Mohli byste z hlediska mystérií slovanského jazyka a logiky slovanského jazyka říci něco ke slovu zázrak?

Zázrak je něco za zrakem. Vidíme něco, čemu nerozumíme. Protože nerozumíme viděnému, musíme věřit tomu, co vidíme.

Nezýváme to tedy zázrak. Nejprve něco vidíme. Až za tím je pochopení viděného. Jak s tím souvisí víra?

Jednak logicky a jednak jako slovanské slovo víra, snad věra, viera?

Je možné dokázat víru nebo to, čemu věřím? Co je víra za sílu?

Věřit tomu, co vidíme musíme proto, že tomu rozumíme. Bylo by zcela nesmyslné nevěřit, přestože je nám jasné, že to tak opravdu je.

Věřit tomu, co vidíme nemusíme, pokud tomu nerozumíme. Je docela rozumné, nechat věc otevřenou, dokud nám nebude jasné, o co jde. Odklad definitivního úsudku je rozumný zejména tam, kde mluvíme o tzv. „zázraku“. Jinak by se mohlo jednat pouze o tendenční víru v něco, čemu věřit chceme, aniž jsme si jisti, o co vlastně jde, aniž tomu rozumíme...

Podobně, jako k zázraku, se můžeme stavět k nějakému filosofickému či vědeckému učení. Tak například nejvýznamnější katolický učenec Tomáš Akvinský byl kanonizován, aniž by kdy v souvislosti s ním došlo k nějakému zázraku, což je jednou z podmínek kanonizace. Příslušný papež tento problém vyřešil tak, že za zázrak prohlásil celé Akvinského dílo, jakoby tím chtěl současně deklarovat, že tomuto dílu vůbec nerozumí...

Pravá víra je ve své podstatě dána tak zvaným „citem pro pravdu“, který vždy předchází pochopení příslušné pravdy a který je u některých lidí spolehlivější, než u jiných znalost věci. Odtud je také možná pravá víra v zázrak, na rozdíl od víry předstírané či vsugerované výchovou. Z uvedeného je zřejmé, že pravou víru nelze dokázat, dokud neprokážeme pravdivost toho v co věříme, pokud nepochopíme příslušný zázrak, který tím ovšem přestává být zázrakem...

Etymologie slova může přispět k pochopení jeho významu, příliš na ní však nezáleží. Rozhodující je tu pochopení věci, která je daným slovem označena. Například etymologie slovo „zázrak“, v podobě „za zrak“ naznačuje, že k pochopení viděného je třeba proniknout za jeho povrchní zrakový vjem (za zrak), to je do nitra jeho podstaty. Naproti tomu etymologie slova „víra“, v podobě „viera“ či „věra“, vůbec nic nenaznačuje...

zmp

Právě naopak, připadá mi, že slovo víra, viera něco naznačuje.

Vím z nějakých studií v časopisu PDN (přátel duchovních nauk), že se tam psalo ...ví r, ví ra. Jako že to r je reakce, bůh RA. Ví o r jako o reakci boha RA. Pletu se? Mně to připadá, jako že to je takový esoterní mysterijní výklad toho slova. Hebrejština má svoji hebrejskou kabalu, kde každé písmeno, slabika je jako duchovní bytost, kde každé hebrejské písmeno, slabika představuje celé světy, mechanismy různých jevů. Tedy se domnívám, že i toto je vlastně taková slovanská kabala.

Tedy, že etymologie slovanských slov je schopna zachytit, pravdivě zachytit a popsat, samé principy mechanismu stvoření vesmíru, tedy že slovanská slova již ve svém etymologickém výkladu jsou schopna odhalit mystéria života, smrti, stvoření. Pletu se?

Možná není možné vyložit všechna slovanská slova, ale některá slovanská slova jsou schopna toto zachytit, ano?

Takových slov je více: Ararat, Tatar, Avatar, Drotar, Aron, Archanděl atp. Všimněte si, že většinou se tu písmeno „a“ vyskytuje mezi dvěma „t“, takže věc lze pojímat jako poukaz na „RA“ (reaktivní síla) ale také na „AR“ (aktivní síla). Jenže, kdo o tom něco ví? Kdo si dovede tyto síly reálně představit, aby z okultní filologie něco takového mohl odvodit? Ani dnešní kabalisté o tom nemají potuchy. Pro obvyklou „vědeckou“ filologii je dnes ještě něco takového nepoužitelné...

Že mnohdy teprve slovanské pojmy dávají prastarým jménům pravý význam, tomu dnes ještě nebude nikdo věřit, ani slovanofilové ne. Dnes téměř nikdo neví, co je to pravé Slovanství...

Pokud jde věci vyložit obvyklým způsobem, držme se obvyklých, všem více méně srozumitelných způsobů...

zmp

Možná je to zcela od věci, ale všiml jsem si, že až nápadně mnoho lidí z řad obdivovatelů USA, EU a totalitních metod NWO ráčkují, hrdelně to ze sebe vytlačují nebo jinak špatně vyslovují i další písmena, např. jako kdyby klenou či měkčí L, a celkově žvatlají jako malé děti jak co se týká výslovnosti, tak i ve vztahu ke smyslu obsahu.

Myslíte si, že je to skutečně náhoda, nebo může na tom něco být, nebo nezdá se mi to (ve smyslu, že tzv. slyším trávu růst)? Samozřejmě, že je řada resp. velká většina těch, kteří nejsou nápadní výslovností.

Znám případy, kdy člověk až do dospělosti v české rodině ráčkoval a přechodem do jiné rodiny (sňatkem) ráčkovat přestal. Z toho je zřejmé, že ráčkování nelze jen tak bezevšeho házet do jednoho pytle, jako něco daného geneticky. Například ve Francouštině je ráčkování povinné.

Mám tedy za to, že ráčkující, o nichž mluvíte, Český jazyk ve svém životě dostatečně často neslyšeli a nepoužívali. Snad právě proto se cítí být, nebo jsou povoláváni k tomu, aby nás poučovali, jak máme mluvit, neřřkuli myslet...

zmp

Minulý týden jsem četl rozhořčené vyjádření herce Krampola ohledně importování Santa Clause, helloweenu a sv. Valentýna. Podle něj je potřeba zachovávat české tradice, kdy dárky nosí Ježíšek a jsou uloženy pod vánočním stromkem. Taková vyjádření jsem v současném i minulém období slyšel od mnoha jiných lidí, nejen od něj. V tom případě je zajímavé, že např. v mnohem katoličtějších zemích, jako jsou Itálie a Španělsko, nosí dárky čarodějnice Befana a ve Španělsku Tři králové, ve Francii nosí dárky Pere Noel, v Rusku děda Mráz atd. Ježíšek nosí dárky v Německu a Rakousku a vánoční stromek k nám přišel z Německa kolem roku 1810. Je tedy otázkou, proč Němci a Rakušané tak usilovně udržují a hájí České tradice. Nebo je to jinak a my jsme ti, kteří hájí importované Německé svátky? Potom tedy z toho vyplývá, že je možné, že naši pravnuci a prapravnuci atd. budou hájit Santa Clause, Valentýna a helloween jako české tradice a nebudou chtít cokoli importovaného. Mimochodem helloween a sv. Valentýn byly importovány do Ameriky jako čistě evropské svátky.

Je docela možné, že kdybychom byli 300 let pod nadvládou Číňanů, slavili bychom dnes svátky nějakých draků jako českou tradici a zoufale bychom se bránili nějakému "importu Ježíška".

Co tedy je kritérie pro tradici národa Čechů, Moravanů a Slezanů?

Kritériem národních tradic je skutečnost, že nositelem těchto tradic je národ, přesněji řečeno příslušníci daného národa. Na čase trvání tradice přitom vůbec nezáleží. Jakmile je přijata dostatečným počtem příslušníků národa, lze ji pokládat za tradiční.

Svátek Vánoc je pojímán jako svátek narození Ježíše nebo Krista.

Svátku Vánoc předcházel svátek zimního slunovratu.

Počátkem 19. století jsme skrze německé obyvatelstvo našich zemí, přejali německou tradici vánočního stromku a Ježíška jako nositele dárků. V Německu prý tuto tradici zavedl Martin Luther.

Od německých obyvatel přejali tuto tradici také slovanští obyvatelé Čech, Moravy a Slezska, neboť natolik oslovila jejich křesťanské cítění, že ji zcela oprávněně pokládají za bytostně svou, a to i po své následné ateizaci.

Přejímání cizích tradic, jak se nad nimi rozhořčuje Krampol, má v našich zemích za cíl, postupnou totální likvidaci veškerých křesťanských tradic a vůbec veškerého křesťanského cítění, které je i u ateistů stále ještě velmi silné, byť nevědomé. Ježíšek jako jakýsi poslední reprezentant ateizovaného křesťanství u nás, má být postupně nahrazen nic neříkajícím dědou Mrázem, Santa Clausem, Befanou, satanizovanými Valentýny, helloweeny, možná i čínským drakem, až to vše konečně nahradí „svatý Antikrist“...

zmp

Můžete mi prosím vysvětlit, jak je možné, že obdivujeme dávné kultury (např. ti indiánskou Mayskou), přestože tam byli lidské oběti? V těchto krvavých obětech jižní Ameriky vnímám spíše něco temného, a Mayové jsou toho nositelem. Zrovna zítra = asi za hodinu, má podle nich být konec světa. Děti ve školách jsou ubáté, je tam prý cítit skutečný strach z toho, co bude. A někteří učitelé a sděl. prostředky toto ještě posilují. Rodiče většinou nevědí tuplem nic.

Ale chci ještě doplnit, že krvavé lidské oběti existovaly v mnohých nyní obdivovaných kulturách: jestli se nepletu, tak v Egyptě, Babylonii, v Sumeru. A dokonce i ve Starém Zákoně jsou lidské oběti.

Tyto kultury byly snad blíže duchovním světům. Proč potom bohové vyžadovali lidské oběti? Nebo jak si to má prosím vysvětlit? Nebo to vše bylo nějaké zlo, démon? A kde bylo dobro, dobrý bůh?

Oba americké kontinenty, byly po atlantské katastrofě osídleny především atlantskými vystěhovalci, orientovanými směrem k černé magii. Příšernosti které se tam děly, ba ještě horší (vč. pokusů na lidech), se tam dějí dodnes, ale v hlubokém podzemí, v přísném utajení a ve jménu „vědy“, či „mimozemšťanů“, což lze bez nadsázky nazvat také jako „Mengeleho odkaz“.

To, co na těchto starých satanských kulturách můžeme dnes obdivovat jsou především robusní stavby a plastiky (vč. Mayského kalendáře), které rovněž vykazují satanský ráz. Literární odkaz tohoto satanismu se v drtivé většině nedochoval, neboť křesťanští misionáři ho zděšeně pálili a nahrazovali odkazem luciferským (ďábelským).

Kultura poznamenaná černou magií poznamenala původní americké obyvatelstvo degresivně, až do hloubi tělesné konstituce, což se projevilo jako nepředstavitelně houfné umírání domorodců na poměrně banální infekce, zanesené do Ameriky evropskou bílou rasou.

Krvavý satanismus souvisí také s americkými ideami pokrevního příbuzenství, ať už v podobě Wilsonovy ideje „práva na sebeurčení národů“, či magicky úzce pokrevních svazků světové super-elity odvozující svůj rodokmen od franckých Merovejců...

Veškerá ostatní kultura bílé magie či jak říkáte „dobrých bohů“, je z této strany systematicky a celosvětově potírána. Japonské přísloví o tom praví:

„Oheň vždy zaplane jasněji, než zhasne!“

Údajný konec světa dle mayského kalendáře představuje jen jeden z druhů masového šíření kultury strachu černou magií. Publicita, která je tomu u nás věnována dokonce i v základních školách, jednoznačně naznačuje, kdo v tzv. parlamentní demokracii České republiky skutečně vládne...

zmp

Nezdá se Vám divné, že tzv. betlémské světlo oficiálně šíří po republice jen skauti?

Proč to nejsou třeba filatelisté nebo demokraté nebo prostě jen studenti nebo sportovci? Na první pohled jako o nic nejde, na první pohled je to bohulibá činnost skautíků. Nevěřím na bohuliboučinnost skautíků, nevěřím tomu, když to z centra někdo takhle řídí. Zase v tom čuju nějakou kulišárnu mocných, zviditelnění nějakého proudu proti zájmu obyčlidí.

Prý organizace Člověk v tísni organizovala studentské volby prezidenta. Proč organizace orientovaná údajně na charitu a pomoc lidem vyhazuje peníze dárců na nějaké navykání studentů volit si nad sebou pána?

Takové věci (manipulce totality s občany) se denně dějí, že to člověk už ani nestíhá. Už to ani nevnímá.

Ministerstvo zemědělství (nebo jiného rezortu) rozvrací a likviduje zemědělství (nebo jiný rezort). A tento rozvrat si platí samotní občané. Doktoří dělají potraty, rodiče přístupní a zblblí, klidně souhlasí s vraždou nenarozeného dítěte. Nebudu dál vyjmenovávat další nesčíslné zločiny páchané na občanech dnes a denně. Je to doslova lavina zločinů na občanech, která má tisíce podob, lavina klamů a lží, která má z lidí vypreparovat cit a rozum a zničit i jejich vůli postavit se tomu. Proto podporuji skutečnou demokracii bez zastupitelů. Proto podporuji TSO.

Opět si dovolím Vás citovat.....pro přehlednost

-------------------

Píšete: ''Kdyby přednášející zastupoval (obsahem přednášky) nejen smysly, ale také úsudek posluchače, pak by už z posluchače nezbylo nic „posluchačského“, v čem by ho přednášející nezastupoval a posluchače by nebylo vůbec zapotřebí. To, co sdělujeme jiným, sdělujeme přece jejich úsudku...''

Hodinky – uznávám, zde jsem si myslel AB, ale napsal jsem jen A.

Trochou to přeženu, aby bylo zjevné o co mi jde (šlo).

Existují hodinky, které nemají popsaný ciferník:

1- přečte si je – zastupuje mé smysly

2- vyhodnotí si co čte (vidí) - zastupuje můj úsudek (zde je možná pravda, lež či omyl jeho úsudku) + vědomý či nevědomý

3- řekne mi co vyhodnotil – propůjčuje mi smysly

4- slyším (co říká) co vyhodnotil

5- vyhodnotím si co slyším

U přednášky - Trochu to zase přeženu.

Představme si, že přednáška není v rodném jazyce toho kdo jí předčítá, ač ten cizí jazyk ovládá (čínštinu)...

+ postup jako u ''hodinek''- tedy body 1-5.

Jde mi o to poukázát na onen akt vyhodnocování druhého pro mne, ač jsem stále ''posluchačem''...

------------------------

Píšete - ''Úsudek je soud. Soudce nesmí být svědkem v posuzované věci, neboť tím by byl jednou ze sporných stran, které má rozsoudit. To znamená, že v první fázi soudu musí být soudce jen posluchačem přednášek sporných stran. Protože přednášející (sporné strany) nemohou soudcův úsudek zastupovat, snaží se ho alespoň ovlivnit, což je možné jen dvojím způsobem:

- ovlivnit přednesením pravdy

- ovlivnit přednesením nepravdy''

Však ano + také chce soudce důkazy předložit, ne mu je přečíst – nechce být jen posluchačem, chce si je sám přečíst. + v běžném životě (během hovoru) se důkazy nedávají (fotka hodinek) či přírodovědecké opodstatnění toho, či onoho....proto jsem také poukazoval na to, co jsem poté rozepsal...

-------------------------

píšete- ''To o čem v pokračujícím příspěvku mluvíte, je úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou, což je snaha, nadělat z lidí nespravedlivé (oblbnuté) soudce, nikoliv pouze posluchače...''

Zde jsem napsal A i B, ale vy reagujete (pravdivě) jen k A.

Úsilí....nepravdou....snaha..... - zde píšete ke lžím, ale já psal i o omylech.......(v omylu není úsilí ani snaha)

-------------------------

Pavel

Píšete: ale já psal i o omylech.......(v omylu není úsilí ani snaha)

Nechci reagovat na jiné věci, občas mi uniká to, o co jde, přesto takovéto tvrzení se mi zdá nepravdivé.

Myslím si, že i v omylu existuje snaha. Někdo se snaží třeba dojít do Brna, ale jde špatně a dojde do Blanska.

Snaha byla, obrovská, ale bez mapy zabloudil. Takže tady Vám něco nesedí.

Opakovaně jsem poukazoval na to, aby vždy a stále byla má slova (každým) podrobována kritickému myšlení. Je tedy jedině dobře, pokud kdo odhalí něco co nesedí. Tím také říkám, že si jsem toho vědom, že něco sedět nemusí...tím se nezdráhám odpovědnosti za svá slova, jen poukazuji na to, že mohu chybovat – jsem ''jen'' člověk v té či oné fázi vývoje, který kolikrát nepředkládá přírodovědecké metody či přímo logice zřejmé skutečnosti, ale spíše duchovně-duševní představy...

Máte pravdu, i v omylu existuje snaha – ale (jen) až na duchovní úrovni. (duchovní snaha pro omyl).

Já se ale v textu držím na duševní úrovni – (duševní možnost omylu).

V tomto případě a z pohledu duše:

Brno = pravda............snažil se dojít do Brna = snažil se o pravdu

Blansko = omyl..............on se nesnažil dojít do Blanska, tedy se nesnažil o omyl

V tomto případě a z pohledu ducha:

Snaží se dojít do Brna, ale karmicky musí do Blanska (duchovní snaha pro duševní omyl)

Z pohledu duše je Brno pravdou.

Z pohledu ducha je pravdou Blansko.

PRAVDA = BLANSKO

Čím více bude ten (duševní) omyl způsoben jen mou nějakou vlastní chybou, tím více je Blansko mou (duchovní) pravdou. Čím více je ten omyl způsoben vlivem cizího úsudku, tím více je Blansko jeho pravdou a ne mou, tím více scházím ze své cesty...

Ten omyl mě má v něčem poučit...čím více se jedná o můj omyl (o mou pravdu), tím více se poučím...

Pavel

Ptám-li se někoho, kolik je hodin, pak nejsem zvědavý na jeho úsudek, ale jen na to, co vidí na svých hodinkách. Takové sdělení mi přece může předat i neusuzující automat. V žádném případě tu tedy nejde o zastupování mého úsudku. Také přednášející přednáší mému, nikoliv svému úsudku. Úsudek přednášejícího samozřejmě ovlivnil obsah jeho přednášky. Tím však nijak nezastoupil úsudek posluchače...

Mezi předložením důkazu a přečtením důkazu, v podobě výpovědi očitého svědka, není v důkazním řízení žádný faktický rozdíl...

Mezi výpovědí očitého svědka a sdělením dotázaného „kolik je hodin?“ rovněž není žádný věcný rozdíl. Obojí výpověď naše soudnost uznává jako důkaz...

Mluvíme-li o „úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou“, pak mluvíme o úsilí vynakládaném svědkem jedné ze sporných stran, nikoliv o úsilí vynakládané nepravdou, kterou přednáší. Zde přece vůbec nezáleží na tom, jakého druhu je soudci sugerovaná nepravda, zda je vědomou lží, či nevědomým omylem...

zmp

Píšete - ''Ptám-li se někoho, kolik je hodin, pak nejsem zvědavý na jeho úsudek, ale jen na to, co vidí na svých hodinkách. Takové sdělení mi přece může předat i neusuzující automat. V žádném případě tu tedy nejde o zastupování mého úsudku. Také přednášející přednáší mému, nikoliv svému úsudku. Úsudek přednášejícího samozřejmě ovlivnil obsah jeho přednášky. Tím však nijak nezastoupil úsudek posluchače...''

- To že nejste zvědavý na jeho úsudek neznamená, že ho do toho nevloží.

- člověk není automat – vnitřní pochody jsou rozdílné

- Zde máte pravdu, v žádném případě tu nejde o zastupování mého úsudku. Ale je možnost vložení cizího úsudku.

- Ano přednáší mému úsudku, ale je zde možnost, že vědomě či nevědomě při zpracovávání (úsudkem) toho co čte (vidí), ovlivní to, co je pak předloženo mému úsudku.

- Pak píšete, že úsudek přednášejícího samozřejmě ovlivnil obsah přednášky – zde už jakoby píšete o tom o co mi celou dobu jde.

- Souhlasím - nezastoupil, ale vložil...

-----------------------

píšete - ''Mezi předložením důkazu a přečtením důkazu, v podobě výpovědi očitého svědka, není v důkazním řízení žádný faktický rozdíl...''

- (neřeším zde křivé svědectví, zde to není prvotní podstatou diskuse).

- v tomto rozdíl není, protože se v obou případech jedná jen o to, jestli to co jeho oči viděli, co následně úsudkem vyhodnotil, v jaké formě to poté předá dál:

1) předloží v textu (soudci)

2) předloží řečí (soudci)

Pokud soudci ten text dá přímo do rukou či mu to řekne, či mu ho přečte, je opravdu stejné.

A pokud to soudci čte jeho obhájce, tak máte také pravdu (oba jsou (oficiálně) na jedné lodi...

Ale mně (přeci) jde o něco jiného...

Zase to přeženu – jako soudce (když je ta možnost) bych ten (nezákonně, poškozujícně) vypuštěný rybník chtěl přímo sám vidět......pokud to ale již nejde, že rybník byl do té doby již znova napuštěn, tak pak přicházejí na řadu očití svědkové, fotky, důkazy apod.......kdyby nebyl očitý svědek, jen by byl zřejmý následek vypuštění a rychlého napuštění v podobě louky plné ryb.....tak místo, či fotku bych si také chtěl prohlédnout jako soudce sám (pokud je ta možnost), ne aby mi někdo popisoval co je na fotce apod....atd.atd. Jde o to minimalizovat nabalování se úsudků těch ostatních k tomu co je bezprostředně určeno soudci.

-----------------

Píšete - ''Mezi výpovědí očitého svědka a sdělením dotázaného „kolik je hodin?“ rovněž není žádný věcný rozdíl. Obojí výpověď naše soudnost uznává jako důkaz...''

Hodinky a jejich obhájce (ten kdo mi je čte) zde ale nemusí spolu být na jedné lodi. Jejich obhájce zde může třeba lhát, abych si myslel, že je méně hodin, abych ten autobus nestihl......případný omyl zde nepopisuji, ač i ten se stane. Jde mi o tu možnost vložení cizího úsudku...zde se to zdá být směšné, ale jde zde o tu podstatu ,kterou jsem popsal v té úvaze...a na co jsem narážel již dříve atd...

-------------------

Píšete - ''Mluvíme-li o „úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou“, pak mluvíme o úsilí vynakládaném svědkem jedné ze sporných stran, nikoliv o úsilí vynakládané nepravdou, kterou přednáší. Zde přece vůbec nezáleží na tom, jakého druhu je soudci sugerovaná nepravda, zda je vědomou lží, či nevědomým omylem...''

Zde jde prvotně o to, že Vy jste mou úvahu popsal tak, jako bych za vším viděl lež (A), což není pravda. Jasně jsem napsal, že příčinou např. mé falešné představy – může být cizí lež (A) či omyl (B) při atd.atd...

O úsilí vynakládané nepravdou jsem v této diskusi nikde nepsal - o duchovní úrovni (lži či omylu) se nebavíme, bavíme se (třeba zatím) o úrovni duševní...alespoň tedy já.

Když píšete, že - Zde přece vůbec nezáleží na tom, jakého druhu je soudci sugerovaná nepravda, zda je vědomou lží, či nevědomým omylem......obrazně (třeba nepřesně) - přeci vůbec (zatím) neřeším zda jablko je šťavnaté a či na tom záleží, zatím poukazuji na to, že jablko JE!

---------------

Pavel

V našem dialogu šlo od počátku o pozorování (vjem), o jeho zastupování přednášejícím a o uvažování o něm vlastním rozumem posluchače. Nešlo tedy o vjem a úsudek jak nyní tvrdíte. Zdá se mi, že uvažování a usuzování pokládáte za totéž, což by vysvětlovalo, proč nejste s mými reakcemi spokojen. Možná bychom se měli vrátit na začátek naši diskuse, a znovu ji projít s důsledným odlišováním uvažování od usuzování...

Protože jsem vždy mluvil výhradně jen o nepravdě, bez ohledu na to, zda jde o lež či omyl, zajímalo by mě, kterými slovy jsem Vaši úvahu popsal tak, jako byste za vším viděl lež...

Z Vaších slov jsem pocítil potřebu rozlišit úsilí vynakládané nepravdou, od úsilí vynakládaného nepravdivým svědkem, bez ohledu na to, zda jste něco z toho výslovně zmiňoval, či nikoliv...

Chápu-li naši diskusi správně, pak jde o to, zda k ověřování pravdivosti sdělované reality stačí být pozorným a reálně logicky uvažujícím posluchačem, či zda je k tomu zapotřebí stát se také badatelem (číst a přednášet)...

zmp

Zatím k tomuto:

Píšete: ''Protože jsem vždy mluvil výhradně jen o nepravdě, bez ohledu na to, zda jde o lež či omyl, zajímalo by mě, kterými slovy jsem Vaši úvahu popsal tak, jako byste za vším viděl lež...''

Ale už jsem to přeci jednou psal...

Já to tak prostě pochopil, když jste psal, že: ''To o čem v pokračujícím příspěvku mluvíte, je úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou, což je snaha, nadělat z lidí nespravedlivé (oblbnuté) soudce, nikoliv pouze posluchače...''

Pravdu bych viděl v tomto:

To o čem v pokračujícím příspěvku mluvíte, jsou možnosti ovlivnění lidského úsudku nepravdou, což je v jednom případě i snaha, nadělat z lidí nespravedlivé (oblbnuté) soudce, nikoliv pouze posluchače...''

P.

Píšete - ''V našem dialogu šlo od počátku o pozorování (vjem), o jeho zastupování přednášejícím a o uvažování o něm vlastním rozumem posluchače. Nešlo tedy o vjem a úsudek jak nyní tvrdíte. Zdá se mi, že uvažování a usuzování pokládáte za totéž, což by vysvětlovalo, proč nejste s mými reakcemi spokojen. Možná bychom se měli vrátit na začátek naši diskuse, a znovu ji projít s důsledným odlišováním uvažování od usuzování...''

Z Vašeho pohledu máte pravdu. Z mého pohledu (k podstatě myšlenky, představy) pravdu nemáte.

Z Vašeho pohledu se to dá i (hmotně) doložit. Z mého pohledu se to doložit (hmotně) nedá.

To celé nedorozumění v tomto je (ale) v tom, že já se snažím něco vysvětlit a (myslel jsem si), že Vy mi to pomáháte vyjádřit ''přírodovědecky''. A máte v tom pravdu, co píšete – pojmy + jejich významy. Ale tím, že stále poukazuji na nedorozumění, tím stále říkám to, že to (tu podstatu té prvotní myšlenky, představy) myslím jinak, nežli vyplývá z toho co překládáte do přírodovědeckého jazyka. Je pravda, že jsem tu prvotní myšlenku vyjádřil třeba pojmově nesprávně (pravý význam pojmů jste v té době věděl Vy, ne já – má chyba) – a to započalo veškeré nedorozumění. To ale neznamená, že v ní nebylo ukryto to o co mi jde. Prostě jsem zaměnil pojmy + jsem asi i moc ''mělce psal o hlubokých věcech''. Je to má chyba a Vám se nedá nic v tomto směru vytknout, protože jste reagoval vůči pravdivým významům pojmů, pod kterými jsem si ale já představoval něco jiného. Jediné co se Vám dá trochu vytknout je to, že jste k té podstatě přistupoval možná až moc nekompromisně-až strojově-přírodovědecko-metodicko-bezkontextově, ale zase v rámci pro spravedlivý ''přírodovědecký'' soud to asi bylo nezbytné,nevím....no kdybyste jen na chvíli od tohoto upustil, možná by jste dříve (v kontextu) poznal o co mi jde. Nevím, možná jste to i udělal a možná to i poznal, jen jste mě chtěl donutit k tomu, abych dbal na ono ''přírodovědecké'' opodstatnění toho, o čem píšu...

Pavel

Píšete - ''Z Vaších slov jsem pocítil potřebu rozlišit úsilí vynakládané nepravdou, od úsilí vynakládaného nepravdivým svědkem, bez ohledu na to, zda jste něco z toho výslovně zmiňoval, či nikoliv...''

Já se snažím hlavně poukazovat na možnosti, nikoliv na snahy, či úsilí...

Tady je asi matoucí to, že v jedné možnosti (lež), že je v ní také skryté úsilí, či snaha...

Pavel

Z Vašich reakcí jsem vyrozuměl, jaké mohly být příčiny našeho nedorozumění, nevím však zda a na čem jsme se shodli, či neshodli...

zmp

(+ jste mě diskusí usměrňoval v tom, kam správně přírodovědecky ta podstata té myšlenky patří...)

Vlastně by se dalo říci, že:

To k čemu jsem nesouhlasně reagoval = neshoda.

Pokud jste k tomu přistupoval stejně, tak výsledkem je již naše konečná shoda, pokud tedy kdo s něčím ještě nesouhlasí. (NE x NE = ANO)

To ANO se často i jasněji zjeví v rámci následné diskusní pauzy...

Ale je pravda, že cestou ke shodě jsme nakousli více věcí, které to celé trochu zamotávají, a že ono ANO pak může vlastně do jisté míry být také nedorozumění...

Pokusím se to ''přírodovědecky popsat'', což nějakou dobu potrvá, zda se mi to vůbec podaří. Představu bych o tom nějakou měl, ''jen'' to zformulovat...

Pavel

„Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás klame!“

(J. W. Goethe).

Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás může klamat...

Naše smysly nás neklamou, ale pokud jim je byť přímo předloženo něco pro ně zcela nového (neznámého), tak vědomě spravedlivý úsudek není možný, jelikož úsudku nepředcházelo poznání toho, co bylo smyslům předkládáno...

Naše smysly nás neklamou, ale pokud jim je předloženo něco pro ně již známého, ale vlivem lži či omylu druhého (i v případě iluze) nepravdivého, tak byť nás i náš úsudek v tomto případě nebude klamat, tak výsledkem nám bude objektivní nepravda, kterou ani zdravým rozumem nerozpoznáme...

V rámci vědy, přiložením přírodovědeckého opodstatnění k tomu co je nám předkládáno + naše odborná průprava = můžeme si pak zdravým rozumem zkontrolovat to, že to co je nám předkládáno je pravdivé, že to ve své podstatě není ovlivněno lží či omylem úsudku toho druhého...

Být badatelem ve stejném oboru vůči tomu co je nám předkládáno + také objevit to co je nám předkládáno (objevit objevené) = můžeme si tím i bez přírodovědeckého opodstatnění zdravým rozumem zkontrolovat, že to co je nám předkládáno ve své podstatě není ovlivněno lží či omylem úsudku toho druhého. Pokud nevládneme zdravým rozumem, pak je tato kontrola zavádějící - je zde pak možnost toho, že jsme oba někde udělali chybu + pokud stále chybí přírodovědecké opodstatnění toho co je nám předkládáno (co jsem i sám objevil), můžeme k přírodovědeckému opodstatnění k této věci zde i sami pomoci, tím si i případně potvrdit svůj zdravý rozum...

Tak jako zrcadlené obrazy nejsou pro zrcadlo nové ani staré, ani neznámé či známé, neboť zrcadlo nemá nijakou paměť, tak je tomu i s našimi smysly. Naše paměť slouží našemu vědomí, nikoliv našim smyslům. Zrcadlo zrcadlí pouze to, co je před ním, bez ohledu na to, zda je to něco reálného či klamného (iluze). Pokud zrcadlí nějakou iluzi, pak nás neklame zrcadlo, ale zrcadlící se iluze. Proto nás ani smysly nemohou nijak klamat, neboť vše, realitu i iluzi, zrcadlí věrně (pravdivě)...

Jinak je tomu s úsudkem, který jsme již v naší diskusi přirovnali k soudu. Pokud je soudce svědkem ve sporu (pravdy s nepravdou) který soudí, nemůže být jeho soud spravedlivý, ale nespravedlivý (tendenční). To znamená, že pokud naše smysly předkládají našemu úsudku (soudu) něco:

- co je mu známé: je úsudek (rozsudek) klamný = tendenční, nesprávný, nespravedlivý

- co je mu neznámé: je úsudek rovněž klamný = neznalý pravdy, nesprávný, nespravedlivý

Proto Goethe pro náš úsudek nepřipouští nijakou výjimku. Ať mu naše smysly předkládají cokoliv (známé či neznámé), vždy nás klame...

Pravíte: „...pokud je našim smyslům předloženo něco neznámého, spravedlivý úsudek není možný...“

Opak je pravdou: Jen když je našim smyslům předloženo něco neznámého, je spravedlivý úsudek možný!

Žijeme-li od dětství ve stále stejném prostředí, budeme kolem všeho procházet bez povšimnutí, protože to bereme na vědomí jako naprostou samozřejmou věc, aniž bychom se kdy zamysleli, zda je to správné či nesprávné. V hospodářské praxi se tomu říká „provozní slepota“.

Narazíme-li však v životě na něco nového, dosud neznámého, pozastavíme se nad tím, možná i užasneme a bude nám to vrtat hlavou. Vrtání hlavou startuje přemýšlení o pozorované věci, které jinak našemu bezprostředně klamnému úsudku chybí. Proto je tak důležité, aby se lidé rodili vždy do jiného prostředí, než v jakém žili v předchozí inkarnaci. Proto je tak důležité, aby soudce nebyl znalý ve věci, kterou soudí. Spravedlivý soudce je na tom podobně jako badatel a objevitel, kteří nemohou vybádat vybádané či objevit objevené.

Platí-li tedy, že jen když je našim smyslům předloženo něco neznámého, je spravedlivý úsudek možný, pak to, co správný úsudek činí možným, je zdravý rozum, jímž dospíváme k „úsudku na základě správného uvažování o vnímaném.“

Správné uvažování je pak „uvažování reálně logické“, nikoliv „uvažování nereálně logické“ (spekulativní, teoretické, fantasmagorické) či „uvažování reálně nelogické“ (tendenční, nepoctivé, nesmyslné).

zmp

Opět další strašný masakr na škole v USA, kde vrah zabil 20 malých dětí..

Jenže i tuto tragedii obrátili ve kšeft s neprůstřelnými školními brašnami. Aby tím snad ochránili děti ve školách. Jsou dvě řešení: 1. zákaz zbraní, nebo za 2. aby měli zbraně všichni bez omezení. Kdyby totiž měl někdo ze zabitých učitelů zbraň, mohl se účinně bránit nějakému bláznovi. Nebo myslíte si snad, že šílenec, který něco takového udělá, si není schopen sehnat zbraně, i kdyby byly zakázané? A zákaz zbraní by potom znemožnil právě normálním lidem dostat se ke zbrani legálně a tak se bránit. Navíc: Je mýtus, že zbraň v USA mohou mít všichni občané. V USA je obecně vlastnění zbraně v ústavě. Ale některé státy federace usa mají tak složité administrativní uskutečnění koupě, že je to pro normálního člověka nemožné si zbraň opatřit.

Ve státech, kde zbraně povoleny jsou, tak se tam nestane nic. A naopak právě v tomto státě byly zbraně z důvodů administrativy nedostupné. Takže v zákazu či povolení zbraní řešení nespočívá. V čem tedy? Jak to vidí TSO?

Velmi dobře jste vystihla, že tu není řešením zbraně (včetně bojových umění) všem zakázat nebo všem zpřístupnit. Stejně vyzbrojený zločinec má totiž vůči stejně vyzbrojené oběti vždy rozhodující náskok, v podobě nenadálého a zákeřného útoku...

Řešením tu může být jen nevyplácení se zločinu a správná kombinace zpřístupnění a zákazu zbraní.

V totalitách je tato kombinace vždy nesprávná. Ať si k tomu totalita vymyslí jakoukoliv legislativu, rozhodující náskok zločince nikdy neodstraní a navíc, zbraně vlastně vždy zpřístupní především zločincům a parazitům a znedostupní jejich obětem.

Totalita totiž neřeší, nemůže řešit a dokonce nesmí řešit to nejdůležitější, aby se zločin nevyplácel. Totalita je totiž na zločinu sama založena.

Naproti tomu je TSO založen na tom, že se zločin (poškození bližního) nikomu nemůže vyplatit. Protože zločin nelze nikdy znemožnit absolutně, platí v TSO zásada „jednou a dost!“

TSO tak může realizovat správnou kombinaci „někomu ano, někomu ne“ následovně:

- osobní zbraň každému plnoprávnému občanovi

- zákaz zbraně i volného pohybu všem ostatním

Selže-li plnoprávný občan, musí nejen způsobenou škodu nahradit, a to v míře určené poškozeným, ale jako zločinec navždy spadá do druhé kategorie nesvobodných...

zmp

Členem nejužšího vedení AS se stal farář OK Boniek.

zmp

Nerozumím slovům „Jeho poslání, vůči konkrétní osobě... je neosobní.“

Jak může být poslání jedné osoby vůči druhé osobě neosobní?...

Špateně si vykládat text znamená číst nepravdivě (nepravdivé = neodpovídá pravdě)...

Předkládat nějaké ideje může jen konkrétní osoba, nikoli instituce. Instituce je společenstvím osob, které mají za úkol, dohlížet na naplnění či nenaplnění nějaké ideje, která je těmto osobám předepsána. To znamená, že instituce nemůže mít jiné poslání, než to, které ji bylo předepsáno osobou zákonodárce. Jinak by šlo o dnes již bohužel obvyklou „zvrhlou instituci“...

Osoba (osobnost) je dána většinou nepravým já (egem). Jsou však osoby, které již mají pravé já...

Podle mě děláte chybu hledáním nějakého „neosobního poslání“...

zmp

Protože se tak děje přes prostředníka, který jakoby není osobní, hmotný, nemá ''Já''.

Aneb RS nikomu nic neřekne, až ten prostředník to řekne...prostředník, kterého RS (pro druhé) odhalil...

Jako když se ve škole čte nahlas a poté se paní učitelka žáka zeptá, o čem četl. Nahlas četl ''pravdu'', ale poté popisoval úplně jiný děj, nežli co kniha popisuje...

Ale co když ono poslání instituce nikdo nepředepsal. Co když je oním posláním samotné poslání onoho zmiňovaného ''prostředníka'', který se jen v té instituci ''zhmotnil''. Příznivci ho zhmotnili, aby byl lépe ve smyslovém světě vidět...

Pavel

Koho míníte tím prostředníkem?

Ať čteme potichu nebo nahlas, ať čteme sami nebo si necháme předčítat, pokud si čtené špatně vykládáme, čteme nepravdivě. Pokud někdo čtenému nahlas, někdo z přítomných rozumí, ten čte pravdivě. Ostatní nepravdivě...

Pokud instituce nemá předepsané poslání, proč tedy vůbec vznikla? Opět tu mluvíte o nějakém prostředníku. Proč ho nepojmenujete? Diskuse není o hádankách...

zmp

Čtení:

Ano i ale...Pokud tedy čtu nepravdivě a někdo ale tomu čtenému nahlas rozumí (on čte dle Vás pravdivě), to znamená, že jsem tedy jen pravdivě předčítal, když jsem pravdivě nečetl. Jestli ale ten druhý pravdivě četl, to by mělo být podmíněno tomu, že kontroluje zrakem (hmatem) to co ''čtu'', jinak ani on pravdivě nečte, on jen pravdivě poslouchá, kdy i ''ladění'' řeči předčítajícího může mít ovlivňující vliv na to co předčítá.

Že tedy:

Čtení = naučení + zrak či hmat + (řeč) + pochopení textu vlivem i rozumění jazyku........................do vědomí

Předčítání (si) = naučení + zrak či hmat + (řeč) + nepochopení textu, či nerozumění jazyku.....................do podvědomí

Když jsem psal, že:

Obrazně bych asi řekl, že posláním (poznané) anthroposofie je (na)učit lidi ''číst a textem je život (nepravdivě číst nelze, lze jen špatně si vykládat text neporozuměním) + orientovat se v knize života''...

Zde jsem měl namysli čtení v duchovním a díky tomu pravdivé čtení v hmotném světě, kde „Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás klame!“ (J. W. Goethe).

Prostředník:

Děkuji, tím prostředníkem (nyní) myslím - duchovní svět či ideje (např. tso) z duchovního světa.

Má chyba byla v tom, že do této doby jsem v úvahách prostředníkem nazýval a popisoval Anthroposofii, kdy jednou jsem (si) jí popisoval jako učení (osobní prostředník-máte pravdu) a jednou mylně jako samotný duchovní svět (neosobní prostředník, ale mylně pod názvem anthroposofie).

Tedy:

Poslání AS je předepsané RS.

Poslání TSO již není člověkem předepsané. Je to následek poslání AS – ''přečtení'' určité ideje z duchovního světa.

Tato zde rozpracovaná idea TSO = ''přečtení'' určité ideje z duchovního světa + rozpracovaná za pomoci logické podstaty Filanthroposofie. Tato verze TSO je tedy člověkem předepsaná tím, co je přidáno k oné ideji.

Nebo?

Ještě bych chtěl říci, že nebylo mým cílem psát tak, aby to vyznělo jako hádanky. Já myslel, že vím, ale Vy jste v tom našel hádanku, která se pak stala hádankou i mně, děkuji.

Prosím o případnou kritiku, jako vždy a stále...

Pavel

Předčítáním propůjčujeme jinému své smysly, nikoliv rozum, který je zapotřebí k porozumění čtenému i předčítanému. Předčítající tedy nemusí čtenému rozumět, tzn., že nemusí číst pravdivě. Předčítajícím přece může být i stroj, o němž sotva můžeme říci, že čtenému rozumí...

Příkladem pravdivého čtení v duchovních světech nám může být RS. Příkladem předčítání z duchovního světa může být přednáška RS. Podmínkou pravdivého čtení či předčítání tedy není „kontrola zrakem (hmatem)“ čteného, ale kontrola čteného rozumem, jak to právě požaduje RS.

Ze zapsaných přednášek RS je pak patrné, že tu „ladění“ řeči předčítajícího nehraje roli...

Z uvedeného je také zřejmé, že naučit lidi „číst“ je jen okrajovým posláním anthroposofie (viz „Jak poznáme vyšší světy“). Hlavním posláním anthroposofie je naučit lidi rozumět dvojímu:

- tomu, co jim na jedné straně „předčítá“ badatel v duchovně-duševních světech (RS)

- tomu, co jim na druhé straně „předčítá“ badatel ve fyzicky-duševních světech (přírodovědec)...

Z Goethova výroku: „Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás klame!“ se tedy část, týkající se smyslů vztahuje především na předčítající, zatímco část, týkající se úsudku (uvažujícího soudu) se vztahuje na všechny (přednášející i posluchače)...

Je-li poslání AS předepsané člověkem RS, zatímco poslání TSO člověkem předepsán není, pak poslání TSO nemůže být následkem poslání AS...

Tak jako RS připojuje duchovní vědu k přírodní vědě, tak je také olomoucká metodika TSO dána ze dvou stran:

- RS ze strany předčítání z duchovně-duševních světů

- zmp ze strany předčítání z fyzicky-duševních světů...

Mé reakce na Vaše příspěvky nechtějí být kritikou, ale „oponentním řízením“...

zmp

Nerozumíme si...

Pro přehlednost jsem si dovolil přiložit i Vaše slova...

--------------------------------

píšete - ''Předčítáním propůjčujeme jinému své smysly, nikoliv rozum, který je zapotřebí k porozumění čtenému i předčítanému. Předčítající tedy nemusí čtenému rozumět, tzn., že nemusí číst pravdivě. Předčítajícím přece může být i stroj, o němž sotva můžeme říci, že čtenému rozumí...''

Hmotný text

Z mého pohledu je možné:

- číst si pravdivě

- číst si nepravdivě

- jen předčítat? (1)

- číst si pravdivě + předčítat (2)

- číst si nepravdivě + předčítat (3)

- ...

Z pohledu posluchače je možné:

- poslouchat a porozumět předčítanému (1, 2, 3)

- poslouchat a neporozumět předčítanému (1, 2, 3)

- ne-poslouchat :-)

- ...

Pokud zrakem či hmatem posluchač kontroluje co je mu předčítané = poslouchá předčítání (1,2,3) + si kontroluje text – až nyní se sám stává čtenářem, jinak je stále jen posluchačem.

Když to co čtu či předčítám druhému a on tomu rozumí, tak on ale pravdivě nečte (není čtenář), on rozumí poslouchanému (posluchač). Maximálně se jedná o nepřímé čtení. Já mu přeci smysly nepropůjčuji (do těla), já ty jeho zastupuji (mimo jeho tělo) = cizí smysly!

---------------------------------

píšete - ''Příkladem pravdivého čtení v duchovních světech nám může být RS.

Příkladem předčítání z duchovního světa může být přednáška RS. Podmínkou pravdivého čtení či předčítání tedy není „kontrola zrakem (hmatem)“ čteného, ale kontrola čteného rozumem, jak to právě požaduje RS.''

Však ano, ale........jak to říci........jakoby nerozlišujete mezi čtenářem a posluchačem. Že jakoby čtenář (nehmotného textu) je jen RS. A že spíše pak ostatní popisujete jako (duchovní) posluchače + to co je podmínkou, aby rozuměl čtenému či předčítanému.

Přednášky od RS jsou tedy dvojího druhu:

-učení se k vnímání duchovního světa (A)

-poznatky z duchovního světa (B)

K přednáškám tipu (A) máte pravdu.

K přednáškám tipu (B) ale chybí ona kontrola, jaká je u onoho hmotného textu. Jinak se stáváme jen (duchovním) posluchačem, ne čtenářem duchovního světa.

---------------------------------

píšete- ''Ze zapsaných přednášek RS je pak patrné, že tu „ladění“ řeči předčítajícího nehraje roli... ''

Ne zásadní roli, ale možná hraje, možná i správné ''ladění'' pak ''produkuje'' více pravdivých posluchačů a čtenářů. Možná i proto RS přednášel spatra, chtěl ''ladit'' s duchem místa a okamžiku, tedy i ''ladit'' stylem řeči, možná i za pomoci eurytmie – viditelná mluva.

----------------------------------

píšete - ''Z uvedeného je také zřejmé, že naučit lidi „číst“ je jen okrajovým posláním anthroposofie (viz „Jak poznáme vyšší světy“). Hlavním posláním anthroposofie je naučit lidi rozumět dvojímu:

- tomu, co jim na jedné straně „předčítá“ badatel v duchovně-duševních světech (RS)

- tomu, co jim na druhé straně „předčítá“ badatel ve fyzicky-duševních světech (přírodovědec)...''

Naučit lidi ''číst'' mi nepřijde jako okrajové, ale jako zásadní pro to, aby lidé nebyli jen posluchači, ale přímo i čtenáři. Aby ta hlavní poslání (jak píšete) nebyla jen:

- naučit lidi být pravdivý posluchač (nehmotného textu)

- naučit lidi být pravdivý posluchač (hmotného textu)

Možná jsem ale na člověka (pozemšťana) moc náročný...chtít toto vše po něm...

---------------------------------

píšete - ''Z Goethova výroku: „Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek nás klame!“ se tedy část, týkající se smyslů vztahuje především na předčítající, zatímco část, týkající se úsudku (uvažujícího soudu) se vztahuje na všechny (přednášející i posluchače)...''

To rozumím, ano. Ale já to záměrně dal do souvislosti s hmotným textem - ''...kde Naše smysly nás neklamou, ale náš úsudek...''.............šlo mi o to, že (pravdivým) čtením v duchovním světě si dopomůžu k pravdivému úsudku vůči ''hmotnému textu''.

---------------------------------

píšete - ''Je-li poslání AS předepsané člověkem RS, zatímco poslání TSO člověkem předepsán není, pak poslání TSO nemůže být následkem poslání AS... ''

Posláním AS jsem zde myslel – ''učení k vnímání nehmotného textu''. Učení je od RS.

Idea TSO je již přečtený ''nehmotný text''. Tento text nenapsal člověk. Do jisté míry je to následek anthroposofie, že ideu TSO dokážeme vnímat. Je ale pravda, že sama idea TSO není následkem anthroposofie či AS.

-------------------------------------

píšete - ''Tak jako RS připojuje duchovní vědu k přírodní vědě, tak je také olomoucká metodika TSO dána ze dvou stran:

- RS ze strany předčítání z duchovně-duševních světů

- zmp ze strany předčítání z fyzicky-duševních světů...''

Zde je myslím zásadní to, že jste zveřejnil texty filanthroposofie. A že jsou zveřejněny přednášky (učení) od RS. Tím se každý může stát čtenářem, ne jen posluchačem předčítaného.

Možná je právě problém v tom, že AS hodnotí toto TSO jen jako čtení ideje TSO + poslouchání předčítání od zmp . Tedy měla by poukázat na chybu v textu (filanthroposofie), tam z čeho je čteno. Tedy nekárat čtenáře, ale spíše s ním opravit text, pokud je tam tedy chyba. Vše se ale asi zamotává, pokud si obě strany jinak vykládají onen odkaz od RS...

Pavel

Zeptám-li se někoho, kolik je hodin, tu po něm nežádám aby se jen podíval (četl) na své hodinky (tj. aby zastoupil mé smysly), ale také aby mi řekl (přednesl), co na nich viděl (tj. aby mi propůjčil své smysly).

RS jako duchovní badatel „čte“ v duchovních světech pomocí duchovních smyslů.

RS jako přednášející vlastně překládá „duchovní písmo“ do jiného druhu „písma“, které je možné „číst“ pomocí smyslů fyzického těla (sluchem v případě verbální přednášky, očima v případě zapsané přednášky). V tomto smyslu je posluchač a čtenář (překladu) tímtéž...

Aby RS mohl čtení v duchovních světech přednášet ve fyzickém světě, musí čtené duchovní skutečnosti „přeložit“ do představ a pojmů používaných ve fyzickém světě. Pokud by to nedokázal, potud by čtenému nerozuměl a neměl by tedy nijakou kontrolu správnosti svého čtení. Pokud by posluchač přednášky RS nerozuměl přednášenému, rovněž by neměl nijakou kontrolu správnosti svého čtení (poslouchání či čtení přednášky). To znamená, že pro oba (badatele i posluchače jeho přednášky) je jediným kontrolním mechanismem „čteného“ totéž, to je zdravý rozum...

Zdá se však, že se snažíte od sebe rozlišit dva druhy „kontroly“:

- ověřování správnosti čtení pozorovaného logickým myšlením, to je rozumem

- ověřování správnosti pozorování, opakovaným pozorováním, to je smysly

Proto přírodní věda po badateli požaduje takový popis pozorování a pozorovaného, podle něhož lze pozorování kýmkoliv a kdykoliv za popsaných podmínek a se stejným výsledkem zopakovat. K popsaným podmínkám ovšem nepatří jen podmínky objektivní (např. experimentální), ale také subjektivní, týkající se nutné odborné průpravy badatele k danému pozorování, zahrnuté v popisu například tím, že badatel o sobě uvádí, že je mikrobiolog.

V duchovní vědě je nutná průprava k ověřování správnosti pozorování uvedena v knize RS: „Jak poznáme vyšší světy“. O ladění řeči předčítajícího tu, ani v jiném díle RS není ani zmínky...

RS svými přednáškami „ladil“ s duchem místa a času výběrem tématu přednášky. Jeho přednášení spatra bylo dáno zpravidla tím, že přednášel to, co právě vybádal. Do jisté míry lze říci, že to svou přednáškou aktuálně překládal do použitých představ a pojmů. Proto je v jeho přednáškách tolik patrné hledání vhodných výrazů, což vedlo často k předlouhým větám, v nichž se posluchači a zapisovatelé snadno ztráceli...

zmp

Souhlasím, ale ještě něco k hodinkám a k posluchači:

Také zastupuje můj úsudek (vyhodnocení). To je to oč mi jde, to je to hlavní co ze mne dělá ''posluchače''.

V době materialismu-egoismu, neuvědomění si toho že jsem ''jen'' posluchač toho, či onoho ''fyzického textu'' (o nehmotném textu ani nemluvě), to je to, co z člověka dělá např. i loutku pro zájmy druhých (lžou mu), či v rámci omylu druhých se dá špatným směrem, kde doplatí na jejich omyl (+ke všemu se nedává přírodovědecké opodstatnění). Říká se důvěřuj, ale prověřuj. Nechci tím nabádat k tomu, aby člověk druhému člověku nic nevěřil apod., jde mi o to, že člověk by si měl být vědom, kdy a do jaké míry je v tom či onom, vůči tomu či onomu, posluchačem a kdy je důležité to brát v potaz. Např. důvěra ono posluchačství jakoby oprávněně ''smývá'', ale nikdy ne do čista. V zásadních a důležitých věcech by si měl člověk prostě být vědom toho, že je jen posluchač.(Ač i malá nedorozumění mohou mít dalekosáhlé následky, to stěžuje vyhodnotit to, co je tedy to zásadní a důležité). Je také důležité, aby ty důležité věci, které člověk v životě kdy automaticky ''přijal'', aby si k nim položil otázku, do jaké míry jsem vůči nim byl jen posluchačem, když jsem je přijímal. Myslím, že se tomu říká – falešné představy – v případě, že se jedná o přijaté věci, které mají mylný, či lživý základ. Samozřejmě, že k takovým (mylným) představám mohu dospět i sám, ale v tom případě se jedná o mou přímou chybu, na kterou bych v rámci vývoje měl sám doplatit a tím se poučit. Pokud ale k těmto věcem se nabalují i cizí falešné představy, tím se vývojově brzdím + se hlavně v člověku zakaluje ''cit pro vlastní směr'' a obecně se tím také klame vlastní intuice v různých ohledech. A naopak píděním se po pravdách a rozkrývání falešných představ, díky přímému vlastnímu čtení + vlastnímu vyhodnocení v rámci ověřování správnosti čtení pozorovaného + ověřování správnosti pozorování, díky tomu pak člověk lépe přichází do kontaktu se svým Já, lépe drží svůj život ve svých rukou, lépe chápe dění kolem sebe, lépe dokáže využívat intuici, vidět vlastní životní směr, jeho cesta je přímější, jeho cesta se zdá být více osudová, vše do sebe začne více zapadat, člověk začíná v životě více vnímat a poznávat různé synchronicity...

Pavel

Kdyby přednášející zastupoval (obsahem přednášky) nejen smysly, ale také úsudek posluchače, pak by už z posluchače nezbylo nic „posluchačského“, v čem by ho přednášející nezastupoval a posluchače by nebylo vůbec zapotřebí. To, co sdělujeme jiným, sdělujeme přece jejich úsudku...

Úsudek je soud. Soudce nesmí být svědkem v posuzované věci, neboť tím by byl jednou ze sporných stran, které má rozsoudit. To znamená, že v první fázi soudu musí být soudce jen posluchačem přednášek sporných stran. Protože přednášející (sporné strany) nemohou soudcův úsudek zastupovat, snaží se ho alespoň ovlivnit, což je možné jen dvojím způsobem:

- ovlivnit přednesením pravdy

- ovlivnit přednesením nepravdy

To o čem v pokračujícím příspěvku mluvíte, je úsilí o ovlivnění lidského úsudku nepravdou, což je snaha, nadělat z lidí nespravedlivé (oblbnuté) soudce, nikoliv pouze posluchače...

zmp

Jakoby mi to totalita dělala schválně, abych se rozčílil, tak právě v tyto dny zase děti, studenti ve školách v tzv. prezidentských volbách si prý zkoušeli, jak je to u skutečných voleb. Vše bylo stejné, jako u voleb a učitelé prý seznamují děti s tím, co to je demokracie.

Pociťuji v sobě takovou bezmoc, když se na mladých lidech pášou takové zločiny, když jim takto totalita vymývá mozky a navyká je na totalitní myšlení, volit si nad sebou pány, otrokáře.

Navíc často ve sděl. prostředcích říkají: Potřebujeme silný úřad, musí to být silný úřad aj. stupidity.

Děsí mne taková propaganda. Co z toho může vzejít?

Silný úřad = slabý až bezmocný občan. Nějaký úřada má moc rozhodovat o lidech. Všude tu je centralisace.

A svět tleská těmto zvrácenostem. Nikdo se nepozastaví nad tím, že nějaký úřad, nějaký aparátčík má mít větší moc než občan. A potom se diví všichni, proč jsou války, krize, korupce, zdražování, terorismus.

Nyní v Evropě vytvoří jednotný bankovní dohled! Vše směřuje k totalitnímu státu EU a pak asi k NWO.

Ještě prý čekají na AntiKrista. Jakou moc má mít tato bytost? Jaké síly vývoje představuje? Co chce? Co se má odehrát?

Dříve se namísto o „silném úřadě“ mluvilo o potřebě „silné ruky“, kterou má být dnes vedoucí úředník „silného úřadu“...

Antikristova moc má být ideologická, v duchu nesnášenlivého „náboženství“ světového státu.

Antikrist představuje veškeré síly odporu vůči křesťanství.

Chce z povrchu Země vymazat křesťanskou ideu svobodné individuality, jejímž nositelem je Kristus...

Odehrát se má likvidace bílé rasy, zejména slovanské...

zmp

Uvědomuji si, jak totalita všechno rozvrací, jak zasahuje svým zhoubným bujením až do životů jedince, do rodin. Prorůstá vše. To vše pod rouškou péče o blaho dětí, občanů. Doslova a do písmene totalitní vrazi života jedinců i společnosti.

Je správné pořadí státem řízeného rozvratu?:

1. státní totalita dává zákony státu, státní osnovy, stanovuje daně a tím nutí oba rodiče kvůli penězům chodit do práce. Ti se v dobré víře vracejí třeba ve 4 v 5 v 6 večer. Utahaní. Obdobně přijdou v souladu se státními školními osnovami ze školy jejich děti, ucaprtaní caparti a ještě mají úkoly, které jim totalitní státní školní mašinérie dává domů, aby už od dětství musely stále nosit v hlavě totalitní úkoly a zvykaly si na totalitní drezůru státu, úkolování a zasahování státu do osobního života už od mala, aby se pak jako dospělé ničemu nedivily. Návyk na totalitu státu.

2. V následku bodu 1 dochází k rozvratu života rodiny. Rodina pak je večer hodinku či dvě jakoby spolu, a to se většinou ještě koukají na TV s jejím destruktivním a demagogickým vlivem, jak to do kulturního úpadku řídí státní komise pro dohled nad TV. Jak potom mohou děti mít nějaké hodnoty? Snad z státem ovládané TV nebo ze státní školy, kde jim místo tvůrčího přístupu jen vyplachují hlavy mrtvými informacemi? Kdy mají rodiče čas věnovat se dětem?

Dříve byly děti s rodiči po většinu dne. Když rodiče doma dělali nějaké výrobky nebo měli hospodářství, dostaly tak děti školu reálného života.

To má asi FED radost. Takto rozvrátit životy rodin a tím zničit i celou společnost. Co to asi je za výchovu, když rodiče mají po práci s bídou hodinu dvě tři na své děti? To si mnou satanisté ruce.

3. A v následku státem řízeného rozratu rodiny dochází potom k tomu, že nová generace je potom zmanipulovaná, má propláchlé mozky a neumí si ani představit žít jinak.

Už od mala cpe totalita státu dětem i tzv. dětské parlamenty, aby si děti zvykly už od mala, že nad sebou mají nějaké pány, kteří o nich "demokraticky" rozhodují.

Určitě je možné nějak zastavit tuto spoušť. Ale kde vzít pedagogy, kteří budou děti ve školách učili věci pro život a ne jen je připravovali naléváním hlav nesmyslama pro zaměstnání? Minimálně to bude trvat jednu generaci, než by se učitelé naučili vést děti k reálnému životu. Ale kdo bude učit učitele? Někdo bude musel vytvořit nové osnovy pro nynější poblázněné a zvrácené školství. A nynější učitelé na vysokých školách budou muset dostat příkazem učit nové pedagogy jinak? Staří vš učitelé asi z vlastní vůle a dobrovolně nepřijmou nové podněty k reálné výchově nových učitelů. Mnozí jsou totalitně zabednění a neumějí si představit vyučovat jinak. Bude to snad možné stihnout během jedné generace? Děti by se měly učit pracovat na zahradě, na poli, v hospodářství, hrát divadlo, zpívat, recitovat...tím se budou mezi sebou učit sociálním vztahům, komunikaci, taktu, slušnosti, empatii atd.

Na pořadí rozvratů nezáleží. Stát, zejména tzv. „demokracie“ je pouhým nástrojem rozvratu, řízeným lidmi skrytými za několika vrstvami jeho pozadí. Zrušte stát, zaveďte si TSO a bude po jakémkoliv rozvratu...

Když R. Steiner zakládal první Waldorfskou školu, sám pro ni vybral učitele. Kde je vzal? Ve většině případů dal přednost pedagogům, kteří neměli žádné pedagogické vzdělání, ale pouze nepostradatelné schopnosti.

Je snad k rodičovství zapotřebí nějakého státem uznávaného „diplomu“? Zatím ne...

zmp

Děkuji za zajímavou odpověď. Ale nějak jí vůbec nerozumím. Ani té souvislosti. Dosud jsem doufal, že jsem obyčejný člověk. Ale toto mi hlava nebere. Mohli byste mne dát do obrazu?

Také sleduji, jak ONI matou lidi. Pořady v TV plné neúcty k člověku, obhroublé, evokující násilí, plné zvrácených zrůdností a oplzlostí. Fuj. Skutečný kanál. Na bilboardech kandidátů na prezidenta jsou hesla jako: Spravedlnost je možná, Nebát se nekrást....to vystihuje současný stav společnosti. Všude všepronikající strach, opráci, o peníze, ze špehování, z budoucnosti, z terorismu, z války....tak se to vše stalo nenápadně neoddělitelnou součástí našich životů, že si to ani neuvěmuje...až náráz: Je to tu jako by blesk z čistého nebe....Jenže to se roky připravovalo.

Spravedlnost je možná? To jako dosud není? A to jen on odhalil? A on to jako zachrání? A jak?

A v tomto smyslu je celý svět okolo. Poblbaný, ulhaný.

Prezidentští kandidáti: nemám nic proti cizincům ani rasám, ale taková sestava kandidátů snad neexistuje nikde na světě:

Jeden přebíhající Rakušan, další zakuklený Švýcar, další natajňáka Američan, další, co nemá domov snad nikde, a patrně všichni jako věčný Žid Ahasver...a názorově: to je vysloveně směs bídy s nouzí, lží, omylů, prázdných krásných frází, ještě krásnějších slibů...

Prázdná slova: jen slupky bez obsahu. Nikdo neřeší, co to je svoboda, demokracie, lidská důstojnost a čest.

Když se veřejně diskutuje a říkají tomu duel, tak to není duel, ale oba diskutéři melou totéž, jen se hádají o to, jestli daně budou 10 nebo 20%. Nepodstatné věci se vytahují jako podstatné a tak se lidé úplně zamotali do blbostí.

Jestli bude spolupracovat s komunisty nebo ne. Strašáka dělají jen z tzv. komunismu.

Nikdo neřeší, jak vrátit občanům lidskou důstojnost. A když to řeší, tak jen ve smyslu bláhového duchem chudého demagogického blábolení poplatného totalitě.

Jinými slovy, má odpověď (dva Janové) chtěla říci: "Oheň vždy zaplane jasněji, než zhasne".

Globální negace naprosto všech hodnot umožňuje globální negaci negace, a tedy jednou provždy a naprosto všude definitivní konec beztrestnosti veškerých totalitních satanských rejdů.

Pokud lidstvo tuto příležitost propase, pak běda mu...

zmp

Milý Michaeli,

vůbec se vám nedivím, že nerozumíte odpovědi zmp; totiž ani já nerozumím složitě filosoficky šroubovaným rozborům našeho milého zmp a to navštěvuji tyto stránky docela dlouhou dobu.

Také mě poněkud udivuje, že zmp, byť nesporně inteligentní a duchovně založený člověk se sníží ke kritice "pragocentricky umanutých dědiců Steinerovy antroposofie", (podotýkám,že nejsem z Prahy). Že by "olomocentrismus"?

V odpovědi na vaši otázku; současný stav naší společnosti je výsledkem zákonitého vývoje svobody člověka, který tímto dospěl až k materialismu. Je to forma egoismu a individualismu a současně popření duchovního světa, který přes materialismus není zjevný. Nyní se člověk ocitá na hraně; ze svobodné vůle bude muset hledat duchovní hodnoty, nebo ho materialismus dovede ke zničení. Žijeme v pátém poatlantském období, období přechodu. Pokud někdo jako vy, hledá odpovědi na své otázky, je dobré se zaměřit na antroposofickou literaturu, kde určitě své odpovědi najdete, tak jako jsem je našla já. Nevím, odkud jste, ale v různých městech působí antroposofické skupiny, které se zabývají studiem této literatury a společnou prací se snaží o pochopení projevů a znamení této doby z duchovněvědeckého pohledu.

Dobrý den.

Pan zmp měl na mysli asi jen pragocentricky umanuté anthroposofy, ne všechny anthroposofy. Nebo?

Idea TSO je sociálním ''plodem'' anthroposofie........nebo i následek schopnosti jemného vnímání jedince vůči sobě a světu kolem sebe.

Rozpracovaná idea TSO (zde) je sociálním ''plodem'' anthroposofie + filanthroposofie +...

Anthroposofii jsem vždy vnímal jako něco ''pro sebe''.

TSO (ač z ní vychází) jsem vždy vnímal jako něco pro sebe + pro ostatní. Jakoby i působení z nitra ven.

Osobně jsem dříve, při návštěvě Prahy, jsem musel vždy velmi vnitřně bojovat s tlakem atmosféry, který tam jakoby dostředivě panoval, působil na mé vnímání, pociťování i přemýšlení. Dnes se mi to překonávat již daří lépe.

Studování anthroposofie v Praze je možná právě v tomto ohledu omezující, jakoby tam působí síly hlavně dostředivé - do sebe – do Já – jen Já...

Anthroposfii jsem také vnímal, vnímám jako hlavně nauku o vnímání. Pokud se pak nauka o vnímání provádí v takovém dostředivě rušivém prostředí, pak asi nelze využít celkový potenciál z oné nauky. Ostatní lidé v Praze jsou myslím pak těmto tlakům vydány úplně na pospas + ''syndrom pražské elity''......ale samozřejmě nesmím paušalizovat, někteří to třeba prohlédnout, díky jemnému vnímání, ale často to spíše skončí u pocitu, že člověk jen cítí, že je něco špatně, ale neví co...

+ Dříve (třeba už panuje jiný názor) jsem oslovil anthroposofickou společnost v Praze a poptal se na jejich názor na tuto rozpracovanou formu TSO.....no z reakce jsem měl pocit, že jako dobrý, ale že jsou zde jakoby moc snahy něco ''politicky'' zavádět, co působí i beztak, že osvěta je potřebná, ale že toto je moc.........reagoval jsem v duchu, že ano, že to působí i beztak, ale téměř nikdo to nevnímá, kór na různých úrovních ve společnosti, že je (tato verze tso) i následek z diskusí lidí + že síly zla to už myslím na mnoha úrovních přehánějí a poukázat na řešení není myslím na škodu.......reakce už nebyla, asi jsme si neporozuměli...

Chtěl bych se tímto zeptat (asi hlavně pana zmp), jaké jsou prosím (pro nezasvěcené) obecně hlavní výhrady anthroposofické spol. vůči (této formě) TSO. Popřípadě jaké jsou výhrady tohoto TSO vůči působení anthrop.společnosti v obecné otázce tso? Nebo jsou to jen výhrady vůči a od pražské anthrop. spol.? Nikoliv vůči všem anthr. spol.?

Prostě jedna strana asi tedy využívá anthroposofii špatně, co se týká otázky poslání a poznání pravdy.............nebo mají možná obě organizace ono poslání jiné, každá své, a neví o tom.....proto se jakoby přetahují, protože si myslí, že se zde jedná o jedno poslání, které je nutné naplnit...........třeba má každá org. jiné poslání.........jedna obecně více osobní.....druhá (i z ní) obecně více sociální...........spojením se pak dovrší ono společné poslání.

Přijde mi to prostě škoda, že tisíce anthroposofů (ti co mají předpoklady TSO rychleji prohlédnout), že třeba ani o této formě tso neví. Nebo ví, ale z nějakého důvodu s ní nesouhlasí.

Anthroposofická společnost je přeci již celosvětová síť.......co brání, aby anthroposofové na celém světě byli seznámeni s olomouckou metodikou TSO? Je tím právě pražská anthroposofická společnost?

Hezký den všem zde.........Pavel

Jako polistopadový člen anthr. Společnosti (dále jen AS) jsem v Praze navštívil tehdejšího předsedu pana Váňu a mimo jiné jsem mu položil otázku, proč právě v tehdejší polistopadové době AS nevystupuje veřejně s ideou TSO. Pan Váňa mi na to odpověděl: „Oni Vás prohlásí za diletanta!“

Když jsem odpověděl, že toho bych se nebál, řekl mi předseda: „Chcete-li, tak se do toho pusťte!“

Neměl jsem tehdy TSO RS dostatečně nastudovaný, sni počítačovou výbavu a v té době ještě nebyl k disposici internet. S mými možnostmi jsem s TSO mohl vystoupil až později (viz Obnovené fórum), zatímco AS stále ještě mlčela, prakticky až do závěru roku 2012.

Se založením olomoucké webové stránky však AS zákulisně ožila. Řadoví členové se samozřejmě ptali, jaký má vedení AS k této iniciativě vztah, vedení AS však na žádný způsob olomouckou iniciativu nevítalo, netroufalo si to však přiznat veřejně, ale hrálo, co to jen šlo, roli mrtvého brouka. Pokoutně však mezi členy šířilo názor, že to není anthroposofické, že TSO se má dělat tak jak to chtěl RS a jak to dělá AS (i když nic nedělá), nikoli jak si to dovoluje dělat zmp. Zkrátka, samozvaná „inkvizice AS“ dala před heretickým zmp přednost nic nedělání.

Když se někteří členové AS konečně rozhoupali a založili iniciativu v Brně a krátce na to v Praze, dali hned ve svých prvních materiálech jednoznačně najevo, že s tím jak to dělá zmp, nechtějí mít nic společného. Tyto postoje jsem rozebral v diskusi na našem webu. Zvlášť kategoricky to dalo najevo vedení AS na pražském webu („nechceme předkládat hotová řešení“)...

Je toho mnohem víc. Pro obecný obraz to však stačí.

Nuže, jaké jsou obecně hlavní výhrady AS vůči olomoucké metodice TSO?

Mimo obecně odmítavé vůbec žádné. Ani konkrétní námitky neexistují, nebo se s nimi nikdo jako anthroposof neodvážil vystoupit.

Abych byl přesný, v počátcích Obnoveného fóra domluvil kolega schůzku v Brně (cca 10 brněnských účastníků, nevím zda anthroposofů). Z přílišného nadšení požádal na konci sezení jednoho inženýra, aby se k věci vyjádřil. Následoval jednoznačně odmítavý soukromý dopis s neskutečně hloupými řečmi. Protože byl kolegou požádán, nepřipadlo mi vhodné, trestat ho za to, že žádosti vyhověl a tak jsem poprvé a naposledy nechal věc plavat. Doneslo se mi však, že dotyčný se v uvedeném duchu proti nám dál angažoval.

Samozřejmě že nikdo není povinen s naší metodikou souhlasit. Prostá lidská poctivost však velí buď mlčet, nebo alespoň namísto postranného kacířování vystup veřejně (např. v naší diskusi)...

AS nemá žádné jiné poslání, než jaké si každý jednotlivý anthroposof sám svobodně zvolí. Jak to však bývá, kde je možnost získat nějaké „posty“ a přístup k cizímu majetku, tam se samozřejmě slétají různí rádoby „guruové“ a „zlatokopové“. Zejména pragocentrismus je pro ně tím pravým hnízdem...

zmp

Děkuji za odpovědi.

Ještě k tomu poslání - Vy jste asi popisoval jakoby poslání jednotlivce (anthroposofa) mimo AS, možná i v AS. Já myslel poslání AS jako organizace - poslání organizace AS a TSO.

AS je asi více zaměřená na jednotlivce a na vnímání.....škola ''vnímání''.

TSO z AS vychází, a je více zaměřená sociálně.....škola ''sociální''.

Škola vnímání (mimo jiné) nám umožňuje vnímat ''jen'' ideu TSO. (Tato) škola sociální k tomu přidává podstatu filanthroposofického (logického) myšlení a za pomoci toho rozpracovává ideu TSO....+ kolikrát i logicky potvrzuje poznatky z duchovní vědy...

Možná by ''v kontextu'' mělo platit - škola vnímání (AS) dá jen na ''svého'' mistra, na Rudolfa Steinera. Nedají na ZMP (ač má třeba pravdu), to není jejich poslání organizace. Tím by do nauky o vnímání již míchali (něčí) následné vyhodnocování. Asi chtějí nechat nauku o vnímání ''čistou'', ač má třeba ZMP pravdu – ale to by měl právě vyhodnotit každý svobodně sám, třeba díky poznatkům ze školy vnímání.

RS myslím jednou pravil, že jednou bude možné anthroposofii logicky obhájit – je tím rodící se filanthroposofie? Pokud ano, AS by (když už) měla nejprve případně mít výtky vůči filanthroposofii. Popřípadě býti rádi za ní. Pokud mají výtky vůči (tomuto) TSO, tak tím vlastně mají výtky vůči následku něčeho, s jejíž příčinou (filathr.) nejsou seznámeni a tedy následek (tso) nemohou spravedlivě posoudit, pochopit.

Třeba by bylo v pořádku, pokud by AS v tomto směru k (tomuto) TSO hrála mrtvého brouka. Už je ale chyba, pokud tedy pokoutně znevažují toto TSO. Tím jakoby nenechávají svobodnou volbu jednotlivci..........no jen poukázat (bez hodnocení) na různé snahy ostatních v rámci tso by AS mohla, ať si každý udělá názor sám...........tedy nevidím důvod, proč by nemohla mít www.AS odkazy na všechny možné snahy o TSO, tedy i olomouckou........v tom tedy nejsou svobodní.

Dále by možná mělo platit, že – by neměl brát poslání ''školy'' na sebe člen té či oné ''školy''. Tím možná pak dochází k těmto střetům, jelikož se do poslání ''školy'' míchá i poslání osobní.

Obecně - Škola by měla vyzařovat svým posláním, ne posláním jednotlivců – to až případně v rámci ''výuky'' - přednášek, seminářů apod...

V jiném případě je to asi otázka i ega či nesprávného zorientování se, ale pokud by totiž i osobní poslání toho či onoho člena působila v ně i navenek školy silněji, či by se snažila ''přesvítit'' poslání ''školy'', či ho brát na sebe, tím by škola i působila ''osobně'', což by bránilo případným (svobodomyslným) zájemcům o poznatky z této ''školy'' a spíše by to vábilo ''otrocké'' povahy. V ně ''školy'' je to pak možná příčina různých rozporů.

Prosím o případnou kritiku.

Pavel

Na poslání AS (Anthroposofické společnosti) jako organizace už nevěřím. Tato organizace se dostala do špatných rukou (infiltrací, jako ostatně ve všech oborech lidské činnosti)...

TSO nevychází z AS, ale z anthroposofie, která má s dnešní AS společné pouze jméno...

AS nedává nic ani na svého mistra R. Steinera. Doslova ho zrazuje a to tak nehorázným, ba zvráceným způsobem, že se člověku ekluje o tom psát, aby nepoškodil veškeré anthroposofické hnutí...

RS už ve své době pravil, že je na čase, aby někdo reálně logicky, čistým myšlením, anthroposofii potvrdil. Obhajobu nepotřebuje. Filanthroposofie vznikla proto, aby pragocentrickým samozvaným rádoby anthroposofickým „inkvizitorům“ doslova (odpusťte mi ten výraz) zavřela hubu...

Bez osobního poslání R. Steinera by nemohlo existovat poslání anthroposofického hnutí, anthropsofické „školy“ a už vůbec ne AS...

Právě tím, že v novověku převážilo poslání školy nad posláním jednotlivce, vzniklo státní školství s jeho vyplachováním mozků ideologií státní osnovy. Ideálem vyššího školství jsou filosofové starověku. Kde se objevil moudrý člověk, tam vznikla škola, a pokud po jeho smrti, max. po třetí generaci jeho žáků nezanikla, stala se úpadkovou...

zmp

Ano, bez osobního poslání RS by nemohlo existovat poslání anthroposofického hnutí, anthropsofické „školy“ a už vůbec ne AS...

Jako by tu byl ale jeden článek přeskočen, že to poslání se projevilo jako anthroposofie a až poslání anthroposofie formovalo příznivce do hnutí, AS apod (tedy mělo!)...

Ano, osobní poslání RS bylo na počátku, ale toho bylo následek něco a až toho byla následek AS, hnutí apod...tedy prvotní poslání se nemělo přenášet dále (jen jeho následek), asi i proto nechtěl být RS členem AS – tím by (záře) osobního poslání bylo převedeno do ''záře'' AS, a to už je špatně, jak jsem psal dříve = osobní AS, mohlo by se říci ''posláním anthroposofie není RS''. Posláním AS má být anthroposofie (výsledek), ne poslání RS (prvotní počítání). ''Počítání'' se v rámci anthroposofie také má dít, ale to už je součást samotného ''výsledku''.......že duchem AS má být anthroposofie. Až duchem anthroposofie je RS.......nepřímé (osobně nerušivé) vyzařování RS.......jako když dostanu jablko, které nepřímo vyzařuje stromem...

Lze vůbec aby se anthroposofie stala někdy úpadkovou? Chápu, že AS ano, pokud se nebude řídit pravým posláním anthroposofie (+FAS?). Stejné pro (tuto) školu TSO pokud se nebude řídit pravým posláním anthroposofie + FAS v rámci sociální otázky.

Nebo jinak, lze aby učení, které vychází z ''manas-vnímání'' (Anthroposofie), ''manas-vnímání+log.myšlení''(FAS), popř.aj. bylo někdy úpadkové? Tato učení asi ne, ale úpadkovou se může stát škola, která toto učení nevnímá jako v principu vnímací či myšlenkovou negaci negace (z diskuse atrea+zmp), ale jen jako pravdu, která nevidí čím je podmíněná a která ji (onu pravdu) zároveň nepodmiňuje i citu pro době přizpůsobenému formování řeči, vyjadřování....možná je i něco z toho příčina oněch problémů AS. Nevím, opravdu nevím nic o dění v AS, jen píšu i nyní co může být jednou z možných příčin problému, pokud tedy nějaký problém je........

+ učení TSO se může měnit v rámci vývoje-rozvíjet.......a anthropsofie (i FAS?) se v rámci vývoje vyvíjet (díky učení se = vývojový nárůst schopností vůči rozlišování a poznání skutečností, souvislostí) , tím je možnost právě TSO rozvíjet...

Pavel

To, co příznivce anthropsofie přivedlo a přivádí do hnutí a do AS, je odkaz RS, který je prvotním a nadále trvajícím posláním. Pokud by se tento osobní prvotní odkaz RS nedochoval, protože, jak pravíte se neměl přenášet dál, jaký by tu byl následek, jenž by mohl být neosobním posláním?

RS nechtěl být členem AS proto, aby se mohl soustředit čistě na duchovní bádání, psaní, přednášení, zakládání odboček AS a dceřinných iniciativ, aby se nemusel rozptylovat provozními záležitostmi AS, schůzováním a také, aby členům AS poskytl možnost svobodného konání...

Pravíte-li, že ''posláním anthroposofie není poslání RS, ale anthroposofie, pak se musím ptát: Čím jiným je poslání anthroposofie, než posláním RS? V oboru duchovního bádání dodnes nepřinesl nikdo nic nad to, co přinesl RS. A ani toho není třeba, neboť jaký by mělo mít smysl vybádat vybádané? Navíc, to, co již bylo vybádáno RS, nemají anthroposofové dodnes rozumově zpracováno, jak to doporučuje RS. Stále ještě přetrvává spíše citový přístup k anthrposofii. To znamená, že duchovní věda se nepěstuje jako věda, ale jako „náboženství“. Proto také v pražském vedení AS splynula s AS s vedením Obec křesťanů, ač před tím RS výslovně varoval...

Anthroposofie se nemůže stát úpadkovou, ale v rukou diplomovaných intelektuálů se stává „překonanou“, to je opomíjenou a nahrazovanou „aktuálními“ výplody těch intelektuálů. Jen si všimněte, na vydávání čeho a koho se podílí pražská AS. Stačí se jen podívat do časopisu AS. Věc dospěla již tak daleko, že pomalu můžeme mluvit o nutností návratu k RS...

Také zakladatelé filosofických škol starověku zanechali své odkazy, které se postupně staly (pokud se vůbec dochovaly) vlastnictvím široké veřejnosti. Jejich školy však spěly k úpadku, neboť max. po třetí generaci žáků již nebylo nikoho, kdo by původnímu učení školy rozuměl, neřku-li k němu něco plodného připojil. Jak potom taková škola může fungovat? Může jen vybírat školné a nic užitečného za to neposkytovat. Proto se Marie Steinerová, navzdory protestům tehdejšímu vedení AS, postarala o souborné vydání všeho, co kdy RS napsal, či přednesl, aby se to stalo veřejně přístupným.

Ač pražská AS disponuje miliony, přece na překlady a vydávání RS nepřispívá ani korunou. Co s těmi miliony dělá? Raději se ani neptejte. Nebýt jednotlivých anthroposofických nadšenců, kteří překládali a překládají RS doslova zadarmo, nebylo by po listopadu 1998 prakticky co vydávat. Vedení AS a jeho přisluhovači, se tu omezují maximálně na zákulisní protesty proti vydání toho či onoho od RS, co prý nemělo být nikdy zveřejněno (nejvíce je štve, když se na nějakém vydání podílí zmp). Není-liž tato rádoby „škola anthroposofie“ v úpadku? Tak to totiž dopadne vždy, když namísto osobního poslání nastoupí poslání nějakého kolektivu, či instituce...

Proto také je v olomoucké metodice TSO veškerá moc vložena do rukou jednotlivých občanů, nikoliv do nějaké instituce, či do rukou nějaké "většiny".

zmp

K 1. odstavci – Jde o to, že Jeho poslání, vůči konkrétní osobě přicházející do styku s anthroposofii, je neosobní – není v tom nic přímo osobního co působí přes anthroposofii na onoho člověka, je to otázka lidství ne osobitosti. Nebo ještě jinak, že anthroposofie je ''dítětem'' RS (jeho poslání) a dítě už má poslání své......anthroposofie (dítě) je sice ''živoucí'', ale nehmotné, tedy nemá ''Já'', nemůže ani působit osobně......''absolutně ne-egoidní dítě = díky tomu nehmotné + díky tomu s citem pro pravdu'' – jen ho poznat a po-rozumět mu...

K 2. odstavci – píšete, ''aby členům AS poskytl možnost svobodného konání''. V této větě mohou být má slova také obsažené.

K 3. odstavci – Obrazně bych asi řekl, že posláním (poznané) anthroposofie je (na)učit lidi ''číst a textem je život (nepravdivě číst nelze, lze jen špatně si vykládat text neporozuměním) + orientovat se v knize života''...tedy zde je poté spousty prostoru k bádání - třeba každý ve svém životě, okolí apod...

To jak popisujete spojení AS + OK to je zajímavé a asi to opravdu svědčí o tom co k tomu píšete, což je opravdu špatně, špatné.

K 4. odstavci – zde mohu jen smutně číst...

K 5. odstavci – možná se to plodné připojení projevilo jako úplně jiná škola. Vlastně nebo spíše odpojení ''od nebes k zemi''.............anthroposofie nám opět ukazuje cestu na ''nebesa s nohama na zemi''.

A Marie Steinerová to i zároveň tím krokem umožnila i samoukům. AS možná pěnila i proto, protože tímto krokem přišla o svou domněle absolutní ''nepostradatelnost''...

K 6. odstavci – jistě víte co píšete a zní to tedy smutně. No nakladatelství Studium je tuším nakladatelství přímo anthroposofické, tak možná něco přeci jen...

Škola anthroposofie je možná v úpadku díky onomu ''nepoznání a nerozumění si s oním dítětem'', jen ho ''cítí'', proto to spojení s OK.

Když píšete, že ''to totiž dopadne vždy, když namísto osobního poslání nastoupí poslání nějakého kolektivu, či instituce...'' - kolektivu ano (''osobní''), ale co když posláním instituce (''neosobní'') je předkládání určité idei, která je výsledkem vývoje - prošla vývojem negací negace? Toto je zde zásadní........ano, i tak může tento druh školy zaniknout (neznalí kantoři apod), ale mně jde o něco jiného, o to že nemá působit osobně, že může mít své vlastní poslání a i díky tomu nezaniknout, pokud je tedy její osnovou nauka z negace negace...

K 7. odstavci – ano, tomu by asi měla učit škola TSO = její poslání, jakoby nic přímo osobního (nic přímo původem z osoby, z ega, ale naopak ano přímo k osobě, popřípadě přímo k egu).

Asi se stále nedokážu přesně vyjádřit, či stále dělám někde chybu, či si stále nerozumíme...nebo?

Pavel

Prosím o vysvětlení v čem konkrétně podle Vás došlo ke splynutí pražského vedení AS s vedením Obec křesťanů.

Děkuji. Inka

Omlouvám se za prodlení v odpovědi.

My, provozovatelé webové stránky TSO se ničím takovým nezabýváme. Doporučujeme Vám zaslat Váš dotaz na adresu:

www.unueco.cz

zmp

Je zajímavé, že 138 států hlasovalo pro přijetí Palestiny do OSN, proti bylo pouze devět. Izrael kromě USA a Kanady podpořila pouze Česká republika a několik malých zemí jako Panama či Mikronésie. Všechny evropské země hlasovaly buď proti Izraeli, nebo se hlasování zdržely.

Hlasoval nějaký člověk za ČR (Černýkopec Schwarzenberg)? Nebo země? Miliony lidí v ČR nesouhlasí s tímto postojem nějakého hlasujícího za ČR.

Co si myslíte o tzv. preventivní válce proti terorismu?

Válka proti terorizmu není preventivní. Je to válka pravé ruky proti levé, přičemž k válečným obětem dochází mezi nimi...

zmp

Prý devět krajů ze třinácti bude řídit i KSČM. Pro mnohé lidi je to nepřijatelné sdělení, ze kterého jim běhá mráz po zádech. Nevěří vlastním očím a uším, že po 23. letech od sametu jsou zde opět komunisti na scéně a znovu se dostávají do vysokých státních funkcí. Dokonce prý komunisté chtějí udělat opět puč.

V jiných novinách je napsané: Postavit komunismus, komunisty, KS mimo zákon.

Lidé se děsí jen strašáku komunismu, vadí jim, že jim zde budou vládnout tzv. komunisté

Co si myslíte, bylo by možné tady ve středu Evropy, v EU provést puč a pozatýkat třeba všechny odpůrce komunismu?

Komunismus je ideologií tak zvané světové revoluce, což je idea globálního státu. Jeho rudá barva je barvou krve, naznačující vládu pokrevně příbuzných, předznamenanou tak zvaným „rudým štítem“. Tato světová revoluce byla a je řízena FEDem. Bolševici v Rusku museli jít cestou násilí, protože v carském Rusku neměl FED filiálku. Přípravou na mimoruské revoluce byly známé hospodářské krize v USA, v Německu a jinde. Vyhladovělý dav měl být revolučně radikalizován, tak jako jsou dnes k revoltě podněcovány národy, postižené finanční krizí. Čáru přes rozpočet FEDu udělal Josip Visalionovič Stalin.

To, co se u nás pokládá za komunismus, je nacionálně komunistická „kontrarevoluční“ anomálie, uskutečněná proti vůli FEDu Stalinem, který byl schopen sám sebe učinit totálním samovládcem SSSR a jeho satelitů. Proto byl proti němu „stvořen“ Hitler. FED původně počítal se zcela oddaným Lvem Davidovičem Trockým, který v rozhodující chvíli zkolaboval a dal tak příležitost Stalinovi..

Puče tu dnes není zapotřebí a zatýkání odpůrců komunismu rovněž ne. Ve skutečnosti vlastně žádní nejsou. Pokud budeme volit naše komunisty, budeme mít co činit s dědictvím Stalinismu. Budeme-li volit kterékoliv jiné parlamentní strany, budeme mít co činit s Trockismem. Je tedy na voličích, které vizi komunismu dají přednost. Žádnou jinou možnost „demokratické“ volby nemají (s výjimkou TSO) ...

zmp

Možná se pletu, ale myslím si, že skoro všichni tzv. komunisté jsou již dávno nalezlí do všech ostatních politických stran. Jsou všude, projevují se proti lidem, ačkoli se na ně odvolávají a na první pohled dělají bohulibě vypadající věci.

Chtějí o lidech rozhodovat – ať už pod rouškou tzv. neokonzervativců, demokratů, republikánů, zastánců EU, liberálů aj. Na jméně nezáleží. Dělá to na mne dojem, že je to nějaké celosvětové organizované spiknutí mající v sobě něco, co je všem těmto vládnoucím elitám společné. (Není to jen to rozdělení na totalitu kulturní, politickou a ekonomickou. Je tu něco společné všem, kteří chtějí vládnout lidem skrze jednu z těchto tří totalit.) Je tu nějaké pojítko těchto elit, stran, totalit a aktivit?

To pojítko se jmenuje "rudý štít"...

zmp

V Praze se na Václaváku sešlo údajně několik desítek tisíc demonstrantů. Demonstrovali proti vládě. Stop vládě. Zajásal jsem. Skvělé, konečně desítky tisíc lidí nechtějí mít nad sebou vládu. Chtějí žít bez otrokářů ukrytých pod vzletným jménem zastupitel.

Po chvíli naslouchání tomu, co demonstrující ústy svých řečníků chtěli - došlo k mému prudkému vystřízlivění a přímo k šoku anebo zděšení. Opět nic nového pod Sluncem. Oni jen chtějí Stop této vládě. A chtějí znovu jiné, lepší, hodnější zastupitele!

Bylo to smutný poslech. Lidstvo je snad nepoučitelné? Dokdy budou občané tak slepě věřit, že někdo bude o druhých lidech rozhodovat lépe, než by o sobě rozhodovali oni sami?

A ještě jedna momentka: Nějaký řečník hulákal do mikrofonu: Lidé, dělejte něco, nenechte si to, něco musíme udělat - choďtě k volbám, účastněte se jednání zastupitelstev, parlamentu, koukejte jim pod prsty, aby se nedopouštěli korupce.

Aby člověk nic jiného nedělal, jen kontroloval své zastupitele, jestli zase neloupí, nezneužívají svého postavení.

Až mám kopřivku z těchto výzev řečníků, kteří asi ani netuší, že existuje něco jako TSO. Všichni jsou snad naprogramovaní na to, mít nad sebou drába, zastupitele? Vypadá to, že bez zastupitelů občany asi už ani nebaví žít.

Není-li tyran úplně blbý, sám si pěstuje opozici, aby náhodou nevznikla mimo jeho kontrolu.

zmp

Šel jsem cestou kolem kostela a tu se mne kolemjdoucí optal: Byl jste v kostele? Já: Nebyl. Kolemjdoucí: No to byste měl, doba to potřebuje. Měl byste se modlit. Já: Víte, byla jedna katedrála, osm století se v ní lidé neustále modlili a 8x vyhořela úderem blesku. Od okamžiku, kdy tam dali hromosvod, jako kdyby se stal zázrak - už katedrála úderem blesku nevyhořela.

Co je potřeba? Modlit se k bohu a věřit, že do katedrály neuhodí blesk, anebo udělat opatření, aby katedrála nemohla být zapálena bleskem? Na to mi neznámý kolemjdoucí odpověděl: Nic nechápete, vůbec nerozumíte tomu, o co tady jde, zesměšňujete víru, nebudu se s váma dál bavit.

Takto mi připadají obhájci současné tzv. zastupitelské demokracie. Za žádnou cenu nepřipustí, že by to šlo bez pánů nad občany. Tvrdí, že nad občany musí někdo být, že to jinak není možné. Musí lidem někdo vládnout. Jen ho musí mít právo kontrolovat a případně ihned odvolat, kdyby dělal neplechu. Na adresu TSO říkají: To je utopie, lidé na to nejsou dost ztralí. Vy nerozumíte realitě, vy nechápete to, co společnost skutečně potřebuje. Musíme věřit, že do vedení jednou dostanou hodní a moudří zastupitelé.

Může koexistovat víra a poznání? Víra bojuje proti rozumu nebo naopak?

Farář se při povodni zachytil v koruně stromu a odmítal pomoc hasičů s tím, že mu pomůže Bůh, k němuž se modlí. Když v nebi vyčetl Bohu, že mu nepomohl, Bůh odpověděl: A proč myslíš, ty troubo, že jsem ti poslal ty hasiče?...

Mezi vyslyšené modlitby patří mimo jiné také vynález hromosvodu. Kdo někdy něco vynalezl, nikoliv náhodou, ten ví, za jak duševně dramatických a úpěnlivých okolností, až na samém pokraji rezignace, k danému objevu (zjevení) došlo. Prostí věřící to samozřejmě neprožili a proto ani nechápou...

Ten kdo tvrdí, že lidé nejsou pro TSO dost zralí, ten by se měl také ptát: A jsou lidé dost zralí pro „svobodnou“ volbu svých demokratických zástupců? Což současné sociální katastrofy nedokazují, že nejsou? A přece byly zrušeny monarchie a zavedeny „demokracie“...

Také loupežníci svým obětem tvrdí: „Vy nerozumíte realitě, vy nechápete to, co naše společnost skutečně potřebuje. Musíte věřit, že se loupežníky jednou stanou také hodní a moudří lidé.“ Možná ano. Ale jen jednou!...

Určitě znáte rčení: „Nevěřil jsem vlastním očím!“ Nejen očím, ale ani svému vlastnímu rozumu lidé často nevěří a proto raději spoléhají na „odborníky“. Doma, jako když mávne proutkem, se však týž nevěřící pokládá rázem za toho nejschopnějšího generála...

Víra není v rozporu se zdravým rozumem, neboť tam kde ještě neznáme pravdu, tam můžeme mít alespoň cit pro pravdu. Pozdější pravdivé poznání pak takovou víru nevyvrátí, ale naopak potvrdí. Tragické je, nevěříme-li pravdivému poznání, protože je v rozporu s míněním většiny, oficiálními dogmaty a uznávanými autoritami tradiční víry nebo teoretické vědy...

zmp

Všiml jsem si, jak se již zcela normálně začíná užívat, že někdo je sociálně slabý. Pro ně se již zřizují školy, školky, sportovní aj. zařízení atd., mají slevy v dopravě, u lékaře aj.

Přesto to vnímám jako něco odporného. Být sociálně slabý = být chudák. Jak jsou do této role chudých uvrženy již i malé děti, být veřejně nazývaný sociálně slabý. To je ponižující.

Vládnoucí elita řekne: No to je právě ta svoboda, demokracie, každý je strůjcem svého štěstí. Mají se rodiče snažit a nebyli by chudí.

Tak a máte to vysvětleno.

Vše, co dělají totalitní režimy, je pro jejich „poddané“ zotročující a tedy také ponižující. Zde nám smysl pohoršovat se nad jednotlivostmi, ale změnit režim.

zmp

Proč je v názvu knihy Soumrak a naděje civilizace (Jak si vládnout sami bez tzv. zástupců lidu) v podtitulu tzv. zástupců lidu? Proč tam potom rovněž není tzv. lidu? Naopak, na rozdíl od lidu není zástupce lidu tak zvaný. Je-li, potom je i lid tak zvaný. Lid je totiž blbost.

Mezi „zástupcem lidu“ a „tzv. Zástupcem lidu“ je následující rozdíl:

- zástupce lidu skutečně zastupuje svůj lid

- tzv. zástupce lidu se nechá lidem zvolit, nezastupuje však svůj lid, ale zájmy někoho jiného, zpravidla na úkor svého lidu

Pojem „lid“ není blbost, ale vyjadřuje určitou mnohost lidí...

zmp

Nějaký blogger Vít Jedlička Vám dělá "reklamu" na

http://vitjedlicka.blog.idnes.cz/c/303568/Tana-Fischerova-A-vase-zeme-pozna-stredovek.html

Cituji část:

Táňa Fischerová: A vaše země pozná středověk

Přináším Vám sestřih rozhovoru s Táňou Fischerovou. Myslím, že Vás překvapí, s jakou lehkostí mluví o návratu do středověku. Vysvětlím Vám, kde na takové věci chodí a podíváme se taky na to, co to má do činění s Kalouskem a komunismem. Kdybyste měli chuť, nebo jste masochisti, tak si můžete rozhovor pustit celý. Zkrácené pětiminutové video musíte vidět a je k tomu nutných i pár komentářů.

Ke štěstí potřebujeme nedostatek, bídu a mizernou kvalitu

„Ta dřívější století lépe fungovala, protože například nebyl takový přebytek všeho. Ty cechy si třeba hlídaly ten pracovní trh a vědělo se, že víc cechů už by znamenal zápas a ta kvalita s tím taky byla spojena. Dneska přemíra těch podniků, kdy jeden potom musí likvidovat nebo dusit druhý v tom nekonečným zápasu o místo na slunci a o to … ta nadvýroba strašlivá, která taky ničí tu planetu a ničí nás všechny.“

Kam Táňa Fischerová na takové rozumy chodí? Paní Fischerová, kromě toho, že spolupracuje s socialistickou organizací ProAlt, fandí také sociální trojčlennosti od Rudolfa Steinera. Tento systém jde daleko za hranice středověku. Podle návrhu ústavy Trojčlenného sociálního organizmu (TSO) „předmětem směny nesmí být pracovní síla, lidské schopnosti, pozemek, surovina atp.“ [1]. Jedná se o horší totalitu než byl komunismus...

Představte si, jak nějací organizátoři svolají v Praze demonstraci, například proti chroustům, a přizvou k tomu například deset řečníků, z nichž demonstranti žádného neznají. Když přijde na řadu pátý řečník, tak namísto o chroustech řekne: „sedmý řečník je vůl!“ a odejde.

Podobného chování se skutečně dopustil právě Vít Jedlička a jak je vidět, chová se tak dál.

Táňa Fischerová samozřejmě nemá vůbec nic společného s naší olomouckou metodikou TSO. Ač ví, že existuje, nejeví o ni ani nejmenší zájem. To ovšem Vítovi nijak nevadí, a klidně z ní cituje na účet Táni...

Přidávám malou ukázku z duševních hlubin Víta Jedličky:

Vít Jedlička: „Přináším Vám sestřih rozhovoru s Táňou Fischerovou... Kdybyste měli chuť, nebo jste masochisti, tak si můžete rozhovor pustit celý.“

Co říkáte? Nepraví tu Vít sám o sobě, že je masochista?

Zkrátka takto inteligentních mluvků je na světě velmi mnoho a dosahují časem rychlých kariér a pádů, takže si každý může alespoň zobnout, dokud jsou v současných poměrech žádaným zbožím...

zmp