Náhodou jsem na blogu

http://jakubsobek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=285098&bk=47442

našel neuvěřitelné věci. Jen pro nástin obsahu přebírám úvodní odstaveček:

***Dnešní díl blogu bude asi o jednom z nejodpornějších fenoménů dnešní doby - o projektu MK ULTRA. Mnoho jsem o něm již napsal a přitom jsem se nedostal k samotnému jádru a popisu. Možná jsem ani nechtěl, protože je to téma, z něhož je mi mnohdy špatně. Není nic horšího, než mučení a týrání malých dětí - zvláště pokud jde o takto strašlivé způsoby, kterých užívají Illumináti při projektu MK ULTRA***

Velmi by mne zajímalo, odkud autor uvedeného blogu své informace má...

Já mohu věc posoudit jen z hlediska principu, jak jsem to již učinil v odpovědi na předposlední příspěvek Boba, kde jsem musel dát zmíněnému autorovi principiálně za pravdu. Vidím však věc mnohem strašlivěji než on...

Také musím poukázat na prastarou tradici tzv. MK ULTRY, jejíž historie ani zdaleka nezačíná u Mengeleho. Na těchto, vždy přísně utajovaných satanských hrůzách černé magie, vyrůstala již elita starých amerických kultur, starého Kartága, biblická služba Molochovi, na nich černý mág Jindřich Sličný založil „přiznání“ jím obžalovaných Templářů, na nich bylo založeno vyšetřování heretiků svaté Inkvizice a středověká tortura vůbec, na nich bylo a je založeno „zasvěcení“ mnohých primitivních šamanských kultů atd. atd. Zkrátka, daly by se o tom napsat celé dějiny hrůzy...

V duchu slov Ježíše Krista: „Co bylo skrýváno, bude hlásáno ze střech!“ tak zvaní Ilumináti zveřejňují postupně vše, co bylo dosud přísně utajováno. Ne že by se řídili slovy evangelia, ale proto, že ve svém úsilí o ovládnutí planety dospěli již tak daleko, že mohou pomýšlet na plošné uplatnění svých hrůzných metod na veškeré lidstvo, to je na „vědeckou“ proměnu člověka v robota. Nyní jsme ve fázi masivní teoreticko-ideologické přípravy, prostřednictvím všech oborů lidské kultury, politiky a ekonomiky...

MK ULTROU vychované celebrity o tom nic nevědí. Prezentují nám tato svinstva jen proto, že jim to jejich animátoři nařídili...

zmp

Elita černé magie nebude nikdy úplně hotova, neboť s jídlem roste chuť a k lidské duši a k lidskému duchu nemá jiný přístup než skrze tělo (resp. tělesné smysly). Až naše mozky očipuje, bude hledat přímý přístup atd...

Tito „otcové“ jak je nazýváte, nejsou neomylní. Intelektuálně jsou dokonce podprůměrní. Zmocnili se však zdroje prostředků k najímání mozků, takže jejich otroci na svém zrobotizování vlastně pracují sami. Tito roboti budou lidé, ale s vymezeným přístupem své duše a tedy také svého ducha ke svému tělu, což se navenek projeví jako jednostranně naprogramovaná (např. jako „kočí“) mentální zaostalost.

Vedle nich bude ve fyzických tělech na Zemi žít hrstka skutečně svobodných lidí v TSO, to je těch, kteří nepracovali na své ani na cizí robotizaci, ale na své individuální svobodě...

„Tito vyznavači temnoty, opožděnci ve vývoji, nemohou vládnout věčně“, ale jen tak dlouho, aby co nejvíce lidí dostalo příležitost vyvíjet vývojové síly, překonáváním jejich zla. Pak „otcové“ zmizí a z jejich robotů se stanou lidé neschopní vzestupného svobodného vývoje. Ti budou muset po celé věky čekat, až se opět dostaví současné pozemské podmínky a odvěký drak na ně bude znovu vypuštěn...

Utrpení způsobené odvěkým drakem bude dost jen pro skutečně svobodné. Ostatní budou pod ním trpět opakovaně, dokud se neosvobodí, nebo natolik nezdegenerují, že se již nadále nebudou moci inkarnovat jako lidské duše. Pak vyhynou jako jeskynní lidé, vydávaní lživě za předky člověka...

zmp

Především v hokeji se nyní odehrává obrovská hrubost. Používají se bodyčky - tedy naražení a uhození jiného člověka, hráče svým tělem. Jsou případy, že hrubým a přitom povoleným bodyčkem nejeden hokejista i zemřel. Dokonce se tzv. skvělé bodyčky ukazují a žáci, hokejisté se těmto surovostem učí.

Navíc je tato morálka surovosti podpořena i zákony ve sportu, kdy rozhodčí vyloučí nejen toho hokejistu, který spoluhráče uhodí nebo bodyčkem zraní, odstaví, ale když se oběť bodyčku nebo jiného násilí na ledě brání a dá násilníkovi lidově přes hubu, tak rozhodčí vyloučí a potrestá oba. Zločince i oběť.

Problém je ale ten, jak jsem řekl, že v hokeji jsou surovosti a násilí legalizované. Potom je legálně trestná obrana před legalizovaným násilníkem a hrubcem.

Tak je celá společnost podvědomě i přes sport vedena k násilí a bezmoci proti násilí. Nebo myslíte, že do sportu patří násilí? Co třeba box? Ragby. A vůbec, extrémní sporty, vlastně všechny vrcholové sporty jsou již něco nenormálního. Pro peníze jsou pak lidé ochotni se ničit při podávání sportovních výkonů. Nebo co Vy na to?

Za reálného socialismu byli lidé (vč. hokejistů) „ušlápnutí“, za reálného kapitalismu hrubnou. Jde tu o podobné téma, jaké jsme probrali již v diskusi o profesionálních vojácích. Ač u kontaktních sportů a v životě vůbec kolize vyloučit nelze, přece je možné preferovat „rytířskost“. Byla-li možná u středověkých válečníků, proč dnes téměř neexistuje? Protože honba za penězi preferuje násilí...

Rozhodčí vylučuje oba hráče zpravidla proto, že se jeden z nich bránil. Kdyby se nebránil nevyloučil by nikoho. Jedná se tu o totéž jako v případě, vezme-li občan právo do svých rukou. Takové jednání justice obzvlášť tvrdě trestá. Na to si lidé v totalitě nesmějí navykat...

zmp

Prezident Klaus vyhlásil amnestii a propustil nyní asi 7 500 vězňů. Amnestie by se snad měla vyhlásit na počátku prezidentství, asi jako Havel. Klaus stejně jako Havel propustil i vrahy a lidi, kteří nadělali spoluobčanům miliardové dluhy. Nyní se hovoří, že asi udělal politickou chybu. Co si o tom myslíte? A to, že předseda vlády Nečas mu amnestii za celou vládu podepsal.

Mně vadí to, že panu Smetanovi, vězňovi svědomí (za malování tykadel politikům), neudělil Klaus milost na rozdíl od vrahů a zlodějů, kteří okradli občany o miliardy. A tak stále p. Smetanovi hrozí za odmítnutí nastoupení trestu nyní již 3 roky. To je doslova zvrácené.

Zdá se, že tu jde jen o osvobození spolu-spiklenců tunelářů, kteří náhodou, nebo na oko, uvízli

v síti justice. Mezi propuštěnými 7,5 tisíci zločinci se tito tuneláři ztratí jako jehla v kupce sena. Pozoruhodné je, jak se mlčí o tom, zda se tato amnestie týká také Ratha...

Porušení tradice, že amnestii vyhlašuje nastupující prezident, má patrně posílit kamaráda kandidáta na prezidenta, který nyní může bodovat u veřejného mínění, že je to chyba, že by něco takového neudělal...

Končící prezident Klaus, se před nástupem na hrad dal slyšet, že skutečné právo odpustit škůdci (amnestovat ho) má výhradně poškozený. Protože je to pravda, měl si obstarat podpisy poškozených, nikoliv podpisy Nečasovy vlády...

Že nebyl amnestován malíř tykadel Smetana jednoznačně vypovídá, oč tu vlastně jde...

zmp

Neuvěřitelná zvůle mocných a prosazování své vůle na úkor občanů stále více ničí životy občanů, ale oni to berou jako normální. Např. prezident Klaus dal amnestii a propustil přes 7 000 vězňů, tedy lidí, kteří byli sice totalitními soudy, ale přesto uznání jako vinni a odsouzeni většinou za krádeže, lehčí ublížení na zdraví a jinak svévolně či násilně narušovali mezilidské vztahy.

Např. jeden den zvolí ministra, za pár dní ho dovolají, veškeré personální změny, které udělal se v tichosti vrátí zpět! Bez konkurzů, bez odůvodňování. A této svévoli mocných se říká demokracie. Je to odporné ponižování spoluobčanů. Letiště se nazve po iluminátovi, který veřejně podporoval zabíjení lidí v Jugoslávii, Lybii aj. Je kolem něho vytvořen mýtus, hodného, nezištného, skromného, stydlivého, laskavého, dobrosrdečného geniálního spisovatele, největšího politika, který nás osvobodil od otroctví atd. atd. Opěvování a vytváření mýtů mezi mladými lidmi jsme schopni již postřehnout i my, kteří si trochu něco z roku 89 pamatujeme. Jde o nehorázné falšování dějin, vytváření ikon, falešných mýtů a lživých legend. Pád paneláků v USA se svede na terorismus Arabů v unesených letadlech. Ačkoli je to vyvráceno, v totalitních dějepisech navždy zůstane, že to udělal Láďa. Masmédia vytvářejí mýty v dějinách.

Co když dějiny jsou úplně jinak, než se nám líčí? Už jste zde psali i vy, že jsou podvodem třeba Přemyslovci a legendy kolem nich včetně toho jejich rodokmenu...jako je Přemysl, Křesomysl, Nezamysl, Kazisvět atp.... Prý i legenda o nájezdu Mongolů, Tatarů na Evropu je trošku jiná. Ty hordy byli prý křesťanské. Největší rozkvět klášterů a křesťanství na Rusi spadá prý právě do let nájezdu tzv. Mongolů. Ikony zachycující boje vyobrazují boje dvou armád se symboly křesťanství nebo ruských tradic.

Obdobně líčení mýtů ohledně laskavého a dobráckého tatíčka TGM je v rozporu, dokonce v ostrém rozporu s podklady svědčícími spíše o gaunerovi nejhrubšího zrna, které začínají být k dispozici pro čestné badatele v historii. Co toto vše má za smysl? Dá se vůbec nečemu věřit? Dějiny, věda, politika, války...vše toje lež na lež. Přes lži a mýty se snad ani nedá seriozně říci, co je pravda. Co člověku zbývá? Čemu má věřit? Ani pilíře (historické, vědecké, politické, ekonomické...), o které se domnívá, že se může opřít, tak všechny se zdají, že jsou podvod. Co s tím? Vždyť ani ta nejžhavější současnost, kterou máme před očima, světová ekonomická krize, která se nás dotýká, je patrně mýtus a lež. tedy její vznik určitě.

Mongolské hordy samozřejmě využívaly také vojsk poražených národů, zejména Rusů, a to především v první linii. Odtud všechna dobová vyobrazení Mongolů v podobě Rusů, či dobové zmínky o „bílých“ a „černých“ Tatarech. Novodobá ruská vlna historické ideologie tuto skutečnost obrací a podněcuje ruský nacionalismus bajkami o pradávné ruské supervelmoci „Velké Tartarii“ atp...

zmp

Má smysl dnes nějak prosazovat Moravu, hovořit o národu Moravanů a Čechů? Nebo jinak: Kromě rozdílné historie na daném území má smysl hovořit o Maravanech a Češích?

Český jazyk je jeden. Není žádný moravský jazyk. Nevidím žádný rozdíl ani v tom, že by byla jiná kultura Čech a Moravy. Morava a Čechy jsou dnes již jen místní název, ale nic víc to neznamená. Kromě historie na daném území dnes není prakticky možné rozeznat Čecha nebo Moravana. Nebo lehce zpěvavou výslovnost čížků považujete za národnostní rozdíl? Ani povahou nevidím žádný podstatnější rozdíl mezi Čechy a Moravany. Snad se někdy mluví o lakomých Hanácích nebo o pražských floutcích, ale to snad také není žádná charakteristika národnostního rozdílu. Nebo folklórní soubory a víno jižní Moravy dělají národnost moravskou a chodské nářečí a žatetecký chmel na pivo národnost českou? Co, kromě historie na daném území dělá Čecha Čechem a Moravana Moravanem?

Svět relativních projevů, v němž žijeme, je duální. Vše je v něm dáno dvojicí relativních opaků (vnější+vnitřní, nahoře+dole, černé+bílé, minulé+budoucí atd.). Také to, co se dnes jednostranně (totálně) nazývá „český národ“ je dáno dvojicí relativních opaků Čechů a Moravanů. Jinak by nemohlo jít o skutečný národ. Odtud také opačné kultury. Češi inklinují k Západu, Moravané k Východu. Češi inklinují k centralismu, Moravané k decentralismu. Duchem Čechů je Moravan sv. Václav a jeho bratr (křivě obviněný z bratrovraždy) Boleslav I. Duchem Moravanů je sv. Metoděj a jeho bratr Konstantin.

Nerozlišovat mezi Čechy a Moravany je jako pokládat naši planetární soustavu za totální prostor, nikoliv za relativní, tedy duální prostor (sféra vnějších+vnitřních planet).

Historie Čechů i Moravanů byla různá jen v období mezi Svatoplukem a Břetislavem a přece oba protiklady nikdy nesplynuly v totálně monotónní jednotu chaosu. Je to dáno také geografickou rozdílností otevřené Moravy a uzavřených Čech i jejich přirozeně okultních center, Praga alba a Praga negra.

To, co mají oba národnostní opaky stejné je jazyk, který se zve oficiálně Český, je však Moravský. Ve skutečnosti není žádný Český jazyk.

Dokážeme-li překonat totalistickou demagogii pragocentrického školství, rozpoznáme Čecha od Moravana doslova na první pohled. Rozdíl mezi nimi však není dán údajnou lakomostí Hanáků, kteří jsou opravdovou národnostní odnoží Moravanů jako například Slezáci, zatímco Pražáci nijakou národností nejsou, ale představují naprostý národnostní chaos, prý s převahou Moravanů. Údajný „pražský floutek“ tedy na žádný způsob necharakterizuje Čechy...

Rozlišovat = poznávat a vědět

Nerozlišovat = nepoznávat a nevědět

zmp

Kandidát na prezidenta republiky Miloš Zeman v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Panu Zemanovi byly mj. položeny následující otázky. Zeman odpověděl tak nesmyslně, nelogicky, zavádějícím a zlehčujícím způsobem, že mne na základě svých pokroucených neodpovědí zcela odradil. Mám z nich pocit: Není to lhaní a křivé vypovídání? Nebo to chápu nějak blbě já? Ale možná odpověděl logicky až moc. Je vychytralý.

Není však rovněž problém, že evropská integrace probíhá za zády občanů? Když byla odmítnuta euroústava, vrátila se zpět v podobě Lisabonské smlouvy. Irové byli přinuceni hlasovat znovu, v dalších státech jako Francie a Nizozemí se pro jistotu už referenda neuskutečnila.

Jsem proto, aby byly rozšířeny pravomoci Evropského parlamentu, a aby se tak odstranil dnešní demokratický deficit, který vede k tomu, že občané EU se právem obávají toho, že jejich práva nejsou respektována.

S imigrací souvisí i demografický propad. Nebylo by dobré podpořit růst české populace, například daňovým zvýhodněním rodin s dětmi?

Česká republika je dostatečně zaplněna svoji populací a nechceme-li dosáhnout přelidnění České republiky, neměli bychom násilně podporovat propopulační politiku až do té doby, kdy skončíme jako v Bangladéši. Skutečné investice do rodiny nejsou investice do počtu narozených dětí, ale do vzdělání těchto dětí.

Zeman: Jsem proto, aby byly rozšířeny pravomoci Evropského parlamentu... občané EU se právem obávají, že jejich práva nejsou respektována...

Zeman Zemanovič: Jsem proto, aby byly rozšířeny pravomoci Globální vlády... občané NVO se právem obávají, že jejich práva nejsou respektována...

Otázka: S imigrací souvisí i demografický propad. Nebylo by dobré podpořit růst české populace, například daňovým zvýhodněním rodin s dětmi?

Zeman: Česká republika je dostatečně zaplněna svoji populací a nechceme-li dosáhnout přelidnění České republiky, neměli bychom násilně podporovat propopulační politiku ať neskončíme jako v Bangladéši. Skutečné investice do rodiny nejsou investice do počtu narozených dětí...

Zeman Zemanovič: Česká republika je nedostatečně zaplněna imigrací a její populací. Nechceme-li dosáhnout přelidnění České republiky Čechy, měli bychom násilně podporovat imigraci a propopulační politiku imigrantů, i když skončíme jako v Bangladéši. Skutečné investice do rodiny nejsou investice do počtu narozených českých dětí, ale investice do imigrace a počtu narozených dětí imigrantů...

zmp

V rámci soudnictví (občanský soud) jsou subjektivní pravdy sporných stran důležité, ty nemohu přehlížet, ty musím brát v úvahu...zde jsem v tomto nesvobodný.

V rámci soudnictví (v běžném životě) jsou subjektivní pravdy druhých také důležité, ale ty mohu přehlížet, ty nemusím brát v úvahu...zde jsem v tomto svobodný.

?

Vnímání, uvažování a usuzování jsou procesy poznávání pravdy (objektivní i subjektivní). Chceme-li poznat pravdu pravdivě, pak nemůžeme poznávat svobodně, ale musíme poznávat nesvobodně, otrocky věrně...

Jsou-li subjektivní pravdy pro nás důležité, pak je nemůžeme přehlížet. Svobodné vetování poznání je přípustné jen u pravd, které jsou pro nás nedůležité (objektivních i subjektivních)...

zmp

Ano, ale v rámci soudnictví (občansky soud) jsou pro nás důležité všechny subjektivní pravdy sporných stran...proto jsem nesvobodný, protože si nemohu rozhodnout, kterou z pravd do sebe přijmu (aneb jsou-li důležité), musím přijmout všechny, všechny jsou soudci pro verdikt důležité...sedí a vše musí soudce poslouchat, vnímat, brát v úvahu apod. = ona míněná nesvoboda – vše musí přijmout do sebe.

V běžném životě nemusím sedět (mohu odejít), nemusím vše poslouchat (mohu si dát sluchátka), nemusím vše vnímat (mohu jít spát), nemusím brát vše v úvahu (mohu riskovat) apod. = ona míněná svoboda.

Občanský soud = soudní dvůr (jsem nesvobodný dle kontextu)

Běžný život = také soudní dvůr (jsem svobodný dle kontextu)

Na poli vědy, tam už je to trochu jinak – tam jsem se svobodně stal badatelem či posluchačem badatele = také soudní dvůr (svobodně jsem se stal nesvobodným vůči přírodovědeckému opodstatnění)

---------------------

Píšete: ''Vnímání, uvažování a usuzování jsou procesy poznávání pravdy (objektivní i subjektivní). Chceme-li poznat pravdu pravdivě, pak nemůžeme poznávat svobodně, ale musíme poznávat nesvobodně, otrocky věrně...''

Ano – nesvobodně, otrocky, věrně pravdu objektivní.

Ale pravda subjektivní je právě následek určité svobody.

A na možné následky této svobody (omyl, lež) upozorňuji celou tu dobu...je ale pravda, že i subjektivní pravdy mají svůj význam...

--------------------

Píšete: ''Jsou-li subjektivní pravdy pro nás důležité, pak je nemůžeme přehlížet. Svobodné vetování poznání je přípustné jen u pravd, které jsou pro nás nedůležité (objektivních i subjektivních)...''

Zde je myslím také vhodné doplnit, že (v běžném životě) co je pro jednoho důležité nemusí být důležité pro druhého. + kolikrát se mi stalo, že to co bylo pro hlupáka důležité, aby již v té věci hlupákem nebyl, tak to přehlédl a byl hlupákem dál. Tedy bylo pro hlupáka důležité být hlupákem dál?

Tedy z toho mi i vychází, že to co je pro nás důležité si sami vybrat nemůžeme, to je nám dáno karmicky. Ano nepřehlédneme to, ale ani si to (vědomě) nevybereme, ani nám to kolikrát vědomě druhý nemůže vybrat (zde je důležité jak to druhému podá + jaké jsou okolnosti). Aneb to co si (vědomě) vybereme jako důležité, tím si vytváříme paralelní subjektivní osudovou cestu k cestě objektivní (kterou tím rázem měníme) – možná si tvoříme cestu přímější, možná ne – proto jsem i poukazoval na to, v čem mám ten problém (viz. žít a nepitvat)...

Obecně:

Pitvat = cesta nebude přímější.

Být zdravě obezřetný = cesta bude minimálně tak přímá, jako ta stávající.

+Na karmické cestě je tedy třeba se i udržet = stále se snažit o pravdu atd.

Zatracení = neudržení se na cestě.

Pavel

Při zjednodušeném vyjadřování je třeba si uvědomit, že pro spravedlivého soudce není předem (například v průběhu výslechu svědků) nic pravdivého či nepravdivého. Je to přece on, kdo má teprve rozhodnout, a to až na konci soudu, co je či není pravda. To, co je evidentně nedůležité, co s meritem věci bezprostředně nesouvisí, vylučuje soudce průběžně, bez ohledu na to, zda by to mohla být pravda. To znamená, že ani spravedlivý soudce nemusí brát v úvahu vše...

Soudce (úsudek) musí být vždy jeden. Kolektivní soud je nespravedlivý soud, resp. není žádný soud. To platí vždy. Ani na poli vědy to není jiné...

O tom, co je pro spravedlivý soud v určité věci důležité a co nedůležité, musí rozhodnout zase jen samotný soudce (úsudek). Pokud zde všichni soudcové nerozhodují stejně, potud je zřejmé, že všichni nejsou spravedliví...

Neschopnost spravedlivého soudu může být mj. i karmická...

„Chceme-li poznat pravdu pravdivě, pak nemůžeme poznávat svobodně, ale musíme poznávat nesvobodně, otrocky věrně.“ To platí pro veškeré pravdy, objektivní i subjektivní...

Subjektivní omyl a lež mají původ právě v možnosti nebýt věrný pravdě...

zmp

Pravda...asi jsem do sebe zamíchal soudce (při občanském soudu) + vyšetřovatele..........ale pointa zůstala...

Děkuji

Pavel

Nebo v rámci občanského soudu je soudce zároveň vyšetřovatelem? Pokud ano a byl bych jím já, tak já do sebe (zprvu) chci vložit vše (co nejvíce z toho) co ke mně přichází....až následně vše zvážím, co je nedůležité apod...+ kolikrát se zprvu z nedůležitých věcí stanou důležité a i naopak...Však i protože, když hned nevím co je pravdivé či ne, tak také (hned) nevím co je důležité a co ne...

No, možná u jednoduchých případů je soudce i ''vyšetřovatel''...

U složitých případů by mohl asi být vyšetřovatel samostatný, kdy náklady na něj zprvu ''platí'' obec v rámci zžp onoho ''prý'' poškozeného (poškozený si vyžádal vyšetřovatele) nebo si může najmout ''svého'' vyšetřovatele za své peníze...........to stejné s vyšetřujícím obhájcem ''prý'' viníka (pokud si ho žádá).............s tím, že ve finále ony náklady (za oba vyšetřovatele atd..) přijdou na vrub viníkovi v rámci náhrady škody..........možná si i vyšetřovatele, odborného posudkáře atd. může vyžádat přímo i soudce...

P.

Svědek zastupuje vnímání, vyšetřovatel zastupuje myšlení, soudce úsudek.

O tom, co je v daném přelíčení důležité a co s věci nesouvisí, rozhoduje soudce "samostatným minisoudem" v rámci "velkého soudu".

zmp

Děkuji + snaha o opravu:

Oprava textu + (původní) příklad:

Pokud je mému úsudku byť přímo předloženo něco pro něj zcela nového (neznámého), tak vědomě spravedlivý úsudek není hned možný, jelikož úsudku nepředcházelo poznání, porozumění tomu, co mu bylo předkládáno...

(např. ochutnání mně neznámých dvou kousků ovoce – nepoznal jsem je, neznám je - tedy ani vědomě spravedlivě nemohu (hned) usoudit který z nich je třeba mango)

Oprava (hlavního) textu + (původní) příklad:

Pokud je mému úsudku předloženo něco pro něj již známého, ale vlivem lži či omylu druhého (i v případě iluze) nepravdivého, tak byť nás náš úsudek v tomto případě nebude klamat, tak výsledkem nám bude objektivní nepravda, kterou ani zdravým rozumem nerozpoznáme...

(např. někdo mi předloží (schválně) přetočené hodinky, které ukazují špatný čas, aniž bych to věděl)

Bez opravy textu:

V rámci vědy, přiložením přírodovědeckého opodstatnění k tomu co je nám předkládáno + naše odborná průprava = můžeme si pak zdravým rozumem zkontrolovat to, že to co je nám předkládáno je pravdivé, že to ve své podstatě není ovlivněno lží či omylem úsudku toho druhého...

(Asi tedy vše v pořádku)

Bez opravy textu + (původní) příklad:

Být badatelem ve stejném oboru vůči tomu co je nám předkládáno + také objevit to co je nám předkládáno (objevit objevené) = můžeme si tím i bez přírodovědeckého opodstatnění zdravým rozumem zkontrolovat, že to co je nám předkládáno ve své podstatě není ovlivněno lží či omylem úsudku toho druhého. Pokud nevládneme zdravým rozumem, pak je tato kontrola zavádějící - je zde pak možnost toho, že jsme oba někde udělali chybu + pokud stále chybí přírodovědecké opodstatnění toho co je nám předkládáno (co jsem i sám objevil), můžeme k přírodovědeckému opodstatnění k této věci zde i sami pomoci, tím si i případně potvrdit svůj zdravý rozum...

(Zde platí a bylo tak i původně myšleno - objevit to co je nám předkládáno = objevit (si) to dříve nežli je nám to předloženo. Aneb – nevěděl, že to co objevil bylo již objeveno, zjistil to, až když mu to bylo předloženo)

---------------------------------

Možné nedorozumění i v:

Vy jakoby hlavně poukazujete na to, jak se stát spravedlivým soudcem...

Já se jakoby v této věci spíše jen snažím (hlavní text), aby si soudce uvědomil, bral v úvahu, že – čím více se umožní tomu, aby se mohly cizí úsudky nabalovat vůči původní předkládané věci, že tím větší je zde možnost toho, že se tím soudce dostává z objektivního soudnictví na pole subjektivního soudnictví – kde sice může spravedlivě pak soudit, ale objektivně to pravda nebude - ''...tak výsledkem nám bude objektivní nepravda, kterou ani zdravým rozumem nerozpoznáme...''

Pavel

Pravíte: „Pokud je mému úsudku předloženo něco již známého, ale nepravdivého, tak nás úsudek nebude klamat, ale výsledkem bude objektivní nepravda, kterou ani zdravým rozumem nerozpoznáme.“

Opak je pravdou: Pokud mezi reálné vnímání a usuzování o vnímaném zařadíme uvažování, pak není možné, abychom nerozpoznaly nějakou nepravdu. Zdravý rozum totiž nedumá odevzdaně jen o tom, co mu předkládají naše vjemy, ale v případě nejistoty si ověřuje také správnost našeho pozorování. To znamená, že si předmět i podmínky pozorování sjedná znovu v tak zvaném experimentu, při jehož sestavování má naprosto vše pod kontrolou.

Můžeme tedy zobecnit: Bez zařazení zdravého rozumu, je náš úsudek vždy klamný, nesprávný (nespravedlivý) a to i tehdy, trefíme-li se jím náhodou do pravdy. Například nám někdo na rozcestí ukáže, kudy máme jít, není však schopen říci proč právě tudy. Jak můžeme vědět, že nám náhodou ukazuje správnou cestu?...

Jinými slovy pravíte: „...čím více je soudce odkázán na cizí úsudky, tím větší je možnost, že se dostává z objektivního soudnictví na pole subjektivního soudnictví – pak může soudit subjektivně spravedlivě, objektivně to však spravedlivé nebude.''

Opak je pravdou: Subjektivní pravda je právě tak reálná jako pravda objektivní. Nelze tu tedy upřednostňovat jednu pravdu nad druhou, s jednou jedinou výjimkou:

Vrcholem veškerého poznání, je poznání sebe sama. Čím je člověk sám o sobě, ve své nejvlastnější podstatě, ne-li svým vlastním vědomím, jež je čirým subjektem. Vše ostatní, jsou jen objektivní či subjektivní relativní projevy nějakého vědomí, které jsou subjektivním či objektivním předmětem vnímajícího vědomí (vjemem). A protože vědomí na žádný způsob není a nemůže být předmětem vědomí (a naopak), nikdo nemůže vnímat sám sebe:

„Boha nikdo nikdy neviděl!“ (Jan)

Usuzujeme-li tedy sami o sobě, ocitá se naše subjektivní vědomí v roli soudce, odkázaného výhradně na cizí svědectví. Cizím svědku tu jsou relativně objektivní a relativně subjektivní projevy vědomí, tedy předměty našeho vědomí. Při poznávání sebe sama se tedy nutně ocitáme výhradně na poli, které nazýváte ryze subjektivním soudnictví...

zmp

Citujete mě nepřesně, napsal jsem ''byť náš nás úsudek nebude klamat'' – dalo by se říci, že díky uvažování ho neklamal...Vypustil jste to a pak jste vlastně (ač lépe) reagoval k tomu, co v původním textu bylo pod onou citací. Ale i tak s tím (zatím) nesouhlasím, protože stále tam vidím stále ten stejný problém:

píšete : ''Pokud mezi reálné vnímání a usuzování o vnímaném zařadíme uvažování, pak není možné, abychom nerozpoznaly nějakou nepravdu. Zdravý rozum totiž nedumá odevzdaně jen o tom, co mu předkládají naše vjemy, ale v případě nejistoty si ověřuje také správnost našeho pozorování. To znamená, že si předmět i podmínky pozorování sjedná znovu v tak zvaném experimentu, při jehož sestavování má naprosto vše pod kontrolou...''

Ale v rámci běžného života?! Když Vám někdo lže či se mýlí a Vy to nepoznáte, tak přece nemáte pocit nejistoty, tedy nezapojíte uvažování, tedy si ani nic neověříte, natož si dělat experiment. Nebo Vy poznáte, že Vám někdo ukazuje schválně přetočené hodinky o 10minut, aby jste díky tomu ten vlak vzdal a raději jel autem s ním, což byl jeho záměr? Jde o tu podstatu + jiné příklady ze života (oblbování druhého lží či omylem), ale to už píšu poněkolikáté....

---------------------------------------

Psal jste, že jinými slovy pravím: „...čím více je soudce odkázán na cizí úsudky, tím větší je možnost, že se dostává z objektivního soudnictví na pole subjektivního soudnictví – pak může soudit subjektivně spravedlivě, objektivně to však spravedlivé nebude.''

Opak je pravdou: Subjektivní pravda je právě tak reálná jako pravda objektivní. Nelze tu tedy upřednostňovat jednu pravdu nad druhou, s jednou jedinou výjimkou:....

Neříkám nic o tom, že subjektivní pravda je nereálná, máte ale pravdu v něčem jiném, co jsem dříve špatně vyjádřil, ale stále to tam je. Prostě - když já jsem soudce, tak mě ostatní subjektivní pravdy mohou klamat, ovlivnit......já jako soudce v rámci důležitých věcí, žádám co nejvíce objektivní informace, tedy přeci přes čím méně subjektů to ke mně půjde, tím lépe apod, kdy i někdy jeden je moc. Něco jiného je to v případě přátelství, milované lásky....- tam mi nevadí, když ty (životní!) informace jdou přes ně, ba přímo jsem za to rád, proto je i mám rád apod...

----------------------------

Nyní obecně, ne přímo k tématu - Jedna věc mi dělá trochu problém, nedaří se mi rozpoznat, rozeznat to, kdy se jedná o opodstatněnou snahu o původní (kosmickou) informaci a kdy se jedná o ''nabourávání'' se do vlastního osudu...lze-li to tak říci.........Máte na toto nějaký názor, radu? Žít a nepitvat? :-)

P.

Pokud mi někdo sdělí vědomě nesprávný čas, tak to poznám podle toho, že mi vlak ujede. Chce-li mě však svést autem, pak mě nemusí obelhávat časem, ale může to říci rovnou. Samozřejmě dám přece přednost svezení autem.

V rámci běžného života jsou pravdy důležité a nedůležité. U těch nedůležitých mi nestojí za to zjišťovat, zda mi někdo lže či nikoliv („malé věci řešte ruky mávnutím“). V naší diskusi mi jde o pravdivé poznání reality jako takové, která se v principu, během mého poznávání, nemění, a nemůže mě tedy obelhat. Příklad s hodinkami volím kvůli konkrétní názornosti obecného...

Ve slovech: „může soudit subjektivně spravedlivě, objektivně to však spravedlivé nebude'', cítím určitou nedůvěru k subjektivní pravdě...

Pojmy „subjektivní“ a „objektivní“ jsou příliš teoretické a proto snadno zavádějící. Žádáte-li „co nejvíce objektivní informace“, pak vždy to, co žádáte, je subjektivní soud o objektivním pozorování, bez ohledu na to, zda jste pozorovatelem sám, či jiný svědek. Takovou informaci vlastně nemůžeme označit za „čistě objektivní“, ani za „čistě subjektivní“. Proto například RS k pojmům „subjektivní“ a „objektivní“ zpravidla poznamenával: „jak se tomu dnes říká“...

Pravíte-li tedy: „přes čím méně subjektů to ke mně půjde, tím lépe apod, kdy i někdy jeden je moc“, pak nedomýšlíte, že toho jednoho (sebe sama) na žádný způsob vyloučit nelze. Není ho tedy nikdy moc, ale vždy nejméně...

zmp

Hodinky + vlak: Oblbování se většinou (naivně) nekoná na místě, kde si to dotyčný může hned ověřit + kdyby to řekl rovnou, tak nemá takovou jistotu...

Ano máte pravdu....mám asi určitou nedůvěru k subjektivní pravdě...jako bych nedůvěřoval osudu...není to lehké, se tomu oddat...jako bych ho chtěl měnit k lepšímu tím, že k subjektu onu objektivní pravdu dávám nad onu jeho subjektivní...toto budu muset asi přehodnotit, nebo to lépe dokázat od sebe oddělit (když bádám, když žiju) + vložit onu zdravou obezřetnost a snahu po pravdě (viz. reakce jinde).

Však jsem psal – co nejvíce objektivní. Vy jste pak trefně popsal, proč se nejedná o objektivní, ale opravdu o co nejvíce objektivní. Sebe sama vyloučit nechci – chci doplácet na své vlastní chyby, nejméně na chyby druhých.

Pavel

Chce-li mě někdo svést autem, nemá potřebu mě oblbovat...

Subjektivní a objektivní pravdy nemusíte od sebe oddělovat. Pravda jako pravda...

zmp

Teoreticky potřebu nemá, v praxi (v životě) tu potřebu ale může mít...děje se to...

Na prvním semináři o TSO v Olomouci byla jednou z přednášejících p. Anežka Janátová (i v té době předsedkyně Anthroposofické spol.)

Byla tato její účast jistá vzájemná snaha o porozumění si a sjednocení si myšlenek v rámci TSO, ale nepovedlo se to tedy?

P.

Pravíte: „Pokud je mému úsudku předloženo něco již známého, ale nepravdivého, tak nás úsudek nebude klamat, ale výsledkem bude objektivní nepravda, kterou ani zdravým rozumem nerozpoznáme.“

Opak je pravdou: Pokud mezi reálné vnímání a usuzování o vnímaném zařadíme uvažování, pak není možné, abychom nerozpoznaly nějakou nepravdu. Zdravý rozum totiž nedumá odevzdaně jen o tom, co mu předkládají naše vjemy, ale v případě nejistoty si ověřuje také správnost našeho pozorování. To znamená, že si předmět i podmínky pozorování sjedná znovu v tak zvaném experimentu, při jehož sestavování má naprosto vše pod kontrolou.

Můžeme tedy zobecnit: Bez zařazení zdravého rozumu, je náš úsudek vždy klamný, nesprávný (nespravedlivý) a to i tehdy, trefíme-li se jím náhodou do pravdy. Například nám někdo na rozcestí ukáže, kudy máme jít, není však schopen říci proč právě tudy. Jak můžeme vědět, že nám náhodou ukazuje správnou cestu?...

Jinými slovy pravíte: „...čím více je soudce odkázán na cizí úsudky, tím větší je možnost, že se dostává z objektivního soudnictví na pole subjektivního soudnictví – pak může soudit subjektivně spravedlivě, objektivně to však spravedlivé nebude.''

Opak je pravdou: Subjektivní pravda je právě tak reálná jako pravda objektivní. Nelze tu tedy upřednostňovat jednu pravdu nad druhou, s jednou jedinou výjimkou:

Vrcholem veškerého poznání, je poznání sebe sama. Čím je člověk sám o sobě, ve své nejvlastnější podstatě, ne-li svým vlastním vědomím, jež je čirým subjektem. Vše ostatní, jsou jen objektivní či subjektivní relativní projevy nějakého vědomí, které jsou subjektivním či objektivním předmětem vnímajícího vědomí (vjemem). A protože vědomí na žádný způsob není a nemůže být předmětem vědomí (a naopak), nikdo nemůže vnímat sám sebe:

„Boha nikdo nikdy neviděl!“ (Jan)

Usuzujeme-li tedy sami o sobě, ocitá se naše subjektivní vědomí v roli soudce, odkázaného výhradně na cizí svědectví. Cizím svědku tu jsou relativně objektivní a relativně subjektivní projevy vědomí, tedy předměty našeho vědomí. Při poznávání sebe sama se tedy nutně ocitáme výhradně na poli, které nazýváte ryze subjektivním soudnictví...

zmp

Nedopatřením jsem pod tento příspěvek umístil odpověď na jiný příspěvek...

Nyní k věci:

Nazaznamenal jsem, že by se na našem semináři p. A. Janátová, ve vztahu k olomoucké metodice TSO, nějak projevila. Prostě si odpřednášela své, pokud si pamatuji nikoliv na téma TSO, a šla si po svých.

Doneslo se mi však, že právě od ní pochází slova zaměřená proti olomoucké metodice („nechceme předkládat hotová řešení“), uvedená na letos založeném pražském webu o TSO...

Z uvedeného je zřejmé, že z její strany o nijakou „snahu o porozumění či sjednocení myšlenek v rámci TSO“ nikdy nešlo. Nelze tedy říci, že by se jí v této věci něco nepovedlo. Povedlo se jí olomouckou metodiku kategoricky odmítnut...

zmp

Velmi často jsou v TV filmové pořady z bojišť 1. nebo 2. Světové války, příp. z jiných válek. Vydávají to jako dokumentární pořady. Všiml jsem si, že pohled na ty hrůzy u přihlížejících budí údiv, čeho všeho jsou lidé schopni. Co tímto působením na davy zasae totalita sleduje. Zase nějaké podprahové informace nebo proč tím lidi masírují? Návyk na zvěrstva, nebo na vědecké dogma, že lidé jsou zvířata?

Dokumentární pořady, populárně vědecká literatura a podobné demonstrace „vědění“, mají dnes již zpravidla za úkol jen poutavým způsobem oblbovat. Překrucovat pravdu, zkreslovat realitu (fakta), tendenčně měnit historii atp. Drastické scény, hrubosti, primitivizmy, oplzlosti atp. tu, u dnes již většinou znekulturněného lidstva spadají do kategorie „upoutání pozornosti“.

zmp

Současný postoj některých lidí je takový, že se záměrně vyhýbají sledování drastických válečných scén ve sdělovacích prostředcích s tím, že když to neuvidí, násilí jakoby není a oni mají klid.

Ať chceme, nebo ne, válečné hrůzy a násilí existovaly a existovat budou. A není to záměr totality. ta nám může ukazovat, (a ukazuje) co chce a na nás je , na našem úsudku, abysme si to vyhodnotili a na základě našeho vědění utvořili úsudek.

Lidská bytost jako taková má božskou podstatu, což samo o sobě vylučuje vrozenost projevujících se zvířecích vlastností.

Jeho morálním úpadkem, který vznikl odpojením se od duchovního světa a příklon k materialistickému způsobu života, ovládly jeho vyšší duchovní složky bytosti, které můžeme nazývat Lucifer, Ahriman a Asuras, které si mohou udělat z člověka svůj nástroj schopný všeho, neboť jeho vůle byla odpojena.

Stačí se podívat v poslední době na "vraždící monstra" v USA i u nás, nejsou to žádní Rambové, když se jim odeberou zbraně a sepnou ruce za zády, jsou z nich zhroucené, uplakané bytosti, jak napovídá řeč těla, postrádající složku "já", která teprve dělá člověka člověkem. Nezřídka je cizí vůle donutí ukončit i svůj život.

Nacionalismus je luciferská podoba protikřesťanství a bolševismus ahrimanská podoba protikřesťanství, které spojuje nesmiřitelné nepřátelství vůči všemu, co pochází z pravého ducha. V leninismu se vypracovává na povrch vývoje lidstva chytrost lidského zvířete, chytrost lidské animality.

Nejnebezpečnější z trojice těchto jsou bytostí jsou Asurské mocnosti, které se v naší době ohlašují tím duchem, který tu vládne a který bychom mohli nazvat duchem pouhého života ve smyslnosti a zapomínánáním na všechny duchovní světy a bytosti. Následkem toho je člověk nejen přesvědčen, že pochází ze zvířete, nýbrž člověk bude vlivem Asury a jeho zástupů brát takový názor vážně a tak žít. Jinak řečeno, lidé s tímto světovým názorem budou také jako zvířata žít...poklesnou do pouhých zvířecích pudů a zvířecích vášní. (R.S.)