Nedávno jsem přelýšlel o jedné samozřejmé věci, u které mi není jasné, proč je to zrovna takto...

Jde mi o poměr mezi spánkem a bděním co se týče jejich délky. Spánek je přibližně třetinou života a bdění dvěma třetinami. "Vidlácky" bych si řekl - proč to není půlnapůl - polovina života spánku a polovina bdění? Proč na regeneraci stačí třetina času..?

A podobné jsou i poměry makrokosmické - pralaja je kratší (5 rund) než manvantara (7 rund). Tedy, na "počítání hřiven" a "doplňování tukové zásoby" stačí kratší období než na sbírání zkušeností a vývoj v rozbouřeném moři projeveného bytí. Proč tomu tak je?

V této souvislosti je také zajímavé, že i když je (např. na rovníku nebo u nás při rovnodennosti) den stejně dlouhý jako noc, stejně má převahu světlo nad tmou, protože je vidět ještě několik desítek minut před východem i po západu Slunce... Je to asi prkotina, ale nějak mi není jasné, proč to v našem kosmu je takto zařízené... nebo jen něco přehlížím..?

Čas měříme konstelacemi Země-Slunce. Roky měříme počtem oběhů Země kol kol Slunce. Každá manvantara však začíná opakováním předchozích stavů, mimo jiné také oddělením Slunce od Země a končí opětným spojením Slunce se Zemí. Nelze tedy po celou manvantaru měřit čas týmž způsobem a pralayu už vůbec ne. Zkrátka počtem rund nelze měřit čas. Nevíme tedy, zda trvá déle manvantara či pralaya...

Pokud jde o poměr spánku a bdění, ani ten není po celou manvantaru týž a nelze ho měřit stále stejně. Současný poměr je dán vývojem daným objektivně v závislosti na střídaní dne a noci, daném rotací Země kol své osy. Ani to však není po celou manvantaru stejné jako dnes. Při dnešní rovnodennosti se ráno a večer (svítáním a smrákáním) den prodlužuje vlivem atmosféry Země rozzářené Sluncem. Rozzářená atmosféra je patrná již za obzorem (před východem i po západu Slunce)...

V současnosti se navíc člověk od objektivních cyklů osvobozuje, takže postupně vyvíjí bdění také ve spánku a bere tím regeneraci do vlastních rukou...

Děkuji... navážu ještě na poslední odstavec:

Do jaké míry musí být osvobozování od objektivních (přírodních) cyklů spojeno s určováním cyklů (zvyků, rituálů, rytmů) vlastních, subjektivních? Nebo to vůbec není nutné? Myslím tím, že člověk, který zvolna stoupá k duchovním světům, by si měl začít určovat nějaké pravidelné rituály a rytmy sám - např. jednoduchou ranní nebo večerní meditaci, nebo něco, co provede jednou za 7 dní, za 10 dní apod. Tím je sice ještě spojen s objektivními přírodními cykly (počítá např. ve dnech), ale už prosazuje svou vůli...

Vzpomínám na sdělení RS, kde říkal, že lidé se sice musí osvobozovat od závislosti na přírodě, ale aby to zvládli ve zdraví, musí si nějaké rytmy zavést do života sami - a k tomu doporučoval pro začátek mnou zmíněné meditace, které radil provádět s pravidelností, která opět vnese do života (ztracený) rytmus. Sám také cítím, že úplně bez rytmu to nepůjde. Nelze se sice moc dobře vracet k těm původním, zato je ale prostor pro nové, svobodně utvořené...

Rytmus je nutný. Nemá však smysl si vymýšlet rytmy v rozporu s rytmy, které nám vnucuje náše individuální karmické postavení v životě. Já osobně mám od dětství averzi k jakýmkoliv umělým rytmům a meditacím. Víc než ty přírodní cykly mi vždy vadily cykly sociální. Tady jsem se však řídil příkladem „krásné Vasilisy“ (Krása nesmírná), která se prostě smýřila s nutností sloužit po nezbytný čas zlu, zosobněnému Babou Jagou.

Mým rytmem je můj zvyk, vlastně moje vrozená lenost, kterou jsem si vychytrale pojmenoval na „pralayskou“, aby mi tam žádný „guru“ (včetně Baby Jagy) nepronikl...

Oplácet zlo dobrem?

V bibli stojí: Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem.

Řeholníci, např. "kapucíni" mají ve své nauce slova: Zlo přemáhej dobrem.

(mj. název řehole: od regula, = regule, řád....)

Tedy řeholní řád říká, že dobrem se léčí zlo, je to pravda?

Funguje takový řád vesmíru, aby se zlo přemáhalo dobrem? nechápu to. Už slovo přemáhat znamená, že děláš něco nasilu, proti vůli toho, koho pře-máháš....ne?

Řekl bych, že dobrem se neléčí samotné zlo, ale spíše, že dobrem se léčí rány kosmu, které kosmos utrpěl zlem. Když vykonáme nějaké dobro, můžeme tím napravit i objektivní škodu, kterou kosmos utrpěl zlým jednáním někoho jiného.

Asi nejlepší možný způsob přemáhání zla se mi jeví tento: Postavit se ke zlu stejně, jako se rostliny staví ke smrti.

Rostliny vdechují smrt (materialisticky řečeno oxid uhličitý) a vydechují život (kyslík). Ony v sobě přeměňují smrt na život. Toho může dosáhnout i člověk. Lidé zatím vdechují život a vydechují smrt; čím více se ale budou kráčet směrem k duchu, tím více se mj. bude měnit jejich dýchací proces. RS říká, že "materialisté otravují vzduch více než idealisté." Myslí tím, že čím je člověk duchovnější (méně podobný zvířeti a více podobný andělu), tím méně vyydechuje smrti a začíná vydechovat život podobně jako rostliny.

A další stupeň proměny dýchání je to, co Prokofjev nazývá "morální dýchání". To znamená, že člověk nadechne zlo a vydechne dobro. Praobraz takového morálního dýchání spatřuji v éterickém mysteriu Golgoty, v éterném ukřižování Krista na začátku 20. století. Kristus vdechl do své bytosti "černou sféru materialismu", která narostla od 16. stol. kolem Země v důsledku toho, jak lidé nakažení materialismem pronášeli materialistické impulsy do duchovního světa... okolí Země se zatemňovalo a byly zadržovány duchovní impulsy proudící k Zemi. Krstus toto zlo, "černou mlhu materialismu" vdechl, proměnil ji ve své bytosti a vydechl dobro - došlo ke zmrtvýchvstání Jeho vědomí na éterné úrovni. Tedy, jak se On postavil ke zlu, které viděl? Nebojoval s ním, ale proměnil ho a vrátil ho světu jako vyšší dobro. Tím neříkám, že není třeba dnes vzdorovat ahrimansko-asurskému zlu, ale měli bychom tento Kristův čin mít před sebou jako vzor toho, jaký postoj alespoň vnitřně zaujmout.

To je podle mě do budoucna jediný možný způsob, jak zlu vzdorovat - proměňovat ho v dobro a tím ho začlenit zpět do vývoje. Když mi např. někdo ublíží, dám si vnitřní závazek, že světu vrátím tolik dobra, kolik škody mu bylo způsobeno tímto zlým činem (protože tím nebyla způsobena újma jen mě, ale i objektivně celému kosmu). Samozřejmě to neznamená, že když mě začne někdo mlátit, že se nezačnu bránit a že mu taky jednu nevrazím, to by byla jen zbabělost a přehnaná pasivita. Zase to chce prostě najít ten střed...

éterném ukřižování Krista na začátku 20. století

Jak doško k éternému ukřižování Krista na začátku 20. stoketí? A proč?

U éterného ukřižování si právě nejsem jistý, může to být tak, jak říkáš... dám sem moje úvahy inspirované Prokofjevem a RS, které budou trochu odlišné:

Mám totiž éterné ukřižování spojené s dobou, kdy Kristus začal přebírat funkci "Pána karmy". To vnímám jako nejvýznamnější výdobytek éterného mysteria Golgoty.

U Prokofjeva jsem o éterném ukřižování četl to, co jsem psal do odpovědi výše - že Kristus byl na éterné rovině ukřižován onou "černou sférou materialistických impulsů", která stále větší měrou narůstala kolem Země od 16. století - lidé tam přes práh pronášeli mnoho materialistických myšlenek, které působily kolem Země zatemňujícím vlivem a které se nemohly dostat nikam dále než do bezprostřední blízkosti sféry Země. Na konci kalijugy (1899) prý hrozilo reálné nebezpečí, že kalijuga bude uměle prodloužena kvůli tomu, že se skrz tu černou sféru materialismu na Zemi dostane jen velmi málo duchovních impulsů, tedy, že Země bude odříznuta od duch. světa déle, než bylo v plánu dobrých mocností.

Kristus ji ve smyslu manichejského principu "vdechl", přijal do své bytosti, čímž byl ukřižován - a když vydechl, vrátil Zemi tuto sféru proměněnou jako vyšší dobro. Nejsem si úplně jistý, jak přesně ji proměnil, ale myslím si, že teprve tím se stal (po 33 letech) vnímatelný v éterné schráně připravenými lidmi.

Dalo by se to spojit s myšlenkou, že éterná těla lidí tím získala novou kvalitu - mohou účinněji vzdorovat umrtvujícím materialistickým myšlenkám; výše vyvinutí lidé pak mohou tyto umrtvující materialistické myšlenky ve svém éterném těle manichejsky proměňovat dle vzoru Kristova.

U ukřižování na úrovni nižšího devachanu jsem si jistý ještě méně, ale to podle mě ještě neproběhlo. Nesedí mi hlavně spojení rozumu a astrálního těla - rozum je přece spojený s éterným tělem, ne? Stejně jako paměť... Proto bych řekl, že působení zmp skrze čisté myšlení je spojeno s éterným Kristem a ne s astrálním. Navíc, nižší devachan je spojen s cítěním; astrální svět s myšlením (a vyšší devachan s vůlí). Proto bych řekl, že do nižšího devachanu máme v tomto smyslu na fyzické úrovni ještě "dveře zavřené" a že dnes spočívá hlavní úkol vtělených duší prosekat se trním teprve v astrálním světě s pomocí éterného Krista ukřižovaného na začátku 20. stol.

To, co myslí je lidské já (rozum = duch). Jeho myšlení (imaginace, inspirace a intuice) přepracovává astrální tělo na duši rozumovou a vědomou, pořádá síly éterického těla a centrální nervovou soustavu těla fyzického...

Zjevení Krista v éterném těle je současně zjevením ve zmrtvýchvstalém fyzickém těle, které je silové (éterné) povahy...

Kdy tedy byl Kristus ukřižován na éterné úrovni? Na konci Kaliugy nebe na začátku 20. století?...

Omlouvám se za nepřesnost - napsal jsem to jednou tak a podruhé onak, protože si nejsem jistý, zda to bylo r. 1899 (konec kalijugy a konec 19. stol.) nebo r. 1900 (začátek 20. stol.) .... důležitější asi ale bude se trefit do století :-D Vím, že to tu v diskusi už před nějakou dobou proběhlo, a tam jste se nakonec shodli na tom pozdějším termínu. I mně připadá 14. století moc brzy, tak nevím...

„Zlo a dobro“ je jako „nepravda a pravda“, obojí jako negativ a positiv.

Na fyzické úrovni se dobro a zlo musí nějak projevit, protože samy o sobě (absolutně) s fyzickou úrovní nijak nesouvisí.

Původní technologie výroby fotografie spočívala nejdříve ve výrobě „negativu“ (NE) jenž byl prosvícením obrácen v positiv (ANO).

„Na počátku přišel od Boha člověk jménem Jan (Já+NE).

Tento Jan (Křtitel) měl učedníka Jana (Evangelistu).

Oplácení zla dobrem = negace negace:

NE + pravda = NE+pravda

NE x NE+pravda = NExNE pravda = ANO+pravda

dobro+NE = NE+dobro = zlo

NE x NE+dobro = NExNE dobro = ANO+dobro

Kdo po tobě kamenem (NE+dobro, NE+pravda),

ty po něm chlebem (ANO+dobro, ANO+pravda).

Jen takto může „Kapucín“ přemáhat zlo dobrem.

regule = RE+gule = NE+gule

„Chceš-li dobrým Kapucínem býti, musíš kolaloku píti!“

NexNE+gule = ANO+gule

Svět, ve kterém žijeme je relativní, tedy vztahový a tedy na všech svých úrovních duální (vnější/vnitřní atd.). Na dualismu světa božského a zemského se zakládá jak Zoroastrismus tak i křesťanství.

Platónův svět idejí je světem, ve kterém „nabíráme rozum do čepice“ v podobě pojmů, které Platón pokládal za pouhé stínové obrazy idejí. Takto nasadil lidem do hlavy předsudek, že svět idejí je nepoznatelný.

Kantova „věc o sobě“ jsou objekty vnějšího světa a vztahy mezi nimi (přírodní zákony). Naše vjemy pokládal Kant za pouhé smyslové reakce, které v nás vyvolávají představy, jež jsou vnějším světem vyvolány, ale neodpovídají mu a je tedy nepoznatelný...

Fyzický svět je plným (hmotným) projevem duálního světa idejí.

Nemyslím, že perská říše musela padnout kvůli akademii v Gondišápuru, na jejíž zánik měl rozhodující vliv abstraktní arabismus Islámu...

Z ČPDN č.21.,kapitoly z fyzické a metafyzické logiky ;
"...zde vulkánský Bohočlověk nic nezvedá, můžeme říci, že relativně "odpočívá". I tento vývoj musí (nezbytně musí!) vykonat svůj "předvývoj" již zde v manvantaře země...."
Proto jsem se tu na diskuzi onehdy ptal, jestli je možné vyvinout všechny budoucí stavy vývoje již v manvantaře Země (dokonce: "nezbytně musí!",tzn.  beze zbytku...) ale teď když to cituji doslova, vidím, že zakopaný pes bude zřejmě  v pojmu "předvývoj", tedy, co znamená předvyvinout stav Jupiteru, Venuše a Vulkánu již zde na Zemi?

Nezbytně neznamená bezezbytku (naprosto stejně), neboť to v podmínkách Země není možné.

Předvývoj se týká vývoje jednotlivce (zasvěcence), který do určité míry a určitým způsobem může předstihnout zemský vývoj. Obdobně jsme si jako děti hrávali na „maminky a tatínky“...

Já to "předvyvinutí" chápu tak, že zasvěcenci mohou na Zemi dosáhnout jupiterského (imaginativního) vědomí, venušského (inspirativního) vědomí a vulkánského (intuitivního) vědomí, ale pouze duchovně, ne tělesně.

Na Jupiteru budou mít normálně vyvinutí lidé až do tělesnosti nově vytvořená ústrojí, kterými budou moci vnímat astrální svět. Na Zemi však zdejší podmínky vyvinutí takového ústrojí nedovolují, proto ten, kdo na Zemi dospěje k imaginaci, má tato ústrojí jen v éterickém a astrálním těle, ale už ne ve fyzickém. Ve fyzickém těle mohou na Zemi být jen orgány pro vnímání fyzického světa.

Analogicky, na Venuši bude existovat nové ústrojí spojené se schopností inspirace a na Vulkánu ústrojí (i když zde už se mi pojem "ústrojí" nebo "orgán" moc nehodí) spojené se schopností intuice. Na Zemi můžeme vývoj těchto fyzických ústrojí pouze předjímat v éterickém a astrálním těle, proto se zde jedná jen o jakousi přípravu... Myslím, že komu se už na Zemi  podaří duchovně tato ústrojí vyvinout, bude je moci v dalších manvantarách (Jupiter, Venuše, Vulkán) vyvinout správně i v zevní tělesnosti. A tím se bude stávat tato tělesnost více a více podobnější duchu, proto s její pomocí budeme moci vnímat vyšší světy...

OK

Tzn., že dokud budeme mít fyzické smysly (těla),dotud budeme vnímat pouze fyzickou úroveň, tzn. až do konce manvantary Země? ... To mi pak ovšem přijde, že do konce manvantary Země podlehne smyslovosti-  zatvrdne ve fyzičnu naprostá většina lidstva, řekl bych, že všichni... Pokud se třeba nenajde způsob, jak provést něco jako zasvěcení v masovém měřítku, které by mělo mj.za následek, že by se všichni stali jasnovidnými a začali by vidět to, jaká je skutečná realita, protože předstupeň k tomu, vnímání fyzické úrovně už by absolvovali všichni. Dříve taky vnímali fyzickou realitu jen nejvyšší zasvěcenci a postupem věků všichni - dnes, tak obdobně by totéž mohlo nastat s jasnovidností. Ale domnívám se, že k tomu musí dojít v horizontu pár generací, protože mi připadá, že zlo získá do té doby tolik moci, že už to pak nebude možné... A ještě dotaz k velikonočním zvykům - rákoskou ( symbol svazku sil spletených z jednotlivých prutů -sil => násobení sil?)  dostávají ženy (formy)   na zadek ( 2 půlky - dualita? ... de facto přes spáru mezi nimi a s tou spárou tvoří rakoska symbol kříže...) , od mužů (tvarů)  , jako symbolika toho, aby se probudila duše vědomá, resp. Pravé Já - to uprostřed mezi duálními opaky?  Nebo já jako ego v lůně duše, uvnitř formy duše vědomé?  Tzn., že tím je naznačeno, že "Já"  se probudí jedině po výprasku?  z hlediska vývoje lidstva např. Nějakou přírodní katastrofou, nebo válkou, kterou vyvolají vyznavači temnoty?  Pravé Já se může probudit bez výprasku - poznáním pravdy, která vysvobozuje, ovšem to u naprosté většiny nepřipadá v úvahu, neboť většina se domnívá,že ví všechno a že je svobodná. I když to kolikrát vypadá, že většina jen konzumuje p-otravu fyzickou a bludařskou od akademiků a televize a pak už jen vylučuje... Většina má zřejmě víc kategorií... No a jde mi o to, jestli lze většinu ušetřit výprasku (utrpení) tím, že by proběhlo ono hromadné zasvěcení - které ovšem bude určitě předpokládat určité vnitřní kvality zasvěcovaných subjektů -což ovšem zase vylučuje ze zasvěcení většinu ve stavu v jakém je dnes, že?  Nebo lze zasvětit hromadně celé lidstvo, ať si každý odnese ze zasvěcení co unese a ti,kteří si neodnesou vůbec nic a ještě se víc zatvrdí v temnotě bude možné považovat za plevy, že by tím proběhlo vytříbení zrn o plev?

Neřekl jsem, že na Zemi není možné dosáhnout imaginace, inspirace a intuice. Jak by jinak mohli zasvěcenci něco o duševním a duchovním světě vybádat? Těchto vyšších stupňů vědomí na Zemi lze dosáhnout (vždyť o čem jiném je kniha "O poznávání vyšších světů"), ale zatím pouze prostřednictvím nefyzických orgánů - na Zemi si musí zasvěcovaný vlastním úsilím rozvinout orgány pro vnímání duševního (astrálního) a duchovního (devachanického) světa v astrálním a éterném těle. Tzn., dalo by se říci, že dokud máme fyzická zemská těla proniknutá živlem země, jsme odkázáni na "předvyvíjení" orgánů vyššího vnímání ve vyšších schránách Já. Jen ta nejnižší a nejhrubší schrána (fyz. tělo) to neumožňuje. Domnívám se, že s orgány v éterném a astrálním těle lze vnímat duševní/duchovní svět stejně dobře, jako v budoucnu s těmito orgány v těle fyzickém. Tím, že v budoucnu budou tyto orgány ve fyz. těle, bude dáno hlavně to, že lidé budou mít imaginativní/inspirativní/intuitivní vědomí jako běžný stav vědomí, podobně, jako my dnes bereme jako normální bdělé předmětné vědomí na Zemi.

Na Jupiteru, Venuši a Vulkánu budou tato na Zemi "předvyvinutá" ústrojí postupně včleňována do zevní fyzičnosti, která se ale bude muset zároveň zbavovat nejvíce zhuštěných živlů, aby to vůbec bylo možné. Na Jupiteru se zbaví nerostnosti - živlu země, čímž se lidská těla stanou schopnými vyvinout "fyzické ústrojí pro ïmaginativní vědomí"; na Venuši se zbaví rostlinnosti - živlu vody, a na Vulkánu živočišnosti - živlu vzduchu, až zůstane pouze "božský oheň"...)

K hromadnému zasvěcení - tuším, že S.O.Prokofjev předvídal (zde), že toto nastane až po velké válce v šestém věku (tzv. Věku pečetí), kdy se po Zemi rozšíří manichejská mysteria. Až tehdy bude (prý) aplikován princip zasvěcení opravdu ve velkém (ale to spadá do doby po včlenění Měsíce do Země, kdy tu budou už jiné poměry, a lidstvo již překoná oddělení pohlaví). Do té doby to bude asi pořád o menších skupinách nebo jednotlivcích...

Myslím, že hromadně zasvětit celé lidstvo nelze, protože k duchovnímu světu a k vědění o něm musí vykročit každý sám ze své vlastní vůle, nesmí mu to být cpáno nikde zvenčí... navíc, dnes máme pouze takové první náznaky iniciačního poznání, které jsme schopni unést, hodně toho zůstává pořád ještě skryto. Možnost vědomého vykročení od hmoty k duchu má každý, zbytek už musí odmakat každý sám...

Velikonoční „rákoskou“ mlátili pohanští muži své ženy o tzv. „saturnáliích“ (tuším, že je bili řemeny).

Po roce první invaze Tatarů do Evropy (1241) mlátí evropští křesťané své ženy „přes spáru“ spleteným svazkem prutů (překrouceným fasces), zvaným „tatar“!

S tím symbolem kříže je však potíž: Žádná žena Vám o Velikonocích pořádně prdel („spáru“ ideálně do kříže) nenastaví. To by musela trénovat celý rok.

Proto tu doporučuji metodu Jaroslava ze Šternberka:

Zmlátit Tatara, což je „negace negace!!!

Výprasku Jaroslava ze Šternberka lze ušetřit jen toho, kdo nedostal výprask Tatarem, což se zdá být jen Tatar sám, ač se v tom hluboce (karmicky) mýlí...

Zaujalo mě, že své názvy nemají jen dvě "hlavní" velikonoční neděle (Květná neděle a Boží hod Velikonoční), ale ještě pět nedělí předcházejících. Netuší někdo, co tato jména mají znázorňovat, na co poukazují? Nevím, zda i tyto názvy dali lidstvu zasvěcenci, nebo je na základě dozvuků jasnozření zavedli sami lidé, ale každopádně v nich bude něco hlubšího ukryto... a i kdyby ne, tak to sem dám pro zajímavost :-)

1. Černá neděle

2. Pražná neděle

3. Kýchavá neděle

4. Družebná neděle

5. Smrtná neděle

6. Květná neděle

7. Boží hod Velikonoční

Napadá mě - neděle jsou sluneční dny (Sonn-tag), a jelikož Velikonoce jsou svátkem Kristovým, bude se jistě o těchto nedělích "něco dít" v tomto směru...

Řekl bych, že jde o lidové názvy. Například o smrtné neděli se topila či pálila slaměná smrtka, jako symbol ukončení zimy...

Ještě k Velikonocům:

Celkem jsem se zarazil nad názvy velikonočních pondělků - Modré pondělí a Červené pondělí. Téměř okamžitě mě napadlo, zda tyto názvy nebudou souviset se stromem poznání (smrti - modrá) a stromem života (červená). Na čtvrté apokalyptické pečeti jsou znázorněny dva sloupy reprezentující tyto dva stromy, jeden modrý (Boaz) a druhý červený (Jakin).

Souvislost modrého pondělí na mě také vyskočila z jiné strany - týdnu, který končí Božím hodem Velikonočním (dnes), se říká "pašijový týden", což poukazuje na utrpení Kristovo, na útrpnou cestu. A strom poznání, zrcadlený v žilním systému člověka (modrá - mrtvá krev) je taky zřetelně reprezentován modrou barvou a je spojen s utrpením a smrtí. Je ve velikonočním týdnu tedy skrytý poukaz na cestu od smrti k životu - od modré k červené?

Po modrém pondělí následuje šedivé úterý a popeleční středa, což ve mně vyvolává obrazy smrti a popela (nebo prachu země, z něhož je stvořeno fyz. tělo člověka), čímž se dojem z modré ještě umocňuje. Pak zelený čtvrtek (éterično)........ a až se skončí u červeného pondělí. Tohle už asi nebudou jen lidové názvy, že ne?

No tak tohle určitě lidové názvy nejsou. Možná by se i za lidovými názvy neděl dalo vystopovat mysterium...

Splynout s božstvím znamená rozpustit se v absolutnu. Jaký smysl by pak měl vývoj ke svobodné individualitě? S božstvím se můžeme kamarádit, ale „ocuď pocuď“.

Ač za tři „hory a doly“ nevidíme, přece si můžeme šablonovitě domyslet, že tak, jako vznikl náš makrokosmos, budou nadále vznikat nové a nové makrokosmy (hvězdy na Nebi). Pro urychlení jejich vývoje pak bude zapotřebí předem vycvičeného „totalitního“ personálu. Proto nejsem moc nadšený pokračujícím vývojem serafů, abych náhodou někdy v budoucnu i já nebyl ukřižován...

No - a právě to mi bylo proti srsti, že by se pak Serafové měli rozplynout v absolutnu; zároveň jsem však temně tušil, že jejich osud bude jiný. Na tvoření nových makrokosmů jsem zapomněl, tím se ta otázka částečně řeší... zbývající část otázky bude třeba prožít.

Navážu ale ještě jinak:

Když se budeme zabývat vývojem desáté hierarchie, tam už tuto totalitní šablonu podle mě aplikovat nelze - nebo maximálně zčásti, jako rámec pro svobodné konání (podobně jako je nyní Země se zdejšími zákony rámcem pro svobodné konání zde); přesněji řečeno pro plně realizované konání člověka.

Myslím tím, že sice lze ještě říci, že na Jupiteru budou normálně vyvinutí lidé na stupni Andělů, na Venuši na stupni Archandělů a na Vulkánu na stupni Archeů, ale dále už s touto šablonou pokračovat nelze.

Nevím, jestli si to představuji správně, ale mám za to, že cílem našeho makrokosmu je bytost, která ve Vesmíru dosud nemá obdoby -  první plně svobodná bytost vůbec. Proto si myslím, že se pak lidé od této totalitní šablony osvobodí, a nebude už možné šablonovitě pokračovat stylem "na dalším stupni po Vulkánu budou lidé na stupni Duchů formy (atp.)" ..... lidé už pak nebudou mít nějaký jednotný cíl, ale budou si stanovovat cíle sami, božství je už nikam nebude moci jen tak beze všeho "delegovat", kam se mu zachce, neboť lidé už nebudou součástí totalitního hierarchického systému.

Dříve jsem se tuto totalitní šablonu pokoušel protáhnout za Vulkán až na dvanáctý stupeň vývoje (přičemž Vulkán je sedmý), a vyšlo mi, že po dosažení dvanáctého vývojového stupně budou lidé na stupni Cherubů - ale něco mi říká, že takto už uvažovat nelze (viz má úvaha výše). Jaký na to máte názor?

Svobodní lidé v našem vesmíru nemají obdoby. Vesmírů je však mnoho...

Šablonu jsem použil jen orientačně, jak by to mohlo zhruba být. Určitě to bude jinak. Spokojme se s možnostmi našeho výhledu a nekoledujme si o zbytečné omyly...

Chtěl bych se ještě vrátit k nedávné diskusi o tvaru/formě a rozdílech v mužské a ženské inkarnaci.

RS uvádí, že články duchovního bytostného jádra člověka "žijí" v těchto zevních tělesných rysech (spíše bych tedy řekl "projevují se"):

U muže se projevuje atman v rysech obličeje, buddhi v řeči a manas v gestech.

U ženy se projevuje atman v podobě celého fyz. těla, buddhi v gestech a manas v řeči.

Tedy, jeví se mi to jakoby u muže se duchovní člověk projevoval spíše z minulosti (hlava je přeměněné tělo předchozí inkarnace - a to většinou tělo ženy) a u ženy naopak z budoucnosti (tělo bez hlavy se v příští inkarnaci metamorfuje v hlavu - a to většinou v hlavu muže). Proč mají žena a muž "prohozený" projev buddhi a manasu, to netuším, ale asi tam bude také hrát roli prohození tvaru a formy.. jenže jak? Jak to dát do souvislosti s tvarem a formou...?

Projev životního ducha se mi u muže zdá více duchovní (řeč) a u ženy více tělesný (gesta). Nevím však z jakého důvodu... a s duchovním já obráceně - jeho projev je u muže více tělesný (gesta) a u ženy duchovnější (řeč)....

Vaše představa projevu duchovního člověka:

U muže z minulosti (hlava je přeměněné tělo předchozí inkarnace - většinou tělo ženy)

U ženy z budoucnosti (tělo bez hlavy se v příští inkarnaci metamorfuje v hlavu - většinou v hlavu muže)

Já tu mezi „z budoucnosti a z minulosti“ nevidím žádný rodíl...

Žena a muž mají “prohozený“ (opačný) projev ve všem (atman, buddhi i manas), daný střídáním „tvaru a formy“.

Muž:

- tvar (atman) = tvář = vnější projev hlavy

- forma (buddhi) = řeč = vnitřní gesta mluvidel hlavy

- tvar (manas) = gesta = vnější řeč těla

Žena:

- forma (atman) = tělo = vnitřní projev hlavy (z nitra ven)

- tvar (buddhi) = gesta = vnější řeč těla

- forma (manas) = řeč = vnitřní gesta mluvidel hlavy

Jak je patrné, zde vůbec nezáleží na pýše muže, že je v něčem duchovnějí, ani na pýše ženy, že je v něčem krásnější. To jsou ryze individuální krytéria. Já například jsem se pyšně domnívával, že jsem ve všem krásnější a moje žena ve všem hloupější...

Také zde můžeme vidět, že i lidský já může být ženské nebo mužské...

Děkuji, přesně o to mi šlo. Uvědomuji si ale, že toto rozdělení je jen dočasné a v rámci vývoje lidstva tu je jen na velmi krátkou dobu (vlastně jen v tom krátkém období, kdy je Měsíc mimo Zemi). Jak tomu bude po včlenění Měsíce do Země, kdy budou lidé již oboupohlavní? Mám si to představit tak, že tvary a formy těchto tří duchovních článků nebudou rozděleny v inkarnaci muže a inkarnaci ženy, ale budou pohromadě "v jednom těle" lidské bytosti? Tzn., lidské bytosti, až budou oboupohlavní, budou mít tvar i formu atmanu, tvar i formu buddhi a tvar i formu manasu nalepené na sobě?

- tvar (atman) + forma (atman)

- forma (buddhi) + tvar (buddhi)

- tvar (manas) + forma (manas)

Připadá mi, jako by se pak ve spojení vnějších gest těla a vnitřních gest mluvidel (buddhi, manas) začínala vyvíjet tvořivá řeč. Tedy, vnější gesta člověka budou neoddělitelně spojena s řečí. Spojuji si to správně s poukazem RS na další epochy, o kterých říká, že lidé už nebudou moci nic skrýt, neboť vše vnitřní se bude projevovat i v zevní tělesnosti? Tento příklad s vnitřními a vnějšími gesty mi na to sedí.

A spojení tvaru a formy atmanu dá terpve vzniknout takové schráně člověka, ve které bude schopen svobodně existovat v duchovním světě (RS přirovnává atman k tomu, co nás bude jakožto plně duchovní bytosti oddělovat od okolního duchovního světa, podobně, jako nás dnešní fyzické tělo odděluje od okolního fyzického světa).

Uvažujete správně...

Jak to je s meditačními průpověďmi od RS přeloženými/převedenými do češtiny? Vím, že RS je v němčině utvářel tak, že v nich mělo místo každé slovo, každé písmeno a hlavně každá samohláska. V češtině jsou pak přirozeně samohlásky v přeložených slovech úplně jiné a kolikrát jsou i posunuté významy slov (např. slovo "svět" v češtině připomíná světlo, kdežto v němčině "die Welt" ani vzdáleně, budí tedy jiné pocity, jiné obrazy...) Když někdo medituje do češtiny  přeloženou průpověď, má vůbec ten účinek, jaký byl samotným RS zamýšlen v němčině? Asi ne, že?

Proč to řeším - myslím si, že průpovědi by se v češtině měly také znovuvytvořit (podobně jako Filosofie svobody) v duchu RS... a také by se mělo počítat s odlišným charakterem českého jazyka. Připadá mi, že v češtině je mnohem více možností, čeština je tvárnější, a (snad ne domýšlivě) bych řekl, že by některé průpovědi mohly v češtině působit i lépe. Jenže je tu právě ten problém, že nejdou jednoduše přeložit, to pak působí spíše hůře ..... jak to tedy je?

Ptám se hlavně kvůli Základnímu kameni.

Přesně tak. Meditační průpovědi by měly být v překladu znovuvytvořeny, jinak plní funkci jen jakési informace, „o čom to asi bylo?“

Teorie poznání RS a Filosofie svobody se podle očekávání nestaly kasovním trhákem, takže jejich znovuvytvoření zůstane ještě dlouho ojedinělé.

Pohříchu však, je snad na německých anthroposofech nějak znát, že mají meditační průpovědi RS v originále?

Nezbývá než s Antonínem Zápotockým doufat, že "vsanou noví bojovníci!"

Nějak si s tím poradím... děkuji.

Když vyznavači temnoty ovládají snad už téměř všechno, co se týká pozemského dění, kde jsou potom bílí mágové,ti mají jako nějaké prázdniny ?  Nemělo by to být vyvážené, co se týče pole působnosti pro oba tábory?  Když všechno ovládá jedna strana, má to za následek i jednostranný vývoj?

Obě strany mohou působit jen skrze lidi (veřejné mínění). Je tedy na lidech aby vytvořili organizovanou protiváhu organizovanému zločinu a přestali mu sloužit, přinejmenším ho odevzdaně financovat. Recepty na to mají...

Černá magie staví na kvantitě a bílá na kvalitě - alespoň v novější historii lidstva tomu tak je. V Pánovi prstenů to bylo taky dobře ukázané - Sauron měl obrovskou armádu všelijakých mutantů, a těch dobrých lidí kolem Gandalfa moc nebylo. A přece zvítězili. Jeden člověk dokázal postupně porazit třeba 1000 mutantů. Proto ta iluze, že černí mágové mají pod palcem úplně všechno - zkrátka je jich moc a bílých je málo.

Navíc, od bílých mágů jsme dostali návodů opravdu hodně, takže bych se opravdu neodvažoval tvrdit, že bílí mágové mají nějaké prázdniny. Ty měli asi naposledy v pralayi... a to ještě kdoví :-D

Ten rozdíl mezi černou a bílou magií je taky patrný v tom, co bych nazval "síla jednotky".

Praktikant černé magie se nakonec dostane na takové scestí, že o všechnu svoji energii přijde a pak ji musí všemožně upírsky sát z druhých. A jelikož sama černá magie už ze své podstaty síly spíš bere, než že by je velkoryse dávala, tak je jasné, že "slabých musí být hodně", aby vůbec něco zmohli. A jejich pán, Sorat, žádnou energii nikomu ani dodat nemůže, když je tou Skyllou (vše nasává do sebe).

Naopak praktikant bílé magie díky příznivým "vedlejším účinkům" takového praktikování má sil mnohem více a nemusí si je nikde násilím krást. Navíc, bílí mágové mají na své straně Krista; a víme, jak působí na lidi síla lásky... (když se z poháru přelévá voda do druhého, přibývá voda jak v prvním, tak v druhém). Z toho je jasné, že bílých mágů nemusí být zdaleka tolik, protože jsou mnohem silnější.

Kdo má strach z islámu, zůstane doma a nedělá nic.

Kdo nemá strach z islámu, také nic nedělá (kromě řečí u piva).

Takže není rozdíl, mezi tím, kdo má strach a tím kdo nemá strach?

Ale jen ten, kdo nemá strach, ten může udělat defenestraci. Tu určitě neudělá ten, kdo má strach.

Takže nějaký rozdíl, mezi tím, kdo má strach a tím kdo nemá strach musí existovat.

Tedy defenestraci udělá jen ten, kdo nemá strach. Kdo strach překonal.

A ten strach ho opustil už před defenestrací, nebo v okamžiku defenestrace?

A s tím souvisí i další úvaha:

Kdo nemá strach, nemá inteligenci, je blbý, protože nechápe hrozbu nevzdělané černošsko muslimské imigrace.

Kdo má strach, má inteligenci, není blbý, protože chápe hrozbu nevzdělané černošsko muslimské imigrace.

Tedy:

Kdo se bojí, není  blbý, že se bojí.

Kdo se nebojí je blbý, že se nebojí.

A vývoj vrcholí ve vědomém překonání strachu. Tedy člověk ví a nemá strach.

Kdo překonal strach, tak se nebojí, právě proto, že není blb.

Vychází mi tedy existence tří stavů:

1. nemít strach (z důvodu blbosti) 2. mít strach (z důvodu zbabělosti) 3. překonat strach (díky uvažování)

Je to tak?

Co je to hrdinství?

Opak zbabělosti? Nebo opakem bláznovství? Ale zbabělost není bláznovství, nebo ano?

Jak se odlišuje hrdinství od  bláznivého nebo zbabělého jednání? Všichni mohou udělat něco, co je i není hrdinné. Lze to vyložit tak i tak.

Je tenká hranice mezi tím, kdo je hrdina a kdo je blázen, který riskuje svůj život. Oba riskují svůj život, hrdina i blázen. Ale jaký je rozdíl?

Je to účel, co oba od sebe odlišuje? Asi ne...

Je-li účelem např.  svoboda, potom oba chtějí svobodu.

Blázen to dělá pro svobodu, a hrdina také.

Je to inteligence, co je oba odlišuje? Asi ne...

Kolikrát je hrdina hloupější než zbabělec.

Tak jsem se do toho zase zamotal, že už tomu vůbec nerozumím. Vychází mi pak z logiky věci, že zbabělec je hrdina i blázen. Blázen může být i hrdina.

Logicky je jasné, že to není možné a že jsem zase někde udělal chybu. Motám se v kruhu a neumím to rozseknout!

Chápu, že se hrdina i blázen nějak liší, ale nevím jak. Co je odlišuje?

Blázen nemá zdravý rozum (nebo má a neumí ho používat), a proto se cpe i tam, kam nemá, často ke škodě své i škodě zúčastněných, byť třeba s dobrým záměrem. Naopak hrdina zdravý rozum má a umí ho vhodně používat. Společné mají většinou to, že jsou proti strachu.

Možná, že jste se v tom myšlenkově zamotal, ale když vidíte nějaký hrdinský čin, umíte ho odlišit od bláznivého činu poměrně rychle, ne? Šel bych na to od lesa - pokud mé srdce umí rozeznat hrdinu od blázna, budu nejprve poslouchat srdce a pak se budu přemýšlením snažit přijít na to, proč je dotyčný blázen nebo hrdina...

Jasně.

Přesto může přijít neočekávaný čin, zlom, jako např. sametová "revoluce" v 89, kdy to ani tzv. disidenti řízení stb nebyli schopni tušit, že se v ulicích odehraje nějaká událost, která do pohybu ty nas.ané lidi.

Asi i to řídili rozvědky. Jasně. Chci říci to, že promyšlené hrdinství je věc jedna a bláznovství, které udělá tu jiskru, od které chytne stoh, je věc druhá, ale přitom ani to bláznovství není nemožné uskutečnit. tedy, hrdinství i bláznovství se může překrývat. I hrdina, který má vše perfektně promyšlené může dopadnout zle a všichni okolo mu budou říkat ...hele blázen. A "blázen" - uspěje.... .Myslím tím, "blázen" v uvozovkách, ten, který není řízen rozvědkami, např. Jaroslav ze Šternberka, který bránil Olomouc s deseti tisíci obránci a okolo bylo přes půl milionu Mongolů. Jaroslav udělal o svatojánské noci roku 1241 legendární noční výpad s několika sty nejudatnějšími bojovníky a rozťal vedví velitele mongolské armády. Tím zachránil křesťanskou Evropu!

RS hovoří o 770 letých nájezdech Tatarů, Mongolů, Asiatů na Evropu! Dnes opět probíhá tato invaze řízená Chazary, původně tedy Asiaty, kteří jdou na to důmyslněji, sofistikovaněji a jako beranidlo používají ubohé a zneužité muslimy, o kterých Chazaři hovoří hebrejsky jako o mešuge. Křesťan - ten je pro ně, Chazary, nepřítel.

Hledám řešení, jestli nemůže dojít k něčemu, jak došlo před cca 770 lety.

Vnímám, že je zde myšlenkový potenciál, stejně jako duch, genius loci osvítil  tehdy Jaroslava ze Šternberka, že tyto síly zde dál existují, pracují a že jde opět jen o to, najít tu kičku,tu fintu, to jediné možné řešení a dát na něj vše...pokusit se tento chazarsko-asiatský útok opět odvrátit a zachránit křesťanskou Evropu.

Provést  reconqistu (znovudobytí) evropského území pro Krista. 770 leté výročí roconquisty můžeme prožívat právě v tyto roky..... zajímavé je i to, že byly vyhnáni nejen muslimové, ale s nimi i Chazaři, tedy Asiaté, kteří se podvodně pojmenovali jako hebrejci...

Co je strach?

Ví se, že strach svazuje. Ubátý člověk je ochromen, není schopen účinně se bránit, není schopen racionálně uvažovat. Třese se mu ruka, že není ani schopen držet zbraň na vlastní obranu.

Na druhé straně je strach ve společnosti velmi vítaný vládnoucí mocí, která strach mezi lidi šíří všemi možnými prostředky.

Tu ekonomickou krizí, tu epidemií, jindy energetickým kolapsem, občas pro velký úspěch si zopakujeme nějakou tu revoluci atd. atp….Nyní pro změnu máme tzv. „uprchlickou krizi“, jak nazývají masmédia vládnoucí vrstvy tuto řízenou okupaci křesťanské Evropy hordami muslimů.

A co občané? Jedni prý tzv. nacionalisté, rasisté, extrémisté, xenofobové atp. bijí na poplach, jiní = sluníčkáři zase muslimy vítají.

Obecně je tedy ve společnosti strach.

Jak lze strachu využít? Ono je to dvojsečné.

Jedni lidé se podělají strachy. Stanou se zrádci, přeběhlíky, sluníčkáři, zbabělci atp…Druzí se sice také mohou podělat strachy, ale jsou schopni se poté naopak se nas..at a postavit tvrdě na odpor! To jsou hrdinové.

Jak probíhá proces vzdoru či zlomení za 1. u těch, co strach mají. Za 2. u těch, co strach nemají? Za 3. u těch, co strach překonali?

Zkusme to na příkladu muslimské invaze.

K čemu zde strach slouží a co díky strachu a nas..anosti občanů na vládu může vzniknout?

Je to nějaké nová kvalita vývoje?

Dočetl jsem se na wikipedii, že strach je reakce na hrozící nebezpečí. Existuje ovšam také strach z možného nebzpečí, zvaný „obava“.

Není-li obava chorobná, může vést k opatrnosti a předvídavosti.

Troufám si trvrdit, že nedostatek předvídavosti a neopatrnost (statečnost bláznů a fanatiků) je dána nedostatkem inteligence...

Následkem neopatrnosti a nepředvídavosti se možné nebezpečí stane akutním, tedy příčinou strachu který nezvládáme následkem téhož nedostatku inteligence, jako při neopatrnosti a nepředvídavosti...

Často se stává, že se možné nebezpečí stane akutním jen proto, že jsme se ho báli jaksi předem už v době, kdy jsme ho ještě jako jen možné nebezpečí mohli pokusit odvrátit. Proč jsme se o včasné odvrácení možného ani nepokusili, ač jsme o něm věděli? Protože jsme se báli? Pak tu můžeme mluvit nejen o nedostatku inteligence, ale o naprosté absenci zdravého rozumu. Pak tu můžeme právem říci: Dobře blbému zbabělci tak!...

Pokud nás strach z akutního nebezpečí vybičuje k odvážnému jednání, můžeme si po odvrácení nebezpečí položit otázku:

Nebylo možné akutnímu nebezpečí předejít?

Nebylo by moje odvážné jednání racionálnější (účinnější), kdybych strach neměl?

Není možné vybičovat se k odvážnému jednání i beze strachu?

Ať už akutní nebezpečí odvrátíme či nikoliv, strach je tu vždy zcela zbytečně a rušivě navíc, což je opět jen otázkou inteligence...

I odvážní lidé mohou pocítit strach. Vždy ho však dokážou ovládnout, nikdy nedovolí, aby strach ovládl je. Je to tedy opět jen otázkou inteligence...

Proto se totalitní moc v obavách vždy předvídavě snaží včas odvrátit každou možnost akutní inteligence zbabělých bezmocných a přičinlivě se stará o nějaké to trvale hrozící nebezpečí, včetně hrozinky na dortu v podobě akutního nebezpečí. Hrozí-li (následkem vývoje, navzdory totalitní antivýchově davu) možnost ingeligence hromadně, je třeba této hrozbě hromadně předejít například genetickým zředěním s nepředvídavým a tedy manipulovatelným materiálem, u něhož možnost takového druhu nehrozí. To je opravdu nová kvalita vývoje, jak si ho představuje parazit, kterému jsme ještě jako blbí zbabělci delegovali moc...

Dobře, genetické míchaní Evropanů a vytvoření nové ne bílé rasy s otrockou duší, je cíle Calergiho plánu.

Ale dokud ještě je část Evropanů schopna uvažovat zdravým rozum, mít zdravé cítění srdce i zdravou vůli, co se dá dělat s tím strachem? Lidí slabí jen naříkají, odvážnější nadávají, vyhrožují vládám. Může nějak díky strachu z muslimů a z nenávisti vůči proradným otrokářům zastupujících občany zapálit jiskru? Neumím si představit, že by několik set tisíc lidí začlo studovat TSO a chápali by, že sami moho změnit svůj život, jen by si udělali decentrální struktury v obcích bez zastupitelů. Znám velmi hodného člověka. Až by byla obec TSO, byl by určitě součástí svobodného společenství lidí. Nic neví o TSO. Ale nechce se o tom bavit. Je to vše v něm, ale není schopen či ochoten to začít studovat! TSO je asi jediné řešení? A může kvalitativní zlom nastat bez toho, aby miliony lidí studovali metodiku TSO?

Prý se v budoucnu zvedne opona duchovních světů a lidé budou moci vnímat a chápat to, co dosud nemohli. Tam se jim rozsvítí a akceptují TSO jako samzřejmost a to bez studia? Jako ten můj známý? Je pro,ale nic o tom neví.  Lze to bez rozumu a uvažování? Jen to dostat nějak darem z duchovních světů? A role muslimské invaze do Evropy v tom?

Strach z otroků (musulmanů) a nenávist k otrokářům žádnou jiskru nezapálí. Podle studií Torontské university z toho lze prý dostat jen zápal hemeroidů...

Pouhé studium TSO k jeho zavedení nevede...

Dle Krista: „snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatec do království božího“. Ať je v něm, co je v něm, nebude-li chápat dřív než vnímat, „opona“ se pro něj v budoucnu nezvedne:

„Blahoslavení ti, kteří nevidí a přece uvěří!“

Jako dar z „duchovních světů“ se takovým lidem dostane například „muslimská invaze do Evropy“...

Mám dotaz. Souvísí těch 5 fází praláje s 5 smysly zmrtvýchvstalého?

Srdečně zdraví ATREA

To nejvzdálenější spolu zpravidla souvisí, jako ocas s čumákem u psa. Netroufám si však spekulovat jak...

V této souvislosti můžu nadhodit jen jednu věc - RS v několika různých přednáškách zmiňoval, že Kristus jakožto planetární Já je ta síla, která pronese Zemi pralayou a pak dá vzniknout nové planetární inkarnaci, Jupiteru. Tzn., že pro Krista je manvantara Země -> pralaya -> manvantara Jupiteru jako pro člověka inkarnace -> bytí v duchovním světě -> další inkarnace. Mluví-li se ale o smyslech Zmrtvýchvstalého, pak se domnívám, že tyto smysly nebude moci v pralaye používat ani on...

Co to vlastně ja ta pralaya?

Stav spánku? Spánku čeho?

Nebytí?  Čeho nebytí?

Nebo naopak my jsme nyní v manvantarách ve stavu "spánku" a teprve ten skutečný život a vývoj začne probíhat právě v pralaye, jak se pokouší navrhovat JK?

Kam se poděje projevený svět, jestliže je z něj "nic" v pralaye?

Jak může povstat např. po stavu saturnském opět vývoj sluneční aj. - kdyby tam bylo jen nic? Následná opakující se fáze Saturnu je součástí fáze sluneční, nebo je to opět vývoj Saturnu?

Pralayu lze přirovnat ke stavu bezesného spánku (nevědomí) po snivém a bdělém stavu bdění. Pralaya je tedy stav, do něhož se pravidelně navracíme jako do původního stavu před relativním vývojem v manvantaře. Pralaya je vlastně návratem do původního stavu absolutna, v němž jsme byli jeho součástí, nikoliv individuálně, nikoliv samostatně, nikoliv svobodně...

Manvantara je relativním vývojem k individuální svobodě (samostatnosti). Je to tedy výdobytek individuálního vývoje (extrakt já), který se vrací do původního stavu pralaye. Jeho individuální vědomí se však v pralaye nerozplývá, ale žije v ní jako ryba ve vodě. Proto pralayu již nelze pokládat za původní absolutno...

Stejně jako v bezesném spánku nabíráme životní energii také v pralaye, namísto sil, které jsme v manvantaře použili k vybudování svých individuálních schopností. Své inviduální schopnosti tedy vyvíjíme v manvantaře, nikoliv v pralaye, kde je jaksi opatřujeme jen potřebnou „tukovou zásobou“ atp.

Pralaya je zrcadleně dvojfázová pro ponoření i vynoření, dosažení absolutna je společné, takže jde celkem o 5 fází (rund).

Tři fáze vynoření z pralaye (do vývoje v manvantaře) jsme naznačili již v předchozích diskusích (s ATREOU) o absolutnu:

„Absolutní stav, Uroboros, vnější/vnitřní iluze“...

Pralaysky jsem se o tom pokoušel mluvit již v odpovědi JK, byl jsem však pochopen manvantarsky...

Každá manvantara nejdříve opakuje vývoj předchozích manvantar, neboť jinak by pozdější vývojové fáze nemohly navazovat na předchozí a pokrok by nebyl možný. Opakovat by se mohl (vznikat a zanikat) jen vývoj Saturnu. Zkrácené opakování předchozích manvantar se tak počítá k aktuální manvantaře, z čehož pocházejí mnohé iluze o vývoji vůbec...

Jak mám rozumět tomu, že na jedné straně

"Ať jsou pralaye jakékoliv, manvantary mě pro život v nich nijak nevybavily, respektive mě vybavili schopnostmi použitelnými jen v manvantarách."

a na druhé straně

"Manvantara je relativním vývojem k individuální svobodě (samostatnosti). Je to tedy výdobytek individuálního vývoje (extrakt já), který se vrací do původního stavu pralaye. Jeho individuální vědomí se však v pralaye nerozplývá, ale žije v ní jako ryba ve vodě."

Individuální vědomí tedy není pro život v pralaye nijak vybavené, ale přesto v ní žije jako ryba ve vodě. Připadá mi to jako protimluv, protože tomu stále nerozumím. Tuším, že to protimluv není, ale pořád nevím proč. Je-li můj nákres úplně špatně, rád se té nereálné představy zbavím. Nelze tedy brát všech 12 vývojových fází tak, jak jsem je nakreslil? Jak by se to mohlo znázornit správně? ... s tím se pojí otázka - proč je těch stavů tedy 12? ...

Navíc, už jsme mnoha pralajami prošli - z nich nemáme vůbec žádné zkušenosti a schopnosti...? Ty pralaye nám tedy daly jen "tukovou zásobu", energii pro další vývoj, a nic víc?

Pralaya je cesta do absolutna, které má tendenci v sobě všechno rozpustit, jako moře Ramakrišnovu solnou panenku.

Rozpustit se v absolutnu je zcela přirozené. Umělá manvantara pracuje proti této přirozenosti a proto nás pro život v absolutnu (k rozpuštění) nijak nevybavuje. Vybavuje nás k tomu, abychom v absolutnu (tedy také v pralaye) zcela nepřirozeně individuálně přežili jako v relativnu (jako v manvantaře).

Podobenství ryby ve vodě jsem použil vzhledem k manvantarskému ohraničení (oddělení) ryby od okolní vody, nikoliv vzhledem k pralayské přirozenosti života ryby ve vodě (k tendenci se ve vodě rozpustit). Zde se podobenství velmi těžško volí tak, aby vyhovovalo extrémně opačným pohledům manvantary a pralaye.

Zkrátka, manvantara nás nevybavuje k životu v pralaye, ale ke individuálnímu vnesení manvantary do pralaye (relativna do absolutna). To je ve svém důsledku něco tak zázračně absurdního, že to hraničí s protimluvem...

Váš nákres je výborný, jen ho musíte chápat pralaysky, nikoliv manvantarsky (nikoliv jako jakési pokračování manvantary). Nádech není pokračováním výdechu, ale jeho opakem, ač k relativnímu životu potřebujeme obojí...

Těch vývojových stavů je sice 12, ale to je jen abstraktní součet. Ve skutečnosti jde o jakési živé vlnění „7 + 5“ (Lucifer + Ahriman). Spojíme-li u vlny její výstup nad hladinu s se současným propadem pod hladinu, relativně živé vlnění ustane a hladina upadne do absolutní strnulosti (bez života)...

Zkušenosti a schopnosti získáváme v rozbouřených manvantarách. V pralayách je jaksi pořádáme jako hřivny, osvěžujeme a dobíjíme baterky (jako síly v bezesném spánku). Člověk nemůže pořád pracovat bez odpočinku, ale musí si taky „dáchnout“.

Ani vorkoholik neodmítne šlofíka, kuřáckou, dny volna, svátky a dovolenou, jako něco podřadného („jen... a nic víc“). My lenoši se rádi ulejeme a těšíme se na pauzy jako slepice na sopel. Ve skutečnosti si to ceníme doslova nadevše ostatní...

Asi taky patřím do flákačů, když mě ty pralaye pořád tak zajímají. Zřejmě se potřebuju připravit na pohodlné lenošení :-D Mohl byste prosím ještě vysvětlit ony tři fáze ponoření/vynoření - 1) absolutní stav, 2) Uroboros, 3) vnější/vniřní iluze..? Absolutní stav bude tedy zřejmě tím, co jsem nazval "půlnoční hodinou" (na mém schématu X - i když to číslování je špatně, protože by se nemělo pokračovat v manvantarském číslování). Vnější/vnitřní iluze bude těsně před vynořením z pralaye, resp. těsně po ponoření do ní. Uroboros je obvod počátku ve spáře, což chápu jako počátek tvoření a bude tedy mezi "absolutnem" a "vnější/vnitřní iluzí". Jenže v pralaye to jako počátek tvoření pojímat nelze, je to tedy jakýsi "poslední zbytek" po manvantaře před tím, než se dostane vše do absolutna? Pojímat urobora jako počátek tvoření je přece manvantarský přístup, v pralaye nepoužitelný, domnívám se.... jak to tedy je pralaysky?

Zkrátka - jde mi především o mechanismus ponoření (vnější/vnitřní iluze -> uroboros -> absolutno), a také o mechanismus vynoření (absolutno -> uroboros -> vnější/vnitřní iluze).

Číslování je vždy manvantarské (relativní), stejně jako veškeré pojmy i když jimi pojímáme absolutno. Vaše číslování naznačuje v manvantaře i v pralayi zrcadlení (vynoření/ponoření), což odpovídá realitě...

Uroborovým uzavřením obvodu se absolutně nic nemění, nic není relativně stvořeno. Takové obvody či jejich náznaky mohou v absolutnu vznikat a zanikat zcela samovolně, podobně, jako se v bezesném spánku (na hranici procitnutí) v lůžku převalujeme (zejména děti). O absolutnu totiž nelze říci, že je relativně ve stavu vnitřního nebo vnějšího klidu či pohybu. Zcela samovolně tedy mohl procitnout ten úplně první Uroboros (tato otázka mi po dlouhá léta vrtala hlavou)...

Pokud Uroboros spí nebo usíná je součástí absolutna nebo se do něj noří. Pokud Uroboros procitá, je stále součástí absolutna nebo se z něj vynořuje. Může si tedy představit (snít), že jeho obvod je mezi relativně „vnějším/vnitřním“. Protože to absolutně není možné, jeho relaitivně vnější/vnitřní může být jen jeho vlastní iluzí, tedy mimo absolutno (v pralaye). Tuto iluzi bychom mohli pokládat za součást manvantary (tvoření), jenže uzavřením obvodu ještě nic nebylo stvořeno a „stvoření iluze" je pouhá iluze (sen). Proto již nejsme v absolutnu, ale ještě nejsme v manvantaře, takže jsme v pralayi, kterou Mojžíš popisuje od „na počátku stvořil Bůh Nebe a Zemi“, až po „a nad propastnou tůní byla tma.“

Relativní stvoření manvantary počíná kouřem Trůnů, z něhož se na obě strany obvodu (vně/uvnitř) oddělují (vyvíjejí) paprsky světla atd...

Děkuji, nyní mi to už zapadá. Navážu ale ještě na poslední myšlenku o obětním kouři Trůnů. Uvážíme-li, že všechny hierarchie se postupně vyvíjejí (zatím v rámci totalitního systému), tak ti Trůnové, z jejichž obětního kouře povstal starý Saturn, již dávno postoupili výše, že ano?

Jde mi o to, že bytosti, které byly na stupni Trůnů tehdy, když dávaly vzniknout substanci starého Saturnu, tímto činem (a další prací v průběhu manvantary Saturnu) postoupily výše, takže se nabízí logický závěr, že tyto bytosti byly na začátku manvantary Slunce již na stupni Cherubů, a na stupni Trůnů byli Duchové moudrosti ze starého Saturnu, kteří jinou prací také postoupili výše. (A dále - na starém Měsíci byli saturnští Trůnové již na stupni Serafů, sluneční Trůnové na stupni Cherubů a na stupni Trůnů na Měsíci byli Duchové mudrosti ze starého Slunce). Je tato představa vývoje těchto bytostí správná? Nebo na počátku každé manvantary (Saturn, Slunce, Měsíc, Země) jde obětní kouř od těch samých Trůnů?

Řekl bych, že v principu je Vaše představa je správná...

K tématu vývoje ještě poslední dotaz:

Kam se vyvíjejí bytosti na stupni Serafů? Vyvíjejí se pak vůbec někam výše? Moc mi nesedí představa, že pak splynou s božstvím, přece si i dále nějak zachovávají svou individualitu, nebo ne? Vzhledem k tomu, že je hierarchický systém totalitní, nejsem si úplně jist, že by si svou individualitu zachovávat musely. Zde bude ale hrát asi také roli omezení vnímání našeho vědomí (tři stupně jedním směrem a tři stupně opačným směrem)., tzn. že dále se vyvíjet asi mohou, ale my to tady a teď nezjistíme, protože tam dále zkrátka nevidíme...

Když platí, že "čert má rád spolky"  a také platí, že "sejdou li se dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi" , tzn,že v jeho jménu se může sejít třeba sto nebo tisíc lidí?  A když Kristus je bytost "Já jsem", co je potom v nitrech těch, kteří se sešli v Jeho jménu, když "Já jsem" - Kristus je právě mezi nimi?  Když se sejde spolek ve jménu "Já jsem", pak je to spolek subjektivně svobodných individualit, mnohost mikrokosmosmických jednotek  , určité konkrétní množství bytostí z nichž každá si je vědoma svého Já...? Lze takový "spolek", resp.  společenství individualit považovat za jediný "spolek, který čert rád nemá", protože v něm nemůže rozdmýchavat ješitnost, pýchu, sektářství aj.   přízemnosti a nízkosti,protože v takovém společenství se nemá čert čím živit ? ... A pouze takovéto společenství může založit samosprávní obec...?

„Sejdou-li se dva nebo tři ve jménu mém, tam já jsem mezi nimi!“

„Já jsem“ není nepřítomné „tam“, ale přítomné „tady“.

Tady ve mně je první osobou „Já!“ (Kristus ve mně!)

Tady ve vztahu (/) mezi dvěma druhými osobami „TY/TY“, je třetí osobou „On!“ (Kristus mezi námi)!

Já a On jedno jsme!

Tam/tam = vně/uvnitř = čitatel/jmenovatel

Pravý vztah (/) se navazuje (jmenuje) z nitra ven.

Nepravý vztah (/) se (předčítá, diktuje, předepisuje, vnucuje) zvenčí do nitra.

Já jsem (On!) = „tady“ (/) = počátek vztahu = třetí osoba mezi dvěma

(tam/tam) = (ve jménu mém) = v rámci () vztahu (/), mezi jeho konci ().

Sto nebo tisíc lidí se může sejít protože „čert má rád spolky“.

Spolek netvoří svobodní lidé, ale lidé, kteří se svobodnou volbou vzdali své individuální svobody kvůli „MY!“

Každý vztah je nesvobodný, jde jen o to, jakému účelu má příslušné „My!“ sloužit (viz metodika TSO)...

Vztah je sice nesvobodný, ale teď mě napadlo - je to přece VZ-TAH, tedy tah vzhůru, znamená to tedy, že se sice ve vztazích vzdávám své svobody, ale ve výsledku to pro mě bude lepší (a potažmo i pro lidstvo), než kdybych na své svobodě urputně trval a snažil se mít vztahů co nejméně..? Tzn. že s pomocí vztahu s druhými dosáhnu ve vývoji mnohem více?

Ani lpění na svobodě není svobodné!

Jde jen o to, abychom vše měli ve svých vlastních rukou.

Právě jako protiváhu „možnosti navázat vztah“ má TSO také institut „možnosti rozvázat vztah“ v podobě „práva veta“, jež otrokářským a otrockým povahám tak bytostně vadí.

Navázání vztahu je jako manvantara, rozvázání vztahu jako pralaya. Mě osobně musejí „starci“ ze všech „pralayí“ vždycky doslova vykopnout...

Mám dotaz týkající se tzv. "neprojevených stavů" planetárního vývoje (pralají). Z díla RS víme, že se střídá vždy projevený stav (manvantara) s neprojeveným (pralaja). V manvantaře projde planeta sedmi "rundami" a v pralaje pěti, což dává dohromady dvanáct... A mně jde o těch pět, které, jak říká RS, jsou i jasnozření skryté.

Nákres: http://img.janforman.com/pralajaslvx.JPG

Došlo mi totiž, že rundy, které jsou nejblíže pralaji, jsou z našeho pohledu nejduchovnější (v nákresu I a VII). Dalo by se z toho odvodit, že v pralaji procházíme s celou naší soustavou ještě vyššími (duchovnějšími) stavy, které jsou nevnímatelné i pro intuitivní vnímání? Fyzično (IV runda) je vnímatelné pro naše současné vědomí, astrálno (III a V runda) pro imaginativní vědomí, nižší devachan (II a VI runda) pro inspirativní vědomí a vyšší devachan (I a VII runda) pro intuitivní vědomí. Vychází mi z toho, že v pralaji procházíme ještě třemi vyššími stavy, a to ve VIII a XII rundě stavem "a", ve IX a XI rundě stavem "b", a v X rundě stavem "c", který bych nazval jakousi půlnoční hodinou planetárního vývoje. Tam bychom byli, v protikladu ke stavu polednímu (fyzičnu, IV. rundě) v tom úplně nejvyšším zduchovnění - podobně, jako je člověk v půlnoční hodině nejdále od Země...

Mezi VII a VIII rundou celá soustava jaksi zmizí, ale co když jde jen za "práh", tedy za hranici tří světů? Pak si hezky zraje, dělá jakoby nic, a pak se v XII rundě objeví jako nová planetární inkarnace?

Říká RS tedy těm pěti stavům v pralaje "neprojevené" jen proto, že jsou skryté pro jasnozření dosažitelné člověkem? Kdyby měla nějaká hypotetická bytost jasnozření dokonalejší, mohla by vidět i to, co se děje v pralaji...? Myslím, že to RS někde naznačuje...

Kterej čerchmant Vás navedl, vtahovat mě do neprojevených stavů?

Jak snadno se člověk může mýlit ve stavech projevu v zrcale (manvantaře).

Tím snadněji se musíme mýlit ve stavech před zrcadlem (kde pralayu určitě mylně předpokládám).

Jak by také mohla být pralaya před zrcalem, když stav zrcadla pominul. Co si tu mám navíc počít s jasnozřivostí či jasnovidností, když pominul také zrcadlený jas (světlo manvantary). Ani schopnost intuice mi tu k ničemu není, jako jsou rybě prd platné ploutve či žábra ve stavu, kde žádná voda není. A tak se ptám: Proč nás mají duchovní světy a jejich poskoci zasvěcenci dokopat ke schopnosti intuice a jasnovidnosti, když je v pralayi nemůžeme nijak uplatnit?

K čemu nám to má sloužit v pralaye, neřku-li po ulynutí sedmi manvantar?

Co je mi platné, že si pralaye nazvu „ještě vyššími (duchovnějšími) stavy, které jsou nevnímatelné pro intuitivní vnímání“?

Ať jsou pralaye jakékoliv, manvantary mě pro život v nich nijak nevybavily, respektive mě vybavili schopnostmi použitelnými jen v manvantarách.

Proto su naštvanej na RS, že mě připravuje na tak chmurnou budoucnost, o níž mi, mimo negativních náznaků (co nebude možné) vlastně vůbec nic konkrétního neřekl. A i kdyby řekl, jakože neřekl, stejně bych si to tam potmě nemohl ověřit. K ničemu by mi to tam prostě nebylo. Snad jen k tomu, abych v těch zakukleně temných pralayách přežíval ve své k ničemu dobré „svobodné individualitě“ jasnovidným civěním do sebe, marným hloubáním a přežvykováním (zažíváním) svých zbytečných schopností. Není lepší dát si rundu a hloubat někde ve sklípku už tady a teď, přestože opilecké iluze jejich atmosféry absolutně nesnáším?...

Asi Vás svým nářkem nepotěším, tak jako Vy jste mě nepotěšil tím, že ste mě do toho zatáhl...

To nevím kterej, ale můžu se ho zeptat :-D

Proč to vůbec řeším... RS v cyklu o Janově apokalypse vysvětluje, co je to těch 24 starců apokalypsy. A říká (nepamatuji se přesně) něco v tom smyslu, že oněch 24 starců poukazuje na 24 bytostí, které řídily vývoj Saturnu a Slunce. Tedy dvanáct saturnských šéfů a dvanáct slunečních. Každý z nich řídil jedno dlouhé období. A (prý) vždy těch sedm mělo na starost sedm "projevených" stavů (rund) a pět mělo na starost pět "neprojevených" stavů v pralaji. Tak jsem si říkal, když ty stavy v pralajích řídily konkrétní bytosti, tak určitě nebude pralaja vypadat tak, že tam nic není nebo že je vše smícháno v nějaké kaši nebo že to je v úplné temnotě, o které nelze nic vědět...

Pralaju jsem si představoval jako kosmický spánek naší části kosmu... ale ve spánku se taky přece odehrává podobně čilá práce jako při bdění... a i ve spánku lze něco vnímat, pokud se na to připravíme...

Tuším, že se v té pralaji bude dít něco ohromně důležitého, když do ní nejdříve vleze např. zduchovnělý Saturn a vyleze z ní Saturn na mnohem vyšším stupni (s dozrálými plody vývoje), ze kterého se teprve může stát Slunce...

V díle RS jsem tu a tam narazil na neurčité zmínky o tom, že jím uváděné tři stupně jasnozření zdaleka nejsou jediné, stejně jako zmínky o tom, že existují ještě vyšší světy než naše "trojsvětí". Nevím, jestli je to špatně, ale nějak nemám problém s tím, že by bylo možné pokračovat v rozvoji vědomí imaginace->inspirace->intuice->... dále. Prostě jako bez imaginace nevidíme astrální svět, tak bez vyšších stavů vědomí než je intuice nevidíme do pralaji. Navíc, jestliže Vulkánem nekončí náš vývoj, ale čeká nás dohromady dvanáct vývojových stupňů, budou existovat i vyšší stavy vědomí než vulkánské (intuitivní). Je mi jasné, že se o tom můžeme jen dohadovat, protože nemůžeme nyní ani pomýšlet na něco vyššího než je intuice nebo vyšší devachan, když se pořád plácáme tady dole ve fyzičnu. Chtěl jsem jen mít nějakou ucelenou představu o všech dvanácti stavech planetárního vývoje, kor když to RS už naznačil, že jich je 12 (5 v pralaji a 7 v manvantaře). Proč by to naznačoval, kdyby o tom nebylo možné vůbec nic vědět? Snad ne proto, aby nás zmátl...

Jestliže ale ucelenou představu o tom dosud mít nelze, tak se s tím nějak smířím...

"Ať jsou pralaye jakékoliv, manvantary mě pro život v nich nijak nevybavily, respektive mě vybavili schopnostmi použitelnými jen v manvantarách."

Na to reaguji: Kdyby nás manvantary pro život v pralajách nijak nevybavily, jakto, že jsme je přežili? Ryba by v prostředí bez vody zahynula a po opětném hození do vody by už neobživla. Přece jsme v pralajách nebyli mrtví, jako nebyly mrtvé ostatní hierarchie. A nejen, že jsme je přežili, ale dokonce jsme z nich vylezli s "přidanou hodnotou", s novou energií, jako když večer usne unavený člověk a ráno je svěží. Tady se jen nabízí ta myšlenka, že Stvořitel na konci každé manvantary vše vdechne a na začátku nové vše vydechne, tzn., střídání manvantara-pralaja by odpovídalo výdechu-nádechu Stvořitele...

"Proto su naštvanej na RS, že mě připravuje na tak chmurnou budoucnost, o níž mi, mimo negativních náznaků (co nebude možné) vlastně vůbec nic konkrétního neřekl."

Já na něj zase naštvanej nejsem, protože mi taky řekl, že po pralaje bude Jupiter. :-)

A to jsem ještě nezačal řešit ty menší pralaji, ale radši s tím ani začínat nebudu. :-D

Ale jestli do toho nechcete být zatahován, tak tu otázku odložím k ledu, beztak je spousta bližších a důležitějších věcí k řešení než toto...

Nečetl jste dostatečně pozorně...

Pokud se nepletu, tak území, která nyní ovládá islámská ideologie, dříve byla křesťanská, např. celá severní Afrika, Indonésie, Pákistán, Afghánistán, Kazachstán, všechny státy Blízkého Východu jako Irák, Sýrie, Jordánsko, Irán atp.

Z tohoto hlediska lze hodnotit islám jako velmi progresivní. Jaké jsou důvody? Násilné šíření, zaostalost lidí v těchto zemích?

Ale to asi ne. Např. Persie (Irán) byla před tím, než ji dobyl islám naprosto nejvyspělejší krajina té doby.

Bylo tomu tehdy s islámem a jím dobytým územím jako nyní s dobývanou Evropou?

Islám vojensky porazil Peršany. Je to tragedie Persie (a celé civilizace obsazené islámem), že taková vyspělá země byla hozena do takové otrokářské tmářské ideologie proti Kristu.

Obrovsky lituji Persie, Iránu, protože je mi jaksi srdečně blízký.

Sluníčkáři se nyní dovolávají toho, že díky muslimům prý byla rozšířena matematika, vědy atp. Pokud ale vím, tak muslimové na obsazených územích krutě zacházeli s místním křesťanským obyvatelstvem. Proto i jeho křesťanští vědci, básníci aj. se raději nechali přenálepkovat na muslimy, než aby se nechali hrdinně podřezat.

Z toho mi vyvstává, že islám asi nebude dílem jen obyčejných lidí.

Takto důmyslně likvidovat Evropu a křesťanství zneužitým islámem, to je skutečně špičkový výkon odpůrčích sil Krista.

Kdyby byl záměr, tak islám na celém světě je smeten během pár dnů do nebytí a zapomnění. Chazaři ho ale protěžují v boji s křesťany.

Co nám to tu vlastně probíhá před očima? Boj koho s kým a proč? Jde to vše z duchovních světů, nebo jsou to i věci lidí?

Proč má Irán, Persie takovou hroznou karmu jako národ? Taková kultura a takový propad.

Co ostatní lidstvo?

Muslimové se na dobytých územích vždy holedbají tím, že přestavují kostely na mešity na důkaz porážky křesťanství.

Pyšní se tím, že ruší křesťanské kostely a dělají z nich mešity. Viděl jsem imáma někde v Bosně, jak se chvástal jak skvělý je islám.

Bude lidstvo na Jupiteru vědět něco o starém Saturnu? ... Lze-li vnímat vždy jen tři stupně dopředu a tři dozadu, pak se domnívám, že saturnské bytí bude pro naše vnímání už moc "daleko". Na druhou stranu pak ale bude možné vidět jeden stupeň za Vulkán, je to tak?

Když si to spojím s tím, že na Jupiteru dojde normálně vyvinutým lidstvem k překonání nerostnosti, také mi vychází, že staré saturnské bytí už tu pro lidstvo nebude. RS říká, že nerostná říše přestane existovat (je ale otázka, zda se ve ztvrdlém tělese, kde bude zlé lidstvo, ještě nerostná říše znvou neutvoří). Budou na Jupiteru vůbec po Saturnu ještě nějaké pozůstatky, zbytky? Řekl bych, že ne, stejně, jako na Zemi nejsou žádné pozůstatky po tom, co předcházelo Saturnu.

Sluneční skvrny (temná nezářící místa) na Slunci jsou prý pozůstatky starého saturnského bytí. Už před delší dobou jsem se zabýval otázkou, jestli nové Slunce, které bude ještě zvenčí zářit na Jupiter, se plně zbaví těchto saturnských zbytků a tím se vlastně "očistí"...

Je tomu tak, že celá naše soustava se vždy při přechodu k následujícímu stupni (např. zemský -> jupiterský) plně zbaví všeho, co v ní bylo před více než třemi stupni? Tzn. - na Jupieru již nebude nic ze st. Saturnu (nerostná říše přestane existovat), na Venuši nebude nic ani ze st. Slunce (rostlinná říše přestane existovat) a na Vulkánu nebude nic ze st. Měsíce (zvířecí říše přestane existovat)..?

Protože nerostná říše přestane na Jupiteru existovat, bude muset zaostalá část lidstva čekat na možnost pokračujícího vývoje bez nerostné říše a v dalších manvantarách také bez ostatních živlů Země...

Protože nevíme, co předcházelo starý Saturn, sotva budeme moci na Jupiteru vnímat zbytky starého Saturnu a tedy o nich něco vědět a v podstatě nevím, jaký smysl by mělo pamatovat si všechno. Budou tu přece vždy nové aktuální podněty k poznávání.

Na předchozí životy si také nevzpomínáme na všechno (například na to, jak nám tehdy chutnalo knedlo-vepřo-zelo).

Mám za to, že od dědictví Saturnu se Slunce očistilo už dnes tím, že vystoupilo ze Země. Například teplo je slunečními paprsky vyvoláváno až reakcemi živlů Země...

Děkuji...

Jen s tím očištěním dnešního Slunce od Saturnu nevím. Když došlo k oddělení Slunce a Země, mám za to, že teplo jako jediné zůstalo na obou tělesech - RS to říká v cyklu, kde vysvětluje Genesi (Tajemství biblických dějin stvoření). Dává mi to smysl - teplo, jakožto původní živel zůstalo na Slunci i na Zemï, a ostatní živly se rozdělily podle povahy dvou nových těles - ty jemnější (životní, zvukový a světlený éter) zůstaly na Slunci a ty hutnější (vzduch, vodu, zemi) si podržela Země.

Pokud je ale teplo vyvoláváno až reakcí živlů země na akci slunečních paprsků, pak by skutečně teplo na Slunci být nemohlo, protože tam žádné překážky takového rázu nejsou... tak teď nevím, jak to je...

Asi budete mít pravdu, že dnešní Slunce je stále ještě ušmudlané od saturnského tepla. Sluneční světlo tedy stále ještě vzniká rozkladem ohně na světlo a kouř. Ten oheň vidíme na povrchu slunečního disku jako erupce, z nichž vychází světlo a tzv. „sluneční vítr“. K těmto informacím nemám pro chronickou lhavost „teoretické vědy“ přílišnou důvěru. „Tajemství biblických dějin stvoření“ bych měl mít, takže si to tam příležitostně vyhledám a dám vědět...

Nakolik je důležité OSN? Nyní se hovoří veřejně o tom, že OSN již neslouží svému účelu, aby bránilo vzniku válečného konfliktu a pomáhalo lidem při nějakých katastrofách. Prý se musí přehodnotit jeho existence.

Jakou podobu by mělo OSN nabýt, jak by nyní mělo fungovat  na úrovni doby?

Účelem OSN bylo, sloužit zájmům velmocí, které OSN zakládaly. Tuto funkci OSN plnilo výborně a bude plnit až do posledního dechu, jímž je „Nový světový řád“...