Citace: Také není shody v otázce, kde vlastně autorská a disposiční práva končí. Tak např. si koupíme dům. Má být poplatek za autorské právo (architektovi, stavitelovi, zedníkům, instalatérům, elektrikářům atd.) zahrnut jednorázově již v ceně domu, nebo má být na nás vymáhán při každém vstupu do domu?

Výklad: Pokládám za přípustné pouze jednorázový poplatek zahrnutý do ceny, neboť jsem pouhým uživatelem dané věci. Pokud by se jednalo o její následnou duplikaci a šíření je pro mne nutné zi zakoupit dispoziční právo na danou věc a autorovi odvádět procenta ze zisku.

Příklad: zakoupím si film při jeho koupi jsem zaplatil autorský poplatek a mohu si ho tedy pro svou osobní potřebu přehrávat, pokud ho budu chtít šířit musím si u distribuční společnosti zajistit dispoziční smlouvu, která upravuje podmínky šíření daného produktu.

Jak je to prosté!

Zde vidíme, že budoucím občanům TSO není třeba vše legislativně předepisovat do každého detailu. Oni jsou už dnes schopni řešit problémy svým vlastním rozumem. To jen totalita dopouští vybírat poplatek za autorské právo předem, a to i od těch, kteří ho niky nevyužijí - viz např. zahrnutí tohoto "výpalného" do ceny čistého disku CD ROM, či jak se to dnes jmenuje...

zmp

Připadá mi jako zcela zbytečná funkce vedoucího. Bude potřeba ve firmách v TSO nějaký vedoucí? Dnes je vedoucí jen proto, aby zotročoval své podřízené. Aby opdřízeným dával pocit méněcennosti a pocit strachu.

Ale nějaký vedoucí by měl ve firmě určovat nějaký směr nebo udržovat pořádek, docházku atd. Nebo se pletu?

A ohledně toho, že Základní životní potřeby budou poskytovány všem za základní pracovní povinnost. Budou v obcích TSO rozpočítány zžp tak, že se to rozloží do zpp všech práceschopných, nebo se to bude týkat jen rodin, do kterých patří děti, staří, nemocní atp? Děti jsou bohatstvím celé obce, zajišťují životaschopnost obce. Proč by měli zpp nést, odpracovávat jen rodiče? Prospěch z toho, že je v obci mladá generace nesou přece všichni... zdá se mi to nespravedlivé vůči bezdětným. Obec z bezdětných nebo homosexuálů by vymřela. I tito by měli mít podíl na zžp pro všechny, i oni z toho těží, že v obci jsou mladí.

V TSO není „vedoucí“ současně „nadřízený“ a nemá tedy nad nikým nijakou pravomoc. V TSO je vedoucí něčím jako je dnes vedoucí horolezec. Leze první a vybírá nejvhodnější cestu. Nerozhoduje však o tom, na kterou horu se poleze.

Totalita skutečně vmanipulovává funkci „vedoucího“ do role otrokářského despoty. Tomuto svodu vedoucí homo sapiens zpravidla podlehne...

TSO nebude nikomu poskytovat ZŽP za ZPP, ale naopak, každý si může ZŽP opatřit ZPP...

ZŽP se nerozpočítávají, ale každý si je určuje sám. Najdete to v „Občanské smlouvě“...

Nedávno přišel mého bezdětného souseda obohatit cigán návrhem, aby se soused podílel na výživě jeho dětí, které jsou přece bohatstvím všech (obce, kraje, státu, lidstva) a tedy i jeho bohatstvím. Nechtějte vědět, jak na to nespravedlivý soused reagoval. Kdybychom něco tak spravedlivého navrhovali v metodice TSO, také bychom přišli o zuby...

Závěrem si ukrutně odporujete: Podle Vás by v obci homosexuálů měli homosexuálové přispívat na všechny děti v obci, jinak nutně vymřou. Jářku, a kde se ty děti v obci homosexuálů vezmou?

zmp

Je korupce, když lékař od pacienta dostane peníze, aby ho dobře operoval?

Korupce je etický problém. Kdyby to lékař nevzal předem, ale až po operaci, nebyla to korupce?

Jaký je rozdíl oproti timu, jestliže lidé - zastupitelé, rozdávají za úplatek státní, krajské, městské nebo obecní zakázky firmám? To je obojí morální selhání, je to otázka etická. Ale přesto je jiné, jestliže úplatek dostanou zastupitelé a nebo ten lékař. Tam, u lékaře, je to v roviné individuální a tam, u zastupitelů, je to již otázka společenská.

Lékař na rozdíl od léčitele dostává za své služby zaplaceno z našeho zdravotního pojištění. Peníze od pacienta tedy nejsou odměnou za poskytnutou službu. Přijme-li peníze od jednoho, byť je po něm nežádal, pak tím vydírá ostatní pacienty, kteří se oprávněně musejí obávat, že jinak nebudou dobře ošetřeni (což se v takových případech skutečně děje). Nejde tedy o úplatek, ale o vydírání, bez ohledu na to, zda lékař přijme peníze předem nebo následně...

Mnohá korupce je ve skutečnosti vydíráním.

Na rozdíl od vydírání není korupce problém etický, ale legislativní. Veškeré asociální jednání je založeno především na možnosti, neboť jak praví přísloví „příležitost dělá zloděje“. Korupci umožňují zákony tím, že jednotlivcům sjednávají pravomocný přístup k cizím penězům (např. k vybraným daním).

Představte si, že Vás soused požádá, aby jste mu našla někoho, kdo mu provede rekonstrukci domu a vy máte náhodou přítele stavitele. Jak by jste obstála před svým přítelem a také před svým svědomím, kdyby jste tuto lukrativní zakázku nedala jemu, ale vypsala konkurz? Právě to by bylo Vaším morálním selháním. A není snad dobrým přítelem ten, kdo Vám pomáhá? Je snad finanční výpomoc neetická?

Korupce je výmysl zákonických mafiánů, kteří si prostřednictvím zákonů sjednávají pravomocný přístup k cizím penězům a protikorupčními zákony likvidují případnou nemafiánskou konkurenci.

Nebojujte proti korupci, ale proti vydírání a zákonné možnosti hospodařit s cizími penězi...

zmp

Když se dívám na různé filmy o meditacích nebo s duchovní tématikou, na filmy o UFO fenoménu, o tom, co přinese rok 2012 atp, mám z toho všeho takový divný pocit, nechápu, o čem ti lidé mluví... dokola opakují pojmy jako že je tam vyšší vibrace, že se dostaneme do vyšší vibrace, že se dostaneme do vyšší dimenze, že proběhne transformace vědomí, těla, hmoty, že pochopíme pravdu, že dojdeme osvícení, že dojde k proniknutí k podstatě života, dojde k rozšíření vědomí, dojde k nalezení harmonie, k nalezení vyšší sféry bytí atp.

Nechápu, jaké vibrace se zvýší, čeho se zvýší vibrace, jako zvýší se kmity molekul? To by potom došlo spíše ke zvýšení teploty a k samovznícení. Nebo prý se dostaneme do vyšší dimenze, do vyšší sféry bytí, že se octneme ve zvýšeném energetickém poli....

Opět nerozumím, do jaké vyšší sféry se dostaneme, do jaké dimenze se dostaneme, do druhé, třetí, čtvrté, páté, x-té? V jaké jsme nyní? A co je příčinou přechodu, přeskočení do vyšší dimenze? Co a jak mne osvítí, kde se vezme osvícení nebo podstata života?

Jak dojde k rozšíření vědomí? Tím, že nelezneme harmonii?

Jak se objeví nějaká harmonie, proč dosud harmonii nemůžeme nalézt a pak do ní vejdeme? Z ničeho nic?

Nebo snad důvodem nalezení harmonie je rozšíření vědomí? Ale toje tautologie.

Prý dojde k jakési transformaci, vědomí, hmoty. Nerozumím tomu, jak se bude transformovat moje myšlení, nebo snad se mi zvětší mozek nebo co se stane? Budu vidět duchovní světy nebo do budoucnosti?

Nebo prý budeme v kontaktu s mimozemskými bytostmi. To myslí UFO nebo nějaké Plejáďany nebo koho? R. Steiner také hovoří o tom, že na jiných planetách žijí duchovní bytosti.

Připadám si jako nevzdělanec, když se všichni tváří jako suveréni, vypadá to tak, že všichni tomu rozumí a já si připadám jako trubka, která nic nechápe. Můžete mi prosím říci Váš názor?

Velice mne potěšil Váš dotaz, protože mne-antroposofku tento fenomén také již delší dobu zajímá a hledám (podobně jako vy) pochopení toho, co se tu děje.

Jsem také velice zvědavá na odpověď ZMP.

Chtěla bych se ale také pokusit vyjádřit to, k čemu jsem i já sama došla a předložit toto mé poznání k diskusi.

V poslední době se tzv. roztrh pytel s různými šamany, jasnovidci, mystiky zvěstující vše to, co jste popsal.

Z duchovní vědy vím, že mystik je člověk, který se noří do vlastního nitra a nalézá tam ne ducha, ale hmotu a proto všichni hovoří o vyšších vibracích hmoty a mnozí to nazývají duchem.

Podle RS se mystikou ještě více prohlubuje Ego, než pouhým materialistickým životem. Tak si tedy myslím, že nyní jde v našem západním světě skrze tento fenomén o prohloubení Ega, tj. o zbudování vedle materialistického Ega (Ahrimanského- 1. Ego) i o uchopení esoterního Ega (Luciferského - 2. Ego). Uchopením a pochopením obou těchto nepravých Jáství (dvojí negací osobního - ilusorního nepravého Jáství) lze teprve nalézt to pravé - pospolitní Já.

Nástroj takové negace vidím v PRÁVU VETA dvou individuelních Jáství. Pokud se setkají dvě Ega ve střetu zájmu a snaží se nalézt řešení, tak dochází k negování osobního egoismu a tím k nalezení toho třetího Jáství mezi nimi. Toto třetí pravé duchovní Já se pak stává vlastnictvím obou zúčastněných a současně i jejich společným Já.

Vidím tak naplňovat Kristovo -"Tam kde jsou dva ve jménu mém (ve jménu Jáství a ne ve jménu nějaké skupiny), jsem i Já".

Dále se mi zjevilo, že objevení se tohoto mystického fenoménu, souvisí s prvním zázrakem Ježíše Krista na svatbě v Káně Galilejské.

Podle R.Steinera představuje matka síly starého atavistického jasnozření a podle mne používají všichni ti schanelingoví zvěstovatelé této atavistické schopnosti. Kristus se při prvním svém zázraku proměnění vody ve víno spojuje se silami matky a matka mu tím takříkajíc předává své schopnosti a žezlo vlády, když oslovuje služebníky - "Učiňte cokoli vám nařídí".

Podle R.Steinera je Janovo evangelium nejduchovnějším evangeliem a já stále více nabývám přesvědčení, že toto evangelium hovoří k budoucnosti, která se nyní naplňuje návratem ÉTERNÉHO KRISTA.

Svatba v Káně Galilejské není popisována v žádném jiném evangeliu a já jako bych viděla symtomy probíhající svatby éterného ŽENICHA s NEVĚSTOU.

Již dva tisíce let probíhá svatba nepokrevnosti (materialistické Egoidity) a svatebčanům je naléváno víno podřadné kvality - víno zakalené nepravostí, lží, otroctvím atd.

Nyní toto víno došlo a matka vybízí Krista, aby se ujal vlády ŽENICHA a dal svatebčanům nové víno. Kristus tak učiní a nabízí čisté víno - víno PRAVDY a ten, kdo se napije začíná vidět PRAVDU.

Nyní se začala odhalovat pravda o Novém světovém řádu a vše s tím související a v tom vidím působení Kristova prvního zázraku.

Myslím si také, že toto víno PRAVDY je oním vínem, které Ježíš pil při večeři Páně a o němž říká, že toto víno je jeho krví.

Spojení staré atavistické moudrosti s lidskou schopností logického uvažování, tj. se silou zmrtvýchvstání je spojením ŽENICHA A NEVĚSTY a tím ti, kteří pijí víno PRAVDY nastupují tu pravou cestu "vyšší vibrace" PRAVDY k "transformaci" sebe v NEVĚSTU a vstup do "vyšší dimenze" nového KRÁLOVSTVÍ TSO a "rozšířeného vědomí" nového NEBE PRAVÉHO JÁSTVÍ V NÁS A V NAŠÍ NOVÉ POSPOLITOSTI.

No, upřímně řečeno, sama "hledím" na to, co ze mě vylezlo a

srdečně všechny zdravím.....................

Souhlasím s Atreou, že podhoubím všech zmíněných vizí je nejasné atavistické jasnozření, pokud se nejedná o mystické či jiné blouznění nebo rovnou o vědomé podvádění.

Pojmy které atavismus občas používá k vyjádření svých temných pocitů však nejsou čerpány z duchovního vědy, ale ze současné teoretické vědy. Teoretická věda ovšem není duchovní ani materialistická jako přírodověda, ale jakýmsi hybridem spekulativního vzdoro-duchovna a vzdoro-materialismu. Její kořeny tkví v nereálné abstraktní matematice, protože zcela emancipované od konkrétní reality a takto emancipované také od reálné logiky.

Pokud je tedy na atavistických vizích něco reálného, je to dokonale umláceno zcela nereálnými rádoby „odbornými“ pojmy jako: vyšší vibrace, vyšší dimenze či sféry bytí, transformace (vědomí, těla, hmoty), mimozemské civilizace atp.

Tyto nereálné pojmy jsou pro navýšení zvědavosti spotřebitelů kořeněny frázemi typu: pochopení pravdy, osvícení, proniknutí k podstatě života, rozšíření vědomí, nalezení harmonie atd.

Hledat v těchto „odborných“ pojmech a frázích nějaký smysl nemá žádný smysl, neboť ani jejich hlasatelé jim vůbec nerozumí a vlastně ani sami nevědí, co jimi vlastně chtějí říci, neboť své temné pocity nedovedou vůbec nijak vyjádřit. Dělají se tedy jen zajímavými, popřípadě nás chtějí „odborně“ oblbovat a odvádět naši pozornost od skutečného poznávání reality...

Jako příklad rozeberu jen pojem „rozšíření vědomí“:

Především je tu třeba vědět, že jedna věc je vědomí a jiná věc je předmět vědomí (vjem).

Tak zvaná šíře našeho vědomí, zvaná také „rozhled“, je dána mírou či nezměrností předmětu našeho vědomí, jímž může být absolutno, věčnost, makrokosmos, mikrokosmos, štokrdle, iluze, omyl, pravda, lež atd. To znamená, že k rozšiření vědomí nás může podnítit kdokoliv a cokoliv: například myš, dítě, klepna, lhář, vizionář, jasnovidec, anděl, bůh aj. Zkrátka, na samotném rozšiřování vědomí není vůbec nic zajímavého, tím méně zvláštního...

Závěrem je třeba říci, že reálný vizionář uvedených akademických pojmů a frází nepoužívá, ale vyjadřují se tak, jak mu zobák narost, tak říkajíc v duchu selského rozumu...

Vedle atavismu starého jasnozření existuje také nová jasnovidnost, kterou representuje zejména zde často zmiňovaný R. Steiner (RS). Mluví-li RS o duchovních bytostech planet či hvězd, pak se tu v žádném případě nejedná o to, co atavismus, teoretická věda a podvodníci nazývají „mimozemské civilizace“...

Pozoruhodný je nález Atrey, že PRÁVO VETA je vlastně mechanismem „negace negace“...

Také Svatba v Káni Galilejské je skutečně mementem současnosti, které kupodivu proniklo i do osobního erbu současného olomouckého arcibiskupa Graubnera ("Učiňte co vám řekne").

Atreu bych tu jen doplnil tím, že Kristovo proměnění vody ve víno (v ohnivou vodu) v sobě spojuje křest vodou a křest ohněm.

Také bych rád Atreu povzbudil, aby se držela svého způsobu vyjadřování a nedávala se jako tady strhnout k akademickým vzdoro-pojmům, které jinak nepoužívá...

zmp

Děkuji zmp za vysvětlení a radu. Chtěla bych ho ještě požádat o podrobnější vysvětlení pojmu "křest vodou a křest ohněm" a to jak z pohledu antroposofie, tak z pohledu mechaniky.

Co se týče pochopení "matky svatby v Káně Galilejské" mi blesklo určité vysvětlení:

Matkou je pro lidstvo bytost Velké Moravy, která se v historii projevila skrze moravskou Libuši a vlila se tak do rodové linie moravanů, kteří podle návodů sdělovaných skrze atavistické jasnozření Libuše, vybudovali Velkomoravskou říši.

VZPOMÍNKU NA VELKOMORAVSKOU ŘÍŠI NESOU MORAVANÉ STÁLE A TEDY I NYNÍ VE SVÉ KRVI.

Tato říše měla decentralistický charakter, tak jako nyní zjevený mechanismus TSO. Myslím, že lidé žili v této říši ve smyslu zásad TSO, ale nevědomě (nerozuměli proč tak mají žít, ale poslouchali rady Libuše).

Kristus, jako stavitel nového ne-totalitního sociálního chrámu, tak skrze novou matku lidstva (ztělesněnou v Libuši) vkreslil do území Evropy stavební výkres budoucího TSO s právem veta.

Podle R.Steinera zaručuje ženský princip neměnnos a stabilitu lidského rodu. Matka nese v sobě síly, které neumožňují jakékoliv křížení lidské rasy s jinými bytostmi a tím se může z člověka zrodit zase jen člověk.

SOCIÁLNÍ RODOVÁ linie moravanů tedy v sobě nese stavební výkres Kristovského TSO, který nebylo možno skřížit s žádným totalitním principem díky moravské matky - moravské dévy Olomouce. Tento výkres bylo možno jen zasunout hluboko do šuplíku zapomění a překrýt jej jinými paskvily sociálních zřízení na jehož vrcholu nyní leží paskvil uskupení států v totalizující Evropskou unii.

Nyní ale dochází k návratu Éterného Krista, který se spojuje s matkou (moravským sociálním rodem, tj. rod všech lidí toužících po svobodě, rovnosti a bratrství v sociálním zřízení). Skrze tuto sílu sociální rodové pokrevnosti zjevuje Kristus v Olomouci (sídle Libuše - moravské dévy) svůj stavební plán (uchovaný v srdci matky). Tímto plánem je metodika TSO a Kristus podle něj nyní již s vědomými stavebníky vybuduje nový chrám lidské pospolitní bytosti.

Mechanika TSO je tedy NEVĚSTOU KRISTOVOU.

V Janově evangeliu říká Jan křtitel: "Ženich je ten, kdo má nevěstu".

Usuzuji tedy podle toho, že když NEVĚSTU - MECHANISMUS TSO již známe, tedy je i ŽENICH nablízku a spolu s NEVĚSTOU SE UJMOU VLÁDY.

Podle R.Steinera se Éterný Kristus ujme vlády jako PÁN KARMY a bude karmu řešit ve prospěch celku - tedy ve prospěch své nevěsty.

V Pátém evangeliu také R.Steiner uvádí, že křtem Ježíše stala se jeho matka pannou. Panenství poukazuje na to, že se z matky stala NEVĚSTA (spojení jasnozření s logikou).

Takovou matkou jasnozřivě vynesenou do vědomí lidstva je živá bytost Antroposofie a spojením s Filosofíí se z matky stala nevěsta - FILANTROPOSOFIE (FAS).

Takže zjevení nevěsty dvojím způsobem je její projev skrze dva proudy - pastýřský (TSO) a mágovský (FAS).

Logicky z toho plyne, že tam, kde je NEVĚSTA, je i ŽENICH.

V tom je naše VELKÁ NADĚJE.

Srdečně všechny zdravím.

Křest vodou reprezentuje staré zasvěcení, založené na stále více ustupující jasnozřivosti, jejímž zbytkem je naše dnešní snění, které již se zasvěcením nemá nic společného. Vodou byli křtěni pouze dospělí tak, že byli křtitelem (iniciátorem) do vody ponořeni celým tělem. Dle R. Steinera (RS) se pod vodou dostávali do stavu, který člověk jinak prožívá jen v okamžiku klinické smrti, či v okamžiku akutního ohrožení života, kdy se mu ve vědomí promítne panoramatický obraz průběhu celého jeho života. Adepti mystérií byli namísto ponoření do vody uváděni do stavu podobného smrti a v tomto stavu kladeni do hrobu. Po tři a půl dnech byl adept svým Mistrem vzkříšen z mrtvých. Tři a půl dne po fyzické smrti totiž trvá zmíněný panoramatický obraz, daný uvolněním éterického těla od mrtvého těla fyzického. Během okultní smrti adepta, mohl Mistr do uvolněného éterického těla adepta vtisknou své zasvěcení.

Janovo evangelium takové zasvěcení adepta starých mystérií líčí jen jednou a to z vnějšího pohledu, jako vzkříšení Lazara (pozdějšího Jana evangelisty) Ježíšem Kristem. Toto byl tedy první a poslední mysterijní křest vodou, uskutečněný Ježíšem Kristem, aby na něj mohl Kristus navázat křesťanský křest ohněm.

Lze tedy říci, že křest vodou vlastně vůbec není křesťanský, ale představuje navázání křesťanství (křest ohněm) na staré pohansko-izraelské zasvěcení, které bylo dál již stále méně a méně životaschopné, až zcela vyprchalo.

Staré jasnozřivé zasvěcení bylo vázáno na pokrevní příbuzenství. Proto byly dispozice adeptů vědomě pěstovány geneticky, manželskými svazky mezi příbuznými, původně kmenovými, rodovými, později rodinnými (u zasvěcenců), či alespoň národními (u laiků).

Rodové a rodinné svazky prohlásilo pozdější křesťanství za „incest“.

Jen dnešní adepti černé magie jsou stále ještě genetickým incestem připravováni k atavistické jasnozřivosti, která ovšem dnes již nemůže sloužit k zasvěcení, ale jen k naprosté oddanosti satanskému kultu. Určitě tyto satanisty znáte, nebo jste o nich alespoň slyšeli, jako o mocných v pozadí, jako o připravovatelích „Nového světového řádu“. Satanisté druhé kategorie (spíše nepokrevní přisluhovači satanistů) se v jednotlivých národech sdružují do parazitních spikleneckých klanů. U nás jsou v poslední době známi jako „tuneláři“. Méně je již známo, že jsou státním školstvím připravováni například pro tzv. „Akademii věd“ či pro jiné „bohulibé“ národní a nadnárodní instituce...

Křest ohněm, je křest Duchem svatým, ke kterému u Ježíše Nazaretského došlo ihned návazně na Janův křest vodou v řece Jordáně.

V okultizmu je za „oheň“ pokládána nejen plazma plamenů, ale každé teplo. Teplo a chlad jsou ovšem ryze relativní pojmy, takže je třeba nalézt reálné reálné rozhraní mezi nimi. Tak jako je podstatou tepla živel ohně, tak je podstatou chladu živel vody. Je to tedy Celziův teploměr, který reálně stanovuje rozhraní mezi relativním teplem a chladem, v podobě nulového stupně (0).

Tak jako bylo staré jasnozřivé zasvěcení (křest vodou) vázáno na pokrevní příbuznost, tak je nové jasnovidné zasvěcení (křest ohněm) vázáno na teplo krve jednotlivého člověka. RS tuto vazbu nazývá myšlení srdcem. Proto je dnes duchovní vědou kladen takový důraz na individuální svobodu, kterou sociálně umožňuje pouze a jen TSO, proto Kristus praví „opustíš otce, matku, bratra, sestru atd.“, neboť individuální teplo krve se musí kategoricky distancovat od pokrevních svazků. Tento křesťanský distanc je ovšem na jedné straně duchovní, na druhé straně geneticky higienický. Nerozvrací tedy rodinu, jak se mnozí zbytečně a klamně obávají...

zmp

Děkuji zmp za vysvětlení a chtěla bych se zeptat na některé pojmy:

1) "U starého zasvěcení mohl Mistr do uvolněného éterického těla adepta vtisknout své zasvěcení." Co je to zasvěcení, je možno si pod tím představit vnoření moudrosti Mistra do žáka? Taková moudrost ale jistě byla různá podle schopností Mistra?

2) Pokud bylo vzkříšení Lazara posledním mysterijním křtem, proč apoštolové křtili dále vodou?

Lze to považovat za navazování křesťanství (křest ohněm) na staré pohansko-izraelské zasvěcení?

3) "Individuální teplo krve se musí kategoricky distancovat od pokrevních svazků." Takže je možno říct, že ten, kdo pochopí význam a nezbytnost zřízení TSO prochází individuelním křtem ohněm?

Pro mne je zarážející, že většina antroposofů (alespoň těch co znám) tvrdí, že TSO je sice dobrá idea, ale v současnosti nerealizovatelná. Nejprve se prý musí změnit lidstvo a to je v nedohlednu.......

Když se ohradím, že nyní je čas návratu éterného Krista, tak se na mne tak nechápavě dívají, jako že, co on s tím má co do činění? Jak mohu spojovat Krista s TSO!?

To nacházím více cítění změny, která s lidstvem nastává vlivem působení navracejícího se Krista u mnohých vizionářů, i když nechápou kým to je způsobeno. Jeden východní visionář říká, že se proměna světa dotkne srdcí všech lidí a všichni se stanou lidštější, budou více otevřeni porozumění druhým lidem a pochopí mnohé z toho, co dosud nebyli schopni pochopit.

Nezačíná pro lidstvo teprve nyní s příchodem éterného Krista křest ohněm?

Také jsem se setkala s antroposofickým názorem, že demokracie je zatím to nejlepší co máme. Údajně se tak vyjádřil R.Steiner ve své době a tak se s tím snad musíme smířit navěky, protože lidé budou ideální až v nedohlednu, ale aby pak nebylo pozdě!!!

Takže takoví antroposofové vlastně svými negativními myšlenkami k realisaci TSO podporují to, aby se plně naplnila vise Sokrata, který se již tehdy vyjádřil k demokracii následovně - cituji z emailu "Jak daleko už pan Sokrates viděl":

"Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to umožní. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci nakonec demokracii ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozici moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie."

Neviděl již tehdy Sokrates se rodit "Nový světový řád"?

Také chápu, že spása je pouze v TSO!!!!!!!!!

Srdečně všechny zdravím.

1/ Předmětem zasvěcení vodou, byla možnost nahlédnou do té či oné sféry horních duchovních světů, kterým dnes říkáme „nadvědomí“, nebo do dolních duchovních světů, kterým dnes říkáme „podvědomí“. Toto nahlížení bylo podmíněno potlačením vlastního bdělého vědomí, které tehdy ještě nebylo tak jasné jako dnes. Při potlačeném vědomí však není možné duchovní předměty pozorování logicky zpracovávat a převádět do běžných pojmů, jak to dělal zejména R. Steiner. V pravdě však tehdy logické myšlení ani nebylo plně vědomé, jako je to možné dnes. Dnes však není následkem zvrácené výchovy a školství obvyklé.

Za uvedených okolností nemohl starý Mistr své poznání sdělovat jinak, než jen v obrazných podobenstvích, v jakých je například napsána bible. Adeptům mystérií předával Mistra své obrazy magickou cestou, tj. zmíněným vtisknutím do éterného těla (do éterné paměti).

Samotné zasvěcení však neudělá adepta moudrým, jak je to patrné na starořímských císařích typu Tiberia, Nera, Kaliguly aj., kteří si zasvěcení vynutili mocí císaře. Moudrými můžeme být, neseme-li zasvěcení vstříc k tomu potřebné schopnosti (biblicky se jim říká „talent“ nebo „hřivna“), zejména schopnosti morální a mravní.

Představu o rozdílu mezi zasvěcením a moudrostí nám umožňuje novodobý „tovaryš“ a „Mistr“. Tovaryš je vyučen (zasvěcen) všem, co umí Mistr a možná je i v mnohém zručnější. Tovaryš však není Mistrem. Mistr je totiž navíc moudrý. Mistrova moudrost je schopnost plodné oběti. Mistr totiž navíc vychovává učně v tovaryše...

2) Vzkříšení Lazara bylo posledním starým zasvěcením adepta, symbolizovaným křtem vodou, aby na něj mohl Kristus navázat nový křest ohněm. Také apoštolové křtem vodou symbolizovali možnost navázání křtu ohněm. Bez takového navazování bychom tu měli staré a nové poznání, jež by spolu nijak nesouvisela...

3) Křest vodou není dílem okamžiku, ale jeho průběh vyžaduje nějaký čas. V mystériích toto staré zasvěcení vyžadovalo dlouholetou přípravu, jako výchovu učně, aby nakonec trvalo jen tři a půl dne, jako učňovská zkouška, osvědčující způsobilost stát se tovaryšem.

Také křest ohněm vyžaduje nějaký čas. Pokud adept pravé individuální svobody poněkud dozraje, pokud prošel do určitého stupně křtem ohněm, je schopen pochopit nezbytnost zavedení TSO.

Tvrzení většiny tzv. antroposofů, že k zavedení TSO se musí nejdříve změnit lidstvo, dokazuje, že daný mluvka v pravdě anthroposofem není. Přečteme-li si například pohádku o Karkulce, tu z toho přece neplyne, že jsme se stali Karkulkou. Tito anthroposofičtí mluvkové buď:

- sdělením RS vůbec nerozumí

- věří víc sdělením akademicky vzdělaných pseudo-anthroposofů, než sdělením RS

- zcela vědomě lžou

RS přece jasně mluví o tom, že k zavedení TSO je zapotřebí „dostatečného počtu lidí“, nikoliv změny celého lidstva.

Kdyby Mojžíš čekal, až se změní všichni Izraelité, nikdy by je z egyptského zajetí nevyvedl.

Kdyby Kristus čekal, až se změní veškeré lidstvo, nikdy by nezavedl křest ohněm.

Proto nelze očekávat že idea TSO osloví srdce těchto anthroposofických zákoníků a farizeů, ale je třeba se s ní obracet na veřejnost těch nejobyčejnějších lidí, bez ohledu na to, zda něco ví či neví o anthroposofii...

Nechápou-li pseudo-anthroposofové, co má TSO společného s Kristem, pak je lépe se ve vztahu k nim řídit Kristovými slovy: „Nehažte perly sviním!“...

Říká-li onen východní visionář, že se proměna světa úspěšně dotkne srdcí všech lidí atd., pak se má částečně pravdu a částečně se mýlí. Dotkne se všech, u většiny však marně. Jinak by Kristův křest ohněm nemohl oděloval zrno od plev. Jsou tu přece také přívrženci černé magie a jiní zatvrzelí. V nich takový dotek vyvolá jen frenetickou nenávist a aktivní odpor, jako u zmíněných anthroposofických zákoníků a farizeů...

Pro lidstvo začal křest ohněm ihned s příchodem Krista ve fyzickém těle. S příchodem éterného Krista nastává jeho vyšší stupeň...

Názor, že demokracie je zatím to nejlepší co máme, není anthroposofický, ale demagogický. Vyslovil ho Winston Churchill. Tvrdí-li někdo, že se tak vyjádřil R. Steiner, a tak se s tím snad musíme smířit navěky, protože lidé budou ideální až v nedohlednu, pak drze lže, nebo šíří vědomou lež, která snad ani nemůže pocházet o nikoho jiného, než od pseudo-anthroposofa.

V pravdě je současná demokracie to nejhorší, co kdy v totalitním sociálním uspořádání vládlo. Žádný jiný totalitní systém neumožňuje tak giganticky rozsáhlou eskalaci zla, zmocňujícího se svými pařáty na jedné straně celé Zeměkoule, na druhé straně pronikající až k srdci každého jednotlivého člověka, jako to umožňuje věrolomnost současné demokracie.

Sókratova slova o demokracii se týkají poctivě míněné demokracie, která se zákonitě a neodvratně musí, dříve či později zvrhnou a také se vždy zvrhla. My však nyní máme co činit s nepoctivě míněnou demokracií, která se nemůže zvrhnout, protože je už svou podstatou zvrhlá.

Zvrhlostí v Sókratově duchu však není jen současná demokracie v podobě tzv. „Nového světového řádu“, který tu již dávno máme, ale také v podobě tzv. „národních států“, které tu také již dávno máme, aniž si s „Novým světovým řádem“ vzájemně nějak překážejí. Je to stará osvědčená taktika zla, mít své lidi tam i tam, aby si naivní bojovníci proti zlu měli z čeho vybírat, aniž by tušili, že vždy znovu a znovu zvolí jedno a totéž zlo, byť v jiném převleku...

zmp

Vlastně všechny zakázky, které jsou centralistickým státem zadávány, mi připadají zkorumpované. Nebo snad já nebo Vy dostanete zakázku od metra? Nebo snad já nebo Vy budete stavět tanky nebo elektrárnu? Nebo snad já nebo Vy může vyrábět hnojiva nebo stavět dálnici, mosty atp.? Kam by mne asi poslali, kdybych se přihlásil, že dodavatelsky zajistím stavbu atomové elektrárny. Samozřejmě, že postavit takové monstrum dokáže každý trouba, ale získat zakázku ne! Všechny tyto zakázky jsou již od počátku jasný korupční proces, kdy monopolní zadavatel požaduje monopolní dodavatele a zpracovatele. Vymlouvají se resp. odůvodňují to odborností, zkušeností, že na to mají papíry atd atd. Ale to je jen proto, aby se tam nedostali obyčejní lidé.

Všechny tyto tanečky okolo, to je následek centralizace. Vytváří se zdání legitimity, profesionality atp. Bude v TSO vůbec nějaká gigantická firma? Snad jen stavba dálnic bude vyžadovat velké óbr-dodavatele.

V poslední době v sobě vnímám jakýsi stav, že jsou mi z hlouby nitra protivné všemožné centralistické struktury, firmy, zakázky. Všechny centralistické momenty ve společnosti mne iritují… Vnímám v centralismu (ať moci, peněz, někým skoupených pozemků, budov….) pramen všech těchto zločinů, podvodů, zlodějen a v následku toho úpadek celé kulturní společnosti. Je mi to směšné, jak se všichni tváří, jak všemu, něčemu, rozumí, jací jsou všichni odborníci…a pak těm machrům vznikne celosvětová krize, nebo jim spadne most jako ve Studénce, protože stovky tun podpíralo pár trámů…takoví jsou to profesionálové… nehledě na to, že dálnice se staví především pro dopravu potravin z jiných zemí a aby se mohla rušit vlaková nákladní doprava, nákladní vlaková nádraží aj. 3 dny před Fukušimou nechali jiní profesionálové napustit plutoniem bazén, který dnes ohrožuje doslova celý svět, ačkoli se o tom pokrytecky mlčí a mlží se.

Už mi ti všichni profesionálové a odborníci všeho druhu lezou krkem. Všichni jsou chytří jak rádio. Ale přitom je 99% bohatství v rukách 1% lidstva.

Kdyby neexistoval centralismus, tak by toto nebylo, pletu se? Jaká bude v TSO existovat centralizace?

Protože gigantická firma, stejně jako totalitní stát nemůže vzniknout bez centralistického zločinného spiknutí, v TSO nic takového existovat nemůže. Centralismus není v TSO možný ani v menší míře, neboť mezi občany je vztah „nadřízený podřízený“ olomouckou metodikou TSO zcela vyloučen.

V rámci TSO je možný centralismus jen ve vztahu mezi občanským poručníkem a jeho nesvéprávnými chovanci...

zmp

Když jsme byli v dětství nemocní, tak mám máma dala acylpyrin, dala horký čaj, citron a nechala nás vypotit se pořádně vposteli.

Dnes dětem dávají hned antibiotika, nenechají je v posteli ani zapotit. Co byste řekli k léčení běžných nemocí třeba z nachlazení atd.?

Rudolf Steiner (O zdraví a nemoci) zásadně odmítá léčit děti jakýmikoliv vnitřními prostředky (léky, injekcemi atp.). Děti musí být léčeny z venčí, což často platí také pro dospělé. Mimo jiné tu dodnes platí antické pravidlo: "Na studené teplé, na teplé studené!"

Osobně mám ty nejlepší zkušenosti s "vodoléčbou" Sebastiána Kneipa...

zmp

Když se podívám na celou subkulturu, která tu na netu existuje ohledně bombového resp. malého atomového útoku na olympijských hrách, jsou tam desítky videjí, clipů, zpráv, podkladů, co vše hrozí od iluminátů a NWO.

Nic se však nestalo. (např. http://www.youtube.com/watch?v=ApQjz2NRRqc)

Nyní všichni odpůrci (mainstreamová masmédia to nazývají) tzv. konspiračních teorií jsou nadšení a vysmívají se těm, kteří upozorňovali na reálnost atomového výbuchu na hrách v Londýně. Obviňují je z paranoe, šíření strachu a poplašných zpráv, nazývají je blázny a fantasmagory.

Existuje i určité zklamání a škodolibost u těch, kteří se těšili na to, že se stane velká mela a svět by stál na pokraji 3. Světové války, tzv. "spojenci" by samozřejmě obvinili nepřítele jako je Irán, Palestina, Afghánistán atp.

Existuje i oddechnutí těch, kteří s obavami očekávali, jestli skutečně dojde k útoku globalistů v Londýně.

Existují i ti,k,teří jsou nějak mezi bloky a tvrdí: Je vidět, že byla kvalitní opatření státu, které v Londýně udělal vše pro bezpečnost olympiády (protiletecká baterie na střechách Londýna, bojový svazek lodí na Temži u Londýna, letecká pohotovost nejvyššího stupně pro vybranou jednotku stíhaček...). To prý dokládá, že se lze účinně bránit i takovým hrozbám.

Co je dnes možné říci, co skutečně hrozilo či nehrozilo na olympiádě? Ten, kdo vyráběl filmy o hrozbách atomového výbuch v Londýně stál na straně lidí (kteří se obávají o další osud lidstva) nebo státu (jeho rozvědek, které to vše mohou organizovat)? Taková produkce, to je asi i dost peněz, času... Komu slouží taková eskalace burcujících informací na netu o případném atomovém výbuchu?

Také jsem slyšel názor, že jen díky tomuto vzedmutí vlny filmů a videí o tom, co hrozí v Londýně, tak jen proto se v Londýně nic nestalo a byly zachráněny tisíce, následně i miliony životů....Prý se ti globalisté a iniciátoři NWO zalekli této vlny informovanosti, odpru... Nejsem si tím jist. Jak byste vyhodnotili tuto situaci?

V prvé řadě nelze souhlasit s tím, že se na olympiádě „nic nestalo“. Ti, co si objednávají šíření poplašných či varovných zpráv, kalkulují se všemi možnými reakcemi:

- lidé je vezmou vážně a vyhnou se hrám i Londýnu

- lidé je vezmou vážně, ale spolehnou na totalitu, že je ochrání

- lidé je nevezmou vážně, protože atmosféra strachu není ještě dostatečná

Ten, kdo vyráběl filmy a klipy o hrozbách atomového výbuch v Londýně, nestál na straně obyčejných lidí ale na straně objednavatele těchto hrozeb, ať už státního nebo globálního. Ten jediný má užitek z atmosféry strachu, aniž se sám bojí čehokoliv jiného než neuposlechnutí vůle satanské modly černé magie...

zmp

Vysvětlení tvrzení, že

"Pokoušet se udržet Steinerův pojem „duchovní vědy“ dle mého názoru neodpovídá duchu současné doby."

Toto tvrzení je trochu neobratné, chtěl jsem ním krátce vystihnout poněkud složitější záležitost. Myslel jsem tím, že neodpovídá tomu, co si vyžaduje současná doba z hlediska duchovního pohledu na svět. Jak jsem již řekl, podstatou současného ducha doby je materialismu a ve vědě potom scientismus, tedy přesvědčení, že jediným pravdivým způsobem poznání světa je věda. Pokoušet se proto na obecné současné rozumění pojmu vědy roubovat pojem "duchovní vědy" proto dle mého názoru a zkušeností pouze působí zmatek a především posiluje tohoto materialistického ducha společnosti. Argumentace odvozováním slova věda od původu ve vědění odpovídá stylu pana Pospíšila, je tedy opět čistě sémantickou analýzou odtrženou od života a reality.

Co se týče pana Pospíšila a jeho stylu argumentace obecně, tak bych chtěl říct poslední dvě nebo tři věci. (Dále zde pokračovat v této debatě už nemám čas a ani to již nepovažuji za produktivní).
Za prvé, naše neporozumění ohledně vztahu "dobra" a "zla" vychází z toho, že nedokážete myslet jiný vztah mezi nimi než vztah vzájemného boje a soupeření. Dokud se neposunete za tento předpoklad, není dále o čem debatovat.
Za druhé, ačkoliv se zřetelně rád stavíte do pozice člověka s jasným myšlením, po přečtení Vašich řádek mám o tomto vážné pochybnosti - což však souvisí s Vaším nevědomým předporozumením, které jsem právě zmínil. (Např. vývod typu že "Pokud byl ženou (atak může) odvrácen tzv. „dobrým slovem“, pak k nijakému zlu vůbec nedošlo" a tak "nijaké zlo nebylo napraveno dobrem".)

Nakonec bych jenom řekl, že Váš postoj vlastní výjimečnosti a výlučnosti nejen nad lidmi a společností jako takovou, ale i jinými antroposofy a sociálními reformátory, je právě tím postojem, který Vás zřejmě spojuje s veškerými vědomými pachateli zla. Všichni přeci páchají zlo (násilí) ve jménu vyššího dobra...jinak tomu snad ani nikdy nebylo.
Možná, že člověk musí také zvednout hlavu od Steinera, aby mu lépe porozuměl...

Rozumím-li Vašemu vysvětlení dobře, tak jsem správně pochopil, že máte na mysli vzdoro-ducha doby, nikoliv pravého ducha doby. Vaše tvrzení v tomto ohledu tedy nebylo neobratné, když jsem ho pochopil i já, bez sebereflexe. Tím vzdoro-duchem je opravdu jednostrannost materialismu, ne však scientismus. Pokud scientismu nepodsouváme pojem „věda“ pouze v materialistickém smyslu, pak se pouze on dokáže vypořádat s materialismem právě tím, že jeho jednostrannost a tedy také nepravdivost dokáže. Jak v něčem takovém můžete vidět posilování materialismu, je mi záhadou...

Z hlediska duchovního pohledu na svět vyžaduje současná doba to, co vyžaduje její pravý duch, tedy to, co od nás vyžaduje Michael, a co v tomto duchu naplňuje např. sv. Jiří. A protože oba (Michael i Jiří) svým konáním velmi názorně dokazují, co je zlo, sotva by souhlasili s Vaším názorem, že tomuto duchu dokazování neodpovídá pojem „duchovní věda“...

Duchovní vědu není třeba dogmaticky „udržovat“, jak to činí současná anthroposofická společnost, ale je ho třeba rozvíjet pravdivým poznáváním (věděním) všech stránek reality (fyzické, duševní, duchovní)...

Pravíte: „Argumentace odvozováním slova věda od „vědění“ odpovídá stylu pana Pospíšila, je tedy opět čistě sémantickou analýzou odtrženou od života a reality“.

Odpovídám: Chybí mi tu důkaz, že je to skutečně tak, jak tvrdíte a ne naopak. Na základě čeho vlastně něco takového tvrdíte a zpochybňujete sémantiku? Jen tak beze všeho, protože Vám to na jazyk přinesla slina, protože se Vám zlíbilo, nebo jen proto, že se Vám to či ono nelíbí a nevíte si rady, jak by bylo možné přesvědčit lidstvo, aby to zavrhlo?...

Pravíte: „Co se týče pana Pospíšila a jeho stylu argumentace obecně, tak bych chtěl říct... že nedokáže myslet jiný vztah mezi nimi (mezi dobrem a zlem) než vztah vzájemného boje a soupeření.“

Odpovídám: Možná, že argumentace zmp není v pořádku. Vy však neargumentujete vůbec. Co Vás za takových okolností posiluje v přesvědčení, že máte pravdu na základě pouhého tvrzení?...

Dodáváte: „Dokud se neposune za tento předpoklad, není dále o čem debatovat.“

Vyjádřím totéž jinými slovy: „Kdo Vám nedá jen tak za pravdu, s tím se nehodláte bavit!“ Nezavání to vydíráním?

Pravíte: „zřetelně rád stavíte do pozice člověka s jasným myšlením, po přečtení Vašich řádek mám o tomto vážné pochybnosti - což však souvisí s Vaším nevědomým předporozumením, které jsem právě zmínil.“

Odpovídám: Zpochybňujete osobu, nikoliv její argumentaci. Tomu se v nesprávně vedeném dialogu říká „útok na osobu tam, kde docházejí argumenty k věci“, zejména tam, kde se neargumentuje vůbec.

Dodáváte: „Např. vývod typu že "Pokud byl ženou (atak muže) odvrácen tzv. „dobrým slovem“, pak k nijakému zlu vůbec nedošlo" a tak "nijaké zlo nebylo napraveno dobrem"...

Odpovídám: Namísto k proti-argumentu se tu uchylujete k pouhému povzdechu, že o tom máte „vážné pochybnosti“. Tím ovšem ukazujete, jak si „pravdivé poznávání reality“ usnadňujete. Vaše „vážné pochybnosti“ snad mohou říci něco Vám. Nikoho jiného však nemohou nijak oslovit, neboť nikdo jiný s nimi nemá nic společného. To, co mohou lidé sdílet společně, jsou především sdělené pádné argumenty, to je jednoznačné důkazy pravdy, kterým se tak vyhýbáte, které jsou Vám tak protivné, že je dokonce přirovnáváte ke zlu a toho kdo je používá k povýšenci a pachateli zla...

Pravíte totiž: „Váš postoj vlastní výjimečnosti a výlučnosti nejen nad lidmi a společností jako takovou, ale i jinými antroposofy a sociálními reformátory, je právě tím postojem, který Vás zřejmě spojuje s veškerými vědomými pachateli zla.

Odpovídám: Tato Vaše slova nejsou než bezmocným a proto znechuceným odplivnutím, a to na úrovni pomluvy (viz Ezopova bajka o lišce, která nemohla dosáhnout na hrozen)...

Dodáváte: Všichni přeci páchají zlo (násilí) ve jménu vyššího dobra... jinak tomu snad ani nikdy nebylo“...

Odpovídám: Máte pravdu v tom, že „cesta do pekel je vydlážděná dobrými úmysly“. Proto je tak důležité pravdivě poznat, co je skutečně dobrým úmyslem, přestože o tom máme „vážné pochybností“ a co zlým úmyslem, přestože o tom vůbec nepochybujeme.

K překonání nemístných pochybností a jistot nám ovšem nepomůže „sebereflexe“, ale pravdivé poznání, a to nejen toho, co pravda je, ale také toho, co pravda není. Obojí jsme povinni především sami sobě poctivě dokázat. Teprve potom to dokážeme také jiným, nejsou-li ovšem proti pravdě zabarikádovaní „sebereflexí“ či jinou abstraktně samolibou frází.

Proto v naší diskusi předkládám své důkazy také k posouzení (k oponentnímu řízení) všem. Všem také předkládám k posouzení také otázku, kdo z nás dvou tu ve skutečnosti trpí komplexem „vlastní výjimečnosti a výlučnosti nejen nad lidmi a společností jako takovou, ale i nad jinými antroposofy a sociálními reformátory“...

Vaší závěrečné radě: „Možná, že člověk musí také zvednout hlavu od Steinera, aby mu lépe porozuměl“, rozumím následovně: „Chcete-li lépe porozumět RS, nepřihlížejte ke slovům RS, ale ke slovům Víta Ronovského. K tomu ovšem musíte zvednou hlavu, neboť on je výš než RS“...

zmp

V jednom předchozím příspěvku je napsáno:

"Pokoušet se udržet Steinerův pojem „duchovní vědy“ dle mého názoru neodpovídá duchu současné doby."

Jaký je tedy duch současné doby? Co mu odpovídá? A je to správný duch doby? Není-li něco dle našich představ, tak ho přece budeme nazývat jako nesprávný duch doby. Kdo může stanovit kritérium správnosti či nesprávnosti pro ducha doby. Ne snad duch sám?

Slova: "Pokoušet se udržet Steinerův pojem „duchovní vědy“ dle mého názoru neodpovídá duchu současné doby" jsou citována z příspěvku Víta Ronovského z 9. 8. 2012.

Reagoval jsem slovy: „...to, co se vydává za „ducha současné doby“ je duch ryze sofistický (akademický, teoretický, nepoctivý, nepravdivý, prolhaný)...“

Jakého ducha doby měl na mysli pan Ronovský jsme se od něj nedověděli. Na mého zloducha doby nereagoval. Mohu se tedy jen domnívat, že pan Ronovský měl pojmem „duch doby“ na mysli pouze abstraktní pojem pro současnou úroveň lidského intelektuálního mínění. Právě toto intelektuální mínění je příčinou veškerého zla v současném světě. Proto také tohoto „ducha“ pokládám za falešného ducha doby, to je za „zloducha“.

Pravého ducha doby jmenuje R. Steiner jako archanděla Michaela. Tento duch sám, svým osobním příkladem stanovil vysoce aktuální kritérium správnosti pro ducha doby tím, že na Nebi bojuje se zlem (kopím či mečem), personifikovaným drakem (Luciferem, ďáblem). Dle legendy těsně před mystériem Golgoty srazil Michael z královské čelenky (diadému) draka zelený kámen (smaragd), jenž na Zemi nalezl kameník, který z něj vykroužil mísu (formu) či kalich (tvar), nazvaný později Svatý Grál, neboť Josef z Arimatie do něj pod křížem Golgoty nachytal vodu a krev, tryskající z probodeného srdce Ježíše Nazaretského a odnesl jej do Irka (Hybernských mystérií).

Michaelovým bojem s drakem na Nebi je na Zemi inspirován rytíř svatý Jiří. Jiřího drak je ovšem pozemský (Ahriman, satan)...

zmp

Při čtení o legendě Svatého Grálu mě napadla myšlenka, jestli není tato legenda naplňována nyní v době "příchodu éterného Krista" a jak?

Dle R. Steinera svěřil Bůh Luciferu část své moudrosti a Ahrimanu (karmě Lucifera) část své síly.

Takže zelený smaragd považuji za moudrost svěřenou Luciferu a v R.Steinerovi vnímám kameníka (Steiner značí německy kameník), který na Zemi nalezl tuto božskou moudrost, která je zeleným kamenem a tedy lidskému srdci blízká (srdeční čakra má zelenou barvu) a vykroužil z této božské moudrosti (Sofie) tzv. myšlením srdce mísu (formu) nové pospolitní bytosti (nové pramáti Evy), kterou nazval Antroposofie (nová pospolitní lidská duše - horní článek TSO).

ZMP následně zjevil tzv. "čistým myšlením" tvar formy kalicha (dolní článek TSO). Takže TSO s právem veta je Svatým Grálem do něhož bude vtékat krev a voda ukřižovaného éterného Krista.

Éterný Kristus je od mysteria Golgoty v každém z nás jako "Já" nesené krví a ten, kdo se s tímto "pravým Já" svobodně spojí, stává se kapkou Kristovy krve zachycené ve Svatém Grálu (v TSO).

Voda vytékající spolu s krví je dle sdělení R.Steinera plodovou vodou poukazující na porod v duchové rovině (opak ukřižování na zemské rovině).

Kapky vody jsou tedy samonosné trojjedinné duše lidské (takový malý individuelní Svatý Grál) nesoucí v sobě kapku individuelního Jáství - individuelního Krista, kterou může duše prožívat jako své Jáství v případě, že toto Jáství vidí nesené jinou duší. Takováto lidská duše umožňuje jiné duši uplatňovat právo veta, neboť v ní vidí nositele Krista, tedy nositele jejího vlastního Jáství.

Kristus je bytost pospolitní a nelze jej tedy nalézt nikde jinde, než v bratrské pravé pospolitosti - v TSO s právem veta.

Každý, kdo realisuje TSO na Zemi je bratrem v Kristu (ve Svatém Grálu) a ten, kdo pochopí duchovní význam TSO zrealizuje Krista v sobě. Tím se naplní Kristus ve mně a Já v Kristu.

Dle sdělení R.Steinera je pospolitní bytost postavená na hlavu a tak dolní článek TSO (občané obce) jsou kořeny (hlavou) a horní článek (státní trojčlennost) korunou Stromu života vyrůstajícího ze Země až do Nebe (nová Země nové Nebe).

Podle R.Steinera byl Ahriman svržen na konci devatenáctého století do nitra lidské duše. Právo veta je mečem v ruce každé individuelní duše, se kterým může tato duše bojovat jako svatý Jiří proti totalizujícímu satanu. Uplatňováním práva veta získá lidská duše překonáváním Ahrimana jemu svěřenou sílu vzestupu (karmické vyrovnání luciferského pádu, se kterým se lidská duše-pramáti Eva spojila).

Jinak chci říci, že jsem antroposofka a doufám, že je antroposofů více, kteří nesouhlasí s tím, že "pokoušet se udržet Steinerův pojem "duchovní vědy" neodpovídá duchu současné doby".

Vždyť právě naopakje je nutné tuto duchovní vědu pochopit a rozšiřovat.

Proč bych byla antroposofka, když bych měla názor, že ta duchovní věda, kterou studuji je nevhodná do dnešní doby?

Srdečně zdravím diskutující

Nerozumím, v čem své teze dokazujete, a nebo chápe jinak pojem důkaz. Každopádně jsem na jediný důkaz z Vaši strany nenarazil a už vůbec ne důkaz teze, že zlo lze porazit zlem. Jinak ale takový „důkaz“, stejně jako „důkaz“ teze opačné neočekávám, protože oblast, o níž se bavíme, není oblastí přírodních věd, kde bychom důkazy (dle mého názoru) mohli požadovat, resp. takový požadavek spadá do materialistického diskurzu. Oblast lidského života a společnosti je oblastí, kde je možno zaujímat mnoho pohledů a fenomény různým způsobem interpretovat. To, jak já rozumím Steinerovi (viz má kniha která vyšla u Fabuly), je proto interpretací, která vychází z mých zkušeností a kontaktů. V tomto kontextu musím podle svého dosavadního poznání pouze zmínit, že z hlediska Vaší perspektivy Steinerovi patrně chybně rozumí převažující část jeho čtenářů a lidí spojených s antroposofií a waldorfskou pedagogikou.

Mimochodem, Váš požadavek důkazu a narážky na formulaci „z Vašeho přístupu cítím“ pro mě spíše vyjadřují Vaši neochotu k vlastní reflexi a pokus odstínit jádro věci. Já nejsem někdo, kdo na Vás ukazuje prstem a něco Vám vyčítám. Formulace tohoto typu je spíše mírným vyzváním ke skromné sebereflexi. O tom jak jste k této vlastní reflexi připraven a ochoten přistoupit, pro mě vypovídá obsah i celkový duch Vašeho psaní. Z něho také soudím na to, že přístup aktivního nenásilí Vám zní bláznivě, protože mu nerozumíte.

„Nedokážu si však představit, že by tato „pravá jména“ (tedy forma) neodpovídala obsahu svého sdělení.“ = používám-li ve větě např. hanlivá slova či způsob vyjádření, mluví to také o smyslu celého sdělení

Ohledně důkazu se omlouvám. Je až na druhé stránce diskuse na téma „filosofie + duchovní věda“, takže jste ji nemohl zahlédnout a tedy ani ignorovat. Aby jste nemusel hledat, přikládám níže kopii...

Nechci Vám nic vnucovat, ale možná po přečtení mého důkazu nahlédnete, že neexistuje diskurs, kde by důkaz nebyl možný. Dokonce i duchovní věda (anthroposofie) se dokazuje! Nedokazuje se ovšem na úrovni duchovní, ale na úrovni duševní (logicky a matematicky) a fyzické (pozorováním a experimentem), to je tam, kde se duchovní světy plně relativně projevují. Obor, v němž se nedá dokazovat není vědecký, ale spadá do kategorie libovolných fabulací...

Dokazování se týká také oblasti lidského života a společnosti, kterou RS nazývá „sociální organismus“, takže se v něm dokazuje jako v každém jiném organismu. Samozřejmě je i zde možno zaujímat mnoho pohledů a fenomény různě interpretovat, jenže i zde je třeba oddělovat zrno od plev a to dokazováním, co je a co není pravdivé. Že se tak bohužel neděje, máme právě v sociální oblasti neskutečný (promiňte mi ten výraz) „bordel“. Naše metodika TSO tyto důkazy samozřejmě předkládá. Kdyby byly vyvratitelné, byly by již také v diskusi vyvráceny. Případné nedostatky byly právě v diskusi vychytány jako v oponentním řízení, za což všem diskutujícím děkujeme...

Vaše interpretace RS neznám, s výjimkou jedné, kterou jste uvedl v minulém příspěvku...

Já o interpretaci RS neusiluji. Jen jeho knihy a přednášky podrobuji svému „oponentnímu řízení“, z něhož dosud vychází úspěšně, neboť si v ničem neodporuje, ač jsou mu rozpory vyčítány i v řadách anthroposofů. Jaké konkrétní rozpory mají na mysli nevím, jen jsem se dočetl, že jsou mu vyčítány nejen ony, ale také nesrozumitelnost. Ta tu skutečně je zejména u přednášek, jejichž nesrozumitelné nebo alespoň velmi chybné zápisy a překlady jsou dány neporozuměním věci.

Proto potvrzuji Váš postřeh, že z mého hlediska „RS chybně rozumí převažující část jeho čtenářů a lidí spojených s antroposofií a waldorfskou pedagogikou“. Jen bych tu pojem „chybně rozumí“ nahradil pojmem „vůbec nerozumí“ a pojem „převažující část“ pojmem „drtivá většina“. Právě na to si stěžoval sám RS a tím také odůvodnil svou předčasnou smrt. Dnes je tomu ovšem ještě hůř než tehdy...

Tam kde je třeba dokazovat, úvahy o sebereflexi nepatří...

Přiznávám, že pojmům jako „aktivní nenásilí“ opravdu nerozumím, že mi zní bláznivě, neboť mám za to, že již samotný pojem „akce“ mluví o aktivně činné síle, to je o násilí. Na tom je založeno veškeré tvoření i veškerý vývoj, to je veškerá změna stavu (změna = život)...

Zbývá ještě Vaše upřesnění: „Nedokážu si však představit, že by tato „pravá jména“ (tedy forma) neodpovídala obsahu svého sdělení.“ = používám-li ve větě např. hanlivá slova či způsob vyjádření, mluví to také o smyslu celého sdělení.“

Plně souhlasím!

zmp

Kopie důkazu správnosti „napravování zla zlem“ a nesprávnosti „napravování zla dobrem“.

filosofie + duchovní věda - reakce na Spatrakuse z 20.04.2012, 11:22:27:

Někde tady také padlo, že existují dva druhy opaků:

pravý opak = protisíly jsou uspořádány pod pravým úhlem (90 stupňů)

naprostý opak = protisíly jsou uspořádány pod zcela nepravým úhlem (sto osmdesát stupňů)

Pojmeme-li zlo například jako nepravdu, nepoctivost, nemírnost atd., nahlédneme, že se ve všech případech jedná o negaci (NE) dobra (pravdy, poctivosti, mírnosti atd.). To znamená, že tím, co zveme „zlo“ je vlastně negace „NE“ dobra, přičemž zlo samo o sobě je negativem (NE)...

Řekneme-li, že „k dobru směřuje negace zla“, pak bychom si měli také uvědomit, že tu mluvíme o „negaci negace“, to je o potírání zla (NE) zlem (NE).

Proti tomu se samozřejmě ozve řada uznávaných bojovníků za dobro (Gándhí, Tolstoj, Chelčický aj.), kteří namítnou, že nemá smysl nahrazovat jedno zlo (NE) jiným zlem (NE), ale proti zlu že je třeba bojovat opakem zla, to je dobrem...

Ti dobráci si však neuvědomují, že všude, kde dochází ke konfrontaci dobra a zla (NE), vítězí vždy bez výjimky zlo. Dobro vždy zcela neodvratně prohraje!

Zlo + dobro = NE + dobro = nedobro = zlo

Dokáže snad někdo uvedenou rovnici překopat tak, aby opravdu vyhrálo dobro? Což je možné, aby platilo, že:

NE + dobro = dobro??? (= falešný pozitivismus)

Zkrátka, kdyby bylo možné zlo přemáhat dobrem, pak by se zlo nemohlo vůbec nikdy a nikde projevit, neboť by nemohlo nic znegovat. Zlo by pak mohlo navěky trvat pouze a jen v latentním stavu jako „NE samo o sobě“ a v našem světě by prakticky vůbec neexistovalo.

Realita je však opačná. Co se například zlepšilo na životě drtivé většiny Indů, kteří jsou díky Gándhímu odíráni celebritami indickými, namísto anglickými?...

Proto nezbývá, než přece jen vyzkoušet „negaci negace“, to je negování zla zlem. Jen si při tom musíme být vědomi, jaký je rozdíl mezi mechanismy „negace dobra“ a „negace zla“:

- negace dobra = síly dobra i zla jsou uspořádány v poloze relativně naprostých opaků, které se takto sčítají nebo odečítají:

NE + dobro = nedobro = zlo

NE – dobro = NE = zlo

- negace zla = síly zla a zla jsou uspořádány do relativní horizontály a vertikály relativně pravých opaků („T“), které se takto vzájemně násobí (vstupují do interakce):

NE x NE = ANO (A = změněný horizontální negativ, NO = změněný vertikální negativ)

Spojíme-li nyní pravé síly pozitivu (ANO) s kterýmkoliv dobrem, dostaneme:

ANO + dobro = ANO dobro = potvrzené dobro (tvrz dobra)!

Spojíme-li však positiv se zlem, dostaneme:

ANO + NE = ANO NE = NE = potvrzené zlo

NE + ANO = NE ANO = NE = negace potvrzeného dobra

Z toho si musíme vzít dvojí poučení:

- v nepravé konfrontaci naprostých opaků zla a dobra (či potvrzeného dobra), vítězí vždy zlo!!!

- v pravé konfrontaci pravých opaků zla a zla vítězí vždy pravé potvrzení dobra = napravení zla!!!

Samotné zlo (bez pravé negace opačným zlem) v tomto světě nikdy neprohraje.

Samotné dobro (nepotvrzené negací negace) v tomto světě nikdy nezvítězí.

Potvrdit dobro znamená pravdivě (pravě) poznat nepravdu (NE pravda) i pravdu (ANO pravda). Nestačí poznávat jednostranně, jen jedno (pravdu, či nepravdu)...

Jak takto poučeni jsme s to porozumět rčení:

„Všechno zlé je k něčemu dobré!“

zmp

Chci se vyjádřit hlavně k Vašemu pojetí pravdy, důkazu a vědy.

Pokoušet se udržet Steinerův pojem „duchovní vědy“ dle mého názoru neodpovídá duchu současné doby. Jedním z nejzásadnějších předpokladů (a předsudků) současné scientistické vědy je totiž přesvědčení, že mimo vědu neexistuje poznání. To vypovídá o tom, že lidstvo ve svém nitru jaksi zesláblo, že již nemá pocit opory o vnitřní produktivní život, a tím se stává závislým na zprostředkovaném autoritativním poznání druhých – tedy vědců (stejně jako dříve církve). Věda je jen jedním ze způsobů poznání, které vědou zároveň není nijak omezeno. Pravdu lze proto poznávat také duchovně (jak to také všichni více či méně děláme), bez potřeby odvolávat se na vědu. Váš čistě sémanticko-logický rozbor „napravování zla zlem a dobrem“ možná ještě obstojí při Steinerově kritériu, podle něhož tvoření výroků o duchovních skutečnostech má být vzájemné vyplývání, tedy určitá koherence, soudržnost. Již při aplikaci Steinerova kritéria pro ověření správnosti, pravdivosti těchto výroků, jímž má být jejich plod – tedy jejich osvědčení se v praxi, se však ukazuje naprostá irelevantnost těchto Vašich úvah založených čistě na sémantických rozborech. Proč by mělo dobro být negací zla? A bylo by to vůbec potom dobro? Představte si jednoduchou praktickou situaci (která však může mít možná i mnohem širší implikace):

Domů přijde muž naštvaný z práce (zlo), a budete se tak nevědomě pokoušet vyvolat konflikt se svou ženou. Pokud žena zareaguje stejně konfliktním způsobem (byť s dobrými úmysly – to je tedy Vaše zlo, jenž má dosáhnout dobra), konflikt bude eskalovat a dojde pravděpodobně k nehezkým věcem, např. ubližujícím slovům. Bude-li si však žena vědomá svých vlastních emocí a pravého původu mužovy zlosti (z práce), bude možná schopna JEDNAT v klidu, a skrze její vědomí tak dříve nebo později bude moci dojít i k probuzení vědomí jejího muže. Tma nemůže v přítomnosti světla jinak než se stát sama světlem.

Takové jednání zmíněné ženy (které můžeme nazvat aktivním nenásilí) vyžaduje ve skutečnosti obrovskou vnitřní sílu a aktivitu - nesrovnatelně větší, než násilná či útočná reakce. Takový akt je totiž teprve pravým aktem svobody.

Jinak bych Vám doporučil podrobnější prostudování studie o Gándhím na níž jsem Vás odkazoval (a nebo jakékoliv jiné).

Pravíte: „Jedním z nejzásadnějších předpokladů (a předsudků) současné scientistické vědy je přesvědčení, že mimo vědu neexistuje poznání... Věda je jen jedním ze způsobů poznání...“

Pojem „věda“ je odvozen od „vědění“, což je totéž, co „poznání“ (pravdivé poznání). Slova „mimo vědu neexistuje poznání“, či „věda je jen jedním ze způsobů poznání“ tak znamenají totéž , co: „mimo poznání (vědy) neexistuje poznání (věda)“, či „poznání (věda) je jen jedním ze způsobů poznání (vědy)“. Obávám se, že tu podléháte tisícileté sofistické tradici sémantického žonglování s pojmy, která Vám má znemožnit nalezení pravdy...

Pravíte: „Pokoušet se udržet Steinerův pojem „duchovní vědy“ dle mého názoru neodpovídá duchu současné doby.“

Zde Vám musím dát za pravdu, neboť to, co se vydává za „ducha současné doby“ je duch ryze sofistický (akademický, teoretický, nepoctivý, nepravdivý, prolhaný)...

Pravíte: „Pravdu lze poznávat také duchovně (jak to také všichni více či méně děláme), bez potřeby odvolávat se na vědu.“

Poznáváme-li pravdu duchovně, pak ji poznáváme duchovní vědou (duchovním poznáním), což bohužel téměř nikdo nedělá...

Pravíte: „Váš čistě sémanticko-logický rozbor „napravování zla zlem a dobrem“.

Patrně jste přehlédl, že je také empirický a matematický...

Pravíte, že můj rozbor „při aplikaci Steinerova kritéria pro ověření správnosti... jímž má být jejich plod – tedy osvědčení se v praxi... ukazuje naprostou irelevantnost...“ a k tomu připojujete upřesňující otázku: „Proč by mělo dobro být negací zla?“

Jedna věc je dokazovat a jiná věc je důkazům porozumět. Kde je probůh v mém rozboru řečeno, že „dobro je negací zla?“ V mém rozboru také není nic, z čeho by bylo možné takový závěr odvodit. Vždyť Vy vůbec neoponujete mně, ale sám sobě. Oponujete svým vlastním závěrům, které mi jen podsouváte...

Vaše představa praktické situace zcela pomíjí prvotní zlo, které manžela v práci naštvalo. Takto se Vám ovšem jako prvotní zlo jeví až manželův hněv, který je ve skutečnosti druhotným zlem, jímž by mělo být prvotní zlo negováno. Váš zbabělý manžel se však rozhodl svůj hněv vybít na nevinné manželce. Vy pak toto druhotné zlo hledáte až u manželky, kdyby se náhodou naštvala a bránila.

Takto pojatým příkladem aplikace Steinerova kritéria pro ověření správnosti v životní praxi jste se ovšem dostal zcela mimo Steinerovo kritérium.

Dál ve svém praktickém příkladu pokračujete tendenčně, pro podporu své teze „napravovat zlo dobrem“ a to naprosto nepřípustnou sémantikou, zcela nepřípustným spojováním pojmů, které se vzájemně vůbec nesnášejí: „aktivně JEDNAT v klidu“. Buď jednáme nebo nejednáme. Buď jsme v pohybu nebo v klidu, buď jsme aktivní nebo pasivní. Spojování těchto naprostých opaků je ryzí sofistika: „JE i NENÍ“ v pohybu, či v klidu (JE = NENÍ).

Mám-li Vašemu spojení rozumět jako „jednání s klidnou myslí“, pak jste ovšem opomněl říci, jakého jednání se žena vlastně dopustila. Praštila snad manžela s klidnou myslí válečkem na nudle do hlavy? Domnívám se, že by tím manžela spíše uspala než probudila a že by se tím asi nedopustila kýženého dobra. Pokud manžela uchlácholila, pak tím ovšem Vámi zcela opomenuté prvotní zlo (které manžela naštvalo) nenapravila. Obrovská vnitřní síla Vaší ženy, která je dle Vás nesrovnatelně větší než násilná či útočná reakce a jejíž akt je teprve tím pravým aktem svobody, má jednu kosmetickou vadu. Je zcela mimo mísu. Její „aktivní nenásilí“ se s prvotním zlem vůbec nepotkalo. Jaksi Vám zabloudilo. Proto také je ve vztahu k prvotnímu zlu úplně na draka. A právě s tímto bludným dobrem prvotní zlo vychytrale kalkuluje...

Samozřejmě máte právo mé důsledné dokazování odmítnout. Pokud však proti němu stavíte nedůsledné myšlení, pak takové využívání svých práv před nikým (ani sám před sebou) nemůžete obhájit...

Pokud se týká neplodného intelektuála Gándhího, dávám přednost studii RS...

zmp

Kolik je takových zel? Prvotní, druhotné...třetí, čtvrté...?

Atak na manžela byl provtní zlo.

Ale atak manžela na ženu je také prvotní zlo vůči ženě, ne?

Ale i to tzv. Vaše prvotní zlo (prvotní atak na manžela) bylo by potom podle této Vaší teorie také jen následek nějakého dřívějšího zla...a tak dál do nekonečna...

Jak se manželka má zachovat na atak manžela? Když vlídně, má pravdu pan Ronovský. Když mu oplatí zlem....potom má pravdu zmp. Jenže v obou případech může muž zlého konání zanechat. A nebo nezanechat. Naopak...domluva či pohlazení s láskou může muže rozlítit ještě více a tak bude takové pohlazení ve svém důsledku vlastně zlem....

Zlo a dobrou jsou tady jaksi relativní.

Co je tedy pravda? Mně tento příklad připadá nepřehledný.

Zkusme použít příklad: zlobivé dítě a reakce rodiče, který mu dá na zadek, nebo nedá. Třeba to pořeší domluvou. Je domluva zlo nebo dobro?

Zla jsou v principu dvě:

- primární zlo negující dobro

- sekundární zlo negující primární zlo

Atak manžela vůči ženě nebyl nijak popsán, takže nevíme zda se skutečně jednalo o zlo. Poku byl ženou odvrácen tzv. „dobrým slovem“, pak k nijakému zlu vůbec nedošlo, resp. Zlý úmysl nebyl realizován. To znamená že nijaké zlo nebylo napraveno dobrem. Kdyby byl manžel nevinnou ženu zmlátil nebo urazil, pak by se z jeho strany jednalo o prvotní zlo s nímž by dobro manželky nutně prohrálo. Pozdější smiřování a omlouvání by na tom nic nezměnilo. Manžel by pouze prvotní zlo přenesl dál na manželku.

Rčení „zlo plodí zlo“ se týká pouze prvotního zla, jež rozsévá síly zla, jež, nejsou-li obráceny proti prvotnímu zlu jako zlo druhotné, přebírají štafetu a stávají se následně zase jen prvotním zlem. Je to stejné, jako když jednou kulečníkovou koulí uvedeme do pohybu druhou. To, co předává štafetu prvotního zla dál a dál, tak říkajíc donekonečna, se jmenuje zbabělost...

Uvedený příklad je nepřehledný, protože chce zlo napravovat dobrem, které proti zlu nemá šanci. Se zlobivým dítětem je to stejné. Kdo chce se zlem bojovat domluvou, ten ať si nestěžuje...

zmp