qed napsal:

Právo by predovšetkým malo byť rovnaké pre všetkých (tj. rovnoprávnosť) a malo by byť len negatívne, tj. hovoriť o tom, čo sa nesmie, nie o tom, čo sa musí. Takéto právo je právom liberálneho kapitalizmu, kde jediná vec, ktorá sa nesmie, je iniciovať násilie. Násilie je definovanie ako kradnutie resp. poškodenie súkromného vlastníctva. Súkromne vlastnený objekt je ten, o ktorom môžm zvrchovane rozhodovať jeho vlastník.

zmp napsal:

Přesně to sleduje zásada nepoškozování, resp. náhrady škody. To je také jediné kritérium, jímž se v TSO řídí občanský soud. Vyjmenovávat různé možnosti poškození není třeba.

Liberální totalita nemůže garantovat nenásilí, neboť je sama násilná.

zmp

qed napsal:

V čom je násilná?

zmp napsal:

Násilnost liberálního státu (jako ostatních totalit) podrobně popisuji na tomto webu v tzv. "Pilířích totality" (politika, kultura a ekonomika shora). Jednotlivé výklady sice nejsou dlouhé (max. dvě stránky formátu A4), jejich opakováním v diskusi by však diskuse zbytečně narůstala. Proto se omlouvám, že na tuto otázku odpovídám odkazem.

zmp

qed napsal:

Piliere totality som prečítal úplne všetky a s niektorými vecami som fakt nesúhlasil. Môžte mi dať odkaz aspoň na konkrétne PDF-ko, resp. aj jeho časť, v ktorej sa vysvetlenie, prečo je liberalizmus totalitný, nachádza?

zmp napsal:

Zdá se, že nedorozumění tkví v pojmu "liberalizmus", pod nímž vy míníte něco jiného než my. My se držíme toho, že současné tzv. "demokracie" se pokládají za liberální, jsou však veskrze tím, co nazýváme "ekonomickou totalitou".

Vy patrně mluvíte o "liberalismu se všeobecně akceptovanou etikou", což v současné době nikde neexistuje.

zmp

Pracovní tým napsal:

Pracovní tým

Před několika dny jsem hovořil s jedním svým známým, a po přečtení webových stránek TSO reagoval několika otázkami, které se nyní pokusím tlumočit:

1. Tento člověk projevil názor, zda lidé propagující TSO nepromítají do tvorby nové společnosti pouze svou vlastní nespokojenost, svoje eventuální komplexy, vlastní neuspořádaný život a eventuálně finanční nebo materiální problémy…

2. někde si v diskusi na Obnoveném fóru přečetl, že každý člověk musí se změnou začít sám u sebe a ptá se, zda to není problém právě lidí kolem TSO.

3. Rovněž se dočetl, že lidé spokojení v dnešní době jsou v podstatě otroci, kteří svůj stav nevnímají a proto ho nejsou ochotní a schopní měnit. Ptá se, zda to není určitý způsob „vydírání“, který má lidi přinutit nebýt otroky z hlediska tvůrců či zastánců TSO.

4. Projevil obavu, zda společnost, ve které bude pouze Základní pracovní povinnost, nesníží motivaci a výkonnost lidí a tím by se tato společnost přiblížila z jeho pohledu a poněkud nadneseně společnosti prvobytně pospolné, kde lidé pouze zajišťují pouze své vlastní potřeby. Jako největší nebezpečí v této souvislosti vidí zásadní zaostávání vůči okolnímu světu, kde TSO nebude, zato bude vysoká výkonnost a jak se v dnešní době hodnotí „vysoká tvorba HDP“

5. V této souvislosti se zmínil o rozdílech ve společnostech ve vztahu k finanční krizi v Řecku. Spekuluje se o tom, že Řekové se do této situace dostali vlivem bank, ale je z jeho pohledu zajímavé, že do stejných problémů se nedostalo např. Dánsko nebo Norsko, když banky fungují všude se stejnými záměry a na stejných principech… Ptá se, zda chyba není v rozhodující míře na straně řeckých politiků a občanů (u státních zaměstnanců absurdní příplatky za včasný příchod do práce, odchod do důchodu ve 40-50 letech, podle odhadu až 5násobný počet státních zaměstnanců proti skutečné potřebě a obecně výše platů a důchodu 2- 3 násobně vyšší než u nás a neodpovídající výkonnosti ekonomiky)…

Aleš napsal:

Na „pracovní tým“ ohledně Řecka, bod 5

Myslím si, že kdyby FED a banky nedřely občany a tedy stát z kůže, tak by občané klidně mohli brát plat 10x vyšší než máme my. V TSO vlastně neexistují jako takové důchody, tedy starší lidé jen nebudou vykonávat zákl. prac povinnost Z hlediska toho ,že dnes cca 95%příjmů člověk dává na daně a různé odvody státu, mi vůbec nepřipadá fantastické, aby lidé mohli mít jen ZŽP bez ZPP klidně i ve 40 letech a mohli se tak plně věnovat seberealizaci, umění, bádání, koníčkům, výchově apod.

Spíše mi připadá, že masmédia se zde snaží vzbudit u občanů odpor vůči Řekům. My tady máme houbelec a ještě musíme doplácet či půjčovat si dluh na Řeky, kteří se mají 3x lépe než my… Je jasné, že toto může všechny naprudit.

Ale já si říkám, že možná takové výhody jako dosud měli Řekové, by mohli být normálem pro všechny lidi, státy, kdyby tu všichni celosvětově (skrze filiálky a přisluhovače FEDU) nebyli zadluženi nějaké soukromé firmě FED.

zmp napsal:

Odpověď pracovnímu týmu (názory známého):

Nejsou jen lidé inteligentní, vychytralí, chytří a hloupí, ale také tací, kteří jen chtějí vypadat chytře. Jejich, takto motivované otázky ve skutečnosti nejsou otázkami, ale pouhým shazováním všeho, na co jejich zdánlivý rozum nestačí. Jako v Ezopově bajce o lišce a hroznech, na které nemohla dosáhnout: „Stejně jsou kyselé!“
Co na takovou nejapnost rozumného odpovědět?

1. Navrhovatelé do TSO nepromítají svou nespokojenost, protože jsou s totalitou naprosto spokojení a chtějí v ní žít na věky. Pravdou je, že TSO navrhujeme jen kvůli svým komplexům méněcennosti a svému neuspořádanému životu (drogy, alkohol, recidiva, exhibicionismus atp.) a také kvůli svým finančním a majetkovým problémům, neboť provozování webových stránek TSO nám vynáší miliony…

2. Protože jsme s totalitou naprosto spokojeni, nemusíme se změnami začínat sami u sebe…

3. Strašení lidí otroctvím v totalitách je skutečně vydíráním, které nám vynáší zmíněné miliony…

4. Otázku je, zda dotyčný do své obavy ze zaostalosti TSO, nevnáší svou vlastní zaostalost…

5. Otázkou je také, zda dotyčný není jen zmanipulovanou hlásnou troubou ohlupující argumentace MMF.
a/ absurdní příplatky za včasný příchod do práce:
- Jaký je rozdíl v tom, budu-li zaměstnanci z jeho 10 000 strhávat za pozdní příchod 1000, nebo mu za včasný příchod k jeho 9000 připlatím 1000?
b/ odchod do důchodu ve 40-50 letech:
- Jaký je rozdíl v tom, vyplácím-li lidem nad 40-50 let příspěvky v nezaměstnanosti a na jejich místa beru jen mladé, nebo je rovnou pošlu do důchodu, aby uvolnili místa mladým?
c/ podle odhadu až 5násobný počet státních zaměstnanců proti skutečné potřebě
- Totality mají 100% zbytečných státních zaměstnanců!
d/ obecně výše platů a důchodu 2- 3 násobně vyšší než u nás:
- Netoužíme snad také my po vyšších platech a důchodech? Komu vyhovuje Řekům ubrat, aby nám nemuseli přidat?
e/ výše platů a důchodů neodpovídající výkonnosti ekonomiky:
- Kdyby příjmy Řeků neodpovídaly výkonnosti ekonomiky, neměli by za přebytečné peníze co koupit. Mají-li co koupit, pak množství peněz v oběhu odpovídá množství zboží na trhu, tj. výkonnosti ekonomiky…

-zmp-

Radim Lhoták napsal:

Pánové, máte asi pravdu v tom, že moje představa diferencovaného společenství vyžaduje diferencovaného člověka, a takových je opravdu málo. Nicméně, považuji to za jedinou možnou cestu, jak se vzepřít systému, který nás postupně okrádá o poslední zbytky svobody. A může s tím začít kdokoliv, v jakémkoliv počtu a okamžitě. Myslím, že se to už i leckde ve světě děje. Přitom si nemyslím, že má smysl lidem, kteří se na takovou cestu odporu dají, předepisovat univerzální pravidla. Každý si musí najít ten správný způsob vnitřní organizace, jaký mu odpovídá. Nastínil jsem jeden model, může jich však existovat více, byť takových, v kterých bych se třeba zrovna já necítil ve své kůži, např. s podporou náboženství, které mně osobně nevyhovuje. Nejvíce bude záležet na vnitřní síle a soudržnosti, aby ta společenství měla úspěch. Na způsobu, jak se toho dosáhne, zase tak moc nezáleží, podmínky budou mít všichni stejné, a nakonec si myslím v praxi všichni dojdou k podobným principům, jaké ověřila předmoderní tradice.

TSO však předpokládá, že současný člověk ve většinovém názoru nejen že pochopí TSO a bude ho volit, ale bude schopen podle něho fungovat. Navíc předpokládáte, že se TSO prosadí v rámci systému současné moci, a to je utopie. Pokud nejste schopni dát dohromady pár lidí a začít TSO praktikovat bez ohledu na okolí, ale vyžadujete, aby se to prosadilo v širší míře, a myslím, že tak je to celé postaveno (horní, dolní úrovně, principy fungování již rozvinuté organizace), potom nemáte šanci. Svobodu už si nemůžeme zvolit, tu si musíme vybojovat.

zmp napsal:

Odpověď p. Lhotákovi (svobodu si musíme vybojovat):

Tentokrát začnu od konce.
Cituji: „Svobodu si nemůžeme zvolit, tu si musíme vybojovat.“
Dokonalá pravda!

Nyní přeskočím na začátek.
Cituji: „Přitom si nemyslím, že má smysl lidem, kteří se na takovou cestu odporu dají, předepisovat univerzální pravidla. Každý si musí najít ten správný způsob vnitřní organizace, jaký mu odpovídá.“

Souhlasíme s výhradou: V tisíciletých dějinách, kam až paměť lidstva sahá, se stále znovu a znovu setkáváme s bojem o sociální svobodu. Tento boj byl častěji ztracen, občas také vyhrán. A právě v okamžiku vítězství se dostavila trapná otázka: Co dál!? Právě na tento okamžik střehla nějaká totalitní hlava a předložila vítězům lákavé řešení: Tábor! Osvícená monarchie! Demokracie! Liberalismus! Fašismus! Socialismus! atp. A protože vítěze nic lepšího nenapadlo, octli se rázem zase v tom, z čeho se chtěli vymanit, tj. v centralistické totalitě. Všechna krev byla prolita marně.

Proto souhlasíme s tím, že se lidem nemá nic předepisovat. Souhlasíme také s tím, že si každý musí najít takový způsob sociální organizace, jaký mu vyhovuje. Jen varujeme: Ať to udělá předem! Před bojem! Po boji bude pozdě…

Cituji: „Navíc předpokládáte, že se TSO prosadí v rámci systému současné moci, a to je utopie.“
Odpovídám: Není-li utopií, že se svoboda musí vybojovat, pak také není utopií, že se TSO musí vybojovat v rámci současné moci…

Cituji: „vyžadujete, aby se to prosadilo v širší míře“
Odpovídám: Řekli jsme již, že TSO nelze zavést na celé Zeměkouli, neboť vždy tu bude většina lidstva, která ještě nedospěla k svobodomyslnosti. Tzn., že TSO lze zavést jen lokálně. V jaké míře? V jaké to bude možné! Bude-li TSO zavedeno, byť v sebemenší míře, pak zapůsobí jako kvas v chlebovém těstě. Okolní utlačované národy ho budou mít na očích a budou ho chtít napodobit…

-zmp-

Radim Lhoták napsal:

Dobrý den, pane Pospíšile, s Vašim posledním příspěvkem je nutno v zásadě souhlasit. Přesto bych Vás opravil v některých formulacích. Svobodu si nelze vybojovat v rámci systému ale proti systému, pokud nepředpokládáte, že se Vám podaří prosadit TSO v celé republice parlamentní cestou, o čemž velice pochybuji. V tom boji jsou potom dvě možnosti:

1) Stávající systém porazit minimálně v měřítku jednoho státu. To znamená revoluci či převrat, k čemuž bych doporučení nedal právě pro poznatky, které sám ve svém příspěvku uvádíte. Není vůbec jisté, že vůdci takového převratu přinesou skutečnou svobodu, nemyslím si ani, že společnost jako celek je zralá na to, zavést nějaký nový společenský řád typu TSO, i pokud by byl bezesporný.

2) Navzdory systému začít zakládat organická společenství, osady, rodové pospolitosti jako lokální buňky, které budou žít svobodně nezávisle na systému. Tak může být postupně vytvořena základa s již vyzkoušeným vnitřním řádem schopným v budoucnosti převzít širší autoritu. Pro takové malé a uzavřené celky se ovšem TSO nehodí, zvláště budou-li postaveny na pokrevním svazku.

zmp napsal:

Odpověď p. Lhotákovi (jak změnit systém):

V příloze č. 01c „Jak zavést TSO“ uvažujeme podobně. Buď shora (parlamentní cestou) nebo zdola, zakládáním obcí, organizací kulturních a hospodářských v duchu TSO (s Haškovským: „v mezích totalitního zákona“). Obojí je již bojem proti totalitě a na úkor totality. Zda je pro jednu z těchto cest doba zralá, to musí osvědčit dostatečný počet lidí, bez nichž zůstane každý program nenaplněnou možností. Je však důležité, aby lidé věděli, že taková možnost existuje. Aby se bezradné úvahy přesunuly z pozice „co si počít“, na pozici: „jak to uskutečnit“. Nyní jsme ve fázi osvěty (co si počít), abychom získali lidskou základnu. Získáme-li pro své řešení dostatečný počet lidí, pak může rozhodnout i náhoda, neboť: „náhoda přeje připraveným“. Totalita dělá maximum pro to, aby v lidech proti sobě vzbudila co největší nenávist…

Ivo napsal:

Myslim si ze na defenestraci by dnes uz nestacily okna:))) A osobne jsem spìs pro nenàsilnè resenì. K tomu dojde az se urcitè kritickè mnozstvì lidì postavì na vlastnì nohy zbudovànìm komunyt na principech TSO…Snad na Sklenàrce se k prvnì vlastovce tohoto typu chystà?

qed napsal:

Zionisti sa vzdy dostanu na klucove miesta, aby mohli erodovat spolocnost. Vyhadzte ich. Ak maju titul, su to titulovani hlupaci.

Pavel napsal:

Dobrý den. Existuje prosím nějaký důvod, proč se stránky Anthroposofické společnosti – anthroposof.cz, či Klíčového hnutí – klicovehnuti.cz, nenacházejí mezi vámi doporučujícími odkazy? Je zde nějaký ideový rozpor? Nebo?

zmp napsal:

Anthroposofická společnost již za života R. Steinera projevovala protisteinerovské tendence (jak sám R. Steiner konstatoval). Tyto tendence, zpravidla vlivem anthroposofů s vysokým akademickým vzděláním (kteří se vždy nějak proderou do vedení společnosti v Dornachu, v Praze a v jiných národních společnostech či jejich pobočkách), se staly doslova nepřátelskými vůči anthroposofii a vůči odkazu R. Steinera vůbec. Zkrátka, z anthroposofické společnosti se vyvinula pyšná a nevrlá sekta, která nemá, mimo názvu, s anthroposofií patrně už vůbec nic společného…

Klíčové hnutí ve svém programu zmiňuje TSO (nikoliv o naší iniciativě), stejně jako jiná slova o nápravě současných nedobrých sociálních poměrů. Jsou to však jen hesla, bez konkrétního mechanismu jejich naplňování. Domnívali jsme se, že by je náš mechanismus mohl zajímat a proto jsme je oslovili. Žádná odezva. Zůstali u mlácení prázdné slámy.

Jiří Jakub Mašek napsal:

upřesnění: zvýší-li cenu své práce kdokoliv, vydělá na tom, z jednoduchého dúvodu – a to je zpoždění ve zdražení práce ostatních což je zákonitá reakce, odbobí mezi prvním zdražením a dalšími je příležitost cosi vytěžit – brat a nic nedat

zmp napsal:

Využívání časového zpoždění mezi zdražením jednoho a inflační reakcí (zdražováním) druhých, je v TSO velmi ztíženo tím, že toho nelze vyžívat v rámci ZŽP (základních životních potřeb), jež jsou z volného trhu vyňaty. To ovšem také umožňuje anulovat časové zpoždění na volném trhu (nad rámec ZŽP), neboť v TSO nebude nikdo nucen (z nouze) zdražené kupovat ihned po zdražení…

-zmp-

Jan napsal:

Třetí cesta (Jan, 01. 12. 2007 17:16)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)

Přemýšlím: Má tzv. „třetí cesta“, která se začala hlásat za „pražského jara 1968″, něco společného se sociální trojčlenností? V čem se případně liší tzv. „třetí cesta“ a TSO? Název sám dává tušit, že tam asi jde o něco podobného, nebo ne?
Děkuji

odpověď Janovi (Třetí cesta):

Pražské jaro 1968 byla událost po všech stránkách pozoruhodná. Na rozdíl od listopadu 1989 postrádala nenávist vůči právě vládnoucímu režimu. Zcela neznámí lidé si na ulicích projevovali náklonnost, skoro by se dalo říci, že tehdejší Československo ovanul duch lásky, kterou jakoby zosobňoval dokonce nejvyšší představitel režimu, pokládaný kvůli tomu dnešními intelektuály téměř za „prostoduchého“. Zapomíná se, že tzv. Pražské jaro bylo nastartováno bouřemi pražských studentů, razících heslo: „Chceme světlo!“ (na kolejích jim byl často vypínán el. proud). Tyto události pak už nikdo nevnímá v souvislosti s předchozí vlnou bouří a násilí pařížských studentů, zhruba v duchu: „Přestaňte nám lhát!“

V průběhu Pražského jara se mj. ve sdělovacích prostředcích začala objevovat idea „třetí cesty“. Na rozdíl od Steinerovy ideje TSO, představující především horní trojnost (politika, kultura, ekonomie), hlásala „třetí cesta“: „politickou rovnost, svobodu v kultuře a podílnictví (družstevnictví) v ekonomice“. Tzn., že „třetí cesta“ neodpovídala ani Steinerově horní trojnosti, ani naší dolní trojnosti (obec, rodina, živnost), ale vězela jaksi někde uprostřed, na půl cesty shora dolů. Zda a nakolik byla tato „třetí cesta“ inspirována Rudolfem Steinerem se nedá odhadnout, neboť k ideji Rudolfa Steinera se tehdy nikdo nepřihlásil a nikdo tehdy „třetí cestu“ se Steinerovou TSO nesrovnával. Ani tehdejší anthroposofická společnost, která byla komunistickým režimem zakázána, se tehdy veřejně neozvala, takže Rudolf Steiner zůstal nadále veřejnosti neznámý…

-zmp-

Jan napsal:

Demokracie, svoboda a sociální jistoty (Jan, 18. 11. 2007 17:41)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)

Ano, když se základní životní potřeby stanou součástí volného trhu, potom jsou občané vydíráni tím, že prodejci a výrobci nemístně zdraží jídlo, energie, nájmy, zpoplatní i základní zdravotní péči, jako nyní…

Prý 50% lidí s nostalgií vzpomíná na předchozí režim, tzv. socialismus. Ale ti lidé přeci snad neuvažují!

Jestli o tom správně přemýšlím, tak (jak to máte i v Programovém prohlášení OF) za socialismu sice byly sociální jistoty, ale sociální nesvoboda! Ti dnešní lidé snad neuvažují! To, o čem píšete, není to vlastně ta třetí cesta, jak ji chtěl Dubček a jiní za pražského jara roku 1968? A nyní píšete, že demokracie je vláda obcí! To je zajímavé. To je opravdu zcela odlišná definice demokracie, než se říká. Zajímalo mne potom, jak si představujete svobodu. Jak tedy definujete potom tu sociální svobodu, zmiňujete i individuální? To je snad něco jiného? Jsou různé definice svobody, z hlediska psychologie, sociologie, z hlediska filosofického, národnostního atp. O jaké svobodě tedy hovoříte, co by měla zabezpečit? Asi lidskou důstojnost? Děkuji.

odpověď Janovi:

Co je to vlastně svoboda? Protože tuto otázku klade Jan, začneme citátem z Janova evangelia:

„Setrváte-li v mém Slovu (v Logu), mými pravými učedníky budete.

Pak poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí!“ (Jan: 8, 30-32)

Svoboda je totiž dvojí:

A/ vnitřní svoboda = svobodomyslnost = individuální schopnost svobody

B/ vnější svoboda = volnost = možnost sociální svobody

Protože vnější svoboda (B) není možná, bez vnitřní svobody (A), je TSO možností vnější svobody (B) jen pro dostatečný počet jednotlivců, kteří si osvojili vnitřní schopnost svobody (A).

Začněme tedy pátráním po vnitřní svobodě (A):

Tak jako se nelze ve tmě volně pohybovat, neboť neustále narážíme na nějaké překážky, tak nemůžeme být sociálně svobodní, dokud neodhalíme příčiny sociálních konfliktů. A jako si můžeme ve tmě na své okolí posvítit, tak si můžeme (ve svém nitru) objasnit (vysvětlit) sociální zákonitosti a tím osvojit vnitřní schopnost sociálním kolizím předcházet nebo je následně účinně řešit. Sociální kolize jsou vlastně námi pozorované (přirozeně vnímané) podněty vnějšího světa (jedny z mnoha objektivních podnětů). Naše subjektivní reakce na objektivní podněty ovšem mohou být různé:

a/ bezprostřední (neinteligentní) = přirozeně usuzujeme (soudíme) o přirozeně pozorovaném (vnímaném) objektu

b/ inteligentní (prostředkované) = mezi přirozený vjem a úsudek vložíme umělé uvažování (logické myšlení)

„Setrváte-li v mém Slovu (v Logu), mými pravými učedníky budete.“

Jinými slovy, pravá svobodomyslnost (A) nesoudí jen na základě objektivního pozorování (tzv. „prvního dojmu“), ale na základě logického uvažování o pozorovaném (tzv. „druhého dojmu“), v duchu Aristotelovy zásady:

„Zjevným, dokazujeme skryté!“ (vnímanými sociálními kolizemi dokazujeme skryté sociální zákonitosti, jež se v kolizích projevují).

Tak jako lze nejasné (temné) objasnit (vysvětlit), tak lze také jasné (světlé) zatemnit (srovnej tzv. „zatmění Slunce“ Měsícem). Odtud např. tzv. „vědecké“ IQ testy, které za inteligenci vydávají pouhou „chytrost“ („chytro“ = slovensky rychle, bystře). Chytrost je schopnost poučení, schopnost pohotového (duchapřítomného) využití zkušeností (bez uvažování o nich), ať už vlastních (nabytých pozorováním) nebo cizích (nabytých sdělením, učením atp.). Chytrost tedy není schopností inteligence, ale vyšší schopností ne-inteligence.

Ne-inteligence je tedy dvojí:

a/ prosto-duchá = nepoučitelný úsudek na základě pouhého vnímání = těžkopádnost (tupost)

b/ ducha-přítomná = poučitelný úsudek na základě zkušenosti o vnímaném = chytrost (pohotovost)

Aby se neinteligence mohla vyvíjet k inteligenci, musí být nejdříve z nepoučitelné prostoduchosti (a) „probuzena“ (proměněna) v chytrost (b). Jako nás z tvrdého spánku probudí jen reakce na nepříjemné řinčení budíku, tak je „probouzení“ prostoduchosti možné jen reakcí na šok (agresi, ublížení atp.). Probouzet chytrost lze doslova v masovém měřítku, např. v podobě tzv. „národního probuzení“ (po předchozím „národním útlaku“).

Probuzená chytrost sice ještě není inteligencí, může se však učit umění logicky myslet. Ač je vývoj od chytrosti k inteligenci možný pouze individuálně (vnitřně), výuka logického myšlení (předkládání logických hlavolamů a jejich řešení) může probíhat kolektivně (ve školách). Tím je chytrost snadno svedena k dvojí iluzi:

a/ myslet lze kolektivně (např. v duchu: „Přece si to všichni nevymysleli!“)

b/ logické myšlení je něco samostatného (např. emancipace „abstraktní matematiky“ od konkrétní reality)

Odtud dekadentní vývoj chytrosti ke „vzdoro-inteligenci“ (zchytralosti, vychytralosti):

„Nejzchytralejší ze všech živočichů polních, …byl had.“ (1. Mojžíš: 3, 1)

Rekapitulace:

1/ ne-inteligence = usuzování na základě objektivního pozorování = tupost

2/ ne-inteligence = usuzování na základě zkušenosti a učení logickému myšlení = chytrost

3/ inteligence = usuzování na základě logického uvažování o vnímaném předmětu (objektivním i subjektivním)

4/ vzdoro-inteligence = usuzování na základě logického uvažování (bez ohledu na objektivně pozorované)

Z věci je zřejmé, že k vnitřní svobodě může skrze poznání pravdy (bezkolizní orientaci v logicky vysvětleném vnějším a vnitřním světě), dospět pouze inteligence: „…poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí!“

Jenže: Nevzdělaný svět dnes ovládá ne-inteligence (tupost a chytrost), zatímco vzdělaný svět ovládá akademická vzdoro-inteligence (zchytralost, vychytralost)…

Pokračujme nyní pátráním po vnější svobodě (B):

Protože v minulých ani současných sociálních systémech (ne-inteligentních, či vzdoro-inteligentních) není sociální svoboda možná, musí inteligence pokročit od poznání pravdy (vnitřní schopnosti svobody), ke schopnosti tvořivě tohoto poznání využít za účelem realizace vnější svobody:

3/ inteligence = usuzování na základě logického uvažování o vnímaném předmětu (objektivním i subjektivním)

5/ moudrost = účelně tvořivé vynesení poznání pravdy (inteligence) z nitra ven

Roku 1719 vyšel poprvé dnes již všeobecně známý román Daniela Defoe „Robinson Crusoe“. Nuže, předpokládejme, že Robinson dosáhl inteligence, a protože byl na svém rajském ostrově sám, nebyl tu vystaven nijakým sociálním kolizím. Byl proto sociálně svobodný?

Problém je v tom, že o samotě lze prožít jen individuální (vnitřní) svobodu, nikoli svobodu sociální (vnější, mezilidskou). Proto Robinsonova svobodomyslnost neustále vyhlížela loď, která by ho z rajského ostrova vysvobodila. Robinson toužil po návratu do civilizace, přestože tenkrát (jako i dnes) sociální svobodu neumožňovala buď vůbec, nebo jen ve velmi omezené míře. Aniž bychom museli konkretizovat sociální vztahy, panující v tehdejší Anglii, kam se Robinson nakonec přece jen vrátil, můžeme obecně říci: Žádný vztah není svobodný! I otrokář může být otrokářem jen v závislosti na (ve vztahu k) otroku. Ne náhodou o nevdaných a neženatých mluvíme jako o „svobodných“. Již samotný pojem „navázání vztahu“ naznačuje nesvobodné „připoutání“. Proto sociální svobodu nelze uzákonit, neboť vázána (vztahem) k zákonu, nemůže být vpravdě svobodná (zákonné svobody se musíme domáhat na výkonné moci, takže nezávisí na nás, ale na jiných). Čím víc sociální svobodu uzákoňujeme, tím víc ji omezujeme (spoutáváme vnějšími předpisy)! Zkrátka, žádný vztah, osobní (bratrský, rovnoprávný, nerovnoprávný aj.) ani neosobní (zákon, smlouva aj.) není svobodný.

Je-li však navázání vztahu aktem nesvobody (dobrovolným nebo vnuceným), pak je rozvázání vztahu naopak aktem svobody (negací nesvobody), neboť svoboda je relativním opakem nesvobody. Proto lze možnost sociální svobody (TSO) založit jen na možnosti negace vztahu (osobního, či neosobního), ať už preventivním odmítnutím (negace nenavázaného vztahu) nebo následným zrušením (negace navázaného vztahu). Proto TSO stojí a padá s právem veta (jež je základním kamenem TSO) plnoprávného občana v samosprávné obci. Toto právo musí být nadřazeno veškerým vztahům (zákonům a smlouvám)…

A protože je svoboda relativním protikladem nesvobody, může existovat jen současně vedle nesvobody. Proto každé právo relativně souvisí s nějakou povinností, proto i s právem veta souvisí povinnost neomezovat svojí občanskou svobodou svobodu jiného občana (nikoli jiného člověka), proto s právem veta souvisí povinnost nahradit případnou škodu (způsobenou vetem). Jen tak lze naplnit (prožít) sociální svobodu, neboť jinak sociální svoboda není možná!…

Pavel napsal:

Dobrý den.Něco mne napadlo,ale nějak v tom stále nemám jasno.Nemám jasno, zda-li jde o právo dítěte či právo matky.Zda-li jde o sféru kulturní (právo matky či dítěte) či o sféru politickou – zde mi není jasné, zda-li je vůbec v těchto případech přípustné to vůbec umožnit uzákonit.A to například v těchto případech – Potrat,potrat po znásilnění (právo matky?právo dítěte?)……Umělé oplodnění (zde si myslím že dítě má právo na přirozené stvoření )……adopce dítěte homosexuálním či lesbickým párům (zde si myslím že správná výchova a péče o dítě je základ všeho,a předpoklady toho dosáhnout má jen ten, kdo k tomu má všechny základní předpoklady,tedy jen plodný heterosexuál.Napadá mne,že pokud by to s výchovou a péčí homo/lesb mysleli opravdu upřímně a měli k tomu v sobě vše potřebné,poté by museli býti ale heterosexuální..?..A co je to vůbec ta homosexualita? Nevím,homosexualitu vnímám jako špatně sprostřetkovanou komunikací duše s duchovním světem,kterou si člověk sám způsobil možná negativní karmou,(tak moc negativní až mu tímto byl vlastně naznačen jeho konec v předávání genů,už by neměl,ani vlastně nechce,předávat dál svou gen.informaci), ale inkarnovat se mohou klidně dál..,jen úvaha.Třeba mají jiné poselství,ale mimo rámec výchovy a plození dětí.Nevím,teď zpět,něco mi teď říká,cítím to tak a také to tak vnímám a snad jsem si to z metodiky TSO správně uvědomil,že sféra politická i hospodářská je výplod ze sféry kulturní,že sféra kulturní je zde hlavní pilíř.Že tedy to co jsem zde naznačil,ty témata,patří-začínají ve sféře kulturní (svoboda) a jen občané si sami rozhodnou jak k těmto věcem bude v té obci přistupováno,třeba rozhodnou, že o tomto si rozhodne sama matka (nechají to ve sféře kulturní), nebo rozhodnou,že potrat je zakázán (vloží to do sféry politické), nebo že při adopci mají přednost plodní heterosexuálové,poté neplodní heterosexuálové,až pak plodní homo/lesb a na závěr neplodní homo/lesb,pak je jen na jakémkoliv občanovi,chopit se případně svého práva veta,pokud ho to či ono pohoršuje,omezuje,ohrožuje atd,a ovlivnit to,a přesvědčit o tom druhé….Chápu a vnímám to správně? Ale jak jsem na začátku psal,mohou být v TSO některé věci,které je objektivně nepřípustné vůbec umožnit uzákonit? Že jsou prostě dané přírodou např.rodina = muž a žena a dítě…Manželství=umožněno jen mezi mužem a ženou…Jsou v TSO nějaké takové dané neměnné normy?Nebo je to úplné začínání od píky,od svobodného ducha lidí v obcích?

zmp napsal:

Odpověď Pavlovi (potrat a adopce):

Na rozdíl od totalit zná TSO jen zákony ve smyslu dohody (dvojstranné, či kolektivní), v podobě smlouvy, ústavy, stanov atp. (viz pilíře TSO, příloha č. 3e. „Slušnost nad zákon“). Mimo smlouvu je v TSO vše na vůli občanů, kteří se řídí zásadou, že nikdo nesmí být poškozen, popř. způsobená škoda musí být poškozenému nahrazena…

V případě potratu je poškozen lidský zárodek, je potlačeno jeho lidské právo na život, garantované Občanskou smlouvou TSO. Tím se potrat dostává ze sféry kulturní do sféry politické. Je-li při potratu škůdcem jen jeden z rodičů, je poškozeným druhý rodič. Jsou-li tu škůdcem oba rodičové, je poškozeným další z příbuzných (prarodiče atp.). Není-li tu dalších příbuzných je tu poškozeným a tedy i žalobcem obec…

V případě potratu zárodku zplozeného znásilněním je více škůdců, poškozených i škod:

Škůdcem je pachatel násilí na ženě a pachatel násilí na plodu (jeho vrah, či vrazi).

Poškozeným je:

a/ zavražděný lidský zárodek – řeší se jako v předešlém případě.

b/ znásilněná žena-matka.

Znásilněná má právo na dvojí odškodnění:

- Jako žena má právo na odškodnění způsobeného násilí.

- Jako matka má právo na odškodnění za nechtěné těhotenství (pokud plod nezavraždí)…

Umělé oplodnění:

Výsledkem umělého oplodnění je zpravidla zdravotně postižené dítě. Tzv. „odborníci“, kteří si z umělého oplodnění udělali výnosný kšaft, to před veřejností tají. Jsou však plně odpovědní za poškozené zdraví dítěte i za klamání jeho rodičů. Nejde tu tedy o právo dítěte na „přirozené početí“, ale na „bezpečné početí“, ve smyslu vyloučení nebezpečného zasahování do početí…

Adopce dítěte:

TSO zná pojem „rodičovství“ či „adopce“ v duchu „poručnictví“ (péče a výchovy). V TSO může být poručníkem jen plnoprávný občan. Žádný občan však není poručníkem dítěte automaticky, ale jen na základě zplození vlastního dítěte, nebo na základě svěření cizího dítěte občanským soudem. V TSO jsou tedy dva stupně výběru vhodného poručníka:

a/ přijetím do občanského stavu spoluobčany (zde může každý občan uplatnit své právo veta).

b/ svěřením do péče a výchovy občanským soudem (zde může nespokojený občan soudce žalovat).

Sotva lze tedy očekávat, že by se v TSO mohl stát poručníkem někdo, kdo ve svém okolí budí pohoršení.

Co je to homosexualita?

Zdravý rozum praví, že je to úchylka od zdravé lidské přirozenosti. Zvrhlost učeného intelektuála praví, že je to normální, jako má za normální svou vlastní zvrhlost, která je zvrhlíkům dána špatnou výchovou.

Karma se na lidech projevuje dvojím způsobem:

a/ zevně = vnějším osudem

b/ vnitřně = tělesným zdravím či nemocí

Homosexualitu lze tedy pokládat za karmickou jen tam, kde jeví viditelné příznaky tělesného postižení, jaké vykazuje např. „hermafrodit“ (člověk s obojími pohlavními orgány). Takové postižení negativně ovlivňuje také duševní život postiženého.

Tak jako platí sokolské heslo: „ve zdravém těle zdravý duch“, tak také platí jeho pedagogická obdoba: „zdravý vychovatel, zdravá výchova“. Bude-li se těmito kulturními zásadami řídit také občanský soud (sféra politická), žádné úpadkové excesy v TSO nehrozí…

Uzákoňování přírody a přirozenosti je projevem bláznovství. Proto TSO nezná nijaké normy pro člověka, muže, ženu, rodinu, manželství, či pro jakýkoliv jiný mezilidský vztah. Ústava TSO, Stanovy HO TSO, Občanská smlouva TSO a Autorské právo TSO pouze obecně formulují výše zmíněnou zásadu, že nikdo nesmí být poškozen, popř. musí být poškozenému nahrazena škoda. Na konkrétní dodržování této zásady dohlíží samotní občané (právem veta, občanským soudem, výkonnou mocí). Protože uvedené zásady TSO jsou pro lidstvo odkojené totalitami nezvyklé, chvíli potrvá, než se v nich naučí orientovat jednoduše. Až se to naučí, nebudou potřebovat ani námi formulované ústavy.

A protože je metodika TSO navržena na základě neblahých zkušeností s dosavadními totalitami, není TSO založeno na začínání od píky, ani na svobodném duchu lidí v obcích (k tomu TSO lidi teprve vychová), ale na zkušenostech s dosavadním sociálním vývojem lidstva. Jde jen o to, naučit se tyto zkušenosti správně pozorovat, správně o nich uvažovat a konečně o nich správně usuzovat. Z negace špatných zkušeností pak člověku vyplyne pozitivní poučení…

-zmp-

Pavel napsal:

Dobrý den. Moc Vám,pane Pospíšile,děkuji za všeobsahující reakci. Opět jste mi potvrdil a pomohl mi si více uvědomit, že TSO představuje to pravé (zdravé,člověku důstojné,objektivně pravdivé) vývojové prostředí pro člověka. Rád bych se ještě zeptal, jak by měl člověk správně svobodomyslně vnímat – sebevraždu (říkám si co je to za svobodu,kde si člověk nemůže ani rozhodnout o své smrti.Do toho se mi ale vkrádá pocit,že já si sobě život nedal,tak ani nemám právo si ho brát. Umím si ale představit situaci,že svobodomyslný člověk se dostane do takové situace,že vědomě pozná,že v tomto životě,už nebudou karmické příležitosti pro dorovnávání karmy a že svým nadálím setrváním na tomto světě,díky tomu že třeba způsobil něco hrozného,bude jeho přítomnost jen šířit negativní energii,která by ho jen dále karmicky zadlužovala)..?…transfuze krve (zde se mi nedaří dohlédnout,jak moc velký (devastující) vliv pro Já toto má,pokud má.Že za cenu prodloužení jednoho tohoto života, naruším vývoj svého Já..?….pornografie – jak moc a v jakých sférách člověka je škodlivá, je-li,pokud je scéna nenásilná,neperverzní a dobrovolná a pokud je divák dospělí a dobrovolný divák.Vnímám správně negativa ,že má pro člověka diváka nezadaného (platí i pro aktéra) – duševně mu ubírá sil pro nalezení té pro něj pravé partnerky, pro pár (platí i pro aktéry) – duševně jim ubírá sil pro hledání šťastné společné cesty životem, pro manželé (platí i pro aktéry) – stejné jak pro pár + dle dnešní přísahy smilstvo.Vnímám správně že v této podobě má negativní vliv na duši – jen pasivní sex bez lásky (tělo bez duše),má případně jiná hlubší negativa,či pozitiva..?……vývojová otázka + židovská otázka – také díky anthroposofii ,pokud jsem díky ní v sobě správně našel ty síly,toto správně si uvědomit,tak vnímám,že každý národ,spíše rasa – kultura má v určité době své poselství – její kultura (směs pravd a demagogii) přirozeně se dere do popředí vývoje,dle právě nezaměnitelné směsi pravd a demagogii v ní. Tedy každá kultura je projev fáze vývoje vědomí. Zde mne zajímá,zda-li cílem v této hmotné rovině existence lidstva je dosáhnutí určité stejné fáze vývoje lidí,že předpoklady konce této cesty dosáhnout mají všichni lidé,bez ohledu na rasu atd..Nebo má tyto předpoklady jen určitá rasa? Nebo zde ( v budoucnu) nepůjde vůbec o rasu , ale o ducha v člověku,že jen kultura-projev rasy zanikne (indiáni-své kulturní poselství splnili,ať už bylo jakékoliv) ale lidé- jejich Já se inkarnuje dále. Je inkarnace vůbec možná do jiné kultury- rasy.Možná že ano,ale jen pro duše,které si těchto souvislostí (u zanikající kultur ) jsou vědomi,nevím. Nebo konec kultury značí i konec jejich Já.Jsou v této teorii (pokud ji vnímám správně) zahrnuti i židé,nebo mají úplně jinou,na tomto paraelní cestu…?…

zmp napsal:

Odpověď Pavlovi (sebevražda, transfuze, pornografie, židé):

Sebevražda je vždy motivována láskou, a to dvojí:

1/ láskou k bližním = sebeobětování – lze-li takto zachránit milované. Dějiny znají také rituální sebeobětování za národ, např. před rozhodnou bitvou atp.

2/ sebeláskou = egoidní sebevražda:

a/ sebevrah nevěří, že by v tomto světě mohl dospět k naplnění svých tužeb

b/ sebevrah chce uniknout utrpení (nemoci, trestu, pronásledování, výčitkám svědomí atp.).

Zatímco sebeobětování (1) má za následek pozitivní karmu, sebeláska má za následek karmu negativní:

2a/ sebevrah v daném životě pohrdl možností pokračujícího vývoje, tj. darem života, který není zadarmo.

2b/ sebevrah odmítl vyrovnat karmu utrpením – vyrovnání tím jen odložil na příště a ještě mu naroste karma o 2a.

Strach z utrpení v případě 2b nikoho neomlouvá. Překonání strachu se v příštím životě projeví v mimořádných schopnostech, podlehnutí strachu v mimořádných neschopnostech (v karmických nemocech atp.). Člověku se vyplatí překonávat strach doslova za každou cenu. Odměnu ovšem získá příště, neboť kdyby s ní počítal ihned, nepřekonával by strach, ale stupňoval by vypočítavost…

Transfuze krve:

Není důvod k devastaci lidského „já“ následkem transfuze, pokud potřebná krev není získána násilím (poškozením jiného), ale jako dar. To platí i pro transplantace atp…

Pornografie:

Pornografií se zpravidla míní již pouhé naturalistické zobrazování lidské nahoty a sexuality.

Nebudeme-li takto z pornografie vinit samotného Stvořitele, budeme muset hledat jinou definici pornografie. Patrně bychom ji měli hledat v oblasti ponižování lidské důstojnosti násilím, vydíráním, nevěrou, vulgaritou, zvráceností atp., ale také např. puritánstvím. Osvobodíme-li se od uvedených excesů, dostaneme „erotiku“ jako „hru lásky pro dospělé“, jako pedagogický dar bohů, v duchu Komenského: „škola hrou!“ (srovnej např. Kamasutru).

Protože láska je to nejvyšší, čeho může člověk ve svém vývoji dosáhnout, lze sotva tvrdit, že je již dnes někdo schopen skutečně láskyplného pohlavního života. V současnosti jsou lidé schopní lásku zpravidla jen napodobovat (hrou na ni). Za lásku je zpravidla pokládána pouhá sympatie, radost z partnerství, fascinace tělesnou sličností, rozbouřené hormony, posedlost, závislost atp.

Sex se od erotiky liší tím, že nepřihlíží k partnerským citům, ale k pouhému mechanismu příslušného aktu (pohlavního spojení, mazlení, pohlazení atp.). Do oblasti sexu však nespadá jen mechanické napodobování erotiky, ale např. také přesvědčení, že pohlavní akt je tu jen kvůli plození dětí…

Židovská otázka:

Každý národ, každá rasa, každá kultura, každé náboženství je v každé době nositelem určité vývojové možnosti, podobně jako např. různé učební obory. Jsou tu od toho, aby jimi jednotlivý člověk postupně procházel (v reinkarnacích) a osvojil si tak všestranné poznání reality (pravdivé i nepravdivé, dobré i zlé). Do tohoto sociálního spektra byly postupně vnášeny nové a nové učební obory tzv. „vyvolenými národy“. O některých víme, o některých nevíme. Posledním z řady vyvolených národů byl tzv. „izraelský národ“ (nikoliv jen „židovský národ“). Propříště přinese nový učební obor „TSO“, který jednostranná poslání národů nahrazuje všestranností, tj. jakousi souhrnnou „učňovskou zkouškou“.

Pokud se nacionální či rasová nesnášenlivost dopustí genocidy jiného národa, jakoby chtěla z duhového spektra vymazat některou barvu, jakoby chtěla některý tón v celkové harmonii zakázat. Aby mohl jednotlivý člověk dospět vrcholu svého vývoje, nesmí mu na cestě vzhůru chybět žádný stupeň (schod atp.). Tzn., že genocida není namířena jen proti určitému národu, ale proti vývoji každého člověka, tj. proti lidstvu vůbec. Mezi pozoruhodnosti reinkarnace patří např. skutečnost, že se člověk příště inkarnuje právě v tom národě, který nyní z duše nenávidí. Jen tam bude mít možnost vyrovnat karmu…

Tím budiž zodpovězena také otázka, zda je možná inkarnace do jiné kultury:

Ať se nám to líbí, či nelíbí, v řadě inkarnací musíme projít všemi kulturami. Některými (zpravidla všemi) i vícekrát, podle toho, kolik jsme z ní stihli nabrat, jaký ke které chováme předsudek, či jsme některou nějak poškodili. Židé tu nepředstavují nijakou výjimku, neboť nejsou Židy svým prapůvodem, ale často jen proto, že v předchozí inkarnaci byli antisemity…

-zmp-