Myslím si, že máte logický nesmysl v poslední větě:

"Zatímco vnější cestou se od „království nebeského“ (od počátku obojího stupňování) vzdalujeme, vnitřní cestou se k němu přibližujeme. Jde tu tedy o hledání počátku vývoje (vnitřním stupňováním), s vlastnostmi nabytými na jeho konci (vnějším stupňováním)..."

Jak se chcete přibližovat k počátku, dokonce s vlastnostmi nabytými na jeho konci?

Jak může předcházet něco, co tu ještě není a být nemůže, protože je to na konci?

Jak může něco předcházet samo sebe? (něco myšleno např. může sám sebe někdo předcházet?) Nebo snad může?

Navíc se mi zdá také protimluv i to, že se přibližujeme k počátku. Jestliže vycházím na počátku, z počátku, jak se k němu zase mohu blížit? Vyjdu-li z počátku, tak se snad blížím konci? Jedině, že by počátek a konec byly to samé, to jedno.

Toto je nejabsurdnější věc, kterou jsem na tomto webu kdy slyšel. Bohu žel, TSO ja asi z hlediska dnešní totalitní doby hodně absurdní, ale ani TSO není tak absurdní, jako toto vaše sdělení.

Z hlubin vod se rybě zcela oprávněně jeví jako reálně logické, že vypluje-li k hladině, unikne predátorům (lovícím v hlubinách). Kormorán má logiku ryby za nesmyslnou, neboť má zcela oprávně za reálně logické, že pokud se ryba přiblíží k hladině, naopak se do spárů predátorů vrhne (lovících u hladiny). Nestačí tedy jen uvažovat reálně logicky lokálně, ale je třeba logicky pojímanou realitu rozšířit na veškerou realitu...

Abychom se mohli přibližovat k počátku s vlastnostmi nabytými na konci, musíme nejdříve dospět od počátku ke konci (vnější vývoj: velký, větší, největší). S vlastnostmi nabytými na konci vnějšího vývoje pak zvládneme také vnitřní cestu.

Také vnitřní vývoj postupuje od počátku ke konci (malému). Od vnitřního konce však postupuje vývoj zpět k počátku (malý, menší, nejmenší).

Nejde tu tedy o předcházení sebe sama.

Ač se to z určitého hlediska může zdát absurdní, přece Janovo zjevení o počátku a konci praví:

„Já jsem počátek i konec!“

zmp

Co má tedy za význam: Já jsem počátek i konec?

Jako že jsem vně velký a největší?

Nehovoří se zde tedy o vnitřní cestě?

A já jsem počátek i konec Čeho?

Sepneme-li dlaně k modlitbě, budeme mít mezi nimi spáru počátku.

Budeme-li na dvě strany (vnější a vnitřní) stupňovat vzdalování dlaní od spáry počátku, budeme dlaněmi označovat konec stupňovaných sil. Spára počátku jakoby se na obě strany rozestoupila. To znamená, že na počátku i na konci máme v dlaních tytéž hrany, hrany sražené či rozestoupené spáry.

Ač počátek nulové míry počátku mezi hranami spáry a prostor určité míry prostoru mezi rozestoupenými hranami není tímtéž, přece hrany (ohraničení) obojího tímtéž jsou. V tomto smyslu může ohraničení o sobě říci:

„Já jsem počátek i konec!“

Uvědomíme-li si, že jsme to vždy my, kdo je na počátku i na konci vnější nebo vnitřní cesty, můžeme to o sobě říci také...

zmp

Mírně řečeno, začínám se ztrácet ve spleti počátku, spáry počátku, počátku nulové míry počátku, hrany spáry atd.

1. Zvláště bych potřeboval vysvětlit nebo spíše nakreslit představu věty:

"Ač počátek nulové míry počátku mezi hranami spáry a prostor určité míry prostoru mezi rozestoupenými hranami není tímtéž, přece hrany (ohraničení) obojího tímtéž jsou."

Pokud vím, při Stvoření vzniká spára - kružnice. Seplé dlaně nám potom představují jen část - výsek takové kružnice.

Stlačují ji z obou stran. A nyní tam jsou hrany, hrany počátku, nebo míry? Počátek počátku?

2. Není to slovní hříčka - počátek počátku?

3. Nulová míra je pak chápána jako konec nebo počátek prostoru? Má v sobě konec i počátek, to ano. Sice to nelze vidět, ale je tam. Nelze ho vidět. Ale logicky tam musí být, je-li to počátek prostoru. Lze si to jen takto představit. Tedy ne vidět, ale jen logicky dokázat. Lze potom takový logický důkaz nazývat představou? Je to vlastně jen logická představa, protože to nelze zobrazit.

Sepjaté dlaně nepředstavují výsek hran kružnice, procházející mezi dlaněmi. Kružnice má přece své vlastní hrany (vnější tvar a vnitřní formu). Dlaně jsou již hranami okolí kružnice.

Hrany kružnice, mezi hranami dlaní, jsou tedy hranami počátku, které jsou součástí počátku, nikoliv počátek počátku.

Nulová míra kružnice mezi dlaněmi, je dlaněmi absolutně anulovaný počátek. Dlaně rukou jsou na počátku (na hranách kružnice) hranami okolí, zatímco hřbety rukou jsou hranami na konci okolí.

To vše lze je patrné na vlastní oči. Porozumět viděném lze však jen logickým myšlením...

zmp

Jak mám rozumět citátu z Bible:

V 1. verši Matouše kap. 18 se učedníci ptali Ježíše, kdo je největší v království nebeském. Ježíš postavil pacholátka uprostřed nich a řekl:

„Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského."

Mám tomu rozumět tak, že jako když budu nezkušenný a nevědomý jako dítě, naivní a prostičký, nebudu umět psát, počítat atd., tak vejdu do království nebeského? Někteří lidé říkají, že dítě má čisté vědomí (snad jako že je nevinné - bez smyslnosti a závisti, egoismu?) a tak musíme i my dospělí dosáhnout takového stavu mysli, jako má dítě, když se narodí. V Bibli Kralické ale stojí: ...neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského. Dvě ne - nikoli nevejdete - však znamená, jak to říkáte, ne ne = ano, tedy : ano vejdete...

Tak vejdu nebo nevejdu?

Texty bible (Starého i Nového zákona) jsou překlady z hebrejštiny a aramejštiny a jako takové jsou kontaminovány neporozuměním. Proto slova „nikoli nevejdete“ nelze jen tak bezevšeho pokládat za negací negace, ač s ní souvisí.

Slova „...neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského“

prostě znamenají „...obrátíte-li se a budete-li jako pacholátka, vejdete do království nebeského.“

Protože tato slova reagují na dotaz „kdo je největší?“ představuje tu Ježíšovo pacholátko někoho, „kdo se z největšího stal nejmenším!“ Nejde tu tedy o tzv. „nevinnou čistotu dětské duše“, neboť těmi nejmenšími se přece mají stát po svém obrácení ti největší. Nejde tedy o nevinné, čisté, nezkušené, nevědomé, naivní, prosté atp. Ježíš přece výslovně říká „nepřišel jsem kvůli spravedlivým, ale kvůli hříšníkům“.

Možnost volby mezi spravedlností a nespravedlností, je přece ve vývoji lidstva možností individuální svobody, jíž na jedné straně nemluvně není schopno, na druhé straně však není možná bez podlehnutí nepravosti.

Když byl velkomoravský kníže Rostislav znechucen spory o výklady Kristova učení, obrátil se na Řím s naprosto ojedinělou žádostí o vysvětlení Kristova učení, to je o učitele, kteří by moravským křesťanům věc vysvětlili tak, aby jí mohl správně rozumět každý sám, nikoliv podle výkladu jiných.

Jak jinak, Řím takové učitele neměl!

Žádosti vyhověl až Cařihrad, posláním Konstantina-Cyrila a Michaela-Metoděje (filosofa a metodika, myslitele a soudce). Tehdy zcela bez povšimnutí došlo k něčemu neuvěřitelnému, co bylo vzápětí západem zničeno. K odpovědi na danou otázku tu však postačí, že zmínění učitelé vložili své vysvětlení do tzv. „slovanské mluvnice“, zvané dnes „mluvnice česká“. Tato mluvnice mj. obsahuje vnější a vnitřní stupňování:

největší-větší-velký/malý-menší-nejmenší

Ježíš Kristus tedy v daném případě praví: Vývoj neprobíhá jen zevně (největší-větší-velký), ale současně také vnitřně (malý-menší-nejmenší).

Rozdílný charakter obojího vývoje poznáme podle toho, že vně narůstá vyšší stupeň nad rámec stupně nižšího (největší-větší-velký), zatímco vnitřně postupuje obráceně: menší v rámci malého, nejmenší v rámci menšího. Zatímco vnější cestou se od „království nebeského“ (od počátku obojího stupňování) vzdalujeme, vnitřní cestou se k němu přibližujeme. Jde tu tedy o hledání počátku vývoje (vnitřním stupňováním), s vlastnostmi nabytými na jeho konci (vnějším stupňováním)...

zmp

Na netu jsem našel článek: "Festival sexuálních menšin Prague Pride začal. Extremisté protestují."

Nechápu, kdo je extrémista. Asi obyčejní lidé, kteří jsou pro normální rodinu, jsou extrémisté? Sexuální menšiny jsou normální.

Obyčejní lidé mají své každodenní starosti, takže nějaký sexuální festival by pro ně proběhl zcela bez povšimnutí a pořadatele festivalu by nebavil. Chce-li totalita vzbudit u obyčejných občanů pozornost jedním extrémismem, musí proti němu postavit ještě opačný extrémismus. Takto uměle vyvolaný konflikt je již pro média dobrodružnou látkou k omílání, kterou nás mohou každodenně otravovat...

zmp

Jakou karmu má kouzelník, který vlastně podvádí stovky a tisíce svých diváků?

Jakýkoli čin na jedné úrovni (hmotné, morální, mravní), má jak říkáte dopady na všech ostatních. takový kouzelník si dělá vlastně jako profesionální lhář, stejně jako politik asi hroznou karmu?

Sociální soud nemá posuzovat úmysly, o nichž nemůže nic vědět, ale jen to, zda byla způsobena škoda. Karma posuzuje úmysly iluzionisty, o nichž velmi dobře ví a od nich odvozuje případnou způsobenou škodu. Iluzionismus totiž může být zlomyslný nebo pedagogický. Buď chce lidi ohlupovat nebo naopak poučit.

Tak například někdo na tabuli smaže výpočet nějakého matematického příkladu:

- pokud nejdříve předvedl jeho výpočet a pak ho smazal, aby se o něj pokusili i jiní, pak bylo jeho jednání pedagogické

- pokud ho sám nepředvedl, ale smazal ho jen proto, aby o něm nikdo jiný nevěděl, pak bylo jeho jednání zlomyslné

zmp

Čo nám chce povedať choroba?

Človek netuší, ako nesmierne inteligentne je utvorený svet v ktorom žije. A jedným z prejavov tejto neuveriteľnej inteligencie je choroba. Choroba, ako ten najpoctivejší, najpravdivejší a najpresnejší ukazovateľ nášho odklonu od stavu harmónie, ktorý je požiadavkou univerza.

Vnútorný, citový a myšlienkový život človeka je zákonitosťami univerza podriadený nevyhnutnosti zachovávania určitého, chceného stavu harmónie. Zachovávanie tejto harmónie sa potom na fyzickej úrovni tela prejavuje ako zdravie.

Ak však vo vnútornej, duševnej, citovej a myšlienkovej rovine dôjde k vybočeniu zo stavu harmónie a toto vybočenie trvá dlhšiu dobu, v telesnej rovine sa časom nevyhnutne prejaví ako choroba.

Vybočenie z požadovaného stavu vnútornej harmónie sa teda prejavuje disharmóniou fyzického tela, ktorú nazývame chorobou. Každá jednotlivá choroba je dokonalou signalizáciu toho, v čom konkrétne sme požadovaný stav harmónie dlhodobo prekračovali.

Choroba je našim najlepším priateľom, ktorý nás úprimne a pravdivo upozorňuje, v čom stojíme nesprávne, i keď to neraz býva upozornenie prísne a bolestné. Ak ho však príjmeme, ak sa ho vynasnažíme pochopiť a napokon aj vnútorne, duševne zrealizovať, čiže zmeniť sa lepšiemu, nastolíme opäť chcenú harmóniu, na základe ktorej sa choroba ako ukazovateľ disharmónie stane bezpredmetnou.

Predstavme si napríklad dva extrémy: na jednej strane nadmerný pohyb a na druhej strane nedostatok pohybu. Harmónia, čiže to pravé a správne sa nachádza presne uprostred. Je to presný stred medzi aktivitou a pasivitou.

Ak človek vybočí k nejakému extrému, trebárs k nadmernej aktivite a v tomto extréme dlhodobo zotrváva, príde časom choroba presne takého druhu, aby vytvorila určité protizávažie voči disharmónii nadmernej aktivity a prinútila človeka k zmierneniu tempa. Aby ho jednoducho postupne donútila korigovať extrém a priviedla ho k harmónii stredu, čiže k presnej rovnováhe medzi aktivitou a pasivitou.

Takto inteligentne pôsobí choroba. Človek by mal načúvať jej hlasu a nechať sa pochopením jej príznakov a samozrejme zjednaním nápravy priviesť k požadovanej harmónii.

A teraz buďme úplne konkrétni a povedzme si, čo nám o našej odchýlke od univerzom vyžadovaného stavu harmónie hovoria jednotlivé choroby:

Nespavosť poukazuje na neschopnosť odpútania sa od hmotného a na nedostatok odovzdanosti.

Nadmerná spavosť zase na únik z reality do sveta snov.

Bolesti hlavý poukazujú na preťažovanie mozgu nadmernou rozumovosťou, na príliš ambiciózne kombinovanie, na snahu preraziť múr hlavou, na kŕčovité hľadanie najvýhodnejšieho. Takýto dlhotrvajúci stav vedie k nedostatku vitálnej energie v mozgu s následnou mozgovou mŕtvicou.

Očné vady:

Krátkozrakosť – silná subjektivita a prehnané videnie detailov.

Ďalekozrakosť – nevidenie vlastného podielu v tom, čo je v živote pociťované ako negatívne. Nevidenie dôležitosti detailov.

Farbosleposť – slepota pre rozmanitosť života.

Škúlenie – nevidenie viacrozmernosti problémov.

Zápaly spojiviek – zatváranie očí pred konfliktami života.

Šedý zákal – nechce vidieť konfliktné situácie, aby ich nemusel riešiť.

Zelený zákal – vidí len to, čo vidieť chce.

Ušné vady:

Hluchota – nechce načúvať iným ľuďom, vlastnému vnútornému hlasu, precenenie svojej činnosti.

Hučanie v ušiach – pri vytváraní vlastného názoru nadmerné preberanie názorov iných.

Hlasivky – viac hovorí, než by mal.

Chrbtica – nedostatok hrdosti a priamosti ducha.

Bolesti v krížoch – skutočné, alebo domnelé preťaženie.

Nohy:

Celková slabosť – pohodlnosť, strata chuti poznávať nové.

Kolená – nedostatok pokory a schopnosti učiť sa.

Členky – nadmerný, alebo nedostatočný pocit životnej istoty.

Bedrové kĺby – pohodlnosť ducha.

Kŕčové žily – záľuba v stereotype života.

Pľúca – smútok, neradostné prijímanie životnej sily dychom, podvedomá snaha obmedzovať slobodu iných.

Astma – chce len prijímať a nevydávať. Nadutosť, snaha o dominanciu, snaha oddeľovať sa od iných, nadmerná štítivosť a čistotnosť.

Zuby:

Paradentóza – zníženie vôle bojovať so životom, strata sebaistoty.

Nechutenstvo – nedostatok radosti zo života, strach zo sexuality.

Choroby žalúdka – odmietanie niektorých stránok života, nedostatok odovzdanosti.

Slinivka, tenké črevo – existenčné strachy, nadbytok analýzy a kritiky.

Zápcha – materiálna pripútanosť snaha hromadiť materiálne.

Kolika – snaha zapáčiť sa niekomu za každú cenu, strach zo znepáčenia.

Cukrovka – nevďačnosť za sladké stránky života. Nositeľ žne stav nepociťovania telesnej lásky, čo sa prejavuje kyslou povahou.

Choroby pečene – nevyrovnanosť duchovného rozlišovania a hodnotenia, rýchle prechádzanie do extrémov, niečoho v živote veľa a niečoho málo, premrštené priania a ideály, Nereálne hodnotenie sveta, nezladenosť svetonázoru.

Choroby žlčníka – skrývaný hnev a agresivita.

Obličky – porucha ľudského spolunažívania. Nesplynutie so spoločnosťou, porucha komunikácie medzi ľuďmi.

Kamene – potlačená agresivita, nerozlišovanie dobrého, zlého, potrebného a nepotrebného.

Chorí na obličky nevidia svoju roľu v problémoch s druhými, nevidia seba samých v chybách druhých, nezbavujú sa prežitého.

Močový mechúr – človek sa cíti trvalo v tlaku.

Menštruačné problémy – potlačovanie ženskej role, ženskosti.

Impotencia mužov – nepochopenie a necenenie si ženskosti.

Vysoký krvný tlak – obavy z nesplnenia budúcich úloh, chýba pracovná sebadôvera, psychické preťaženie.

Nízky krvný tlak – nechuť čeliť životným úlohám, nedostatok sebapresadenia, nedostatok sebavedomia.

Ruky – úrazy – znížená schopnosť praktického jednania, zmocňovania sa úloh, ktoré prináša život. Nedostatočná alebo vadná tvorivosť.

Ďalej uvádzam už len veľmi stručný prehľad ďalších psychosomatických vzťahov:

Krv – životná sila, vitalita.

Hrubé črevo – nevedomie, lakomosť.

Tenké črevo – spracovanie dojmov, analýza.

Krk – strach.

Koža – ohraničenie, normy, kontakt.

Srdce – schopnosť lásky, emócie.

Kosti – pevnosť, plnenie noriem.

Žalúdok – pocit, schopnosť prijímania.

Ústa – pripravenosť prijímať.

Uši – poslušnosť.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Co je pravdy na těchto tvrzeních např.: Farbosleposť – slepota pre rozmanitosť života

Zase ale názor, že slabost nohou je ztráta chuti poznávat nové....je možná zajímavý.

Nicméně to, že oto (mužena) nehodlá komunikovat - nebo jen jednostranně - je něčím tak surovým, sobeckým a panovačným, že mne to popuzuje jako nejsprostší vulgarity. I kdyby měl stokrát pravdu. Hnusí se mi jeho přístup k lidem.

Na to nemusíte reagovat, protože to irituje mně, ponižuje mne tímto způsobem.

Je-li někde zmínka o tom, žekoule je jednorozměrný útvar (protože má do všech stran pouze jeden rozměr, nemá žádnou rovinu v sobě a na ni kolmou výšku), nebo dozvím-li se, že rovnice 4x4x= 4+4+4+4 nevypovídá o pravdě (ale mate sčítání a násobení, protože na jedné straně rovnice máme v absolutních hodnotách 8 a na druhé 16), nebo dozvím-li se, že Einsteinova teorie relativity je podvod atd atp a nechám-li to jen tak, co to znamená? Dozvím-li se, že tzv. 5+6+7+xx dimenzejsou podvod a nesmysl v rozporu s logikou stvoření a přesto si dál melu svoje o splývání s bohem ve vešších dimenzích, o čem to svědčí?

Toho člověka vlastně nezajímá pravda, skutečnost. To je to biblické..pokud jíš můj chleba....?

Nechci zde moc používat nějaké nábožné termíny, ale není to ten biblický hřích proti duchu svatému? Tak nějak to vnímám. Jestli někdo kašle na pravdu, ignoruje ji, potom je to amorální, je to něco, co ho zbavuje sil.

Smíří se se lží. Nezajímá ho, jak to je.

A toto mi připoadá, že to je obraz celé společnosti, snad i celého světa.

Celý svět může vědět o TSO, o možnosti skutečné svobody v samosprávných obcích bez zastupitelů, bez pánů, a nikdo nic, ticho po pěšině. Milionové demonstrace ve Španělsku, Řecku...vše marné bez toho, aby lidé věděli, jak uspořádat chod společnosti bez pánů a jiných otrokářů.

Strašné, zoufalá, hrozná bezmoc. Co dál?

Je ignorace pravdy amorální?

K čemu tovede. K mravnímu úpadku a materiálnímu?

Osel se zevně může vzpouzet proti své uzdě, avšak nakolik bude jeho vzpouzení úspěšné závisí na jeho poznání a na jeho karmě. Nejdříve musí dospět k vnitřnímu poznání, neboť jinak ve své nevědomosti svou negativní karmu neustále prohlubuje. Všeobecná netečnost k pravdě znamená, že lidstvo ještě nedozrálo ke svobodě. Kolik času je k jeho dozrání ještě zapotřebí, to nevíme. Možná den, možná věky. Co dál? Musíme být na ten okamžik neustále připraveni. Rezignace nejen nikomu neprospěje, ale může okamžik dozrání zoufale propást...

zmp

Napadá mne otázka, jestli TSO nepřišlo pozdě? Myslím si, že kdybyste to měli připravené už v roce 1989, tak se to podařilo. Lidé byli nadšení a věřili ideálům, věřili v dobro, v pravdu, v čest, v přátelství, ve vzájemnou pomoc. TSO by mělo tehdy určitě velkou šanci.

Právě v r. 1989 mělo TSO šanci nejmenší. Lidé byli nadšení a věřili ideálům, věřili v dobro, v pravdu, v čest, v přátelství, ve vzájemnou pomoc, ba i ve svobodu. Jenže tak, jak to vše tehdy prezentovali tzv. „disidenti“ a jejich pojem „demokracie“, aniž se ptali, co to ta demokracie vůbec je. Pro nic jiného neměli tehdy v hlavě ani místečka. Museli si tedy do své naivitu tak říkajíc„namočit čumák“, což se bude opakovat tak dlouho, dokud svůj omyl neprohlédnou.

V den, kdy se stal V. Havel prezidentem, našel na svém stole tehdejší čerstvé vydání Sociální trojčlennosti od R. Steinera. Dokonale to ignoroval...

Protože lidé dosud svůj omyl neprohlédli a hledají stále dokola jen vyšperkované varianty zprofanované demokracie, je evidentní, že jsme s ideou TSO nepřišli pozdě, ale s předstihem...

zmp

Co je křesťanská hodnota? Co již není křesťanské?

Vše pozitivní je křesťanské? Jako poctivost, pravdivost, spolehlivost, dochvilnost, čestnost atd? A třeba nespolehlivost a nedochvilnost a podrazáctví není křesťanské?

Negace snad není křesťanská? Je součástí vývoje a bez ní, jak jste zde někdy řekli, neexistuje ani vývoj dál.

Negování je tedy nutnou podmínkou vývoje a pro vývoj je tedy pozitivem.

Není vše součástí křesťanství?

Nejvyšší myslitelnou křesťanskou hodnotou je svoboda. O něco výš je však ještě láska. Není totiž pravé lásky bez svobody. Všechny ostatní hodnoty jsou těmto dvěma podřízené a bez souvislosti s nimi jsou nekřesťanské...

O negaci praví ztělesněné křesťanství zhruba toto:

„Nepřišel jsem kvůli spravedlivým, ale kvůli hříšníkům!“

Jinými slovy, k potvrzení pravdy, spravedlnosti atp., lze v tomto světě dospět jen cestou napravení nepravdy, nespravedlnosti atp., to je „negací negace“ (NE x NE).

Negativ (NE) je sice nutnou podmínkou vývoje k pozitivu (ANO), avšak tím se nestává pro vývoj pozitivem, ale zůstává negativem. Jinak se dopustíte protimluvu: zlo = dobro, NE = ANO.

To znamená, že ryze křesťanské není vše, ale jen napravování nepravostí...

zmp

1. Proč se domníváte, že nejvyšší křesťanskou hodnotou je svoboda a ještě vyšší láska? Já tvrdím - třeba - že nejvyšší křesťanskou hodnotou je čestnost, nebo slušnost.

2 Proč by měly být všechny ostatní hodnoty podřízené těm dvěma?

3. Které další hodnoty jsou nekřesťanské? Všechno přece souvisí se vším, ne? Tudíž např. nepoctivost je jen vlastně málo poctivosti. Neslušnost je jen málo slušnosti. Tzv. nekřesťanství je jen málo křesťanství.

4. Je-li něco nekřesťanské, kde se to vzalo, když vše povstalo z Boha a tudíž ze. Sv. trojice - Otec, Syn a Duch Sv.? Vše je tedy křesťanské a je jen otázkou míry, zda více či méně.

Čestnost a slušnost tu byla již dávno před křesťanstvím. Kvůli těmto hodnotám se Kristus nemusel stát člověkem. Což neřekl: „Nepřišel jsem kvůli spravedlivým“?

Svoboda a láska jsou v hierarchii hodnot nejvýše, jako špička pyramidy. Všechny ostatní hodnoty jsou jim tedy podřízeny „hierarchicky“...

Málo či mnoho soli představuje různou kvantitu soli. Menší kvantita nemění kvalitu (sůl) v její relativní opak...

Aby křesťanství mohlo přinést do vývoje lidstva plné uskutečnění svobody, jež je podmíněno pravdivým poznáním pravdy (poznejte pravdu a pravda váš vysvobodí), musela tu být také nekřesťanská možnost uskutečnění nepravdy. Musíme tedy rozlišovat více či méně křesťanské, od více či méně nekřesťanského...

zmp

Chci důkaz toho, že "svoboda a láska jsou v hierarchii hodnot nejvýše".

To si i já mohu tvrdit, co chci.

Proč právě svoboda a láska?

Proč ne třeba pravdivost, proč ne třeba humanita, jako nejbližší atribut člověk a lidství?

Pro materialistu to může být třeba jistota půdy.

Je rozdíl hodnot v pojetí materialisty a idealisty? Kdo z nich má pravdu? Každy má svoji.

Chceme-li mít jistotu v tom, jakou má kdo hierarchii hodnot, pak jediným důkazem, který tu můžeme mít je míra souladu toho, co říká, s tím, co dělá:

- porovnáváme-li slova a činy Kristovy, pak tu jednoznačně nacházíme soulad, projevující lásku, tedy pravé křesťanství.

- porovnáváme-li slova a činy některé tzv. křesťanské církve, pak tu jednoznačně nacházíme nesoulad, projevující pokrytectví, tedy falešné křesťanství, to je nekřesťanství.

Kdo z těch dvou má pravdu? Každý má svoji?

zmp

Nevíte, co znamená podobenství o Samsonovi a Dalile?

Snad že i největší může být poražen?

David byl Izraelita. Samson ne. Je to nějak spojeno? Goliáš prohrál se slabším díky šikovnosti Davida, uměním.

Samson prohrál podvodem, lstí.

Samson byl Izraelita z kmene Dan (viz kniha Soudců). Je prezentován jako zasvěcenec Boží, jako soudce. V době předkrálovské takoví soudci nejen soudili lid, ale v případě potřeby jej svolávali a stavěli se do čela jako vojevůdci. Protože Samson porážel vládnoucí Filištínce sám, šlo spíše o boje duševně-duchovní. V jeho neholených vlasech a vousech, jako v paprscích sil spočívala jeho nepřemožitelnost.

zmp

Jestliže si někdo v Bibli přečte takové věci, jako že někdo má sílu ve vlasech, tak není divů, že je Bible brána jako nějaká pohádková nebo bájeslovná kniha. Má tomu člověkvěřit nebo máte nějaký logický a realistický výklad? Ale už to, že potřebujeme výklad na něco, co je říkáno dospělým lidem je divné. Proč to tam psali takto a nenapsali to tam jinak?

Veškerá literatura tohoto druhu byla psána v podobenstvích (v obrazech) pro lidi, kteří neměli ještě vyvinuto abstraktně logické myšlení, jako lidé dneška. V případě Samsona nešlo o to, že má sílu ve vlasech, ale o to, že síly jsou jako vlasy na hlavě, jak dnešní děti kreslí sluneční paprsky. Ani dnes tuto skutečnost lidé plně nechápou. Dříve neměli potřebné logické myšlení, dnes jim v pochopení brání logické vzdoro-myšlení, jimiž jim tzv. „teoretická věda“, na všech stupních akademického školství, systematicky vyplachuje mozky.

Také je třeba si uvědomit, že obrazná jsou nejen stará podobenství, ale každý náš vjem je obrazem (představou). Výklad je tedy zapotřebí ke všemu, co nám okolní svět předkládá. Výklad je zapotřebí i k výsledku vědeckého experimentu. A právě zde jsou lidé nejvíce klamáni falešnými výklady. Nelze je tedy pokládat za skutečně dospělé, pokud sami nejsou s to, rozeznat falešné výklady od výkladů pravdivých.

Zkrátka, obsah bible nemohl být ještě psán jinak. Jinak je psán obsah dnešní duchovní vědy. A stejně lidé nejsou s to její reálně logické výklady přijmout. Stále ještě dávají přednost starým náboženským podobenstvím nebo novým „teoretickým“ vzdoro-výkladům, které dokonce vnášejí i do duchovní vědy...

zmp

Jestliže je tato a podobná literatura psaná v podobenstvívh, tak mi prosím řekněte, kde je hranice toho, co je a co ení pravda. Je vše podobenství, nebo není? Je podobenství to, co se týká ukřižování Ježíše Krista, je podobenství to, že dělal zázraky? Jsou podobenství nějaké historické události v Bibli, ke kterým archeologové nacházejí hmotné důkazy? Např. nějaké bitvy atp.

Není-li podobenstvím to, že Kristus dělal zázraky, jak to dělal a co je tedy podstatou zázraku? Proč jsou zázraky, neslouží-li pro nějaké podobenství?

Mezi realitou a podobenstvím je hranice pravdy a nepravdy jen tehdy, je-li podobenství nepravdivé, jako je tomu například u nepřesného přirovnání.

Podobenství je obrazný způsob vyjadřování příslušné reality, kterou líčíme lidem, kteří ji neznají. Chceme-li například nějakému přírodnímu národu vysvětlit, co je to láska, neboť takový pojem ve svém jazyku nemá, tu nám nezbývá než se uchýlit k podobenství, jak například někdo někoho sám od sebe obdaruje něčím potřebným.

V dobách, kdy lidé většinou neuměli číst, jim obsah bible prostředkovalo čtení, kostelní malby, sochy, architektura atp. Ukřižování Ježíše Krista bylo například namalováno bezpočtem malířů, a při tom každým jinak. V těchto podobenstvích však nejde o to, aby byla pravdivá daná konkrétní představa této historické události, neboť nikdo z nich například nevěděl, jak Ježíš Kristus jako člověk vlastně vypadal. V těchto podobenstvích jde o jejich pravdivé jádro, o událost ukřižování, která je jejich společným jmenovatelem. Tak je tomu i s Ježíšovými zázraky.

Na základě podobenství o ukřižování Ježíše Krista dala matka Konstantina Velikého na Golgotě vykopat archeologický důkaz, v podobě Ježíšova kříže.

Lze říci, že veškerý fyzický svět, v němž žijeme, je podobenstvím světa duševně-duchovního. Lze dokonce říci, že vše relativní, je podobenstvím (relativním projevem) absolutna. Tato relativní podobenství pak umožňují člověku nalézt příslušný důkaz absolutna.

Lze tedy říci, že sama realita, jak ji vnímáme, je podobenstvím jiné reality, kterou nevnímáme a na niž nás upozorňují také tzv. zázraky. Uzdravil-li Ježíš od narození slepého, pak je to podobenství o tom, že každý člověk může jednou prohlédnout a uvidět světy, které dosud neviděl. Byl-li při tom Ježíšem uzdraven konkrétní člověk, pak je tím podobenstvím také ten uzdravený...

zmp

Jaký máte názor na proměňování, které probíhá při mši? Lze změnit vodu ve víno? Jak? Ne-li, potom, co to znamená?

Proměňování (transsubstanciace) je duševně duchovní proces, který na fyzické úrovni obrazně (nikoliv skutečně) napodobuje křesťanská mše. Snaží se tím vyvolat během mše proměnu v duši věřícího.

Také fyzicky lze vodu ve víno změnit a každodenně k tomu také dochází. Člověk by k chemické výrobě vína musel vystavět obrovskou továrnu, přičemž by jeho produkt byl nezdravou napodobeninou pouhé chuti vína, jako jsou dnes do potravin přidávaná éčka a podobná svinstva. Příroda to dokáže relativně nepatrnou rostlinkou zvanou vinná réva...

zmp

Jaký máte názor na biblický příběh o Davidu a Goliášovi? Je to "jen" historický příběh, nebo je to nějaké podobenství? Má to nějakou souvislost se slovanskou kabalou - stvořením na základě slovanského jazyka?

Také historická událost může být podobenstvím.

V posledních letech se tu a tam mluví o „slovanské kabale“, to je o jakémsi slovanském systému magie či okultismu. Tento pojem zpravidla razí kruhy, které tvrdí, že Slované jsou prapůvodními obyvateli Evropy, jimž připisují prastaré písemnosti, jako například Védy, Píseň o Nibelunzích atp. Praobyvateli Evropy jsou však ve skutečnosti Keltové.

Přesto lze o „slovanské kabale“ mluvit. Je to zdánlivě obyčejná „slovanská mluvnice“, zejména mluvnice jazyka českého (moravského). V ní také najdeme okultní základ toho, co vypráví příběh o Davidovi a Goliášovi. Jedná se tzv. stupňování vývojových sil:

největší, větší, velký – malý, menší, nejmenší

K této zákonitosti Kristus mimo jiné praví například toto:

„Kdo se povyšuje, bude ponížen! Kdo se ponižuje, bude povýšen!“

Zde se nejedná jen o jakýsi morální trest či odměnu, ale o vývojovou zákonitost, která se týká života (vč. reinkarnace) každého člověka. Nejde tedy o stvoření, ale o vývoj...

zmp