„Stvořitel a stvoření“ představují relativní dualitu. Stvořitel se v ní jeví jako aktivně činný subjekt a stvoření jako pasivně trpný objekt:

Stvořitel/stvoření = subjekt/objekt = aktivně činné/pasivně trpné.

Jednoduše odpovězeno, Vaše otázka „Kdo stvořil Stvořitele?“ je zcela nesmyslná. Stvořit lze pouze „stvoření“, nikoliv „Stvořitele“!

V souvislosti s otázkou DF „hmota Země“ již bylo řečeno, že relativní dualita je vlastně „trinitou“, že tím třetím v relativní rovnici „čitatel/jmenovatel“ je zlomková čára (/), předěl.

Křesťanská esoterika nás pak může poučit, že ve spáře předělu je přítomen duch.

Rovnice Trinity tedy vypadá následovně:

Stvořitel//stvoření = Otec/Duch sv./Syn

Experiment:

Do archu papíru vyřízneme kružnici.

- na své vnější straně kružnice obřízla hranu formy otvoru v okolí (klenbu Nebe),

- na své vnitřní straně kružnice obřízla hranu tvaru (tvora) obsahu kruhu (Zemi).

Experimentální rovnice:

forma otvoru v okolí/spára obvodu kružnice/tvar obsahu kruhu

otvor/tvor = forma/tvar = Nebe/Země (/ = duch boží nad vodami)

Tvar = mužský princip (falus)

Forma = ženský princip (lůno)

Z experimentu je zřejmé, že příčinou relativní duality „Stvořitel/stvoření“ (Nebe/Země) je obřezávající duch, ve spáře obvodu kružnice.

Přesto nelze říci, že „obřízkou ducha“ byl „stvořen“ tvor Země (člověk) i otvor Nebe (Stvořitel). Obojí sice vzniklo „obřezáním“, „stvořen“ však byl pouze „tvor Země“ (stvoření).

Pojem „stvoření“ souvisí jen s „tvarem obsahu“, nikoliv s „formou otvoru“.

Zatímco tvar má obsah ve svém nitru, forma otvoru nemá obsah nikde (ani v nitru, ani vně ve svém okolí). Forma nemá nikde nic, takže sama o sobě nemůže vůbec existovat, nemůže být vůbec stvořená! Relativně může existovat jen jako forma otvoru v okolí (Lilith).

Relativně plně existovat pak může opět jen „parazitně“, jako forma otvoru v plném obsahu tvaru, pokud je obsah tvaru jejím okolím (Eva).

Jak můžete vidět, věc je velmi náročná na představivost...

Chtěla bych se pokusit o tuto náročnou představu a prosím zmp aby ji posoudil:

Stvořitel//stvoření = Otec/Duch sv./Syn

1) Prvním STVOŘENÍM je chaos  budoucí  soustavy oběžnic vykroužený Duchem svatým a přitom se zjevuje forma                STVOŘITELE = LILIT, tedy forma Otce. Ve formě spočívá  pasivně (trpně) tvar chaosu, tedy tvar Syna.

2) Obsah Syna je obřezán Duchem svatým a tím rozdělen na vnitřní a vnější sféru oběžnic (na dolní a horní bohy).

Vnější sféra oběžnic (horní bohové) je NEBEM jehož tvarem je SYN LILIT a jehož formou je nebeská SOFIE.

Vnitřní sféra oběžnic (dolní bohové) je SYN SOFIE = ZEMĚ. Pasivní tvar SYNA SOFIE je tzv. STARÝ ADAM.

3) Obsah STARÉHO ADAMA ( stará ZEMĚ) je obřezán Duchem svatým a zjevuje se forma ADAMA a povstala tak EVA. EVA je tedy parazitní formou tvaru STARÉHO ADAMA a je tedy STAROU EVOU.

Obsahem Syna STARÉ EVY jsou vnitřní oběžnice (dolní bohové) a je to NOVÁ ZEMĚ.

4) Obsah NOVÉ ZEMĚ je obřezán Duchem svatým a zjevuje se forma tzv. NOVÁ EVA = MÁŘÍ MAGDALÉNA a tvar NOVÉ ZEMĚ je tvarem NOVÉHO ADAMA. Toto je obsahem mysteria Golgoty.

V lůně M.Magdalény je duchaprázdná soustava sféry vnitřních oběžnic.

Duch Slunce vstoupil na Golgotě do Ježíše a je od té doby duchem Země (obsah mezi tvarem NOVÉHO ADAMA a formou NOVÉ EVY) a Země se začala přetvářet v SLUNCE. Duch Slunce je jako pravé JÁ JSEM v každém z nás.

Sluneční duch je tedy duchem mnohosti TVARŮ mnohosti PAPRSKŮ SLUNCE, mnohosti NOVÝCH ADAMŮ = REPREZENTANTŮ LIDSTVA.

Duch Merkuru stal se DUCHEM ANTROPOSOFIE a ta je duchem jednoty = JEDNÉ PRAVÉ FORMY KRISTA ( NOVÉ LILIT).

Duch Venuše stal se DUCHEM FAS a ten je DUCHEM SVATÝM nyní již  neoddělujícím (obřezávajícím), ale přivádějícím  mnohost ADAMŮ přes propast oddělující = propast OSVOBOZENÍ do lůna jedné PRAVÉ FORMY KRISTA. DUCH SVATÝ JE MOSTEM každého pravého JÁ JSEM do formy nové MATKY PRAZÁKLADU = NOVÉ LILIT.

NOVÝ ADAM (mnohost Synů) / FAS / AS = nová trinita  SYN / DUCH SVATÝ / MATKA

zdraví ATREA

Tytéž věci lze vyjadřovat různými pojmy. Například pojem „forma Stvořitele“ je v náboženství pojímána jako „lůno Otce“.

Stvoření se ve všech fázích svého vývoje jeví člověku jako chaos, pokud jen vnímá bez následného uvažování o vnímaném, bez následného myšlení. Člověk tento chaos vnímá vždy znovu při narození a pak také během života vždy když se setká s nějakým novým oborem poznávání. Je to tedy chaos počátku našeho poznávání, vyjádřený v řeckých mýtech slovy:

„Na počátku byl chaos!“

Vjem chaosu je dán nerozlišováním relativní duality projevu, nerozlišováním vnějšího světa od světa vnitřního, na všech úrovních (tělesné i duševně duchovních).

1/ v tomto bodě je daný stav již popisován na vysokém stupni rozlišování. Vyjádřen „všedními“ pojmy je projevem možnosti a možného: „možnost/možné“.

2,3/ Obřezáním možnosti a možného není ještě prostor rozdělen na sféru vnějších a vnitřních planet, ale na vnitřní Vesmír a jeho okolí, tedy na druhý stav možnosti a možného: okolí/Vesmír.

Až po obřezání Vesmíru na Sféru stálic a sféru Saturnu (sféry budoucí planetární soustavy) může dojít k oddělení sfér vnějších a vnitřních planet (oddělených sférou planety Země). To je stav, který Mojžíš popisuje jako „oddělení vod od vod klenbou nového Nebe“, či jako stvoření Evy z Adamova žebra.

4/ Teprve nyní bych hledal formu Sofie v obřízce slunečního středu v člověku: Sofie/duchovní Já.

Všechny zmíněné obřízky, jejichž uvědoměním doplňujeme relativní dualitu na trinitu, jsou dány „duchem“ (Duch sv.), sestupujícím postupně až k lidskému Já...

Napsala jsem:

1) Prvním STVOŘENÍM je chaos  budoucí  soustavy oběžnic vykroužený Duchem svatým a přitom se zjevuje forma                STVOŘITELE = LILIT, tedy forma Otce. Ve formě spočívá  pasivně (trpně) tvar chaosu, tedy tvar Syna.

Odpověděl jste mi:

1/ v tomto bodě je daný stav již popisován na vysokém stupni rozlišování. Vyjádřen „všedními“ pojmy je projevem možnosti a možného: „možnost/možné“.

Mohu tomu rozumět tak, že jsem první krok tvoření STVOŘITELE , nebo-li PRAZÁKLADU pochopila dobře, jen jsem se vyjádřila hodně složitě?

Pojem Prazáklad znám z duchovní vědy a jeví se mi být jednoznačnějším pojmem pro vyjádření PRAZÁKLADU BYTÍ, než Bůh,nebo Stvořitel, protože tyto pojmy jsou používány také  jako názvy stvořitele člověka, což dle duchovní vědy byli Elohimové a tedy projevy Prazákladu.

Je tedy PRAZÁKLAD =  "možnost/možný" ?

Znamená to, že  Prazáklad je VĚDOMÍ MOŽNOSTI A MOŽNÉHO?

Je možné říct, že Prazáklad je stav BYTÍ v němž latentně spočívá vědomí " možnosti a možného" tvoření?

Pokud jsem dobře pochopila RS, tak BYTÍ je možno si představit jako neustálé proudění ŽITÍ bez počátku a bez konce.

Žití si dokážeme představit, protože jej prožíváme, ale bytí již si nedokážeme tak snadno představit.

Z této mé úvahy (pokud je správná) vyplývá, že ŽITÍ je projevem BYTÍ.

Pochopila jsem to správně?

Díky za odpověď a zdravím všechny..........ATREA

Chtěla bych se ještě zeptat:

Je oním stavem PRAZÁKLADU, kdy si uvědomuje svoji "možnost možného "tvoření, stavem přirovnatelným k našemu stavu procitání?

Je tedy vědomí  PRAZÁKLADU oním DUCHEM SVATÝM povstávajícím ve světě IDEÍ jako předěl (/) mezi "možností a možným" ?

Je toto procitání oním SVĚTEM IDEÍ a jsou jednotlivé IDEE dualitou "možnosti možného"  budoucího projevu Prazákladu , kterým jsou IDEE zkonkrétizovány ?

Realizuje PRAZÁKLAD své IDEE na každém stupni realizace DUCHEM SVATÝM (obřízkou)?

Je realizace IDEÍ takovou činností srovnatelnou u nás  s osvojováním si schopnosti logického uvažování přemýšlením?

Učí se tak i samotný PRAZÁKLAD logicky uvažovat?

Vytváří si na základě zrealizovaných IDEÍ zase ještě další nové, doplňující a dokonalejší IDEE v tzv. PRALÁJE?

Je PRALÁJA takovým stavem usínání, který probíhá rovněž ve světě  IDEÍ a tak může být tento svět opravován, doplňován o zkušenosti z tvoření?

Má VĚČNOST stav podobný našemu spánku (nevědomí)? Myslím si, že nemá, protože to by se VĚČNOST sama v sobě ztratila.

Nebo je PRAZÁKLAD dokonalý, jak tvrdí různí tzv. esoterici? Myslím si, že není, protože dokonalý znamená (jak vím od Vás) dokonaný a to přece věčnost nemůže být, jinak by nebyla věčností.

Chápu tedy VĚČNOST jako věčné nedokonané a tedy nedokonalé plynutí BYTÍ, které ale může počínat, zdokonalovat a dokonávat svá stvoření.

Tak mi najednou svitlo, že BYTÍ je v sobě se prolínající procitání a usínání a je to tedy SVĚT IDEÍ v neustálé proměně zapříčiněné zkušenostmi z tvoření.

No nevím, jestli už neblbnu........

Zdraví ATREA

O procitání ducha ve stavu Prazákladu lze mluvit jen v případě, že po procitnutí nemá žádné vzpomínky na předchozí relativní den...

Prazáklad je oživen vědomím ducha (Ducha sv.)...

Vývoj relativního světa idejí z vědomí poznávajícího ducha, je možný již v Prazákladu (v první možnosti možného). Konkretizace idejí se vyvíjí s konkretizací relativního vývoje stvoření (prazákladu)...

Ideje nerealizuje Prazáklad, ale vědomí ducha v něm. Tyto ideje jsou dány reálně logickým myšlením (přemýšlení = uvažování), jemuž se učí duch. Protože se duch správnému relativnímu myšlení teprve učí, tyto ideje se nutně průběžně vyvíjejí (vč. vznikání nových). To se děje již v průběhu manvantary (světového dne).

Pralaya (světová noc) neprobíhá ve světě idejí, ale svět idejí vstupuje do pralaye i s ostatními relativními světy, kde se na nich dál pracuje...

Věčnost je stavem absolutna. Relativně do něj můžeme vstoupit jen s plně vyvinutým vědomím. Jinak se v něm rozpustíme (my nikoli věčnost).

Prazáklad je nedokonalý, protože je teprve na počátku vývoje. Pojímáme-li Prazáklad jako věčnost, pak ho pokládáme za absolutno, nikoliv za relativno (vnější/vnitřní). Pak mluvíme každý o něčem jiném...

Věčnost je absolutno, nikoliv „iluze věčně nedokonaného“ (= iluze relativního nekonečna)...

Bytí je absolutno, procitající v relativnu individuálně do vývoje různých stupňů individuálního vědomí. Také ideje jsou vyvíjející se individuální bytosti...

Blbnout uvedeným způsobem je žádoucí, jen si musíme dát pozor, abychom při tom neblbli...

Prazáklad je prapodstata (základ = podstata).

Je to prvotní relativní stav možnosti a možného (forma/tvar, neprostor/prostor, okolí/Vesmír), nikoliv chaos. Tento velmi jednoduchý prvotní relativní stav se velmi nesnadno vyjadřuje, protože pro něj nemáme v současném vysoce rozlišeném světě nijaký příklad. Vaše vysoké rozlišení je v principu správné s tím, že v tomto prastavu mnohé pojmy ještě splývají v jedno. Například Otec tu splývá s Matkou (lůno Otce), Syn s prvním člověkem, který nemá ještě jméno (není Adamem, protože v něm ještě není obřezána Eva) aj. Pomáhám si tu imaginací papírové plochy (archu papíru), v níž je vyříznut obvod kružnice. Ta „dvojrozměrná“ plocha samozřejmě na počátku ještě neexistuje jako dnešní „rovina ekliptiky“. Obvod kružnice (hadí duch) je jen průřezem představy jednorozměrného kulovitého obvodu „vznášejícího se“ v iluzi ničeho.

Prvotní kulovitý obvod byl uzavřen duchem ve stavu původního absolutna, o němž nemáme žádný relativní pojem ani relativní představu. Protože absolutno na relativně vnější/vnitřní rozdělit nelze, ocitl se kulovitý obvod ducha „jaksi“ v iluzi ničeho. Tuto archaickou iluzi rozděluje na archu/arch (nekonečno/konečno). Tato relativně duální iluze ničeho byla následně do určité míry (konečně) naplněna reálně stupňovanými silami, vycházejícími z uzavřeného obvodu třífázově na všechny strany do vnějšího okolí a dovnitř (viz Mojžíšův popis „potopy světa“). Hrany prvotního nulového obvodu se tím rozestoupily (srovnej „roztržení chrámové opony“) a v tomto jejich rozestupu vzniká prvotní vnitřní Vesmír (okolí/Vesmír).

To vše, co tu popisuji jsou jen abstraktní představy a pojmy, protože jejich pravé názvy dnešní zahrimanizovaný svět, věřící jen na abstraktní iluze „pramlhovin“ či „Velkých třesků“ odpuzují.

Co do pojmů je tedy Váš popis „prazákladu“ správný. Sama však patrně cítíte, že na jeho jasné představě musíte stejně jako já ještě hodně pracovat. Kdo to dokáže alespoň v principu, ten vyřeší aporii Zénóna z Eleje „proti prostoru“...

Vědomí není v Prazákladu „latentní“, ale reálné. Je to vědomí obřezávajícího ducha. Toto vědomí se však musí relativním stvořením a vývojem teprve propracovat k poznání, neboť relativno ještě nezná, pochází přece z absolutních poměrů...

Steinerův pojem „bytí bez počátku a konce“ se týká absolutna. Rádoby „anthroposofičtí odborníci“ si ho však představují jako iluzi relativního nekonečna. Člověk má sice dospět k relativní nesmrtelnosti, s tou se však musí vrátit do původní absolutna, neboť v relativnu je vše konečné, popřípadě iluzorní...

K vědomí Prazákladu jako možnosti a možného se tedy musí i jeho Stvořitel teprve propracovat poznáním, jak to popisuje Mojžíš po stvoření světla: „A viděl Bůh, že světlo je dobré...“

Bytí je živé (žití). Neživé je jen nebytí (iluze), které může být bytím oživeno...

Díky za odpověď, kterou musím pořádně "prožvejkat", ale svitl mi takový záblesk možného dotazu na dvě Vaše věty a chci se zeptat, dokud to nezapomenu......

Píšete:

"K vědomí Prazákladu jako možnosti a možného se tedy musí i jeho Stvořitel teprve propracovat poznáním, jak to popisuje Mojžíš po stvoření světla: „A viděl Bůh, že světlo je dobré...“

Bytí je absolutno, procitající v relativnu individuálně do vývoje různých stupňů individuálního vědomí. Také ideje jsou vyvíjející se individuální bytosti...

Moje reakce:

Není člověk jedinnou bytostí (projevem Prazákladu), která je schopna se propracovat svobodně k pochopení  Prazákladu logikou myšlení ?

Toto pochopení se stává člověku vědomím jeho JÁSTVÍ (pochopení realizované možnosti a možného) a člověk se tak

postaví svým vědomím před počátek "možnosti a možného" jako PŘEDMĚT VĚDOMÍ PRAZÁKLADU.

Tedy vědomí člověka stává se tak předmětem vědomí Prazákladu.

Není SVOBODA  onou silou, která umožní lidskému vědomí JÁ JSEM vstup do Prazákladu (ze stvořeného do možného -"návrat ztraceného syna")?

Není tedy úkolem člověka přinést Prazákladu ono "vědomí možnosti a možného"? Nemá se člověk stát oním předělem (/) a tedy zmrtvýchvstalým DUCHEM SVATÝM?

Mám tuto představu hodnoty trojnosti Ducha svatého:

1)Duch tvořící projevy Prazákladu obřízkou a vytváří tak spáry ničeho - svobody

2) Smrtí do člověka (Golgota) naplňuje spáry MOUDROSTÍ. Skrze člověka, který může mrtvé obrazy myšlenek svobodně logicky uspořádávat a tím upevňovat své vědomí Já, je spára naplňována moudrostí oživenou lidskou vůlí vynaloženou člověkem pro pochopení.  Tím dochází ke zmrtvýchvstání Ducha svatého v lidské individualitě.

3) V člověku zmrtvýchvstalý stává se LÁSKOU (ve spáře uvnitřněnou moudrostí)

Tím povstává BOHOČLOVĚK, který je schopen tvořit sám ze sebe (svou duší). Takovým prvotním tvořením je tvoření nového sociálního systému TSO.

Zase jsem se zakecala...... zdraví ATREA

Člověk je jedinou hierarchií, která se vyvíjí ke svobodě. Jako mikrokosmos byl zpočátku projevem Prazákladu, vyvíjel se však dál, takže je dnes mikro-projevem aktuální fáze vývoje makrokosmu...

Osvojit si reálnou logiku myšlení musí lidský duch (já) postupným úsilím o pochopení objektivní reality i svého vlastního subjektu (ducha). To znamená, že to vše tu musí nejdříve být, aby to mohl poznávat. Zejména jeho smrtí se však jím dosažené poznání stává součástí vývoje vědomí makrokosmu a jeho světa idejí. Člověk si své poznání nenese po smrti dál, ale jako extrakt svého poznání nabývá síly, které se v příští inkarnaci projeví jako talent (vlohy, schopnosti) k jinému druhu poznávání téhož. Například jeho matematické poznání se může změnit v muzikální talent atp. Realitu je třeba poznávat všestranně...

Vývoj by nebyl k ničemu, kdyby jím měl člověk dospívat opět jen k počátečnímu stavu. Počátek je třeba poznat, není však třeba k němu vracet vývoj. Biblický návrat ztraceného syna mluví o návratu do výchozího stavu (absolutna) v konečné samostatné podobě, s novými individuálními schopnostmi, jako nový svobodný duch (vědomí)...

Také možnost a možné se vyvíjí v nové možnosti a nové možné. Říká se tomu posouvat hranice možností, či hranice možného...

Zde je třeba si ujasnit, co vlastně míníme Prazákladem. Na názvu nezáleží. Míníme-li jím první relativní stav, pak je cílem vývoje v čase poslední relativní stav, který je „zmrtvýchvstalým tělem já“...

Spára (/) mezi vnějším a vnitřním je „prchavým okamžikem přítomností“, mezi „časem minulosti a časem budoucnosti“. Dokáže-li se lidský duch (já) ve spáře okamžiku zpřítomnit (ztotožnit s božským já, jako bohočlověk), nulová spára se pro něho rozestoupí, jako když se otevře opona...

Četla jsem vyjádření RS (asi v tom znění), že bohové jsou již nyní odkázání v dalším vývoji na člověka...

Vaše odpověď ( člověk je jedinou hierarchií, která se vyvíjí ke svobodě. Jako mikrokosmos byl zpočátku projevem Prazákladu, vyvíjel se však dál, takže je dnes mikro-projevem aktuální fáze vývoje makrokosmu) mi dává hlubší pochopení toho, co řekl RS.

Aktuální fází vývoje makrokosmu je tedy dnes mikro-projev  obřezání sociální totalitní bytosti (rozpad na východní a západní blok) a zjevení spáry mezi nimi v podobě EU, kterou lidstvo buď naplní metodikou TSO s právem veta a nebo nechá spáru nenaplněnou a tak bude snadno anulovaná společným úsilím západního a východního bloku.

Vývoj ke svobodě je klíčový a je tedy pochopitelné, že zavedení TSO s právem veta je také klíčové.

Je tedy nyní rozhodující zavedení TSO ve spáře EU, což závisí na určitém počtu lidí s vyvinutým pravým Já a na působení éterného Krista jako pána karmy.

Při vnějším pohledu na sociální situaci však přepadá lidi beznaděj, protože vládnoucí špička se jeví být pevně ukotvena ve své moci nad světem.

Sdělení o tom, že již ovládli svět, vypustili mocipáni tuším již na konci roku 2009.  Chobotnice totality již tedy rozprostřela svoje chapadla přes celou zeměkouli.

Nyní ale dochází k jejímu rozdělení na západní a východní sféru, na dva zdánlivé protipóly. Jako bych v tom viděla  "prvotní relativní stav možnosti a možného" jímž se  chce realizovat celosvětový DUCH sociálna.

Ve východním bloku vidím se zjevovat "možnost" (matku) a v západním bloku "možného" (syna) budoucí realizace celosvětové sociální bytosti.

Zlomovou čárou (/) je tak EU,  kterou nejprve mocipáni znemožnili jako byrokratický aparát a  nyní směřují k jejímu rozkladu.  Není tedy náhodou, že Anglie nabírá směr do východního bloku (kolébka totality chce ovládnout možnou formu - duchovně je forma nadřazená tvaru).

Slovanské národy Evropy je ale "třeba podržet v NATO" a tedy v pasivním synovském tvaru. To, co se děje v Americe je již zcela jasná snaha o zpasivnění  a zotročení individuality lidské za účelem vybudování totalitního pasivního SYNA.

Posici aktivní MATKY se chystá obsadit totalitní elita.

Píšete:

Spára (/) mezi vnějším a vnitřním je „prchavým okamžikem přítomností“, mezi „časem minulosti a časem budoucnosti“. Dokáže-li se lidský duch (já) ve spáře okamžiku zpřítomnit (ztotožnit s božským já, jako bohočlověk), nulová spára se pro něho rozestoupí, jako když se otevře opona...

Najednou jako bych viděla v instituci EU onu spáru (/) na sociální rovině pro DUCHA člověkem stvořené totalitní (egoidní) sociální bytosti .  V této EU je možnost ztotožnění vědomí Já sociální bytosti s božským já.

Problém je v tom, co je vědomí já sociální bytosti a kde se nachází.

Lidské Já je dle RS trojího druhu: 1) ne-pravé fyzické - založené na tělesnosti (ahrimanské Ego)

2) ne-pravé duchovní - založené na duchu  (luciferské Ego)

3) pravé Já - založené vědomě na Kristu v nás (ne Já-Ego, ale Kristus ve mně)

U sociální bytosti si problém s Já představuji takto:

1) ne-pravé fyzické - založené na tělesnosti celé Země (totalitní chobotnice obsáhla celou zemi)

2) ne-pravé duchovní - založené na DUCHUelity a myslím si, že je to duch národa židovského - Jahve přivlastněný chazary. Chazaři chtějí zadržet vývoj na stupni před Kristem.

3) pravé Já - založené na kristovské spáře (místa pro TSO) a na určitém počtu individuelních Jáství lidí, kteří budou sebe chtít realizovat v Kristu (my v Kristu). Tou formou Krista je území Velké Moravy, které duch času (Michael) vyzvedl do současnosti (okamžiku mezi minulostí a budoucností vývoje sociální bytosti) v podobě uspořádání států v EU. EU tedy nevznikla z vůle mocipánů, ale jejich snahou je ji zničit. Zatím jí vnutili nepravý  totalitní systém vedení EU a tím připojili lidi v EU k armádě amerických vazalů (ne-lidi).

Vyplývá mi z toho ten nejdůležitější úkol pro nás, kteří chápeme TSO a to je snažit se o co největší rozšíření pochopení TSO s právem veta.

TSO bez práva veta by se zvrhlo tak, jako se zvrhla demokracie, tzv. vláda lidu. Mocipáni si říkají lidé a ten zbytek lidstva označují termínem ne-lidi. Bez práva veta by elita vedla TSO ve své režii.

Proto je PRÁVO VETA klíčové a je alfou i omegou TSO.

Antroposofická elita je tvrdě proti právu veta a ukazuje tak, že se cítí být elitou a to je sektářské. Antoposofická elita nepochopila význam práva veta individuality a tak je vidět, že nepřemýšlí a oddává se pouze citu, ale ne citu pro pravdu. Cit pro pravdu je vytvořen logickým uvažováním v realitě (zmp mi jednou výstižně řekl, že cit musí být vychován přemýšlením).

Myslím si, že nyní žijeme v tom okamžiku, kdy má společné úsilí  určitého počtu lidský duchů (pravých já) možnost posunout vývoj o skok dál.

Domnívám se, že jestli člověk vnáší do duchových světů něco nového, tak tím posouvá ve vývoji i vyšší hierarchie, které pak mohou zpětně také zase působit na člověka (pomáhat mu).

Návrat éterného Krista nyní chápu jako onu pomoc pro realizaci TSO.

RS říká, že  návrat éterného Krista bude třeba vidět, bude třeba pochopit jeho projevy, bude třeba být bdělými, protože projde-li Kristus kolem nás nepochopen, jako by nebyl...

Zdraví ATREA

Sergej O. Prokofjev cituje Rudolfa Steinera : ..." že mimo sluneční soustavu neexistuje žádná hmota toho druhu jako na Zemi " ...

To znamená,že náš vesmír,naše sluneční soustava je ze všech ostatních slun.soustav zcela ojedinělá? Že forma života na Zemi nemá nikde obdobu ? Že zde je jediné místo v celém širém vesmíru,kde se vyvíjí bytosti nadané vlastním vědomím,že jedině zde se vyvíjí "Já" v člověku ?Že ve všech ostatních slun. soustavách se vyvíjí "cosi" (...co?),jakoby pokusy v laboratořích a jen zde "to" jede na vostro,jako že ideální podmínky ? To tam jinde nejedou nerostné,rostliné,zvířecí říše a ani člověka ? Tam nejedou  vědomí sebe sama,svobodu,lásku -to jde jako realizovat pouze na Zemi ??

(vím ,že mám poznávat "teď a tady" ,ale prostě ve mě vznikly tyto otázky o "tam" ...)

Vaše závěry jsou ukvapené.

V relativním světě projevů je vše relativně duální (vnější/vnitřní). To platí i o Sluneční soustavě, která v této dualitě představuje to „vnitřní“. Představitelem toho „vnějšího“ je tzv. „Sféra stálic“. Sluneční soustava a Sféra stálic představují náš duální Vesmír.

Protože i náš Vesmír je relativní, má rovněž své vnější okolí. Toto okolí Vesmíru však jaksi již vesmírem není. Je relativním opakem vesmíru, jakýmsi „nevesmírem“ („neprostorem“), který už nijaké okolí nemá. Je relativně duální ve vztahu k mnohosti vesmírů, které jsou rozesety v něm.

Také naše Sluneční soustava je duální. Je oběžnou dráhou planety Země rozdělena na sféru vnějších a sféru vnitřních planet.

Mezi Sférou stálic a Sluneční soustavou (ohraničenou dráhou planety Saturn) je jakési přechodové pásmo, naznačené planetami Neptun a Uran. Neptun a Uran sice obíhají kolem Slunce, ne však v rovině ekliptiky, jako ostatní planety, s nimiž neprodělaly vývoj Sluneční soustavy. O kolmosti jejich oběžných drah na rovinu ekliptiky oficiální astronomie velmi dobře ví, avšak tuto skutečnost nám zamlčuje a kreslí obě dráhy falešně do roviny ekliptiky.

S přechodovým pásmem Uranu a Neptuna se ukazuje, že náš Vesmír ve skutečnosti není „duální“ ale „trinitní“. Trinitní je také zlomek „vnější/vnitřní“, v němž je tím třetím zlomková čára. Trinitní je ve skutečnosti také nitro Sluneční soustavy, v němž je „přelomové přechodné pásmo“ vyznačeno oběžnou dráhou Země, která není počítána mezi vnitřní a vnější planety. Také vnější a vnitřní planetární sféra je trinitní (obsahuje tři planety)....

Praví-li R. Steiner, že „mimo sluneční soustavu neexistuje žádná hmota toho druhu jako na Zemi“, pak mluví o okolí Sluneční soustavy, to je o Sféře stálic a o přechodovém pásmu Urana a Neptuna...

Nitro sluneční soustavy je trinitní? Tedy vnitřní planetární sféra je Slunce, Merkur a Venuše? Slunce je bráno jako planeta? Proč? Co je toho kritériem či důkazem?

Zlomek je oběžná dráha Země. Ale co její Měsíc? Není nějaká trinita i zde?

Vnější planety jsou Mars, Jupiter, Saturn? Jaké kritérium jste zvolili, že by měly být nějaké planety vnitřní a jiné vnější? A že vnější budou tři a vnitřní tři? Co je vlastností vnějších a vnitřních planet? Kromě toho, že jedny jsou vně a druhé uvnitř oběžné dráhy Země?

Proč je oběžná dráha Země zlomkem?

Zlomkem čeho, co dělí?

Kde jste vydedukovali, že oběžné dráhy Uranu a Neptunu nejsou kolmé na rovinu ekliptiky?

Nevyškrtli jste Uran a Neptun ze seznamu planet naší sluneční soustavy svévolně?

Stejně jako jste svévolně do planet započítali Slunce?

Není náhodou sluneční soustava binální?

2x čtyři planety? A Slunce jako střed?

Nebo náhodou není sluneční soustava qadrální?

4x dvě planety? A Slunce jako střed?

Případně – bude-li libo, mohu vymyslet i další soustavy.

Proč právě trinita? Co je jejím důkazem?

Oběžná dráha Země není zlomkem, ale zlomkovou čárou. Přesněji řečeno jde o duální předěl v podobě oběžné dráhy Země a Měsíce. Oběžná dráha Měsíce kolem Slunce má navíc podobu vlnovky, takže se Měsíc střídavě nachází ve sféře vnějších a vnitřních planet. Měsíc splétá kolem sféry Země jakousi „trnovou korunu“. Země a Měsíc představují podobný duální předěl, jako Uran a Neptun.

Planetární sféry jsou uspořádány tak, aby sloužily Zemi, která je se svým lidstvem korunou veškerého vývoje.

Kritériem uvedeného uspořádání je samotná realita, vykazující tutéž zákonitost jako stupňování v české mluvnici:

největší – větší – velké /0/ malé – menší – nejmenší

nejstarší – starší – staré /0/ mladé – mladší – nejmladší

Vidíte-li v těchto zákonitostech svévoli, pak ji nevyčítejte nám, ale duchu. Leccos o tom Vám poví astrologie, hlavně však duchovní věda R. Steinera.

Je-li libo, klidně si vymýšlejte libovolně jiné soustavy.

Ať se Vám to líbí nebo ne, ve světě relativních projevů je vše trinitní, rozhraní pak duální, neboť spára řezu je vždy mezi dvěma hranami...

Cituji: Praví-li R. Steiner, že „mimo sluneční soustavu neexistuje žádná hmota toho druhu jako na Zemi“, pak mluví o okolí Sluneční soustavy, to je o Sféře stálic a o přechodovém pásmu Urana a Neptuna...

O jaký jiný druh hmoty mimo sluneční soustavu by se mohlo jednat?

Uran a Neptun mají jinou hmotu?

Jaký je rozdíl mezi touto formulací od toho, co říká moderní věda, když tvrdí, že existují paralelní vesmíry, kde existují úplně jiné zákonitosti vývoje. RS tu nedokazuje, ale jen tvrdí, stejně jako zde často kritizovaná akademická věda.

Když může existovat hmota jiného druhu, proč by neexistoval život jiného druhu, duchovní světy jiného druhu

Když ve Švýcarsku postavili urychlovač částic CERN, tak tvrdíte, že to jsou vyhozené peníze daňových poplatníků, že tam akademici jen honí částici v kole a tváří se odborně a profesionálně, že o něčem bádají, ale jen vytvářejí fantaskní představy, teorie o vesmíru, Velkém Třesku. Honí si tam v okruhu vlastní iluzi a nesmysly o vybájeném světě teorií.

Jak se liší báje, teorie akademiků od báji a teorií RS o jiné hmotě?

Jak si může obyčejný člověk, který pendrek rozumí akademickým kvantovým teoriím, atomům ani mezonům a už vůbec nerozumí Steinerovým duchovním světům, hierarchiím, resp. dalším teoriím jiných badatelů o UFOnech, plejáďanech atp., vytvořit na tyto báje, teorie nějaký názor? Každý tu něco tvrdí. Jak si má člověk vytvořit nějaký důkaz? Co je správné? Která báje = teorie je ta správná?

O jakou hmotu se jedná ve sféře stálic?

Jsou tedy dle Vás i vzdálenostní poměry jiné, než nám uvádí akademická věda?

Co si představit pod pojmem sféra stálic?

Akademická věda považuje za stálice vlastně všechny hvězdy na obloze. Od nejbližších - od kterých letí světlo třeba jen 10 světelných let, až po nejvzdálenější - milony světelných let.

Duchovní věda RS rozlišuje tři stavy hmoty, které naznačuje matematicky jako „+ 0 -“ (něco, nic, méně než nic). RS to přirovnává ke stavu našich financí. Buď nějaké máme (+), nebo nemáme nic (0), popřípadě máme dluhy (-)...

Teoretická věda rovněž rozlišuje tři stavy hmoty: „hmota, anihilace hmoty, antihmota“.

Rozdíl je tu ve výkladu a v jeho dokazování...

Mimo Sluneční soustavu je tedy „-“ hmota, která je také v nitru Slunce, takže nejen Sféra stálic, ale ani nitro Slunce není součástí Sluneční soustavy.

V urychlovači CERN akademici neprohánějí žádné částice, ale jen zdání částice vyvolanou magnetismem, pohybujícím se zdánlivě urychlovaným přepínáním řady elektromagnetů. Je to podobný podvod jako teorie Velkého třesku, teorie Einsteinovy, kvantové, Newtonovy aj.

Báje akademiků se od „bájí“ RS liší podobně, jako nesmysl od reality.

Obyčejný člověk si o ničem nemůže utvořit fundovaný názor, dokud nepřekoná svou duševní lenost a s realitou se řádně neseznámí (neusuzuje o myšlenkách o vnímaném)...

Pod pojmem „Sféra stálic“ si představte okolí naší planetární soustavy (+ nitro Slunce) s jeho stálicemi...

Pokládá-li akademická věda za stálice všechny hvězdy na obloze, pak za stálice pokládá také jiné Vesmíry, s různými stupni jejich vývoje, hvězdokupy atp.

Rychlost letícího světla je „aviatická báje“ teoretické vědy...

...čeho je nitro Slunce součástí?  vždyť je to nitro sluneční koróny, ohraničení ne?  Co je v nitru Slunce, co ho tvoří, vyplňuje?  Sluneční světlo tvoří kontrast mezi vnitřní plností a vnější prázdnotou? Sluneční paprsek je jako slepecká hůl, kterou oťukavá tělesa kolem sebe a má o nich bezprostřední vjem, jako ta "oťukávaná" tělesa?

Sluneční korona je „ohraničené“ vnější okolí „ohraničeného“ vnitřního obsahu. Vnitřní obsah Slunce je „mínusový“ (-), to je méně než prázdný, méně než nic, takže ho lze nazvat také „antihmotou“, která je také podstatou okolí Vesmíru. Obsah Slunce je tak ve své podstatě součástí okolí Vesmíru (neprostorem)...

Vlastní slunce je tedy sluneční koronou, slunečním světlem, které na obou svých koncích kontrastuje s neprostorem. Na jedné straně (na konci Vesmíru uvnitř Slunce) kontrastuje (+) s vnitřní antihmotou (-), na druhé straně (na počátku Vesmíru s jeho okolím) s vnější antihmotou (-)...

Sluneční paprsek je paprsek síly, jehož množství oťukává hranice Vesmíru (na jeho počátku i konci) a povrch těles v něm, jako svazek prutů „fasces“. Tak prostředkuje vidění oka...

Když prostor umožňuje ohraničení, tak vesmír jsou jen ohraničená tělesa - hvězdy, planety atp.? A to mezi nimi "je" ten "neprostor"?  A když ve fyzičnu tento prostor vyplňuje hmota onoho tělesa, tak v duchovním světě toto ohraničení vyplňují duchovní bytosti?  A každé z těchto těles má vůdčí, v tom prostoru nejvyšší bytost?  Která bytost má jako svou tělesnost Slunce a kde se tam potom vezme Sorath, sluneční démon z apokalypsy od R.S.? A které bytosti mají jako svá těla Merkur, Venuši, (Země -Kristus v éterné auře, tzn. ne přímo těleso Země?, aura je nad jejím povrchem...) Mars,Jupiter, Saturn a taktéž i Uran,Neptun a Pluto?

je každá stálice, hvězda na nočním nebi okolo které obíhají planety, která jsou tělesy duchovních bytostí, jako v naší sluneční soustavě?  A je v každé z těch slunečních soustav předmětem vývoje svobodný jednotlivec?  Tak svobodný, že když v tý sluneční soustavě absolvuje vývoj až do konce, tak ji může,chce li,opustit a založit si vlastní sluneční soustavu, vesmír, kde umožní dalším bytostem vývoj ve svém stvoření a ti co se v něm vyvíjejí "ho" budou vnímat jako Stvořitele?  Je galaxie jakýmsi společenstvím takovýchto Stvořitelů?

Prostor je ohraničený (konečný). Na svém počátku (0) je ohraničen tvarem (tvarem povrchu), na svém konci je ohraničen formou (otvorem) středobodu (v planetární soustavě Sluncem).

Neprostor je ohraničen jen na svém počátku (0) formou (otvorem). Protože není ohraničen nijakým koncem, zdá se být nekonečným okolím prostoru (iluzí nekonečna), jímž ve skutečnosti není.

Pokud prostor není ničím naplněn, je jen možným prostorem. Jeli naplněn (např. fyzickou hmotou), je „plným projevem prostoru (tělesem).

Zde si jen nesmíme plést „ohraničování“ s „ohraničením“ s hranou (hranicí). To, co ohraničuje je duch obvodu (obřízka duchem). Tím „ohraničeným“ (hranicí, hranou) je povrch tělesa (prostoru), jenž je součástí obsahu tělesa (povrch je obřezaný obsah = povrch obsahu)...

Současné akademické učení (popírající ducha) nám sugeruje, že: obvod = povrch. Protože povrch je součástí obsahu, tak tato učenost vlastně tvrdí, že: obvod = obsah!

Duchovní bytosti (duchové) tedy nevyplňují povrch (ohraničení), ale obvod (obřezávající hrany) a to ve všech světech (nejen v duchovních)...

Těleso (tělo) má vůdčí bytost (já) v sobě jen v případě desáté hierarchie (člověka) a hierarchií nad ní. Ostatní tělesa (nerosty, rostliny a zvířata) mají vůdčí bytost (já) mimo sebe, jako tzv. „skupinové já“.

Těleso Slunce má dnes své Já (Krista) na Zemi, která se má stát stálicí.

Protože se Sorath staví proti Otci (Ahriman proti Synu a Lucifer proti Duchu), staví se proti tvaru (ohraničení) Vesmíru a nemá tedy původ v našem Vesmíru, ale v jeho okolí (v neprostoru, který má svůj „ostrov“ v nitru Slunce)...

Bytost já planety (vč. její aury) Merkura se jmenuje Merkur, planety Venuše, Venuše atd.

Pluto nikdy nebyl planetou a nedávno byl ze seznamu planet vyloučen také akademickou astronomií.

Žádná hvězda (žádný Vesmír) není „stálicí“, může mít však stálici ve svém středu. Různé hvězdy jsou na různých stupních vývoje, takže ne každá se podobá našemu Vesmíru (planetární soustavě s okolní Sférou stálic).

Stálice ve „Sféře stálic“ nejsou hvězdami ve smyslu „Vesmír“. Jsou to „stálice“, které nejsou středem planetární soustavy, ale jejím okolím. Jsou to tělesa, která mají vůči Slunci stálou polohu, tak jako Slunce vůči nim. Slunce se zdá vůči Sféře stálic pohybovat jen při pohledu ze Země...

Svobodná individualita je smyslem veškerého vývoje, ať probíhá kdekoliv.

Po dokonání vývoje svobodné individuality pozbývá smysl jí příslušné prostředí jejího vývoje. Tato individualita však nemůže ustrnout, ale musí nějak působit dál, neboť „život je změna“. Vesmír pro ni končí jako učiliště pro učedníka. Po složení učňovské zkoušky se však z učedníka stává tovaryš, který má ve svém Vesmíru volnost, svobodu pohybu (vandrování tovaryše). Tovaryš se pak vyvíjí dál v Mistra, který může sám založit nějaké učiliště.

Galaxie je společenstvím Stvořitelů...

Co je tedy kriteriem spokojenosti?

Nevede potom spokojenost k takovému usnutí na vavřínech, pýše, lenosti? Nenamlouvá si jen člověk, že je spokojený?

Ale kde je hranice, kdy už mohu říci: tak už jsem udělal dost, už jsem spokojený. A kdy je člověk už posedlý a říká: ještě ne, ještě nejsem spokojený, ještě to a ono...

Papaláši, otrokáři a zastupitelé jsou spokojení. To samé i jejich otroci, poddaní občané.

Je to ale spokojenost, nebo tupost? Otupenost, kterou způsobili zastupitelé a tak otrávili život svým otrokům?

Kdo způsobil otupenost? Jsou příčinou otupenosti otrokáři nebo jejich otroci? Kdo je vinen?

Kritérium spokojenosti je „matematický“ rozdíl mezi mírou našeho očekávání a mírou toho, čeho jsme skutečně dosáhli.

Otrokář je jen „otrok nad otroky“...

Když se mne někdo zeptá: jsi spokojený člověk?

Vlastně nevím, co říci.

Na jedné straně jsem spokojený, protože jsem našel špičku vývoje v oblasti, která mne zajímá.

Jestli je to to pravé, co mi bylo dáno osudem, nevím.

Na druhé straně jsem nespokojený, protože je kolem mne tolik krizí, válek, nenávisti, nevstřícnosti, závisti a nepřejícnosti - a to jak ve vztazích mezi lidmi okolo mne, tak i ve velkých vztazích, jako mezi národy, státy.

Určitě existují i výjimky, které se tomuto vymykají, ale to je skutečně malý zázrak.

Tak co? Jsem, spokojený, nebo nespokojený?

A co jste vy? Jak jste na tom?

Otázku spokojenosti si můžeme klást ve vtahu k jednotlivé věci (například: okradli mě – jsem spokojen?), nebo k celku dosavadního života. V druhém případě bychom museli bilancovat. Jde o bilanci následků, nikoliv příčin (osudu atp.).

Pokud mi skutečně záleží také na ostatních lidech, pak do své životní bilance musím započítat i spokojenost s jejich osudy.

Naše bilancování má ovšem sklon k radikálním změnám, podle aktuálních událostí, které mi buď dělají radost nebo starost. Navíc mnohé věci, s nimiž jsme byli nebo jsme nespokojeni, se nám později mohou jevit jako pozitivní. V průběhu života také měníváme pořadí hodnot atd.

Má vůbec smysl zabývat se takto sám sebou? Není to egoistické?

Jen tak jsem naslouchal významu českých, resp. moravských slov a napadlo mne, jestli nějak spolu nesouvisí název zas-tupitel s českým významem slova, ve smyslu, že zase tupí své spoluobčany,  opětovného tupení, jako ničení? Resp., že je to po-tupa?

Také z hlediska významu v angličtině: za-stupit-el jako stupidní, tedy ve smyslu bláznivosti.

Koncovka el je hebrejsky bůh.

Takže zastupitel jako bůh ničení, bůh hlouposti?

Pojem "zastupitel" patří mezi pojmy vymyslené uměle. Nemá tedy nijaký okultní smysl.

V Praze začala Bitva národů

Na pražském Hradčanském náměstí ve čtvrtek začalo slavnostním pochodem téměř dvou stovek bojovníků mistrovství světa ve středověkém kontaktním boji Bitva národů. Na Hrad připochodovali v plné zbroji s národními vlajkami. Boje se budou konat na Petříně od 7. do 10. května a zúčastní se jich týmy z více než 30 zemí včetně českého týmu.

Celá tato PARÁDA bude zakončena bitvou všech proti všem.

Co na to říká zmp, taková ATRAKCE prý začala (teď nevím přesně) asi před 4 lety na Ukrajině. Jak výstižné a nyní tam již bojují skutečně. Není to také nějaké varování i pro nás?

Zdraví Atrea

Přiznám se, nevěnoval jsem tomu nijakou pozornost. 200 účastníků z 30. zemí mi dává průměr méně než 7 účastníků na jednu zem. Název „bitva národů“ se mi tak zdá být příliš nabubřelý a pochod na Hrad v plné zbroji a s vlajkami jako exhibicionismus.

Co pamatuji tak jen v naších zemích máme mnohem početnější organizované nadšence „historického šermu“. Tato akce se mi však nezdá s nimi souviset.

Název „bitva národů“ a počátek na Ukrajině se mi nyní zdá být na pováženou. Otázkou je, kdo tento nákladný podnik financuje. To by leccos vysvětlovalo...

Státy Polsko, ČR, snad i Slovensko a Německo zakázaly vstup několika stovkám ruských motorkářů, kteří chtěli jet po stopách Rudé armády a vzdát u památníků hold statisícům padlých ruských vojákům u památníků při 70. výročí osvobození Rudou armádou akonce od II. Sv. války.

Motorkáři jsou prý osoby nežádoucí, které ohrožují bezpečnost státu, propagují sociální nesnášenlivost, extrémismus atp.

Kvůli několika motorkářů je snad v pohotovosti celé policejní prezidium. Přitom chtěli uctít památku padlých. Divné. Motorkáři - NE! Bojová vozidla SSA patrně převážející tajně radioaktivní zbraně ze severských zemí - ANO! Na prezidenta se mohou házet vajíčka a není to ani přestupek. Inu demokracie

Neměli by ti chlapci ať už policajti a slavná bis monitorovat jiné lidi(např.ty z jihu Evropy a severní Afriky)?!My jsme skutečně zajímavý národ,který je veden ještě zajímavějšími lidmi(tzv.-elitami).

Přes hranice se dostane úplně v pohodě, kde jaký povl, islamista, terorista a vrah!A tady v tomto případě  Česka strana dělá obstrukce a dehonestuje motorkáře.

Všichni politici, kteří podporuji blokaci motorkářů, kteří oslavuji vítězství na Německým nacismem, svojí spanilou jízdou, jsou zrádci a měli by být jako extrémisté postavení před válečný tribunál Evropy! Právě tito „naši“ proEU politici tímto skutkem podporuji nacizmus a fašismus z let 1939-1945!!

Především je to prohra naše a všech propagátorů demokracie a svobody !!

Kdo má jiný názor, tak toho zakážu...to je demokracie  v Evropě čtvrt století po pádu komančů....

Svoboda v podání Západu - co se mi nelíbí zakážu, překroutím a přepíšu.
Vadí mě ten ukrutný nepoměr. Američtí vojáci s konvojem obrněných vozidel měli všechno i s podporou policie, zajištěný nocleh a veškerý servis. Pár ruských motorkářů jede do Evropy a jsou pod dohledem policie, jak kdyby už něco provedli.

Tohle jednoduché členění na hrdiny a ty zlé je ve svobodné zemi opravdu fraška.

Jsem zvědav, až zase bohatí synci v supermoderních rychlých autech se budou zase řítit v rámci nějaké akce po silnicích a dálnicích v Česku. Policie bude nejspíš tupě přihlížet a naši politici nám budou vysvětlovat, že se proti tomu nedá nic dělat. Motorkáři z Ruska nejvíc vadí, že nedělají nic protizákonného.
Přeji hezký máj!

Ksyž si děti hrají, tak jsou soutěživé.

Chtějí vyhrát, být první. Nebo prý mají být dětské hry nesoutěživé?

Soutěž vede potom k navyšování výkonů,  sport už není sport, ale rabušárna, kde jde o zdraví...např. maratony, cyklistické závody, box atp. A jde tam už jen o peníze. Ne o radost.

Pak už to není pro potěšení a relaxaci, ale kdo z koho.

Jak by měl být veden správně sport?

Nebo děti při hrách?

Bavilo by děti nemít soutěživé hry?

Hry dětí musejí být jak soutěživé (konkurenční) tak i nesoutěživé (spolupracovní).

Školní výuka má být výhradně nesoutěživá, takže připouští taháky i napovídání.

Správně vedený sport je vedený samotnými sportovci. Kdo chce ralaxovat ať relaxuje, kdo chce peníze, ať je gladiátorem...

Hermafrodit = Hermés + Afrodite

Protože muži mají fyzická těla mužská, éterická těla ženská, astrální těla mužská a já ženská, jde v principu u všech těl o spojení „mechanické“. Protože tu jde o spojení tvaru s formou (tvora a otvoru), lze si věc v principu představit technicky, jako uložení tvaru hřídele do otvoru kluzného ložiska.

K tomuto spojení však nedojde během inkarnace na fyzické Zemi, ale před vstupem do inkarnace. Lidé si budou svá těla budovat ještě v duchovních světech jako hermafroidní.

Stejně jako dnes se ve všech tělech bude inkarnovat to, co je karmicky přenosné.

Duchovní já je v principu už dnes hermafroidní...