jeho přednášení spatra bylo dáno zpravidla tím, že přednášel to, co právě vybádal. Do jisté míry lze říci, že to svou přednáškou aktuálně překládal do použitých představ a pojmů. Proto je v jeho přednáškách tolik patrné hledání vhodných výrazů, což vedlo často k předlouhým větám, v nichž se posluchači a zapisovatelé snadno ztráceli...

zmp

Souhlasím, ale ještě něco k hodinkám a k posluchači:

Také zastupuje můj úsudek (vyhodnocení). To je to oč mi jde, to je to hlavní co ze mne dělá ''posluchače''.

V době materialismu-egoismu, neuvědomění si toho že jsem ''jen'' posluchač toho, či onoho ''fyzického textu'' (o nehmotném textu ani nemluvě), to je to, co z člověka dělá např. i loutku pro zájmy druhých (lžou mu), či v rámci omylu druhých se dá špatným směrem, kde doplatí na jejich omyl (+ke všemu se nedává přírodovědecké opodstatnění). Říká se důvěřuj, ale prověřuj. Nechci tím nabádat k tomu, aby člověk druhému člověku nic nevěřil apod., jde mi o to, že člověk by si měl být vědom, kdy a do jaké míry je v tom či onom, vůči tomu či onomu, posluchačem a kdy je důležité to brát v potaz. Např. důvěra ono posluchačství jakoby oprávněně ''smývá'', ale nikdy ne do čista. V zásadních a důležitých věcech by si měl člověk prostě být vědom toho, že je jen posluchač.(Ač i malá nedorozumění mohou mít dalekosáhlé následky, to stěžuje vyhodnotit to, co je tedy to zásadní a důležité). Je také důležité, aby ty důležité věci, které člověk v životě kdy automaticky ''přijal'', aby si k nim položil otázku, do jaké míry jsem vůči nim byl jen posluchačem, když jsem je přijímal. Myslím, že se tomu říká – falešné představy – v případě, že se jedná o přijaté věci, které mají mylný, či lživý základ. Samozřejmě, že k takovým (mylným) představám mohu dospět i sám, ale v tom případě se jedná o mou přímou chybu, na kterou bych v rámci vývoje měl sám doplatit a tím se poučit. Pokud ale k těmto věcem se nabalují i cizí falešné představy, tím se vývojově brzdím + se hlavně v člověku zakaluje ''cit pro vlastní směr'' a obecně se tím také klame vlastní intuice v různých ohledech. A naopak píděním se po pravdách a rozkrývání falešných představ, díky přímému vlastnímu čtení + vlastnímu vyhodnocení v rámci ověřování správnosti čtení pozorovaného + ověřování správnosti pozorování, díky tomu pak člověk lépe přichází do kontaktu se svým Já, lépe drží svůj život ve svých rukou, lépe chápe dění kolem sebe, lépe dokáže využívat intuici, vidět vlastní životní směr, jeho cesta je přímější, jeho cesta se zdá být více osudová, vše do sebe začne více zapadat, člověk začíná v životě více vnímat a poznávat různé synchronicity...

Pavel

Kdyby přednášející zastupoval (obsahem přednášky) nejen smysly, ale také úsudek posluchače, pak by už z posluchače nezbylo nic „posluchačského“, v čem by ho přednášející nezastupoval a posluchače by nebylo vůbec zapotřebí. To, co sdělujeme jiným, sdělujeme přece jejich úsudku...

Úsudek je soud. Soudce nesmí být svědkem v posuzované věci, neboť tím by byl jednou ze sporných stran, které má rozsoudit. To znamená, že v první fázi soudu musí být soudce jen posluchačem přednášek sporných stran. Protože přednášející (sporné strany) nemohou soudcův úsudek zastupovat, snaží se ho alespoň ovlivnit, což je možné jen dvojím způsobem:

- ovlivnit přednesením pravdy

- ovlivnit přednesením nepravdy

To o čem v pokračujícím příspěvku mluvíte, je úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou, což je snaha, nadělat z lidí nespravedlivé (oblbnuté) soudce, nikoliv pouze posluchače...

zmp

Jakoby mi to totalita dělala schválně, abych se rozčílil, tak právě v tyto dny zase děti, studenti ve školách v tzv. prezidentských volbách si prý zkoušeli, jak je to u skutečných voleb. Vše bylo stejné, jako u voleb a učitelé prý seznamují děti s tím, co to je demokracie.

Pociťuji v sobě takovou bezmoc, když se na mladých lidech pášou takové zločiny, když jim takto totalita vymývá mozky a navyká je na totalitní myšlení, volit si nad sebou pány, otrokáře.

Navíc často ve sděl. prostředcích říkají: Potřebujeme silný úřad, musí to být silný úřad aj. stupidity.

Děsí mne taková propaganda. Co z toho může vzejít?

Silný úřad = slabý až bezmocný občan. Nějaký úřada má moc rozhodovat o lidech. Všude tu je centralisace.

A svět tleská těmto zvrácenostem. Nikdo se nepozastaví nad tím, že nějaký úřad, nějaký aparátčík má mít větší moc než občan. A potom se diví všichni, proč jsou války, krize, korupce, zdražování, terorismus.

Nyní v Evropě vytvoří jednotný bankovní dohled! Vše směřuje k totalitnímu státu EU a pak asi k NWO.

Ještě prý čekají na AntiKrista. Jakou moc má mít tato bytost? Jaké síly vývoje představuje? Co chce? Co se má odehrát?

Dříve se namísto o „silném úřadě“ mluvilo o potřebě „silné ruky“, kterou má být dnes vedoucí úředník „silného úřadu“...

Antikristova moc má být ideologická, v duchu nesnášenlivého „náboženství“ světového státu.

Antikrist představuje veškeré síly odporu vůči křesťanství.

Chce z povrchu Země vymazat křesťanskou ideu svobodné individuality, jejímž nositelem je Kristus...

Odehrát se má likvidace bílé rasy, zejména slovanské...

zmp