MUDr. František Koukolík na

http://www.youtube.com/watch?v=vZSjJ4QKjls

hovoří mj. o tom, jak psychopati a deprivanti touží po moci.

Dr. Koukolík tam cituje nějakého básníka slovy: Moc je sladká, nejsladší je tehdy, může-li blb poroučet moudrému a mrzák zdravému.

Toto vnímám v současné společnosti: že je ovládána těmito psychicky nemocnými lidmi, neříkám blby a duševními mrzáky. Vládnoucí vyvolení mocní se tváří, jak vše dělají pro mne, ale přitom se na občana odvolávají jen tehdy, když se dovolávají toho, že byli řádně zvolení a že oni nyní mají oprávnění rozhodovat o tom, co občan potřebuje. Občan a volby jsou pro ně pouhé alibi a odůvodnění jejich elitního mocenského postavení na bezmocnými občany. Jinak vše dělají pro sebe. Jsou chytří, nesmírně a zlí. Na netu je plno videjí např. ze Sýrie, jak tam zbraněmni NATO jsou vražděny ženy a děti.

Je to něco, jako když nechutný zvoník od chrámu Matky Boží udělal nějaký krásný čin nebo jak to bylo.

Je v tom cosi zvráceného, co se nám podsouvá.

Jako když na queer festivalu v čr tyto komunity na plagátech a ve filmech podporují boj za svobodu a demokracii, boj proti moci a šílenství a válkám. Tím se do lidí podsouvá úplně jiný podtext, že queer jsou ti správní hoši a holky nebo podobojí, prostě jediní, kteří to s námi bezmocnými myslí dobře. Takže jsou vlastně úplně normální.

Takže to, co ještě do nedávna bylo nenormální, to se dnes vydává za něco - a tváří jako něco - normálního až nejlepšího.

Já to však vnímám takto: Šílenci bojují proti šílenství. Proto si připadám, že svět se zbláznil. Já si připadám jako že nejsem normální já. Vnímám, doufám, že snad mám pravdu! Ale vždyť asi i tamti to, co dělají dělají také proto, že si myslí, že dělají správně a mají pravdu! Nyní prý budou točit pohádku, jak si princ vezme prince!

Jak se obecně pozná, kdo má pravdu? Tuto otázku si určitě klade více lidí. Jsem blázen já nebo ti okolo?

Tak mi připadá, že tito tzv. deprivanti a psychopati ovládli celý veřejný prostor. A kdo zkusí říci něco proti zastupitelské demokracii, boji proti terorismu, nebo proti křesťanství tak, jak je dětinsky naivně pohádkově prezentováno křesťanskými církvemi, nebo proti queer komunitě nebo proti vyvolené elitě, ten je postaven do role vyvrhele, nevzdělance, který není in, dokonce do role člověka, který je nežádoucí, nenormální, ba dokonce až nebezpečný a tedy je určený k vyobcování ze společnosti tak, že nemá, kde by hlavu složil. Všude je cizincem bez domova. Tak to vnímám.

Tamti to, co dělají, nedělají proto, že si myslí, že dělají správně a mají pravdu, ale proto, že při tom mohou slastně vyžívat své degenerované sklony. To je podle nich správné.

Tito „degeneráti“ ovládli veřejný prostor dole, nikoliv nahoře, kterým slouží.

Tito degeneráti jsou velmi chytří (nikoliv inteligentní) a ve své zvrhlosti drží pohromadě (jeden za všechny a všichni za jednoho), takže důsledně pronásledují každého (dole), kdo se komukoliv z nich postaví...

zmp

Jak existuje primitvní manipulace s lidmi je vidět např. v TV, když tam nějaký chlap čte zprávy ze sportu, tak se jako tváří radostně, směje se, že má hubu od ucha k uchu. Je vždy do úsměvu rozšklebený jak papuč. Odporné. Aby si lidé jako oddechli z těch hrůz, které jim před tím ve zprávách v TV vyblijí na hlavu. A ještě popřejí: pěkný večer.

Je to normálně výsměch a pohrdání lidmi, popřát lidem hezký večer, nebo den nebo cokoli jiné, když předtím o hlavu omlátím vrahy, devianty, války, hrůzy, kde krev teče proudem a střeva visí na nároží, vyzvracím se na tebe a vyleji ti smrduté sračky na hlavu a do úst a usměji se pěkně a řeknu ti: Hezký večer!

Je to něco démonické, něco zvrácené, co zde cítím. Podlost, schválnost, devianství, posedlost zlem a zvířeckou krvelačností.

Jako kdybychom byli dobytek, tak s námi jednají, jako nějací vyvolení, kteří pohrdají zbytkem světa!

I toho dobytku si váží víc než nevyvolených lidí!

Je to můj názor. Možná nemám pravdu aje to můj omyl. Ne-li: Proč toto lidem dělají? Kdo to vše řídí? Zlí nebo hloupí?

K terorizování těla si diktátoři vybírají dráby z násilníků a vrahů, k ohlupování duše propagandisty z „degenerátů“ (pojem + charakteristika dle Grigorie Klimova).

zmp

Máte důkaz na to, že nikdo nesmí škodit druhým? Kdyby tomu tak bylo, tak se lidstvo nebo člověk nebude vývíjet vědomě k dobru, nebude mít důvod poznávat, protože ho nebude nic tížit a dělat mu problémy.

Znamená škodit druhým zlo? Jestli ano, potom:

Kdyby přece zlo (tedy na světě neexistovalo, mohl by vůbec existovat vývoj?

Takže naopak: škodit se musí a je to dokonce podmínka vývoje. Na to téma zde snad probíhala i diskuse! Nepopíráte se náhodou? Škodit a tedy dělat zlo je jeden z principů, díky kterému je vůbec možné vyvíjet se ke svobodě!

Máte důkaz, že nikdo nesmí skákat z okna čtvrtého patra?

Zabijete-li se, pak to není zlo, neboť bez zla by přece nebylo vývoje? Tedy škoďte druhým i sobě, neboť pokud druhé nepozabíjíte, nebudou se moci vyvíjet a pokud nezabijete sebe, nemůžete se vyvíjet sám. Jen je třeba vyřešit problém, jak se vyvíjet po smrti, když je život určen jen k zabití?

„Zlo na svět musí přijít, ale běda tomu, skrze koho přijde!“ (bible)

Vyvíjíme se (ke svobodě) překonáváním zla. Pácháním zla degenerujeme (k nesvobodě)...

Najděte v již proběhlé diskusi slova, které Vaši tezi podporují.

zmp

Je naprostý návyk na to, že se říká např.: vláda nebo stát je zodpovědný za…. vláda, stát musí zabezpečit to a to Lidem se doslova zažralo do vědomí i podvědomí, že stát, vláda, ministr, prezident, zastupitel musí to a to pro lid!!!

Občané si neumějí představit, že lze žít bez celé této šílené nadstavby. Ba co víc, právě tato nenormální, ale nyní samozřejmá šílená zastupitelská konstrukce nad občanem je zřídlem a základem jeho nesvobody a zotročení. Tento centralistický aparát zastupitelů je klíčem, jak ovládat občany, jak jim vzít jejich pravomoci, jak občanům zamlžit a znepřehlednit samosprávu obce, která je naprosto jednoduchá, snad primitivně jednoduchá. Jenže to by zastupitelská totalita šla od válu. Proto, aby si totalitně zastupitelsky vládnoucí elity udržely moc nad občany, aby přežily, musely udělat z jinak jednoduchého chodu obce problém. Zastupitelská elita otrokům aelegantně řekla: demokracie je vláda občanů. Jen se nedořeklo to klíčové: je to vláda občanů v obci!!!! A obratem nastal z vládnutí problém. Mechanismy chodu jedné v obci jsou přehledné a jasné. Přímé vládnutí občanů sobě v obcích je hračka. Ovládání stovek a tisíců obcí elitou a zastupiteli je nepřehledné. Ale to je účel. Zmást občany. Namluvit jim, že je potřeba zastupitelů, elity národa, která jedině je oprávněná, že bez nich by se svět zhroutil, že se musí globalizovat svět a zastupitelsky elitně elitářsky vládnout občanům z centra moci, koncentrovat moc a peníze občanů do jedněch rukou elity národa a zastupitelů v centru. Ne aby si občané sami o sobě v obcích rozhodovali. Běda takovým scestným myšlenkám. Běda žít a dýchat bez elity nad sebou, bez zastupitelů. To by byla anarchie! Běda, aby si občané sami pro sebe v obci hospodařili se svými penězi! To by byla anarchie, to by občané nedokázali. Občané jsou nesvéprávní jako dobytek, nebo jako gojové. Někdo – samozřejmě že svobodně zvolený zastupitel, elita - přece občanům musí říkat, co si musí a nesmí koupit, udělat, postavit v obci, pořídit!

Protože elitář, zastupitel tady chce centralisticky a tedy totalitně vládnout občanům v obcích. A tak musel účelově vše zamlžit, skrýt, musel začít lhát, musel začít podvádět, odpůrce suspendovat, likvidovat.

Tak vznikl vlastně zlořádný systém, stojící na lži a povrchnosti.

Nesmíme se důsledně ptát. Nesmíme chtít skutečně problém řešit. Vše je jen jako.

Celá společnost je tak vedena do povrchnosti a pokrytectví, a nyní je povrchní a pokrytecká.

Vlastně si občané už tak zvykli na ohlávku, že ji už ani nepociťují jako ohlávku. Sami dokonce žádají vádu pevné ruky.

Jenže o tomto se nesmí hovořit.

Proto moderátoři a komentátoři ve sdělovacích prostředcích řeší pytloviny, ale neřeší jádro pudla. Nesmějí.

Jenže se tváří, jako že řeší. Jenže oni lžou. Lžou. Klamou. Umrtvují v sobě síly toužící po pravdě a krásném světě, po světě ve svobodě. Zabíjejí v lidech touhu po svobodě a pravdě. Jsou to vrazi naší svobodné budoucnosti. Jsou to vrazi na svobodě nás a našich dětí. A to nejen obrazně, ale i fyzicky. Jsou to vrazi nejen našich vzepětí ducha ke svobodě, ale i dětí a žen v Iraku, v Sýrii, a také jako vrazi nenarozených a potracených dětí, jako následek jejich vraždené ideologie cpaní antikoncepce již malým děvčatům údajně proti akne atp. Mladé ženy po vražedné antikoncepci potom nemohou nejen otěhnotnět, a to roky, ale nemohou ani donosit svoje děti, děti často umírají v bříšku ve 3,4,5,6 měsíci, a když už se narodí, jsou často nějak postižené tělesně nebo mentálně.

Ale zločinci provádějící tuto veřejnou legitimní genocídu se na nás smějí z televize, sněmoven atp.

Otrokáři a zastupitelé musejí pohrdat otroky, kteří si toto nechají dělat se sebou. Snad si lidé a občané nemyslí, že takoví páni se ustrnou nebo budou snad mít nějaké ohledy na poddané. Otroci se musejí spojit a již nikdy nedopustit, aby jim někdo vládl. To vidím jako jediné možné řešení.

Je to strašný systém, strašná doba. Jenže doba za to nemůže. To není doba strašná. Dobu dělají lidé.

Pokud si vzpomínám, někde jsem u R. Steinera četl, že až se lidé po smrti těla octnou v duchovnímsvětě, zjistí s hrůzou, že jsou zodpovědní nejen za to co udělali, ale i za to, co neudělali.

Neříká se tomu náhodou poslání? Nebo je to osud? Může člověk nějak odhalit, jaké je jeho životní poslání, co má v životě dělat?

1/ Protože nikdo nemůže mít poslání, na které jeho schopnosti nestačí, je posláním každého, poznat a rozvíjet své schopnosti...

2/ Protože nikdo není oprávněn škodit druhým, je posláním každého usilovat o poznání reality, abychom věděli, co je pro koho dobré a co zlé...

A protože míra našeho poznání je limitována našimi schopnostmi a obráceně, míra našich schopností narůstá s mírou našeho poznání, určuje si každý své poslání, v každé fázi svého vývoje sám. Takto se nemusí obávat odpovědnosti za to, co udělal.

Obávat se odpovědnosti za to, co jsme neudělali, musíme v případě nenaplnění bodů 1/ a 2/...

zmp

Setkala jsem se s jednou hezkou myšlenkou:

Jestliže nevěříš tomu, že lze něco udělat, tak aspoň nebraň těm, kteří to uskutečňují.

Proč to píšu?:

Někteří mí přátelé zarputile hájí současný totalitní systém (kde základem jsou svobodné volby zastupitelů) se slovy, že TSO je utopie, která tu nebude ani za 500 let.

Jaké nejzásadnější výhrady může zdravý rozum mít proti volebnímu systému, kde si lze vybrat z více stran, z více kandidátů?

Proč TSO odmítá zastupitele? Co je na tom tak amorálního a špatného?

Jaké hlavní námitky, argumenty a proti otázky položit pochybující osobě, proti referendu a odvolatelnosti politiků?

Děkuji Karla

TSO odmítá zastupitele, protože svůj život, své rozhodování o svých věcech a své konání si má prožít (realizovat) každý sám a také nést odpovědnost za své chyby, nikoliv za cizí chyby. Jinak svůj život nežijeme my, ale naši zástupci...

Představte si, že nakoupíte, navaříte, napečete atd. Protože žijete v demokracii, máte ze zákona právo si z více kandidátů z více stran svobodně zvolit „zastupitele“, kteří to všechno za Vás snědí...

Zdá se Vám, že se zvolení zástupci přežírají, zatímco Vy máte hlad? Žádný problém. Máte přece právo je odvolat a zvolit si za ně jiné, také hladové...

Zdá se Vaším voleným zástupcům, že jim toho k sežrání chystáte málo, a že by jste jim k tomu měli ještě hrát na tamburinu? Žádný problém. Máte právo s tamburinou v referendu souhlasit nebo nesouhlasit...

zmp

Totalita skrze svoje sdělovací prostředky opět vyhrožuje občanům, že prý nebude na důchody, prý lidé budou mít sotva na jídlo, prý vymíráme atp.

Jakým způsobem bude v TSO zajištěn důchod?

Pokusil bych se formulovat totalitní termín důchodce: v TSO je to člověk, který má nárok na základní životní potřeby, ale nemusí již vykonávat základní pracovní povinnost.

Kdo se podělí o základní pracovní povinnost občana v obci?

Budou na důchodce odvádět solidárně všichni pracující občané obce, nebo bude mít základní pracovní povinnost navýšenu jen člen jeho rodiny? A to např. jen syn nebo dcera? Nebo i třeba vnuci? Jakým dílem?

Co když třeba syn bude odmítat platit na své rodiče, protože si třeba něco podělali? A co když nějaký občan v obci nebude chtít přispívat na někoho konkrétního v obci, protože je mu třeba nesympatický nebo si jdou po krku? Může si to obhájit před občanským soudem? A nebo platí všichni bez rozdílu solidárně? Můžete prosím popsat tuto, řekněme ústy totality, důchodovou reformu v TSO a přiblížit její problematiku, nebo nějaké problémy, které by se tam mohly vyskytnout?

Jakými penězi bude zajišťováno toto právo (pokud chápu, tak budou v TSO dva druhy peněz, jedny na Základní životní potřeby a peníze pro volnou směnu výrobků mimo zžp)? Budou důchodci, neboli tedy lidé bez základní pracovní povinnosti, dostávat jen jídlo, energii, nebo jim to bude hrazeno formou peněz?

A jak si důchodce v TSO pořídí zboží mimo rámec ZŽP? Co když si bude chtít jet někam na výlet nebo si koupit nějaké třeba lyžařské vybavení, bude si chtít koupit chatu atp., mimo zžp?

Kde na to vezme peníze? Kdo mu je dá?

Dnes má důchod a může si našetřit na co chce. Není tak trochu omezován v TSO těmito nutnými, leč zdá se mi, že i tak trochu byrokratickými pravidly?

Protože pojem „důchodce“ je totalitní, jeho použití v TSO bude vždy jaksi cizorodé. Například pojem „nemusí již vykonávat základní pracovní povinnost“. Kde jste ho vzal? Kdo ho této povinnosti zbaví? To se kdokoliv rozhodne zcela svévolně, že se pověsí na krk spoluobčanům? Pověsit se na krk, znamená někomu vnutit vyživovací povinnost na jinou osobu. Jakým právem?

Pořídí-li si kdo například děti, je taková vyživovací povinnost zcela přirozená a nikdo nemá právo do ní zvenčí zasahovat. V případě neplnění takové povinnosti je tu občanský soud. Jakmile se pak děti stanou soběstačnými, mají zcela přirozenou vyživovací povinnost vůči nemohoucím rodičům (popřípadě sourozencům, prarodičům atp.).

V totalitě je důchodcem ten, kdo měl po celý svůj život povinnost podílet se na vyživovací povinnosti devíti bankéřů, a to v takové míře v jaké byl schopen vyživovat sám sebe. V důchodovém věku mu pak tito bankéři pustí chlup z toho, co do nich investoval. Nuže, čemu dáte přednost?

A/ část svého produktivního života živit své děti a po celý svůj produktivní život živit devět bankéřů

B/ část svého produktivního života živit své děti a možná i rodiče

Jen v případě, že nemohoucí nemá nikoho, kdo by vůči němu měl přirozenou vyživovací povinnost, lze tuto povinnost přenést na spoluobčany, což je jednoznačně uvedeno v metodice TSO.

V TSO lze očekávat, že mnozí vezmou výživu svých starých rodičů na sebe, přestože nejsou nemohoucí. Rodiče však mívají naopak sklon pomáhat i ve vysokém stáří svým soběstačným dětem. Lidově se tomu říká láska.

Syn který nebude svou povinnost plnit, protože si s rodiči něco podělal, to v TSO podělá především sám sobě (občanský soud a případná ztráta občanství).

Obdobně si to podělá i spoluobčan, pokud si to nedokáže před občanským soudem obhájit proti celé obci.

V TSO takové problémy prostě nemohou nastat, popřípadě se okamžitě vyřeší.

Vyživovací povinnost představuje zabezpečení ZŽP, nikoliv peníze, kterých se nikdo nenají. Nic však nebrání jakékoliv vzájemné dohodě.

Chce-li kdo něco nad rámec ZŽP, mohoucí či nemohoucí, nikdo jiný není povinen se starat o to, kde na to vezme peníze.

Pravíte-li o dnešních důchodcích „dnes má důchod a může si našetřit na co chce“, pak je zřejmé, že sám důchodcem nejste a bídnou situaci většiny dnešních důchodců neznáte. A bude hůř.

Vidíte-li pár stránek metodiky TSO jako byrokratická pravidla, pak nezbývá, než aby jste se držel miliónů nepřehledných stránek totalitní legislativy...

zmp

Právě jsem se chystala napsat svoji úvahu nad "právem veta v TSO" a obsah úvahy docela doplňuje tuto vzniklou diskusi kolem "důchodců".

Právo veta je dvojí:

1) Samotný náš stvořitel umožnil člověku, aby v sobě vetoval existenci Boha, aby svým materialistickým vědomím se stal sebevědomým nositelem svého Ega (vědomí já) a tím je člověk stvořen k obrazu Božímu. Především západní člověk je stále více sám v sobě uzavřenou sobeckou individualitou a tedy obrazem Boha. Ale pozor, není Bohem, jak si mnohý myslí a jak se i společensky chová (viz "poručíme větru dešti").

Bůh, umožňující člověku jej vetovat, tak provádí sám na sobě negaci té části, kterou poskytl člověku (svého jednorozeného Syna). Tím Bůh tvoří něco nového sám ze sebe - ze své podstaty a osvobozuje člověka od závislosti na něm (nemáme atavistická jasnozření, nehledíme Bohu do tváře a nevěříme v Boha). Proto může člověk sám ze své svobodné vůle stát se v čemkoli vynikající, vystoupit nad průměr a přinést něco nového a zatím mimo TSO uplatnit to pro své egoidní choutky v domnění,že je pánem tvorstva a bezuzdně plundrovat vše kolem sebe i své bližní.

V TSO je zaručena tato svoboda v oblasti individuelního vývoje každé lidské duše v oblasti školství a kultury. Tím je do TSO vpuštěn i Bůh s jeho obětí a umožňuje se jeho svobodná realizace v individuelní lidské duši. Zneužití výdobytku této svobody pro své Ego je zamezeno právem veta mezi občany.

2) Aby se člověk jako obraz Boží stal Bohem, tak to musí tvořit sám ze sebe tak, jako to činí Bůh sám. Člověk je stvořen z Boha a vlastně člověku nepatří nic nic jiného, než to, co si vydobyl úsilím o svůj růst, jeho vlastní pílí zdokonalené schopnosti a získané vědomí já - jeho Ego.

Tak, jako Bůh obětoval svého Syna (předmět vědomí Já Boha Otce), tak musí (jako svobodně poznaná nutnost mechanismu tvoření) i člověk obětovat své Ego (předmět vědomí sebe sama) a tím umožnit Bohu právo veta.

Bůh si ale nepřeje, abysme pochopili, že existuje a uznali, že my jsme jen obraz Boží a tak se musíme snažit o návrat do jeho lůna obětí svého Ega ( viz mystici, jogíni atd). To je ten pověstný návrat do nirvány.

Bůh chce abysme uznali jeho Syna, který je v každém z nás jako obraz Boží a oživili ho.

Když popřeme tento obraz Boží v sobě (své ego) a dáme možnost, aby naš nový požadavek vetoval Obraz Boží v druhém člověku, tak obraz v tom druhém ožije - vstane z mrtvých. Dostává totiž od nás příležitost rozhodnout sám za sebe a obraz ožije. Tím povstává předmět vědomí a tedy JÁ INDIVIDUELNÍHO KRISTA.

Ten, kdo přináší změnu a při tom obětuje své Ego (tím, že umožní právo veta druhému občanu) stává se nositelem JÁ KRISTA , které povstalo z mrtvých v druhém občanu.

Tímto způsobem dochází k CHIMICKÉ SVATBĚ DUŠE občana (občana, který umožňuje právo veta) se zmrtvýchvstalým duchem, s JÁSTVÍM INDIVIDUELNÍHO KRISTA (občana, který použije právo veta)

Právo veta v TSO je tedy nástrojem člověka, aby se člověk stal z obrazu Boha stejným, jako Bůh - živým bratrem Božím.

To je ta druhá negace Jáství a výslednicí je ANO LÁSKA.

Prvotní obětní čin Boha je činem LÁSKY (sebeoběti, bolestné obřezání sebe sama)a tvoří tak

mnohost mrtvých obrazů (zlomků z jednoho Syna).

Druhý obětní čin člověka je rovněž činem LÁSKY, protože je činem svobodným (dobrovolně se spojujících lidí do společenství obcí TSO a dobrovolně používajícím právo veta).

Proto bude v TSO s právem veta proudit tvůrčí LÁSKA mezi Bohem a lidmi a lidmi navzájem a bude všechny ty sobecké rozpory, nelásku a omyly pramenící z nevědomosti, léčit moudrostí, která je základem LÁSKY ( dle R.Steinera je Láska uvnitřněná moudrost).

TSO S PRÁVEM VETA JE TEDY TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ O CO MÁME NYNÍ USILOVAT, JE TO JEDINNÁ CESTA, JAK SE STÁT BRATRY V KRISTU.

Tak to alespoň vidím já.

Srdečně všechny zdraví..............Atrea

Poslední dobou jsem se setkal s několika různými lidmi, kteří sveřepě až bojovně hájili své názory. Někdo byl, vlastně lépe řečeno, někdo se nazýval křesťanem katolíkem, jiný židem, jiný protestantem, jiný buddhistou resp. zastáncem východní filosofie (spíše takovým spletencem filosofie jógy, zenu, karate). Chyběl mi tu již jen muslim.

Zjistil jsem, že naprosto nechápou, co odlišuje judaismus od křesťanství, islámu, nechápou vůbec rozdíl a vztah pravoslaví, římskokatolického křesťanství a protestantismu. Východní filosofie jsou velku v opozici vůči judaismu, křesťanství a islámu a bagatelizují rozdíly a hovoří, že vše je to vlastně o jednom, že každý to jen nazývá jinak. S tím ale nemohou souhlasit. Nějaké věci vím, přesto bych se Vás rád zeptal, jak hodnotíte tyto jednotlivé duchovní proudy, tato náboženství a jejich vklad či přínos do vývoje lidstva a jejich vztah. Vím, že taková studie by byla na několik knih. Přesto bych byl rád alespoň za určité postřehy, momenty, které považujete za klíčové, resp. jaký je názor badatele na poli duchovní vědy.

Vím z diskuse, že jednak odlišujete křesťanskou církev a její křesťanské náboženství od křesťanství. Vím, že jste snad až hereticky nazvali křesťanství jako polyteistické náboženství. Což je neuvěřitelné, protože všichni máme křesťanství zažité jako monoteistické náboženství.

Polyteismus (mnohost bohů) je pohanský, monoteismus (jediný bůh) je judaistický a islámský. Křesťanská Trojjedinost představuje spojení obojího v panteismus (v jednotu mnohosti).

Vše je to vlastně o tomtéž, jenže každý to vidí (nikoli jen nazývá) jinak. Je to jako pohled na strom z různých světových stran. Jedni vidí pouze hodiny, jiní pouze mnohost ozubených koleček, ciferník a rafičky. Křesťanství vidí obojí a to, co obojí spojuje je ostatními neviděný nebo nenáviděný Kristus...

zmp

Nový prezident Zeman řekl, že je nutno bojovat s terorismem a proto je nutné podporovat zahraniční mise.

Je správný názor, že se má bojovat s terorismem?

Jak jinak zabránit tomu, aby nás někdo zvenku ohrožoval?

Nebo je tady někde chyba v úvaze? Skutečnost je totiž mírně v rozporu s tím, co se hlásá. Všichni na čele se Zemanem sice bojují s terorismem, ale mně se zdá, že terorismus naopak spíše narůstá. Jakoby právě naopak všechny ony slavné zahraniční mise konflikty a terorismus nelikvidovaly, ale spíše rozněcovaly. Neumím si to vysvětlit. O co tady jde? Co zabrání terorismu? Jaký máte názor? Jak je nutné postupovat a proč?

Názor, že se má s terorismem bojovat je správný. Nejdříve je však třeba bezpečně rozpoznat, kdo terorista vlastně je. Nejnázornějším příkladem teroru byla francouzská revoluce. Nejhrůznějším VŘSR. V obou případech šlo o vnitřní teroristy, kteří od sebe odváděli pozornost bojem proti terorizmu v zahraničí. Chceme-li upevnit teror doma, musíme hledat společného nepřítele (teroristů i terorizovaných) venku. Proto vnější terorismus narůstá, protože je produktem vnitřních teroristů (srovnej Sibylino proroctví o Evropě)...

zmp

http://www.zlo.cz/the-war-you-dont-see-valka-kterou-nevidite.php

Doslova na každém rohu narazíme na to, jak totalita a centralizace zpochybňuje a eliminuje všude individualitu. Vždy se na prvním místě zdůrazňuje zájem státu, blaho národa, zájem vlády atp. Když nějaký politik něco dělá, tak to vždy dělá pro stranu, pro rozvoj státu, pro svět, pro národ, pro lid.

Jsou to jen prázdné fráze, pod kterými si každý představovat, co chce a tak tomu také je. Občané si naivně myslí, že zájem strany nebo státu nebo národa je i jejich zájem.

Válečné masakry a hrůzy, krize, zlodějny, korupce, ponižování občanů nás mohou přesvědčit o opaku. Přesto lidé nechtějí bez pánů nad sebou žít.

Hovoří o svobodě národa, státu, ale ani slovo o svobodě individuality.

Maximálně se hovoří o nutnosti omezit svobody občanů ve jménu boje proti terorismu.

Snad až nyní Zeman hovoří v tom smyslu, že chce být prezidentem každého občana. (?) Neumím si to představit, ale aspoň to zní hezky a konečně si někdo vzpomenul i na občana.

Zajímalo by mne, jaká je nyní role národa? Kam směřuje rasa, národ, stát. Národy časem zaniknou?

Smíchají se všechny dohromady? Není právě ta světovláda i přínosem k likvidaci národů a tedy k povýšení občanů na jejich místo? Tedy NWO instaluje na první místo světovou vládu, ale po jejím odstranění již tu nemáme spleť různých národu poplatných tradic. Ty již NWO odstranil smícháním všech do jednoho guláše. Vlastně až likvidací národů může vzniknout masa svobodných občanů (byť dočasně pod kuratelou NWO). Jako příslušníci nějakého národa jsou totiž determinovaní jeho tradicemi, kulturními vzorci atp. To padá v případě, že tu máme jen masu občanů pod jednou světovou vládou. Z tohoto pohledu může být NWO přínosem, nebo ne?

„Chci být prezidentem každého občana“ je pouhá fráze, ne-li teror. Který občan a k čemu potřebuje prezidenta?

Role rodiny, národa, rasy a lidstva vůbec je ryze kulturní. Role státu je ryze politická.

Smícháme-li všechny národy dohromady, zanikne veškerá kultura v jediné „monokultuře“. Jako bychom všechny barvy smíchali v jedinou barvou (šedou) a všechny tóny v jediný tón (šum, zvuk, hluk).

Světovláda občany na jejich místo nepovýší, ale poníží.

Jako příslušníci nějakého národa nejsme jeho kulturou determinováni, ale kulturně vzděláni...

zmp

Pokud vím, tak tzv. duch národa je určitá duchovní bytost, jako jsme my tady na Zemi, tak takový duch se pohybuje v duchovním světě. Nevím, co tam dělá, ale jako jsou individuality jednotliví lidé, tak předpokládám, že jsou odlišní i jednotliví duchové. Např. jiný je duch německého národa, jiný italského nebo anglického, ruského atp. Proto jsem napsal, že občané jsou determinovaní národem, resp. tedy duchem národa, který jim dá jen určité vlohy nebo určité kvality, určité zkušenosti, určité poznání aj.

Příslušník určitého národa asi nemůže být svobodný, protože má jen omezené poznání dané duchem národa.

Až když jedinec překoná národního ducha a jeho omezenost, až se mu vymkne a osvobodí se od jha ducha národa, může se stát svobodnou individualitou.

Proto svým způsobem považuji totalitní NWO za přínosnou strukturu, která sice ve jménu nějaké vyšší totalitní ideje - ale díky za to, - a zničí a překoná ducha národa. Sice ji nahradí duchem světové centrální vlády, ale její odstranění, decentrallizace - to snad bude už jen dílčí krok. Když už se občané zbaví národů, pak se snad již zbaví i NWO.

Proto se ptám: Kam směřují národy, rasy, státy? Co bylo, je a bude jejich cílem, smyslem?

A to i ve vztahu k občanovi, člověkovi. Národ a svobodný občan, jde to dohromady?

Tak jako má duši a tělo každý inkarnovaný lidský duch, tak má duši a tělo každý duch národa. Duch národa je jednota mnohostí duchů příslušníků národa, duší národa je jednota mnohosti duší příslušníků národa, tělem ducha národa je jednota mnohosti těl příslušníků národa. A jako jsou odlišní jednotliví lidé, tak jsou odlišné jednotlivé národy.

Kdyby na Zemi existovala pouze jediný národ (NWO), pak by se člověk nemohl inkarnovat postupně v různých národních kulturách, ale stále dokola pouze v té jedné jediné. Jako bychom ke čtení neměli k disposici knihovnu, ale jen jednu jedinou knihu.

Čím jsme determinováni? Knihovnou nebo jedinou knihou NWO?

Máme-li přečíst celou knihovnu, tu musíme začít nejdříve jednou knihou. Víme však, že máme k disposici i další knihy, jež jsou v regálech pěkně vedle sebe, jako národy na Zeměkouli.

Co nám dává svobodnou volbu, knihovna nebo jediná kniha NWO?

Udělá-li NWO z veškerého lidstva příslušníky jediného národa, pak bude platit Vaše teze: „Příslušník určitého národa nemůže být svobodný, protože má jen omezené poznání dané duchem národa.“

Aby jedinec, po přečtení první knihy (kultury svého národa) sáhl také po jiných knihách, k tomu je třeba, aby se dokázal osvobodit od ducha svého národa, tak jako se dospělé děti osvobozují od svých rodičů (osamostatňují). To však neznamená, že se ke svým rodičům již nehlásí, nebo je dokonce zničí.

To, co jednotlivce od ducha jeho národa osvobozuje není NWO, který chce mít pro všechny jen jednoho ducha, jeden druh duše a jeden prototyp těla. Od ducha národa osvobozuje duch veškerého lidstva, který sjednocuje různé duchy, duše i těla nikoliv tím, že je smíchá dohromady, ale tím že je harmonizuje.

Zbaví-li se lidé svých národů cestou NWO, pak se již NWO zbavit nemohou, protože zničí možnost jakékoliv jiné volby, než volbu NWO unifikovaného ducha, duše a těla.

Rodiny, národy a rasy (nikoliv státy) směřují k jednotě mnohosti veškerého lidstva, to je k harmonii, k panteismu. Národ je kultura, která je matkou vší individuální svobody...

zmp

Takže jestli si občané na vše musí vydělat a vše, co mají, to si musí odpracovat, potom obec neposkytuje kromě pozemků nic. Jen obec jako základní správní jednotka garantuje lidem, že nad nimi nebude nic vyššího, žádný vládce.

Ke stavbě domu: Dejme tomu, že nemám peníze. Od obce jsem dostal pozemek. Takže když si budu chtít postavit dům, obec mi umožní odvést si na stavbě svého domu svou Základní pracovní povinnost? Já sám si určím, kolik hodin denně chci pracovat.

Jak konkrétně se moje základní pracovní povinnost asi musí navýšit? Třeba se domluvím se sousedem, že on mi bude stavět dům a já za něj budu chodit třeba rok, dva, tři…do práce plnit jeho ZPP.

Musím se tedy domluvit se sousedem a pak nahlásit, že budu místo něj chodit makat třeba do pekárny?

Jak obec přidělí pozemky rodině? Dá pozemek na stavbu i dětem?

Rodiče postaví velký dům pro všechny. Co když potom rodiče odejdou a vlastně zůstane po nich jen plocha v domě, která jim náleží?

To musí např. už dospělé děti dům vrátit, nebo se tam musí někdo nastěhovat?

TSO tu není od toho, aby někomu něco bez jakéhokoliv přičinění daroval. TSO je tu od toho, aby plnoprávný občan nemohl být nikým systematicky ani občas poškozován a omezován na osobní svobodě...

Budete-li si chtít postavit dům sám, pak se to mimo pozemku obce vůbec netýká. S kým a na čem se domluvíte je výhradně Vaše osobní věc...

Budete-li chtít za někoho odvést jeho ZPP, pak to stačí nahlásit tam, kde ji má odvést on.

Protože ZŽP jsou práva lidská, nikoli jen občanská, mají na ně nárok i děti. ZPP za ně však odvádí rodiče. Každý má bezplatný nárok jen na dispoziční právo na základní výměr pozemku. Pokud oprávněný zemře a rodinný dům zabírá nadměrnou výměru pozemků, pak za nadměrné pozemky musejí pozůstalí platit obci nájem, nemohou-li je obci vrátit. Také mohou část domu na nadměrných pozemcích prodat nebo pronajmout.

zmp