Jaký je rozdíl mezi filosofií, antroposofií a filantroposofií?

Filosof je přítel (filo) moudrosti (sofie). Tento termín zavedl Pythagoras, aby se odlišil od tehdejších sofistů, kteří se vydávali za mudrce, namísto poznávání pravdy však mátli lidem hlavy tvz. "sofismaty" (paradoksními výklady reality). Filosofie se tedy původně usilovala o pravdivý výklad pozorované reality a hledáním jejího smyslu, cestou čistého logického myšlení. Ve dvacátém století byla filosofie vystrnaděna tzv. "teoretickou vědou" (materialistickou sofistikou) a musí si tedy své pozice před veřejným míněním znovu obhájit...

Filanthroposof je přítel anthroposofie. Tento termín zavedl zmp, aby se odlišil od současných "předních anthroposofů" (anthroposofických odborníků), kteří anthroposofii zdogmatizovali a jsou velmi nerudní vůči všemu, co neřekl Rudolf Steiner. Jako takoví vlastně po způsobu "teoretické vědy" založili jakousi "teoretickou anthroposofii". Filanthroposofie si klade za cíl, rozvíjet anthroposofii na poli čistého logického myšlení o ní, tj. o veškeré realitě (fyzické, duševní i duchovní). Kdyby již v dobách Pythagory existovala anthroposofie, byla by filosofie vlastně filanthroposofií...

zmp

Vlastně nepředběhl, v jistých ohledech viz. onen projekt - Shared Space

A své poznatky TSO doporučuje...To bylo špatně vyjádřeno, vím, o.s. pro TSO doporučuje metodiku TSO. Doporučení, a ne uzákonění norem a předpisů, je v rukou jen občanů v TSO.

Normy, předpisy jsou vlastně nutné, i v obci TSO, kde si o nich ale sami občané rozhodnou a vloží je do orgánů horní či dolní trojnosti.

Té části negativní aury se TSO vzdává hlavně absencí onoho trestního zákona, tak jsem to spíše myslel...

Myšlenkou, všeobecným doporučením, jsem asi dobu předběhl trochu více...Ale možná taky ne...

Pavel

Mimo "náhrady škody" by v TSO neměla existovat žádná jiná legislativa v duchu "trestního práva"...

zmp

To je velmi potěšující, Kristino...

Trestní zákon

...Aura této společnosti, či jak to nazvat, se mi jeví jakoby ''bezdůvěrná''. Jistě je asi vhodné ,pro eliminování zlovůle při projevech egoismu-materialismu, vytvořit společenské zákony, předpisy, normy apod. Asi toto opatření je taková nevědomě a přirozeně se tvořící ochranná paralela zabraňující záhubu lidstva vlivem hrozícího neomezeného projevu egoismu. Vývoj je zde asi umožněn i díky určení a uvědomění si odpovědnosti s případným trestem za jednání, která jsou právě s těmito pořadavky v rozporu.

Ale pokud lidstvo, či i jednotlivec, již tuto egoidní fázi překoná, tak je pro něj i v tomto směru stávající společnost nevhodná, omezující, ponižující až ''strachoidní''. Co egoista může vnímat jako kontrolní pravidla, založená na strachu, tak to samé může duchovní člověk vnímat plus i jako známku společenské nedůvěry v kosmické zákony a tím nedůvěru v něj samotného. Myslím totiž, či to tak je, že člověk, duchovní člověk (více manas), již začíná jednat dle toho co je potřeba, co cítí ,že je správné pro sebe, zároveň i pro druhé a celé okolí. A toto přesvědčení již čerpá, a k činům je veden, již ze své vyšší podstaty, ne z té nižší egoidní, kde bylo nutné, omezenou ohleduplnost (jen vůči sobě), kontrolovat oněmi pravidly, odpovědností a trestem za ono pochybení. Kdy i už jen samo zaměření na ty negativní vlastnosti člověka, jsou tyto lidské vlastnosti, právě tím zaměřením, energeticky podporovány...asi je to až i kontraproduktivní – hrozí bludný kruh zla.

V případě člověka duchovního se mi jeví vytvořená ochranná pravidla určená pro egoismus jako omezující, jelikož ony pravidla jsou hlavně určeny k omezení bezohledného egoidního chtíče (BEZOHLEDNĚ CHCI) a neberou v úvahu nastupující ohleduplnou nutnost v konání (OHLEDUPLNĚ CHCI-MUSÍM).

Prostě si myslím, že zákony, předpisy či normy, by měly být, pro duchovního člověka, či přirozeně v budoucnu budou nahrazeny jen doporučením, což je myslím právě hodno pro duchovního člověka.

Již existence těchto seznamů (trestního zákona) potvrzuje možnost uskutečnění oněch skutků a to vytváří také všudypřítomné negativní pole. Absence, tohoto všeho, odstraní či vylepší myslím tuto negativní auru a zároveň to podpoří sebevědomí, důvěru v propojení sebe sama se zákony ''vesmíru'' a tím to podpoří i následný další vývoj...

Pro duchovního člověka je myslím postačující jen případná náhrada škody (viz.TSO), své odpovědnosti si je totiž vědom (jinak by se nestal duchovním člověkem), trestu není třeba (uvědomění si vlastní chyby vede k okamžité nápravě – nutno jen poukázat na onu chybu, případně na její příčinu a v čem ona chyba byla a trest si následně jistě prožije každý sám v sobě,v podobě uvědomění si vlastního selhání a tím způsobené škody.

I v tomto ohledu se mi líbí TSO, výši trestu určuje sám poškozený (neexistují ony normové trestní zákony). A své poznatky TSO doporučuje...A tím se vzdává této zmíněné negativní aury...

Toto byla opět jen rychlo úvaha k inspiraci, k jinému pohledu, k zamyšlení, k diskusi atd...

Díky i kladné reakci k úvahám, přispívám tedy úvahou další...

Metodika TSO zdůvodňuje nutnost odstranění tzv. „Trestního práva“ nikoli jako zákonodárného opatření proti projevům zvůle egoismu, ale naopak jako zákonodárné opatření, jež zvůli egoismu umožňuje buď jako zákonnou, nebo jako tzv. mezeru v zákonech. Jinými slovy, „Trestní právo“ zvůli egoismu fakticky nijak neomezuje, jen zločince „školí“, jak se „odborně“ vyhnout náhradě škody či trestu. Jeho hlavním posláním je, aby si své právo nesměli sjednat samotní občané, neboť by tím zanikla výnosná živnost zákoníků (tzv. zákonodárců, soudců, právníků atp.). Nejde tedy o nic „nevědomě a přirozeně se tvořící“, jak se domníváte...

Zcela přirozený je zde naopak důsledné vymáhání (nikoliv jen doporučování) náhrady škody, jak ho navrhuje metodika TSO. Protože náhrada škody nevyžaduje nijakou „odbornou legislativu“, odstraňuje „zákonické zlatokopy“ a vrací právo do rukou občanů (občanského soudu). Míra individuálního překonání egoismu tu není natolik podstatná, abychom museli s TSO čekat na neegoidní (duchovní) lidstvo...

Ve svých úvahách pokládáte „chci“ za bezohledné (BEZOHLEDNĚ CHCI), zatímco „chci-musím“ máte za ohleduplné (OHLEDUPLNĚ CHCI-MUSÍM). Toto rozlišování není důsledné, neboť pouhé „chci“ bez „musím“ (chci-li musím) nelze prakticky realizovat. Tzn., že „chci-musím“ může být jak ohleduplné, tak i bezohledné...

zmp

1.odst.- Hrozné, ale asi máte pravdu. Přijde mi, že Vy jste vyjádřil onu velmi důležitou pravdu skryté podstaty a já vyjádřil to, co se spíše jeví běžnému vnímání a často i samotným soudcům.

2.odst.- Souhlasím. A to doporučení jsem nevztahoval k náhradě škody, zas nedostatečné mé nevyjádření. A případně prominout náhradu škody může jen poškozený...jen doplňuji.

3.odst.- Bezohledně chci a tedy i musím Vs ohleduplně chci-musím - tím jsem chtěl vyjádřit, rozdíl mezi egoidním a duchovním jednáním. Chyba ale byla v tom, že jsem to vyjádřil jako jednoznačný fakt, ale spíše to jen k takovému jednání směřuje...

Pavel

No když se tak nad tou mou poslední, tradičně zbrklou, úvahou zamyslím, tak AIDS u dětí by byl dle té mé úvahy také jen karmickou záležitostí. Hned se také v těchto obou případech nabízí, že příčina těchto nemocí u dětí může být díky přenosu toxických látek přímo z matky, díky její špatné životosprávě, otravy z životního prostředí apod., kdy její tělo vlivem vyvinuté duše se s tím třeba dokázalo ještě vyrovnávat, ale tělo dítěte s duší v zárodku ne, proto se třeba leukémie projevila u dítěte ale u matky ne. Nebo je příčinou této nemoci v tomto případě i třeba přímá otrava dítěte ze stravy, či životního prostředí apod.

Že tedy leukémie u dítěte je zapříčiněna otravou a to buď přímo ze životního prostředí, stravy apod., nebo přímo díky přenosu těchto škodlivých-toxických látek z matky. No možná, že i v případě AIDS se jedná o otravu.

Možná jsou jen prostě všechny různé nemoci jen otravy či vývojové projevy.

Možná je tedy jedna věc nemoc a jiná věc vývojový projev a obojí májí jiné druhy příčin a následků.

Nemoc se asi prostě projevuje jako zasahování ''smrti'' do života a to skrze charakteristickou (dle nemoci) ''mezeru'', slabé místo, které vzniklo mezi duší a jejím tělem, tou mezerou myslím určitý projev nevědomosti v cítění, myšlení, sebeuvědomění apod. zapříčiněné právě tím vlivem toxického životního prostředí - tím ovlivněna strava - tím vším ovlivněno správné myšlení i jak se správně stravovat, či jak správně vychovávat děti, což je právě ten prostor pro následné působení sil smrti.

Poté je zas důležité, jak to člověk může ovlivnit. Pak se dají pochopit ony esoterické příčiny nemocí a také to, že určité duševní přehodnocení dokáže nemoci zvrátit. Tedy ovlivnit různé nemoci mohu asi jen vědomě a to tak, že soustředím uvědomění tam, kde chybí, kde se projevuje právě onou nemocí. A toto uvědomění a i předchozí samotné uvědomění si této potřeby uvědomění podpořím právě onou zdravou stravou, zdravým životním prostředím apod. Děti mají tedy tu nevýhodu, že jejich duše nejsou plně vyvinuté a tedy nemohou za pomoci uvědomění a vším co by dále následovalo zvrátit onu nemoc - onen projev nevědomého místa.

Myslím tedy nakonec, že příčinou nemocí je otrava těla a následné jisté odloučené specifické působení duše zpět na ono tělo, kdy uvědomění si tohoto specifika povede k uzdravení za pomoci právě oné zdravé stravy, zdravého životního prostředí atd.

Tedy nemoc-negativní způsobuje otrava - špatná strava, toxické látky, špatné životní prostředí apod.

A nemoc-vývojovou způsobuje ona špatná výchova, která je zapříčiněná onou negativní nemocí.

Souhra špatné výchovy a otravy vede k zániku, obdobně jako souhra žádné výchovy a otravy vede také k zániku (leukémie u velmi malého dítěte).

Souhra špatné výchovy a zdravé stravy a zdravého životního prostředí apod. vede k vývoji.

A to že se někdo do určitého prostředí narodí tak v tom myslím jistě bude nějaký význam -viz. právě karma a reinkarnace.

Jo a souhra správné výchovy a zdravé a dle fáze vývoje optimální stravy atd. to nastane až před přechodem lidstva do další epochy.

No lépe to asi momentálně vystihnout nedokážu. I mi nyní zpětně přijde, že to není ani v rozporu s tím jak jste psal, což mi přijde pravdivé, a to že...''Duše a duch nemohou nikdy onemocnět! Mohou však vyvolat onemocnění (nerovnováhu) nebo uzdravení (rovnováhu) těla. Zdravým tělem může duše a duch vládnout snadněji než tělem nemocným, jako by jim nemocné tělo odporovalo, nebo nemělo dostatek sil k jejich projevování. Nemocné (až mrtvé) tělo se jeví navenek více či méně bezduché...''

Tak snad tato úvaha něco pravdivého poodhaluje, doufám. Možná nepíšu nic nového, nebo naopak je to jen fantazírování. Mě ale přijde, že by na tom mohlo něco být.

Také přeju brzké uzdravení.

Protože vaše otázky již byly předmětem diskuse na našem webu, odkazuji na:

"Původní diskuse na stránkách Obnoveného fóra (2007-2009)"

tam v sekci "Přírodověda" odkazuji na diskuse s Petrem o karmě a reinkarnaci, zejména:

ještě karma (Petr, 06. 02. 2009 18:02)

na to navazuje v sekci "Filosofie a Duchovní věda":

vztah karma a reinkarnace (Petr, 16. 02. 2009 10:27)

zmp

Líbí se mi všechny "úvahy" Pavlovo a zároveň odpovědi zmp. Je vidět, jak se Pavel snaží uchopovat antroposofické pravdy a zpm mu v tom vydatně napomáhá. Skvělé...

Dobrý den.

Rád bych se zeptal na zkutečnosti ohledně příčin nemocí. Chápu správně, že těch obecných příčin je více? Že jednak je to dáno špatnou výchovou, stravou či otravou ze životního prostředí, a jednak je to v rámci karmického restu z nějakého předešlého života?

Znamená to tedy, že pokud by byl teoreticky někdo od mala správně vychováván, správně zdravě živen a žil by ve zdravém životním prostředí, že i tak se onomu nějakému karmickému zdravotnímu restu nevyhne? Nebo to znamená, že pokud si někdo jako karmický rest do života přinesl to, že si musí projít nějakou určitou nemocí, tak že mu prostě osud nedovolí to, aby se narodil do prostředí, kde by se mu dostalo oné správné výchovy, stravy (vědomostí k tomu potřebných), zdravého prostředí apod.?

Znamená to tedy i to, že určitá nemoc by se měla posuzovat dle i toho, zdali je příčinou karmický rest z jiného života (vlivem špatné stravy, výchovy, prostředí...), či je příčinou karmický rest ještě z téhož života (také špatná strava, výchova, prostředí apod.), což vede k nemocem a ony nemoce nevyléčené zas vedou k úrazům, nehodám , špatným činům ( i k zavinění nehod), k válkám apod. v tom či onom životě?

Znamená to tedy, že to jak se nyní hlásá, že určité nemoci jsou třeba přenositelné krví, že ale hlavní je, aby ten dotyčný k tomu měl hlavně předpoklady, aby se u něj ona nemoc projevila? Buď právě díky předpokladům v podobě karmického restu z minulého života, či ze života tohoto, či díky vzájemnému vlivu dle určité nemoci?

To by jednak mohlo v jistých případech znamenat, že někdy ona nějaká (dle tipu) nemoc už zde ve fyzické podobě již je a to v těle nositele, který se takto již s onou nemocí nepozorovaně narodil a tento nositel je jakoby v rámci vnějšího osudu hrozbou pro ty, kteří k jeho nemoci mají předpoklady, k nemoci která se na nositeli třeba ani neprojevuje. A že zas naopak jisté nemoci se objeví samovolně právě vlivem oněch špatných životních návyků atd.

Docela by mne právě proto zajímalo, jaké jsou způsoby příčin nemocí právě např. leukémie či AIDS. Leukémie (viz třeba u dětí) se zdá být jako karmický rest z předešlého života, která se projevila bez vnějšího přispění v témže životě. A u AIDS se zas nabízí, že zde je ještě nutno k nakažení touto nemocí přispět určitým způsobem chování (vlivem špatného myšlení) a k projevení nemoci za přispění určiténo špatného myšlení (vlivem špatné výchovy) v témže životě, že zde nestačí k tomu mít jen předpoklady z nějaké předešlé inkarnace, ale ještě jsou zde potřeba vnitřní a vnější osudové předpoklady v témže životě - viz. špatná výchova,špatné myšlení,špatné chování,díky tomu příležitost nákazy z krve, existence nositele, předpoklady k projevům nemoce...

No prostě v tomto mám ještě nějaký zmatek, jak to vlastně s těmi příčinami nemocí, nehod a špatných činů je - příčiny negativní karmy. A také mám díky tomu ještě nejasnosti, jak lze tedy tuto případnou negativní karmu positivně ovlivňovat.

Možná je to i otázka toho, co člověk může a co nemůže ve svém životě ovlivnit. Správnou svou výchovu asi určitě neovlivní, ta mu je jistě dána karmicky. I to že se už někdo narodí značí, že mu nebude umožněna naprosto správná výchova,strava,atd., protože pokud ano, tak by se nemohl narodit... Že tedy pokud se člověk snaží v dospělosti jíst zdravě, díky tomu či právě proto chovat se správně atpod. tak tím ''jen'' omezí karmické zadlužování, díky čemuž se v něm dříve projeví manas, budhi, atman. Jinými slovy bude rychleji ve vývoji kráčet k blaženosti, do další epochy atd.

Člověk se vlastně ale může sebevíce snažit o své blaho, ale k ničemu mu to nebude, jelikož jeho následná možná inkarnace bude dlouze (pokud ta příležitost nastane) čekat na podmínky, které jsou pro jeho další vývoj potřebné, proto je vlastně i nutné, aby se lidé zajímali a strali nejen o sebe ale i o druhé, že i blaho druhých povede k tomu, aby se naskytly v budoucnu podmínky pro jejich vlastní další možnou inkarnaci. Možná my, nyní zastánci občanské společnosti budeme ti čekající, pokud tyto boje se zly vzdáme. Tedy společně a jen díky tomu i každý pro sebe.

Budu tedy moc rád za případnou reakci, za potvrzení, vyvrácení či větší vyjasnění mi těchto zkutečností.

Dobrý den

Na semináři - Nadělme si svobodu - jsem se snažil, ač neúspěšně, vyjádřit jak vnímám určitý vliv strojů na člověka. Pokusím se to tedy ještě jednou vyjádřit v textu, snad se mi to nyní lépe povede. Snažím se o to, jelikož mi určitý vliv strojů přijde jako dosti zásadní a negativní věc v rámci vývoje lidstva. Ale možná fantazíruju, nevím, jen napíšu co vnímám a snad to nebude úplně mimo.

Tedy, myslím si, že i čím více budou lidé, ač i vědomě,využívat v současnosti hlavně mobily, auta, televize, počítače apod., že tím hůře si budou moci uvědomit i metodiku TSO.

Západní civilizace je obklopená a zahlcená stroji všeho druhu, jejichž podstata je bezduchá, snad krom ducha nápadu či významu, který je kolikrát v podstatě negativní. A díky tomu, že jsme jimi tak zahlceni, tak se i naše společnost stává bezduchá, nelidská, odtažitá, neosobní, lhostejná atd. a to více a více, ač by se měl v rámci vývoje vědomí dít opak. Přijde mi, že stroje, ač nám spousty práce ulehčují, tak nás ale zároveň, mimo jiné jejich nedostatky, brzdí od duchovního vývoje. Využíváme je přespříliš a automaticky. Jejich umělost a tudíž bezduchost jakoby působí a přenáší se na toho kdo jich využívá, asi i díky tomu, že nemohou svou umělou podstatou opětovat působení naší duchovně-duševní složky při jejich užívání námi. Přijde mi, že na jakémkoliv lidském konání se podílí hlavně duchovně-duševní složka člověka, a to vědomě či nevědomě, která ač si toho nejsme přímo vědomi, čeká reakci a tím se vyvíjí. Pokud my, naše duchovně-duševní složka, tak při své činnosti se stroji působí i na ně, tak naše duchovně-duševní síly si myslím začnou brzy pociťovat, že se nám od strojů žádných duchovně-duševních reakcí nedostává a díky tomu myslím naše duchovně-duševní síly začnou při jakémkoliv konání s nimi slábnout, celkově ochabovat atd. či dokonce svůj potenciál začne duše využívat sama proti sobě, viz. různé duševní,psychické problémy. Čím více přirozené, živé, divoké prostředí, tím větší potenciál sil pro naší mysl a její vývoj. I ruční práce, v rozumné míře, jsou pro naší mysl a tělo prospěšné.

Napadají mě určitá negativa, stručně , že např. mobily zprostředkovávají téměř bezduchou neosobní komunikaci, je přenášen jen hlas či dokonce jen text (i dopis, e-mail, facebook atd.), chybí například přirozený výraz člověka v závislosti na energetickém rozpoložení v prostředí dialogu, což naplno probíhá jen při bezprostředním kontaktu komunikujících lidí a díky tomu i absence od tohoto všeho se dále přirozeně se rozvíjející se komunikace, samozřejmě toto ani videohovory neřeší. Možná je tato forma komunikace vhodná jen pro informování, ale ne pro osobní rozvoj vztahů atd.

Auta třeba degradují prostor a pohyb, pohyb který je tak zásadní pro život jako takový, pohyb nám tříbí myšlenky, pohyb obecně je cesta vpřed, ale nyní za nás tento pohyb vykonávají auta,letadla,vlaky atd. Nemyslím tyto dopravní prostředky úplně vyřadit ze života, ale využívat jich opravdu věcně, nezapomenout na chůzi, která je pro člověka blahodárná.

Televize nám třeba bere vlastní schopnosti k představivosti. Dává nám sice přehled, někdy správné znalosti atd., ale zároveň nám gumuje tvůrčí mysl, straší nás, nabádá k násilí, atd., často i lidé žijí seriálovými příběhy a nežijí životem svým.

Počítače nám bez vlastní námahy vše zprostředkují, vyhodnotí, regulují, navrhnou, sestrojí, vypěstují atd. Nemluvě o často zvráceném obsahu a o závislosti na počítačových hrách.

Chtělo by to asi hlavně tyto stroje i stroje obecně využívat opravdu smysluplně, býti si vědomi všech důsledků, kterých se nám od nich při tom či onom využití dostává. Oficiálně tyto důsledky zveřejňovat.

Myslím, že tato zkutečnost, pokud je pravdivá, také velmi brání duševnímu dozrávání lidstva a jistý stupeň duševní zralosti je myslím zásadní požadavek i pro to, aby si kdo byl vědom uvědomit rozsah a hloubku metodiky TSO, jelikož podstata metodiky TSO je pravým opakem nynější bezduché společnosti.

Žijeme v bezduché, materiální, konzumní společnosti plné strojů, duševně nevyzrálých egoistů atd. kde panují zájmy jen určitých skupin či jedinců, zpravidla právě těch egoistů, kteří si díky této své vlastnosti 'probili' k moci, k moci, která je právě k dosažení jejich dalších egoistických cílů potřebná. A tuto svou moc se snaží všelijak posilovat a zároveň se snaží zamezovat pronikání duchovně-duševních názorů do fungování společnosti, jelikož tyto názory jsou v podstatě objektivně pravdivé, jelikož se na jejich uvědomění nepodílí ego. A to se jim právě nehodí, vlastně jejich 'Já' je pro tyto názory ještě hluché a vnímají to tedy jen jako útok na jejich moc a ego, nic hlubšího v tom bohužel nevidí. Bohužel tím už ale nadměrně brzdí i druhé.

Až lidé duševně více dozrají, tak ony kosmické zákony sami uvidí, ty zde se rodící, i díky vám, v podobě TSO. Už aby to bylo, ale bezduchost strojů a jejich vliv na nás to také myslím brzdí. Myslím, že tato bezduchá strojní společnost právě začíná mít i značně devastující vliv na naše 'Já', viz. nejrůznější psychické a duševní poruchy apod. Nevyužité duševní síly působí do sebe a ne ven, tam kde na ně čeká naplnění. Naše 'Já' potřebuje vnímat trojčlenně, dle i naší trojčlenné podstaty v konání, potřebujeme ohleduplně spravedlivé prostředí pro svůj zdravý vývoj, jsem o tom i v tomto ohledu přesvědčen, bohužel právě i často ony psychické, duševní problémy ohromného počtu lidí jsou toho jasným důkazem - deprese, úzkosti, stres, strachy, fobie atd.atd. Minimálně i tito lidé jsou již myslím nevědomí adepti pro TSO, troufám to říci.

Tato společnost již ničí naší duši, ničí to nejdůležitější co v nás je a hlavně zmíněné stroje tomuto stavu myslím bohužel také velmi napomáhají. Stávají se z nás nemocné 'stroje', naše duše sama sebe ničí a zničí, pokud si nevytvoříme vhodné prostředí pro vývoj - TSO - ,kde se bude moci duše vyvíjet, kde vše bude spět k vědomému žití, kde i bude větší šance se přesvědčit, zda-li je negativní vliv strojů opravdu takový a poté to případně zohlednit.

Ač jsem se vyjádřil asi dost negativně, stejně si myslím, že nakonec vše dobře dopadne, ale chce to konat a vy konáte, teď už jen, ať nás je více.

Pokud máte na to jiný či přesnější názor, tak budu za něj rád. Případně je to jen určeno k zamyšlení.

V pravěku a starověku se člověk vyvíjel v čase, o němž neměl jiný pojem, než evidenci střídání dne a noci, ročních období, období sucha a dešťů, či záplav na Nilu atp. Pak přišel středověk a s ním něco dosud nevídaného. Orloj!

Co je to orloj? Je to v podstatě mystérium vtěsnané do hodin, jež v sobě spojují osvětlení duálního řádu archaického stvoření Nebe a Země (horního a dolního, vnějšího a vnitřního), řádu starořeckého Chrona (Krona, Saturna). Z archaického Nebe je do hodin snesen aritmetický řád ciferníku uzavřený do bludného kruhu (lůna cifer), jenž je obrazem animální přirozenosti (nestrojenosti) makrokosmu, obrazem dvanácti souhvězdí Zvířetníku. Z archaické Země je do hodin vynesen mechanismus (geometrický řád ozubeného soukolí), jež představuje vše, co lze v protikladu k přirozenému pokládat za umělé, za strojené, za stroj. V hodinách se to umělé nestaví proti přirozenému, ale obojí ruku v ruce spolupracuje na vyjádření něčeho třetího, co tu nelze vidět, ale pouze logicky pochopit jako „Ducha času“, pojímatelného jen ryze prostorovými prostředky, jakoby projeveného v tělese hodin (ciferníku a stroje), jež jsou jeho projevem, On jím však není.

Lůno cifer snesl do hodin anděl zvaný Lucifer (ďábel, bůh, go), stroj do hodin vynesl anděl zvaný Ahriman (satan, čert, ego). Uvažuje-li člověk o principu hodin nestranně, uvažuje logicky jako Duch času (Logos). Uvažuje-li jednostranně (stranicky, tendenčně), uvažuje jako ďábel (idealisticky) nebo jako satan (materialisticky), popřípadě „lítá od čerta k ďáblu“.

Uvažuje-li člověk nestranně, pak je duševně vyrovnaný (rovnováha mechanismu vah), uvažuje-li jednostranně, pak je duševně nevyrovnaný (nerovnováha vah). Duševní nevyrovnanost bývá pokládána za duševní či duchovní chorobu. Protože je však nevyrovnanost dána nerovnováhou vah (tělesem, tělem), je zřejmé, že tu nejde o nemoc duše, či ducha, ale o nemoc těla. Duše a duch nemohou nikdy onemocnět! Mohou však vyvolat onemocnění (nerovnováhu) nebo uzdravení (rovnováhu) těla. Zdravým tělem může duše a duch vládnout snadněji než tělem nemocným, jako by jim nemocné tělo odporovalo, nebo nemělo dostatek sil k jejich projevování. Nemocné (až mrtvé) tělo se jeví navenek více či méně bezduché.

Nejde tedy o potírání či protěžování přirozeného či umělého, ale o dosažení takového souladu jednoho s druhým, aby obojím vládla duše a duch, aby účelem obojího byla oduševnělost a duchaplnost...

A jako byl do orloje snesen ciferník a vynesen stroj, aby v hodinách realizoval Ducha času, tak má být do sociálního organismu snesena horní trojnost a vynesena dolní trojnost, aby v TSO realizovaly svobodu, rovnost a lásku (bratrství), neboť nic z toho samo o sobě, či v nadřazenosti ostatním, není možné. Jen v TSO se může plně realizovat trojjediný Duch času, v prostorovém těle každého jednotlivého plnoprávného občana TSO.

Ciferník (bludný kruh) je v TSO přeuspořádán v „lemniskátu“ (ležatou osmičku) a stroj (soukolí) ve dvojí „troj“ (trojnost), tj. ve dva mechanismy vah (vnější a vnitřní uvažování), v principu ve dvojici trianglů (tří andělů), v podobě trojúhelníkových smyček lemniskáty), spojenými vrcholy tak, aby bylo možné oba mechanismy vah ovládat z jediného (spojeného) těžiště (smyčky lemniskáty), aby zde mohlo být obojí uvažování (horní a dolní = vnějšími vahami/vnitřním rozumem) v souladu (viz logo TSO)...

zmp

Děkuju za reakci, opět velmi moudrá. Ano, ale bohužel těch oduševnělých a duchaplných strojů moc neexistuje, asi díky tomu, že se nyní na jejich tvorbě podílí lidský egoismus, že jsou tvořeny za pomoci nedovyvinuté duše vědomé, která má omezené, či úplně zamezené možnosti, aby tvořila takovéto oduševnělé a duchaplné stroje. Že tento způsob nazírání je pro naše nynější vědomí ještě těžce přístupné, možná, že návrhy strojů N.Tesly už nesly známky či byly snahou o takovýto způsob tvorby strojů. Proto se i nabízí možnost, že stroje které byly vytvořeny dle určité fáze vědomí, v rámci jejího vývoje, že jsou i ony také vlastně takovým jejím obrazem, že jsou i stroje takovým hmotným naplněním žádostí vědomí,takový vnější projev potřeb a naplnění, kterých si díky nim duše přeje dosáhnout pro její další vývoj. Zde mne ale vadí ten neměnící se vliv strojů zpět na člověka, že ty stroje v sobě stále nesou téntýž způsob nazírání na potřeby duše, ačkoliv se už třeba ty potřeby dávno změnily. Díky vaší reakci, jsem si uvědomil, že hlavně v tomto ohledu jsem myslel, aby nás právě i stroje ve vývoji nadměrně nebrzdily. Asi by chtělo brát celospolečensky v úvahu vývoj vědomí a jednou za čas přehodnotit jak způsob fungování společnosti, tak i vědní obory a i význam a vliv strojů atd. Možná se to i děje, na vašich stránkách tedy určitě, což je super!

Pro stroje, stejně jako pro všechno ostatní platí rčení: „Účel světí prostředky!“ Je-li účel dobrý, jsou i prostředky k jeho dosažení dobré. Je-li účel zlý, jsou prostředky zlé. Tak lze použít nůž např. za účelem vyřezání sošky světce, nakrájení zelí nebo zavraždění bližního. Je, či není nůž oduševnělý a duchaplný? Takový může být jen účel jeho použití...

Po vývoji duše cítivé a rozumové dospěl vývoj lidstva k duši vědomé, jejíž egoismus se hned na jejím pražském (husitském) počátku projevil velmi vychytrale (vzdoro-inteligentně). Celý ostatní křesťanský svět, vězící ještě v duši rozumové, se tehdy spiknul, aby tuto vědomou vychytralost v jejím pražském zárodku potlačil. Tehdy se Praha stala negativním středem křesťanského světa, který ji sice potlačil, ale také se od ní nakazil a přešel do vývoje duše vědomé.

Vědecko-technický pokrok duše vědomé postupně odnímá práci lidem a předává ji strojům. Užitek z práce strojů má vždy jen majitel stroje, ať už stroj sám obsluhuje či k tomu využívá práci jiných. Zpětnému vlivu stroje je však vystavena obsluha stroje, která se stává jaksi součástí stroje a skrze kterou se lidský život stává stále víc a víc mechanický. Člověk natolik splynul se strojem, že ztratil kontakt s přírodou (přirozeností). To, co bývalo přirozenou lidskou kulturou, to je dnes kulturou strojovou. Učenost, umění, životní potřeby, sociální soužití atd., to vše vykazuje stále víc a víc povahu strojů...

Nuže, jaký je pravý účel vývoje duše vědomé, jejíž neustále stupňovaný egoismus učinil ze Země ráj pro hrstku „zmechanizovaných pijavic“ a peklo pro ostatní „zmechanizované lidstvo“?

zmp

Ano, ale bohužel si často lidé ani nezamýšlí nad tím účelem použití. Kolikrát sám autor onoho stroje vnutí reklamou atd. jiným ten účel, který on sám možná považuje za správný, ač v tom spíše vidí peníze. Či dokonce negativa vědomě zatajuje. Případně i zprvu často ani není zřejmé, že to bude mít i negativní dopady, díky omezenému rozhledu vyvijící se duše vědomé, která to vytvořila viz. subjektivně zmíněná negativa aut, mobilů, pc, tv...ač se sebevíce mohou použít pro dobrou věc. I pro lékaře v sanitce, který v ní bude používat mobil, pc pro dobrou věc, si myslím, že ty stroje na něj budou mít negativní vliv. Hlavně jsem měl namysli, tyto negativní vlivy odhalovat a zveřejňovat, pro blaho a vývoj, ti vnímavější tak dopomohou druhým k uvědomění. Pak už je na každém jak s těmi informacemi naloží, ale hlavní je vědět co je špatně, případně znát různé úhly pohledů, to v mysli každého podnítí nové, pravdě více se blížící myšlenky atd. I lidé často právě již tyto stroje využívají už automaticky a ve shonu této společnosti ani nemají čas a kolikrát ani možnost se nad tím nějak hlouběji zamyslet, či se nějak pracně dopracovat k nějakým pravdivým informacím o této problematice, jelikož tyto informace jsou často tak nepřístupné, právě díky tomu, jak se ti mocní a ti co z toho těží jak se i snaží tyto informace skrýt atd., nemluvě ještě o uměle vytvářené poptávce atd. Což vede k tomu, co jste vyjádřil v posledním odstavci na konci.

S ohledem i na to co jsem nyní zmínil, si myslím, že účelem vývoje duše vědomé je, abychom si uvědomili, i právě díky těm všem negativním dopadům, které budeme, musíme zveřejňovat!, ač nám v tom ty pijavice budou bránit, že toto je cesta do pekel (či peklo samo) . Toto uvědomění si toho kam to tímto způsobem spěje podnítí k pochybnostem nad tím, zda-li dosavadní přístup vnímání sebe, okolí, reality obecně atd. je správný a započne se k nutnému přehodnocování (snad i u pijavic), což povede k tomu, že si lidé začnou pomalu uvědomovat ,že asi neví vše a začnou k životu a realitě přistupovat obezřetněji. Morálka (diktovaná) začne býti nahrazována mravností (z nitra). Jejich vědomí se začne ''otevírat'' a započne přechod z duše vědomé do nadvlády manas - duchovní člověk - který si začne uvědomovat, právě to, co to je vlastně ten egoismus, do jakých jeho myšlenek, pocitů, konání, žádostí,chtění atd. se ten egoismus vkrádal a jakým způsobem ho ovlivňoval, díky tomu si začne uvědomovat i to co vše bylo tímto způsobem nazírání ve společnosti nakaženo a začne to chtít napravit a přizpůsobit tomu, jak vnímá nyní a časem zjistí, že vlastně vnímá a koná trojčlenně a proto bude chtít žít tam, v takovém prostředí, kde tyto ohledy panují, tedy v TSO, kde se bude moci dále vyvíjet.

Jsem si vědom,že vyvíjející se duše vědomá i zapříčiňuje určitý vliv na vývoj 'životního ducha v nás'- budhi, který má zas vliv na tom, aby se nám dostalo vůbec vnitřních sil toto vše nejen si uvědomit (manas) ale i přetvořit, právě díky sil (budhi)...Přiznávám, že přesné vlivy, při určitých fázích vývoje, určitého článku lidské bytosti a jeho vliv na článek jiný, ještě nejsem schopen přesně domyslet, to bych se do toho asi musel více ponořit, zda-li bych to vůbec zahlédl. Napsal jsem tedy jen to co mne nyní napadlo.

Pro mne je to ještě dosti náročné to vystihnout, nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlel, až díky vaší otázce. Tak snad jsem to, ač stručně, vyjádřil dost objektivně, snažil jsem se...

Doufám tedy, že to není daleko od pravdy, jen píšu co vnímám...

Mám za to, že se snažíte říci následující:

R. Steier (Technika - vynálezy z duchovního hlediska): „Veškeré technické vynálezy jsou zásahem člověka do přírody. Není však zásah jako zásah. Např. proces spalování určité látky je přirozený, neboť vyžaduje určitou míru času (obsahuje čas). Naproti tomu exploze (výbuch) není přirozeným procesem, ale silou řítící se do prostoru rázem (neobsahuje čas). Takové porušování přírodních procesů poskytuje příležitost "démonickým vlivům". Ke vzniku stroje je zapotřebí spojovat určité substance. Využívá-li stroj exploze (aj. porušování přírodních procesů), spojuje se s ním "démonický služebník". Tak žijeme s démonickými bytostmi a pronikáme se jimi. Nejde jen o skřípání a drnčení strojů, ale o to, co je v tom pro naši duši ničivého. Při stálé práci u stroje si sjednáváme vnitřní prázdnotu. Jednotlivec se stává částí stroje a ztrácí povědomí, že každý člověk je samostatnou bytostí, s právem (ba povinností) duchovního vývoje. Následkem toho se stále více vytrácí sebeúcta i úcta k druhým, láska k bližním vůbec. Také rozhlas a podobné vysílače (sdělovací prostředky vůbec) je stroj, usilující vnutit lidem určité mínění a ovlivňovat utváření jejich vůle. Zkrátka, ve vší technice jsou nebezpečné vlivy, přemáhající lidské vědomí a omezující vnitřně lidskou svobodu. K získání těchto sil se lidstvo obrátilo na „pod-přírodu“ a naše „já“ je jejími silami tísněno. Proto je nutné aby člověk našel duchovní poznání, jež ho povznese do „nad-přírody“, a to tak vysoko, jak hluboko klesl pod přírodu, svou pod-přírodní technickou činností. Člověk má svědomitě uvažovat o tom, co slouží lidstvu k dobru. Věci, vynálezy, stroje a přístroje, jež lidstvo ničí, předměty, které by mohly uvést lidstvo do zkázy a záhuby, takové věci vyrábět nemáme...“

R. Steiner (Anthroposofické směrnice): „Doba potřebuje poznání, jež přesahuje přírodu, protože se musí vnitřně vypořádat s nebezpečně působícím životním obsahem, jenž klesl pod přírodu. Zde přirozeně není řeč o tom, že bychom se měli vrátit k dřívějším kulturním poměrům, ale o tom, aby člověk hledal a našel cestu, jak nové kulturní poměry uvést do správného vztahu k sobě a ke kosmu...“

R. Steiner (k otázce dobra a zla, v různých přednáškách): „Dobro v člověku sílí překonáváním brzdících sil zla. Svobody lze dosáhnout jen tím, že člověk má možnost volby mezi dobrem a zlem. V každém zlu je obsaženo dobro. Zlo je původně dobro, které, místo aby pokračovalo, uchovalo si svoji původní podobu v pozdějším údobí. Střetávání mezi starým a novým je boj mezi dobrem a zlem. Vyrovnáním obou dosáhne se cíle světa, zejména cíle země. Evoluce světa potřebuje zlo (bytosti, jichž takřka posláním je zlo), protože dobré bytosti samé by neměly sílu k utváření světa. Všechno zlo vzniká tím, že se původní dobro používá nesprávně. Zlo je nutno odvozovat z "dobrých" bytostí, které svou rezignací (zřeknutím se pokračujícího vývoje) způsobily takové poměry, že jiné bytosti mohou přinášet zlo. Zlo muselo přijít, aby mohlo být dosaženo svobody. Proto je nutno činit si pojmy o dobru a zlu, protože samotný pud k dobru si do příštího pozemského života neuchováme. Také se oslabí již u našich fyzických potomků...“

Nic nedbejte na to, že se o těchto věcech ještě neumíte vyjadřovat tak dokonale, jako R. Steiner. To nejdůležitější je, vyjadřovat vše, co jsme poznali, nebo se alespoň domníváme znát, svými vlastními slovy. Naše slova budou tím jasnější, čím jasnější je naše představa o věci, o níž mluvíme. Představa je jako Matka Boží. Slovo je jako v jejím lůně počatý božský Syn (Logos):

R. Steiner: „...teprve až se vynoří představa (o něčem), vynoří se i slovo...“

Proto nevěřte lidem, kteří se odvolávají na své učitele (popř. na jiné autority), na odbornou literaturu (popř. na jinou beletrii), či na cokoliv jiného. Oni svá slova čerpají z paměti (proto tak zhusta používají tzv. „cizích slov“, rádoby „odborných výrazů“). Jejich slova nepopisují představu, neboť žádnou o věci, o níž mluví, nemají. Nevěřte ani sdělením skutečných badatelů, myslitelů, jasnozřivců či jasnovidců, pokud své objevy neumějí vyjádřit logicky, těmi nejobyčejnějšími slovy.

R. Steiner (Berlín 17.10. 1910): „I kdyby jasnovidec ve spirituálnu sebevíce vybádal a viděl, je jeho vidění pro něj i pro jiné zcela bezcenné, nesnese-li je do sféry obyčejného poznání a nevloží do takových pojmů a představ, jimiž lze věc pochopit přirozeným smyslem pro pravdu a zdravou logikou. Dokonce i sám jasnovidec musí věc nejdříve takto pochopit, má-li mít pro něj nějakou hodnotu. Hodnota začíná tam, kde začíná logické přezkoušení. Kolik zůstane člověku, který zde pěstováním spirituálního života obdržel sdělení o duchovém světě, kolik mu zůstane z toho, co takto nahlédl, co si takto osvojil? Zůstane mu právě tolik, nakolik čemu rozuměl, co pochopil, co převedl do obyčejného vědomí celého lidstva.“

Tím nejdůležitějším a dosud nejzáhadnějším předmětem poznání, nejsou nedozírné dálky mezihvězdné temnoty, či hlubiny Země, ale ty nejvšednější věci, od nichž je naše pozornost tím ostatním jen odváděna.

R. Steiner (Svědomí a úžas, jako poukaz na duchovní zření v minulosti a budoucnosti): „Zpravidla jen takové věci, které nemůžeme navázat na to, co jsme už zažili, v nás vyvolávají úžas... Dostaví-li se však úžas i nad věcmi docela všedními, na něž jsme si jaksi zvykli, tu teprve začíná pravá filozofie a pravdivé poznání.“

zmp

Mockrát Vám děkuju za Vaše slova, rady i za slova R. Steinera, v mnoha ohledech byla četba těchto slov pro mne velkým zážitkem – na sekundu to byla úleva a radost, že v tom nejsem sám. Náhle to ale přehlušil velký smutek, že v tom jsme všichni...ale jsou tu naděje, právě v tom uvědomění si těch souvislostí, významů a zkutečností.

Odkazy Rudolfa Steinera jsou velkou nadějí pro budoucnost lidstva...

Ještě bych doplnil – jen píšu co vnímám a to i díky duchovní vědě Rudolfa Steinera, i ta mě naučila číst...a textem je život...

Vlastně stále se učím číst...

Mnozí lidé hledají smysl života.Jedinec žije časově odsud posud, jeho život skončí. Věří-li v boha či jiný posmrtný život nebo v nic – je odsouzen v nekonečném moři času odžít si svou malou částečku, jaký to má smysl?

Jsou-li opakované životy – je to k ničemu, protože si nepamatuje a neuvědomuji předchozí…Nevidím smysl v tom, že ten člověk tady miliardy let předtím nebyl a po smrti zase nebude, je tu jen zlomek času..Někteří tvrdí, že si pamatují, že tu už byli ….Ale nikdo to nemůže dokázat….ověřit, jestli to je jejich snění, a nebo tu skutečně byli…Ať člověk na životě lpí a nebo nelpí, tak stejně zemře…Jeden chce žít „hodnotně“ druhý jakoby nehodnotně, a stejně nežije déle…A je tu bytost, která to hodnotí…?Je bůh?Copak nevidí, že se lidé zabíjí? Prý je to jejich věc, bůh prý nechá lidi rozhodovat, prý nezasahuje.Proč se ale v tom případě tvrdí, že bůh vede něčí kroky? Na životy stamilionů kašle a kroky jednoho řídí? A když něco uděláš špatně, tak bůh tě potrestá? Tam se zabíjejí stamiliony lidí, ty nepotrestá, tam nezasahuje a v případě jednotlivce ano? To se zdá nepravděpodobné…

Válčí-li dvě strany válečného konfliktu stejného náboženství, na obou stranách jsou desítky kněží, které slouží polní mše a modlí sek bohu za vítězství … aby jejich vojáci zabili a zmrzačili co nejvíce lidí na druhé straně.

Jestliže jedna strana – připusťme, že spravedlivě zvítězila – pak prokazatelně kněží na straně poražených nejsou bohem vyvolení a nejsou jeho služebníci…pokud vítězství druhé strany byla vůle boží… Jestli se jedni modlili neoprávněně, pak tam nemají co dělat…Kněz uslyšel hlas boží….? Měli by být kněží vykopáni z toho řádu…

Anebo v bibli se káže, že se má zlo odpouštět, … nebo: uhodí-li tě někdo, nastav druhou tvář…(to je samozřejmě podobenství)A jak to je s odpouštění, když se v bibli říká přibližně (neumím přesně citovat, jde tu o myšlenku, ne o slova): nebude-li kdo věřit v boha, tak bude potrestán….Lidi si mají odpustit a být velkorysí, ale když se nemodlí, tak bůh neodpustí?Všichni se mají modlit…Bůh je tak ješitný, že kdo se k němu nemodlí a nechová se dle jeho zásad, tak přijde do pekla bude trpět? Z toho až mrazí, jestli je ta nějaká vyšší bytost tak ješitná či nedůtklivá…Jen proto, že nebudu věřit v Ježíše, tak budu věčně trpět a půjdu do pekel? On přeci má první odpouštět!

Je to v podstatě totéž, jako když jedno z božích přikázání zní: Nezabiješ!Ale na jiném místě bible se říká: I přikázal bůh Izraelským, aby zabili všechny, nešetříce žen ani dětí…Jaké tedy je vlastně boží přikázání? Co bůh přikazuje, když vydá tak zrůdný příkaz vedoucí k zabíjení žen a dětí?

Na jedné straně je vždy radostnou zvěstí, ptají-li se lidé po smyslu života, neboť to svědčí o tom, že nechtějí žít tupě a odevzdaně jako dobytek. Na druhé straně tu máme spoustu církví, spoustu škol, spoustu „odborníků na všechno“, takže je s podivem, jak je možné, že na otázku smyslu života nedávají lidem uspokojivou odpověď. Mají vůbec tyto instituce a mocní tohoto světa zájem na tom, aby lidé znali pravdivou odpověď?

Naštěstí má dnes každý člověk své vlastní nástroje poznání (smysly, rozum a soudnost), takže je každý sám s to posoudit, co je a co není pravda. Pomocí těchto nástrojů objevují badatelé a myslitelé makrokosmické a mikrokosmické zákonitosti objektivní reality (přírody a přirozenosti), stejně jako subjektivní reality (myšlení, cítění a chtění).

Váš příspěvek se týká otázek subjektivní reality, zvané v případě makrokosmu „vůle Boží“, v případě mikrokosmu „vůle lidská“. Že tyto dvě vůle zpravidla nejsou v souladu, o tom mj. svědčí také Váš příspěvek. Nejsou, protože lidé většinou nic nevědí o tzv. vůli Boží. Tím méně mohou posoudit, zda Bůh ví něco o vůli lidské a jak se k ní vůbec staví. Podporuje ji, nebo potlačuje? Kdyby ji potlačoval, pak by nedávalo smysl, proč ji vlastně člověku dal. Takový Bůh by měl sotva všech pět pohromadě.

Předpokládejme tedy, že Bůh lidskou vůli podporuje podobně, jako rodiče vychovávají své děti k samostatnosti.

Kdyby vychovatel uvázal chovance na řetěz, který by umožňoval dělat jen to, co je z pedagogického hlediska správné, pak by ze svých chovanců vychoval pouhé loutky, nikoliv bytosti jednající samostatně z vlastní svobodné vůle. To pro vychovatele znamená odstranit řetěz a umožnit chovancům dělat nejen to, co je pedagogicky správné, ale i to, co je nesprávné:

„Běda světu pro pohoršení! Pohoršení musí přijít, avšak běda tomu, skrze koho přijde.“ (Matouš: 18, 7)

Správná výchova tedy spočívá v tom, že vychovatel dá chovancům určitou míru volnosti, s poučením, jaké chování bude odměňovat a jaké trestat (srovnej biblická přikázání atp.). Dokud chovanci nedospějí k dostatečné míře zralosti (rozumnosti), nemá smysl jim vysvětlovat, proč je co dobré či zlé, či konečný cíl (účel) jejich výchovy. Např. dvouleté dítě nic takového nemůže pochopit. Tzn., že zpočátku musí být vychovatel autoritativní a stavět na víře svých chovanců.

A jako je omezená volnost, daná vychovatelem chovancům, tak je také omezená doba výchovy chovanců, neboť kdyby výchova trvala věčně, z chovanců by se nikdy nemohly stát samostatné bytosti.

Na Vaši otázku: Jaký má smysl náš krátký život v nekonečném moři času, či opakované životy které si nepamatujeme, tedy odpovídáme: Naše jednotlivé životy jsou jako řada dnů, v nichž střídavě bdíme (jsme vychováváni) a spíme (zpracováváme úkony vtisknuté vychovatelem na vlastní schopnosti). Jeden život představuje jakousi „školní docházku“, během níž se vyučíme jednomu z mnoha možných řemesel. Řada životů pak představuje řadu různých učebních oborů, které musíme zvládnout, abychom jednou mohli být samostatní. Z toho je patrné, že neexistuje žádné „nekonečné moře času“, jak se domníváte, ale pouze čas našich školních let, který je konečný. Dospějeme-li skutečně k samostatnosti (což se špatným chovancům nepodaří), vystoupíme z času vychovatele do věčnosti, v níž budeme mj. také pány času (vychovateli).

Že je tzv. „nekonečno“ nereálnou iluzí, o tom se můžete dozvědět na našem webu pod hlavičkou „FILANTROPOSOFIE“ (konkrétně v Zénónově aporii proti mnohosti).

Pokračujme však dál:

V řadě životů není jen neustálý pokrok, následkem tzv. „dobrých skutků“, ale také propadání (úpadek), následkem tzv. „špatných skutků“. Proto na řadu životů dohlíží tzv. „karma“, která nás nutí splácet dluhy jiným („trestání“ negativní karmy), nebo nutí jiné splácet dluhy nám („odměňování“ pozitivní karmy). Tím je dáno, že člověk není v řadě životů vždy úspěšný, ale také neúspěšný. Vychovatelovi však nejde o to, neustále chovancům připomínat jejich minulé úspěchy či neúspěchy, ale o to, aby chovanci neustále usilovali o svou budoucí samostatnost. Jinými slovy, vychovatel nemá zájem na tom, aby se chovanci ohlíželi zpět (aby si pamatovali minulé životy), ale má zájem na tom, aby hleděli v před (aby sledovali svůj konečný cíl). V jednom životě je tedy žádoucí, aby si chovanci výuku v předchozích dnech pamatovali, v řadě životů je žádoucí, aby si předchozí osudy nepamatovali. To, co si v předchozích životech osvojili, nesou dál nikoliv ve své dočasné paměti, ale ve svém trvalém podvědomí.

Představte si, že jste vychovatel lidstva, zvaný Bůh a že vidíte, jak se lidé na Zemi zabíjejí. Jak se zachováte? Uvážete lidstvo na řetěz, nebo budete usilovat o to, aby lidé sami pochopili, že to není správné, aby sami učinili potřebná preventivní opatření (např. zavedli TSO)? Zde je třeba také vzít v úvahu, že vrah myslí jen na svůj prospěch, nikoliv na křivdu spáchanou na bližním. Tuto křivdu si bude moci plně uvědomit v okamžiku, kdy sám bude zavražděn (negativní karma). V průběhu tisíciletí spáchali jednotliví lidé takové množství zločinů (a nečiňme si v tomto ohledu o sobě nijaké iluze), že se vyrovnávání jejich karmy stává technicky stále obtížnější. Proto nelze vyloučit ani hromadné vyrovnávání karmy v podobě válek, přičemž nadále platí: „Běda těm, skrze koho přijdou!“ (to platí i pro kněze, žehnajícím zbraním)

Nikdo se nemůže stát plně samostatným, bez předchozího vyrovnání karmy.

Kdybychom byli ve svém obviňování Boha důslední, museli bychom ho označit za největšího masového vraha vůbec, neboť je to přece On, kdo na lidstvo dopustil smrt (po vyhnání Adama a Evy z ráje). Na toto karmické téma již na našem webu proběhly diskuse, v nichž se mj. dozvíte o třech úrovních karmy.

Vaše vyjádření biblické myšlenky vlastními slovy „nebude-li kdo věřit v boha, tak bude potrestán“, lze vyjádřit také jako slova vychovatele k chovancům: „Kdo nevěří, že jsem oprávněn ho vychovávat, ten má přikázání nebude respektovat, takže ho budu muset trestat, nikoliv odměňovat.“ Vychovatel tak nemluví z ješitnosti, či nedůtklivosti, ale z nutnosti.

Také otázkou odpuštění jsme se v diskusích na našem webu již velmi podrobně zabývali. Zde si jen řekněme, že odpustit škůdci je oprávněn (nikoliv povinen) pouze poškozený. Naproti tomu, škůdce je oprávněn prosit poškozeného o odpuštění jen tehdy, nahradí-li mu způsobenou škodu a pokorně se mu omluví (= modlí se k němu).

Protože není chovance, který by se nějak (vědomě či nevědomě) a opakovaně neprovinil proti přikázáním svého vychovatele, je tzv. modlitba k Bohu vždy namístě.

Pozoruhodná jsou následující Vaše slova: „Jen proto, že nebudu věřit v Ježíše, tak budu věčně trpět a půjdu do pekel?“

Ježíš Kristus předvedl lidtvu cestu k samostatnosti se současným vyrovnáváním karmy (kříže). Zatímco Ježíš Kristus touto cestou prošel během jediného lidského života, lidé jí budou procházet v dlouhé řadě životů. Neuvěříme-li v Krista, nebudeme ho na cestě ke svobodě následovat a zůstaneme v područí vychovatele trestajícího naši nedbalost (negativní karmou). Peklo je totiž zde na Zemi, kde se vyrovnává karma.

Příkazy k zabíjení žen a dětí nepochází od novozákonního Ježíše Krista (hlasatele odpuštění a lásky), ale od starozákonního Jahveho (hlasatele karmy: „oko za oko, zub za zub“)…

-zmp-

Úvaha, která i vznikla díky vývoji diskuse v sekci – pilíře TSO – kulturnost – otázka "Já"…..Nebo přeci jen s mystériem na Golgotě má lidstvo možnost přijmout zprvu "duchovní "Já"-manas. Že tedy u dítěte se to "Já" ,jak pravíte, začne projevovat až od druhého roku života (možná díky úplnému oddělení od matky – konec kojení),ale ještě musí projít prací "Já" na duši cítivé,rozumové a vědomé,kdy toto završení (dospělost – cítí,rozumí,ví) – astrální tělo je plně vyvinuté – mravní,morální zásady – značí předpoklady pro duchovní "Já" – manas. Že díky inkarnacím se nachází někteří lidé už v takové fázi vývoje,že mají duši cítivou,rozumovou a vědomou tak už plně vyvinuté,že jsou schopni začít vnímat mysterium na golgotě a tedy začít přecházet ,v rámci inkarnací, do další fáze vývoje – manas .Možná apoštolové byli ti,kdo už měli plně vyvinuté astrální tělo – díky tomu zahlédli Kristovo poslání. Bohužel ale tato společnost je "odrazem" plně nevyvinuté většiny a lidé, kteří si mystérium na golgotě uvědomují (pokud lidé plně astrálně vyvinutí mají vůbec o této události možnost se něco pravdivého dozvědět) ,tak ti v tomto stávajícím systému společnosti podléhají snadno depresím atd. jako pro ně nevědomý následek fungování společnosti,která už ale nenabízí předpoklady pro rozvoj "Já" – na manas.Tato společnost je dle mne projev duše rozumové,vůbec ne duše vědomé.Myslím, že jsem také "mladý" anthroposof, mě ale přijde vaše pojetí společnosti – TSO, jako o pravdu se snažící, jako snahou o takovou společnost,která je tvořena už pomocí duše vědomé,kde budou předpoklady pro vývoj "Já" – manas…Asi tak toto vnímám momentálně já, třeba to není objektivně pravdivé, nevím, ale můj vlak přes to momentálně pomalu jede , ale jsem ochoten připustit omyl,ať už pravdu říkajíc budete Vy,dítě,zloděj,mimozemšťan, pokud budu vnímat,že to projasňuje mou mozaiku vnímání reality,rád cokoliv přehodnotím,možná k určitým souvislostem ještě nejsem vývojově připraven,třeba ještě nemám plně vyvinuté astrální tělo,nevím,ale momentálně je má vnitřní mozaika takováto….

Zdá se, že klíčem k porozumění Vašemu postoji jsou slova: „… díky inkarnacím se nachází někteří lidé už v takové fázi vývoje… že jsou schopni začít vnímat mysterium na Golgotě a tedy začít přecházet… do další fáze vývoje – manas.“

Zde mluvíte o lidech, kteří mají náskok ve vývoji, kteří vyvíjejí nebo již vyvinuli to, co ostatní lidstvo bude vyvíjet teprve později. Vyvíjejí to jaksi předběžně v pozemských podmínkách, takže tento vývoj budou muset znovu potvrdit v následujících manvantarách…

To, co nazýváte plně nevyvinutou většinou, je ostatní lidstvo, více méně ve vývoji zaostávající a proto také snadněji manipulovatelné (iluzemi pozorování, učenými klamy atp.). Toto „ostatní lidstvo“ je složeno z klamajících a klamaných, takže nenabízí nijaké předpoklady pro zdravý rozvoj čehokoliv. Ani to není jeho úkolem. S příslušnou nabídkou přišla Golgota…

Reprezentanti západní části této společnosti (ostatního lidstva) nastoupili vývoj duše vědomé zhruba v 15. století. Předchozí stupeň duše rozumové tu předpokládáte patrně pro nerozumnost současného lidstva, zatímco u duše vědomé předpokládáte nějaké pravdivé vědění, které současná společnost bytostně postrádá. Jenže pojem „duše vědomá“ neznamená duši, která ví něco pravdivého, ale duši, která uvědomování sebe sama přivádí k tzv. „sebevědomí“ (více méně neoprávněnému), jež není založeno na společenském postavení, ale pouze a jen na obsahu svého vlastního nitra. Takové sebevědomí se svým „já“ začíná emancipovat od svého národa, od své víry, od veškerých autorit, atp., ale také od pravd přijatých duší rozumovou. Protože toto emancipující se „já“ je stále ještě egoidní, je svévolné, konfliktní, nesnášenlivé a ke všemu kritické. Je jako čtrnáctiletý puberťák, schopný svou negaci dovést až k zarputilému sebezničení. Proto se duše vědomá zdá být v každém ohledu horší (morálně i mravně), než duše rozumová…

Z uvedených důvodů nemůže být idea TSO plodem pubertální duše vědomé, ale plodem vývoje, následujícího po pubertě lidstva, odpovídajícího zhruba věku 21 let a více. Je to věk, v němž by se měl člověk učit kdykoliv změnit svůj názor, ukáže-li se být nesprávným, neboť jak praví moravské přísloví: „Jen špatný vozka neumí otočit!“ V tomto věku by se měl člověk učit přihlížet pouze k předmětu sporu, k názoru atp., bez ohledu na osobu.

Jak praví R. Steiner: „Čím méně toho budeme vědět o Goethovi, tím více budeme moci porozumět jeho dílu!“

-zmp-

Souhlasím s Vaší reakcí na mou úvahu, zdá se být pravdivá. TSO vnímám tak jak jste popsal, jen jsem to neuměl pravdivě vyjádřit…(často se mi nedaří pravdivě vyjádřit to co cítím , často jsou to jen mé intuice – kterým věřím, které ale často neumím vyjádřit )…děkuji Vám…

Dobrý den, opět moc děkuji za Vaši reakci. Jak si říkám,čím více teorii člověk zná,tím větší šance je,že mezi nimi najde tu (i díky jejich vzájemné vnitřní konfrontaci), která je pravdou pro jeho vnímání nejblíže. Proto Vám moc děkuji za prozatím velmi kvalitní pro mne konfrontační materiály .

V souvislosti s tou vývojovou otázkou mne ještě napadlo – Vznik života a člověka – nebo spíše existence života (virů, rostlin, živočichů a člověka) ve hmotné rovině. Osobně si myslím že po vzniku této planety,s e postupně, díky chladnutí a postupného ustálení formy, začaly projevovat určité formy života,což byly jen formy (jedinečné sloučeniny) hmotné reakce v závislosti vzájemných jedinečných podmínek na zemi a pohybu vesmíru a jedinečné polohy země v něm. Pokud by teoreticky vše ve vesmíru stálo na místě,život by se neprojevil, či pokud by se pohyboval, ale forma by neměla šanci se projevit (extrémní teploty,planeta blízko slunce atd.). A pokud by se teoreticky stejná planeta nacházela jinde ve vesmíru a měla všechny zmíněné podmínky, zde by se myslím vyvíjely jiné formy života, právě díky jiné poloze a vlivu vesmíru. Myslím že v určité nízké formě tu byly viry už od počátku, rostliny už od počátku, živočichové už od počátku, člověk už od počátku,že to byly určité mikroorganismy, které v sobě měly předpoklady vývoje,růstu a evoluce, ale evoluce jen ve své formě. Podle dnešní evoluční teorie, pokud jsem ji správně pochopil, by znamenalo, že ten strom, na který teď z okna koukám, že se za miliardu let může vyvinout v třeba v člověka, což je dle mne absurdní. Toto vše byl asi ode mne ale materialistický pohled. Ten asi pravdivý - esoterní - si zatím moc uvědomit nedovedu. Nebo byl na počátku jen mikroorganismus předpokladu člověka a jeho postupná cesta vývoje z něj, jako nepotřebné (rušivé) předpoklady, štěpila rostlinstvo a živočichy. A že toto první štěpení započalo vlivem námahy první inkarnace (primitivního Já)z duchovních světů do té vývojové fáze člověka, kde se už značily předpoklady pro vývoj ´´Já´´..?… Toto byla jen má taková rychloúvaha…

Ať už si původ fyzických organismů vysvětlujeme jakkoliv, vždy musíme předpokládat, že takový organismus musel být od počátku nejen možný, ale musel mít také možnost existence, tj. možnost příznivého životního prostředí, příznivých vnějších podmínek. Tím dospíváme k podvojnému principu, jehož pochopení je pro pravdivé poznání reality důležitější, než tu a tam někde vykopané ostatky „vehenolé žóžele“ (hanácký výraz pro brontosaura a spol.).

Možnost a možné:

Možnost není možností, pokud nic neumožňuje (neumožňuje-li možné) a možné není možným, pokud ho nic neumožňuje (není-li umožněno možností).

Možnost a možné jsou vzájemně neoddělitelným relativně duálním axiomem reality!

O axiomech byla v našich diskusích (zejména na téma „teoretická věda“) již vícekrát řeč. Zde si tedy jen připomeňme, že máme na mysli axiomy ve smyslu Aristotelově („každému zjevná a srozumitelná skutečnost“), nikoliv „axiomy“ (ve skutečnosti však „vzdoro-axiomy“) ve smyslu současného akademického školství…

Nuže, možný je příslušný organismus, možností jeho existence je jeho vnější okolí, počínaje bezprostředním mikroklimatem (místem usazení), pokračující planetární přírodou a uspořádáním makrokosmu (planetární soustavy). Jinými slovy, příznivé životní podmínky musejí být sjednány (zapříčiněny) současně s příslušnými životními formami. Tzn., že jedno není příčinou druhého, ale obojí (možnosti i možné) je duálním (relativním) následkem společné vyšší příčiny.

Jakmile však možnost a možné (podmínky i organismy) na fyzické úrovni jsou, lze jedno ovlivňovat (měnit) prostřednictvím druhého. Proto organismy mění své životní prostředí (možnost) a změněné prostředí mění organismy (možné). Nemáme-li potuchy o společné příčině podvojného následku (možnosti a možného), nutně naše poznání reality uvízne v bludném kruhu, v němž podvojný následek (možnost a možné, tj. podmínky a organismy) pokládáme mylně za kauzalitu „příčiny a následku“ (resp. naopak). Proto lidské poznání uvízlo v bludném materialismu…

Správně uvažujete, že bez pohybu by se život na fyzické úrovni neprojevil. Bez pohybu by se však neprojevila ani smrt (erozivní rozklad), tedy ani samotná fyzická úroveň. Proto mezi pohyb a život nelze klást automaticky rovnítko…

Z uvedeného nade vší pochybnost vyplývá, že určité formy života musely být již na počátku, ne však nízké, tj. zapříčiněné (fyzické), ale ty nejvyšší, tj. příčinné (duševně-duchovní)…

Protože to možné není zapříčiněno možností, tím méně samo sebou (možným), nemohly se vyšší organismy (možné) vyvinout z nižších (možných), jak učí materialistické teorie učené nevědomosti. Proto se ani lidský organismus nevyvinul z mikroorganismů, nebo z jiných organismů říše zvířecí (např. z opice), či z říše rostlinné. Tím méně se mohl fyzický člověk vyvinout z říše nerostné (z rozkladné říše fyzické smrti)…

Vývoj fyzického člověka se vyznačuje postupným vymaňováním ze závislosti na původním životním prostředí, z determinace přírodou, vymaňováním z říše nerostné, rostlinné a zvířecí. Toto vymaňování pak nemohlo probíhat jinak, než že člověk od sebe ostatní říše přírody postupně odděloval. Proto se Vámi pozorovaný strom nemůže vyvinout v člověka, z něhož byl vyloučen, proto se člověk nemohl vyvinout z jiných organismů, které ze sebe vyloučil a dodnes vylučuje. Zkrátka, na počátku tvořila lidská přirozenost jednotu s ostatní přírodou, takže na počátku musel být člověk makrokosmem!..

Po tělesném zrození si člověk sám sebe zpočátku uvědomuje jen ve třetí osobě „on“ („Pepiček papal!“ atp.). Teprve v druhém roce svého života (u přírodních národů nikdy) o sobě dokáže mluvit v první osobě „já“ („já jsem papal!“ atp.). Tzn., že fyzický člověk zpočátku nijaké „já“ (primitivní, či jiné) nemá. Jeho „já“ je produktem pozdějšího vývoje…

-zmp-

Nemají "Já" (přírodní národy, děti v druhém roce), či si ho jen neuvědomují..?..třeba protože,dítě je ještě "nerozkoukané" a u přírodních národů "Já" ještě nepracuje na astrálním těle nebo teprve začíná,což v budoucnu bude znamenat,že si "Já" také uvědomí…?…Že člověk měl v sobě už od prvopočátků tělo fyzické,éterné,astrální a i "Já" a že právě toto "Já" svou (dlouhodobě nevědomou) prací na nižších článcích člověka z něj např. oddělovala tu ostatní živou a neživou říši, že si touto prací samo sobě "Já" rozšiřuje své možnosti působení, aby člověk zprvu (v této epoše) z velmi hmotné substance jednou dospěl do nehmotného stavu..?..Že bychom vnitřní energii vesmíru v sobě mohli pociťovat jako "Já" (makro a mikrokosmos)..?..

A pokud na tom něco je,má tato naše cesta do nehmotného stavu vůbec jistý cíl..?..že buď cíl je jistý a záleží tu na cestě (pravdivější cesta=lepší výsledek=lepší předpoklady do další epochy),že právě proto bychom se měli snažit o vymanění se od sil zla (egoismu a materialismu)…..nebo spíše je cíl nejistý a zla (ego+mat=která teď zapříčiňují i např. konec vývoje – opakování totalit), že tyto zla, pokud jim dáme tu možnost, mohou nadměrným bržděním vývoje zapříčinit,že až v budoucnu tato hmotná epocha vesmíru zanikne (makrokosmos) , že my se nestihneme díky tomu odhmotnit (zánik našeho mikrokosmu)…?…

Duchovní věda učí, že člověk zpočátku, v první manvantaře (saturnské), představoval jen tělo fyzické, ač ne ještě v současné hutné substanci. Druhá manvantara (sluneční) k němu připojila tělo éterické, třetí manvantara (měsíční) tělo astrální a konečně současná čtvrtá manvantara (zemská), ve své půli, připojila „já“.

Všichni lidé ovšem nedrží s vývojem krok. Někteří ve vývoji zaostávají, jiní vývoj jaksi předbíhají. Lidé kteří dosud nedospěli k „já“, zaostali nejméně na úrovni třetí manvantary (měsíční) a inkarnují se tedy v přírodních národech (ale také v totalitních hlavách tzv. kulturních národů).

Protože s každou novou inkarnací se veškerý vývoj zkráceně opakuje (jak si všimla také materialistická věda na vývoji zárodku), je člověk počat v duchu prvních tří manvantar, a opakování čtvrté manvatary (její poloviny) dosahuje ve druhém roce po svém zrození…

Práce lidského „já“ na těle astrálním, éterném a fyzickém, představuje vývoj budoucích manvantar a v zemských poměrech je již dnes předběžně napodobován lidmi, kteří ve vývoji předbíhají.

Vývoj do poloviny čtvrté zemské manvantary je sestupný, daný zhušťováním duchovních substancí do zemité (hmotné).

Vývoj od poloviny čtvrté zemské manvantary (od mystéria na Golgotě) je vzestupný, daný vystupováním z hmotné substance do duchovních. Právě zde dochází jaksi k nejmasovějšímu zaostávání ve vývoji.

Smyslem tzv. hmotné substance je, aby člověk kvůli pravdivému poznávání reality nalezl „pevnou půdu pod nohama“.

Pevnost „země“ (tzv. hmoty) může být nahrazena pouze reálným logickým myšlením, jehož pravdivost je prokázána reálnými axiomy (v duchu Aristotelově), tj. myšlenkami tak pevnými (neotřesitelnými), že přes ně, jak se praví „jede vlak“. Jen s takovým myšlením se člověk obejde bez idejí uložených do pevné zemitosti…

Jde tedy o to, poznat pravdu pravdivě, nikoliv jak pravíte „pravdivěji“, neboť naše poznání je buď pravdivé, nebo nepravdivé. Stupňování pravdivosti není možné. Kdo má pravdivé poznání, ten má nejen pevné myšlení, ale také pevný (jistý) cíl…

Proti tomu se skutečně staví „mocnosti zla“ (zaostalé ve vývoji), jejichž charakteristiku naleznete na našem webu v podobě tzv. „pilířů totality“ a způsob jejich překonání v podobě tzv. „pilířů TSO“…

Jak praví Logos: Nebe a Země pominou, ale má slova (reálně logicky promyšlené) nepominou…

-zmp-

Já měl namysli prvopočátky člověka v této hmotné rovině (že měl tělo fyzické,éterné,astrální a Já),tak jste mi to vlastně téměř potvrdil, s tím rozdílem,že dle Vás – a dle duchovní vědy, se "Já" k člověku připojilo až následkem mysteria na Golgotě. Nemohlo přeci jen tu být "Já" už od prvopočátku a že mysterium na Golgotě je "jen" projev začátku práce "Já" na těle astrálním (zprvu mravní,morální zásady atd.)? Tedy začátek práce na astrálním těle pro ty,kteří si to mystérium -ten impuls, mohou uvědomit? Že čím více lidí si to mysterium na Golgotě uvědomí, že to uvědomění značí právě ten projev "duchovního Já – manas" – práce "Já" na astrálním těle? A že jak píšete,že v budoucnu (nyní už to začíná – zatím nevědomé měnění povahy – zlomek z možností) začnou lidé mysterium na Golgotě vnímat i na éterné úrovni a poté na úrovni fyzické (také začíná – schopnost těla vstřebat jen určité prvky – doplněk stravy – které doteď mohl člověk strávit jen díky pomoci sil astrálních a éterných od zvířat a rostlin,což byli dříve jeho součástí,ale tím že mu jsou stále jeho potravou značí,že se od nich stále ještě úplně neodpoutal,až úplný projev "životního ducha – buddhi" tomu bude, že si bude člověk tvořit tělo sám z prvků,což povede k tomu,že si člověk bude tvořit dokonalé tělo,s dokonalou povahou,což povede k schopnostem,že člověk dokáže vědomě navodit to a vědomě prožít to,co probíhá nyní na konci našeho života – tedy smrt – vědomá cesta do další (nehmotné) epochy….Je pravdou,že mnou vědomě prochází láska k poznatkům z duchovní vědy teprve asi necelé 4 roky, proto tuším,že určité souvislosti mi mohou ještě unikat,či ve mně nedozrály,proto tuto mou úvahu (mé myšlenky+poznatky z duchovní vědy) tak berte,já jen ať trochu víte, čeho si jsem v tomto vědom,ať trochu víte kdo je,či byl, váš spoludiskutující,třeba je to nepodstatné,ale třeba ne… ….

(Chtěl jsem už tento příspěvek vložit pod téma – Duchovní věda – ,ale stránka mi to neumožnila,nebo je to stále otázka kultury? Pro mne vlastně jo)…

Oprava – tam kde zmiňuji že "Já" přetváří tělo éterné – to je projev "životního ducha – buddhi"……a tam kde "Já" přetváří tělo fyzické – to je projev "duchovního člověka – átman"….

V rámci kultury spadá diskuse o „já“ do oboru Duchovní vědy. Proč Vám naše stránka neumožnila vložit příspěvek právě tam, musíme prověřit a uvést do pořádku…

Řekli jsme si již, že si své „já“ uvědomujeme ve dvou letech po narození. V tomto věku lze sotva mluvit o mravních či morálních zásadách, tím méně o vědomé práci já na těle astrálním. Obdobně je tomu s počátky „já“ u člověka vůbec. Tzn., že s Golgotou přijalo lidstvo „já“, jako dvouleté dítě. Práce na těle astrálním atd. bylo tehdy schopné pouze „Já“ Ježíše Nazaretského, který tím ovšem sjednal tutéž možnosti pro všechny své následovatele.

Nuže, který z jeho učedníků byl již tehdy schopen takového následování, když se apoštolové po zatčení Ježíše rozprchli a při ukřižování na Golgotě nebyli? Jan tam sice byl, ten však pod křížem přijal Ježíšovu matku, nikoliv samotného Krista (Ježíšovo „Já“). Události po zmrtvýchvstání pak podávají velmi zhuštěný obraz budoucího vývoje, jehož pravý historický obraz se ani zdaleka nevyčerpává demonstrativním, autoritativním a násilným vývojem římsko-katolického křesťanství…

Avšak nedejte se odradit. Vaší otázce jsme nemuseli zcela porozumět a jistě toho víte víc, než jste nám zatím naznačil. Otázky a odpovědi je třeba cizelovat. Jde totiž o to, převádět duchovní vědu do jasných (reálně logických) představ a pojmů mateřského jazyka. Jinak je nám studium duchovní vědy nanic, jak můžeme bohužel vidět u rádoby „anthroposofů“, jejichž učené nejapnosti se projevily i v diskusi na našem webu a i jinak kují pikle proti děvínské verzi TSO…

-zmp-