Nerozumím ještě tomuto: Jak dostane člověk bydlení v obci TSO jako nárokovou část ZŽP?

Pokud chápu, tak každý občan v obci TSO má nárok na základní výměru pozemku a ten dostane od obce zadarmo na bydlení (ne na podnikání). Ale jak dostane ten dům nebo byt? To si ho musí postavit? Nebo mu ho někdo postaví? Nebo mi ho přidělí?

Třeba mám peníze. Postavím si dům za své. Vrátí mi obec peníze, které jsem si zaplatil za materiál a práci?

Nebo musím počkat, až mi obec dům postaví? Nebo si sám musím navýšit svoji poracovní povinnost vůči obci a postavit si v rámci své pracovní povinnosti svůj dům? Ale co když neumím zdít a nebo si netroufám postavit dům vlastníma rukama?

S kým bude zájemce o bydlení v obci jednat? Kdo bude rozhodovat za obec a přidělovat zájemci dům nebo byt? Takový úředník opět bude brát úplatky. Tam bude přece opět korupce.

Také se mi nezdá spravedlivé, že někdo dostane rodinný dům, jiný dostane byt v paneláku. Nebo si mohu určit, že nechci byt třeba v paneláku? Ale co když jiný obecní byt už obec mít nebude?

Obec TSO není Mikuláš, ani Ježíšek a proto nikomu nic nedává ani nepřiděluje (s výjimkou pozemku na základní bydlení). Také není hospodářskou organizací, takže nikomu nic nestaví. Kdo si v rámci ZŽP nárokuje bydlení, ten si ho v rámci ZPP musí sám odpracovat. Obec mu pouze přidělí pozemek a zabezpečí, aby měl svou ZPP kde odvést, pokud možno přiměřeně jeho možnostem a schopnostem.

Pokud si někdo bydlení nenárokuje jako ZŽP u obce předem, ale sám si ho koupí, pak to obec vůbec (ani dodatečně) nezajímá. Každý, než se stane plnoprávným občanem, podepisuje „Občanskou smlouvu“. Měl by si ji tedy také přečíst (dvě stránky formátu A5).

Protože se o agendu ZŽP a ZPP musí někdo starat, bude si na to obec (občané) platit služby soukromníka. S ním bude zájemce o ZŽP (vč. Bydlení) jednat. Práce (agenda a rozhodování) tohoto „úředníka“ je veřejně kdykoli přístupná kontrole kteréhokoliv občana. Kdyby jeho práci ovlivňovaly úplatky, stane před občanským soudem.

Mně se nezdá být nespravedlivé, že si někdo odpracuje rodinný dům a jiný jen byt. Co si kdo žádá (jako ZŽP), to si sám také odpracuje (ZPP).

Obec žádný byt či dům nikdy mít nebude. Výjimečně se může do majetku obce dostat v případě, že jeho občanský majitel zemře bez dědiců. Tehdy obec nabídne věc k prodeji (za hotové nebo za ZPP v rámci ZŽP)...

zmp

Jedna moje kamarádka, která má malířský a sochařský talent, se hlásila na uměleckou školu. Skončila v uměleckém hodnocení na prvním či druhém místě. Ale protože neměla předchozí uměleckou školu, ztratila asi 50 bodů a tím neměla šanci složit zkoušky úspěšně. Tak takto zákoníci a elita brání talentovaným obyčejným lidem dostat prostor pro svůj tvůrčí rozvoj.

Jen jsem jí řekl: Víš, nakonec buď ráda, že Tě nevzali. Ještě by Tě na té škole zničili talent tím, jak by Tě učili ty jejich zvratky, kubismy a čmáraniny, které vydávají za velké umění. Oni umějí jen ty čmáraniny a patlaniny, protože nemají talent. Jen mají školy a jako akademici pak ty svoje zvratky prodávají za miliony. Hlavně vydrž a rozvíjej svůj talent.

Moc ji to asi neuspokojilo. Neúspěch ji na čas srazil na kolena, ale nyní již dál pracuje, maluje.

Jak bude v TSo rozvíjen talent u dětí a jak to bude s uměleckými školami?

Vtip je v tom, že ani tzv. „akademici“ nemají komu své ohavnosti prodat. Aby vůbec mohli existovat, kupuje to od nich stát (státní galerie) a pokud se podaří zblbnout zbohatlíky, investují do toho peníze také oni, jako do nemovitostí, do zlata atp. Hlavně však do toho investují bankéři a jejich přisluhovači, aby přesvědčili svět, že tyto zvrácenosti mají opravdu uměleckou hodnotu. Tak zvaní „odborníci“ na umění tuto hodnotu stanovují nikoli podle díla, ale podle podpisu na něm. Například jeden uznávaný francouzský „tvůrce“ kdysi podepsal záchodovou mísu, vystavil ji v galerii a dodnes je za to „odborníky“ a absolventy „uměleckých škol“ opěvován. To znamená, že musíte patřit do klanu, chcete-li za své hovadiny inkasovat miliony.

Nejde tu o nic jiného, než o likvidaci talentů a tedy o likvidaci skutečného umění, které lidstvo povznáší, zatímco tzv. „moderní umění“ ho sráží do mravního a morálního bahna.

V této zvrhlé době byl jedním z největších našich talentů Zdeněk Burian. Ač nepatřil do klanu, přece se v době reálného socialismu na vysokou uměleckou školu dostal. Avšak nedostudoval. Pro svůj talent byl netalentovanými profesory a studenty napadán a ze školy nakonec vyštípán. Prosadil se tedy nikoliv jako akademik, ale hlavně jako čtenáři oblíbený a dobrými autory žádaný ilustrátor.

Vzpomínám si také, jak jedna „mis“ ČSR prezentovala v TV své talentované kresby. Profesor Knížák se k nim tehdy vyjádřil zhruba následujícími slovy: Prezentujte svoji krásu, nikoliv tyto zbytečné kresby.“ Také jsou známy Knížákovy útoky na talentovaného Reona Argondiana.

Osobně znám velmi talentovaného člověka, který se dostal alespoň na tehdejší uměleckou průmyslovku. Svůj talent tam nejen nerozvinul, ale zcela podlehl duchu slavného Picasa, který se ve svém dopise na rozloučenou přiznal, že si z lidí dělal blázny a ti mu za ještě dobře platili...

Řekněte své známé, že nepřijetím na dotyčnou školu, unikla umělecké sebevraždě. Jen kdyby patřila do klanu, pak by jí tato sebevražda vynesla miliony...

V TSO budou talenty rozvíjet zase jen talentovaní, neboť tu nebude nikoho, kdo by modernistické zvrhlosti vystavoval či dokonce kupoval, a tedy také nikoho, kdo by jejich autorům svěřil rozvíjení talentu svých dětí. Obecní školství (předpokládám waldorfské) bude v TSO zbaveno státní osnovy a bude tedy všemožné talenty rozvíjet programově...

zmp

To není pravda, že bez vzdělání tady budou růst samé talenty!

Je potřeba umět kompozici, perspektivu, je potřeba umět pracovat s barvami, míchat je, je nutné umět používat sochařské náčiní, rozumět materiálu....je tolik věcí, které byste se bez škol sotva naučili a nebo s velkým trápením a stálo by vás to mnoho a mnoho sil, času.

Jen se podívejte, kolik nádherných obrazů a nástěnných maleb udělali vysokoškolsky vzdělaní malíři, kolik nádherných staveb udělali vystudovaní architekti, umělci všeho druhu.

Také se mi nelíbí kdejaká čmáranina, jak říkáte, patlanina, ale co máte proti surrealismu, kubismu, secesi atp? Jsou to mnohdy velmi zajímavá díla.

Myslím si, že tady moc špiníte vysoké školy a vzdělávání vůbec.

Vedlejší příspěvek ohledně toho, že by se neměla používat antibiotika, to snad už ani nebudu komentovat. Jak asi byste léčili svoje dítě třeba na zápal plic nebo nějakou vážnou nemoc? Asi byste ho nechali umřít?

Obávám se, že mezi „vzdělání“ a „vysokou školu“ (vyplachování mozků) kladete neoprávněné rovnítko. Také tu nikdo nikde neřekl, „že bez vzdělání tady budou růst samé talenty!“

Vzdělávat se v oboru výtvarného umění skutečně znamená pochopit, co je komposice. O skutečné komposici se však na současných uměleckých školách vůbec nic nedozvíte, snad s výjimkou několika abstraktních frází, které na nás možná vychrlíte, zeptáme-li se Vás, co to komposice vlastně je.

Kdo chce skutečně porozumět komposici, nechť studuje skutečné mistry komposice, zejména mistry renesance, u nichž a jedině u nich se v tomto oboru skutečně vzdělá. Studovat je však může sám, aniž by se dal o komposici poučovali dnešní akademickými břídily.

Obdobně je tomu s perspektivou, s níž dnešní akademické šmouhy a šrotiště pracovat vůbec nemusí. Jak pracoval s anatomickou zkratkou (vnitřní perspektivou) Pablo Picaso, jeho kubističtí následovníci atd. je doslova hrůza.

Ani práci s barvami (nemáte-li na mysli pouhé patlání toho, co vymačkáte z tuby) se na dnešních školách nenaučíte, neboť Newtonova nauka o barvách je pro skutečné umění naprosto nepoužitelná, protože je nereálná, nepravdivá.

Rozumět materiálu a nástrojům na jejich zpracování se nejlépe naučíte u řemeslníků (kameníků, truhlářů, řezbářů, slévačů atp.).

Ano, stojí to velké trápení (učedník mučedník) mnoho sil i času. To vše na současných uměleckých školách možná ušetříte, ale skutečný umělec se z Vás nikdy nebude.

Skutečně by mě zajímalo, které „nádherné obrazy a nástěnné malby od vysokoškolsky vzdělaných malířů máte na mysli. A které nádherné stavby vystudovaných architektů? Že by ještě nedávno v TV prezentované lejno, jež světově proslulý čs. architekt (prý druhý Belmondo) navrhoval pro pražskou knihovnu a archiv?

Zajímavé dílo, ještě neznamená „umělecké“.

Možná by jste mi otevřel oči sdělením, jaká je vlastně dnešní vysokoškolská definice umění.

Velmi mi křivdíte obviněním ze špinění vysokých škol a jejich vzdělávání vůbec. Nikdy bych o nich negativně neuvažoval, kdyby je nešpinili jejich úděsné produkty...

Pokud nechce komentovat antibiotika, tak proč o nich mluvíte?

Dnes děti (stejně jako dospělí) neumírají na neléčené nemoci, ale na „léky“ předepisované doktory a také na stravu a životní prostředí, ošetřované jinými vysokoškolsky vzdělanými "odborníky"...

zmp

Umění je něco, co je povznášející, pro konkrétního jedince i něco krásné, přesahující tento svět. Pro každého ale může být krásné a povznášející něco jiné.

Umělecké je potom vše, co člověk vytvořil svým umem. I ten přemístěný balvan neandrtálcem je první umělecké dílo.

Myslím si, že máme řadu vš umělců, kteří vytvořili nezapomenutelná díla: Např. architekti, kteří vytvořili televizní vysílač na Ještědu, krásný Bratislavský most, most Golden Gate Bridge v San Franciscu, Eiffelova věž atd., atd.

Samozřejmě stavby dřívějšího data nemají za své tvůrce vš vzdělané lidi, protože tehdy stavby prováděly různé stavební cechy, stavební hutě a věhlasní mistři - architekti, stavebníci z těchto společností měli vzdělání získané většinou dlouholetou rodinnou nebo cechovní tradicí a staletími získané zkušenosti, které se shromažďovaly a předávaly z generace na generaci.

To tehdy nahrazovalo dnešní vš. vzdělání.

Z našich výtvarných umělců, kteří vytvořili nádherná díla, uvádím např. Alfonse Muchu, který např. vytvořil Slovanskou epopej a přitom absolvoval studium hned na několika akademiích umění. Další třeba Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek atd., atd. To samé vzdělání lze najít i u řady novodobých zahraničních umělců.

Nemám bližší informace o tom, že by Newtonova optika neodpovídala potřebám a výzkumům fyziků nebo umělců.

Ale asi to nebude nic, co by umělcům překáželo v jejich práci, protože by na to asi upozornili stejně jako fyzici.

Anti-biotika znamenají, že jsou to látky proti životu. Takže samozřejmě kromě škodlivých mikrobů, bacilů, virů ničí antibiotika i tělo člověka, jeho buňky. Přesto jak jinak by asi šlo zachránit člověka, který má např. hnisavou angínu? Souhlasím s tím, že používat antibiotika při prachobyčejném dětském zimním nachlazení je už zhýčkanost a to už rodiče trochu přehánějí, doktoři také:-)

Nebo máte jiný způsob léčby, která by nepotřebovala antibiotika při infekčním onemocnění nebo i fyzickém zranění?

A když to shrnu, i antibiotika jsou uměním, které vynalezl člověk v boji s mikroby.

Akademické definice umění se nezmohou na víc, než na estetiku a protože, jak pravíte, každému se líbí něco jiného, učí se na vysokých školách, že umění je to, co se komu líbí. Na takové triviality ovšem nemusí nikdo studovat. Co se komu líbí to je mu vrozeno.

Vaším přínosem do zdánlivé „nedefinovatelnosti“ umění je, že je umění „povznášející“. Jenže alkohol, drogy atp. jsou také povznášející a mnozí v nich mají nemalé zalíbení. Je to snad proto umění?

V diskusích na našem webu jsme si již vícekrát ukázali rozdíl mezi „krásným“ a „hezkým“ (estetickým). Zdá se, že i vaše pojetí krásy se vlastně týká jen toho, co se Vám líbí...

Pravíte-li, že „umělecké je vše, co člověk vytvořil svým umem“, pak máte za umění vše umělé, například umělou hmotu (bakelit atp.), jako tomu nasvědčují Vámi na umění povýšená antibiotika...

Z uvedených důvodů se mi nelíbí Vaše srovnávání dnešních vysokých, rádoby uměleckých škol, se starověkými a středověkými „stavebními hutěmi“, kde své zkušenosti předávali skuteční Mistři, kteří k tomu od diletantů nepotřebovali nijaký „diplom“...

Vámi uvedená nezapomenutelná díla moderní architektury, jako např. Eiffelova věž atp., jsou především umělá díla, jako například přehrada, jež se Vám jeví být také estetická. Stačí však tyto dvě vlastnosti (umělé a estetické) k tomu, abychom tato díla mohli pokládat za umění? Navíc aniž víme, co to umění vlastně je.

Jsou uměním plakáty, byť od Alfonse Muchy? Čím se pak od plakátů liší jeho Slovanská epopej? Zde u Vás postrádám rozlišování mezi „řemeslnou dovedností“ a „uměním“, jako se kdysi ještě umělo rozlišovat například mezi básníky a veršotepci...

Mikoláše Alše uvádíte na podporu mého stanoviska. Pokud vím, vysokou nedostudoval a vůbec ho tam neměli rádi a on neměl rád je (jako u Zdeňka Buriana). Skončil u ilustrací a jeho návrhy fresek do Národního divadla musel realizovat jiný malíř, protože pro CK komisi odborníků na umění byl jeho styl neumělecký (hrubý).

Myslbek je skvělý sochař. Jeho vlastenecké motivy ho však v očích „světa“ postavili na nižší příčku než například A. Rodina, přestože byl řemeslně zručnější a jeho motivy byly nesrovnatelně univerzálnější a ušlechtilejší. Protože se dal inspirovat RKZ (rukopisem Královédvorským a Zelenohorským), byl za to „historiky umění“ degradován i v rámci národa...

Měl jsem za to, že tu vedeme spor o to, zda je dobře, že talentovanou známou rebela nevzali na vysokou uměleckou školu. Proto také jsem očekával, že uvedete nějaká umělecká díla současných akademiků, aby bylo vidět, o co vlastně přišla. Proto jsem také očekával, že mě poučíte o tom, jak se na dnešních uměleckých školách učí komposici, co to je a k čemu je to dobrá. Rovněž o slibovaném „vysokém“ míchání barev jsem se od Vás nic nedozvěděl. Není mi tedy jasné, proč jste o komposici a míchání barev vlastně mluvil...

O nereálnosti a proto nevhodnosti Newtonovy nauky o barvách nemáte informace, protože se o tom na státních školách (a nejen rádoby uměleckých), ať už základních, středních či vysokých nemluví. Oni to totiž už nevědí ani dnešní profesoři. Jaký div, že to dnešním akademickým „umělcům“ nepřekáží v práci. Vždyť jen barvy jen tak plácají na plátno (či kam), nebo v lepším případě dělají více méně věrné kopie přírody, jakoby by šlo o fotografie. Proč to fyzikům nevadí, o tom už byla na našem webu již vícekrát řeč.

Mimochodem, zapomněl jste se zmínit o krásách přírody. Je to podle Vás umění, či nikoliv?

Závěrem cituji z knihy R. Steinera „Goethův světový názor“, kde jsou rozebírány názory na umění zcela nepochybného umělce toho nejvyššího řádu:

„Existuje jen jedna společná říše pravdy, a ta obsahuje umění i přírodu. Proto se také schopnost uměleckého tvoření nemůže podstatně lišit od poznávání přírody. Goethe mluví o uměleckém stylu, který „spočívá na nejhlubších základech poznání, na podstatě věcí, pokud je nám dovoleno poznávat ve viditelných a pochopitelných tvarech... Je-li člověk postaven na vrchol přírody, pak na sebe pohlíží opět jako na celou přírodu, která v sobě samé vytvořila svůj vrchol. Proto v ní nastává stupňování, je pronikána dokonalostí a ctností, vyvolává volbu, řád, harmonii a smysl a nakonec sama sebe pozvedá k produkování uměleckého díla... To, co je v přírodním díle ideální (ideálně reálné) a odhaluje se jen duchovním očím pozorovatele, to je v uměleckém díle plně reálné a stává se v něm fyzicky vnímatelnou skutečností. Umělec naplňuje ideje přírody. Uvádí je však do vědomí v původní podobě idejí...“

Goethovy názory na umění se pochopitelně na dnešních státních „uměleckých“ školách nedozvíte...

Samozřejmě, že mimo státem protěžované vražedné driáky celosvětového spiknutí „odborníků“ proti lidskému zdraví, existují skutečně uzdravující léčby. Dnes je můžete pohodlně nacházet na internetu s nálepkou „alternativní“. Jen se zajímat.

Od puberty, kdy jsem se začal zajímat o Vodoléčbu S. Kneipa, žádná svinstva od pánů doktorů nežeru. Do té doby jsem měl neustále problémy s chřipkami, angínami atp. Od té doby je nemám. Mimo jiné se mi přihodilo, že jsem si jednou přivodil škrábnutím na loktu bolestivou flegmónu, jež neléčena hrozí ztrátou celé ruky. Protože jsem ji potřeboval v klidu vyléčit, musel jsem jít pro neschopenku k doktorce. Ta mě předepsala koňské dávky antibiotik, které jsem samozřejmě nebral. Namísto toho jsem si napařoval oteklé předloktí bylinami. Kneip tu doporučuje tzv. „senné trusky“ (odpad ze sena), které však ve městě nejsou po ruce. Použil jsem tedy špetku od kdejaké byliny, které se najdou v běžné domácnosti (kmín, kopřivu, kamilek atp.) . Doktorka při každé kontrole žasla, jak na mě ty antibiotika zabírají a rapidně snižovala dávky. Nakonec mi málem v dojetí sdělila, že se kupodivu nevytvořil obvyklý „výpotek“, který se odstraňuje chirurgicky.

Samozřejmě, že jsem se její učené nevědomosti pravdu říci neodvážil...

zmp

Když jsem byl malý, tak mi rodiče při nachlazení dali horký čaj, acylpyrín, pár dní jsem takto proležel a potil se a nemoc přešla. Dnes když dítě má týmu, tak rodiče utíkají k doktorce a ta dá hned antibiotika. Je to určitě velmi jednoduché. Dítě pak je doma, neleží, chodí po bytě. Po týdnu přechození pak jde zdravé do školy. Jenže takové nadužívání antibiotik nesmírně poškozuje celý organismus, játra, střeva, nabourává obranschopnost celého těla způsobuje dopady i na nervovou soustavu.

Bohužel nyní se užívání antibiotik na banální nachlazení stalo skoro povinností.

Jaký je Váš názor? Jak by se asi postupuvalo v obcích TSO nebo dle zdravého rozumu? Postrádám nějaký návrat k přírodě a zdravému rozumu.

Pojem „antibiotika“ napovídá, že se jedná o likvidaci mikroskopicky mrňavých živých tvorů (mikrobů) studovaných oborem „mikrobiologie“. Jde o naivní přesvědčení, nebo o zlomyslné učení, že tito „mikrobi“ (bacily, viry atp.) jsou příčinou nemoci, takže je stačí jen vyhubit a budeme zdraví. Jenže život jako život. Přijímáme-li do živého těla látky, které ničí život mikrobů, pak se nemůžeme divit, že škodí i našemu životu, že mají tzv. „vedlejší účinky“, a to tím škodlivější, čím déle antibiotikum či jiný jed, v těle zůstává.

Z vyššího hlediska nemají farmatika za cíl léčit, ale učinit člověka na nich závislým a v konečném důsledku likvidovat údajně přelidněnou populaci. Nejsnadnější je v tomto ohledu podlamovat zdraví dětí a to již v těle matky.

V TSO by doktor předepisující takové svinstvo stanul nutně před občanským soudem.

zmp

V ústavě TSO máte napsané: "Protože zeměkoule není zboží, nejsou zbožím ani její zdroje (suroviny a pozemky), které nikomu nepatří a nikdo není oprávněn oceňovat je jako tržní zboží."

Jestli je v nějaké obci nějaká surovina, ropa, zlato atp., tak kdo má právo disponovat s ní? Ten, kdo si pronajme třeba důl a začne tam těžit zlato.

Jenže kdo má právo mu pronajmout pozemek? Když pozemek nikomu nepatří? Resp. patří všem lidem na zeměkouli?

To se sejdou všichni lidé zeměkoule, aby někomu pronajali důl nebo vodní pramen?

Také je problém v tom, že většina veškerá výrobní, průmyslová produkce (kromě potravin rostlinného a živočišného původu) je vlastně určitým způsobem více či méně surovina. Potom by se vlastně nesmělo ani auto prodávat za cenu jinou, než za cenu vložené práce, protože třeba auto je také určitým způsobem vytěžená surovina Země.

V přílohách (Pilířích) k metodice TSO je mj. řečeno, že pozemky a ostatní přírodní zdroje nikomu nepatří. Z toho však vyplývá, že nikdo nemá právo nikomu bránit v jejich užívání.

Jsou tu ovšem určitá přirozená omezení.

Například protinožci nemohou bezprostředně užívat pozemků a zdrojů v Evropě. Ba ani všichni Evropané nemají bezprostřední přístup k pozemkům a zdrojům například v evropských Hodolanech u Olomouce. Tím je dáno, že oprávněni k jejich pronajímání (smluvním dispozičním právem) jsou jen ti, kteří jich mohou bezprostředně užívat. Za sebe-vyloučení z jejich užívání mají právo na náhradu škody, jejíž míra je smluvní mírou nájemného.

Ostatní lidstvo má právo na to, aby produkty lokálních pozemků či jiných přírodních zdrojů mohly být tržní cestou dopravovány až k nim. Toto právo však nelze naplnit povinností místních, ale jen dobrovolnou iniciativou podnikatelů, kteří si dispoziční právo na příslušné pozemky a zdroje mohou u místních výše uvedeným způsobem pronajmout...

V přílohách (Pilířích) k metodice TSO je také řečeno, že podnikatel smí suroviny prodávat jen za cenu nákladů na jejich těžbu, zpracování a přepravu, neboť samotné suroviny nikomu nepatří.

To znamená, že například ani výrobce auta, nemůže do výrobních nákladů započítat cenu samotných surovin...

zmp

Píšete:

"To znamená, že například ani výrobce auta, nemůže do výrobních nákladů započítat cenu samotných surovin..."

O to mi jde. Přece všechno jsou to nějak zpracované suroviny. Takže ani celé auto by se nesmělo prodávat jinak, než jako pouze za cenu vložené práce.

Existuje pak vůbec něco, co se může prodávat za ceny vyšší než je cena vložené práce?

Vše jsou věci z nějak upravených surovin.

Zemřel venezuelský prezident Hugo Chávez. V některých českých totalitních médiích se píše, že zatím ho nahradil viceprezident Maduro, prý nějaký autobusák...Ozvalo se několik hlasů v diskusích, že je vidět jací straničtí a zle ulhaní redaktoři píší články. Proč nenazvali Havla líným kulisákem, násoskou, alkoholikem, nefachčenkem, lhářem, konfidentem, na kterého se "ztratily složky stb" atp?

Také je zarážející, kolik lidí v čr hanobí Chávese, že je diktátor, komunista...

Takže když znárodněnou ropu prodáváte levně a z utržených peněz ještě podporujete školství, zdravotnictví aj. sociální výhody pro obyčejné lidi, tak v USA vás nazvou diktátorem.

Když se peníze za předraženou ropu necháváte pro sebe a ještě lidem zdražujete vše a uvrháváte je do chudoby, tak to jste demokraté.

Chávez vinil ze své nemoci tajné služby USA z atentátu na něj pomocí nakažením zhoubnou nemocí. Důvod by tu byl.

Smrt Cháveze a panický až histerický pokřik tupých a vypláchlých mozků je jen dalším smutným svědectvím o úpadku a o manipilovanosti obyčejných lidí, a to po celém světě. .

Je samozřejmě otázkou, kdo Chávez byl? Proč ho podporovalo Rusko, Iran aj., když víme, že skoro celé ruské vedení, špička, je složeno z vůdců ne-slovanského, ne-ruského národa. A přitom naoko se tváří, že bojuje proti USA - chazaro - rothschildovskému spiknutí. Vůdce Iránů dělá stejná lóžová znamení. Vypadá to, že spiknutí proti občanům je mnohem důmyslnější, než se na první pohled zdá. Klidně hopak mohli nakazit i tzv. "spojenci", možná spíše spiklenci.

na webu

http://www.abclinuxu.cz/clanky/decentralizovana-kryptomena-bitcoin

je něco o alternativní měně. Jaký je na ni názor TSO?

V diskusi za článkem je potom velmi dobrá argumentace dokládající pravděpodobně nedokonalost této měny. Např., že kdo je v systému déle, tak je bohatší. Nikdo neví, kolik peněz je v oběhu. Deflační charakter měny.

Neodpovídá to zásadě TSO ohledně měny: Množství peněz v oběhu musí odpovídat množství zboží na trhu.

Nemarním čas čtením těchto webů. Není-li měna podložena tržním zbožím, není alternativní, ale jen variantou falešné totalitní měny...

zmp

Rozumím. Tzv. Bitcoin je asi v rozporu s reálnou ekonomikou. Přesto je tu další zajímavá měna (Volník) na webu

http://nwoo.org/view.php?nazevclanku=nastroj-k-promene-spolecnosti-%96-novy-financni-system&cisloclanku=2013020095

Co byste řekli na to, že měna nepodléhá poltickým aj. skupinám?

Co byste řekli na to, že měna krytá nějakou komoditou "činí z této komodity investiční záležitost, vyvolává po komoditě zvýšenou umělou poptávku, vytváří na ní investiční bubliny a v neposlední řadě způsobuje zbytečné drancování planety, vinou této zvýšené poptávky."?

Co byste řekli na to, že měna je krytá lidmi?

Citace:

"Měna Volník je především nezávislá. Měna nepodléhá vlivu politiků, komerčních bank, ani jiné současné loby, kteří si ze svých mocenských pozic měnu emitují, jak se jim zlíbí bez nároků na jakékoli její krytí. Měna Volník není ani vázaná na jakoukoli jinou měnu, jako to bývá běžné u jiných alternativních měn.

Každá měna by měla být krytá. V dnešní krizi se ozývají hlasy k navrácení krytí měn zlatem (popř. jinou komoditou). Je však dnes už jasné, že krytí měny jakoukoli komoditou činí z této komodity investiční záležitost, vyvolává po komoditě zvýšenou umělou poptávku, vytváří na ní investiční bubliny a v neposlední řadě způsobuje zbytečné drancování planety, vinou této zvýšené poptávky.

Měna Volník přináší zcela nový pohled na krytí měn. Základní krycí jednotkou měny Volník je každá jedna osoba zaregistrovaná do systému Volník. Měna Volník je tedy krytá reálným množstvím uživatelů. Krytí funguje tak, že na každého občana vstoupivšího do systému je jednorázově vygenerována určená částka vždy ve stejné výši. Při úmrtí nebo vystoupení občana ze systému je stejná částka ze systému odepsána. Takto si měna uchovává svoji reálnou a stálou hodnotu a zajišťuje cenovou stabilitu.

Další velmi důležitou, leč pro mnohé šokující vlastností měny Volník, díky které lze změny dosáhnout, je základní nepodmíněný příjem. To znamená, že každý uživatel systému Volník dostává automaticky měsíčně na svůj účet pevnou, ničím nepodmíněnou částku jen za to, že jest. Především na této vlastnosti založená měna přináší lidem určitou finanční jistotu, nezávislost v rozhodování a tedy úlevu. Lidstvo dospělo nejen technologicky již do takového stádia, že ačkoli se to může zdát nepředstavitelné, je to zcela technicky reálné a dokonce nutné."

Otázka: „Co byste řekli na to, že měna nepodléhá poltickým aj. skupinám?“

Odpověď: V metodice TSO je měna pouze a jen věcí ekomomické sféry, kde nepodléhá žádným ekonomickým skupinám, ale kontrole všech občanů-podílníků zapojených v ekonomice. A již vůbec nepodléhá politice, ani kultuře, tím méně nějakým politickým či kulturním skupinám.

Otázka: „Co byste řekli na to, že měna krytá nějakou komoditou "činí z této komodity investiční záležitost...“

Odpověď: Současná totální měna není krytá vůbec ničím (tedy ani žádnou komoditou, např. zlatem) a přece z komodit činí investiční záležitost. A nejen z komodit, ale také z pozemků, nemovitostí atp. Neboť pokud současné peníze neinvestujeme do tržních hodnot (do zboží), neustále rostoucí inflace nás o ně připraví.

Otázka: „Co byste řekli na to, že měna je krytá lidmi?“

Odpověď: Něco takového je reálně možné pouze tam, kde je člověk tržní komoditou nebo jiným druhem tržního zboží...

Nápad, krýt měnu „Volník“ tím, že na každého žijícího člověka smí být v oběhu určitá (stejná) hodnota měny, je vlastně stanovením ceny člověka jako zboží a měna se dostává do rukou těch, kdo o míře ocenění jednotlivého člověka rozhodují. Titíž pak budou muset rozhodovat také o cenách ostatního tržního zboží, aby si je lidé za svou tržní hodnotu mohli vůbec kupovat. Peníze se tak spolehlivě dostanou mimo vliv ekonomiky...

Nápad se „základním nepodmíněným příjmem“ dává každému člověku do rukou určitou kupní sílu, která není ničím krytá. Kdo a proč by měl vyrábět tržní zboží, které si člověk za tento bezpracný příjmem bude moci koupit? Každý člověk bude mít právo kupovat zboží a kdo bude mít povinnost jeho právo naplnit zbožím? Někdo jiný? Kdo jiný, než k práci donucení otroci-roboti. A kdo tyto otroky-roboty bude produkovat a vlastnit? A kdo bude rozhodovat o míře takového nepodmíněného příjmu na osobu, ne-li nějaká totalitní instituce?...

Nezávislost nečiní z měny „Volník“ alternativní měnu. Také česká koruna bývala nezávislá na zahraničních měnách či bankách (FED) a přesto byla totalitní, přesto podléhala vlivu politiků...

Návrhy "alternativních měn" tohoto typu na mě dělají takový dojem, jakoby byly produkovány FEDem, kvůli diskreditaci veškerých alternativ...

zmp

V některých tzv. vyspělých zastupitelských demokraciích je ještě větší korupce, než tady. někde v Itálii nebo Německu je ze 700 poslanců asi 120 odsouzených, stíhaných a vyšetřovaných pro korupci.

Takže nějaké výtky na stranu těchto zde vládnoucích totalitních pánů a nadávání, že u "nás" je to špatné, tak to je jen slabý odvar toho, co teprve je jinde.

Mocní zastupitelé rozhodují občanech, o tom, co se bude a nebude dělat. Zastupitelská demokracie je tedy systém, kde každý vládnoucí má možnost zadávat zakázky svým známý, nebo za nějaké výhody.

Korupce tak je neoddělitelnou součástí zastupitelské demokracie. Je to systémová chyba. Celý systém zastupování občanů je chyba, vedoucí ke všem současným nešvarům a zločinům mocných zastupitelů na bezmocných občanech.

Obhájci tohoto chybného zastupitelského systému se dovolávají morálních kvalit zastupitelů. Stále chtějí resp. slibují voličům, namlouvají sobě i voličům nesplnitelné iluze, že až vymře současná nemorální zastupitelská sebranka, tak začnou světlé zítřky a nastoupí morální zastupitelé.

O změně systému na demokracii bez zastupitelů nechtějí ani slyšet. Kolik utrpení ještě musí občané vytrpět, než se probudí?

Klidně může být míra korupce u nás větší než někde v Itálii, ačkoli na první pohled je tam více vyšetřovaných nebo odhalených případů korupce. Jenže "tam" si spolu mocní třeba vyřizují účty a tak se všichni navzájem nabonzují. U nás zatím drží spolu basu a jen tu a tam udají a obětují někoho nepohodlného ze svých řad, jako je David Rath, nebo svého času odstavili a udali republikána Sládka, který ve své době hovořil prorocky o zločinecké klice ovládající stát, a až dnes můžeme vidět, že měl zcela pravdu. Jenže předběhl svou dobu o deset let. Tehdy mu lidé nevěřili, nerozuměli.

Takže až se začnou udávat mezi sebou i u nás, tak asi nám spadne brada, protože ona je takřka každá zakázka dávaná nějaké firmě vlastně korupční. Když by kdokoli z nás rozhodoval s cizími penězi o tom, zda dá či nedá zakázku svému známému nebo někomu ze svých příbuzných, cožpak by to neudělal? Samozřejmě, každý z nás by na jejich místě udělal to samé a dal zakázku někomu známému a ne neznámému. Proč tedy se na ně zlobíme?

Jediným řešením a opatřením proti korupci je změna zastupitelské demokracie na systém TSO, kde zakázky budou zadávat a schvalovat samotní občané. Potom by úplatek museli dostat všichni občané dané obce, která po firmě požaduje nějakou práci. A to už pak asi ani není úplatek. Jestliže by jiná firma měla výhodnější nabídku, tak občané si lehce spočítají, jestli je pro ně výhodnější drahá firma s úplatkem, nebo levná firma bez úplatku. Protože o všem rozhodují samotní občané, tak třeba nevezmou drahou firmu ani s úplatkem (vlastně slevou), protože v součtu bude levnější firma stále levnější i bez úplatku.

V TSO se tedy musí dokázat, zda byl někdo poškozen. Realita se proměří s původním stavem nepoškozenosti, zjistí se případná míra poškození. Ale jde tu jen o to říci ano, poškozen, ne, nepoškozen.

Zákon je tedy mimo proces.

V současné totalitě je zákon konkrétně definován, a tím zákonem se jako měřítkem meří posuzovaný předmět.

Nyní prý je zákon neplatný ne pro to, co tam je, ale pro to, co tam není.

Chápu to tak, že daný zákon není měřítko na daný případ. A tak je daný zákon neplatný. Musí se hledat jiný zákon. A když není, tak je škodící viník nevinen a tedy osvobozen.

Zákonící se přou o výklad zákonů a ne o realitu, zda je někdo poškozen skutečně.

Je to jako nyní s Klausovou amnestií. Pár senátorů Klause obvinilo z vlastizrady. Jenže se neřeší to, zda amnestie někoho poškodila, ale to, zda její praragrafové znění a realizace odpovídá jiným paragrafům. Nikdo neřeší faktické poškození obyčejných občanů.

Jen opět vidím, jak se vysmívají a jak se musí až za břicho popadat ti Otcové zakladatelé státnosti a tzv. zastupitelské demokracie, kteří zavedli celý tento zločinný totalitní systém a dál ho řídí a udržují při životě. Tyjí z něj, mají z něj výhody, existenci. Smějí se, jak lidé jim věří a nechají se poslušné vést jako vůl kolem žernovu nebo třeba i na porážku, protože to říká ZÁKON.

Válka je také dle zákona, i ek. krize, jak ji vymysleli věhlasní otcové ekonomové, i genocída jako legální i trávení občanů chemikáliemi v potravinách, zabíjení dětí v souladu se zákonem o potratech atd. atd. Na vše mají zákon ti hajzlové. A lidé jim naivně věří.

"Dobří lidé nepotřebují zákony, které by jim říkaly, jak se chovat zodpovědně. Špatní lidé budou hledat cesty, jak zákony obejít." Patrně tedy asi již Platon formuloval myšlenku, kterou lze najít v TSO: Zákony nejsou potřeba.

Tedy vůbec žádné zákony?

Pravidlo v TSO: Nikdo nesmí být poškozen, - je vlastně ale také zákon. Co je to pravidlo? Přeci je to synonymum pro zákon.

Ústava TSO je také zákon. Jaký je rozdíl mezi tím, že zákon je a zákon není? Co je to zákon?

"Dobří lidé nepotřebují zákony, které by jim říkaly, jak se chovat zodpovědně. Špatní lidé budou hledat cesty, jak zákony obejít." Patrně tedy asi již Platon formuloval myšlenku, kterou lze najít v TSO: Zákony nejsou potřeba.

Tedy vůbec žádné zákony?

Pravidlo v TSO: Nikdo nesmí být poškozen, - je vlastně ale také zákon. Co je to pravidlo? Přeci je to synonymum pro zákon.

Ústava TSO je také zákon. Jaký je rozdíl mezi tím, že zákon je a zákon není? Co je to zákon?

V Platónově době se na požádání obcí stávali zákonodárci moudří lidé (filosofové), kteří se snažili lidské nevědomosti alespoň předepsat, jak se chovat zodpovědně. Dnes se však nezodpovědně chovají sami zákonodárci. Jaké zákony od nich lze takto čekat?

V přílohách k metodice TSO (v Pilířích TSO) je tento rozdíl uveden zhruba následovně:

Pravidla hry šachu = Ústava TSO (nikdo nesmí být poškozen)

Předpisy jak má či nemá hráč během hry táhnout = zákony (tzv. legislativa)

zmp

E-mail:

Chtěl bych jen reagovat na Vaši poslední reakci na webu TSO:
Cituji:

„Pravidla hry šachu = Ústava TSO (nikdo nesmí být poškozen)
Předpisy jak má či nemá hráč během hry táhnout = zákony (tzv. legislativa)“
Tuším, jak to myslíte, nicméně Vaše podobenství rozdíl nijak nevysvětluje,
a domyšleno do důsledku vlastně naopak tyto věci ztotožňuje.
Neboť co jiného jsou pravidla hry šachu, než sada předpisů, jak má či
nemá hráč během hry táhnout?
Mluvím o předpisech jako:
1. Hráči mohou táhnout pouze svými figurami, resp. nesmí táhnout
figurami druhé strany.
2. Hru zahajuje hráč s bílými figurami, tj. nikoli hráč s černými figurami.
3. Hráči se v tazích střídají, tj. žádný nesmí táhnout dvakrát za sebou.
30. Pokud je hráč v šachu a není schopen následujícím tahem šach
odvrátit, prohrává (dostal tzv. šach mat).
31. Je-li hráč schopen následujícím tahem šach odvrátit, musí tak učinit.
32. Hráč se nesmí svým tahem vystavit do šachu.
60. Vyskytne-li se na šachovnici pozice (to, kdo je na tahu, se považuje
za součást pozice), která se již alespoň dvakrát dříve vyskytla, hra
končí remízou.
61. Nemůže-li hráč táhnout, a není-li v šachu, hra končí remízou (tzv. pat).
Ten rozdíl se Vám zkrátka nepodařilo vystihnout. Váš popis "legislativy"
totiž pasuje na všechny mnou uvedená pravidla.
Kdybych se o to měl pokusit já, musel bych konstatovat, že pravidla hry
šachu jsou předpisy úplně stejného ražení, jen jsou zde patrně (musím
spekulovat, protože jste to blíže neupřesnil) dřív než to, k čemu
připodobňujete legislativu (tj. případné další nadstavby nad pravidly). V
podstatě jde ale o totéž. Určitý rozdíl by snad mohl být v míře
konkrétnosti pravidla (předpokládám, že za legislativu považujete jen ta
nejkonkrétnější pravidla, zatímco ta obecnější považujete za cosi
lepšího...).
V čem tedy opravdu tkví ten klíčový rozdíl?

Reakce na E-mail:
Snažím se vždy odpovídat jen na to, na co jsem tázán a doufám, že bude následovat upřesňující otázka. Někdy se tak stane, častěji nikoliv. Jenže právě na ní záleží, jinak odpovídám spícím a mé odpovídání je tedy marné (míjí se účinkem) i kdyby bylo sebedokonalejší. V daném případě je tou upřesňující otázkou ta Vaše. Co bych za to dal, kdyby lidem opravdu dopomohla k překročení oné magické hranice poznání, která je pro drtivou většinu nepřekročitelná a vždy znovu se na ní zaseknou. Na této hranici totiž máme učinit obrat o devadesát stupňů a podívat se na věc doslova z pravé (nikoli z naprosto opačné) strany. Protože to současně znamená opustit zázemí, z něhož jsme dosud své otázky i námitky čerpali, je takový krok téměř neproveditelný a vyžaduje nemalou dávku sebezapření. Navíc se i z "pravého obratu" stala časem fráze, používaná i pro nepravé obraty...
V daném případě o nic nejde, takže když jsme na takový obrat upozorněni, může se nám zdát natolik bezvýznamný a snadný, že ho lehce podceníme a ve významnějších a těžších případech se takovým příkladem už nikdy nebudeme řídit, i když si v duchu zažité fráze budeme namlouvat, že se jím řídíme.
Je to jako bychom byli na jedné misce vah a v okamžiku dosažení rovnováhy mohli přejít na hledisko těžiště vah. Namísto toho však přejdeme buď na druhou misku vah, nebo k nijakému přechodu neshledáme žádný důvod.
Z hlediska misek vah, je to, co píšete naprosto pravdivé a mezi Ústavou (pravidly hry) na jedné straně (misce) a legislativou (ústavními zákony) na druhé straně (misce) není v podstatě žádný rozdíl.
Z pravého pohledu (z těžiště vah) je tu však rozdíl natolik zásadní, až se chce říci "obrovský".
Zatímco Ústava (pravidla) hru, a to doslova svobodnou hru v šachy, umožňuje, legislativa jakoukoliv svobodnou hru důsledně znemožňuje a dělá z ní jen otrocky naprogramované pimprlové divadlo...
zmp

E-mail:
Ve svém pojednání o "pravém obratu" můžete mít pravdu, ale to nejsem schopen posoudit (a troufám si říct, že ani nikdo jiný) dokud jasně nevymezíte, co je takovým obratem a co takovým obratem není. Netrpělivě jsem při čtení Vaši odpovědi na toto vymezení čekal, a jakéhosi náznaku pokusu o jeho vymezení jsem se dočkal až v poslední větě, cituji:
"Zatímco Ústava (pravidla) hru v šachy, a to doslova svobodnou, umožňuje, legislativa svobodnou hru důsledně znemožňuje a dělá z ní jen otrocké pimprlové divadlo..."
Zde jste však otevřel nové téma. Téma svobodnosti hry v šachy. Ústava Vám připadá svobodu neomezující a legislativa naopak omezující. Jenže s tou analogií mezi pravidly šachu a ústavou, kterážto neomezuje svobodu, to pořád nějak hapruje.

Cožpak pravidla hry v šachy nijak neomezují to, co hráči mohou či nemohou dělat, tj. jejich svobodu? Stále zde neshledávám nijaký principiální rozdíl mezi běžně používanými pravidly šachu (ústavou) a následně přidanými dalšími pravidly (legislativou). Můžeme polemizovat o tom, jakou měrou které pravidlo omezuje svobodu hráčů, ale v principu jde stále o omezování (tj. na úkor svobody).

U ústavy TSO by jste se mohl začít ohánět definicí svobody a principu nepoškozování, jenže princip "škody" ve hře šachy je opět něco, co vymezují teprve až pravidla hry. Nutně mi z toho vychází, že jediný objektivní rozdíl mezi ústavou a legislativou (z pohledu šachové analogie) je v tom, že ústava je zde dřív.
Otrocké pimprlové divadlo je pak extrémní stav, kdy byla svoboda naprosto zcela omezena a je úplně jedno zda ústavou či následně legislativou. V podstatě už pak ani nejde o hru, ale jen o jakousi reprízu předem odehrané partie. Legislativa však málokdy je až takto extrémně omezující, že by nenechala žádný prostor svobodě...
Opačným extrémním stavem je, že není žádná ústava (tj. žádná pravidla hry) a každý si dělá co se mu zlíbí. Pak nelze ovšem mluvit o žádné hře (a proto ani o hře v šachy)...
Obávám se proto, že argument svobodnosti zde nemá šanci obstát. Hra v šachy (stejně jako každá jiná hra) je nutně nesvobodná a to v míře dané pravidly této hry. Vtip je v tom, že hráči se svobodně dočasně vzdávají svobody (v míře dané pravidly), aby si mohli zahrát...
Pokud se mi skrze oháněním se "pravým obratem" snažíte říct, že soudím tendenčně, prokažte to argumentací, tj. ukažte mi kde jsem se dopustil tendenčního soudu a poukažte na jeho tendenci.
Otázka tedy zůstává: Jaký je zásadní rozdíl mezi ústavou a legislativou?

Reakce na E-mail:

Netrpělivost při čtení není dobrým průvodcem, neboť ze čtení dělá přehrabování, které vlastně ignoruje vše, co je řečeno a hledá v tom jen něco, o čem se domnívá, že mu to vyhovuje.

Pravým obratem je právě to nalezení nového tématu, jako nového hlediska na věc (hlediska těžiště vah). Namísto formálního porovnávání Ústavy s legislativou, tímto obratem nelzeneme mezi obojím podstatný rozdíl a to z pohledu svobody, která při pouhém formálním porovnávání (jedné misky vah s druhou) není nikde k nalezení...

Téma svobodné hry v šachy je jen podobenstvím možnosti sociální svobodu v rámci TSO. Vy však stále inklinujete pouze k formálnímu porovnávání, v jehož rámci sice tendenční nejste, avšak neochotou překročit tyto formální hranice tendenční jste. Ač tato tendence nemusí být vědomá, přece je tendenční. V daném případě je rámec Vaší tendence tím, co, aniž to tušíte, omezuje Vaši pravou svobodu, za kterou klamně pokládáte pouhou svévoli. Formálním porovnáváním totiž nenaleznete nijaký rozdíl ani mezi svobodou a svévolí, tak jako ho nenalézáte mezi Ústavou a legislativou. A protože pravidla hry v šachy (Ústava TSO) omezují svévoli, máte formálně logicky za to, že omezují svobodu. Proto mezi Ústavou a legislativou neshledáváte žádný jiný rozdíl, než že Ústava nutně předchází legislativu. Vše, co uvádíte jako omezování svobody je ve skutečnosti jen omezováním svévole. O omezování svobody neuvádíte vůbec nic...

Není totiž rámec jako rámec. Zatímco rámec, který nepokládáte za omezující a kterého se tak držíte (formální logika pouhého porovnávání) omezuje svobodu, rámec který pokládáte za omezující (Ústava TSO) umožňuje svobodu omezováním svévole (viz příloha „Svoboda“ v Pilířích TSO).

Bez hranic (pravidel hry) je možná jen svévole. Svoboda bez hranic však možná není. Svoboda potřebuje ohraničený prostor (volnost, vůli), svévole nijaké hranice neuznává.

Hranice vlastní svobody se jmenují ohleduplnost (nikdo nesmí být poškozen). Pokud si je stanovíme sami, jsme svobodní. Pokud nám je stanoví někdo jiný, nejsme svobodní.

V případě, že již někdo dokázal odlišit svobodu od svévole a stanovit si hranice vlastní svobody (každý to neumí) a pokud s tímto svým objevem seznámil veřejnost např. v podobě Ústavy svobody, pravidel svobodné hry atp., pak je ostatní lidé toužící po svobodě mohou přijmou za své a ušetřit si zbytečné hledání již nalezeného. Komu to již nalezené připadá jako omezování svobody, ten to za své nepřijme, neboť za svobodu pokládá svévoli. Se svévolníkem však nikdo hrát v šachy, ani žít v TSO jako s rovným, nebude.

Aby svévolníci nemuseli trávit veškerý svůj čas neustálým bojem s jinými svévolníky, jako v džungli, vymýšlejí ti nejmocnější svévolníci legislativu, omezující svévoli těch ostatních. Odtud otrocké pimprlové divadlo legislativy, jehož opačným extrémem je onen výchozí stav zcela bez pravidel (zákon džungle), v němž, jak pravíte „si každý dělá co se mu zlíbí“.

Právě zde jste ovšem propásl příležitost pokusit se alespoň o formální porovnání rozdílů mezi svévolí a svobodou. Takto by jste se alespoň dozvěděl, že tu rovněž nijaký rozdíl nenalézáte a v úsilí o jeho nalezení by jste byl možná přece jen donucen hledat tu pravou cestu (pravý obrat). Pokud to dokážete udělat alespoň dodatečně, pak určitě přehodnotíte tato svá závěrečná slova:

„Obávám se proto, že argument svobodnosti zde nemá šanci obstát. Hra v šachy (stejně jako každá jiná hra) je nutně nesvobodná a to v míře dané pravidly této hry. Vtip je v tom, že hráči se svobodně dočasně vzdávají svobody (v míře dané pravidly), aby si mohli zahrát...“

zmp

Citát: "Dobří lidé nepotřebují zákony, které by jim říkaly, jak se chovat zodpovědně. Špatní lidé budou hledat cesty, jak zákony obejít." je od Platona. To jsem tam opomněl minule přímo napsat.

Líbí se mi slova:

Ústava TSO umožňuje svobodu omezováním svévole (viz příloha „Svoboda“ v Pilířích TSO).

Skutečné překvapení je to, že svoboda není bez hranic: Bez hranic (pravidel hry) je možná jen svévole. Svoboda bez hranic však možná není. Svoboda potřebuje ohraničený prostor (volnost, vůli), svévole nijaké hranice neuznává.

ústava tso

Přesně toto je problém, který mi stále nějak uniká. Stále to nějak nechápu.

Takže Ústava TSO stanovuje pravidla hry. Zamezuje svévoli. Neomezuje svobodu. Ačkoli se zdá, že ústava je omezující zákon, tak je to nutno pochopit jako podmínku sociální svobody. Nikdo mne nenutí přijmout ústavu. Po přijmutí ústavy se zdánlivě omezím na svobodě, ale to se omezím ve skutečnosti na svévoli.

Svoboda je to, že jsem ohleduplný = nikomu nesmím udělat škodu.

V ústavě je v podstatě jen něco o horní a dolní trojnosti.

Až v dalších statích a v pilířích je rozepsáno, jak žít v TSO: právo veta, základní životní potřeby a základní pracovní povinost aj.

Formálně logicky ústava omezuje. Ale omezuje svévoli. Můžete prosím přesněji říci, v čem ústava omezuje svévoli a zajišťuje svobodu?

V rámci TSO omezují svévoli a realizují svobodu samotní občané. Ústava TSO jim to jen umožňuje.

Svoboda:

Vnější sociální svobodu umožňuje sféra politická občanským právem veta. Vnitřní svobodu (svobodomyslnost) umožňuje sféra kulturní, možností výchovy ke svobodě nejen v rodině, ale také prostřednictvím školství a ostatních kulturních organizací, podle metodiky svobodomyslných občanů.

Omezování svévole:

Ve sféře politické (Občanská smlouva):

- neexistenci Legislativy

- plnoprávným občanstvím a možností jeho odejmutí občanským soudem

- povinností nahradit způsobenou škodu

- občanským právem veta, občanským soudem a občanskou domobranou.

Ve sféře hospodářské:

- nahrazením vykořisťovatelských poměrů podílnictvím (Stanovy HO TSO)

- povinností pracovat (ZPP) jen v míře zajišťování ZŽP, jejichž rozsah i míru si každý stanoví sám.

- vyloučením možnosti tržního vydírání spotřebitelů, vyjmutím ZŽP z volného trhu

- vyloučením možnosti utlačování a vydírání soukromým vlastnictvím Zeměkoule (pozemků a ostatních přírodních zdrojů) a jeho nahrazení smluvním „dispozičním právem“

- vyloučením možnosti drancování ekonomiky a vykořisťování prostřednictvím peněz, to je zrušením daní a úroků, zavedením stárnoucích peněz a podložením měny aktuálně dostupným tržním zbožím.

Ve sféře kulturní:

- vyloučením totalitních a jiných tendenčně svévolných či zvrhlých vlivů na kulturu, občanským právem veta

Tato odpověď je sepsaná z patra tak, aby ji bylo možné snadno doplnit, pokud jsem něco zapomněl...

zmp