Otázky a úvahy k úvodu a doslovu Teorie poznání.

Str.207.;... Jako místo konání kongresu na podporu legalizace potratové svobody,jako zvlášť vhodné cestě ke Kristu, bylo vybráno místo s názvem “Killes-berg”, kill, killes = zabít, berg = hrad => hrad zabíjení, hrad smrti… Byť je to jen název, vidím v tom satanistické indicie, tyto indicie napovídají, že světové vedení AS je infiltrováno přímo satanisty, kteří s oblibou veřejně demonstrují své “úspěchy”, zde zřejmě pokus o zabití anthroposofie jako takové. Nebo aspoň jejího “zamčení” kamsi do temnoty hlubin zapomění,zamknout v temnotě, jako Kaspara Hausera (...?!)- jak napovídá příjmení nejhorlivěji vystupující obhájkyně potratů ; Dr.med.M. Glöckerová - glöck - glock => g-lock => lock => lock up = zamknout, ukrýt, zavřít do vězení… Kohopak, ducha Anthroposofie, její  případné živé chápání “řadovými členy”, tedy cokoliv živého z anthroposofie zabít, nebo alespoň zamknout a skrýt…?  Vzhledem k použitému jazyku pro “zákulisní” veřejné sdělení pro “zasvěcené “, tedy angličtiny, lze předpokládat, že nejvyšší vedení AS je infiltrováno či ovládáno satanskou lóží z USA…?  Jsou li mé vývody tedy správné…?  Protože to dedukuji z pouhých názvů, o kterých jsme se v otázkách a odpovědích přímo na Teorii Poznání bavili, že na názvu nezáleží. Nemohu si pomoci, ale v takovýchto případech na názvu záleží, když je díky nazvům a jejich rozborům dojít k tomu, co se šklebí ze zákulisí…

A právě s tím souvisí další dotaz, když bylo řečeno, že “neexistuje žádný hlas,moc či síla z oněch světů, která by člověku říkala co má a nemá dělat, nebo ho nějak ovládala a vedla k těm či oněm činům… “ , pak mi to pořád nejde dohromady s:  “.....anthroposofie poškozována a RS pomlouván,jedná se o Ahrimanský impuls…”

….”...o to usilují ahrimanské bytosti… /Str.210/“.... “...zahrimanizovaní “anthroposofičtí odborníci.../Str.211/”.

…”...Anthroposofie se systematicky zmocňují ahrimansky organizovaní nepřátelé anthroposofie… /Str.213/”..........atd.,atp.,v tomto duchu v úvodu i doslovu. - Takže když je někdo pod vlivem, když je někdo ovládán,když někdo realizuje něčí impulsy,atp.,a ten pod jehož vlivem jsou je Ahriman a jeho bytosti, pak stále platí, že ti, kteří jsou pod jeho vlivem neposlouchají jeho svádění, hlasy či snad příkazy z jeho (onoho)  světa?  Vždyť vykonávají jeho (jejich) vůli, tedy poslouchají jeho hlas,který jim říká co mají či nemají dělat… ?!

Str.231,otázky přímo v textu v lomených závorkách .; “Ita Wegmanová (článek “Přátelům" - vzpomínka na slova RS):  Pouze lidé mohou mit nějaké vědění o tajemstvích démonů./...Proč pouze lidé? Což bohové neznají tajemství svých protivníků?  To proto, že démoni nejsou ve světě bohů, v “nadsvětí“, ale v podsvětí?  A vynechám li “nad” a “pod”,zbyde mi “světí”, tzn.  náš svět mezi nadsvětím a podsvětím, který je třeba “vy-světit”, či “po-světit”,tzn. produchovnit…? /     Bohové čekají na tato tajemstvi,  která jim lidé mohou zprostředkovat... /...Jak jim je lidé mohou zprostředkovat - tím že si tato tajemství pravdivě definují, že je pravdivě poznají myšlením, že si je reálně představí, čímž se tato tajemství zapíšou do Akaši, kde už si je mohou bohové převzít, vidět, uvědomit, nebo jaksi “přečíst”...? A za takové tajemství démonů lze považovat co konkrétně?  Jejich úmysly, plány či co?  Třeba to odhalení z názvů “hrad zabíjení”, “zamknout, zavřít do vězení” viz. výše…? /       Pokud lidé Bohům tajemství vybojovaná  /…Jak vybojovaná - odhalením?  “Vybojovaná” předpokládá že v boji, tedy na bojišti tady na Zemi, kde  bojuje světlo s temnotou, Michaelovi andělé s Ahrimanovými démony o lidskou duši…? … A jak, nebo čím vysvětlit spícím lidským duším, že jsou na bojišti, když si připadaj, že žijí v míru, že žádnou duši nemaj, že jsou díky materialismu přesvědčeni, že jsou jen masem, vnitřnostmi a kostmi v koženém žoku…? /    na démonech obětují /...jak?... /, temné konání těchto démonů bude odvráceno,  takže tam,  kde o vládla temnota,  může zazářit duchovní světlo….”

Ještě k úvodu, str.12. ;

“Jinými slovy,  pochopenou pravdu lze ve vnějším světě hájit jen v roli obžalovaného, s odvoláním jen na své vlastní reálně logické důvody,  jen na své vlastní čisté myšlení.” - Co brání tomu, aby se do role obžalovaného dostala satanská žaloba…?

Str.13.; “ Ďábelsko - satanská žaloba v podstatě nikdy neargumentuje, nikdy neuvádí nijaké věcné důvody,  ale vždy se zaměřuje jen na obžalovanou osobu,  kterou se snaží skandalizovat (znevážit,  pomluvit,  ironizovat,  a pokud může,  ve všem jí aktivně překážet a podrážet nohy).  Kdyby danou osobu pouze ignorovala (jakoby o ní nevěděla),  vůbec bychom se o existenci satanské žaloby nedozvěděli.  Ona tu však je,  trpělivě hlodá a běda tomu,  kdo by se bláhově domáhal souhlasu nespravedlivé žaloby “většiny”!”...- Proč by se měl člověk obhajovat před někým, kdo není schopen argumentace, ani ty argumenty obžalovaného vyslechnout?  Což by se “obžalovaný“ neměl obhajovat pouze před spravedlivým soudcem, ovšem před takovým přece netřeba cokoliv pravdivého obhajovat, protože spravedlivý soudce ví co je pravda… To že satanská žaloba “většiny” -”MY” zažaluje člověka, individualitu - “Já” a ještě nespravedlivě, to přece pro toho člověka není důvod k obhajobě. To mi připadá jako by se měl účel obhajovat se,omlouvat se prostředkům k němu vedoucím, jako by se hrnec měl omluvit hlíně za to, že z ní vzešel díky hrnčíři- Proč?

Ahrimanské škole „na názvu záleží“...

Ahriman není duchem „oněch světů“ (duchovních), ale „zlo-duchem“ Země. Lucifer je „zlo-duchem“ astrálního Nebe...

„Bohové“ například nemohou číst dopis, či nápis vytesaný do kamene.

„Démoni“ podsvětí a nadsvětí však využívají astrálních, éterických a fyzických těl lidí dokonce v takévé míře, že mohou v příslušném člověku zaujmout místo jeho já. Ten člověk je vlastně už mrtvý, jeho těla však žijí a konají dál. Takovými „démono-lidmi“ jsou například tak zvané elity, prodlužující svůj fyzický život také manipulací s krví (transfuzemi).

Je to lidské já, co informuje duchovní svět o světě démonů, ukrývajících své jednání ve světech v nichž bohové nemohou číst...

Satanská žaloba je v roli satanského žalobce, takže nemůže být v roli obžalovaného. Do role obžalovaného se může dostat jen obrácený satanista, ten však už není v roli satanské žaloby...

Spravedlivý soudce je před světským soudem obžalovaným! Obhajovat se před tímto soudem musí, nikoliv kvůli sobě, ale kvůli veřejnému mínění. Satanský světský soud má v rukou sdělovací prostředky. Kdo na veřejné mínění nedbá a neobhajuje se, na tom satanský žalobce nemá nijaký zájem. Mu přece nejde o tohoto jedince, ale o veřejné mínění...

Ano, toto je informace, která mi odpovídá na otázku, jak jsem napsal, že se mi zdá, že někteří ti lidé, elity, jsou z části jako by obsedlé, posedlé démony, vymístěné, že chodí jak roboti, jsou jak zhypnotizovaní, tváří se jako mimoni, jak v těch bláznivých filmech je nazývají zombie. Hovoříte o démonech, kteří dokáží v těle člověka existovat a tváří se jaké jeho já, ačkoli ten člověk = jeho já již v tom těle není.

To jsou neuvěřitelné věci. Nakonec by démoni dokázali obsednout i stroj? Nebo zvíře?

Ale vnímám i jakési obsednutí dětí. některé tváře dětí, či mladých lidí mají divné rysy, jejich chůze vypovídá a něčem, jako o vymístění, poskakují, hýbou se jako roboti....nebo se poddávají napodování nějakých masmediálních projektů, hudebních clipů, filmových hrdinů, stylizují se do nějakých podob, jako chodí v černém, tetují se, mají barevné vlasy, mají různé chování, provokativní, bojové....

Nanotechologie, malé přístroje, prý dokážou věci, jako by to byla inteligentní hmota.

To je něco jiného, to je naprogramované...sice nechápu jak, ale to není obsedlost démony. Nebo jsou i tyto přístroje počátkem nějaké démonické strojové kultury? Ač za tím nyní ještě stojí člověk.

Utopie?

Stroje jsou démonické, projevují se v jejich pohybu démoni. Zatímco stroje musejí člověka poslouchat, v případě démonické „hudby“, počítačových her atp. se lidé podřizují démonům a jsou jimi vychováváni. V démonických kultech jim dokonce slouží. Tak zvané technické kultury budoucnosti jsou démonické vize.

Je-li démonizovaný rodič, jsou jím a prostředím, které vytváří, démonizované i děti...

Není-li člověk démonizovaný, jsou jeho domestikací zvířata z démonismu v různé míře vymaňovaná. U domácích mazlíčků je však zpětnou vazbou démonizován člověk. Všimněte si lidí, vykazujících „podobu“ svého psa atp...

Já jsem z duchovní vědy pochopila, že do strojů, které člověk vytváří, vkládá ducha ze sebe. Pokud člověk tvoří nevědouce o tom (tedy nespojí tímto vědomím tohoto ducha se sebou), tak tento jím stvořený duch zůstává uvězněn ve strojích. Každý uživatel strojů může ale svým vědomím(věděním o duchu ve stroji) vysvobozovat tyto duchy tím, že jim takto umožní se na něj napojit a po jeho smrti spolu s jeho duší vystoupí také do světa duchů, kam duch patří. Ti duchové strojů, kteří nebudou vědomím člověka vyzvednuti později ( s rozpadem materie) povstanou a jako démoni se vrhnou na člověka.

Že by se zvířata zbavovala démoničnosti domestikací, to mi nesedí. Tomu nerozumím. RS mluví o tom, že lidstvo pokročí ve vývoji také tím, že bude zvířata jen sledovat v jejich přirozeném prostředí a získávat z této přírody moudrost (výroba papíru z pozorování vos, jak staví vosí úly atd.).

Lucifer i Ahriman mají své oprávněné působení v přírodě a v ní tedy nepůsobí démonicky (démonicky se projevuje jen člověk jimi posedlý). Člověk pozvedává pod ním ležící nižší sféry (svět zvířat) tím, že sám sebe pozvedá a až lidstvo postoupí o stupeň výše, tak se pozvednou i zvířata, aby mohla pokračovat ve vývoji k lidství. Nyní jsou závislá na vývoji člověka.

Také Kristus lámal a podával učedníkům (vyspělejším lidem)jako své tělo chleba (již žádné zabíjení zvířat pro lidskou potravu, oděv či zábavu). U domácích mazlíčků upozorňoval RS na jejich animální sílu (hlavně nedoporučoval s nimi spát), která ztahuje lidské pudy dolů do podlidství.

Vegetariánství považuji za dobré, pokud je projevem pravého soucitu člověka se zvířaty. RS říký, že pokud se člověk rozhodne pro vegetariánství z jiného důvodu (zdraví, kvůli meditaci-jako Hitler) není to dobré, jde jen o další utvrzení již tak dosti ztvrdlého ega.

O soucitu říká RS, že je to na úrovni cítění to nejvyšší, čeho má člověk dosáhnout. Soucítění nám není přirozeně vlastní, je to síla Kristova (ze soucitu s lidmi sestoupil na Zem, aby sňal z člověka tzv. dědičný hřích).

Srdečně zdraví Atrea

Čertví, jaký duch mluví z náčelníka Zlo+Mené+Pravý+tko (to "TKO" je upgrade TSO na "trojčlenný kapitalistický organismus"), nicméně (dle jeho vlastních slov) prý dlouho žil s nějakou krávou... ;-)
Srdečně zdraví TM
("ten který pavoukovi natrhl síť a zavčasu zdrhl")

Ten "TM" je fakticky strašná kurva...

Toto nenapsal zmp (je to falzo).

Zmp: "Duchem času je Kristus!"

Mám otázku, ačkoliv je to spíše věta k meditaci...

V jakém smyslu je to myšleno? Kdysi jsme se tu bavili o funkci ducha času, jak ji zastávají Archandělé (menší časová období jen na určitých územích, viz Páleš a 354-letý rytmus), Archeové (vlastní duchové času - epoch), Duchové formy (eony) atp. pro různá časová období.

Dalo by se říci, že Kristus je duchem času pro celou druhou polovinu zemské manvantary - od mysteria na Golgotě?

Vím, že RS poukazoval na to, že Velikonoční (Kristovy) svátky reprezentují svým časovým určením mj. také přechod z prostorovosti do časovosti - v tomto smyslu by sedělo. že Kristus je vlastně duchem času, a ne v nějakém omezeném smyslu, jako třeba Archandělé apod.

Nebo je to myšleno tak, že Kristova bytost jako taková plynutí času v kosmu umožňuje? Podobně jako myšlenky elementárních duchů stojí za přírodními zákony...

Není také Kristus duchem věčnosti? ...

Představte si mezikruží a v něm kruh (Nebe/Země) a mezi nimi spáru (/) počátku, v níž je přítomen Stvořitel (Kristus).

Od této prostorové představy přejděme k časové, která je dána poloměrem mezikruží (R) a poloměrem kruhu (R). Oba poloměry (2R) představují míru duálního času, míru současnosti:

R/R = minulý čas/budoucí čas

Ta míra času R/R je statická a v jejím rámci se střídají hierarchičtí duchové času.

Spára (/) mezi minulostí a současností je prchavý okamžik, pohybující se z minulosti do budoucnosti.

Nyní si představte tak zvaný křesťanský letopočet (jenž se co nevidět stane předmětem „vědeckého“ útoku satanistů):

před Kristem ...3, 2, 1 – 0 – 1, 2, 3... po Kristu

Ta nula ve spáře (/) předělu mezi pnl./nl. Je statická jen pro tak zvané dějiny, kdy představuje okamžik narození Ježíše. Reálně je však dynamická jako přítomnost v okamžiku času, je přítomností ducha času, Krista, již od okamžiku stvoření! V prostoru je ta nula ve spáře (/) počátkem Nebe/Země.

Kristus je tedy duchem času odjakživa.

Čas nepodléhá objektivním iluzím právě díky Kristově přítomnosti ve spáře okamžiku. A právě kvůli Kristu je čas satanistickou akademickou vědou systematicky pomlouván a oplétán vylhanými subjektivními iluzemi jako trním...

Zkrátka, čas neplyne! V míře času plyne duch času v „prchavém okamžiku“, takže je tak říkajíc „v každém okamžiku s námi“!

Duchem věčnosti (absolutna, prapodstatou všeho) je neindividualizovaný, nepředstavitelný, nepojímatelný a nepojatelný Bůh...

Moc děkuji za toto vysvětlení, v klidu si nad tím sednu a otázek prozatím zanechám...

V diskusi pod článkem O zákazu potratů v Polsku zaznělo:

"Myslím, že polská vláda ví, co dělá...chrání lidský život a společnost před úpadkem. Copak je normální pokládat za nějaké právo zabít nenarozený lidský život? Zamýšlíme se vůbec nad tím, co to děláme a kam taková nelidská společnost kráčí? Život je třeba chránit a mít k němu úctu, a ne ho ničit...."
***************************

Na to reagoval jiný čtenář:

"Vaše zamyšlení by mělo smysl v případě, že by na Zemi nebyly likvidovány po statisících životy již narozených."

Připadá mi ta reakce hloupá. Drzá, zlá, zákeřná. Silně demagogická.

Jak dobře či správně na ni odpovědět a takového člověka ubít jeho debilovatinou!

Jasně, že když se ve válkách vraždí lidé, tak je to zlé, a málokdo má možnost s tím něco dělat...ale to mám snad rezignovat na vše a vzdát se i tam, kde ještě můžu bojovat a pomoci sobě, světu?  Něco jako: Když už nám řežou ruce, proč bychom si měli bránit, aby nám uřezali i hlavy?

Četl jsem někde: Zlo je negace dobra.

otázka: Je tedy dobro negace zla?

Z toho, co jste někde četl, nic nevyplývá...

Zato mě vyplývá otázka, proč to děláte?
Spatrakovi přece z někde čteného vyplývá otázka, zda je dobro negace zla.
Jenže to byste musel (měl) jasně odpovědět, že negací nereálné mínus jedničky nemůže být přece reálná jednička, tzn., že to Vaše –(–NE) nemůže být ANO; že ano?

Zlo i dobro existují paralérně jako ohen a voda.

Co je nerealné je duchovní a používat na to formy,tvary a matematyku to je řezničina.

Cituji: "Co je nerealné je duchovní..."

Opak je pravdou: Co je nereálné je NE+duchovní!

Cituji: "...a používat na to formy, tvary a matematyku to je řezničina."

Jaké prostředky by jste tu doporučoval?

Svět je mája, ale vnímáme ho jako realitu( máme tu realitní  kanceláře), jenže v duchovním světě nejsou

ani slova, i ty jsou pro duch. svět přílyš hrubé.

Svět je mája, kterou jsme se naučili vnímat a přeměňovat ji ve skutečnost, kterou si z máji vyneseme jako své zmrtvýchvstalé fyzické tělo. Navíc se v Máji naučíme poznávat, svobodě a lásce...

Dobrá tedy: Aby to byla pravda (že zlo je negací dobra), patrně to předpokládá, že zde dobro musí být dříve.

Ano? Ne?

A jestli ano, proč je dobro dříve než zlo? Resp. jak to?

Na počátku bylo dobro, pak mělo být rozšířeno o svobodu, ale nižší duchové tu svou svobodu přehnaly, nabyly

si čumák a vzniklo zlo.

Duchové zla nejsou svobodní. Svoboda se zakládá na rozlišování a tedy také rozhodování mezi dobrem a zlem. Duchové zla nerozlišují mezi dobrem a zlem, ale jsou jednostrannými "fanatiky" zla...

Takže třeba lucifer nebyl svobodný?

Duchové zla si myslí, že zlo je dobré.

Lucifer ani Ahriman nejsou svobodní. První skutečně svobodný (zevně i vnitřně) může být jen boho-člověk...

První negace (NE) je negací absolutna (stavu samého o sobě), protože tu ještě nic jiného k negování není. Tato první negace (NE) je relativně duální (NE+absolutno = vnější/vnitřní = forma/tvar = Nebe/Země = tma nad/propastnou tůní). Tato první negace je první relativně duální projev absolutna, který sotva můžeme nazvat dobrem, či zlem, protože tu chybí příslušný relativní opak (dobro či zlo).

Dobro a zlo jsou relativně párové opaky).

V čase následného vývoje dojde k relativní „negaci negace“ (NE x NE+absolutno), k relativnímu potvrzení absolutna (ANO+absolutno). Po „tmě nad/propastnou tůní“ nyní následuje „světlo vnější/vnitřní“:

„A viděl Bůh, že světlo je dobré“ (ANO+dobro).

V pokračujícím vývoji je také světlo (ANO+dobro) negováno (NE + ANO+dobro = ANO NE+dobro = potvrzené zlo). I člověk již zpětně může vidět, že když světlo zhasne (odloučením starého Měsíce od Slunce), nemůže se ve tmě orientovat a má tedy světlo za dobré a tmu za zlou. Zpětně pak pokládá za zlo i tu první negaci a uvědomuje si, že negace je zlo, které samo o sobě absolutně ani relativně neexistuje, že jeho existence závisí (parazituje) na existenci toho, co neguje (absolutna, světla, dobra, pravdy atp.)...

Cituji : "(NE) je negací absolutna (stavu samého o sobě), protože tu ještě nic jiného k negování není. Tato první negace (NE) je relativně duální (NE+absolutno = vnější/vnitřní = forma/tvar = Nebe/Země = tma nad/propastnou tůní). Tato první negace je první relativně duální projev absolutna, který sotva můžeme nazvat dobrem, či zlem, protože tu chybí příslušný relativní opak (dobro či zlo)."

Na Vulkánu již dojde jen k takovému velkému třesku proměny v procesu projevu Absolutna. Pravý projev Absolutna se tak stane součástí pravého projevu Urobora jako spára v mezikruží (Já a Otec jedno jsme).

Uvažuji dobře?

Mezikruží a Kruh (Nebe/Země) jsou vně kružnice (Urobora).

Slova „samotný kruh Urobora“ jsou tedy nepřesným vyjádřením pro „samotnou kružnici Urobora“.

Protože kružnice není kruh, nemá střed a nemůže tedy z něj vyrůstat...

Možná to míníte jinak. Jakmile však dojde k záměně pojmů kružnice s kruhem, nerozumím o čem je řeč...

Uroboros je Stvořitelem spáry. Nevyrůstá tedy z ní, ale je jí stvořen a zpětně absolutně anulován (jeho průřez, poloměr jeho obsahu)...

Relativní obvod (délka) kružnice (Urobora) není anulovaný sám sebou, ale vzájemně se v něm relativně anulují dva půlobvody (půlkružnice). Hlava a ocas Uroborova obvodu jsou jen podobenstvím počátku a konce obvodu. Přesněji řečeno, musíme tu mluvit o obou půlobvodech jako o dvou hadech, kteří se vzájemně drží za ocas (nepožírají si ho)...

Ty dva půlobvody jsou skutečně dvě negace (NE + NE), které se vzájemně stále dokola nahánějí (sčítají). Ve vzájemné interakci (NE x NE) však nejsou, neboť nemají pravou konfiguraci „T“.

Tyto dvě negace mají v počátku podobu opačných hadů, jako budoucího Lucifera a Ahrimana. Namají tedy podstatu zvířecí, ale stvořitelskou (Uroborovu). Ego jako střed kruhu (Země) a Go jako tvar mezikruží (Nebe) zpočátku ještě neexistují...

Z obvodu kružnice (Urobora) je vynášen nahoru vnějšími silovými paprsky světla tvar mezikruží (Nebe) a vnitřními paprsky snášena dolů forma středu kruhu (Země). Ty vnější a vnitřní paprsky jsou světlem „Betlémské hvězdy“. Formou středu hvězdy je bodná rána v srdci Ježíše.

Obvod Urobora sám o sobě ještě světlem není. Jeho světlem (vnějším/vnitřním) jsou paprsky Betlémské hvězdy...

Děkuji moc za vysvětlení a za Vaši nekonečnou trpělivost. Už jste mi to tolikrát vysvětloval a já to zase tak domuchlala.

Dnes ráno jsem si již uvědomila, že jsem to zmotala a vzpomněla jsem si na toho "chlupatého Urobora", jak už jste mi to jednou vysvětloval. Vaše odpovědi jsou tak přesné a oceňuji v nich tu schopnost, dát vždy znovu tázajícímu se odpověď, která je vždy jakoby hlubší a zase jiným úhlem pohledu. No jste pro mne dokonalý duchovní učitel a jsem vděčná osudu za to, že se Vás mohu ptát...

Ještě jednou moc děkuji a srdečně zdraví Atrea.........

Děkuji moc za vysvětlení a za Vaši nekonečnou trpělivost. Už jste mi to tolikrát vysvětloval a já to zase tak domuchlala.

Dnes ráno jsem si již uvědomila, že jsem to zmotala a vzpomněla jsem si na toho "chlupatého Urobora", jak už jste mi to jednou vysvětloval. Vaše odpovědi jsou tak přesné a oceňuji v nich tu schopnost, dát vždy znovu tázajícímu se odpověď, která je vždy jakoby hlubší a zase jiným úhlem pohledu. No jste pro mne dokonalý duchovní učitel a jsem vděčná osudu za to, že se Vás mohu ptát...

Ještě jednou moc děkuji a srdečně zdraví Atrea.........

Skutečně jsem vyrobil protimluv ve větě: „Uroboros je Stvořitelem spáry. Nevyrůstá tedy z ní, ale je jí (stvořen a) zpětně absolutně anulován (jeho průřez, poloměr jeho obsahu)...“

Správně má být bez „stvořen a“ (nyní jsem dal do závorky).

Nechápu jak se mi to mohlo přihodit a nic tím nemá být řečeno, popřípadě tíím má být řečeno: „důvěřuj, ale prověřuj!“

Dvojice Uroborových hadů tvoří spáru jako svůj projev. Dvojice hadů není stvořena a není troj-jediným relativním projevem absolutna, protože relativním projevem je až stvořená spára. Dvojice hadů Je součástí trojjediného půsbení anulované (absolutně obsah, relativně obvod). Tato trojnost Stvořitele představuje jakýsi přechod z absolutna do relativna, vykazujíc ještě charakter absolutna a již také charakter relativna...

1) Iluse = relativně NE+reálné a také NE+absolutno

2) spára v ilusi (/) = stvoření formy/tvar (Nebe/Země)

3) nahánějící se hadi ve spáře = absolutně i relativně anulovaná podstata a forma Stvořitele (spojení rozloženého obvodu podstaty počátku do reálné kružnice (Urobora), do dynamické relativní nuly, která má stvořením (spárou v iluzi) absolutně anulovanou podstatu Stvořitele...

Cituji: „Myslím si nyní, že prvním TVOŘENÍM ABSOLUTNA je jeho potvrzení iluse, jako jeho prvotního projevu, tedy negování negace: NExNE+absolutno = ANO+ABSOLUTNO“

Zde si dávejte pozor na možné dvojsmyslnosti:

„prvním TVOŘENÍM ABSOLUTNA“ lze číst jako, že bylo stvořeno absolutno,

„potvrzení iluse, jako jeho prvotního projevu“ lze číst tak, že iluze je prvotním projevem absolutna.

Prvním projevem absolutna je jeho negace „NE+absolutno“, nikoliv „negace negace“ (ANO+absolutno), nikoliv „potvrzení iluze“. Iluze se nepotvrzuje, ale překonává...

Cituji: „SPÁRA svojí existencí v ilusi potvrdila (stvořile) ANO+tvoření a tedy ANO+Stvořitel.“

zmp: Spára v iluzi projevila svým relativním stvořením (Nebe/Země) negaci Stvořitele (NE+Stvořitel). Nikoliv tedy potvrzením (ANO) stvoření.

Zde dělá určité potíže relativní dualita negace: NE/NE = NE, kdy jsou dvě negace (jako dva hadi) za sebou (NE+NE), nikoliv ještě v interakci (NexNE). Mě to trvalo léta, než jsem se v tom jakž takž zorientoval...

Vaše příspěvky se začínají blížit nekonečnu.

Vaše vyhýbavost je velmi důkladná a velmi sofistikovaně upracovaná.

To, co se Vám nehodí, je „hrubě nepřesné“, ač je to přesné (objem vytlačené vody) a to, co se Vám naopak hodí, je „přesné“, ač je to hrubě nepřesné (cyklysta nejede a nemůže jet rovnoměrnou rychlostí přímočarou)...

Protože jste se přímé otázce zase vyhnul, opakuji „Jaký je rozdíl mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“, když jednotkou toho všeho je m/s?...“
Ulehčím Vám odpověď: Stačí odpovědět na otázku, zda je zrychlení rozdílem dvou rychlostí. V případě: 4m/s – 1m/s = 3m/s se ptám: Je rozdíl 3m/s zrychlením nebo není????...

Protože jste neodpověděl opakuji také otázku: „Můžete uvést nějaký příklad skutečně „rovnoměrného pohybu?“ (ciklista, had, slimák, ba ani Slunce to nejsou). Byl bych Vám vděčen, kdyby jste nejdříve odpověděl na první otázku a pak teprve kladl druhou (K čemu to potřebuji vědět?)...

Na otázku zda mým otázkám rozumíte i bez akademické latiny jste odpovědě, že mé otázky jsou monologem:

Pokud na ně neodpovíte, aby se mohly staly součástí dialogu, pak máte pravdu.

Pokud na ně odpovíte demagogicky, že je mám klást tak, aby Vašemu „akademickému zasvěcení“ rozumělo co nejvíc "nezasvěcených", pak jen přiznáváte, že Vám tu vůbec nejde o diskusi, že k věci vůbec odpovídat nechcete, že Vám na stránkách TSO jde jen a jen o akademickou propagandu.

A protože opisovat z Wikipedie umí každý, pak se ptát, proč si myslíte, že k tomu potřebujeme Vás?

Z toho, co jste opsal se tedy vyjádřím jen k reálnému půvou tří pojmů:

Jel sem vlakem a v nacpaném kupé seděli mj. tři zajímaví lidé:

UŠULUM: Jeden z těch tří při výjezdu z každé zastávky otevřel okno, ze sáčku nabral špetku nějakého prášku a vysypal ho ven. Na otázku odpověděl nevyhýbavě, že je to „ušulum proti šakalům“. Namítl jsem, že u nás žádní šakali nejsou. Odpověděl opět nevyhýbavě:

a/ šak to taky není pravé ušulum.

b/ už nejsou!

PEPINELOTY: Druhý z těch tří měl u nohou objemý kufr, do kterého všichni naráželi. Prý v tom má pepineloty. Otevřel kufr a fakt, samé pepinelopy!

SUD KULATÝ: Ten třetí se nám představil jako „Honza, co se naučil latinsky“, a že prý jede vlakem jen proto, aby „zasvětil do latiny, co nejvíce lidí, aby mu rozumělo co nejvíc nezasvěcených." Nepřipomíná Vám to někoho?...

Nyní k otázkám, na které jste blahosklonně ráčil odpovědět:

Nehmotný bod jako odpověď neberu, protože se mé otázky vůbec ntetýká.

Hmotné těleso: Neobejde-li se jeho rovnoměrný pohyb přímočarý bez zrychlení, kde je jaký rozdíl mezi zrychlením, rychlostí a pohybem vůbec?...

Je-li reálná rychlost kolísavá (m/s) a skládá-li se zrychlení z okamžitých rychlostí (m/s), jaký je potom rozdíl mezi zrychlením a rychlostí? Není obojí jen průměrnou rychlostí (m/s)?...

Upřesňuji otázku, kterou jste asi nepochopil:

Je okamžik reálně statický nebo dynamický? (neptám se na „nejlépe“)...

Na otázku, jak mám podle Vás číst váš „vzorec: -(-NE)“, jste konečně odpověděl hned na dvou místech, že mylně. Za připojené opravy děkuji, ale když dovolíte, zůstanu u svých vzorců. Pokud má někdo zájem, může Vás požádat, aby jste mu ty své odborné vzorce k mým laickým připojil...

Cituji: „operaci (násobení NE x NE = ANO) máte správně, výsledek ale špatně“.

Jeden by očekával, že tedy ke správnému násobení (NE x NE) přopojíte správný výsledek. A Vy zase nic!...

Přiznávám se, že Vaše vysvětlení výpočtu obsahu kruhu na základě odvalování válce přesahuje mé schopnosti chápání. V daném případě mi nezbývá, než že Vaší zasvěcenou odpovědí zůstanu „nezasvěcený“...

Na námitku, že „diskuse na stránkách TSO není o osívání pole uprostřed meze“, mi opakovaně odpovídáte, že je. Mohl by jste mi prosím darovat fonografickou nahrávku Vašeho „je!“, abyse už nemusel opakovat. Nač máme stroje?...

Já o žádné abstraktní pravdě nevím. Vím jen o napodobování reality abstraktní matematikou, kterou „akademické zasvěcení“ od reality úplně distancovalo...

Přiznávám barvu: O priblble vyhýbavou akademickou propagandu v diskusi opravdu nestojím. Cením si odpovědí vycházejících z lidí, nikoliv opisovaných z Wikipedie...

Máte bohužel pravdu, kdo koho zplodil jsem nikdy nedal... :o(
Pozn.: Jinak mě ale překvapuje, že předevčírem bez povšimnutí kolem prošel největší antroposvátek... Vypadá to, že od všeobecné "společnosti, která neví, co slaví" (viz prof. Keller) se anthroposofové již posunuli na kvalitativně vyšší úroveň "společnosti, která nic neslaví"...

Vaše příspěvky se začínají blížit nekonečnu.
- Omlouvám se, budu se krotit, promarmil jsem už spoustu času a mé otázky stejně splachujete (a pokud ne, tvrdíte, že neodpovídám já)... (I když tak velké sousto jste tady prapůvodně nakousl Vy, resp. Steiner...)
Zajímavé ale, že coby tonoucí, se nechytáte stébla, ale zásadně košile. Jakoby nebylo dost problémů v 1D (viz třeba číselné řady)... No dobrá tedy, písemně tímto žádám obec TSO o přidělení soudce, který je vybaven selským rozumem, rozumí fyzice a matice a nešvindluje!

... cyklista nejede a nemůže jet rovnoměrnou rychlostí přímočarou...
- z hlediska kvantové fyziky máte zřejmě pravdu: navzdory kontinuálně a lineárně plynoucímu času atomy cyklisty přeskakují z jednoho kvantového stavu do druhého jako Schrödingerova kočka... :o) (Akorát divné, že tiše; k sonickému třesku dojde až při 1,15 machu - nevíte o tom třeba něco bližšího? Docela by mě to zajímalo - i když je to vlastně jedno...)

„Jaký je rozdíl mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“, když jednotkou toho všeho je m/s?...“
- Nikoli, m/s a m/s2.

Ulehčím Vám odpověď: Stačí odpovědět na otázku, zda je zrychlení rozdílem dvou rychlostí.
- Odpověď jste mi vůbec neulehčil - i když rozumím, že jste chtěl usnandnit sobě otázku.
Znovu tedy odpovídám: Ano, průměrné zrychlení je rozdílem dvou okamžitých rychlostí.  
Okamžité zrychlení je derivací okamžité rychlosti. Anebo graficky: sklonem tečny ke grafu funkce okamžité rychlosti ve zkoumaném bodě. A dalším zobrazením tohoto sklonu dostanete graf další funkce z "vyššího prostoru", kde Y jednotkami musí být m/s2 (ačkoli chápu, že se Vám kvadrát - natož ev. kubík v př. "ryvu" - času ekluje), abyste jejich vydělením sekundami na ose X dostal opět m/s - tzn. okamžitou rychlost v daném bodě...
(Druhá polovička našeho sporu je v zobrazovacích sytémech a přechodech mezi nimi.)
(Ale nic si z toho nedělejte, mně to taky trvalo pár dní, než jsem pochopil...) ;-)

V případě: 4 m/s – 1 m/s = 3 m/s se ptám: Je rozdíl 3 m/s zrychlením nebo není????...
- Rozdíl není 3 m/s, nýbrž –1 m/s.
- A ono mínus znamená, že mezi body A a B nedošlo ke zrychlení, nýbrž ke zpomalení.
- V bodě A jste naměřil okamžitou rychlost 4 m/s v bodě B pak okamžitou rychlost 3 m/s. Co se dělo mezi nimi, ví jen Bůh, ale jité je, že nakonec muselo dojít k úbytku pohybové energie...

Takže explicitně:
Zrychlení NENÍ rozdílem dvou rychlostí!!!

Rozdílem dvou rychlostí dostaneme právě a jen rozdíl dvou rychlostí [m/s].
Zajímá-li Vás ale opravdu zrychlení [m/s2], bez derivace si fakt ani neškrtnete (ani Váš velocimetr - najděte si ve Wiki) - a budete se motat v aporiích jak Maďar v kukuřici... A jen tak mimochodem: zkuste v 1 bodě nedynamickým způsobem změřit rychlost v = Δs/t... ;-)

Na Váš protest proti rovnoměrnému pohybu cyklisty, hada, slimáka i Slunce bohužel neumím smysluplně reagovat...

A protože opisovat z Wikipedie umí každý, pak se ptát, proč si myslíte, že k tomu potřebujeme Vás?
- Steinera taky umí číst každý...

Ad Jel sem vlakem a (...) Nepřipomíná Vám to někoho?...
- Ano, první mne, druhý Vás, třetí jistého prof. RNDr. et MUDr. Štajnera, DrSc., PhD. ...

Hmotné těleso: Neobejde-li se jeho rovnoměrný pohyb přímočarý bez zrychlení,
- Obejde.
kde je jaký rozdíl mezi zrychlením, rychlostí a pohybem vůbec?...
- V pozorování, definici, jednotkách a zobrazení.

Je-li reálná rychlost kolísavá (m/s) a skládá-li se zrychlení z okamžitých rychlostí (m/s), jaký je potom rozdíl mezi zrychlením a rychlostí? Není obojí jen průměrnou rychlostí (m/s)?...
- Ne. (I když chápu, že byste rád luciferskou rychlost ahrimansky zakonzervoval.) Zbytek viz výše.

Upřesňuji otázku, kterou jste asi nepochopil:
Je okamžik reálně statický nebo dynamický? (neptám se na „nejlépe“)...
- Původně jste se ovšem ptal: "Jak si mám představit „okamžik“? Staticky nebo dynamicky?". Na to jsem odpověděl (bez „nejlépe“): staticky. Na Vaši zásadně modifikovanou otázku pak: "Okamžik je reálně dynamický".

Na otázku, jak mám podle Vás číst váš „vzorec: -(-NE)“, jste konečně odpověděl hned na dvou místech, že mylně. Za připojené opravy děkuji, ale když dovolíte, zůstanu u svých vzorců.

- Jak jest ctěná libost. Jsem ale rád, že se Vám líbily.

Cituji: „operaci (násobení NE x NE = ANO) máte správně, výsledek ale špatně“. Jeden by očekával, že tedy ke správnému násobení (NE x NE) přopojíte správný výsledek. A Vy zase nic!...
- Nechtěl jsem být nezdvořile polopatický, že si pletete operace "negace" a "násobení" a že tudíž Vaši "dva čerti v křížku" ("mínus krát mínus") nevypadají moc pravdivě...

Přiznávám se, že Vaše vysvětlení výpočtu obsahu kruhu na základě odvalování válce přesahuje mé schopnosti chápání. V daném případě mi nezbývá, než že Vaší zasvěcenou odpovědí zůstanu „nezasvěcený“...
- Jak račte. (Akorát pro popřádek připomínám, že tady setsakramentsky dlužíte odpověď  Vy.)

Já o žádné abstraktní pravdě nevím. Vím jen o napodobování reality abstraktní matematikou, kterou „akademické zasvěcení“ od reality úplně distancovalo...
- Ale přece "každá matematika" (i geometrie) je abstraktní, ne? Vaše škoda, že zavrhujete vše, co vypotili jiní (než Steiner a Vy), aniž byste cokoli z toho využil ke správné interpretaci (a tím i poznávání) reality...

Přiznávám barvu: O priblble vyhýbavou akademickou propagandu v diskusi opravdu nestojím.
- Zneguji-li "akademickou", souhlasím.

Nasposledy Vám tu opakuji svoji otázku. Pokud na ni řádně neodpovíte, nebudu už na Vaše diskusní příspěvky reagovat!

V případě: 4 m/s – 1 m/s = 3 m/s se ptám: Je rozdíl 3 m/s zrychlením nebo není????...

A já už opravdu naposledy opakuju: NE!!! (Nee! Nein! No! Non! Nět! Nie! Ném! ...)

Zaujal mne dialog s TM.

Uniká mi předmět sporu v posledním příspěvku:

Rád mám nějaké matematické operace či obecné definice atp. demonstrovány na nějakém příkladu. Lépe vše chápu na příkladu. Pokusil bych se interpretovat a řešit problém tak, jak ho chápu.

Jestliže např. jedu rychlostí 1m/s a přidám a jedu rychlostí 4m/s, tu je rozdíl v rychlostech. Ten rozdíl je zrychlení. Zrychlím pohyb o 3m/s. Zrychlení je tedy 3m/s. Ano nebo ne?

Kdyby to bylo naopak, tu bych z rychlosti 4m/s zpomalil na rychlost 1m/s. Pak by se jednalo o zpomalení a to by činilo opět 3m/s.

Zdá se mi to logické. V čem dělám chybu?

Vím, že akademická věda hovoří o zrychlení jako o m/s2 (sekudu na druhou).

Hraje to v tomto případě nějakou zásadní roli? Já si neumím reálně představit s2 (sekudu na druhou).

Jak akademická věda dospěla k tomu s2? Proč je tam s2? Je ve výpočtu někde chyba, jestliže nazvu rozdíl dvou rychlostí jako zrychlení (resp. zpomalení)?

Nestačí napsat jen m/s? Čemu to vadí?

TM je velmí názornou obětí akademického vzdělání, jehož cílem je vytvořit teoretickou alternativu reality a tu nám vtloukat do hlavy. S tímto teoreticko-paradoxním zpochybněním reality máme rezignovat na samostatné poznávání pravdy, na zdravý rozum vůbec...

Zpochybnit realitu objektivními iluzemi lze jen prostorově. Příslušné prostorové objektivní iluze známe například při pohledu z okna jednoucího vlaku, na protisměrně ubíhájící okolní krajinu, dvojnásobné rychlosti protijedoucího vlaku a iluzi, že náš vlak stojí. Těchto objektivní iluzí zneužívá akademická „teoretická věda“ k sugerovní také svých subjektivních iluzí (lží), takže ve svých kadlubech a křivulích vaří „subjektivno-objektivní“ teoretický guláš iluze.

S realitou je však následující potíž:

Žádné iluzi (objektivní ani subjektivní) nepodléhá čas. Čas nelze nijak zpochybnit! Čas lze jen drze pomlouvat, například v podobě: „kvadrát času“, „čas jako čtvrtý rozměr“, „čas složený z mnohosti okamžiků“ atp. Jenže tyto pomluvy lze velmi snadno prohlédnout. Když pak proti pomluvám času postavíte akademické hlavě před nos zcela evidentní reálný čas, může se z toho akademická hlava doslova zbláznit. Začne Vaše slova ignorovat, trváte-li na nich začne kolem sebe kopat, primitivně lhát, křičet, útočit, nadávat, urážet a kdyby mohla, dala by Vás upálit na hranici, nebo alespoň Vás ukamenovat (srovnej přidělování „bludných balvanů“ akademickou inkvizicí Sisifos).

Takovým „bludným balvanem“ je pro akademickou hlavu také tak zvané zrychlení (resp. zpomalení). Ač to není nic jiného než prostý rozdíl rychlostí v „m/s“, akademická hlava nesnese aby byl tento rozdíl prezentován jinak, než iluzorně jako „zrychlení v čase na druhou“...

Svými otázkami jsem se v diskusi s TM snažil přivést k pochopení neoblbnutelnosti času a pravdy vůbec. Ten však mé otázky důsledně ingnoroval. Začal jsem ho tedy hnát do kouta otázkou zrychlení a tam také pro mě skončil. Já nemám čas marnit čas s takovými lidmi...

Duchm času je Kristus!

V rámci vývoje bych doporučil vůbec nemarnit čas s takovými lidmi. TM na druhou je v rámci jeho schizofrenie TMa... TM se zde vyskytuje jako nějaká akademická masařka, která přilétla z hnoje a bzučí u oběda o tom, že byla na akademickém hnoji. Snaží se zde získat přikyvovače svým (akademií schváleným)  bludům, aby dal okázale najevo svou imbecilní (domělou)  majestnátnost. Jen si není schopen uvědomit, že jeho bzučení zde je otravné, nikoho nezajímá a tím pádem bych mu doporučil, aby vzhledem ke svým ambicím získat vzhlížeče ke svým (akademickým)  bludům hledal tyto jinde, ale určitě ne zde. neboť tato snaha zde je marná.Zde se vyskytuje malý okruh těch, co se právě z materialistických bludů akademický vědy "vůdců"  vedoucích lidstvo do propasti chtějí vymanit a tím se vysvobodit. Snad masařce TM z akademického hnoje dojde, při jejich 4 neuronech v mozku, že zde nepodá informaci vyššího levelu, než že je o ho*ně. Pokud má potřebu fanklubu posluchačů, nechť se přihlásí na nábor komparsistů do náhradní hlavní role seriálu teorie velkého třesku...

Vypadá to, že lidoví mudžahedíni si nad svým výsostným ortodoxním TSO (křesťanským asi jako KDU-ČSL) vyhlásili bezletovou zónu a mají sabat... Všude samá chandra, Havel a tma... A takové pěkné svátky smíření to mohly být... :-(

Wa alejkum šalom!

Vaše teatrálnost, slovní vata, vtípky a přebujelé vyjadřování pouze otravují, zdržují a odvádějí od tématu, čímž tu docela dost škodíte. Už jen čas vynaložený na prokousání se takovými příspěvky je čas zcela ztracený a promarněný - tedy přinejmenším pro ty, co usilují o pravdivé poznání. Pokud Vaše škůdcovství bylo dosud nevědomé, nyní je vědomé... A mějte na paměti, co tu zaznělo o charakteru lži... Nemáte v plánu škodit jinde, nebo třeba  v ů b e c ?!

„Nová vědecká pravda se neprosazuje tím, že se její odpůrci dají přesvědčit, ale spíše tak, že odpůrci pomalu vymřou a nastupující generace se s pravdou seznamuje ihned od počátku.“ [přírodní výběr] – Max Planck

„Pokud za mnou přijde student a řekne mi, že se chce věnovat vědecké práci, aby zmírnil lidské utrpení, tak mu doporučím, aby se místo vědecké práci věnoval práci v charitě. Výzkum vyžaduje čisté egoisty, kteří hledají vlastní potěšení a uspokojení a právě toto nacházejí při odhalování záhad, které nám vytvořila příroda.“ – Albert Szenz-Györgi

V noci se mi zdálo, že na silnici před barákem kdosi projel na motorce a vykřikoval: "Teď zrychluju! ... Teď zpomaluju! ... A teď zrychluju!! ..." Ale pak už bylo naštěstí ticho.
Kamery MP přitom zaznamenaly, že do naší slepé ulice (na konci je zeď) vběhl černoch, pronásledován občanem ZMP na motorce. Na začátku oba měli stejnou rychlost (asi 30 km/h); na konci taky (0). Zatímco ZMP za asistence línélního ducha času urychleně exitoval, vychytralý černoch zpomaleně vykonal potřebu a za asistence MP spokojeně imigroval. (Na hloupou otázku MP, jak je to možné, když "zpomalení" obou bylo úplně stejné (30 km/h – 0 km/h = 30 km/h), ZMP už bohužel neodpoví...) :-(
P.S. Rychlost je poměr; zrychlení je poměr poměru (nikoli rozdíl!), proto součin dělitelů (t.t = t²):
v = s/t [m/s]
a = v/t [(m/s)/s] = (s/t)/t [(m/s)/s] = s/(t.t) [(m/(s.s)] = s/t² [(m/s²]

Ano. bylo by výborné, kdyby mi někdo, kdo tomu rozumí vysvětlil, jak chápe akademická věda rychlost a jak definuje zrychlení. A co je to "s" na druhou? Jak k tomu věda došla? Nebo je na to i jiný vzoreček? Zde vnímám nějaký klíčový zádrhel. A jaký má  web TSO proti tomu argument.

Co je zde pro boha za problém? Neumím moc z matiky ani z fyziky, ale na toto si troufnu.

Přece snad musíme spolu najít nepochybnou pravdu! Snad se musíme shodnout v tak primitivní věci.

Jestli ne, potom bych musel rezignovat na zdravý rozum a na logické myšlení!

Ať se to jednou provždy rozlouskne. Prosím zainteresované strany, aby ještě jednou sedli ke kulatému stolu a pokusili se věc říci, objasnit, demonstrovat na nějakém jednoduchém příkladu.

Moji snahu o přírodovědeckou (alias akademickou) argumentaci zhruba znáte.
Argumentaci ZMP také: "Nemám čas na akademické bláboly!" (Které neřekl ZMP.)
I argumentaci Df: "Bezmozek!!" (Protože TM to neřekl dosti mysticky - nejlépe dle "oldspeaku" ZMP.)

Jednání s těmi, kdo už ani střílet nechtějí, není bohužel možné.

ZMP:  V případě: 4 m/s – 1 m/s = 3 m/s se ptám: Je rozdíl 3 m/s zrychlením nebo není????...

Poštolka1: Tak, jak nás to kdysi učili na základní a střední škole ve fyzice, rozdíl 3m/s je matematický výsledek rozdílu počáteční a konečné rychlosti (viz. menšenec - menšitel = rozdíl). Klasická fyzika by tedy měla (dle mého názoru) odpovědět záporně.

Věda (odborníci = učení hlupáci) považuje za zrychlení změnu rychlosti v časovém úseku.

Člověk nevzdělaný (laici = neučení hlupáci) považuje za zrychlení rozdíl rychlostí.

ZMP tedy zastává názor selský, TM s vydatným bonusem vlastních emocí názor vědecký.

Protože mi pro hledání pravdy (nezávisle na TM nebo ZMP) chybí nadhled,  hledám příčinu.

Já bych viděl zakopaného psa v rozdílném významu pojmů rychlost a zrychlení. Zrychlení jako rozdíl rychlostí bylo určitě lidstvu známo z praktického života dříve, než se s tím začala zaobírat teoretická věda se svými dynamickými výpočty v mechanice, kdy se tyto věci začaly používat ke konstrukci strojů. Do té doby se dle mého dynamika strojů (vliv pohybu na jejich životnost a provozovatelnost vůbec - aby to prostě fungovalo a nerozsypalo se to) zřejmě řešila bez výpočtů a vzorců buď díky uplatnění praktických znalostí nebo  šlo často vnuknutí shora - tedy inspiraci. Potřeba opakovatelnosti (byť zdánlivé a zjednodušující) vedla k potřebě odborné terminologie - technického slovníku. A tu se použil pojem s jiným významem než bylo do této doby obvyklé. Zda si toho tvůrci všimli, netuším, ale význam slov se často v historii pozvolna či skokem mění. Stojí-li za tím odpůrčí svět s vysokou inteligencí a nadčasovostí plánování takových významových změn přes několik lidských generací (aby to nešlo dobře dohledat v historii), pak není divu, že TM, ovlivněný jako já klasickým akademickým vzděláním, do krve hájí své stanovisko bez uvedení argumentů, proč tak činí. Snad bychom mohli narovnat ten chaos trpělivým vyhledáváním takových rozporů v terminologii (vznikající dle mého v období národního obrození). Kdoví, jak jsou na tom vzdělanci a nevzdělanci v jiných jazykových prostředích. Asi podobně,  takových rozporů bude v každém jazyce dost.

PS.  V definici rychlosti osobně rozpor mezi vědou a nevědou nevidím, ač se mohu nevědomě mýlit .

Díky, Poštolko1; i když jste na otázku ZMP přímo neodpověděl, asi máte pravdu v tom "zakopaném psovi (ne)definic". Nechtěl jsem to původně ještě víc komplikovat, ale situace je mnohem horší, jelikož pro rychlost máme jen jeden název, kdežto angličtina rozlišuje "velocity" ("v") a "speed" (viz tachometry), ale nechci kopírovat wikinu ani dělat chytrého. Myslel jsem však, že mé argumenty i tak byly - dle (ne)reakce ZMP - poměrně přesvědčivé. Takže bych si dovolil dát k dobru ještě jiný příklad (bez emocí, jako obvykle). ;-)

Normální nevzdělaný i vzdělaný člověk by si třeba mohl myslet, že možná bude drobný rozdíl mezi motorákem, který z nulové rychlosti na hl. n. nabere 100 km/h až na předměstí, a druhým, taktéž na hl. n. stojícím motorákem, do kterého narazí 100 km rychlostí pendolíno (aniž by si jeho mašinfíra něčeho všiml) a plynule jej toutéž rychlostí (100 km/h) přemístí taktéž až na totéž předměstí (a dál).

Nikoli však ZMP a jeho pilní žáci, kteří to vše s mystickým nadhledem pozorují a na vlastní oči vidí: oba motoráky na trati mezi hl. n. a předměstím nabraly 100km rychlost, takže na onom předměstí měly oba 100km "zrychlení"! (Jak by i všichni 3 fírové prý mohli na vlastní oči vidět na svých "zrychloměrech"). Nesvatá prostoto... (Někdo z anthroposofů by to měl vysvětlit pozůstalým z 2. motoráku...)

A na závěr mě napadá kacířská otázka: Jestli ono se na té trati třeba neděje cosi "nefér" s tím naším tak milovaným lineálním časem... No nic, jako bych nic neřek, klidně to pusťme z hlavy, také žít je třeba... Dobrou!

Věda je dvojí:

Praktická věda = poznávání zákonitostí reality, vztahů mezi jevy

Teoretická věda = v podstatě mate-matika zcela distancovaná od reality = spekulativní předivo „vztahů mezi vztahy“ (nikoliv vztahů mezi jevy)

(viz například učené tvrzení TM, že zrychlení (nikoliv rychlost) „je poměr poměru (t.t = t²)“, tedy „vztah ke vztahu“...

Poměr = vztah = souvislost aj.

Vysvětlování „poměru poměrem“, „vztahu vztahem“, „totéž tímtéž“ je učená tautologie!

Například „vztah (souvislost) mezi otázkou a odpovědí“. Laičtí nevědomci si myslí, že na otázky (v diskusi na argumenty) se sluší odpovídat. Akademický „vztah ke vztahu“ však umožňuje neodpovídat na otázku ale vztáhnout k otázce jiný vztah, například vztah k úplně jiné otázce. Laik by řekl, že je to ignoranství, vyhýbavost, pokrytectví. Akademik Vám řekne, že je to vyšší „teoretická věda“. Jak si s takovým člověkem (učencem) chcete sednout za stůl a něco řešit? Jak dlouho Vás bude jeho povýšeně jízlivé ignorantsví bavit?

Praktická věda (mechanika) neměla, nemá a nikdy nebude mít potřebu počítat s jiným zrychlením, než s rozdílem rychlostí. Neexistuje totiž pohyb, bez rychlosti a rychlost bez kolísání (zrychlení a zpomalení). Tam, kde je zapotřebí počítat s pohybem v určitém časovém úseku, tam ani akademik nemůže počítat s ničím jiným, než s rozdílem rychlostí předtím a potom. Předstírá-li počítání v čase na druhou, pak musí vymyslet takový výpočet, aby mohl ve zlomku čas na druhou zase vykrátit na reálný čas. Starověk po Aristotelovi nazýval nepoctivé myslitele akademického typu: „sofisté“, kteří se tako chovají kvůli zisku (peněz nebo slávy) nebo jen proto, aby jim bylo dáno za pravdu...

Změny významu slov v čase brání porozumění minulosti, nikoli však prozumění současníků, kteří jsou na takové změny zvyklí...

Uvažujete dobře.

Pstupně budou ve Vás tyto úvahy zrát. Tu a tam je doplníte, tu a tam něco vypustíte, až se Vám zcvrknou na minimum „několika slov“, jako se celý makrokosmos projevil také v mikrokosmu.

Úvahy tohoto druhu (mystéria Matky) navazují na tak zvanou „smaragdovou desku třikrát mocného Herma Trismegista“. Ten smaragd je z Nebe spadlým kamenem sv. Grálu...

Nevystačím si sám. Furt mě do toho kecá TM...

Co je formičkou absolutna a co relativna?

S objemem vytlačené vody mám výsledek, k němuž jsem nedospěl abstraktní matikou...
Jaký je rozdíl mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“, když jednotkou toho všeho je m/s?...

Od kdy je rychlost pohybu konstantní? Můžete uvést nějaký příklad skutečně „rovnoměrného pohybu“ (nikoliv jen „zhruba“). Lze přejít z klidu do rovnoměrného pohybu bez zrychlení?...

Týká se „okamžitá rychlost“ (m/s) také zrychlení? A jak si mám představit její „okamžik“? Staticky nebo dynamicky?...

Týká se „průměrná rychlost“ (m/s) také zrychlení?

Je zrychlení rozdílem dvou rychlostí (např. 4m/s – 1m/s = 3m/s)?

Pokud mým otázkám rozumíte (ač na ně v duchu svého monologu neodpovíte), jak to, že jim rozumíte bez „akademické latiny“ typu: „komplexní, parciální, nelineální, kvadratické, vektor, trajektorie, ušulum, pepineloty, sud kulatý rys tu pije... atp.?

Na otázku, jak mám podle Vás číst váš „vzorec“ (nebo, co to je) „-(-NE)“ vůbec nereagujete. Na otázku, jak to, že při výpočtu obsahu kruhu se počítá s půlobvodem „pí r“ také nereagujete. Na námitku, že „diskuse na stránkách TSO není o osívání pole uprostřed meze“, mi odpovídáte, že je.

Tomu já říkám monolog! (gratuluji!)...

Omlouvám se... :-)

Co je formičkou absolutna a co relativna?
- Proč do formiček cpete jakousi absolutisticko-relativistickou umělou šlehačku?! Já mluvil o trpící bytosti našeho mateřského jazyka...

S objemem vytlačené vody mám výsledek, k němuž jsem nedospěl abstraktní matikou...
- Ačkoli Vás zřejmě uspojí, je hrubě nepřesný. I když odečtete vliv ztrát, smáčivosti, vzlínavosti, gravitace, teploty, tlaku, odpařování, deformace koule i nádob a kdovíčeho ještě...

Jaký je rozdíl mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“, když jednotkou toho všeho je m/s?...
- Asi je to marné, leč zkusím znovu:

•  Pohyb je prostorová změna polohy cyklistypo nějaké trajektorii.
(Grafem polohy cyklisty v prostoru (x = a [m], y = b [m]) je přímka či křivka - podle toho, kolik cyklista vypil burčáku, což se tedy projeví celkovou délkou dráhy trajektorie.)

•  Délka dráhy trajektorie pohybu současně souvisí i s časovou změnou, děje se tedy nějakou rychlostí v.
(Grafem rychlosti cyklisty - tzn. funkce závislosti jeho rychlosti na čase (x = t [s], y = s [m/s]) - je přímka či křivka.

•  Je-li rychlost konstantní [m/s],
grafem je přímka a nemusíme (nelineárně) derivovat, ale vystačíme si i s prostým (lineárním) diferenciálem: v = (A – B)/s = Δs/t]. A v tomto př. jsou konstatní a průměrná rychlost shodné.

•  Je-li rychlost zrychlená nebo zpomalená, jedná se o násobení sil rychlosti a musíme chtě nechtě derivovat. Jednotky jsou [m/s2]. Analogicky trhavá, cukavá či škubavá rychlost (viz ryv či poryv) má jednotky [m/s3] (atd.).

Od kdy je rychlost pohybu konstantní?
- Od okamžiku, kdy se nemění v čase, tzn. grafem její funkce je přímka.

Můžete uvést nějaký příklad skutečně „rovnoměrného pohybu“ (nikoliv jen „zhruba“).
- Nevím, zda Vás uspokojí třeba střízlivý cyklista?

Anebo had, slimák, šiška i kolečka v pendlovkách, pohyb Slunce (u něj budete jeho dráhu měřit zohlým pravítkem s jistými obtížemi)... K čemu to potřebujete vědět?

Lze přejít z klidu do rovnoměrného pohybu bez zrychlení?...
- U nehmotného bodu v pohodě. U hmotného tělesa samozřejmě ne. To jsem řekl?!

Týká se „okamžitá rychlost“ (m/s) také zrychlení?
- Ano. Je to obtížně představitelné (stejně jako mnoho jiných vezdejších jevů), ale v jednom časovém okamžiku může být sledovaná funkce rozložitelná na různé "položky" i jednotky.

A jak si mám představit její „okamžik“? Staticky nebo dynamicky?...
- Nejlépe staticky, abyste stíhal pozorovat a něco Vám třeba neuniklo. ;-)

Týká se „průměrná rychlost“ (m/s) také zrychlení?
- Ano, i nenulové zrychlení má nějakou průměrnou hodnotu. [m/s2]

Je zrychlení rozdílem dvou rychlostí (např. 4m/s – 1m/s = 3m/s)?
- V případě průměrného zrychlení ano. V případě průměrné rychlosti i průměrného zrychlení si vystačíme s prostými diferenciály (rozdíly hodnot za určitý čas), jinak musíme fukce derivovat (ve sledovaném časovém bodě a podle času). Nevybral jste si právě nejjednodušší téma, chtělo by to kreslit, jinak si správné představy dosti těžko vymyslíte...

Pokud mým otázkám rozumíte (ač na ně v duchu svého monologu neodpovíte), jak to, že jim rozumíte bez „akademické latiny“ typu: „komplexní, parciální, nelineální, kvadratické, vektor, trajektorie, ušulum, pepineloty, sud kulatý rys tu pije... atp.?
- No vidíte, a nezávislý pozorovatel by možná řekl, že na monology jste tady specialista Vy... ;-) Rozumím asi proto, že jednodušší je ptát se, než odpovídat tak, aby rozumělo co nejvíc "nezasvěcených". Pokud si však libujete ve "fráternictví", nikdo Vám nemůže zabránit revolučně nahradit nové pojmy starými nebo anopak úplně novými, jako třeba:

komplexní –> "Kartézský (příp. Riemannův) se zavedenou imaginární jednotkou, bez které se neobejdeme při řešení kvadratických rovnic, jelikož na rozdíl od lineárních rovnic s kladnými čísly a jejich "zápornými obrazy" na jedné přímce (1D) musíme vstoupit do 2D plochy s příslušnými "zdvojeně zápornými obrazy" kladných i záporných čísel na 1D ose."

parciální –> "Částečný nebo dílčí vzhledem k jedné z více proměnných."

nelineální –> zřejmě "Nejsoucí v jedné linii".

nelineární –> "Nerovný, nepřímý, zakřivený, nepravidelný, nerovnoměrný, ..."

kvadratická –> "Týkající se druhé mocniny; plošná; čtvereční; algebraická rovnice druhého stupně, tzn. rovnice o jedné neznámé, ve které neznámá vystupuje ve druhé mocnině: ax2 + bx + c = 0." (Pro a = 0 by se tedy jednalo o lineární rovnici, kde levá strana popisuje polohu přímky v prostoru a pravá její průsečík s osou x:)

vektor –> "Šipka zobrazující velikost a směr působení síly. Vektor je tenzor prvního řádu.
(Tenzor nultého řádu je skalár = prosté číslo, udávající velikost či množství nějaké jednotky.)"

tenzor –> "Zobecněný vektor."

trajektorie –> "Pohybová křivka či prostorová čára, kterou opisuje bod nebo těleso při pohybu daným prostorem. Trajektorií může být přímka, kružnice, elipsa či jakákoliv křivka. Délka trajektorie se nazývá dráha. Je to vzdálenost, kterou bod či těleso opíše za určitou dobu."

Např. při pohybu po kružnici (o poloměru r):
Trajektorií je kružnice.
Obvodová dráha s je délka oblouku kružnice.
Úhlová dráha φ je úhel, který urazí průvodič tělesa během pohybu.
Mezi úhlovou dráhou a obvodovou dráhou je vztah: φ = s / r.

ušulum –> "Jest domorodci velice oblíbený patentní přípravek (v současnosti však prodávaný pod názvem Stop-pes) sypké konzistence na bázi senzoricky repelentně účinných silic rostlinného původu s účinnou látkou utrum, působící zejména proti psovitým šelmám rodu Canis, druhu šakal. Ostatní účinky nejsou známy. Dávkování dlp., účinnost až 30 dní."

pepineloty –> dosud nebyly nikým pozorovány, pojmenovány ani definovány

Pepinelopy –> "Úsměvná píseň skladatele Jaromíra Hniličky cca z roku 1960."

sud kulatý rys tu pije... –> "Kočkovitá šelma druhu Lynx lynx, perorálně požívající tekutinu neznámého původu a složení, a to z dutého dřevěného objektu typu symetricky komolé elipsoidní kvadriky v trojrozměrném (obvykle euklidovském) prostoru."

A zapomněl jste na velmi důležité hypomochlion (RS: O iniciaci, s. 43), ťululum, fimfárum, funkci, integrál, diferenciál a zejména derivaci!!

Na otázku, jak mám podle Vás číst váš „vzorec“ (nebo, co to je) „-(-NE)“ vůbec nereagujete.
- A já se domníval, že jsem odpověděl tak podrobně, že více to už není možné. (A opravil jsem se, že dle mého peklu propadlého akademického rozumu nejde o odčítání, nýbrž násobení.) Abych ale nebyl nařčen z mocnění maření, zopakuji ještě lapidárněji:

ANO = A; NE = N; negací je myšlen proces násobení mínus jedničkou:

–1 . A = –A = N (negací ANO je NE)

–1 . N = –N = A (negací NE je ANO)

–1 . (–1 . A)  = –1 . (–A)  = –1 . (N)  = –N = A (dvojitou negací ANO je opět ANO)

–1 . (–1 . N)  = –1 . (–N)  = –1 . (A)  = –A = N (dvojitou negací NE je opět NE)

Podle mě platí, že NE x NE = ANO = násobení.

- operaci (násobení) máte správně, výsledek ale špatně...

Na otázku, jak to, že při výpočtu obsahu kruhu se počítá s půlobvodem „pí r“ také nereagujete.
- Ne, ptal jste se:

Jak to, že „pí r na druhou“? Což „pí r“ není jen půlobvod?..

Odpověděl jsem:

- Ano, pí . r = délka půlobvodu, jak jsem uvedl. A „pí r na druhou“, protože plocha.

(Jinak řečeno: Napověděl jsem Vám oním příkladem s odvalením válce. Domnívám se totiž, že pí je univerzální konstanta, sloužící k převodu našich lidských hranatých ("mužských") tvarů na božsky křivé ("ženské") ;-) (anebo příp. zpět).

Na námitku, že „diskuse na stránkách TSO není o osívání pole uprostřed meze“, mi odpovídáte, že je. Tomu já říkám monolog! (gratuluji!)...
-Už zase užov?! :-( Namítal jste poněkud jinak:

Diskuse na stránkách TSO chtějí poznávat pravdu, ne osívat pole uprostřed meze...

Odpověděl jsem:

Osívat z prostředku meze sice můžete, ale předtím musíte za účelem nákupu potřebného množství osiva odkrokovat a spočítat velikost pole. Možná jste fakt dobrej, že se trefíte z prostředku meze přímo a kolmo na protější z prostředek meze... Anebo máte fakt nějaké tajné "pravější" násobení...

- Vás zřejmě zajímá jiná (abstraktní) pravda, než mě. Já ale fakt potřebuju spočítat plochu obdélníkového pole...

... Přiznejte barvu: že Vy o žádnou přiblblou diskuzi o svých pravdách nestojíte, takže každý drzý pokus o diskusi ihned v zárodku zčerstva zahlušíte svými antiakademickými ušulíny!?

Aporií se nám letos nějak urodilo:

3/3 = 3 . 1/3 = 3 . 0,3333... = 3 . (0,3 + 0,03 + 0,003 + 0,0003 + ...) = 1 (pünktlich přesně!!)
Co s tímto "double trouble"?
(Že by celek byl opravdu tvořen nekonečnými fraktály?! Jako je kružnice tvořena pravidelným "nekonečnostěnem"...)

?

!!!

(No prostě něco jako Steinerovy řetězce nebo Kochovy křivky... ) Špatné? (Já vím, že tady nekonečno moc populární není, ale fakt nemůžu za to, že trojnásobek tří nekonečných čísel dá evidentně jedničku, stejně jako trojnásobek tří nekonečných přírůstků... Nevím, jak první, ale minimálně ten druhý "problém" vypadá jako ona aporie s běžcem...)

Pojem „nekonečno“ (NE+konečno) označuje iluzi něčeho, co nemá konec. Proti počátku tu nic řečeno není. Protože to nemá konec ani v prostoru, ani v čase, pak s tím prosím nepočítejte, dokud to nebude ukončeno. Nevíte přece s čím to vlastně počítáte a nikdy to vědět nebudete, protože to nikdy ukončeno nebude...

U RS se pojem „nekonečno“ vyskytuje jako u Gause:

„Je to jen způsob řeči“ (tak říkajíc do nekonečna = nadsázka)...

Tak zvané „nekonečné číslo“ (= iracionální číslo, jímž jste v diskusi pohrdl) je úplně obyčejné číslo s tak zvaným zbytkem, který se v praxi zaokrouhluje.

Akademický „trojnásobek“ je ve skutečnosti obyčejný součet. Součet tří tzv. „nekonečných čísel“ pak nemůže dát číslo konečné (celek beze zbytku), pokud součet zbytků těchto čísel není bezezbytku, což ve Vašem případě u čísla 3 naprosto nepřichází v úvahu (3 x 3 nedá deset, tedy nedá číslo s jedničkou).

Jinými slovy, Zénónova aporie o Achilleově marném pronásledování želvy je založena právě na tom „nikdy nedoběhne tam, odkud želva startuje = nikdy nedosáhne čísla jedna (počátek dráhy želvy)“...

Musím se tedy znovu prát: Co jste tím chtěl říci?...

Že je kružnice „pravidelný nekonečnostěn“ je mi opravdu novinkou. Ludolf počítal s „pravidelným mnohostěnem“ (spíše mnoho-hranem). O „nekonečnostěnu“ tu nemůže být vůbec řeč, neboť to by Ludolf počítal dodnes a stále by nebyl u konce. Ten „pravidelný mnohostěn“ využil k výpočtu tzv. „ludolfova čísla“ (3,14...), které je rovněž iracionální a počítá se jím obvod „pravidelného mnohostěnu“, „tak říkajíc“ „nekonečnostěnu“, jímž reálně není, jenž se „tak říkajíc“ zdá být obvodem kružnice, jímž reálně není!...

Protože to nemá konec ani v prostoru, ani v čase, pak s tím prosím nepočítejte, dokud to nebude ukončeno. Nevíte přece s čím to vlastně počítáte a nikdy to vědět nebudete, protože to nikdy ukončeno nebude...
- Řekl bych, že jste vyjádřil možná přímo esenci našeho hlavního sporu: Vy uvažujete lineárně, kdežto já se snažím respektovat nelinaritu světa. Podle Vás se běžec přemisťuje z A do B lineárně, a nijak Vám nevadí, že z A musel "nabrat od nuly" nějakou rychlost a před B ji musel opět snížit až k nule v B (aby v B nebylo bé = nenatloukl si o cílovou tyčku). (Pokud byste snad chtěl argumentovat dráhou CD, ležící uvnitř AB, kde už je rychlost běžce konstantní, pak se ovšem jedná o "moji speciální" parciální lineritu, kde Vaše představy platí...
Jenže já, ani šnek nemáme problém s konvergencí nekonečných řad. Šnek evidentně umí spočítat kvadratickou rovnici [(a/b)² – (a/b) – 1 = 0] pro výpočet zlatého řezu - viz Fibonacciho „zlatá“ spirála.



Či jinak: "Zlatý obdélník" z něhož ušmikneme čtverec (tzn. onu Vám tak "nepříjemnou" kvadratickou část), nám dá opět "zlatý obdélník" s kvadratickou částí... Jednou vytvořený "zlatý obdélník" je tedy "nezničitelný"...
Ale zpět k Vaší námitce: Např. Fibonacciho posloupnost F(n): nekonečná řada, začínající 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, … (tzv. "Fibonacciho čísla"), kde každé číslo je součtem dvou předchozích.
I když můžete zpochybnit nekonečnost lineární posloupnosti pořadových čísel (n) Fibonacciho čísel F(n), jak chcete zpochybnit Keplerův poznatek, že rychlost růstu F(n) [tzn. podíl dvou po sobě jdoucích členů F(n+1) / F(n)], konverguje v nekonečnu k hodnotě zlatého řezu (1,618...)!?

Anebo zpět k π: Archimédés prý první odhadl π důsledně tím, že si uvědomil, že jeho hodnota může být ohraničena shora i zdola vepsáním a opsáním pravidelných mnohoúhelníků do a nad kružnici a vypočtením jejich obvodů. (Použitím 96-úhelníků dokázal, že 223/71 < π < 220/70 a jejich zprůměrováním mu vyšlo 3,14185, což je pro praxi více než postačující.) Jinak řečeno: zjistil, že obvod vepsaného mnohoúhelníku konverguje k π zdola a obvod opsaného mnohoúhelníku zhora. Co proti tomu máte? Že nevycházel ze správných představ?

U RS se pojem „nekonečno“ vyskytuje jako u Gausse: „Je to jen způsob řeči“ (tak říkajíc do nekonečna = nadsázka)...
- To mi připomnělo slova Ludwiga Wittgensteina (jinak synátora Poldiny, co je v emblému Poldovky): „Většina vět a otázek, které byly napsány o filosofických věcech, není nepravdivá, nýbrž nesmyslná. Nemůžeme proto vůbec takové otázky zodpovědět, nýbrž jen prokázat jejich nesmyslnost. Většina otázek a vět filosofů spočívá na tom, že nerozumíme naší jazykové logice. (Je to takový druh otázek, jako zda je dobro více, či méně identické než krásno.) A nelze se divit, že nejhlubší problémy vlastně žádné problémy nejsou.“  A je to! ;-)

iracionální číslo, jímž jste v diskusi pohrdl
- iracionálním číslem jsem ne pohrdl, jen jsem odmítl Vaše odvádění pozornosti od základu problému: proč reálný obsah půlkruhu je přesně polovinou jeho pravoúhlého rozvoje...

"Iracionální číslo je úplně obyčejné číslo s takzvaným zbytkem, který se v praxi zaokrouhluje."
Opět přišel Kaprfíld.  :-D  Co do pravdivých představ montujete Baťovo hokynářství?!

Iracionální číslo 1/3 = 0,333... je úplně obyčejné číslo "0" s takzvaným zbytkem ",333..." který se v praxi zaokrouhluje - dolů (tzn. na 0). Pat a Mat v praxi...

Akademický „trojnásobek“ je ve skutečnosti obyčejný součet.
- Opět máte problém vyjít z 1D do 2D. Držíte se utkvělé představy kuliček na sčotniku, jenže ignorujete, že kromě prostého sčítání skalárů může jít i o kvalitativní změnu výsledku, např. [m] . [m] = [m²]. Takže "o vesmír výše"...

Součet tří tzv. „nekonečných čísel“ pak nemůže dát číslo konečné (celek beze zbytku), pokud součet zbytků těchto čísel není bezezbytku
- jenže i moje zcela neakademická kalkulačka od ťamana mi píše, že:
2/3 + 1/3 = 0,666... + 0,333... = 1
___
3 x 3 nedá deset, tedy nedá číslo s jedničkou
- připomněl jste mi, včely, potvory: aby se vyhnuly nevyužitým mezerám mezi pěkně kulatými (tedy nelineárními) buňkami plástve á la "Diogenův panelák", naučily se naprosto racionálně zaokrouhlovat pí na přesně 3, takže od té doby nešikovné kruhy aproximují praktickými šestiúhelníky, u nichž je poměr pí = půlobvod/poloměr = 3/1 (nejlépe uvidíme v jednotkové kružnici: a = r = 1):



Jinými slovy, Zénónova aporie o Achilleově marném pronásledování želvy je založena právě na tom „nikdy nedoběhne tam, odkud želva startuje = nikdy nedosáhne čísla jedna (počátek dráhy želvy)“... Musím se tedy znovu prát: Co jste tím chtěl říci?...
- No že být Achilles lovcem a já želvou, nebyl bych v klidu jako Vy...

Že je kružnice „pravidelný nekonečnostěn“ je mi opravdu novinkou. Ludolf počítal s „pravidelným mnohostěnem“ (spíše mnoho-hranem). O „nekonečnostěnu“ tu nemůže být vůbec řeč, neboť to by Ludolf počítal dodnes a stále by nebyl u konce.
- Však ho taky Luďa v dévachanu dodnes počítá!!!
Ale já přece vůbec netvrdím, že obvod pravidelného mnohostěnu je obvod kružnice! Já tvrdím, že: mezi obvodem pravidelného nekonečnostěnu a obvodem kružnice existuje zřejmě ono "leninské" mystérium ;-) změny (nekonečné) kvantity v (jinou) kvalitu, tedy změna (spočitatelného, protože lineárního) hranatého tvaru na nespočitatelnou (nelineární) kružnici... (Chce se mi ještě dodat, že spíše než tzv. "přesně" měřit délku kružnice dokonale ohlým pravítkem je určitě mohem lepší tzv. "nepřesně" ji vypočítat pomocí součtů "co nejvíce polámaného pravítka", ale to už bych byl jistě ubit roletou ještě před Invalidovnou...)

Jeden se tu nestačí divit, jak najednou, když máte dojem, že se Vám to hodí, operujete věcmi, které jinde, když se Vám to nehodí, buď úplně ignorujete, nebo popíráte.

Jádrem našeho sporu není linalita, ale rozlišování mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“. Zatvrzele mlčíte, máte-li odpovědět na jednoduchou otázku, zda je zrychlením rozdíl rychlostí (m/s), abyste tím nepřišel o svoje milované kvadráty. A najednou, jakoby se nechumelilo se pohybujete z A do B zrychlením z A a zpomalením k B, aby si Váš běžec nerozbil o B hubu. Rázem je zrychlení součástí rychlosti, což jinak nachcete ani slyšet.

Současně, když potřebujete nějak legalizovat abstraktní nekonečno jako realitu, tvrdíte, že běžec si v nekonečnu o B hubu nerozbije, protože se k němu přibližuje „konvergentně“, tedy tak, že B (konce) nikdy nedosáhne (srovnejte si to se Zénónovým pronásledováním želvy Achileem, které tu taky przníte)...

Víte vůbec, co to znamená diskutovat poctivě?

Oč Vám při „akademickém zasvěcování nezasvěcených“ jde?

O oblbování?

Proč namísto přímé odpovědi, zda zrychlení je či není rozdíl rychlostí (4m/s – 1m/s = 3m/s) odvádíte řeč k nedosažitelnosti konce nekonečna ani Fibonačiho konvergenci? To předmětem naší diskuse nebylo a není!

K čemu na zodpovězení tak jednoduché otázky potřebujete chudáka Archiméda, který rovněž nemůže dosáhnout konce (přesnosti výpočtu obvodu kruhu) nekonečným počítáním mnohoúhelníků? I on musí jednou přestat a výsledek zaokrouhlit!

Proti Fibonačimu ani proti Archimédovi nemám nic. Námitky mám proti Vaší nepoctivosti!...

Ani ostatní Vaše reakce nejsou poctivé!

Jak praví Poldina: Většina Vašeho opisování z Wikipedie není reálná, protože s reálným předmětem naší diskus nemá nic společného! Problém tu přesto je.

Vaše kličkování, oblbování, nepoctivost a co všechno máte ještě ve svém repertoáru!

Jeden se tu nestačí divit, jak najednou, když máte dojem, že se Vám to hodí, operujete věcmi, které jinde, když se Vám to nehodí, buď úplně ignorujete, nebo popíráte.
- K věci, prosím!

Jádrem našeho sporu není linalita, ale rozlišování mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“.
- :-))) (Opravdu už nevím, jak jinak to vysvětlit... Asi kdo nechce chápat... Mlží. Nebo mlčí.)

Zatvrzele mlčíte, máte-li odpovědět na jednoduchou otázku, zda je zrychlením rozdíl rychlostí (m/s), abyste tím nepřišel o svoje milované kvadráty.
- Opět se zcela mýlíte. Já kvadráty vždy nenáviděl... (Ale moc mi pomohla geometrie...)

A najednou, jakoby se nechumelilo se pohybujete z A do B zrychlením z A a zpomalením k B, aby si Váš běžec nerozbil o B hubu.
- Plete dohromady dva odlišné případy. Záměrně?

Rázem je zrychlení součástí rychlosti, což jinak nachcete ani slyšet.
- Nebráním se tomu, jen je třeba na začátku říci, zda je rychlost konstantní, či ne. (Derivace konstanty je nula, neb konstanta je přímka s osou X a "tečna" k přímce svírá s osou X nulový úhel. A takovej krásnej vobrázek sem jim k tomu pracně věšel...) :-(

Současně, když potřebujete nějak legalizovat abstraktní nekonečno jako realitu, tvrdíte, že běžec si v nekonečnu o B hubu nerozbije, protože se k němu přibližuje „konvergentně“, tedy tak, že B (konce) nikdy nedosáhne (srovnejte si to se Zénónovým pronásledováním želvy Achileem, které tu taky przníte)...
- No jo, když voni myslej furt jen linálně a cpou B kamsik do nekonečna... :-(

Proč namísto přímé odpovědi, zda zrychlení je či není rozdíl rychlostí (4m/s – 1m/s = 3m/s) odvádíte řeč k nedosažitelnosti konce nekonečna ani Fibonačiho konvergenci? To předmětem naší diskuse nebylo a není!
- Omlouvám se, že jsem se - zřejmě příliš - snažil o to, abyste pochopil něco víc, než vidíte ve své králíkárně.
Přesto ještě jednou, přímo (a marně) odpovídám:
zrychlení NENÍ rozdíl rychlostí. (Produkuje-li jeden králík 4 bobky/s a druhý jen 3 bobky/s, rozdíl jejich produkce je 1 bobek/s. Kde máte nějaké zrychlení či zpomalení?!)

K čemu na zodpovězení tak jednoduché otázky potřebujete chudáka Archiméda, který rovněž nemůže dosáhnout konce (přesnosti výpočtu obvodu kruhu) nekonečným počítáním mnohoúhelníků? I on musí jednou přestat a výsledek zaokrouhlit!
- Výborně!! Pokračujte, prosím...

Proti Fibonačimu ani proti Archimédovi nemám nic. Námitky mám proti Vaší nepoctivosti!...
Ani ostatní Vaše reakce nejsou poctivé!
- :-)))

Vaše kličkování, oblbování, nepoctivost a co všechno máte ještě ve svém repertoáru!
- No, něco málo bych možná ještě měl, ale musím nechat i králíkům, jak říká prof. Kohák... ;-)

Nakreslila jsem si do kruhů vývoj ducha (NIC co JE) jako obvod (Uroboros -> Stvořitel -> Kristus) ve spáře mezi formou   (Lilit -> Eva -> Sofie) a tvarem (Otce Adama -> Syna Ježíše -> Syna člověka).

Uvažuji takto:

1) Adam (s ním i Uroboros - ve smyslu Já a Otec jedno jsme) procitá prostřednictvím Lilit.

2) Adam-Otec (astralitou naplněný tvar Adama) plně CÍTÍ prostřednictvím Evy. Stvořitel se projevuje v Adamovi.

3) Adamův Syn Ježíš (prachem země naplněný astrální tvor) plně KONÁ prostřednictvím Sofie. Kristus se projevuje v Ježíši.

4) Ježíšův Syn člověka (éteričnem naplněný fyzický tvor) teprve nejen plně cítí, koná, ale i MYSLÍ prostřednictvím Antroposofie.

Pravé (čisté) myšlení je SMRT, která se stává ŽIVOTEM (lůnem v Synu člověka). Toto lůno se zaplňuje Kristem (ve smyslu "ne Já, ale Kristus ve mně") a dochází k procitnutí vědomí šalamounského JÁ Syna člověka v lůně Antroposofie (v lůně šalamounské Matky). Jde o uvědomění si sebe sama ve smyslu JÁ jsem JÁ zmrtvýchvstalého JEŽÍŠE.

Tím povstává vědomí JÁ (trojjediný DUCH SVATÝ) jako trojjediná hodnota předmětu vědomí trojnosti DUCHA ( Krista -> Stvořitele -> Urobora).

Syn člověka tak následuje Ježíše a vystupuje na jeho posici a tím pozvedá Krista a Sofii ke Stvořiteli a k pramáti Evě.

K dalšímu posunu ke spojení s Uroborem a Lilit je zřejmě potřeba kolegia (společenství 4x12-ti) DUCHŮ SVATÝCH.

Na Zemi je proto potřeba vytvoření takového kolegia tzv. pravých Michaelitů - Filantroposofů - vědomých Synů člověka, za účelem realizace pravého trojčlenného sociálního organismu, aby se Nebe mohlo realizovat po vzoru Nové Země.

Uvažuji dobře?

Srdečně zdraví ATREA

To nemá chybu...

Připadá mi, že Střední Evropa podezřele divně jaksi stále drží pohromadě, myslím státy V4. Nyní se k nim má připojit i Rakousko a Slovinsko. Prý to bude V4+ .....nepatří do Střední Evropy i Německo? Co má dát Německo nebo Střední Evropa Rusku?

Smyslem V4 byla spolupráce při slaďování postupů při začleňování do západní Evropy postkomunistických zemí.

Přípravu visegrádské schůzky urychlil vývoj v rozpadajícím se Sovětském svazu. Ministři zahraničí Polska, Československa a Maďarska se v Budapešti 21. ledna 1991 dohodli, že jejich prvořadou snahou bude co nejrychlejší zrušení Varšavské smlouvy.

Setkání nejvyšších představitelů  tří států 15. února 1991 vyústilo ve společné deklaraci, kterou podepsali Václav Havel, Lech Walesa a Jószef Antall. Stalo se to v kapli maďarského Visegrádu na břehu Dunaje. Na tom samém místě, kde se v listopadu 1335 sešli maďarský Karel Robert Anjou, polský Kazimír a Jan Lucemburský, aby rokovali o míru a hospodářské spolupráci.

Střední Evropa (v čele s Německem) má dát křesťanskému Rusku, křesťanskou duchovní vědu...

Rod Anjou (odnož Bourbonů) byl dědicem „Svaté země“.

Lucemburkové souviseli s Janou z Arcu.

O Kazimírovi nic nevím...

Přesto musím ocitovat jednoho hrdinu, který ve zcela chazarském prostředí pronesl pro ně určitě mučivé věty:

Vážený pane kardinále, vážený pane prezidente Klausi, vážený pane starosto,

mnohokrát jsem byl v obci, která se jmenuje Kralice. Je to obec, kde, jak víte, byla vytištěna slavná Bible kralická, a v této obci je i památník této bible. Je tam rozevřena kniha, a v té knize jsou vytesána pouze tři slova. Bůh láska jest.

Vzpomínám epištolu svatého Pavla ke Korintským. A kdybych učinil byl mědí zvučící a zvoncem zvonícím a lásky kdybych neměl, nic nejsem. Připomeňme si tato slova v době, kdy celá Evropa znovu hledá své kulturní kořeny v náporu islámského fundamentalismu, a snažme se učinit vše pro to, abychom se k těmto kořenům opravdu vrátili. A proto mi dovolte, abych vám popřál víru, naději a lásku.

Děkuji za pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, Stará Boleslav, 28. září 2016

Hovoří o křesťanských hodnotách....ale to je tak obecné, že tím asi neobrátí pozornost lidí ke Kristu....

Jako dík za to. Kéž by ano... Jen už předem soucítím s hledači resp. obrácenými, že budou-li jejich kroky směřovat do kostelů, tak nevím, jestli se prokoušou tou kázanou snůškou lží, blábolů, rozumu půsté víry...

Toto říkat národu ateistů..... tak kdyby takových bylo víc, jasně. Jen nevím, jaké toto jeho zvolání bude mít dopad.

Pproto se stále ptám, jaké jsou to ty nové evropské hodnoty a stojí-li (jak předpokládám na křesťanských základech), tak jak je formulovat (převážné většině ateistů)? Bohu žel, tak zoufalý je stav Evropy, - aby se člověk bál hovořit o Kristu! Opovržení, nepochopení atp. Je nutno ty nové evropské hodnoty formulovat jasně a srozumitelně. Asi nenábožensky, - jak?

Mám za to, že na Vaši otázku jsem tu už odpověděl.

Máte jakousi zálibu v demagogickém opakování téhož...

Jaký je význam Střední Evropy?

Už zde několikrát padlo, že Střední Evropa by neměla patřit ani pod Západ, ani pod Východ.

Ale jak má probíhat další vývoj Evropy, když má vývoj lidstva směřovat na Východ?

Vývoj koho? Střední Evropy? Ta se potom připojí k vývoji v Rusku? Nebo dál ponese impulsy toho, že Střední Evropa nepatří ani na Východ, ani na Západ?

Potom tedy vývoj půjde na Východ a to bez Střední Evropy? O koho tedy jde nebo půjde - o Střední Evropu nebo Východ? Co se bude (tedy co by se mělo) odehrávat zde a co na Východě?

Tak jako se člověk na Zemi rodí vždy znovu v úplně odlišných podmínkách, tak se ani vývoj nemůže odehrávat jen na jednom místě. Vývoj lidstva neprobíhá celoplošně na celé Zeměkouli (Země-čočky). Tak můžeme v historii sledovat stěhování jeho nejpokročilejšího „čela“ z místa na místo. Z Atlantidy do Indie, z indie do Persie, pak do Egypta, jižní Evropy (Řecka a Itálie) a nyní probíhá ve střední Evropě. S výjimkou Atlantidy všechna předchozí centra vývoje trvají dodnes, aby udržovaly stupně předchozího vývoje. Dnes už tedy v čele vývoje nejsou. Často se zdá, že jsou spíše v úpadku. Pokud střední Evropa splní své poslání, postihne totéž i ji a vývoj bude pokračovat ve východní Evropě, ne však znovu v Indii, ale v křesťanském Rusku...

Proto právě v současné době pracuje Východ i Západ na tom, aby střední Evropa své poslání nenaplnila a vývoj se tu jednou provždy zastavil, a současně na tom, aby případné ovoce vývoje nebylo kam a komu předat...

Ve vývoji nejde o pozemské lokality, ale o lidi, kteří, jsou-li schopní pokračovat ve vývoji, se inkarnují tam, kde vývoj ve změněných podmínkách pokračuje...

"Pokud střední Evropa splní své poslání, postihne totéž i ji a vývoj bude pokračovat ve východní Evropě, ne však znovu v Indii, ale v křesťanském Rusku..."... Nemělo zde být:" Pokud střední Evropa NEsplní své poslání, postihne totéž i ji... "?

Pokud střední Evropa nesplní své poslání, postihne ji totéž, ale vývoj nebude pokračovat ve východní Evropě...

Pokud švec vyučí svého učně, může jít do důchodu s tím, že boty bude šít tovaryš. Pokud svého učně nevyučí, stejně půjde do důchodu, boty však už šít nikdo nebude...

Poslání střední Evropy spočívá v realizaci TSO?

...A v tom, aby v sobě pokud možno co největší počet svobodných individualit zrodil Krista, aby se v co nejvíce individualitách probudilo pravé Já....?

A může být toto poslání považováno za splněné, když se to podaří jedné jediné individualitě?

Poslání jednotlivce musí naplnit jednotlivec.

Poslání střední evropy je sociální a musí ho tedy naplnit dostatečný počet evropanů...

Nyní jsem četl u těch odpůrců muslimské invaze zhruba toto:

"S imigranty může náš národ  souhlasit, když oni budou souhlasit s tím, že budou respektovat naše národní zvyky a naše zákony."

už několikrát jsem na takových diskusích protestoval s tímto, protože já zde nechci žádné imigranty, ani ty, co souhlasí, ani ty, co nesouhlasí s respektováním zákonů.

Jde mi o to, že jsou černí, hnědí, žlutí...atp.

Já zde vidím likvidaci bílé rasy a z tohoto úhlu pohledu vnímám jakoukoli jinou než bílou a křesťanskou imigraci za invazní armádu.

Vídím poslání a úkol bílé středoevropské populace, tedy občanů. Když nás domíchají s černochama, co to potom tady bude?

Proto neuznávám ani národní princip.

Jenže ono je tovelmi sugestivní, ochrana národa, národních hodnot.

Jak se proti tomu ohradit ajak účinně formulovat, že dnes už nejde o národ, ale o svobodu individuality.

Nicméně tato individualita pochází z národa, ve střední Evropě, tedy proč bojovat proti národnímu principu?

Prosím o radu při argumentaci.

Zde platí jediný důvod: NECHCI!

Pro lidi kteří vymýšlejí takové pitomosti žádný argumen neplatí. Jim jde jen o jejich úmysl...

Ne někteří, ale doslova všichni politici hovoří o evropských hodnotách, o tradičních hodnotách. O naší společné křesťansko židovské tradici, resp. křesťansko, židovsko, antické kultuře….

Chci se zeptat:

1. jaké byly evropské hodnoty a tradice?

Myslím si, že vždy byly jiné. Jiná byla Evropa a její tradice a hodnoty před Kristem, jiná byla  1000 let po Kristu, jiná ve středověku.

2. A jaké jsou dnes? Jsou vůbec  nějaké hodnoty? Není hodnota to, že vlastně žádná hodnota neexistuje?

Co je dnes to společné, na co se lidé, politici mohou odvolávat jako na společné evropské hodnoty a tradice? Je vůbec něco společné dnes, v době, kdy každý staví na tom, že on je osobnost, on je originál, on je vrcholně svůj atp.?

Asi je důležité i to, kdo se odvolává. Něco jiné bude vyzvedávat politik, obyčejný občan, podnikatel, ateista, křesťan pravoslavný, řecko-katolík, evangelík…., něco jiné avantgardní umělec, gay a něco jiného žid, muslim, levičák, pravičák...imbecil...

„Evropských hodnot“ se dnes dovolávají intelktuálové (ateističtí i náboženští), kteří pokračují v tradici jejich systematické likdvidace. Ti všichni se současně, jako čert kříži, vyhýbají označit ty evropské hodnoty za křesťanské. Právě tito lidé mají lví podíl na tom, že tyto hodnoty vyčpěli, že se proměnili v pouhé fráze...

Křesťanské hodnoty je právě dnes třeba znovu vytvořit v nové podobě, odpovídající aktuální úrovni vývoje dnešního Evropana. Můžete si být jist, že právě tito dovolávači evropských hodnot se proti takovému obnovení nekompromisně postaví...

Pokud vím (jak rád bych se mýlil), tak na obnovení těchto křesťanských hodnot pracují lidé jen na našich stránkách TSO...

Obávám se, že na praktickém obnovení křesťanských hodnot se mnohem víc podílí farnosti D. Duky (který se mimochodem začal sympaticky vyvíjet - nemyslím do šířky, ale do hloubky!), ;-) než tato naše "virtuální fraeternitatis TSO-TSO"... :-(

Jestli se zde na webu objevují tyto hodnoty, rád bych věděl, co je tou hodnotou? Zdravý rozum?

Kristus?Pochybuje, že s takovými hesly by někdo uspěl... Jak byste to řekli? Lidé mají odpor k náboženství, mají odpor k tomu, aby je někdo poučoval.

Píšete:

Křesťanské hodnoty je právě dnes třeba znovu vytvořit v nové podobě, odpovídající aktuální úrovni vývoje dnešního Evropana.

O to mi jde, JAK tyto hodnoty - NOVÉ hodnoty - formulovat na úrovni doby tak, aby neodpudily lidi. Znám několik solidních lidí, kteří nesnáší kostlení řeči o Kristu, víře, bohu, utrpení atp. Kříž je pro ně znamením kdy se skoro otřepou  a osypou.... Toto je výsledek osvěty prováděné ve společnosti a v kostelích....

proto se ptám? Jak formulovat nové hodnoty, nebo hodnoty nově?

Myslím si, že není možné v době současného vrcholu posunu významu slov pravda, krása aj, hovořit o Kristu, křesťanství, o něčem, co narušuje zmanipulovaným občanům nasazenou doktrinu materialismu či ateismu.

Proto se ptám, jak nově chcete formulovat evropské hodnoty? Jak byste to nějak neprovokativně řekli?

Vlastně se musíte zalíbit a trefit se do názorového spektra občanů. Jinak budete hlasem volajícím na poušti...

Pokud jste si zde žádných hodnot dosud nevšiml, pak nemá smysl se o nich tady s Vámi bavit...

Co chcete říct tím, že „Lidé mají odpor k náboženství, mají odpor k tomu, aby je někdo poučoval“?

Cituji: „O to mi jde, JAK tyto hodnoty - NOVÉ hodnoty - formulovat na úrovni doby tak, aby neodpudily lidi...“

Jak to tedy že jste si tu ničeho takového nevšiml?...

Kostelní řeči o Kristu atd. také nesnáším. Co tím tady chcete říci?...

Proč se tu ptáte „Jak formulovat nové hodnoty, nebo hodnoty nově?“ Což neumíte číst?

Myslel jsem, že lze formulovat nějak nově hodnoty nové doby.

Když s někým hovořím, nebo chci říci o nových impulsech, tak mám říci: mrkni na wb tso-tso?

To mohu, ale není vhodnější pokusit se nové hodnoty formulovat? Jenže jak? Když řeknu, že to je křesťanství, tak se asi většina odpudivě otřepe, protože to, co se presentuje v kkostelích a v masmédiích jako křesťanství, to je prostě hrůza...

Tedy jak na úrovni doby chcete říci, co jsou nové hodnoty? Jsou to snad nějaké sociální impulsy? Tedy TSO?

To jako je nyní na pořadu dne? Nehovořit o náboženství, pravdě, dobru, krásnu atp., ale říci, že nyní jde o změnu systému? Ptám se. Co a jak tedy fomulovat?

Ano, odpovídejte „mrkni na wb tso-tso“ protože já (Spatrakus) Vám nic z toho nedovedu pravdivě tlumočit...

Ne, odpovídejte prosím všem raději: „Hlavně nelezte na jistý obskurní web tso-tso, ale kupte si Bibli a vraťte se pokorně ke starým osvědčeným hodnotám, které tady jsou už 2000 let, jinak budete zmateni jak včely na jaře a svorně tady všichni pochípáme!!“...

Vracet se ke starým osvědčeným hodnotám lze jen s naprostým ignorováním skutečnosti vývoje!

Nuže tedy neignorujte a směle třeba založte homorodinu, nechte se uměle oplodnit (fantaziím a možnostem se dneska už žádné nesvobodné meze nekladou, ani schengen, ani šanghaj), mezitím adpotujte deset černoušků a vyrazte na helloween...

... aby se člověk bál hovořit o Kristu!
- Včera jsem se s chutí začetl do Strážní věže (5/2016, náklad 58 987 000 výtisků, v 274 jazykových mutacích) s názvem "Kde můžete najít útěchu?". Sice kýč jako prase, ale jinak Inspirativní biblické citáty a příběhy, zajímavé myšlenky a zejména excelentní jazyk i sazba; ouplnej balšám na duši. Zhltl jsem ji celou... ;-)
Pozn.: Prý ale budeme souzeni především podle "tělesných" (hmotných) skutků vůči bližním... A úplně nejlepší je prý při tom vypustit duši (vlastní)...

Řekl bych, že tak jako Strážní věž svědků Jehovových bibli přečtenou nemáte...

Ale zpět k naší míse. :o) Příšerně stále žonglujete s vágními pojmy "sčítání, násobení, mocnění, negace, interakce, opak". Chceme-li si rozumět, musíme alespoň mlhavě definovat operátory ("abecedu"), operace ("mluvnice") a prostor, v němž mají probíhat ("jazyk").

"Akademické pověry, že násobení je jen zkratka pro sčítání"
- nejsou pověry, skutečně to funguje - ale jen ve speciálním případu skalárních veličin ("0D", množství - např. kg) nebo vektorových sil, ležících na jedné přímce ("1D"). V případě, že jsou vektory kolmé, dostáváme se do 2D, kde však také jde speciální případ, kdy vektory můžeme opět jak sčítat (výsledkem však bude úhlopříčka daného obdélníku či čtverce), tak násobit (či mocnit), (zavedený operátor je buď tečka nebo nic), ale je vhodné upozornit, že  výsledkem bude plocha, přesně řečeno čtverec (proto je jednotkou "metr čtvereční", a nikoli "metr obdélníkový").

(Pozn.: Jde však o nevratný proces, kdy odmocnění výsledné plochy je možné, ale dostaneme jedinou průměrnou hodnotu - délku strany onoho čtverce; jaké byly velikosti původních dvou stran případného obdélníku, už bohužel nikdy nezjistíme.)

Pro nejodpornější (nejobecnější ) případ, kdy vektory neleží na jedné přímce a jak na potvoru jsou i nekolmé, se v případě jejich násobení (přesněji vektorového součinu) užívá symbolu x (lépe ×) (Alt+0215) a k výsledné ploše (či délce úhlopříčky v příp. obecného vektorového součtu) se dobéřeme pomocí tigonometrických funkcí. (Pozn.: Hm, furt si ale říkám, jak to povede k naší spáse...) :-(

"Pouze a jen negace (NE) má tu vlastnost, že k čemu přistoupí, to se mění v opak, což se v reálné matematice vyjadřuje sčítáním."
- Ne, odčítáním. "Sejdou-li se dvě negace a dojde k nimi interakci", prostě stačí zapsat: –(–A)) = A, kde –A = NE a A = ANO - a po ptákách (a nemusíte vymýšlet žádná krkolomná násobení či mocnění a potvrzování). Nu ni?

Chceme si opravdu rozumět?

Já se snažím o to, aby se naše představy a pojmy shodovaly s realitou, což se Vám zdá být „vágní“.

Vám jde naopak o abstraktní numera a konstrukce formální mate-matiky a o jejich „teoretické definice“, bez reálných představ. Zkrátka Vám jde o matiku úplně rozvedenou s realitou (od stolu i od lože) a to navzdory skutečnosti, že se proti tomuto Vašemu počínání bouří i Vaše vlastní vnitřnosti: „(Pozn.: Hm, furt si ale říkám, jak to povede k naší spáse...)“. Podvědomě totiž správně tušíte (ač to vědomě nepřiznáte), že Vaše spása by měla být reálná, nikoliv jen formálně logická teoertická abstrakce. Vždyť Vy si ve skutečnosti nechcete rozumět ani sám se sebou (sám sobě)!...

Podle mě platí, že:

nepravda = NE+pravda = sčítání

NE x NE = ANO = násobení.

Podle Vašeho akademického rozumu jde prý o odčítání: -(-NE).

Lidově znaménako mínus „-“ znamená „bez“. Čtu-li vaše „odčítání“ lidově správně, pak to znamená:

„bez (bez NE)“.

„bez NE“ v závorce pak znamená, že v závorce není nic.

s „bez“ před závorkou to dává dohromady: „bez ničeho“ (gratuluji!).
Pokud znaménkem mínus „-“ míníte „NE“, pak vaše „-(-NE)“ znamená:

Bez krkolomného násobení:

NE (NE NE) = ne, ne, ne = lidově nee či neee = NE!

S krkolomným násobením:

NE x (NE+NE) = NE x NE + NE x NE = ANO + ANO.

Existuje-li tu ještě nějaká jiná možnost, rád se o ní dám poučit...

Nevím, jak Vy, ale já se o to pokouším... Potíž s Vámi je v tom, že si klidně a pohodlně žijete uprostřed "mé abstraktní "vědecké" reality" a nijak Vás nevzrušuje, že je mnohdy "akademicky" vypočitatelná (či předpověditelná, i když podle "mých nepravdivých představ"; no a co?! To je můj případný problém, ne problém reality...), ačkoli nebyla zkonstruována dle Vašich představ. Takže ji prostě ignorujete a snažíte se všecky utlouct leckdy v podstatě pravdivými, jenže všelijak pokroucenými "vzdoroduchovědnými" argumenty. Jak je ale možné, že celý současný technologický svět byl vybudován a funguje na durchundurch lživých základech?! (Zednáři nekecají, ale makají.) A co na tom, že sám RS mluvil o vyšších dimenzích (ačkoli jsem to slovo alergický) a neplatnosti našich představ... A když se někdy už už zazdá, že by si naše cizí kmeny mohly porozumět, vyklouznete z problému jak užovka (resp. "užov" = "už+off" = "už vypnuto")... :-(

Vám jde naopak o abstraktní numera a konstrukce formální mate-matiky a o jejich „teoretické definice“, bez reálných představ.
- Vy naopak cpete nadsmyslový svět do formiček smyslového světa, jak jste jej poznal v MŠ. A šaltrpáky podvodně natahujete, místo abyste jimi pravdivě lomcoval, zavádíte jakési svoje konfigurace a interakce, "míry R", jednotky síly v cm a jiné zhůvěřilosti, estetika neestetika. (Kristepane, doufám, že to vidíš... Anebo radši ne...) Zřejmě jste si nevšiml, ale stále se snažím o co nejreálnější představy a na jejich základech o naprosto konkrétní numera...

Já se snažím o to, aby se naše představy a pojmy shodovaly s realitou, což se Vám zdá být „vágní“.
- Jenže v realitě duchovních světů je prý vše spatláno dokopy, dobro i zlo, pravda i lež, ... Takže jejich pilování je dobré spíš pro tento svět... Anebo byl snad lotr po pravici spasen skrze znalost Pythagorovy věty?
A sám říkáte: "Pokud by jste [byste!!] tento plán chtěl vyluštit, máte na celý život, co dělat..."
Jenže studované kuře má problém poučit slepici (kterou zajímá jen sezení na reálných vejcích), že když zvedne řiť, teplota vajec klesá podle Eulera exponenciálně - od teploty slepice k limitě teploty okolí (tzn. z počátku velice rychle; pak už je to skoro fuk - i když zasednutím jejich teplota dle Eulera opět exponenciálně poroste...). A že teplota vajec je v každém okamžiku velmi přesně spočitatelná pomocí součtů časových integrálů diskrétní skokové funkce "hop dolů, hop nahoru"... Nemluvě o tom, že pádem z hradla si natluče zobák přímo úměrně dvojmocnosti výšky šprušle... Nicméně je úlevné, že jsme se konečně shodli "alespoň" na existenci problému (ne)vymezení obsahu operandů, operací s nimi a jejich formálnímu zápisu.

Podle Vašeho akademického rozumu jde prý o odčítání: -(-NE).
Lidově znaménako mínus „-“ znamená „bez“. Čtu-li vaše „odčítání“ lidově správně, pak to znamená:
„bez (bez NE)“.
„bez NE“ v závorce pak znamená, že v závorce není nic.
s „bez“ před závorkou to dává dohromady: „bez ničeho“(gratuluji!).
- Není k čemu; čtete blbě - a navíc nestydatě švindlujete!! (Vaše výborná námitka mi spadla přímo s "nebez" - stejně jako onen lucifer, skrytý pak v detailech...)

1) Pomlčky (–) jste svévolně nahradil pohodlnejšími spojovníky (-), které však v rovnicích nemají co pohledávat. (Stejně jako mezi slovy ve větách.)

2) Za pomlčkami není mezera => nejedná se o odčítání, ale násobení "mínus jedničkou".

3) Dle mne "bez NE" v závorce by neznamenalo, že v závorce není nic, nýbrž že tam není bez, což ale neznamená, že tam nemůže být něco jiného.

4) Pokud si vzpomínám, já z bezu slezl někdy koncem prvního stupně ZDŠ, kdy jsme pro lepší uchopitelnost zavedli mínusy... (I když rozumím tomu, že vypadá mnohem líp "nahoře bez", než "nahoře mínus"...) ;-)

Pokud znaménkem mínus „-“ míníte „NE“, pak vaše „-(-NE)“ znamená:
Bez krkolomného násobení:
NE (NE NE) = ne, ne, ne = lidově nee či neee = NE!

5) Zde naopak cpete mezery, kam nepatří, tečky by však byly vhodnější:
NE(NENE) = NE . (NE . NE) = NE . NE . NE = NE3

6) Navrhuji však tento pravdě podobnější zápis a pravdivý výklad:
–(–NE) = –1 . (–1 . NE) = (–1 . –1) . NE = +1 . NE = NE

S krkolomným násobením:
NE x (NE+NE) = NE x NE + NE x NE = ANO + ANO.
Existuje-li tu ještě nějaká jiná možnost, rád se o ní dám poučit...
- Ještě jste zapomněl: ANO + ANO = 2ANO (= "potvrzení dvěma druhými mocninami") = ANO² (= "dvojmocně")...
- Ano, evidentně asi až i tam mohou svévolníci dojít. (Věřím však, že možnosti jsou nevyčerpatelné, nemám však chuť ani čas plýtvat našimi časy. Ne ne! (NE + NE = 2 . NE ≠ ANO)...

"NE x NE = ANO = násobení"
-  Původně jsem chtěl reagovat, že "'násobení = ANO = pravda' je sice poněkud nezvyklé spojení", jenže ono je to ještě mnohem horší. Vycházíte zřejmě z pravidel pro počítání se zápornými čísly "ze zrcadlové říše stínů":
(–a) . (–b) = +c
(–1) . (–1) = +1 (=> x² = kladná i pro záporná "x")
což je nesmysl (jak věděl Euler, a proto zavedl imaginární jednotku "i² = –1" => "i = √(–1)" pro výpočty tam, kde nám "1D jevy" mizí z "1D pohledu", takže holt musíme vstoupit do 2D a vypomoci si "komplexní Gaussovou rovinou"). Dluh nezvýšíte násobením záporným číslem, ale vždy a pouze kladným číslem. Ze součinu záporných čísel kladnou plochu taky nevyčarujete. (Má-li soused pozemek 2 . 3 m, tak 6 m² má on, ne Vy.) (–2 m . –3 m = –6 m²) Takže já naopak tvrdím: Vzájemným násobením záporných čísel (či sil) nedostaneme kladný výsledek (což ovšem neznamená nepravdivý ve své "oblasti stínů").

Dále tvrdíte: "sčítání = nepravda " => "sčítání = lež", což je excelentní závěr (máte-li ovšem na mysli Vaše hrušky s jabkama); taktéž gratuluji!! V prvé řadě totiž záleží, jak (s ohledem na definici pravdy) definujeme "nepravdu" (jak obsah procesu negace, tak formu jeho zápisu, abychom si mohli rozumět). Je-li pravda 1, je nepravda –1 nebo 0? To je třeba jasně definovat. Nedefinováním vyrábíte akorát "neakademické bonsaje", zvané FAS. A taky by asi bylo dobré popisovat problém(y) současně, ale odděleně z hlediska aritmetiky (v 0D, 1D, 2D a 3D), geometrie, logiky, češtiny a filosofie, a teprve pak pracovat na vzájemných analogiích. (Např. matematické operátory ve větách jsou faux pas.) (Nikoli fau x pas. Ba ani Fau × pas.)

Pozn.: Podle Vašich nových pravidel JČ bychom tedy měli správně psát místo "nepravda" raději "ne+pravda" (ale když už, tak matematicky košerově by mělo být "ne + pravda", což - jak vidno - spíš obě slova odděluje, než spojuje). Zlatí novopohané, masakrující češtinu "pouze" spojovníky ("já-sám, ze-mě!, jásá Naďa, ne-boli Nad-já")...

Bez představy odpovídající věci, nemůže ani obsah představy odpovídat věci. Proto je Vás problém v tom, že žijete jen v abstraktním světě a konkrétní svět Vám uniká, protože ho vůbec nepoznáváte a proto ani neznáte. Konkrétní svět na Vás přesto doléhá a Vy nechápete proč.

Z téhož důvodu tvrdíte, že se svými abstrakcemi pokoušíte dorozumět s lidmi, kteří chtějí poznávat konkrétní svět. Dokonce tvrdíte, že oni žijí pohodlně ve Vašem abstraktním světě a přesto Vám nechtějí rozumět...

Za uvedených okolností pak ovšem nemůžete vědět, podle jakých představ je kým realita kontruována, a on realitu ignoruje. Probůh, vždyť jste to právě Vy, kdo ji ignoruje a oháníte se jen abstrakcemi...

Zcela mimo realitu jsou také Vaše afekty vůči mé domnělé alergii na „vyšší dimenze RS“. Kdyby jste chtěl být pravdivý, nikoliv jen afektovaný, našel by ste ty dimenze RS v nedávné diskusi a mohl by ste se alespoň abstraktně začervenat...

Co se týče „vyklouzává z problému“, pak žasnu, že tu tendenci nacházíte u jiných, přičemž by jste měl především ze svého oka odstranit trám. Což v tom směru nejste v naší diskusi zadlužený až po uši...

Prskání nikam nevede. Nejdříve říkáte o nereálnosti svých představ „no a co?“ a vzápětí tvrdíte: „já se stále snažíte o co nejreálnější představy a na jejich základech o naprosto konkrétní numera“.

Kdyby tomu tak opravdu bylo, Jak by jste pak mohl tvrdit, že „v realitě duchovních světů je prý vše spatláno dokopy, dobro i zlo, pravda i lež“. Kde jste to „prý“ vzal? Někde na pavlači?...

S tím „nahoře bez“ jste mě opravdu pobavil, takže diskuse s Vámi není úplně marná. To ostatní jste však mohl klidně vypustit, neboť jak mám číst tu Vaši abstrakci „-(-A)“ jsem se od Vás stejně nedozvěl...

V závěru jste se rozepsal o tom, co by se mělo nejdříve definovat, žádnou definici jste však nepřihodil. Váš diskusní deficit tím jen narůstá...

Co abstraktního níníte bramborou, nota bene hromadou brambor. Jaký to má vzorec? Nic konkrétního sem ve vašem „podobenství“ nenašel...

„Co když?“ není argument. Nedokážete-li, že je to tak a ne jinak, pak je Vaše řeč jen pouhým pomlouváním...

Na zaprášených aporiích se stále ještě kvůli srozumitelnosti pracuje. Kdesi na internetu zahrabané jsou ve skutečnosti (ač jen v surovém stavu) zveřejněné. Protože jsou psány českým jazykem a Vaši milovanou akademickou abstsraktní latinu obsahují jen jako „odstrašující příklady“, sotva jim lidé jako Vy budou ochotni či moci vůbec porozumět...

Ocitujte z "RS: O iniciaci, s. 64", co Vám připadá jako „v realitě duchovních světů je vše spatláno dokopy, dobro i zlo, pravda i lež“...

Omlouvám se, ale ty pojmy, které definujete, mi nedefinované připadají srozumitelnější než ty jejich definice.

V případě kružnice pak nesouhlasím, že má co společného s bodem (ve smyslu středu kružnice) a že patří do kategorie 2D (dvojrozměrnosti). Její délka je jednorozměrná a její průřez (poloměr tloušťky obsahu) je bezrozměrný, absolutně nulový (0)!

Máte-li „sférou“ na misli kouli, pak nesouhlasím, že patří do kategorie 3D (trojrozměrnosti). Koule má do všech stran jen jeden rozměr (poloměr)...

Co abstraktního níníte bramborou, nota bene hromadou brambor. Jaký to má vzorec? Nic konkrétního sem ve vašem „podobenství“ nenašel...
- Bramborami míním Vaše absolutní pravdy o tom, co kdo kde vystřihl, vyřízl, přeřízl, propíchl... Žádný vzorec jste také neuvedl, ale soudě dle vykrajování čehosi co je, aby pak nebylo, a když zase je, tak je se spárou, mluvíte o klíčících bramborách ve sklepě...

„Co když?“ není argument. Nedokážete-li, že je to tak a ne jinak, pak je Vaše řeč jen pouhým pomlouváním...
- No tak tedy bez "co když": Je to tak, že jste si vybudoval svůj abstraktní "vzdorosystém", který sice lépe tuší podstatu reality, ale interpretuje ji brutálně neandrtálským vercajkem. Probůh, co si představit např. pod rovnicí "stupňování a mocnění míry síly relativního projevu dobra aj."?!? Pomlouvat bych si nedovolil...

Na zaprášených aporiích se stále ještě kvůli srozumitelnosti pracuje.
- Jen abychom se všichni dožili... :-( Možná jsem blbý, ale žádné srozumitelnosti jsem si nikde nevšiml, ani co by se za myší nehet vešlo... (Potvrzující výjimkou - i když bez důkazu - je snad jen to, že "zlo a nepravda nejsou, než jen popřením dobra, pravdy aj., zlo a nepravda samostatně neexistují…“)

Ocitujte z "RS: O iniciaci, s. 64", co Vám připadá jako „v realitě duchovních světů je vše spatláno dokopy, dobro i zlo, pravda i lež“...
- No dobrá, když tedy tak pěkně prosíte:

["Neplatnost představ smyslového světa"]:
Především si musíme odvyknout, vstoupíme-li do nadsmyslových světů, označovat věci představami, které jmse získali ze smyslového světa.
(...)
Musíme si osvojit takový způsob pociťování, chceme-li se v nadsmyslových světech skutečně orientovat, chceme-li se v nich vyznat a pohybovat se v nich.
(...)
Vstoupíme-li tam se vším, co jsme získali ve smyslovém bytí, použijeme-li představy, pojmy a ideje, které jmse získali ze smyslového světa, pak se nic z toho neshoduje s pravdou; pak říkáme samé nepravdy.
(...)
Představy, které jsme si osvojili ve smyslovém světě, nemůžeme vůbec použít, musíme je nechat za sebou.
(...)
... neboť vstupuji do světa, v němž to, co se člověk může naučit během inkarnací, už nemá smysl.

Omlouvám se, ale ty pojmy, které definujete, mi nedefinované připadají srozumitelnější než ty jejich definice.
- No tak klidně navrhněte nějaké výstižné a všem srozumitelnější...

V případě kružnice pak nesouhlasím, že má co společného s bodem (ve smyslu středu kružnice) a že patří do kategorie 2D (dvojrozměrnosti). Její délka je jednorozměrná a její průřez (poloměr tloušťky obsahu) je bezrozměrný, absolutně nulový (0)!
- Dobrá připomínka. Akorát že při konstrukci kružnice potřebujete buď výchozí bod, z něhož kružnice "vyroste", anebo centrální bod, k němuž bude směřovat dostředivá síla, kompenzující odstředivou sílu, vzniklou při tangenciálním pohybu (tuhy kružítka), aby vznikla kružnice, a ne přímka ve směru ("tangenciálního") působení impulsu... Co ale myslíte pojmem "poloměr tloušťky obsahu" naprosto nechápu...

Máte-li „sférou“ na misli (...)
- (au!!!!! - zlatí Germáni s jejich odpornými "müsli"... Nesnídáte je náhodou?!)
(...) kouli, pak nesouhlasím, že patří do kategorie 3D (trojrozměrnosti). Koule má do všech stran jen jeden rozměr (poloměr)...
- Tahle bezva finta už tady taky kdysi byla. Fakt supr (vážně)!! Akorát je třeba doplnit pod čarou, že jde o kouli, degenerovanou na skalár. Pro praktické užití je však lepší její obvyklé posazení středem do středu kartézkých 3D souřadnic... (Ačkoli někdy může být velmi užitečné posadit ji do středu kartézkých 3D souřadnic "jižním pólem"; snad ani nebudu prozrazovat, že se pak jedná o tzv. Riemannovu kouli, která geniálně převádí plošné souřadnice na prostorové...)
A že jde o reálný 3D objekt našeho reálného 3D světa poznáte, když ji ponoříte do kapaliny. (Že jde o 2D nebo 1D objekt poznáte tak, jejich ponoření nijak nepoznáte...)
A k zaměření nějakého bodu na jejím povrchu se bez kvadratické rovnice koule neobejdete... (Á propos, neodpověděl jste mi ani na to, jak Vám z Vaší vany vypadne ta rovnice koule... A jak rovnice např. krychle o stejném objemu...)

Cituji: „No tak tedy bez "co když":“

Nahradil jste „co když“ jakýmsi „morálním hodnocením“ mého neandrtelismu a otázkou, co čím míním? Strávil jsem nad touto Vaší odpovědí s lupou v ruce celou noc, ale ani v tom Vašem odhodlání (No tak tedy...) jsem bohužel nenalezl po nějakém argumentu (neřku-li důkazu) ani stupy...

Je-li někomu něco nesrozumitelné, mám za to, že se v takovém případě na věc blíže zeptá. Ve Vašich reakcích se však namísto takových otázek vyskytuje jen „akademické zasvěcování nezasvěcených“.

PS: Ty peníze za ten papír zatím nedošly!...

Já se vůbec nemohu divit, jak v diskusi se mnou reagujete nikoliv na mě, ale na sebe. Vždyť Vy úplně stejně čtete RS. On mluví o voze, vy čtete o koze:

RS neříká, že nadsmyslový svět je splantaninou toho, co je ve smyslovém světě. RS říká, že smyslový svět je smyslovým projevem nadsmyslového světa, a že „projev není tím, co projevuje“. RS tedy říká, že v nadsmyslovém světě není nic, co je ve světě smyslovém.

Vy však čtete, že v nadsmyslovém světě je to samé, co je ve smyslovém světě, ale splantané dohromady...

Opisováním z Wikipedie se v nadsmyslovém světě nezorientujete! Vždyť Vy se tím neorientujete ani ve světě smyslovém...

Pojmy, které chcete definovat, jsou názvy relativních projevů smyslového

světa, zpravidla názvy tělesných a duševních vjemů. Tyto názvy jsou tu od toho, abychom o daných projevech mohli přemýšlet, aniž bychom je museli bezprostředně vnímat. Protože si akademická „věda“ takový postup nepřeje, nechce aby lidé přemýšleli o reálných projevech, zastoupených v mysli jejich pojmy (názvy). Ona chce, aby lidé nepřemýšleli o věci, ale o „akademické abstraktní definici věci“, tedy o „pojmech“, které jsou od příslušných reálných projevů úplně oddělené (po způsobu ryze abstraktní akademické matiky, emancipované od reality). Právě toto „akademické zasvěcení do tzv. definic“ šíříte také Vy mezi nebohé „nezasvěcené“. K tomuto počínání chcete získat také mě, výzvou, abch navrhoval „výstižné a všem srozumitelné definice“. Bez urážky, ale o takové „zasvěcení“, ani o takové „zasvěcování druhých“ nestojím!!!!!!!

Chci-li zkonstruovat kružnici přesně kružítkem (což vždy nutně nepotřebuji), pak se musím orientovat podle středu kruhu. Všimněte si lakavě následujícího rozdílu:

Střed obsahu kruhu, není středem nulového obsahu obvodu kružnice!

Vaše dostředivé síly souvisejí s „obsahem kruhu“ (na vnitřní straně kružnice), nikoliv s obsahem obvodu kružnice.

Vaše odstředivé síly souvisejí s „obsahem mezikruží“ (na vnější straně kružnice), nikoliv s obsahem obvodu kružnice.
Nulový (0) poloměr tloušťky obsahu kružnice (mezi vnitřním kruhem a vnějším mezikružím) zjistíte, když si do archu papíru kružnici vyříznete a tloušťku vyříznuté spáry změříte šuplérou (posuvným měřítkem).

Zde mj. máte příležitost (sundáte-li si z očí akademické brejle) na vlastní oči vidět, jak realitě, kterou máte přímo před nosem, vůbec nerozumíte. Ani „tangenciální pojmy“ Vám k pochopení reality nepomohou...

Kdysi sem sháněl kouli s přirostlými „kartézskými souřadnicemi“ (název „kartézské souřadnice“ je dán jménem jejich vynálzece René Descarta, zvaného „Kartezius“). Nesehnal sem ji. Vy ji doma také určitě nemáte, přesto žijete tak, jakoby jste ji měl. Sugesce?

Jen tak mimochodem. Vytlačená kapalina, o níž tvrdíte, že nerepresentuje objem koule přesně, koulí není. To snad i akademici vědí, že kapalina je těkavá a přizpůsobuje se tedy prostředí...

Rovnice objemu koule nevypadla z vany mě, ale Vašim akademickým soudruhům...

Morálně hodnotit hříšné neandrtálce bych nerad, ale hříšné neandrtálismy mi fakt vadí...

Ve Vašich mnoha slovech jsem nenalezl odpověď na to, co si představit např. pod rovnicí "stupňování a mocnění míry síly relativního projevu dobra aj.".

Vy říkáte, nechcete být akademicky zasvěcen? Máte snad něco proti luciferovi?!

RS tedy říká, že v nadsmyslovém světě není nic, co je ve světě smyslovém.
Vy však čtete, že v nadsmyslovém světě je to samé, co je ve smyslovém světě, ale splantané dohromady...
- Vyjádřil jsem se možná příliš expresivně; z hlediska RS máte sice pravdu, jenže já to myslel tak, člověk na onom světě zřejmě "vidí, co chce vidět", a Vaše "shoda našich představ a pojmů s [vezdejší] realitou" je mu tam platná jak rakev na míru...
Jinak ale já zase "čtu RS tak", že pro orientaci v nadsmyslových světech musíme naše smyslové představy, pojmy a ideje zahodit (stejně nás k tomu archanděl - strážce prahu zřejmě donutí), neb to vše je nám tam naprosto k ničemu (resp. ke lhaní) - narozdíl od správného pociťování...
A neodpověděl jste mi, zda byl lotr po pravici spasen skrze znalost Pythagorovy věty... Ani nereaguje na moji námitku, že dle Vašich parafrázovaných slov "stejně ten 'Boží šém' tady houby vyluštíme"...
(Pozn. pouze pro zasvěcené: Právě mi dohrály "Empty words" z alba "Secret Voyage" od Blackmore's Night... - Kdo má uši k slyšení...)

Vždyť Vy se tím neorientujete ani ve světě smyslovém...
- :-)) (Že Vás monitor nefackuje...)

Protože akademická „věda“ (...) nechce aby lidé přemýšleli o reálných projevech,
(...)
o takové „zasvěcení“, ani o takové „zasvěcování druhých“ nestojím!!!!!!!
- O.K; co naděláme, když si to akademická „věda“ u lidí nepřeje. (Jen mi vrtá, proč si to akademici dělají i sobě navzájem...) (A proč jim přesto jejich iluze fungují v praxi tak, že jsme totálně ... víte, kde... No nic, nedá se svítit, jak říkávala babička.)

Chci-li zkonstruovat kružnici přesně kružítkem (což vždy nutně nepotřebuji),
- docela by mě zajímal aspoň jediný případ...

"Střed obsahu kruhu, není středem nulového obsahu obvodu kružnice!"
- Tesat, tesat, tesat!!! (Co jako je "obsah kruhu" a "střed nulového obsahu obvodu"?!? Kristepane, Ty to vidíš...) :-(
(+ "Technická": Věta není básnička. Opravdu ne. Proč dnes všichni píšou čárky, kam nepatří?! Všude, už úplně všude!!! Kdo se pak má ve smyslu vět vyznat?! Spikli se snad všichni?! Proč jen mi to děláte, proč?!?) :-((

Vaše dostředivé síly souvisejí s „obsahem kruhu“ (na vnitřní straně kružnice), nikoliv s obsahem obvodu kružnice.
- „Obsah kruhu“ je typický vágní pojem. Jak se liší kruh, jeho obsah, jeho plocha. - Aha, pardon, já zapomněl, že nemáte zájem o „výstižné a všem srozumitelné definice“, takže nic.

Vaše odstředivé síly souvisejí s „obsahem mezikruží“ (na vnější straně kružnice), nikoliv s obsahem obvodu kružnice.
- Dtto.

Nulový (0) poloměr tloušťky obsahu kružnice (mezi vnitřním kruhem a vnějším mezikružím) zjistíte, když si do archu papíru kružnici vyříznete a tloušťku vyříznuté spáry změříte šuplérou (posuvným měřítkem).
- Aha, díky. Ale já tam tu šupléru fakt nestrčím, abych se mohl přesvědčit... (Mimochodem, existuje ještě jedno "sprosté slovo" - difúze - to když třeba připálíte müsli... Ale jako bych nic neřek.)

Zde mj. máte příležitost (sundáte-li si z očí akademické brejle) na vlastní oči vidět, jak realitě, kterou máte přímo před nosem, vůbec nerozumíte. Ani „tangenciální pojmy“ Vám k pochopení reality nepomohou...
- Jistě, Vy můžete při poslechu své ohoblované LP Plavců na gramci tangenciální ramínko (i se závažíčkem) už klidně igorovat a pořádně to oroštovat...

Kdysi sem sháněl kouli s přirostlými „kartézskými souřadnicemi“ (název „kartézské souřadnice“ je dán jménem jejich vynálzece René Descarta, zvaného „Kartezius“). Nesehnal sem ji. Vy ji doma také určitě nemáte, přesto žijete tak, jakoby jste ji měl. Sugesce?
- Hmm, a já myslel, že akademickou wiki nenávidíte... Máte pravdu, dosud ji nemám, protože jsem ji k výpočtu šíření signálu k Vaší anténě a jeho útlumu ve Vašem dlouhém vedení do Vaší TV nepotřeboval; výborně mi totiž pomohl jistý pan Smith (jeho praktických a krásných diagramů jsem měl doma fůry). Moc dobrá pomůcka pro orientaci...

Jen tak mimochodem. Vytlačená kapalina, o níž tvrdíte, že nerepresentuje objem koule přesně, koulí není. To snad i akademici vědí, že kapalina je těkavá a přizpůsobuje se tedy prostředí...
- Opravdu upřímně gratuluji!!

Rovnice objemu koule nevypadla z vany mě, ale Vašim akademickým soudruhům...
- :-))) Výborný argument, milý Witgensteine... (A je to!)

Kdyby šlo skutečně o aporii, z duše rád bych na ni spolupracoval. Na nesmysly nemám čas...

Než to Spatrakus vykoumá, něco bych možná měl já. (Sice nevím, zda se jedná o aporii, a pro spásu mé ani jiné duše to není vůbec podstatné, nicméně vrtá mi to už dlouho, Hjústne...):

obvod (délka) kruhu = o
délka půlkruhu = o/2 = u

průměr kruhu = d
poloměr kruhu = d/2 = r

pí = o/d = u/r =>
u = pí.r

plocha kruhu = S = pí . r2

Mějme jednotkovou kružnici (r = 1) =>
délka půlkružnice = u = pí.1 = pí
a
plocha kruhu = S = pí . r2 = pí . 1 . 1 = pí
=>
názorně vyjádřeno: odvalíme-li kruh o půlotáčku, "rozbalíme" (čili de facto "narovnáme") půlkružnici do úsečky u = o/2. A jejím vynásobením "krát r" dostaneme obdélník o ploše A = S = u . r = pí (= pí . r2).

(Pozn.: Pí tedy slouží jako "univerzální převodní koeficient mezi polárními a kartézskými souřadnicemi" a není nikde zdůrazňováno, že se nejedná primárně o 1 číslo, ale o poměr 2 čísel!)

Jenže v realita kulhá přesně o 50 %:

Když do osy např. dřevěného "jednotkového" válce zapíchneme dolů visící volně otočnou "řehtačku" (nebo něco jako stěrač), tak odvalíme-li válec o 1/2, tento stěrač "setře" přesně jen 1/2 plochy kruhu válce (tedy S/2 = pí/2) - i když na přiloženém papíru by "setřel" obdélník o ploše A = S = pí.

Kde soudruzi, sakra, udělali chybu?!

Akademická matika nám sugeruje, že délku obvodu kruhu lze určit jen poměrem „obvod/průměr“, zvolíme-li si za průměr jednotku míry „1d“.

Vy jste si všiml, že z poměru „obvod/průměr“ lze naopak vypočítat průměr, zvolíme-li si za jednotku míry obvod „1o“.

Tím naznačujete (ač to nebylo Vaším úmyslem), že obvodu kruhu nemusí být nutně vyjádřen „nekonečným“ iracionálním číslem, ale také „konečnou“ racioánální jednotkou „1“, či jiným racionálním číslem. Tak je tomu i s průměrem kruhu.

To znamená, že záleží jen na pohledu, zda tytéž míry vyjádříme číslem „nekonečným“ nebo číslem „konečným“, že nemusíme na realitu pohlížet jednostranně...

Násobíte-li pak rozvinutý obvod jako úsečku (ať už vyjádřenou iracionálně či racionálně) s na ní postavenou vertikální úsečkou poloměru (ať už vyjádřeného racionálně či iracionálně), dostanete z této konfigurace „T“ obdélník. Jeho plocha sice neodpovídá obsahu kruhu, jak by si přáli řešitelé tak zvané „kvadratury kruhu“, zato však máte reálnou přestavu pravého násobení (T)...

Ač tedy kvadraturu kruhu nevyřešíte, přece jste si otvřel možnost reálného pohledu nejen na tzv. iracionální čísla, ale také na interakce sil negace (NE) a jejich pozice (ANO)...

Bohužel Vaše odpověď mě pramálo uspokojila... :-( O kvadraturu kruhu mi nejde (to je geometrický problém), neřeším žádný kvadrát (druhou mocninu, čtverec).

Akademická matika nám sugeruje, že délku obvodu kruhu lze určit jen poměrem "obvod/průměr", zvolíme-li si za průměr jednotku míry "1d".
- Znáte nějaký lepší postup, jak určit obvod či plochu kruhu? Akademická matika nám naopak umožňuje vypočítat pí a z toho plynoucí jak délku obvodu kruhu, tak jeho plochu či koule (vč. jejího objemu) pomocí mnoha algebraických či iteračních postupů.

- Jistě, obvod i průměr kruhu můžeme zvolit jako jednotkový, obvykle se však z praktických důvodů pojmem jednotková kružnice myslí kružnice s jednotkovým poloměrem. (Pak parametrické i goniometrické rovnice kružnice vycházejí velmi elegantně - a zejména sinus a kosinus dosahují v maximech "pěkně kulatých" hodnot +/-1.) (Pro zajímavost: rovnice kružnice a pravoúhlého trojúhelníku jsou totožné a existuje souvislost i mezi goniometrickými funkcemi a pí...)

A z "konfigurace T" obdélník nedostanu; obdélník dostanu z "konfigurace L"! (K "pravému násobení" (a dělení, mocnění a odmocňování) bych se ještě rád taky konečně prokousal, než bude válka...)

A že plocha obdélníku A odpovídá obsahu kruhu S je mnohokrát teoreticky i prakticky ověřeno. (Jakož i to, že "krychle nad poloměrem krát pí = tříčtvrteční objem koule, což si můžete ověřit jejím ponořením do vany.) ;-)

A je mi celkem fuk, jestli něco vyjádřím iracionálně či racionálně, i to, že obvod ani plochu kruhu nelze přesně spočítat. Neodpověděl jste mi však to hlavní: proč reálně přesně a názorně vyplněný obsah půlkruhu v polárních souřadnicích je (pouze, leč absolutně přesně!) polovinou reálného rozvoje této plochy v kartézských souřadnicích (s níž běžně počítáme, protože vyhovuje naší "hranaté - chcete-li, pravoúhlé - představivosti")... (Vypadá to na pěkný průser...) ;-)

To, že netrvám na Vaší odpovědi na mé pra-věké otázky, neznamená, že já budu řešit Vaše abstrakce, v nichž se tak rád přehrabujete...

Např. vzorec akademické matiky pro výpočet délky obvodu kruhu, jak se ho učíme ve škole, je abstraktní zkratka, která neodpovídá realitě (reálné představě obvodu). Protože abstraktně numerický „vychází výsledek elegantně“, jste úplně spokojen. Elegantní výsledky abstrakcí, jež nazobrazují realitu vychovávají jen formální logiku, nikoliv reálně logický zdravý rozum. Proto zde nemám v úmyslu vést ve jménu reálné logiky marný boj s formálně orientovanou abstraktní hlavou, jako je ta Vaše. Snad to vyjde knižně...

Při té příležitosti jsem si vzpoměl na dnes už zaniklou skupinu „Plavci“, na její velmi vtipnou písničku „Promovaní inženýři, sínus, kosínus, deskriptíva, kdo je tu inženýr ať s námi spívá...“

Pokud se týká objemu koule, pak za možnost jeho výpočtu nevděčíme akademické abstraktní matice, ale praktické (empirické) vědě, která tento objem zjistila nejdříve pokusně, ponořením koule do vody a teprve potom od takto zjištěného reálného objemu odvodila matematickou abstrakci pro jeho výpočet...

Samozřejmě, že si můžete výšku obdélníka abstraktně představit jako jeho hranu (L). Tím však formálně ztratíte historickou souvislost (ač je Vám to patrně „celkem fuk“, jako u iracionálních čísel) s estetickým duchem logiky reality (pravého násobení), která má odjakživa přestavu „T“ (Tao či Tau). S „L“ se k reálnému pravému násobení sotva prokoušete, ač i to bývalo na konci jména semitského boha „EL“...

V případě obsahu půlkruhu, který nelze vypočítat „absoltuně přesně“ v žádných souřadnicích (matematika je relativní, nikoliv absolutní) jste formálně „zavadil“ o „záhadu“ (smím-li to tak nazvat) obsahu kruhu. Jak to, že „pí r na druhou“? Což „pí r“ není jen půlobvod?...

Tu knihu objednávám, alespoň 3 ks. :-)

To, že netrvám na Vaší odpovědi na mé pra-věké otázky, neznamená, že já budu řešit Vaše abstrakce, v nichž se tak rád přehrabujete...
- Zavrhujete-li všecky jiné abstrakce (nejen moje, ale i Gaussovy či Eulerovy), než jsou ty Vaše "5./9.", není Vám pomoci.

[...] Snad to vyjde knižně...
- To vypadá skoro jako výhrůžka veřejným oběšením pro výstrahu...

P.S. Knihy skupuju celý náklad. Zima na krku a myši mi loni ožraly polystyrenovou izolaci, svině...

"Promovaní inženýři, sínus, kosínus, deskriptíva, kdo je tu inženýr ať s námi spívá..."
- Škoda, že nejste studovaný zeměměřič, možná byste pochopil i sinovou funkci (ne synovou!) nebo aspoň nepsal hrubky... :-(

Pokud se týká objemu koule, pak za možnost jeho výpočtu nevděčíme akademické abstraktní matice, ale praktické (empirické) vědě, která tento objem zjistila nejdříve pokusně, ponořením koule do vody a teprve potom od takto zjištěného reálného objemu odvodila matematickou abstrakci pro jeho výpočet...
- Prosím všechny čtoucí: Zapište a zarámujte pro poučení budoucích pokolení, aby se takový moravský poklad neztratil!!!
[Stejně tak tuto "vulgárně lineární perlu": "... je zřejmé, že mezi pohybem (m/s), rychlostí pohybu (m/s) a zrychlením pohybu (m/s) není v podstatě naprosto žádný reálný rozdíl! Rozdíly jsou tu jen v míře (1R, 2R až XR) působení síly akce...". Stále však opakuji: Náš svět je komplexní a obecně nelineární. Lineární je pouze parciálně.]

Samozřejmě, že si můžete výšku obdélníka abstraktně představit jako jeho hranu (L). Tím však formálně ztratíte historickou souvislost (ač je Vám to patrně „celkem fuk“, jako u iracionálních čísel) s estetickým duchem logiky reality (pravého násobení), která má odjakživa přestavu „T“ (Tao či Tau). S „L“ se k reálnému pravému násobení sotva prokoušete, ač i to bývalo na konci jména semitského boha „EL“...
- Zajímavé, že někde na historických souvislostech bazírujete, jinde jimi pohrdáte. Tau si můžete strčit za klobouk (i s MichaELem), chcete-li uprostřed meze spočítat plochu pole před osetím...

V případě obsahu půlkruhu, který nelze vypočítat „absoltuně přesně“ v žádných souřadnicích (matematika je relativní, nikoliv absolutní) jste formálně „zavadil“ o „záhadu“ (smím-li to tak nazvat) obsahu kruhu. Jak to, že „pí r na druhou“? Což „pí r“ není jen půlobvod?...
- Ano, pí . r = délka půlobvodu, jak jsem uvedl.
Pí . r na druhou, protože plocha.
Záhada obsahu kruhu je to, že onen obsah je vypočitatelný jako 1/4 čtverce, v němž je kruh vepsán, krát pí. (Jinak řečeno: Obsah onoho kruhu je cca 3/4 onoho čtverce + onen zatracený transcendentní čertův ocásek...)

Já sem Vás o pomoc nežádal...

Chápu proč Vám to připadá jako vyhrůžka...

Pošlete peníze a já pošlu nákladu odpovídající papír. Tisk k zamýšlenému účelu nepotřebujete...

Pravopisných chyb se na našich diskusních stránkách vysytuje habaděj. Když se člověk soustředí na obsah, unikne mu občas forma. Pokud pravopisné chyby neděláte, patrně se soustředíte opačně. Já to kontrolovat nebudu...

Začal jste o „objemu koule“, pokračoval jste „m/s“ a skončil jste „komplexní a obecnou parciální nelinealitou světa“. Tyto tři sousta jste ovšem jen nakousl ale nedokousl. Tož nevim, co si mají čtoucí vlastně zapsat?...

Diskuse na stránkách TSO chtějí poznávat pravdu, ne osívat pole uprostřed meze...

V diskusi je třeba věnovat pozornost také tomu, co říká opačná strana (proti-diskutér), nikoliv jen tomu, co chcete říci sám. Diskuse je dialog, nikoliv monolog...

To tedy máte dobré, že si vystačíte sám...

Když se člověk soustředí na obsah, unikne mu občas forma.
- A já myslel, že rozgřajdlá formička produkuje invalidní bábovičky... Neberte si to nějak moc osobně, spíš obecně: pokud mě něco opravdu irituje, tak je to otřesně przněná čeština nejen na fórech, ale dokonce už i v dříve jazykově kultivovaných médiích - ČTK, ČRo a ČT počínaje. Jako polehčující okolnost se domnívám, že úpadek jazyka je jedním z prvních spolehlivých symptomů úpadku civilizace, které současně podporují její zánik (kladná zpětná vazba)...

Začal jste o „objemu koule“, pokračoval jste „m/s“ a skončil jste „komplexní a obecnou parciální nelinealitou světa“. Tyto tři sousta jste ovšem jen nakousl ale nedokousl. Tož nevim, co si mají čtoucí vlastně zapsat?...
1) - Opravdu vážně by mě moc zajímalo, jak z objemu vytlačené vody vykouzlíte obecný vzorec pro objem libovolné koule (V = 4/3 . pí . r3)...
2) - O „m/s“ jsem se tady už snažil (marně)... Tedy znovu (zapište si):
•  Pohyb je vektor - změna polohy po nějaké trajektorii (rychlost "přímková", "křivková", obvodová, úhlová, ...) [m], [rad]
•  Rychlost pohybu je lineární (konstatní) funkcí (závislostí dráhy na čase). [m/s], [rad/s]
•  Okamžitá rychlost je první derivací (směnicí tečny) dráhy podle času. [m/s], [rad/s]
•  Průměrná rychlost je integrálem okamžité rychlosti v daném úseku dráhy. [m/s], [rad/s]
•  Zrychlení (opět okamžité - při křivočarém pohybu můžeme rozložit na tečné a dostředivé zrychlení - nebo průměrné) je druhou derivací dráhy podle času. [m/s2], [rad/s2]
Jedná se tedy o kvadratickou čili nelineární funkci.
•  Změna zrychlení (cuknutí) je první derivací zrychlení, a tedy druhou derivací okamžité rychlosti. [m/s3], [rad/s3]
3) - Nečtete pozorně; nemluvil jsem o „komplexní a obecné parciální nelinealitě světa“, nýbrž přesně naopak o „parciální linealitě obecně nelineárního komplexního světa“... (V soustavě lineárních prvků stačí jediný nelineární "blbec" prvek a celý systém je "nelineárně pokřivený" a z lineárních rovnic máte kvadratické...) (Je tady zřejmě analogie s logickou negací či násobením záporným číslem.)

Diskuse na stránkách TSO chtějí poznávat pravdu, ne osívat pole uprostřed meze...
- Napadá mě: "Kdo nese, nechť nejí"... Osívat z prostředku meze sice můžete, ale předtím musíte za účelem nákupu potřebného množství osiva odkrokovat a spočítat velikost pole. Možná jste fakt dobrej, že se trefíte z prostředku meze přímo a kolmo na protější z prostředek meze... Anebo máte fakt nějaké tajné "pravější" násobení...

V diskusi je třeba věnovat pozornost také tomu, co říká opačná strana (proti-diskutér), nikoliv jen tomu, co chcete říci sám. Diskuse je dialog, nikoliv monolog...
- O monology nestojím; pokud se Vám někdy zdá, že monologuju nebo poučuju, snažím se jen vyprovokovat reakci. Taky bych mohl namítat, že mi občas neodpovídáte... Proč tedy dle Vás „pí r na druhou“?

Temnota existuje bez světla (mezihvězdná temnota)!

Co vše je z absolutna negované nevím a nehodlám to zjišťovat...

Pokládáte-li něco za pouhé tvrzení, přestože jste se nenamáhal vyvrátit důvody tohoto „tvrzení“, pak mluvíte do větru (bezdůvodně tvrdíte)...

Zlo v podstatě neexistuje, protože jde v podstatě o popřené dobro (NE+dobro). Pochopení tohoto vysvětlení je jedna věc, jeho pochopení je na Vás. S tím Vám nemohu nijak pomoci...

Vaše „aporie“ je demonstrací ignorace všeho, co bylo v této diskusi o dobru a zlu řečeno...

V čem je chyba?

Je pedagogické říci, že je to jen snůška nesmyslů?

Tvrdíte, že zlo je popření dobra. Lež je popřením pravdy. Chtěl bych to odůvodnit.

Co vás ale má k tomu, že v absolutnu je prapodstata pravdy a dobra, která je negovaná. Proč v absolutnu není nic...řekněme jako negativního, tedy zlo, lež, škaredost, černo, tma....?proč jsou tam samé kladné a  dobré věci, jako pozitivní, pravdivé atp...:

Proč tvrdíte, že bez pravdy není lži?

Proč na stejné úrovni není to, že bez lži není pravda? Proč pravda nevznikla negací zla?

Jaké máte důvod toto tvrdit? Tedy důkaz?

Proto jsem napsal tu Aporii.

A když se vám nelíbí, tak vytvořte jinou. Nepochybuji  o tom, že by byla lepší. Ale trvám na tom, že v principu je i tato byť druhá liga - přesto s i myslím, že je napsaná srozumitelně a řeší to, na co se ptám nyní.

Chyba je ve Vás!

Člověk se buď chce poučit, nebo chce poučovat. Vy mícháte obojí dohromady...

Internet je plný akademických kritiků a vykladačů aporií Zénóna z Eleje, kterým kouká z pod brnění sláma. Ti lidé umějí aporii učeně „definovat“ (viz akademické slovníky), ve skutečnosti však nevědí, co to vlastně je. Všechny tyto chytráky, bez výjimky, nachytal na hruškách již ve středověku Filopón, který učenému světu podstrčil naprostý blábol jako údajnou Zénónovu aporii. Dodnes mu to všichni baští i s navijákem...

Něco podobného jste nyní uděla i Vy. Víte vůbec, co je to aporie, že si troufáte svůj koncept takto nazvat?

Lomcuje Vámi táž učená pýcha jako Filopónem?

Říci, že je to jen snůška nesmyslů není pedagogické, to, čeho jste se však nyní opovážil si zaslouží jen rákosku...

Což Vaše příspěvky nejsou plné „nepedagogických hodnocení“ mých reakcí? Vyčítám Vám to snad? Ale s tou aporií jste to opravdu přehnal. Zénón z Eleje je jen jeden. Nikdo jiný na aporie nemá a nikdy neměl!

Jak by měl podle Vás reagovat například učitel matematiky na žáka, který mu namítne: „Tvrdíte, že 1 + 1 = 2. Chtěl bych to odůvodnit!“

Vy mi navíc podsouváte nesmysly, které jsem níkdy ani omylem nenapsal ani jinak nevyslovil.

Například:

- „Co vás ale má k tomu, že v absolutnu je prapodstata pravdy a dobra, která je negovaná.“

- „Proč v absolutnu není nic...řekněme jako negativního, tedy zlo, lež, škaredost, černo, tma....? proč jsou tam samé kladné a  dobré věci, jako pozitivní, pravdivé atp...“

- „Proč pravda nevznikla negací zla?“

- „Jaké máte důvod toto tvrdit? Tedy důkaz?“

Opakuji, nic z toho netvrdím!

Nechci Spatrakovi moc napovídat, ale navrhuji dát žákovi smyslově názorně do každé ruky po jednom jabku - a jako potvrzení jeden pohlavek zprava a jeden zleva...

Spatrakus píše, že ZMP píše:
Křesťanské hodnoty je právě dnes třeba znovu vytvořit v nové podobě, odpovídající aktuální úrovni vývoje dnešního Evropana.
- Pro aktuální úroveň vývoje dnešního Evropana navrhuji vyjít z těchto osvědčených: neúspěšný bakalářský diskutér Hus, "první píšící prorok Amos" Komenský, osvícenství (pro zasvěcené konspirátory: iluminátství; pro kontrarevoluční katolíky: zednáři), Thomas Garyk, Maffia (zejm. tato hodnota má jistě velkou budoucnost!), (o)bři Čapkové, jeden populární srdíčkový absurdní dramatik a masový vrah, Marx, Engels, Beatles, svoboda, volný pohyb všeho a všech všude, bezhotovostní a bezkonatkní platby, rychlý internet, internet věcí, rozvinutý automobilový průmysl, ekologie, demokracie, gay-pride, radost, internacionální Óda na radost, eurovlajka, eurookna, eurosložky, eurosirky, euro, Schengen, NUTSy, programovací sedmiletky, růst HDP, výroby i spotřeby, nezničitelné transatlantické partnerství, interrupční a euthanatický business, trvalý dialog (pro revoluční katolíky a evangelíky), nezávislost, soběstačnost, blahobyt, siokřesťanství a islám (obojí dočasně), terorismus, ateismus a náboženský univerzalismus (nafurt)... Je toho snad, kurnik, málo?! Myslím, že je na čem stavět eurověž! (Ale i kdyby toto nebylo, myslím, že technologicky jsme už překročili bod k našemu nevratnému zotročení (v lepším případě likvidaci)...

Píšete:

„Zlo v podstatě neexistuje, protože jde v podstatě o popřené dobro (NE+dobro).“

Opakovaně přepisuji, protože nereagujete a neodpovídáte na otázky:

Píšete:

„Předmětem stupňování a mocnění je míra síly relativního projevu dobra aj., nikoliv zlo, nepravda aj. Zlo a nepravda nejsou, než jen popřením dobra, pravdy aj. (zlo a nepravda samostatně neexistují)…“

Píšete:

„Protože podstatou předmětu relativního projevu, ať už negativního (NE+projev) či pozitivního (ANO+projev), je pra-podstata absolutna (Bůh), správně na všech stupních v relativním projevu Boha, vidíte podstatu dobra, bez ohledu na to, zda je popírán či potvrzován. Podstatou zla být nemůže, protože zlo v podstatě vůbec neexistuje (existuje jen jako popřené dobro)...“

To je tvrzení, to není důkaz.

Navíc píšete, že třeba zlo v podstatě vůbec neexistuje a přitom že existuje (jen jako popřené dobro)! Tak tomu nerozumím. Existuje nebo neexistuje?

Protože z nějakých důvodů nereagujete

Jen jste napsali Díky….

Rádo se stalo…., ale to není odpověď na mé otázky….

Jasně, že chyba je ve mně.

Vy zde zavádíte to, že vyžadujete po jiných lidech reakce, odpověď. Ale na tyto otázky neodpovídáte. Když, tak jen ve smyslu, že je ve mně chyba a že se mnou lomcuje pýcha a že si zasloužím jen rákosku a ne odpověď….

Cituji Váš text:

(Kdy já se ptám):- „Proč pravda nevznikla negací zla?“

- „Jaké máte důvod toto tvrdit? Tedy důkaz?“

Opakuji, nic z toho netvrdím!

xxxxxxxxxxxxxx

Tak to prosím uveďte na pravou míru.

Ten můj pokus o aporii neřeší nic jiné. Nepřu se o to, jak to nazvat. Vidím, že slovo aporie vás irituje, přesto, že lze sestavit aporie na nesčíslná jiná témata, na tom nic není… Dobře, nicméně tam je položen problém, a rád bych přišel na to, v čem tkví jádro pudla.

Všechny moje otázky se týkají problému, jestli jak povstala pravda a jak lež? Co bylo první? Důkaz. A jestli povstala první pravda, tak je pravda mocnější než lež? Nebo nezáleží na to, jestli povstala první a přesto je třeba slabší, než lež? Proč je pravda silnější či slabší? A to samé bych analogicky předpokládal o dobru a zlu, kráse a škaredosti aj.

Schválně jsem citoval Vaše slova o pravdě a dobru…a já jen to vlastně zopakoval a ještě jsem se zeptal, jestli to tak je.

Vše, co říkám zpravidla také dokládám (dokazuji), jako v případě zla. Tvrdíte-li, že je to jen tvrzení bez důkazu, pak je na Vás, aby jste dokázal oprávněnost tohoto Vašeho tvrzení. U Vás však nikde nijaké dokazování nenalézám...

Napsal jsem, že „zlo v podstatě vůbec neexistuje“.

Vy na to reagujete: „Tak tomu nerozumím. To má být Váš důkaz mé nepravdivosti?“

A připojujete otázku: „Existuje nebo neexistuje? Proč z nějakého důvodu neregujete?“

Co na to říct? Což jsem výslovně nenapsal: „neexistuje“!!!? Kolikrát to mám opakovat?

Podstrkujete mi, že něco zavádím. Já však po nikom žádnou odpověď nepožaduji a nic takového nazavádím. Žádá-li však někdo odpověšď na své otázky ode mne, sluší se, aby také odpovídal na mé otázky. A právě Vám to činí nepřeknatelné potíže.

Nechápu proč se cítíte dotčen, řeknu-li, že je chyba ve Vás, a při tom pokládáte za samozřejmé psát stále dokola, že je nějaká chyba ve mně (například, že neodpovídám na Vaše otázky, a často i horší věci). Mám se také cítit dotčeně?...

Proč mám opakovat, že jsem nikdy neřekl, že „pravda nevznikla negací zla?“ Já přece říkám něco úplně jiného. Nuže najděte, co jsem řekl a ocitujte to. Není na mě uvádět na pravou míru Vaše výmysly...

Další Váš útočný výmysl je, že slovo „aporie“ mě irituje. Udělal by ste lépe, kdyby ste takové impertinence vůbec nepoužíval. Pokud ano, pak si nenaříkejte, když s Vámi budu mluvit také bez obalu.

Doporučoval bych, aby jste si nejdříve ujasnil, co to „aporie“ vlastně je a ověřil si, zda tomu odpovídá ta „Vaše aporie“. Není pravda, že na tom nic není. Naopak, na aporii něco je a to „něco“ v té Vaší prostě není...

Cituji: „Schválně jsem citoval Vaše slova o pravdě a dobru...“

zmp: V kontextu, v němž to říkáte, jsem žádnou pravdivou citaci mých slov nenalezl. Nic jste tu nezopakoval, všechno jste si tu vymyslel.

Není to tak dlouho, co jsem tu v diskusi (a myslím, že právě s Vámi) výslovně uvedl zhruba toto: „Střetne-li se pravda se lží“, zvítězí lež!“

Vy si to jako obvykle nepamatujete a opakovaně mi podstouváte jen svoje domněnky o tom, co jsem kdy řekl či neřekl. Co si mám o takovém chování myslet jiného, než že „chyba je ve Vás!“?

„Střetne-li se pravda se lží, zvítězí lež!“
- Geniální analogie matematického pravidla, že „Střetne-li se kladné číslo se záporným, je výsledek záporný“! (Viz i můj ryze empirický "1. zákon marnosti", kdy veškeré snahy o zachování životních funkcí jsou nakonec marné, jakož i "2. zákon marnosti", kdy se vždy najde alespoň jediný blb v domácnosti, baráku či okolí, a máte doma vymalováno...)
Jenže Kristus se prý střetl se satanem i smrtí a zvítězil, čímž se dopustil porušení našeho zákona...

Vy si to jako obvykle nepamatujete...
- a kdo si má všecko pamatovat?! Proto jsem dávno navrhoval vytvořit zde přehledný a snadno dostupný slovník alespoň základních pojmů a výroků, z nichž se dá vycházet k efektivnímu poznávání pravdy - leč marně... :-(

Duální (párové) může být jen relativno (vztahovost)...

„Samo o sobě“ = absolutní, nikoliv relativně duální...

„absolutno/absolutno“ je matematický nesmysl typu: „0/0 = 1“...

Protiklad = opak!

Zlo jako popřené dobro (NE+dobro) není relativním opakem popíraného dobra, ale potvrzeného dobra (ANO+dobro)...

NE/NE = NE je reálné

Pokud to pokládáte za výmysly, přestože je to zdůvodněno, pak to raději nečtěte...

Vše lze negovat!

Stůl lze negovat: NE, to není stůl!

Opakem stolu (tvaru) je jeho místo (forma okolí stolu)...

Celou noc mě pronásledovaly stoly a jejich negace...  Výborná otázka!

Stůl lze negovat: NE, to není stůl!
- Dle mne lze stůl negovat i takto: NE, tam není stůl!

Opakem stolu (tvaru) je jeho místo (forma okolí stolu)...
- Zde zřejmě zaměňujeje "opak" s "komplementem". ("doplňkem"):
Komplementem stolu (tvaru) je jeho místo (forma okolí stolu).
Opakem něčeho může být cokoli, co z daného hlediska vykazuje nějakou symetrii (např. dle RS je opakem člověka rostlina). Slouží-li stůl k pokládání věcí, pak opakem stolu může být třeba bedna bez víka, v které věci zmizí...

Myslím, že v prvé řadě je nutno definovat jak prostor, ve kterém se dotyčný "pozitivní objekt" nachází, tak i objekt a jeho možné stavy - např. klasický fyzický dřevěný černý stůl v kuchyni. Jeho negace (v kuchyni) pak není:
- bílý stůl, kovový stůl, nakreslený stůl, vyfocený stůl, negativ vyfoceného stolu, stůl potmě, hologram stolu, antistůl (z antihmoty), židle, německá židle ("der Stuhl"), převrácený stůl, stůl s ulomenýma nohama, stůl rozštípaný na třísky, stůl rozemletý na prach, ...

Negace daného stolu dle mého názoru je:
- "nestůl", tzn. jeho nepřítomnost v kuchyni (např. stůl na chodbě). Pro šťouraly: příp. stůl mezi dveřmi dle "zákona o vyloučení třetího tavu" ("netěhotná/těhotná") neplatí!

Je však možný i nespočet jinak nadefinovaných variant - např.:
- na papíru nakreslený stůl = ANO,
- na papíru nakreslený stůl vzhůru nohama = NE.
Jejich řetězením by pak bylo možno vyjádřit cokoli á la morseovka, čárový kód, digitální řetězec, ...

Celou noc Vás pronásledovaly prázdné abstrakce. Stejně dobře se lze "odrazit" od čehokoliv pod názvem "opak stolu" a bezpočtu slovy řešit, co je vlastně stůl...

Celou noc Vás pronásledovaly prázdné abstrakce. Stejně dobře se lze "odrazit" od čehokoliv pod názvem "opak stolu" a bezpočtu slovy řešit, co je vlastně stůl...
- Jenže právě o tom to je: definovat, o čem se chceme či nechceme bavit. .. (Abychom si třeba sčítání nepletli a násobením a násobení nenazývali mocněním, že. Atd.)

Právě o tom to není...

Ke škodě věci (pravdě) naprosto svéhlavé šermování s pojmy, se operátory, ba i operacemi, patlá se zde dokopy negace, konjunkce a disjunkce , Boole [čti Búle] se musí v hrobě donekonečna negovat... Kam se hrabe abstraktní mate+matika proti "reálné mate×matice"! Aniž bych to tedy chtěl nějak moc rozmazávat, ale když už byla řeč o excentrickém ajnclíku, tak jak si tak ráno centricky hovím, tož zase ta zlá trojitá negace trojnásobného VETA (ne a ne a ne = NE + NE + NE = NE, NE, NE = ANO + NE = 0) - no prostě absolutní NIC (málem mě umořilo a bylo VETO i po mně)... A jak se nadzvednu, ve vzniklé spáře zmizela rolička, která doposud BYLA - a ačkoli relativně stále JE, jako by absolutně NEBYLA... A jak se tak koncentruju do teho óplně temnyho ótvaru (v onom "NIC, co JE", protože "NĚCO, co BYLO" zůstalo v deklu - aji s ďolíkem po kružítku) zřím kabalisticko-magické mystérium: samá emancipovaná beztvará NIC, která JSOU na NIC (vlastně tedy NEJSOU ani na NIC) a navíc NEJSOU vrstvená řádně jedno na druhé (hebrejsky "Br´šit na´šit klejnu"), ba ani na kvadrát, ale rovnou na kubíky!! A k tomu proložené útržky (= pravými zlomky), které však vždy znamenaly ANO! (Byly jeho potvrzením.) Ještě teď mi z toto nanic, jsem trojnásobně zlomený a přemýšlím, jak z toho ven (jestli třeba Gutalax, Fofrlax či ANO+Andreje, ANO-Andreje, ANO×Andreje, ANO/Andreje, ANO!Andreje nebo ANO,Andreje?)... - No jo, sakra, já měl včera k večeři koblihy... Plyne mi z toho, že Babišova negace = kobliha...

TM: „přemýšlím, jak z toho ven...“

zmp: zkuste to s padesáti...

Kdepak, i 50 je moc, empiricky smrtelná dávka (50% úmrtnost) je prý už 10 koblihů...

Když se koukám na zrůdnou tvář politiků a političek... jako by to ani nebyli lidé.

Občas na netu slyším bláznivosti o lidech z plejád, ještírci, šediváci, reptiliáni, atp....

Jsou někteří ti politici vůbec lidé? Nebo jsou posedlí, obsedlí, jako by to ani nebyli normální lidi...tím chováním hrozným...

Už ta vizáž, tváře, oči, grimasy Clintnová, okousané nehty Merkl, obutí jak z blázince Mayová, kývání hlavou jak Sobotka...atd. atd...připadají mi jako zombie...

Aby někdo musel, nebo aby někdo mohl dělat špatnou karnu, tak musel ůplně na začátku dostat ke zlu dispozice a to je zas pro něho nespravedlivé!?

Všichni lidé měli úplně stejné disposice. Ke zlu si získávali disposice v různé míře karmicky. Zlo je tu kvůli možnosti získávání disposic ke svobodě (síly přemáháním zla). Zlo vrcholí v naší páté poatlantské epoše, kterou lze mj. nazvat „dobou zla“, nebo také dobou „počátků svobody“.

Tuším, že Prokofjev i RS říkají, že v dalších podrasách (6., 7. poatl.) i potom se bude zlo dále stupňovat, hlavně díky plnému zapojení Asurů, které je dnes teprve v plenkách.

Je tomu tak, že s rostoucími silami zla v budoucnu tu bude možnost pro síly dobra, aby se stejnou měrou také vyvíjely, sílily? Zlo, jako pomocný prostředek pro vývoj dobra ale nemůže nikdy dobro "předehnat", že?

Se zlem (NE+dobrem) je to jako s NE+pravdou, která nemůže bez pravdy existovat. Odstraníme-li z NE+pravdy pravdu, zůstane nám pouhá negace (NE), která nic neneguje (nepopírá, neodmítá). Přemůžeme-li týmž způsobem dobro, dopadne NE+dobro (zlo) stejně.

Zkrátka, zlo podřezává větev na které sedí...

1:

Vývoj světa relativních projevů začíná zlem a jeho stupňováním:

První ZLO:

negace dobra = NE+dobro

První stupeň zla (zlo na druhou) = potvrzení dobra:

negace negace = NE x NE + dobro = ANO+dobro (potvrzení dobra)

2:

Druhé ZLO:

ANO+dobro + NE = ANO + NE+dobro = ANO zlo = zlo

Druhý stupeň zla (dvojnásobné potvrzení dobra:

ANO+NE+dobro + NE = NExNE + NExNE = 2x ANO+dobro

3.

A tak dál...

Zjednodušeně lze věc naznačit střídáním stavů zla a potvrzeného dobra:

1NE, 1ANO, ANO+NE, 2ANO, 2ANO+NE, 3ANO

Abstraktně matematicky lze takto pokračovat tak říkajíc donekonečna. Reálné stupňování má jen tři stupně, jako česká mluvnice:

největší+větší+velké-0-malé/menší/nejmenší

nejstarší+starší+staré-0-mladé/mladší/nejmladší

Proto je pro akademické teorie bytostně důležité, emancipovat mate-matiku od reality (od české mluvnice)...

Všimněte si také, že předmětem vývoje (stupňování) není dobro, ale střídání jednoduché negace (NE+...) s „negací negace“ (NexNE). Svět relativních projevů počíná negací (NE) a končí „negací negace“ třetího stupně (3xANO) která je hraniční, stejně jako trojrozměrnost (resp. trojvelikost, či trojmocnost). Na třojstupňovém vývoji relativního projevu absolutního dobra mají tedy postupně účast tři jednoduché negace a tři „negace negace“, což zahrnuje celkem 9 negací (NE)...

Moc děkuji, pokusím se tím postupně prokousat...

Pro doplnění zkouším třetí stupeň (trochu jsem se do toho zamotal, prosím o případnou opravu):

3:
Třetí ZLO:
2x ANO+dobro + NE = NExNE + NExNE + NE = NE + 2x ANO+dobro =
2x zlo
Třetí stupeň zla (trojnásobné potvrzení dobra):
NE+2xANO+dobro + NE = NExNE + NExNE + NExNE = 3x ANO+dobro

A ještě...

Bude to spíš otázka nepochopení formulace, ale přesto se zeptám: Když předmětem stupňování není dobro ani zlo, ale střídání "NE" a "NExNE", co se tedy vlastně stupňuje? (tady mi to evokuje myšlenku, že dobro a zlo jsou jen jakýmisi vedlejšími produkty toho stupňování, a jde mi tedy o to, co je ta negace?)

Píšete: "Odstraníme-li z NE+pravdy pravdu, zůstane nám pouhá negace (NE), která nic neneguje (nepopírá, neodmítá)."

Nedokážu si pod negací, která nic neneguje, nic představit. Jak ji mám tedy stupňovat? Připadá mi, že tu stupňuji "nic", což je nemožné...

Dále - v tom, že se vždy potvrdí dobro (a především na konci, ve třetím stupni), spatřuji potvrzení toho, že "Bůh je dobrý"...

Druhý stupeň zla jsem dostatečně nevyjádřil:

2:

Druhé ZLO:

ANO+dobro + NE = ANO + NE+dobro = ANO zlo = potvrzení zla

Druhý stupeň (mocnina) zla je dvojnásobné potvrzení dobra:

ANO+NE+dobro + NE = ANO + NExNE + dobro = 2x ANO+dobro = dvojnásobné (dvojmocné) potvrzení dobra!

3:
Třetí ZLO:
2x ANO+dobro + NE = 2ANO + NE+dobro =

dvojnásobné (dvojmocné) potvrzení zla!
Třetí stupeň zla (trojnásobné potvrzení dobra):
2xANO + NE+dobro + NE = 2ANO + NExNE + dobro = 3x ANO+dobro =

trojnásobné (trojmocné) potvrzení dobra!

Při střídání negace (NE) s pozicí (NexNE = ANO), je negace (NE) vždy popírající a pozice (ANO) vždy potvrzující (potvrzení = zhuštění projevu):

1. stupeň věc nejdříve popírá (NE) a následně potvrzuje (ANO).

2. stupeň nejdříve popírá (NE) to, co bylo na 1. stupni potvrzeno (ANO), což relativně znamená „potvrzení (ANO) druhého popření (NE)“, například potvrzení zla aj.

Následně je i druhé popřené (NE) podruhé potvrzeno (2ANO).

3. stupeň nejdříve popírá (NE) to, co bylo na 2. stupni dvakrát potvrzeno (2ANO), což relativně znamená „dvojí potvrzení (2ANO) třetího popření (NE)“.

Následně je i třetí popření (NE) potřetí potvrzeno (3ANO).

Všimněme si, že při trojím stupňování narůstá v aritmetické řadě jen potvrzení (1ANO, 2ANO, 3ANO), zatímco na všech stupních je popírání (NE) jen jedno (jedno první, jedno druhé, jedno třetí).

(srovnej trojí zapření Krista Petrem)

Nevím ve kterém evangeliu Kristus praví zhruba toto:

„Odpovídejte jednoznačně buď NE, NE, NE, nebo ANO, ANO, ANO!“

Třikrát stupňovaná je tedy jen druhá mocnina „negace negace“ (NE x NE = ANO), nikoliv samotná negace (NE).

Předmětem stupňování a mocnění je míra síly relativního projevu dobra aj., nikoliv zlo, nepravda aj. Zlo a nepravda nejsou, než jen popřením dobra, pravdy aj. (zlo a nepravda samostatně neexistují).

Dobro aj. tedy není jen vedlejším produktem stupňování, ale naopak je podstatným předmětem stupňování, bez něhož není co popírat ani potvrzovat, není co stupňovat.

Protože relativní je jen projev dobra (pravdy atp.), není dobro bez relativního projevu dobrem, ale samo o sobě jen všeobecnou pra-podstatou absolutna (která je podstatou relativního projevu). Součástí pra-podstaty absolutna je také negace (NE), která nic neneguje a proto se sama o sobě nijak relativně neprojevuje.

Předmět negace (NE) se relativně projeví tím, že je popřen (NE). Samotná negace se při tom na předmětu negace vnímatelně neprojevuje (projeví se jen našemu myšlení). Obdobně se našemu myšlení projeví příčina vnímatelného následku. Také možnost umožňuje je to, co je možné, nikoli sama sebe (možnost není možná). Tím se dotýkáme tajemství formy, která se vnímatelně projevuje jen jako díra v cizím obsahu, tedy jako negace (NE) iluze obsahu, či obsahu tvaru!

Na rozdíl od iluze obsahu (například mezihvězdné temnoty), kterou lze nazvat „NIC, co NENÍ“, lze formu díry pojímat také jako „NIC, co JE“!

Protože podstatou předmětu relativního projevu, ať už negativního (NE+projev) či pozitivního (ANO+projev), je pra-podstata absolutna (Bůh), správně na všech stupních v relativním projevu Boha, vidíte podstatu dobra, bez ohledu na to, zda je popírán či potvrzován. Podstatou zla být nemůže, protože zlo v podstatě vůbec neexistuje (existje jen jako popřené dobro)...

Vývoj světa relativních projevů začíná zlem a jeho stupňováním:

První ZLO:

negace dobra = NE+dobro

První stupeň zla (zlo na druhou) = potvrzení dobra:

negace negace = NE x NE + dobro = ANO+dobro (potvrzení dobra)

Duše je v principu forma, která se může projevit jen jako otvor v cizím obsahu:

Forma duše se plně neprojevuje (Mája matka Krišnova, či Lilith první žena Adamova), v beztvaré iluzi obsahu (v NIC, co NENÍ, např. v mezihvězdné temnotě neprostoru).

Forma duše se plně projevuje v plném obsahu otcovského tvaru (v lůně Lilith), tedy v Adamově astrálním těle jako forma otvoru mezikruží (Eva, Děva, betlémská Marie).

Forma duše se plně projevuje také v plném obsahu synovského tvaru (v lůně Evy), tedy v Ježíšově fyzickém těle, jako forma středobodu kruhu (nazaretská Marie, Sofie).

Na Lilith, Evě a Sofii můžeme pozorovat minulý postupný sestup formy duše shora dolů a budoucí postupný vzestup tvaru fyzického těla zdola nahoru...

Duch (NIC, co JE) je obvodem (Uroborem, Stvořitelem, Kristem) ve spáře mezi formou (Lilith, Evy, Sofie) a tvarem (Otce Adama, Syna Ježíše, Syna člověka)...

Na počátku stvoření není ještě nijaké plnosti. Počáteční stvoření představuje jen obřízku formy a tvaru Nebe/Země.

Mojžíšův popis „nad propastnou tůní byla tma, naznačuje, že plně neprojevený tvar tůně, si „uvědomuje“ svou souvislost jen s plně neprojevenou formou tmy nad propastí, nikoliv „ducha vzášejícího se nad vodami tůně“.

Ven obrácenému pohledu tvaru duch splývá s formou duše.

Do nitra lůna obrácenému pohledu duše splývá duch s tvarem těla.

V následném vývoji se tvar naplňuje (plně projevuje) a obrací se tedy také ke svému obsahu, v němž si nemůže ducha uvědomit.

Protože ani v následném vývoji se forma nenaplňuje (namá žádný obsah), ale plně se projevuje jen v plném obsahu tvaru jako díra v něm (negace obsahu), uvědomuje si možnost oddělení plného tvaru (jeho zrození) od ní i od ducha, kterého si uvědomuje jako to, co v jejím lůně zůstává. Proto se duše stává prostředníkem mezi duchem a tělem, což ovšem svádí k mylné představě, že je duše mezi duchem a tělem...

Stále nechápu, proč dodáváte při prvním, druhém, třetím stupňování NE dvakrát.

Proč proces zla není "jen"

1. NE+dobro

2. NE+NE+dobro

3. NE+NE+NE+dobro

To si potom můžete klidně přidat třeba 3x či 4x NE a nějak to přeci taky esoterně odůvodníte.

Takové složité operace sotva mohou probíhat při vývoji jen tak, jak se to líčí jako pohádka v Bibli.

Ten pochod myšlení - resp. vědomí absolutna byl zpočátku přeci velmi jednoduchý.

My tady jsme sotva schopni sledovat procesy líčeného stvoření a vývoje absolutna, a což teprve stvořitel, který nějak začal procitat k sobě, neuměl mluvit, myslet, nic, neměl knihy, neměl nikoho, kdo by ho poučil...mrazivá zoufalá samota, a on ještě nějak toto dokázal vypotit? My tady v pohodě, v teple, komfortu ...a s bídou jsme schopni připustit, že možná to tak je...musí to být borec. Nebo jak to s ním je?

To, že něco „stále nechápete“, není argument...

Kladete-li negace jen tak vedle sebe, resp. za sebou, pak se jen opakujejte: NE + NE + NE + NE + NE atd = NE

Aby došlo k interakci: NE x NE = ANO, musí mít negace vztah (konfiguraci svých sil NE) pravý (pravoúhlý, v podobě písmene „T“).

Ale to už tu bylo několikrát řečeno a Vy si jen pohodlně namítáte: „stále nechápu!“

Váš popis stvořitele by mohl platit na toho úplně prvního. O těch pozdějších tu bylo řečeno, že získávají „kvalifikaci“ vývojem, kterým procházíme i my...

Spatrakus klade správně, akorát používá matoucí operátory (Vy taky).

Kladete-li negace jen tak vedle sebe, resp. za sebou, pak se jen opakujejte: NE + NE + NE + NE + NE atd = NE
-To je ovšem správně! (Když holt všichni účastníci grupáče řeknou NE, výsledek bude NE!) :o)

Aby došlo k interakci: NE x NE = ANO, musí mít negace vztah (konfiguraci svých sil NE) pravý (pravoúhlý, v podobě písmene „T“).
- Zde naopak Vy kladete mylně! (Aplikujete prosté logické operace na svůj oblíbený ortogonální vektorový prostor; do toho bych opravdu radši moc nešťoural...) ;-)
Máte zřejmě na mysli prostě dvojitou negaci -(-x) = x, tzn.
-(-NE) = NE a -(-ANO) = ANO.
Abyste však z NE dostal ANO, musel byste jej negovat "lichonásobně":
-NE = ANO nebo -(-(-NE)) = ANO atd.

Proč temnota neexistuje bez světla? Pravda bez lži? Zlo bez dobra?

Co vše je z absolutna negované? Co bylo negované jako první?

Lze negovat jen nějaké tyto vlastnosti či principy? Nebo mohu negovat třeba stůl, auto, důchod…?

Píšete:

„Předmětem stupňování a mocnění je míra síly relativního projevu dobra aj., nikoliv zlo, nepravda aj. Zlo a nepravda nejsou, než jen popřením dobra, pravdy aj. (zlo a nepravda samostatně neexistují)…“

Píšete:

„Protože podstatou předmětu relativního projevu, ať už negativního (NE+projev) či pozitivního (ANO+projev), je pra-podstata absolutna (Bůh), správně na všech stupních v relativním projevu Boha, vidíte podstatu dobra, bez ohledu na to, zda je popírán či potvrzován. Podstatou zla být nemůže, protože zlo v podstatě vůbec neexistuje (existuje jen jako popřené dobro)...“

To je tvrzení, to není důkaz.

Navíc píšete, že třeba zlo v podstatě vůbec neexistuje a přitom že existuje (jen jako popřené dobro)! Tak tomu nerozumím. Existuje nebo neexistuje?

Nevím ve kterém evangeliu Kristus praví zhruba toto:

„Odpovídejte jednoznačně buď NE, NE, NE, nebo ANO, ANO, ANO!“

Mt 5:37 - Ať je tedy vaše slovo ‚ano, ano‘ -- ‚ne, ne‘; co je nad to, je ze Zlého. “
+
2K 1:17 - Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ‚ano, ano‘ u mne znamená zároveň ‚ne, ne‘?

Díky!