Chtěl bych upozornit na nové vydání "Filosofie svobody" z nakladatelství Fabula. Je to čerstvé, z roku 2017, asi nebude starší než měsíc.

Mají ho např. tady: https://www.kosmas.cz/knihy/232482/filosofie-svobody

Nedělám si iluze... a tak trochu to nechápu...

"Černá magie!"

Tak jsem v knihkupectví zběžně do toho nového vydání nahlédl... je tam mimo jiné vznešený doslov "odborníka" J. Dostala...

Navíc, vydání nakl. Michael z roku 2016 tam vůbec zmíněno není, jen to staré z Baltazaru z r. 1991, ze kterého R. Hradil vycházel.

Jako by to vaše vydání ani neexistovalo.

No, pro ně možná ne.

Celkem mě štve, že se tohle děje... Místo aby pracovali na něčem ještě nevydaném, ztrácejí čas...

Tady nejde o čas.

Proč máme v Máje tolik souhvězdí, když by stačila jedna sluneční soustava?

Májou je mezihvězdná temnota, nikoliv světlost hvězd.

Zvěrokruh je součástí prostoru naší planetární (sluneční) soustavy. Ostatní hvědy náleží k ostatním vesmírným prostorům...

Kristus působí v éterném těle Země. Slunce opustil...

Tzn., že ostatní hvězdy, které nenáleží našemu zvěrokruhu, patří ke zvěrokruhům jiných soustav? Každá hvězda tedy musí být součástí nějakého zvěrokruhu?

Až doteď jsem měl představu takovou, že ze všech hvězd, které vidím, jsou ty, náležící zvěrokruhu, prostě jen trochu důležitější, a ty ostatní méně důležité, že ale všechny patří k naší sluneční soustavě...

Svůj „zvěrokruh“ měl už starý Saturn, resp. naopak, nejdříve byl sestaven „zvěrokruh“ a pak mohl vzniknout a vyvíjet se Saturn.

Všechny vesmírné prostory jsou v různých fázích vývoje téhož mechanismu...

Kdyby všechny hvězdy patřily k naší sluneční soustavě, pak by šlo o akademickou iluzi jednoho totálního (všeobsáhlého) vesmíru, v duchu „velkého třesku“...

Děkuji...

Ještě se zeptám: Z anthroposofie jsem pochopil, že zvěrokruh je již od dob starého Saturnu v podstatě stejný, co do charakteru sil a jejich působení. Již na Saturnu mluví RS o znamení Raka, Lva, Panny atp.

Síly, které zvěrokruh organizují a které z něj působí na Zemi, vycházejí od hierarchie Cherubů.

Nikde jsem neobjevil zmínku o vývoji zvěrokruhu v nám známých sedmi manvantarách. Vývoj v této oblasti klade RS až za Vulkán (již zmiňovaný lido(o)kruh)...

Uvážíme-li ale, že všechny duchovní bytosti procházejí vývojem, musí vývojem procházet i Cherubové... Nebo ti byli již v dobách starého Saturnu na tak vysokém stupni vývoje, že se vyvíjejí pomaleji, a tak jsou na stupni Cherubů již od té doby až dodnes? Nebo jejich místo postupně zaujímají nižší hierarchie, které se na stupeň Cherubů vyvíjejí..?

Cherubové jsou parta helfrů, kteří se dali dohromady k založení nového vývojového prosotoru (starého Saturnu), s nímž se jako jeho rodiče nimrají až do jeho dospělosti (Vulkánu).

Ještě je však zapotřebí někoho, kdo by se staral o vztahy mezi různými vývojovými prostory. Tito „diplomaté“ se jmenují Serafové a jsou vývojově o stupeň výš než Cherubové. Jaká je náplň práce Serafů naštěstí nevíme, neboť jinak bychom Cheruby chca nechca vmanipulovali do hvězdných válek, čímž bychom Serafy připravili o frčky a museli by se svým vývojojem začít znovu, tak říkající od piky. To by byla jedna možnost pokračujícího vývoje Serafů. Další možností by bylo důchodové pojištění Serafů, popřípadě Seraf jako pracující důchodce...

Jsou tací, kteří řeknou: Co se o to staráš? Seš snad chytřejší než Seraf?

Oni sice výš už nemohou, zato však musejí svoji diplomacii rozšiřovat, navazováním vztahů s novými vesmíry, s nimiž otravní cherubové nedají nikdy pokoj. Jeden neví, kdy si konečně dáchne...

Tak snad mají taky svůj sedmý den, kdy se můžou válet, ne? :)

Ještě k těm Serafům...

Nakonec se všechny nižší hierarchie vyvinou na stupeň Serafů?

Jaksi.... zcela zaserafováno (to zní hrozně, uznávám) tu ale asi nebude nikdy, protože vždy se budou vyvíjet nové nižší hierarchie...

No a když Serafové mají stále více úkolů, co se týče nebeské diplomacie, tak tím se i oni vyvíjejí... sice hierarchicky nemají kam, ale je to jako s člověkem, když mu je 30 nebo 60 let - v druhém případě je moudřejší, schopnější, a přece to je stále člověk, a ne anděl...

Všechny vesmíry se vyvíjejí odděleně, takže není možné, jak si vysnili materialisté, že se jednou raketou proletí na jinou podobnou "Zemi" za jim podobnými lidmi. Spojení mezi těmito "zeměmi" ale existuje - zajišťují ho právě Serafové. Takže komunikace se děje na té nejvyšší úrovni, protože méně vyvinuté bytosti by na to zkrátka neměly...

Ani Seraf na zmar! Všechno si zaserafujme!

Jen se musíme postarat, jak stále nové Serafy zaměstnávat, aby nezlobili.

Možná Rebel navrhne Serafům zkrátit pracovní dobu.

Jak už to bývá, ti nejnižší mají s těme nejvyššíma jenom starosti, takže na sebe jim už nezbývá čas.

Vzpomínám si, že se někdo ptal u Atreji - na setkání...Co to znamená? - 18 let,7 měsíců a 9 dnů.

Děkuji! Jo, to bude ono. Má to asi co do činění s protnutím účinků měsíční a sluneční karmy... tzn., že do tohoto věku má hlavní slovo karma měsíční, a od této doby počíná být pro člověka více a více možností vývoj karmy sluneční. Bude to takové nakopnutí z ducha, ze samotných základů karmy, až z horního devachanu. Ale dále nebudu radši spekulovat...

Jaké měsíční a sluneční průsečíky máte na mysli z astronomického pohledu?

Luna se nachází v uzlu-průsečíku, tedy v místě , kde protíná myšlenou dráhu Slunce - ekliptiku.

Jen zde se může ve vhodném okamžiku ocitnout průsečíku Země se Sluncem. Např. Zatmění slunce.

Spekulujete správně- v podstatě jde o seřízení orgánu zření.

RS osvětloval podstatu meditace "E.D.N.I.C.M.P.S.S.R." také z následujícího pohledu:

Má určitým souviset s desetičlánkovou bytostí člověka, tedy každé slovo má odkazovat na jednu ze schrán lidské bytosti.

Z duchoví vědy ale známe devítičlánkovou bytost člověka (Tělo fyzické, éterné, astrální; duše cítivá, rozumová, vědomá, duchovní já, životní duch, duchovní člověk). Jaký desátý článek mohl mít RS na mysli?

U E.D.N.I.C.M. jsou důležité samohlásky, a tedy planetární sféry... u P.S.S.R. je pak kladen důraz na souhlásky jako reprezentanty zvěrokruhu...

Poslední slovo meditace by mělo tedy odkazovat k desátému článku, nedokážu si pod tím ale nic představit...

Myslím, že nejde o desátý článek člověka,ale o duchovní kvalitu člověka, pro Ducha svatého, který nás osobně připravuje na příští reinkarnaci.

Ano, první, co mě napadlo, bylo, že jde o článek nazvaný "Duchem svatým". RS se o těchto článcích zmiňje v souvislosti s bytostmi III. hierarchie, když jejich bytostné články uvádí do souvislosti s těmi lidskými. U andělů je tomu tak, že jejich nejnižší článek je éterické tělo, a mají jeden vyšší článek nad atmanem, který RS nazývá právě "Duchem svatým". Archandělé jsou pak "posunuti" dále k článku Syna, a Archai až k článku Otce. Zároveň si ale o těchto článcích nelze učinit představu myšlením vázaným na mozek, takže jsem to prozatím vzdal :D ...

Každopádně mi došlo, že u člověka se o článek "Ducha svatého" nemůže jednat, jeho první vlohu budeme mít myslím až na Jupiteru, podobně, jako máme dnes jen vlohu k atma... Bude to tak, jak říká zmp v odpovědi níže...

Ve výčtu tělesných článků bytosti člověka Vám chybí „já“:

Tělo fyzické, éterné, astrální a já.

Je to právě toto já, které si postupně přizpůsobuje duši (na cítivou, rozumovou a vědomou) a ostatní těla (na duchovní já, životního ducha a duchovního člověka)...

Zpočátku je lidské já tělesně součástí astrálního těla, později se prosazuje jako „pravé Já“. Proč RS toto já ve výčtu čtyř tělesných článků člověka vždy uvádí, ve výčtu devíti článků člověka však nikoliv (v podstatě meditace opět ano), bude nějak souviset s povahou tohoto já, před jeho prací na duševních a tělesných článcích. RS to z nějakého důvodu nikde nijak nevysvětluje, takže vysvětlení této „záhady“ musíme pokládat za svůj úkol, jako v případě dvou Janů...

No! A mně to právě vždycky nesedělo, nemohl jsem přijít na to, kde při trojnásobné trojnosti RS zapomíná na "Já", které ale vždy uvádí, když mluví o čtvernosti lidské bytosti....

K tomu se tedy ještě zeptám, když jsme to nakousli:

Není nižší já, tedy ego, spíše součástí éterického těla, jako vzepřené silové éterické paprsky v nitru? Samozřejmě, éterické tělo je uvnitř astrálního těla, takže by se vlastně dalo říci obojí - že je součástí jak éterického, tak astrálního těla. Pak, když je probodeno, začíná se prosazovat pravé Já...

K povaze Já před prací na nižších tělech: Myslím, že tomu bylo tak, že nižší těla se nejdříve vyvíjela odděleně, postupně ze sebe v průběhu vývoje odlučovala nižší říše a všechny jejich zástupce (od nerostů, přes rostliny po zvířata), a když tyto tři schrány byly vyvinuty odpovídajícím způsobem, aby mohly přijmout Já, tak došlo k jejich spojení a od té doby začíná práce na duchovních tělech...

Kde a jak se Já (nazývané RS zpočátku anthroposofické činnosti monádou) vyvíjelo, o tom jsem nikde moc zmínek nenašel... patrně bylo v lůně duchovních bytostí mimo Zemi (tedy i mimo Saturn, Slunce, Měsíc) a postupně se k člověku přibližovalo, až tak, že mohlo být na starém Měsíci dýcháno jako "oheň"... ?

Ještě k duši: Byla před prací Já nerozčleněna? Dá se použít představa kapky, oddělivší se z moře, která je potom vnitřně diferencována např. světlem a tónem?

Ego je iluze. Iluze může být součástí čehokoliv relativního a to zase jen iluzorně, tedy nikoliv reálně (fyzicky, éterně, astrálně, či duchovně).

Jde jen o to, zda je iluze užitečnou, či neužitečnou součástí reality. Evokuje-li iluze ega touhu po vývoji pravého Já, pak je velmi užitečná, zejména uvážíme-li, že i pro pravé Já platí Pavlovo, že vše stvořené bylo stvořeno z ničeho...

RS při výčtu 4-článkové tělesnosti člověka mluví jen o trojí tělesné podstatě:

Tělo fyzické, éterické a astrální.

Tělo já tedy nemůže být zpočátku duchivní podstaty, neboť o duchovním Já může být řeč až potom, co si já přizpůsobí astrální tělo. Proto RS mluví zpočátku o těle já jako o součásti astrálního těla. Protože tato součást astrálního těla (tělo „já“) není astrálním tělem, ani přebudovaným astrálním tělem (duchovním Já), nemá astrální (ani jinou) podstatu.

Jak je tedy součástí?

Kdyby to chtěl RS svého času nějak specifikovat, musel by v anthroposofii otevřít nová náročná témata, na která prostě neměl čas. Možná by je otevřel, kdyby nemusel předčasně odejít. I tak tehdejší členové AS projevovali nechápavost, s jakou mohl počítat jen „katastrofický“ scénář, což se nakonec také stalo.

Účastníci diskuse na našich stránkách TSO o těchto tématech již něco mohou vědět (nazvěme je pro odlišení „támata FAS“). Konkrétně jde například o téma „možnost/možné“ (mateřská forma lůna/synovský tvar). Protože díra v díře se nemůže nijak projevit, můžeme o plně tělesném projevu mateřské formy mluvit jen jako o otvoru v plnosti tvaru „otcovského“ těla.

Dosadíme-li si nyní za plnost otcovského těla astrální tělo člověka, pak formou otvoru v něm je astrální duše. V této formě možnosti (v mateřském lůně, v duši) se pak nachází tělo já, jako dosud nenaplněný možný synovský tvar (monáda). Toto tělo já (možný Syn) je reálné, ne však ještě plně reálné...

Nižší těla se nemohla vyvíjet odděleně od vyšších, neboť s vývojem vyššího těla vždy souvisel vývoj (přizpůsobení) nižších těl. Jinak by jednotlivá těla spolu nemohla nijak souviset, nemohla by se nijak spojit. Fyzické tělo se na starém Saturnu vyvinulo s údy a výměnou látek. S vývojem éterného těla se ve fyzickém těle objevily žlázy atp. S vývojem astrálního těla ve fyzickém těle přibyla nervová soustava a také tělo éterické se změnilo...

Obdobně došlo ke změnám nižších těl na Zemi, vlivem vývoje těla já. Kolem Golgoty si toto já začalo přizpůsobovat jak nižší těla, tak i jejich duše. Nemohlo být tedy já v lůně duchovních bytostí mimo Zemi, ale bylo v lůně pozemských astrálních těl lidí...

Před prací já mělo každé tělo (fyzické, éterné a astrální) svou vlastní duši, svou vlastní možnost mateřské formy lůna s možným, nenaplněným synovským tvarem. To vše bylo třeba podřídit společnému já...

Teď mi svitlo, že RS popisoval, jak se jeví "já" duchovnímu zření - jako modré vejce (elipsoid) v oblasti kolem kořene nosu. A onu modrou barvu zdůvodňoval tak, že já je prázdným prostorem v astrálním těle - a modré je právě proto, že kolem něj je astrální světlo, takže to vytváří dojem modré barvy tam, kde nic není. Podobně jako se nám mezihvězdný prostor jeví ve dne modrý, když jsme v záplavě slunečního světla. Takže to přece jenom nakousl. Nechápal jsem ale, co tím myslí...

Dobře, já je tedy zpočátku pouze nenaplněný možný synovský tvar.

Říkáte: "toto tělo já je reálné, ne však ještě plně reálné". To, že není plně reálné, znamená, že reálná je zatím jen jeho možnost? A pokud je ta možnost tedy uskutečněna, stane se teprve já plně reálným, naplněným? Čím se naplní?

Podobně, jako se např. dva lidé milují, působí na ně z duchovního světa vtělující se individualita. Na Zemi je tato individualita pouze možná. Pak, až dojde reálně k početí a narození, již není na Zemi možná, ale vtělená - plně reálná.

Mám potíž s představou otvoru v něčem, co je vlastně ničím. Otvor si dovedu představit jen v nějaké substanci. V čem je ale ten otvor v otvoru? Musí být přece v něčem... uchopitelném... když se snažím si to představit, jako bych tápal v prázdnu.

Říkáte, že Já nemá zpočátku astrální ani jinou podstatu. Dalo by se říci, že má podstatu možnosti? (aby se to dalo aspoň nějak uchopit?) Nemůžu se nějak smířit s tím, že by nemělo žádnou podstatu. Asi mi ale nic jiného nezbyde...

...To je zvláštní. Dle Goetha i RS se temnota viděná ze světla jeví modře. Jenže temná se jeví plnost a jako světlá se jeví prázdnota. Tak je otázkou, jestli RS nemluvil o pravém Já - tj o bodu v egu, ve kterém je bodná rána otvorem v iluzorní plnosti temnoty ega...?  Nebo se temnota jeví ze světla modře pouze ve fyzickém světě a v duchovním, resp. v astrální je to jinak, či naopak ?

O otvoru v otvoru (to není možné) nebyla řeč ;"Protože díra v díře se nemůže nijak projevit, můžeme o plně tělesném projevu mateřské formy mluvit jen jako o otvoru v plnosti tvaru „otcovského“ těla.

Dosadíme-li si nyní za plnost otcovského těla astrální tělo člověka, pak formou otvoru v něm je astrální duše..." - zde se ptám ; z duchovního hlediska se tedy astrální tělo jeví jako plnost,která v sobě obsahuje prázdnotu,která je možností zrození syna, ega, které je možno probodnout a tím v něm zrodit pravé Já - jemuž se vnitřní forma astrálního těla viděná zevnitř jeví modře, ale v souvislosti s moudrostí...?  Prostě mikrokosmická kopie makrokosmu na duševní úrovni. Možnost / možné - přirovnání z fyzična ; prázdná sklenice (hmota skla je astrální tělo s vnějším tvarem a vnitřní formou) a tato sklenice je reálnou možností naplnění svého prázdného obsahu, kterému dává tvar svou vnitřní formou - možný Syn. Možnost syna je reálná, ne však plně...

Díky za přispění s tou „dírou v díře“...

Dál se necháváte unášet počátečními principy. Na počátku se jeví temně iluze plnosti (temnota) a prázdnota světle („Nad propastí byla tma!“).

O reálné plnosti je v bibli řeč se stvořením světla a dnes máme také světlé (ale i temné) nátěrové hmoty...

V duchovních světech se plnost jeví jako prázdnota a obráceně.

RS však o modravém já nemluví z hlediska duchovního, ale astrálního.

Protože neposkvrněný možný synovský tvar neodlišitelně splývá s neposkvrněnou mateřskou formou možnosti, je mateřská moudrost (modrost) rovněž pojímána modře. V umění jsou Matky Boží zpravidla zobrazovány v modrém, zatímco Synové Boží v napůl červeném a napůl modrém...

Sklenicový závěr je opět skvělý...

Mám za to, že principy jsou od počátku stejné,že prázdnota se jeví vždy jako světlá a plnost jako temná a  např. forma je prostě to vnitřní a tvar to vnější.Jen se mění jejich pojímání v různých světech, ale v každém světě platí pořád tytéž principy. Oni se snad i principy vyvíjí tak, že na konci svého vývoje se stávají opakem toho, co byly na počátku? ...Plnost hmoty se ve fyzickém světě jeví jako temná a vjem jejího povrchu nám umožňuje světlo Slunce, vlastně jeho odraz od toho povrchu. A to co vnímáme jako plnost (hmoty) se v astrálním světě jeví jako prázdnota… Ale světlé prázdné lůno duše se vlastně může jevit jako plné (stále na duševní úrovni)  je li naplněno synovským tvarem, egem - poskvrněné početí , ale v principu je to lůno stále světlé - byť ho v této fázi vývoje zaplňuje, zatemňuje iluze ega… chápu to správně?

Dá se jednou větou říci, že : Ego je iluzí vědomí o sobě samém..?

...A  když se na Starém Slunci oddělilo Slunce, aby mohlo svým světlem ozařovat bytosti a věci zvenčí, to před tímto oddělením zářilo světlo ze všech bytostí a předmětů, nebo se ty bytosti a předměty jakoby koupali ve všudypřítomném světle, které zářilo od obvodu vnitřní formy makrokosmu ze všech stran dovnitř a osvětlovalo všechno a všechny ze všech stran, ale stejně zvenčí...?

Říkáte to správně, jen je tu třeba co nejpřesněji našlapovat, abychom se v pojmech neztratili a také, aby nám bylo možné rozumět.

Například ve vztahu k obsahu můžeme říci:

Forma je vnitřní ohraničení cizího obsahu.

Tvar je vnější ohraničení vlastního obsahu.

V bezprostředním vztahu tvaru a formy je forma to vnější (kolem tvaru) a tvar to vnitřní (uvnitř formy)...

Prázdnota se jeví jako světlá (světlost) ve vztahu k temné plnosti okolí (srovnej „světlost trubky“). Iluze prázdnoty (nicoty) se však jeví jako vnější mezihvězdná temnota, v kontrastu k vnitřní plnosti světla hvězd.

Všimněte si, že hvězdy mezihvězdnou temnotu nevysvětlují! (Tma světlo nepojala).

Protože mluvíme o jevech světa relativních projevů, musíme tyto jevy vždy pojímat ve vztahu k jejich relativnímu opaku. Například světlo v kontrastu k temnotě. Pokud paprsek světla (slunečního aj.) není vzpříčen mezi osvětleným předmětem a sítnicí našeho oka, potud ho nevidíme a splývá nám s okolní temnotou (například se stínem Země a s mezihvězdnou temnotou). Proto máme dojem totální noci, přestože kolem kužele zemského stínu jsou paprsky světla Slunce, v němž se temná plnost hmoty Měsíce jeví jako zářící Luna...

Dá se říci, že ego je iluzí vědomí sebe sama...

K oddělení Slunce nedošlo na starém Slunci, ale na starém Měsíci. Tehdy se dalo říci, že tvar Slunce je vysvětlen (zevnitř tělesa), zatímco tvar Měsíce je osvětlen (zvenčí tělesa). Prostor starého Slunce (sluneční vesmír = Slunce + Měsíc) byl pak tělesem Slunce vysvětlen zevnitř, rozzářením formy jeho okolí (Lilith), Jako u dnešních hvězd. To znamená, že RS popisuje staré Slunce zevnitř jeho vesmírného prostoru. Zvenčí tohoto vesmíru by oddělení Slunce od Měsíce nemohl pozorovat...

Mateřská forma možnosti (lunární otvor v obsahu astrálního těla) může být plně reálná jen „parazitně“ (na úkor obsahu otcovského astrálního těla, jako díra v něm). Možnost se tedy může plný projevit jen takto. Plnost jejího projevu však není její. Proto lze o možnosti (Mateřské formě lůna) mluvit jako o jejím neposkvrněném početí. Naplněna ve svém nitru může být jen plným synovským tvarem (poskvrněným početím). Než se tak stane je možný synovský tvar v možnosti mateřského lůna počat neoddělitelně a neodlišitelně, tedy rovněž neposkvrněným početím...

Zatímco otcovský tvar astrálního těla je naplněn astrálním světlem hvězd (zodiaku), synovský tvar se naplňuje světlem Slunce...

Jiným případem je individualita, volící si své fyzické rodiče z duchovního světa. Tato individualita již disponuje karmickým éterickým tělem, které se v posteli milenců pojí se silami pozemské dědičnosti. Z této silové směsky vzejde plně reálné zrození...

Představa otvoru v nějaké substanci (vč. iluzorní) není „potíž“, ale reálný pohled na věc. Díra v díře není možná! Nesnažte si takovou volovinu představit. Jak se Vám do úvah vůbec vpletla? Nezbývá, než tento nesmysl zahodit i s rukama...

Možné já nemůže mít podstatu možnosti, neboť možnost nijakoou vlastní podstatu nemá. Je přece jen dírou v cizím obsahu...

Ok, ten nesmysl zahazuji, přečetl jsem si Vaši odpověď znova a pořádně a už chápu...

Dochází mi, že je dobré nereagovat hned, ale nechat to dva tři dny uležet, pak tolik volovin neříkám...

Díky, za všechny předchozí i budoucí odpovědi - zapomínám děkovat pro přílišné zaujetí otázkami a odpověďmi…

-Nastane v budoucnosti (v manvantaře Venuše?) stav,kdy hvězdy mezihvězdnou temnotu vysvětlí (Tma světlo pojme)...?  - Tato myšlenka mi vznikla jako opak teorie dnešních akademických bludařů, dle které za spoustu biliónů let celý vesmír, (všechny vesmíry) zhasne a všechno pohltí věčná temnota - nejspíš jejich celoživotní sen…

Vlastně - nastane opět stav, že světlo  bude svítit z obvodu do středu?  To by potom už ale neexistoval střídající se den/noc na kosmických těles. Předpokládám, že se tedy nestřídal den s nocí ani v době před oddělením Slunce..?  A  pokud v budoucnu nastane znovu stav světla zářícího ze všech stran , co v tomto stavu bude nového oproti tomu minulému - bytosti zářící vlastním vnitřním světlem do všech stran, vstříc světlu zářícím k nim ze všech stran? A jak to bude se světlem na tom speciálně vyčleněném kosmickém tělese pro nepokročilé?

Není třeba děkovat. To zaujetí je užitečnější...

Logicky vysvětlit lze jen to, co reálně existuje jako logicky uspořádané. Reálný chaos musí být nejdříve uspořádán a pak může být vysvětlen (to už ale není chaos).

To, co neexistuje, to nelze uspořádat a tedy ani reálně logicky vysvětlit. Reálně logické opaky se však vůči tomu nereálnému (vůči mezihvězdné a akademické temnotě) mohou projevit kontrastně...

Každá doba má všechny své stavy současně. Jde jen o to, jaký stav kdo právě vnímá či chápe...

Pokud v budoucnu nastane znovu stav který již pominul, budou moci opozdilí pokračovat ve svém vývoji. Opozdilým bude opět svítit světlo zvenčí jednostranně, jako světlo hvězd.

Také světlo pokročilých svítí jako světlo hvězd, avšak do všech stran...

“Každá doba má všechny své stavy současně. Jde jen o to, jaký stav kdo právě vnímá či chápe…”

-Ty všechny stavy jsou současně tak, že ty budoucí (Jupiter, Venuše, Vulkán) jsou ve vyšších světech v možnosti - v éterickém Jupiter, v astrálním Venuše a Vulkán v devachanu?  Nejsou přece současně všechny ve fyzickém světě manvantary Země,která je vlastně předělem mezi opakováním minulých a vyvýjením budoucích stavů..?  Nebo po Zemi snad kráčí zasvěcenci, kteří vnímají a chápou stavy Jupiteru, Venuše a Vulkánu, že jsou zasvěcenci těchto stavů?  A obdobně zde kráčí i ti, jejichž stav vědomí odpovídá stavu manvantary Saturnu, Slunce či Měsíce a  lidstvo je ve stavu zemském..?

A když je manvantara Země předělem mezi minulým a budoucím,ten předěl je rok 0, nebo celá pátá poatlantská epocha?  No ať tak či onak, nechystá se příroda už postupně měnit ze zemské v jupiterskou, ve znamení zřeďování?  Bude tato proměna pozvolná, z hlediska jednoho života nepostřehnutelná, nebo to bude v několika zlomových fází, např. prostřednictvím katastrof ?

Já prostupuje všemi těly(články), jako samostatný článek.

Připusťme, že Stvořitel nějak stvořil svět, vše okolo...nás...

Může Stvořitel vždy zlikvidovat to, co stvořil? Nebo se mu může stvořené vymknout z podkontroly?

V případě, že v rámci stvořeného se zde objeví další Stvořitelé, může původní, prvotní Stvořitel zlikvidovat, zničit i tohoto nového Stvořitele, který je vlastně jako stvořené dítě stvořen prvotním, tím úplně prvním Stvořitelem?

Dá se hovořit o prvním Stvořiteli? Jako o úplně prvním mezi všemi ostatními?

A je to potom ještě Stvořitel, když je Ničitel?

Nebo je Stvořitel ihned od počátku i Ničitel, protože musel zničit ten prapůvodní nějaký nestvořený stav.

Takže není Stvořitel jako první vlastně Ničitel?

Protože aby mohl něco Stvořitel stvořit, musel TO předtím zničit. Jak jinak? Nebo kamžik Stvoření je i okamžikem Ničení? Jde jen o to, z jaké pozice se na to díváme? Jde se ale na Boha Stvořitele dívat z více stran? Když se v Bibli píše, že ho nikdy nikdo neviděl?

Z pozice "totálního absolutna" jsou oba pojmy (Stvořitel,Ničitel) totéž.

Když přidáme do prázdného Akvária vodu se zlatou rybkou,tak akvárium také neničíme.

Boha nikdo neviděl, protože je obklopen Anděly.

Zaujala mě myšlenka: "Boha nikdo neviděl, protože je obklopen Anděly." Jak jste to myslel?

Starej dobrej Rebel:

Stvořitel = Ničitel

tvořit = ničit

JE = NENÍ

Dobro = Zlo

otázka = odpověď

atd. stále dokola...

Snad bude brzy Arch.Michael milostivý a rozsekne mečem světla, vesmírné paradoxy a bludné otázky nešťastných filozofů.

Hadně Satanistů se nechalo zmast výrokem z Bible.

Utvářím světlo a tvořím tmu,působím mír a tvořím neštěstí, já, Bůh, činím všechny ty věci. Izajáš 45:7

K tomu se hodí uvést, jak RS vysvětloval rozdíl mezi boží láskou a božím hněvem.

Boží hněv je totiž boží láskou, která je znečištěna lidským zlem, nepravostí, egoismem atp. Používal zde podobenství s průzračným křišťálovým mořem, které je znečištěno nečistotami. Boží hněv je tak znečištěná boží láska, a slouží především k očištění lidstva...

RS: "Je pak vinou vody, že je znečištěná?"

Říká se, že řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek.

Jak je tomu se zlem?

Je zlo horší než nejhorší člověk?

Připadá mi, že ano.

Včera byl krásný den s modrou oblohou. Samozřejmě, jak jinak, desítky vojenských letadel z nějaké vojenské letadlové základny, Ramstein?, přemalovaných na civilní křižovaly oblohu a práškovaly nás. Mnohé čáry se rozrůstaly do stametrové a snad i kilometrové šíře, ze Země to nejde moc odhadnout. Vytvářela se oblačnost. Jako vězeň, ukazoval jsem to kolegům v práci. Samozřejmě, jak jinak, setkal jsem se pouze s kroucením hlavou, že je to blbost, že tomu nevěří….a divně soucitně se na mne usmívali a mezi sebou pomrkávali…tedy, že jsem případ zralý pro Chocholouška…

Po krásných dnech během pracovního týdne, když je člověk od nevidím do nevidím v práci (a nemá čas ani na sebe ani, na děti, rodinu – což není toto právě účel totality a centralismu?) a těší se konečně na ubohé dva dny volna (jak vidím od pondělí celý týden naříkat některé kolegyně) a člověk má naplánované, co udělá doma, na zahradě, kolem domu, kam půjde atp. , v sobotu ráno,  začlo opět, jako skoro každý víkend, neuvěřitelně hustě pršet a pršet a pršet….

Existuje-li chemtrails, potom je to následek  tohoto systému, je to díky zastupitelům!

Samozřejmě, každý normální zastupitel bude křičet, že on toto nedělá, ani o tom neví, že on přece chce také o víkendu krásné počasí…

Sám sebe by přece nepráškoval.

V případě války, všichni zastupitelé budou svorně křičet, že oni přece nechtějí, aby byla válka, aby na ně spojenci či nespojenci házeli bomby. A věřím, že to myslí vážně…

V případě soudu budou všichni tvrdit, že oni přece chtějí spravedlivé soudy. I oni se přeci někdy mohou dostat do soukolí soudní mašinerie, která je sešrotuje, ani nemrknou a nikde nebudou mít odvolání…nikdo se jich nezastane a o spravedlivém soudu svévolných mocných soudců v rámci totalitního systému si mohou nechat zdát sen z říše pohádek.

Tedy…připadá mi, že systém, který je vytvořen člověkem, zlým a nebo hloupým, to už je jedno, tak takový systém, který jen nastolen, je ještě horší, než ten nejhorší člověk, který ho zaváděl a udržoval. Člověk, který takový zlořád stvořil jako mocný stvořitel, by zlo zastavil, když by se jednalo o něj, ale jakmile ho takový zlosystém uchopí, tak ho šrotuje i svého mocného stvořitele... Systém je pak mocnější než jeho Stvořitel?

Systém je bez lidí neživá věc, neživá instituce, pouhé slovo…, za nímž existují duchovní bytosti…

Nebo to dělají ty duchovní bytosti? A ty jsou horší než nejhorší člověk?

A kdo je horší, člověk, nebo bytost, která ho ke zlu ponouká?

Pletu se?

A obdobně, je dobro, dobrý systém, lepší, větší než nejlepší člověk?

Možná se ptám blbě a lze položit otázku kontrastněji, aby to bylo zřetelnější, když tak ji položte lépe.

Je... Původ zla je dokonce či- naštěstí horší než Já... Ale horší je asi člověk který je Asurům fanaticky oddaný.

Dobro Kristovo je mnohem slabší než láska Jsoucna.

Vidím to tak, že "zlé" duchovní bytosti jsou mnohem lepší než zlí lidé.

Duchovní bytosti totiž nejsou svobodné, jsou do svých funkcí prostě nadelegovány (Stvořitelem) jako součást totalitní hierarchie.

Člověk páté poatlantské epochy ovšem nikam v tomto smyslu nadelegován není, a pokud koná ve smyslu zla, je to nesrovnatelně horší. Může si přece vybrat!

Existují dvě teorie, dva světové názory: Kreacionismus (že vše živé i neživé bylo stvořeno) a evolucionismus (vše neživé vzniklo při Velkém třesku, vše živé vzniklo následně poté, když život začal vznikat z něživé hmoty nejdříve jako aminokyseliny, z nich pak vznikly bílkoviny, pak nejnižší nějaké jednobuněčné organismy atp., přes červy, ryby, ptáky, savce aaaž k člověku).

Každého člověka zde napadne:

1. Jestli někdo toto vše stvořil, kde vzal to vše, co stvořil. Z čeho to udělal? Připustíme-li, že vše nějak stvořil nějaký stvořitel - pak následuje samozřejmě klíčová otázka, která napadne každého: A kde se vlastně vzal samotný svtořitel?

2. Jestliže vše vzniklo Velkým třeskem, kde se vzal materiál pro Velký třesk? A v čem se ten Velký třesk odehrál, jestliže před ním zde nebylo nic, ani prostor? A jak vzniklo živé, tedy život, vědomí, z neživého?

Zde mi neoddělitelně vyvstává i další otázka: Co je vlastně život? Vědomí?

Obě tyto teorie, názory mají řadu příznivců i odpůrců.

Můžete to prosím nějak objasnit?

Bůh se realizuje, tím, čím není, neboť tím čím je, je vyjádřeno stvořené.

Hmota je koncentrovaná duchovní energie, jenž svými elementárními zákonitostmi manifestuje vědomí hmoty.

Stvořitel NENÍ stvořené!

Hmota není vědomím, ale nevědomím.

Vidíte Rebele-zmp mi to potvrdil...

Kreacionismus = vše neživé vzniklo z živého, stvořeného živým Stvořitelem

Evolucionismus = vše se vyvíjí, aniž nás zajímá kde se to vzalo.

Velký třesk = vznik všeho neživého, z něhož pak „nějak“ vzniklo vše živé.

Jak to vzniklo sice nevíme, teprve po tom pátráme. Jsme však na stopě aminokyselinám z nichž se pravděpodobně vyvinuli živé buňky (Pučálkovic Amina aj.). Nejsme totiž pyšní jako kreacionisté, abychom si jako blbci vymýšleli Stvořitele. Že je Stvořitel pověra to víme s vědeckou jistotou, neboť kreacionisté nevědí, kde se vzal.

Kde se vztal Velký třesk to také vědecky víme: „To samo!“

Odvození Stvořitele od „stvoření“ není vědecké, stejně jako odvození stvoření od Stvořitele. Proto Velký třesk není „stvoření“, ale „francký kupec Sámo!“

Na odpověď na Vaši otázku č. 2. není nikdo připraven. Nikdo se totiž neptá na původ prostoru, jeho místo a Prvního hybatele změny stavu, tedy na původní stav. Každý automaticky předpokládá, že tu vše nějak bylo a v něm se nějak vzalo. Oba sporné „tábory“ byly „stvořeny“ akademií věd k tomu, aby se spolu hádali jako psi. Jen k tomu jsou naprogramovaní a mimo to je vůbec nic jiného nezajímá. Jejich spory je bytostně baví jako drogy. Jsou oddáni„duševní onanii“, připravené kdykoliv společně poskvrnit jakoukoliv pravdu:

„Nehažte perly sviním!“

Jsou sice mezi nimi také slušní lidé, ti se však nemohou ze stáda sviní nijak vymezit. Oslovíte-li je, ihned Vám za zády začnou chrochtat ostatní. Jejich hlavní a jediný argument je počítačový a mentální smajlík...

Jak evolucionisté vysvětlují vznik živého z neživého?

Kreacionisté s tím problém nemají.

Kreacionisté umějí 100% odpovědět na každou položenou otázku. Kromě té jediné, klíčové... Kreacionisté  mají totiž pouze jediný problém: Kde se vzal Bůh?

A protože tuto jedinou otázku na světě neumějí zodpovědět, proto je celý svět tam, kde je a proto přišli o evolucionisté.

Otázka: Kde se vzal bůh?

Bůh "porodil" sám sebe z Absolutna,které vzniklo z Absolutna a to také vzniklo ze stejného Absolutna.Takže je to řetěz po sobě jdoucích Absoluten,který je nekonečný....

Vznik absolutna z absolutna atd. do nekonečna je ryzí tautologie.

Pojmy "konečno" a "nekonečno" jsou relativní (vztahové).

Absolutno je "věčné" (nevztahové, samo o sobě)...

Otázkou původu Stvořitele jsme se zabývali v souvislosti s Uroborem. Budeme-li se stále znovu ptát na totéž, nikam nepostoupíme...

RS, k.p.4. (poslední dotazy ke karmickým přednáškam).

“...To co se děje venku, co popisují astronomové, to je jenom vnější stránka. Víte, že každých přibližně 11 let nastává období slunečních skvrn, Slunce svítí na Zem tak, že určitá místa jsou temná, skvrnitá. Tak tomu nebylo vždycky. Slunce zářilo ve velmi dávných dobách jako rovnoměrný kotouč nebylo zde slunečních skvrn a po tisíci a tisíci letech bude Slunce míti
podstatně více skvrn nežli dnes, stává se stále skvrnitějším. To je ale vnější projev toho, že síly Michaelovy, kosmické síly inteligence stále více ubývá. Ve množení slunečních skvrn během kosmického vývoje se jeví úpadek Slunce, ukazuje se stále více ochabování, stárnutí Slunce v kosmu. A z vystoupení dosti velkého počtu slunečních skvrn poznaly ostatní
planetární bytosti, inteligence, že nechtějí již býti ovládány Sluncem. Ony si předsevzaly,neponechávat již zemi v závislosti na Slunci, nýbrž přímo na celém vesmíru. To se děje planetárními úradami Archandělů. Jmenovitě pod vedením Orifielovým děje se toto
emancipování planetární inteligence od inteligence sluneční…

/Zde je vhodné poznamenat, že po vládě Michaela přichází v roce 2234 kontrastní vláda Orifielova.
Tu popisuje RS jako “dobu temna" a dobu “seslání Božího hněvu na lidstvo”.
pozn.JK/…”

- Tzn., že jednou kosmická inteligence zcela zanikne (tím že bude zcela individualizována v jednotlivých lidech) a fyzické Slunce se pak zcela zatemní?  A  pak bude možno vnímat pouze duchovní složku slunečního světla pouze pokročilými, pro nepokročilé prostě nastane temnota?

...A když je v manvantaře Země ve vnějším makrokosmu všude moudrost (Sofie) ,pak ta, až se dostane do lidí (anthropos), tedy až budou pravými anthropo-sofy, pak i tato moudrost bude ubývat, až z vnějšího světa makrokosmu zmizí, do vnitřního světa mikrokosmu, nebo v něm (ve vnějším makrokosmu) bude až do konce Vulkánu…?

A onen boží hněv (doba temna- tedy i vnější temnota? ), ten přijde pod vedením Orifielovým na nepokročilé lidstvo od roku 2234? Nebo ta doba temnoty nastane, pokud nebude realizováno TSO na celý svět, na všechny lidi bez rozdílu, nehledě na stupeň jejich vývoje?

Ten rok 2234, konec vlády Michaelovy, tedy přes 300 let - to je doba, kdy je možnost realizovat TSO, objektivní svobodu a po roce 2234 už nebude ani ta možnost, na dalších více než 300 let?

RS. k.p.;

“...Je to významné, co již nastalo a stále více nastává: že Anděl jedné lidské duše, která byla dříve karmicky spojena s jinou lidskou duší, nešel společně s Andělem této druhé lidské duše.Jeden Anděl ze dvou karmicky spojených lidských duší zůstal při
Michaelovi, druhý šel dolů k Zemi. Co zde muselo nastat?
V době mezi založením křesťanství a věkem duše vědomé, která byla signalizována především v devátém století rokem 869, muselo nastat to, že do karmy lidí vešel nepořádek.Tím je vysloveno jedno z nejvýznamnějších slov, které vůbec možno vyslovit o novějších dějinách lidstva. Přišel nepořádek do karmy novějšího lidstva. V následujících zemských životech nebyly již všechny zážitky postaveny do karmy správně, a to působí v novějších dějinách chaoticky, to vnáší do novějších dějin stále více a více chaosu sociálního i jiného kulturního chaosu, to znemožňuje dospět k cíli: nepořádek, do něhož byla přivedena karma,poněvadž nastalo rozdvojení hierarchie Andělů patřících k Michaelovi…

… jsou zde také síly, aby se v čistě duchovních principech sešli dnes lidé, kteří jsou si jinak v dnešním světě cizí? Kde jsou síly k tomu sejití se? Ty jsou, milí přátelé, v tom, že se zahájením vlády Michaelovy a michaelským věkem, ve kterém žijeme, se vniknutím
Michaela do zemské vlády a vystřídáním vlády Gabrielovy vládou Michaelovou, je sem vnášena Michaelem síla, která u těch, kdo s ním šli, má uvésti karmu zase do pořádku…”

-Co znamená, že “zážitky nebyly do karmy postaveny správně”?  Tzn., že jsou např. systémem záměrně zdržovány karmické splátky (boží mlýny) kdy např. škůdce je před poškozenýma schován a zabezpečen ve vězení (pokud vůbec) a tím je znemožněn fakticky vývoj tomu i onomu?

A také tzn.,že karma bude uvedena do pořádku jen u těch, co přijali anthroposofii, duchovno do svého myšlení, cítění a chtění, u pravých Michaelitů?  Ti odpadlí se budou propadat čím dál hloub do čím dál většího chaosu?  Co konkrétně například bude znamenat uvedení karmy do pořádku pro michaelity a co pro odpadlé? Myslím jestli dnešní elity sloužící zlu nadále budou žít v blahobytu, na vrcholu jimi vytvořené pyramidy, nebo z ní budou sraženi dolů a ti dole budou vyneseni nahoru, ale nikoli jako nějaký parazitický klan, ale jako společenství svobodných v sociálním uspořádání..? Pyramida jako triangl Země hrotem nahoru

....Pyramida jako triangl Země hrotem nahoru  (též váhy v rovnováze) bude obrácený v triangl hrotem dolu , Venušin triangl s “mezistavem” - trianglem s hrotem doprava - Jupiterský triangl. Spojí li se,prolnou li se, dostáváme tzv. Davidovu hvězdu…  Tri-angl => tři andělé,tzn., že na tom pracuje celá hierarchie Andělů ; Andělé, Archandělé a Archai a hlavním hybatelem trianglu makrokosmu v každém věku je příslušný Archanděl,v nynějším věku tedy Michael …?   A impulsem k tomu, aby s tím hýbnul, aby se vlastně stal hybatelem je co?

-Inkarnuje, nebo inkorpuje se každý příslušný Anděl,Archanděl či Archai do “svého” věku v lidském těle?  Například Michelangelo ; Michel - Angelo byl andělskou inkarnací (nebo inkorporací či re-inkarnací) nyní již Archanděla Michaela?  A ještě taková vsuvka ; sousloví : mechanismus “Jeho vah” souvisí i s Jehovou - Jeho va (h)?

A k inkarnaci (či re-inkarnaci, tedy v následku karmy, či inkorporaci - do již hotového těla..?)  Ahrimana  /Archai/ o které se tu psalo tuším , že se ho ujme  Matka Sofie - tzn.,že ho nebudou vychovávat satanisté, kteří jeho vtělení pečlivě připravují celá staletí či tisíciletí (jak se zde psalo jinde na totéž téma) …?  Oni si ho nechaj takhle vzít? Jaký maj vlastně vyznavači temnoty plány s inkarnací Ahrimana? … Nebo to bude tím, že “bytost té nejvyšší možné inteligence” se svým očekávatelům prostě vymkne, že pochopí o čem je pobyt na fyzické úrovni a prostě se bude chtít vysvobodit - splatit karmu, obrátit se, navzdory všem těm bubákům křepčících v černých županech, kteří ho budou chtít přetvářet k obrazu svému a využít pro své plány ?


RS, k.p.;

“...Ty duše, o kterých jsem řekl, že se zúčastnily příprav v patnáctém a devatenáctém století,přicházejí dolů k
Zemi a visí ještě nejhlubším sklonem k Michaelovi a jeho sféře. A přece mají
podle vývojových principů lidstva přijmout individuální osobní inteligenci. To působí rozdvojenost, ale takovou rozdvojenost, která se musí rozřešit duchovním vývojem tím, že
individuální soudržnost sejde se s tím, co přinášejí dolů duchovní světy v nynějším věku inteligence. Ti ostatní, jejichž Andělé odpadli (což přirozeně souvisí s karmou, neboť Anděl odpadne, jestliže souvisí s lidskou karmou, která tomu odpovídá) ti ostatní přijímají osobní inteligenci se samozřejmostí, docela jako samozřejmě, ale zato působí v nich inteligence také automaticky, působí skrze tělesnost, působí tak, že tito lidé myslí, chytře myslí, ale nejsou při
tom angažováni…”

-O jakou rozdvojenost se konkrétně jedná, nejde snad o schizofrenii?

“Individuální soudržností” RS myslí soudržnost jako celistvost a pevnost individuality subjektivně svobodného jednotlivce, nebo soudržnost mnohosti subjektivně svobodných individualit ? A to co “přinášejí dolů duchovní světy v nynějším věku inteligence” je především Anthroposofie ?

Když lidé (ti jež odpadli a jejich andělé tím také odpadli)  myslí chytře a nejsou přitom angažováni - tzn., že skrze ně myslí ahrimanské bytosti (jejich odpadlí andělé)? Že myslí v ryze materialistických pojmech, že své myšlení neproduchovnili, nespiritualizovali, že prostě nepřemýšlí o duchovnu pomocí pojmů a představ daných RS v anthroposofii?

Vyvíjí-li se člověk ke svobodě, dané mu osvojovováním michaelské moudrosti (poznáváním pravdy), pak si musíme uvědomit, že se má fakticky osvobodit od všeho, co není jeho pravé Já. V relativním světě (duchovním, duševním i tělesném) to znamená, že zatímco otrok sílí (osvobozuje se od vnějšího pána), otrokář (vnější pán) slábne. Protože se však všichni lidé neosvobodí, dojde k jejich oddělení (i s jejich anděly)...

Bylo by trapné, kdyby se člověk svého postupného osvobozování bál.

Bát se slábnutí vnějšího pána musí přirozeně otrok a otrokář, jenž se nevysvobodil (nenaučil se spoléhat na sebe), takže ve své bezradnosti ztrátu vnějšího vedení pocítí jako „boží hněv“.

Na jednotlivostech nezáleží a otroci TSO tak jak tak nezaloží...

Nepořádek do karmy vnesli černí mágové. Získali tím na čas nepatřičný „odklad“. Nakonec se však vyrovnání karmy stejně nevyhnou. Karma bude uvedena do pořádku u všech....

Triangl jako mechanismus jeho vah (= Jehova) si musí osvojit každý člověk, který chce být svobodný. Postupně se stane Andělem, Archandělem a Archai. Impulzem k vážení (k pohybu vah) je jeho vlastní vůle...

Do jednotlivých inkarnací nejsem zasvěcen...

Na plánech satanistů s Ahrimanem nezáleží. Nikdo se jich na to ptát nebude!

Rozdvojenou inteligencí (já a my) dnes trpí každý akademicky vzdělaný člověk, pokud není už úplně zpitomělý (my). Již samotný pojem „my“ praví, že nemyslí sám (já)...

Nesouhlasím s tím, že chrousti létají rychlostí zvuku!

Jaký smysl má deklarovat takové nesouhlasy tam, kde nikdo nic takového netvrdí?...

Zbývá ještě tvrdit, že RS sám rozhodl o požáru prvního Goetheana...

Hluboce si vážím gigantické práce Vaší duše a věřím v to, že plody této práce nevyjdou na zmar a nebudou v duchovních světech jen pro srandu králíkům....

Z Vaší odpovědi -" Jaký smysl má deklarovat takové nesouhlasy tam, kde nikdo nic takového netvrdí?" - jsem tedy usoudila, že vlastně tvrdíte to, co já, jenže já jsem Vás vlastně nepochopila.

Z věty -  "Zbývá ještě tvrdit, že RS sám rozhodl o požáru prvního Goetheana..."- jsem usoudila, že se mnou ale nesouhlasíte v tom smyslu, že RS sám rozhodl o zbudování nebeského oltáře, aby vynesl živou bytost AS na Nebesa s tím, že ji ale připoutal na AS společnost. Udělal to proto, aby zůstala spojená se Zemí a tedy se svým pozemským plodem, který (jak říkáte) byl antroposofickými odborníky usmrcen (tedy vlastně Ahrimanem). Myslím si, že RS sám pochopil, že dokud nebude Ahriman překonán Kristem (dokončením Golgoty ve smyslu přemožení Ahrimana, který nebyl ještě na Golgotě plně přemožený), tak NENÍ MOŽNÉ v žádných lidských silách (ani v silách zapálených antroposofů) přemoci Ahrimana v sociální oblasti zde na Zemi, kde mu bylo umožněno vlastně neomezeně působit, aby v Zemi narostlo ahrimanské zlo. Proto byla živá bytost AS (Matka AS společnosti) přenesena smrtí RS na Nebesa, aby nebyla Ahrimanem zničena zde na Zemi spolu s jejím plodem (AS společností).

Pokud by RS sám rozhodl o požáru prvního Goetheana, tak by to byl gigantický výkon zasvěcence, který se sám (z vlastní vůle) rozhodl smazat (až do fyzičnosti realizovanou) vlastní imaginaci.  Takže Vaše připomínka, že zbývá ještě tvrdit, že RS sám rozhodl o požáru prvního Goetheana, se mi nyní jeví být pravdivou. Teprve po zničení Goetheana (o jehož zapálení jistě věděl ze svých nadsmyslových schopností, stejně jako věděl o chystaném atentátu ve vlaku) mohla vstoupit do jeho duše inspirace ZÁKLADNÍHO KAMENE.

Takže mi nyní vyvstává myšlenka, že třetí Goetheanum bylo vlastně uloženo do nitra Země  (jako fyzický dodekaedrický kámen, jako fyzické vyjádření MEDITACE ZÁKLADNÍHO KAMENE) ještě samotným RS. Toto třetí Goetheanum pak ožívá v každém srdci, které jej vyzvedne do svého nitra.

Upřímně Vám děkuji za přivedení na tuto myšlenku, protože se mi jeví být pravdivou...............

Zdraví Atrea

RS sám nerozhodl ani o požáru 1. Goetheana, ani o tehdejším nedokončení svého díla na Zemi (v AS). To, co následně uskutečnil následkem těchto událostí byla již jen z „nouze cnost“. Snažil se z daných skutečností za daných okolností vytěžit možné maximum. Více by samozřejmě dokázal, kdyby k těmto tragickým událostem nedošlo, kdyby jim bdělost (zralost) tehdejších anthroposofů dokázala zabránit. Jde přece také o čas...

Již před léty se Vás pár Vašich příznivců zeptalo, zda byste založil FAS společnost, do které by rádi vstoupili. Tehdy jste řekl, že taková lidská pozemská organizace by dopadla, jako AS. Řekl jste, že musí zůstat na duchovní rovině.

Nyní jste JK odpověděl - "Kristovo éterné tělo v duchovních světech již RS připraveno bylo. Kde mu má sjednat "místo"?

Připomíná mi to "sen" paní Marie Dostálové (již zesnulé ol. anthroposovky)..."

Nemohl byste (pokud byste o to byl nyní požádán příznicvi FAS) založit v Olomouci FAS společnost?

Bohužel je situace (co do počtu příznivců) ještě horší, než za éry RS, ale i když by společenství bylo malé, tak by se mohlo stát impulsem pro jiné (nám ještě neznámé osamocené) příznivce AS, kteří ale v AS společnosti nechtějí být organizovaní (z důvodů jejího sektářského ražení).

Možná by se pak daly věci do pohybu..........

Zdraví Atrea

FAS již duchovně založena je! Je to tato diskusní stránka...

Vyvstává mi dvojí možnost pochopení Vaši odpovědi.........

Říkáte, že Kristovo éterné tělo bylo již v duchovních světech RS připraveno. A ptáte se, kde mu má sjednat "místo"?

AS společnost jako místo pro toto duchovní tělo selhalo, takže není místo pro éterné tělo Kristovo. Ale já chápu, že tím tělem je živá bytost AS, o které RS říká, že nikdy nezanikne....

Říkáte, že je FAS již duchovně založena. Mám to chápat tak, že FAS je novým éterným tělem Krista v duchovních světech a jeho nové místo jsou tyto diskusní stránky? Pak by ale neplatil výrok RS, že AS je nezničitelná.

Já spíše chápu FAS jako určitou metamorfózu AS (nebo spojení síly ze svobody Filosofie se Sofií v lidské duši), jejíž duchovní obsah není libovolný, ale je nutným duchovním mechanismem tvoření Stvořitele. Moudrost, stavějící se před duši duchovní vědou (antroposofií), je nutností v lidské duši, ale duše ji musí svobodně uchopit a uvnitřnit právě svobodným filosofickým snažením (nástrojem k uvnitřnění moudrosti v individuelní duši).

Znamená to, že každý, kdo se účastní diskuse na těchto stránkách stává se jedním ze společníků nového společenství FAS?

Pokud jsou ale diskusní stránky zde na Zemi fyzickým místem pro FAS, pak je také nutné stále udržovat diskusi a toto mi nesedí....

Mohu to tedy chápat tak, že FAS byla v duchovních světech nově založena z proběhlých diskusí jako metamorfóza AS? Toto éterné tělo Krista je pak duchovním tělem nového sociálna a není již vázáno na žádnou pozemskou společnost, ale jejím místem je místo, které pro éterného Krista bylo již vytvořeno v minulosti jako místo po V.Moravě.

Je to tak?

Zdraví Atrea

AS není Dornach. FAS je metamorfosa AS. Jedna věc je založení společenství a jiná věc, které místo na Zemi bytost anthroposofie zaujme.

FAS je o svobodě. Doufám, že obnovila tisícileté místo Matky Boží...

To, co je třeba vyvolávat a udržovat není „diskuse“, ale parcifalské otázky. Jen ty činí každého účastníka členem FAS, z níž může zase kdykoliv vystoupit. Jde jen o svobodnou vůli jednotlivce, což neplatí pro škůdce...

Znamená to mimo jiné, že aby existovala FAS, tak tu vždy musí být někdo, koho bude možné se ptát? Ten, komu jsou otázky pokládány a kdo je zodpovídá, je jakoby ztělesněnou možností svobody; a ti, kdo se ptají, tuto možnost naplňují, realizují.

A z pohledu člověka: Pokládám-li parcifalské otázky, potud jsem členem FAS. Přestanu-li se ptát, z FAS jsem vystoupil.. ?

Akademická věda chrllením svých teorií evokovala v lidech iluzi (utkvělou představu), že nejsme-li pověrčiví, máme již dnes, popřípadě v brzské době budeme mít na všechno správnou odpověď (teoretickou vědu). Tak se můžeme dnes a denně všude potkávat se vševědoucími lidmi (čím mladší tím vševědoucnější), kteří umějí klást jen provokativní a ironické otázky a namísto odpovědi nám v nejlepším případě doporuči studium nějaké odborné literatury...

Zkrátka umění se ptát, s cílem dozvěfdět se něco, co nevíme, je dnes jako

šafránu. Vzdělaní lidé přece vědí všechno. Podstatné při tom je, umět klást otázky jednoznačeně k věci. Na osobě tázaného nezáleží, parcifalské otázky musíme umět klást hlavně sami sobě. Máme-li cit pro pravdu, touha po pravdivé odpovědi (po poznání) nás nakonec přivede kam má...

Pokud se týká FAS, nijaké členy neevidujeme. Členem je ten, kdo se za něj sám považuje...

Ano,pak se bude muset znovu začít a nejen to, již se začalo.

Proč se říká Vše míří k Bohu... proč se to představuje,jako k nějakému centrálnímu bodu?

Vše (veškeré stvoření a vývoj) míří k bohu, jako ke svému účelu. Zpočátku je tím "bohem" ego, ve středu vnitřního kruhu (Země). Po tomto sestupu však následuje vzestup pravého Já, které neopouští střed a přece zaujímá všechno (celý vesmír)...

Díky... To jsem potřeboval vědět.

Říkám to stejně jako Vy. Slabomyslně s takovým obrazem nesouhlasím, logika reality mi však vnucuje velkomyslný souhlas...

Absolutno samo o sobě (nevztahovost) nemůže mít žádný vztah (relaci) k relativnu (vztahovosti), tedy ke svému relativnímu obrazu (= řeč logiky reality)...

Meditace Zákl. Kamene a jiná sdělení RS mluví jasně a přece jim lidé zpravidla nerozumějí (anthroposofové), nebo nechtějí rozumět („anthr. odborníci). Fyzicky je člověk součástí přírody, od níž je odloučen tak, že ji střídavě vylučuje a zase přijímá. Je to výměna látek, co člověka nutí přírodu poznávat. Buchtě je však jedno, sníme-li jí s poznáním jejího receptu či bez.

Elementární duchové jsou ve fyzické přírodě něčím navíc, podobně jako je ve fyzickém těle navíc tělo éterické, astrální a já. Ač takové věci spolu souvisí, přece je musíme poznávat nejdříve „odděleně“ (analyticky). Materialistickému člověku (jeho fyzickému tělu) je to jedno, stejně jako té buchtě. To přineslo první zážitek svobody, takže je zřejmé, že tu luhostejnost fyzického světa (přírody a materialismu) není zbytečně, že toto dočasně nutné zlo sleduje vyšší účel...

Tvůrčí moudrost (láska) je účelem lidského vývoje, z čehož je zřejmé, že jen skrze vývoj člověka může být naplněn. Jinak by přece stvořitel nemohl tvořit (neměl by jak)...

Pokládáte-li uvedené za nepravdu, pak je to Vaše soukromá věc. Stejně tak je tomu s Vaším nesouhlasem, že „projev není tím, co se projevuje“ (pláč dítěte není dítě). Budete-li číst „Teorii poznání RS“ a „Filosofii svobody“ pozorně, budete k souhlasu donucena.

Obraz v zrcadle je součástí zrcadla, nikoliv součástí toho, kdo stojí před zrcadlem, jenž takto na žádný způsob nemůže být „skrytý“ v zrcadle (v obrazu v zrcadle). Obdobně se neskrýváme ve fotografii (negativ, pozitiv).

Jeden, či mnohost projevů (zrcadel, fotografií aj.) na věci nic nemění...

Stvořitel je ten, kdo tvoří, stvořené je to, co je stvořeno! Proto Stvořitel nemůže být stvořen, stejně jako projevující se nemůže být svým projevem. Nechceme-li sami sebe akademicky oblbovat, pak tento zdánlivě „přízemní“ fakt nelze nijak obejít, například vznešenou (luciferskou) spekulací, že „Stvořitel je projevem svého neviditelného tvůrce (prazákladu = praděda)“.

Otázka „Praděda“ (pra-podstaty) jenž není „Stvořitelem Stvořitele“, je tou vůbe nejtěžší otázkou, kladenou lidstvu. Právě od ní se Lucifer s Ahrimanem snaží za každou cenu odvést pozornost člověka ke spekulacím. Lucifer k „náboženským“, Ahriman k „vědeckým“. Obojí však má tutéž vadu: Není reálně logické!...

Pradědu Absolutna-Váš Jahve,který není to co se projevuje,opravdu logicky neuchopíme.

Jahve není absolutnem (Pradědem), ale jedním z jeho relativních projevů. Proto můžeme Jahve reálně logicky uchopit (pochopit) bezprostředně...

Pokud uchopíme pravdu jen hlavou, nikoliv srdcem, potud ji nemáme, potud máme otázky jen „ženské“, nikoliv „mateřské“, putd jsme jen pavlačovými drbnami (cizoložnými ženami), nikoliv zasvěcenci...

Děkuji - Můj příspěvek v "lidovém podání" mi tuto oblast osvětlilo více než bych čekal.

Tuto úvahu o diskuzy napsala dříve Atrea

Předkládám ještě k zamyšlení takovou moji úvahu, která mi vyvstala. Kladení otázek je znakem toho, že se jako duše chceme zdokonalit a to je u každého žáka chválihodné a pochvalu dává učitel. Tyto stránky nejsou školou, ale diskusním fórem, do kterého má každý  (v zájmu svého vývoje v oblasti rozvoje svého myšlení) možnost vstoupit se svým dotazem. To je výraz svobodné volby vznesení dotazu, kterou mu tento web umožňuje.

Odpovídající má také stejnou svobodnou volbu, zda chce, či nechce a jakým způsobem a na co chce odpovědět.

Na odpovědi se ale musíme naučit pohlížet jako na dar a být za něj vděčný a neosočovat ty druhé, že nám neodpověděli podle našich představ, že jejich odpovědi nerozumím, že jsem čekal jiný dar. Je třeba se také zamýšlet, proč jsme takovou odpověď dostali a co je nám tím sdělováno. Svobodně s dotazem do diskuse vstupujeme, ale z lásky k hledané moudrosti již musíme otrocky sami v sobě zpracovávat to, co je nám na naši otázku odpovídáno. No, je to fuška!!!!

Otázka je duševní „lůno ženy“. Pomineme-li falešné odpovědi (erotické hračky), pak jde o to, zda odpověď zůstane „falickou“, nebo bude „plodná“ (plodem mateřského lůna)...

Totéž lze říci také o otázce: Chce být jen „ženou“, nebo „matkou“?

Je to ještě horší. Svět (bezpohlavního) Absolutna je v lůně relativních projevů.

Kristus řekl: Hledejte boha hlavně v sobě.

Zdravím

Je to ještě horší než horší. Absolutno se zdá být v lůně relativních projevů, protože lůno Lilith je jen zdánlivé (není plně reálné).

Hledáme-li boha v sobě, pak ho nehledám v lůně Lilith, ale Evy...

Je to jen na oko... tímto jen Absolutno odhaluje část sebe-svého projevu.

Praděd (VŠE co JE pra-podstata absolutna) je hermafroidní (sám o sobě).

Prabába (absolutní NIC co JE) je v něm rouzpuštěna. Může se projevit vedle Praděda jen relativně. Proto i řeka Morava nemůže pramenit z Praděda, ale jen těsně vedle něj, z Královského Sněžníku (ze Zimní královny)...

Relativní Lilith je neplodná, protože je lůnem iluze „okolí prostoru“ (mezhihvězdné temnoty, neprostoru). Dotykem s ní (v ní) zůstávají odpovědi mrtvé (falické), jak to líčí Goethova pohádka „O zeleném hadu a krásné Lilii“. Tato pohádka také líčí, jak učinit Lilith plodnou, pomocí Urobora stočeného kolem mrtvoly „prince“ (tvaru Země).

Falická odpověď není „vše ve všem“, ale „vše v ničem“ (v lůně iluze). Falická odpověď je relativno v absolutně i relativně anulovaném (0) lůně Urobora (nikoliv absolutna), zdánlivě v lůně Lilith...

Relativno není plodné vždy, ale jen za určitých okolností, počne-li z nitra v mateřském lůně zárodek vlastního poznání (zasvěcení), namísto cizí falické síly, pronikající do nitra zvenčí (Amorův šíp a jeho učené napodobeniny)...

Praděda v lůně Prabáby se relativně projevuje tak, že se vlastně bezprostředně neprojeví (jeho projev je absolutně i relativně anulován). Z anulovaného Praděda však může být v lůně Prabáby počat zárodek zasvěcení (živý Syn), namísto vnějšího falického importu (mrtvý syn), jak je to předmětem biblického „Šalamounova soudu“ i Goethovy pohádky...

Relativní možnost = forma lůna = Prabába (Lilith)

Početí v lůně možnosti = Uroboros a z něj na dvě strany stupňované paprsky betlémské hvězdy (proto jako mateřské narůstá i lůno Prabáby, ač původní mateřské lůno Evy zůstává bezezměny).

Uroboros není součástí projevu Prabáby (staré Lilith), která je formou otvoru v iluzi okolí relativně duálního prostoru...

Vývoj Praděda (Urobora-Krista) spočívá v růstu Pradědových vousů (paprsků sil Ježíšovy betlémské hvězdy, Ezauovy srsti)...

Jednota mnohosti paprsků betlémské hvězdy, měla být počata jako živý Syn, jako živá bytost AS. Obávám se však, že lůno AS zaujal mrtvý syn (falické učení akademických „odborníků“, infiltrovaných do AS z venčí).

Éterickým tělem RS měl být dán AS impulz (oplodnění), k početí éterného těla Ježíše Krista. Lůno AS však následkem akademického importu potratilo (bylo otráveno)...

K poslednímu odstavci: Dá se to nějakým způsobem napravit? Vyléčit lůno AS tak, aby bylo znovu schopno početí? Pokud ne, může být éterné tělo Kristovo počato jinde?

Dalo by se to napravit, kdyby se infiltrovaní "odborníci" obrátili, sami z AD odešli nebo byli vyhnání jako penězoměnci z chrámu.

Pokuste se tomu uvěřit a posuďte sám, nakolik je taková představa reálná.

Kolik členů AS již stačil svést a kolik jich ještě svedou. Jsou v AS vůbec ještě nějací praví anthroposofové?

Kristovo éterné tělo v duchovních světech již RS připraveno bylo. Kde mu má sjednat "místo"?

Připomíná mi to "sen" paní Marie Dostálové (již zesnulé ol. anthroposovky)...

Pak se bude muset začít znovu...

Se kterou částí mého vyjádření o AS nesouhlasíte?

A jak to, že ti praví michaelité, nechali RS předčasně odejít, aniž by mohl dokončit své pozemské dílo?

Tak jako Pavel klade důraz na zmrtvýchvstání ve fyzickém těle, tak RS klade důraz na fyzickou AS. Pokud ta nesplní svůj pozemksý úkol (s Dornachem či bez něj), potud bude AS ve vyšších světech pro srandu králíkům...

Nesouhlasím s tím, že zánikem AS společnosti by zanikla živá bytost AS. I RS říká, že je tu možnost zániku AS společnosti, ale živá bytost AS nikdy nezanikne. Také jinde říká, že DUCH byl zrozen a bude krůček po krůčku realizován. Také někde říká, že TSO nemusí být hned plně zrealizováno, ale musí se vykročit na cestu k němu.

Na otázku -"A jak to, že ti praví michaelité, nechali RS předčasně odejít, aniž by mohl dokončit své pozemské dílo?- odpovídám, že já si myslím, že o tom rozhodl RS sám a své dílo přece dokončil tím, že daroval své přepracované tělo AS společnosti a tím živou bytost AS nejen zrodil, ale i ukotvil na tuto společnost. Vnímám to tak, že byla připoutaná na kříži AS společnosti. Také chápu živou bytost AS jako NEVĚSTU KRISTOVU, jako jeho budoucí plodné lůno, které zrodí nové sociální uspořádání (nového Adama).  Myslím si, že AS společnost měla za úkol se udržet jako společnost s náplní antroposofickou do té doby, dokud nebude Ježíšem-Kristem obrácený Ahriman a pak se živá bytost AS stane nevěstou Kristovou.

Já jsem přesvědčená o tom, že živá bytost AS spolu s Kristem (skrze morálně-mravně vyspělé duše, tedy nejen antroposofy) zrodí nového Adama (tedy z ducha - skrze duše živých i mrtvých lidí - nové sociální tělo).

Já chápu, že zmrtvýchvstání AS je záležitostí Krista-vítěze nad Luciferem a  Ahrimanem.

Vy říkáte, že AS musí splnit svůj pozemský úkol (s Dornachem, či bez něj). Jako byste říkal, že jedině AS společnost může zachránit svět. Proč tedy RS říká, že i když AS společnost zanikne, tak živá bytost AS nikdy? On cenil živou bytost AS nade vše a říká, že zánik společnosti nemůže ohrozit její existenci. Kdyby tomu tak bylo, tak by to tak neřekl.

Já si myslím, že AS společnost zanikne v době konání svatby Beránka s AS nevěstou na éterné pláni, aby mohla povstat nová sociální společnost v duchu Pavla. Půjde o společenství lidí z různých duchovních proudů ( 12-ti kolem Ch. Rosenkreuze), které ve svém lůně bude chovat živá bytost AS a karmicky je uspořádávat Kristus.

Zdraví Atrea

Je pravda,že Uroboros leží na Cherubínech...na vrcholku pyramidy hiearchií... Božské Hoře...?

To samozřejmě pravda není!

Tak tam musí být Absolutno,nebo jeho relativní projev?Pak za ním,už tedy musí být

Absolutno je absolutně všude, relativně však máme za to, že nikde není. Jako součást světa relativních projevů žijeme sice v absolutnu, avšak nevíme o tom, neboť je nám to zakryto relativním závojem Máje. Mluvíme-li o návratu do absolutna, nemluvíme o skutečném „návratu“, ale o uvědomění si skutečnosti, že jsme pořád v něm...

zmp:" Síly které se v interakci projevily navíc, nemají karmu a není je tedy kam či komu vracet:"

Ty síly by zůstaly nenapojené na Absolutno (na prazáklad bytí) a tím by vyschly .........

Zdraví Atrea

zmp tím asi myslel, božskou lásku bezpodmínečnou,která je nad zákonem karmy.Nejspíše má nad karmou plnou moc,takže jí nemůže podléhat.Síly lásky navíc můžeme přirovnat k nadměrné úrodě jablek,které jsou se stromem také ven stálém spojení.

Pokud zůstanou jablka na stromě, vyschnou.

Nejvýstižnějším podobenstvím lásky je pohádka "hrnečku vař"!

Nedívám se na pohádky.

Bojujte! Mé sympatie jsou plně na Vaší straně! Omlouvám se však, že musím s pravdou ven, ať se mi to líbí nebo ne.

Bez absolutna by jeho počáteční (negativní) relativní obrazy nemohly vůbec vzniknout. Dál však již do věci nemá absolutno vůbec co mluvit. Pán karmy je relativní a k vysíchání dochází jen bez něj!

Připadá mi jako by jste měl "svět" rozdělený na dvě části... Na mrtvé absolutno bez inteligence, lásky (max.robotické),které ani není... a je mu vše jedno... A na druhý svět, z kterého se "nehodou" odkutálel Uroboros buranský- astrální Jahwe stvořitel všeho, kterému je také vše jedno...

Buď je svět relativních projevů (svět vztahů duálních opaků) původním stavem (nestvořeným), bez počátku a konce, jak to tvrdí akademická „věda“, nebo musíme původní stav hledat před stvořením, jako absolutno (samo o sobě) a takto mít svět rozdělen na dvě části (před a po)...

Není mi jasné, jak jste přišel na to, že absolutno je stavem mrtvým, robotickým, jenž ani není, a že se z něj nějakou nehodou odkutálel Uroboros, buranský Jahve, kterému je také vše jedno...

Akademická věda neuznává žádné absolutno (jen ho jako „zděděný“ pojem popisuje správně, jako bez počátku a bez konce. Stejně tak však pojímá relativno, v matoucím smyslu jako „nekonečné“)...

Duchovní věda nemá čas za iluzi...

Když tak tři desky:

absolutno, zrcadlo a zrcadlený obraz (duální relativno).

To, co nazýváme světem, je relativno (zrcadlený obraz)...

Kristus nenastupuje místo absolutna, ale je stvořitelem relativna, přičemž absolutno zůstává nadále nedotčeno (tím, čím samo o sobě vždy bylo)...

ZMP: Kristus nenastupuje místo absolutna, ale je stvořitelem relativna.

Myslel jsem,že svět relativna,má na svědomí Lucifer?

Předmětem stvoření (stvořitele) je Nebe/Země (Lucifer/Ahriman). Stvořitel (0, Uroboros, Kristus) je vztahem (/) mezi dualitou stvoření (horní/dolní)...

Na co potřebuje AS první,druhé a "třetí" Goetheanum? Je to kvůli vnitřní výzdobě, nebo pro působení "reinkarnace" RS?

Myslím si, že AS je živá bytost a jako taková potřebuje trojnost těl: fyzické (první Goetheanum -dřevěná stavba), duševní (druhé G. - antroposofové, kteří vyzvedli "Základní kámen" do duše) a duchovní (třetí G. - duše antroposofů milujících Antroposofii = filantroposofové vynášející tak Antroposofii do ducha).

Zdraví Atrea

Vlastně jo... zapomněl jsem,že všechno je (jsou) "nasáčkované" duchov. bytosti. Takže i AS je bytost.

Patrně Vám nedochází, že Rebelovy příspěvky jsou takového rázu, že podobnou reakci vyvolávají u více lidí. A pokud mám mluvit za sebe, reagoval jsem ne za nějaké "my", ale za sebe - a myslím, že to tak měli i ostatní.

Co se týče Mišpulína - jen nezodpovědný zemědělec si po pozemku nechá pobíhat škodnou...

Sejde-li se více příspěvků, není snadné se v nich vyznat. Nelze si udělat značku, toto jsem již četl. Ukáže-li se pak, že některé příspěvky jsou zlomyslně podstrčeny někomu jinému, pak nestačí je jen ignorovat, ale je třeba je odstranit a v případě recidivy rozvratníka z diskuse vyloučit navždy. Proč má být duskuse zaneřáděná takovým šmejdem?

Pokud Myšpulín vůbec reagoval a pokud reagoval sám za sebe, ňešlo o argument, či otázku, ale jen o jízlivý výsměch. Rebelovy reakce jsou plné nespokojenosti s odpovídajícím, hraničícím s urážením. Je tedy přirozené varování, že pokud si neváží, že na jeho otázky vůbec někdo reaguje, pak se mu nutně musí stát, že na něj nikdo reagovat nebude. Sotva budeme hladit psa, který kouše...

Jak praví RS. Člověk si nemusí nechat z lásky všechno líbit!

Souhlasím s tím, že provozovatel těchto stránek má právo dát pravidla diskusí a případné "škodné" zamezit v jejím působení.

Z povstalých emocí jakoby ve mně vykrystalizovala určitá myšlenka týkající se prvotního projevu Absolutna.

Napadlo mě, že takovým prvotním projevem Absolutna může být jen LÁSKA. Absolutno se může projevit jen takovým způsobem, kdy jeho projev nemůže být příčinou dalšího následku. Absolutno vydává lásku a tím se zjevuje vně sebe samotného. Láska, jako splátce Absolutna má v sobě moudrost (jak) a sílu (čím) vzářit sebe sama láskyplnými činy zpět do Absolutna (obětovat se). Jako by došlo k oddělení "všeho ve všem" a ničeho v ničem"." Vše ze všeho" je náhle zjeveno (zrod hvězdy) a pak již dochází k postupnému sebe obětování se hvězdy a tím se zase zjeví "nic z ničeho"(hvězda zanikne).

Absolutno je vlastně trojnost duality "vnější" a "vnitřní" v ČASE (Kristu).

Ve zjevené hvězdě dochází skrze Krista  k vývoji duality v prostoru hvězdy a výslednicí má být zrod SVOBODY .

Tak nevím, jestli pouze fantazíruji...........

Prosím zmp ať posoudí.........

Zdraví Atrea

Láska je konečným relativním projevem absolutna. Prvotní projevy jsou vždy negativní a až následujícím vývojem mohou být obráceny v pozitiv.

Karmicky se VŠE vrací do původního stavu (rozpouští se v absolutnu). Láska však nemá karmu, ale sama je karmickým následkem projevu a jeho vývoje. Láska je produktem vývoje navíc, mimo (nad) absolutno.

Bez moudrosti a svobody, není lásky...

Láska se od počátku vyvíjí v podobě hvězdy do konečné podoby sférického pravého úhlu (jablka, třetího goetheana)...

Absolutno (samo o sobě) není relativně duální (vnější/vnitřní), ani prostorově (velké/malé) ani časově (staré/mladé)...

Čím je tedy to, co je následkem lásky, když ne karmou? .. Dalo by se to pojmenovat jako "to, co se k dobru dalšího vývoje do světa přidává bez nátlaku vnějších příčin navíc" nebo tak podobně?

Láska je účelem, který se projevil proti času (z budoucnosti do minulosti) nedokonale (negativně) a vyvíjel se k dokonalosti (k pozitivu) jako následek příčiny v čase (z minulosti do budoucnosti). To znamená, že láska není příčina, ale následek příčiny, který naplňuje svůj účel (jako jeho věrná kopie). Láska jako následek tedy již nemůže mít nijaký následek. Láska je dokonalost sama...

Matení trojnosti „účelu, příčiny a následku“ nám vtlouklo do hlavy akademické školství. Láska vzniká ve vývoji navíc, jako součást produkce pravé interakce, zvané v matematice „násobení“ (mocnění). Síly vývoje, které do interakce vstoupily, se budou muset do výchozího stavu (absolutna) karmicky vrátit. Síly které se v interakci projevily navíc, nemají karmu a není je tedy kam či komu vracet:

„Nebe a Země pominou, má Slova však nikdy nepominou!“

Nesouhlasím s tím, že LÁSKA je konečným relativním projevem Absolutna. Projev Absolutna je pro samotné Absolutno positivní čin.  Jak by Absolutno mohlo tvořit negativně?

Taky s tím nesouhlasím, stejně jako se mi nelíbí můj obraz v zrcadle! Ale, co s tím mám dělat? Mám o věci mluvit tak, aby se mi natolik líbila, že s ní budu moci souhlasit, nebo tak, jaká je? Na rozdíl ode mě je absolutnu absolutně jedno, jaký je jeho relativní zrcadlový obraz, tak jako je objektivní přírodě světa relativních projevů jedno, jaký subjektivní obraz si o ní dělá poznávající člověk...

Stvořitelem konkrétního obrazu absolutna (podstaty vědomí) není absolutno samo o sobě (absolutně VŠE a NIC), ale jen jeho konkrétní absolutní podstata vědomí (Uroboros), která se na počátku z absolutna relativně „probouzí“ do iluze (vnější/vnitřní). Iluze absolutna se mi však nejeví jako „pozitivní čin“, ale spíše jako negace absolutna (NE+absolutno = relativno), jako popření absolutna.

Jinými slovy projev absolutna JE zpočátku negativní (nepravdivý). Až na konci vývoje budeme moci říci, že JE pozitivní (pravdivý, dobrý). Biblický Bůh vidí své stvoření jako dobré vždy až na konci vývoje příslušného dne...

Absolutno není negováno absolutnem, protože nejsou dvě absolutna, mezi nímiž by mohl být vztah (relace). Absolutno je negováno „negací“ (NE), která je (podobně jako vztah či podstata vědomí) jedním z konkrétních relativních obrazů absolutna...

Absolutno nemůže nic přijmou, či nepřijmout zpět, protože ze sebe jaktěživ vůbec nic nevydalo. Zmizí-li zrcadlo (relativní projev vědomí, absolutně anulovaný ve spáře mezi relativními projevy), zmizí i zrcadlový obraz absolutna v něm. Můžeme tedy říci, že absolutno má „jakási“ zákonitě nezcizitelná „autorská práva“ na své relativní projevy, přičemž jemu samotnému je to opět úplně jedno, neboť v absolutnu lásky absolutně není. Láska je ryze relativní doména...

Kdyby byly prvotní relativní projevy pozitivní, nebylo by třeba jejich následného vývoje. Zda je prvotní projev jeho autorem pokládán za zlý či dobrý, to záleží na stupni vývoje autora. Například matka pračlověka pokládá své dítě za dobré (není-li nechtěné) stejně, jako matka zasvěcence.

Čtenáři bible například vědí, že i když Bůh viděl své stvoření nakonec jako „dobré“, přece „spáchal“ potopu světa, protože bylo „špatné“...

Negativní projev není NE+projev (neexistence projevu). To bychom museli například tvrdit, že negativ fotografie není fotografie...

Mluvíme-li tu o vývoji, jehož konečným produktem já láska, pak tu mluvíme především o vývoji člověka (lidstva), jímž si ve skutečnosti prošly všechny hierarchie. Kdyby záleželo jen na lidské fyzické a duševně+duchovní lásce, kolik fyzického a duševně+duchovního by dnes existovalo (v minulosti vznklo)?...

Láska jako „alfa a omega“ je Stvořitel „Já jsem!“ (Kristus). V žádném případě člověk (např. Myšpulín), který tento účel teprve může (ale nemusí) naplňovat.

Láska Boží nikoho před ničím nezachrání. Může ho jen dočasně uchovává, aby se láska mohla plně vyvinout i v něm. Každého spasí jen jeho vlastní láska (včetně sebelásky)...

ZMP-Láska je konečným relativním projevem absolutna. Prvotní projevy jsou vždy negativní.-

Působí to na mě jako by Absolutno vyvrhlo,vše negativní a pak to láskyplně nasávalo.

ZMP-Karmicky se VŠE vrací do původního stavu (rozpouští se v absolutnu)

To by nebyl žádný vývoj. Např. člověk se nerozpustí v absolutnu, ani sním nesplyne.

ZMP-Láska se od počátku vyvíjí v podobě hvězdy do konečné podoby sférického pravého úhlu (jablka, třetího

Goetheana.

Ta hvězda má být Kristus? A na co  láska(Kristus) potřebuje úhel z jablka? Neměla by to být spíše přímka vystupující v pravém úhlu ze středu spirály?

Protože „projev“ není to, co se „projevuje“, nemůže absolutno ze sebe nic vyvrhnout. Svět relativních projevů je obrazem absolutna v zrcadle, aniž by z absolutna před zrcadlem cokoliv ubylo. Pomine-li zrcadlo, musí zrcadlený obraz zákonitě pominout také. Láska, kterou obraz v našem srdci vyvolal však v zrcadle není, ale probouzí se a přetrvává „před zrcadlem“. Výslovně říkám „před zrcadlem“, aby bylo jasné, že Cerollova akademická „Alenka“ nemusí a nemůže hledat „říši divů za zrcadlem“, kde nic není...

Člověk se nemůže rozpustit v absolutnu, protože se tělesně rozpouští již v relativnu. Vyvine-li se však v jeho vědomí duševně-duchovní láska, pak se může vrátit jako „ztracený syn“ do absolutna, aniž by se v něm rozpustil...

Ta hvězda je Zoroaster, je to hvězda betlémská (šalamounský Ježíš)...

Betlémská hvězda potřebuje svůj vývoj včas ukončit. Musí ve vývoji stihnout uzavřít všechy své vnější a vnitřní funkce (tělesné, duševní a duchovní) uzavřít do osobně samostatného (individuálního) celku. To jí umožňuje jen sférický pravý úhel!

Akademická přímka (v ose spirály či jiná) není nijak ukončená, takže i jako zdánlivě „nekonečná“ po záníku Nebe a Země, rovněž pomine...

Láska, jako splátce Absolutna

Jak myslíte tuto větu?

Měl Kristus své slabosti? Na kříži o Bohu zapochyboval.....  Naštvaný vykopal trhovce z Chrámu...(tím jím jako projevoval lásku)?

Přísloví praví: „Dělají-li dva totéž, není to totéž!“

Pochybuje-li na kříži o bohu otrok (Spartakus aj.), pak to neznamená, že totéž dělá (týmiž slovy) svobodný...

Své děti sotva milujeme, nedokážeme-li je potrestat. Trestá-li jeden naštvaně, pak to nemusí znamenat, že každý trestající je naštvaný...

Děkuji za doplnění mozaiky.

Za jakých podmínek jeden vše vědoucí dělá jinak, než druhý vše vědoucí?- Rebel

Zahlédl sem tuto otázku a napadá mně,že tazatel se asi, ptá na Astrální Božstvo,které už dnes možná "vyprchalo"(např. Zeus a další bohové Řecka). Ti mezi sebou "svobodně a vševědoucně" bojovaly a komunikovaly.

Pravou svobodu dosahuje, snad jen Bohu-člověk- Kristus.

Vševědoucí je jedině jedno Absolutno(jsoucno všeho),které má všechny astrální Bohy Otce, Demiurgy, Jehovy, Kryšny a pod. palcem.

Dá se Hebrejský pohanský  Jahve, považovat za Absolutno? Asi ne....  Zdravím

Pojem „vše+možnost“ a „vše+vědoucnost“ je patrně katolického původu. Relativně rálný není. Původní absolutno může budit takový dojem, jen protože se zdá v podstatě zahrnovat možnost VŠEho a NIČeho. Aby o tom však mohlo relativně „vědět“, musí podstatu „svého“ vědomí projevit relativně, jako relativní dualitu „nevědomí a vědomí“ (spánku a bdění).

Staří bohové (Řecka, Jahve aj.) byli a jsou relativní a v žádném případě je nelze pokládat za svobodné.

Také svoboda je součástí relativní duality „svobody“ a „nesvobody“ (nutnosti). Pravá svoboda boho+člověka není nikdy totální, ale vždy bude relativním opakem nesvobody, dané vztahem (relací). Pravý svobodný nemůže být otrokem iluze nepravé „totální svobody“ (zvůle, svévole, libovůle aj.)...

Otázky „vše-vědoucího“ Rebela napovídají o duchu, který by chtěl dát lidem svobodu autoritativní, přikázanou, předepsanou, lucifersko+ahrimanskou...